Poetika Kršny

Poetika Kršny

Příspěvekod Martin Danes » pon 28. čer 2010 14:40:04

Poetika Kršny



Kršna, nádherné jméno, díky Angličanům, kteří okupovali Indii se mu po celém světě říká Krishna, ale to není ono, to není tak šťavnaté jako Kršna, to úplně lechtá na jazyku a na páteři. V češtině se tomu podobá pár jadrných slov, například prdel, ale Kršna je lepší. Indové vědí, jak ze slova vymačkat vše. Pro mě žádné slovo není sprosté, jen si vemte všechna ta zakázaná slovíčka a poválejte je po jazyku, jsou to krásná slova, když je necháte opakovat cizince, tak ani netuší, že jsou to slova sprostá, to jen lidi si nechávají do hlav vstupovat brouky a nejsou schopni dívat se nevinnýma očima na celou existenci bez vyjímek.

Poetika Kršny
Proč právě tento název? Poetika… Řekněme si něco o poesii. Já nepovažuji poesii za užvatlané básničky, slova a zase slova, myšlenkové pochody akademicky vzdělaných lidí v jazyce českém. To jsou jen výplody mysli, to nemá s poesií nic společného. Nedávno se mi dostala do rukou malá knížečka plná haiku od japonského genia Bašóa. S politováním jsem ji musel zavřít hned po přečtení prvních řádků. Nějaký idiot(akademik), leckdy je to synonymum, jakoby pro ztrátu inteligence bylo nejvhodnější vystudovat si nějakou vysokou školu, přeložil celé to krásné haiku jako dětské rýmovačky, nemohl jsem se soustředit na nic jiného, než na ten verš, tím byla přebyta veškerá hloubka toho, co daná báseň obsahovala, neuvěřitelné. To s člověkem udělá vzdělání, odstřihne mu dětské oči a nechá ho toulat se ve světě myšlenek, kde je ztracen, naprosto ztracen, všimněte si podoby slov ztracen a zatracen, co se mysli týče, není mezi tím rozdíl. Vidím starého Bašóa na břehu rybníčka, staré Japonsko, žádný spěch, nedělá nic, jen tak prostě je. A najednou žába skočí do rybníka. Bašó napsal, „Starý rybník, žába do něj skočí, žbluňk“. To je celé haiku. Dostala se mi do ruky kniha pěti pitomců, kteří rozebírají tohle haiku. „Starý rybník, žába do něj skočí, žbluňk“. Dětské oči Bašóa zachycují krásu okamžiku, krásu události, nic víc, nic míň. Musíte se hodně ztišit, abyste to viděli, abyste pochopili, že tam skutečně o víc nejde. Ale pět specialistů na zen se sešlo a melou páté přes deváté.

Dívám se na mraky a je to nádhera, prochází to celým tělem, tak obyčejné věci, třepotání listí ve větru, padání kapek do louže, vítr, co si pohrává s mými vlasy. Je potřeba být prázdný, aby člověk mohl vnímat obyčejné věci. Dalajláma říkal, že všichni buddhisté se neustále dohadují nad Buddhovým slovem „prázdnota“, a to je přesně ten význam toho slova.

Stejně tak vnímám i Kršnu, vnímám ho poetickýma, a tedy dětskýma očima. Dokonce nevnímám Kršnu jako někoho. Kršna je báseň, báseň, kterou napsal mudrc Vjása. Napsal celou Mahábharátu, a protože to byl umělec a velký básník, nespokojil se pouze s eposem, pouze s příběhem dvou rodů, Kuruovců a Pánduovců. Něco celé té knize chybělo, chyběl jí jakýsi přesah, něco, co by celé to dílo udělalo nesmrtelným. A to něco je právě Bhagavadgíta, neboli Zpěv vznešeného. Kršna nikdy neexistoval, a pokud ano, tak to byl chlapík stejný jako vy, anebo já. Básníci jsou totiž alchymisté, vezmou do ruky obyčejný kámen a promění jej na něco krásného, už jen tím jak se na kámen dívají, jak ho vnímají. Kršna, ať skutečný chlapík, nebo jen Vjásova fantazie prošel tímto alchymickým procesem básnické proměny.

Haré Kršna, stoupenci a uctívači Kršny, mají rádi jeho sílu, jeho nadlidskost, proč se tak děje se můžete více dočíst v eseji „Spiknutí avatarů“. Pro tiché, jednoduché a dětské oči to bude jen pouťová atrakce a nic víc.



Kršna je báseň, verš o člověku. Člověk je Kršna a Kršna je člověk. Kršna je verš o hloubkách člověka, o jeho údolích i vrcholcích a o vědomí, přesahu všeho projeveného.



„Ani posvátnými obřady, ani dobrými skutky, ani úzkostlivým zachováním řádu, ani odříkáním a kajícností se nedostává člověku minulosti uzřít Mou prapodobu.“

To je krásné, Kršna sám říká, všechny ty obřady, klanění a modlení jsou k ničemu, říká, život není někde tam venku, je uvnitř, tady a teď a vy jej pořád hledáte někde v minulosti. „Ani dobrými skutky“, všechno to dobrodiní, Rotary kluby, matky Terezy. V indii se mrzačí malé děti, aby budily soucit a vyžebrali peníze. V Číně se chytají malí ptáčkové do klecí, aby si je mohl člověk koupit a darovat jim svobodu. Denně se odehrává komedie buddhistických žebráků o kousek žvance a lidé mají pocit dobrodiní. Všechno je to jen komedie požehnaná myšlenkou konání dobrých skutků, že se to snad někde zapisuje a později to bude hrát úlohu na miskách vah, půjdu do nebe, nepůjdu do nebe... „Ani úzkostlivým zachováním řádu“ Všechny řády jsou úzkostlivé, fanatické. Všechno odříkání a kajícnost jsou jen destrukce a sebepoškozování, nic z toho není hezké a nepřispívá to k tomu, dělat tenhle svět hezčí.



„Hle, jak v Mém těle je obsažen celý vesmír a všechny jeho světy hybné i nehybné. Ale smrtelnýma očima se na Mne nemůžeš dívat! Propůjčím ti Svůj božský zrak, abys mohl spatřit Mou nekonečnou tvořivost.“



Mrkněte na obrázek v galerii, je na něm Kršna zobrazen jako všichni bohové a démoni. Člověk má v sobě vše. Všechny světy, jenom se podívejte na hvězdy, jak jen můžete říct, kde končíte vy, a kde začínají hvězdy, ta hranice neexistuje. Můžete si myslet, že tu je, člověk je schopen si myslet spoustu věcí a nesmyslů, pravda ale je, že když opravdu budete hledat, žádnou hranici nenajdete. „Ale smrtelnýma očima se na Mne nemůžeš dívat!“ To je pravda, dokud jste v mysli a díváte se skrze svou mysl, nemůžete vidět nic, vaše perspektiva je omezená, proto všechno, co uvidíte, bude zkreslené. Pouze vědomí, které je za myslí, je za světem, je za všemi světy, může vidět vše, co je k vidění. Pokud se člověk dívá jen svou myslí, bude soudit, bude ovlivněn nějakou svojí osobností, možná tu bude jeho nadržená osobnost, možná jeho naštvaná osobnost, možná ta část, která je přesvědčena „Já jsem muž“, nebo „Já jsem žena“, „jsem inteligentní, jsem hloupý, jsem akademik atd.“ Jenže vědomí je vědomí, není to ten nebo onen a správně se to dá nazvat tak, jak to nazval básník Vjása „božský zrak“. „Abys mohl spatřit mou nekonečnou tvořivost“ To je na celém lidském životě to nejkrásnější. Život je živý je neustále tvůrčí, je to velký snílek a velký dobrodruh, neustále se vydává do neznáma. A tvořivost je základním projevem osvícení, už to není jenom mechanika, jenom nějaké přežívání. Vše, to co dosud bylo mechanické se promění na organické, živé a tepající a vy jste uprostřed té živosti.

MartinDanes@email.cz
Uživatelský avatar
Martin Danes
 
Příspěvky: 162
Registrován: čtv 05. úno 2009 13:08:14
Poděkoval: 32
Poděkováno: 34-krát v 31 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Martin Danes za tento příspěvek:
slavoj

Zpět na Články

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník