Zákony života

[Petr]

Přírodní zákon
je ten zákon, který byl uveden do pohybu Universem, Bohem, Kosmosem, Zdrojem, aby vládnul svému celému stvoření. Je nezměnitelný. Neznáme žádnou událost, při které Bůh, či Universum, Kosmos by tento zákon porušil v odpovědi na lidskou výzvu nebo z nějakého jiného důvodu.
Tvůj vesmír je vesmírem, který je řízen. Na Zemi může existovat stav bez zákonů, existuje však vyšší zákon, univerzální zákon, který řídí všechny manifestace. Co se zdá být zázrakem je jedině manifestací vyššího zákona, který se projevuje nad nějakým nižším zákonem.

Zákon života
je ten zákon, který kontroluje spojení Bůh-člověk Záleží na naší schopnosti, jak se s tím srovnáme, jak se nám manifestuje síla Boží.
Náš poměr k Bohu je určován zákonem života. Čím více se jím zabýváš, tím větší bude tvá schopnost konkrétně zakusit neviditelné obrazy Božího života.

Zákon lásky
je tvůrčí silou všeho života. Je to ta nejvyšší vibrační úroveň, které můžeme dosáhnout, protože láska je Bůh a Bůh je láska.
Když jsi obklopen láskou, nemůže tvým ochranným valem proniknout žádná zlá myšlenka. Zlé myšlenky se odrazí a vrátí se k původci. Je nádherné, když si pomyslíš, že život v rámci zákona lásky osvobozuje od zármutku a utlačování. Toto mínil Ježíš, když řekl ďáblovi: odejdi ode mne, neznám tě. Kdo žije v lásce, je Mistrem a ne sluhou.

Zákon pravdy
je to vědění, které vytváří správné myšlení, správné jednání a správný život. Pravda se vždy pozdvihne nad zlé a špatné jednání a povede nás navždy dále k lepšímu porozumění životu.
Pravda je oním zákonem, který nás učí žít správně, správně rozumět a správně myslet. Je to tvůj vnitřní hlas, který tě chce vést, který ti říká, co je správné a co je špatné.

Zákon vyrovnání
je ten zákon, který vyměřuje člověku spravedlivou odměnu za jeho jednání-dobré nebo špatné, obsahuje automaticky pokutu nebo odměnu.
Jak často jsme si mysleli z nedostatku hlubšího vhledu o nějakém člověku: překročil zákon, není však trestán. Neříkají také žalmy, že zlo žije nádherně a v radosti? Tento blahobytný život je však životem krátkým, měřeno z hlediska věčnosti. Co člověk zaseje, to bude sklízet. Tvé myšlenky jsou osivem. Tvé myšlenky jsou motivací tvého nejvnitřnějšího nitra. Myslíš jako důsledek toho, čím jsi, ne jako následek toho, co se děje okolo Tebe. Chováš se k ostatním lidem podle toho, jaký jsi v nitru svého bytí. Proto nečiň odpovědným za okolnosti a situace, které jsi sám svým myšlenkovým osivem zasel. Zdůvodni motivy svého jednání a potom dojdeš míru, který měl na mysli Ježíš těmito slovy:“ Měli by jste poznat pravdu a pravda vás osvobodí.“ Pravda osvobozuje člověka. Když jdeš cestou pravdy,odsuneš své myšlenky z dětských dnů stranou a budeš si vytvářet zralý život jako člověk Boží. Toto je v praktickém použití to, co říkal apoštol Pavel:“ Když jsem byl dítětem, hovořil jsem jako dítě, když jsem však byl mužem, odčinil jsem, co bylo dětské.“ Nyní vidíme skrze zrcadlo, potom však z očí do očí. ( 1. dopis korintským,13:11)

Zákon svobody
je ten zákon, který zjevuje člověku jeho neomezenou rozmanitost volby. Může žít jak si přeje, trpíc nebo kráčejíc dopředu v souladu s těmito přáními.
Zákon svobody ti umožňuje dělat své vlastní chyby. Dobrými učiteli jsou tyto dva naposled jmenované zákony: zákon vyrovnání a zákon svobody. Protože jakmile začneš žít a jednat v tomto porozumění, poznáš účel, jejich smysl. Toto je míněno, když hovoříme o karmě. O karmické vině. Stejně tak existuje karmická odměna. I když víme o karmických zákonech, žijme přece i nadále v negativních oblastech života. Říkáme potom:“ jsou to moje karmické dluhy, které musím odčinit“. Měli bychom však konečně z našeho myšlenkového osiva vyrvat naše nízké pudy, vymýtit je, abychom si mohli vybudovat karmu plnou požehnání. Není to vlastně velmi těžké přeměnit tuto myšlenkovou zásobu, protože ty jsi přece tou osobou, která má svobodnou vůli, která rozhoduje o výběru dobra a vyhození toho špatného přes palubu.

Zákon vibrací
nás učí, že všechny věci ve vesmíru mají určitou vibraci. Frekvence jejich vibrací určuje jejich přirozenost a jejich výraz.

Zákon evoluce
je ten zákon, který zaručuje pokrok života. Každý individuální výraz vytváří v pokroku vyšší stav vědomí. Co se může zdát krokem zpátky, spočívá jedině na neporozumění zákona evoluce. Tento zákon se totiž týká různých úrovní vědomí všeho individualizovaného života a ne jejich vnější manifestace. Dává nám utěšující jistotu, že veškerý život jednou dosáhne vědomého sjednocení s Bohem.
Je to ten nejdůležitější zákon, ze kterého se můžeš nejvíce naučit. Je prapůvodem všech z něho následujících zákonů. Když porozumíš zákonu evoluce, pochopíš také, co je smyslem života na této zemi. Jsi na této Zemi, abys pochopil, že jsi součástí růstu, bytí, progrese. Postup dopředu od jednoho stupně ke druhému. Z nižších oblastí vědomí nahoru k vyššímu. Chápání stále vyšších souvislostí vědomí.

Zákon přitažlivosti
je považován ve vesmíru jako síla přitažlivost. Ta síla ve vesmíru, která vzájemně umožňuje příjem podobných vibrací.
Tato přitažlivá síla ve vesmíru nás činí vzájemně vstřícnými k potřebným vibracím. Chápeme to přirozeně ve spirituálním smyslu. Stejné myšlenky se přitahují. Vyslané myšlenky vibrují s podobnými na stejné úrovni a přicházejí zpět ke zdroji. Myšlenky na stejné vlnové úrovni se setkávají, byly přípravou pro tuto naši skupinu.

Zákon vědomí
Vyšší vědomí vládne vědomí nižšímu. Chtěnou koncentrací je nižší vědomí spoutáváno vědomím vyšším a slouží mu. To znamená, že člověk, vyšší vědomí, je schopen kontrolovat nižší vědomí ve svém okolí.

Zákon transmutace
říká , že všechny manifestace, ať již materiální nebo nemateriální povahy, pocházejí ze stejné základní substance. Vědec ji nazývá energií, metafyzik Duchem. Vibrační frekvence určuje vnější manifestaci Ducha. Je-li vibrační frekvence změněna, mění se také manifestace.
Vibrační frekvence kontroluje materiální i nemateriální manifestace. Když se změní frekvence vibrací, změní se manifestace. Chápeš, že všechno je věcí vibrační frekvence? Byl jsi již někdy deprimován, náhle ses však vytrhl ze své deprese a přemýšlel jsi o vyšších pravdách? Nestaly se tvé vibrace jinými, světlejšími, nepřenesl jsi se do lepšího světa na základě své vlastní síly a přání změnit svou rozladěnost? Zpívání je například dobrou pomocí ke změně vibrací. Víme o moci zpěvu našich předků. Mohutné zpěvy gregoriánů nebo východní církve, všechny používají k pozvednutí vibrační frekvence, k jejímu zlepšení, k našemu přenesení do vyšších vibračních oblastí.

Zákon hojnosti
spočívá na schopnosti lidí, že si umí představit sjednocení s Bohem. Vyjadřuje se v člověku, když o tomto stavu přemýšlí, protože zákon hojnosti je Boží dědictví Jeho dětí. Tak, jak se člověk poznává a přijímá tento poznatek, tak se vyjadřuje zákon hojnosti v jeho životě.
Jakmile člověk pozná, čím je, manifestuje se v jeho životě zákon hojnosti.Je to jeho část dědictví Božího. Bůh, tato nekonečná síla,chce vidět své děti zdravé a šťastné. Úmyslně se neomezuj, nespokojuj se s nízkými věcmi. „Prostě a bude vám dáno, klepejte a bude vám otevřeno“ . Hojnost je zde.

Zdroj: Panna.cz a A.R.X. Telestézická akademie noetiky. Dr.Robinson: Úvod do metafyziky.

[vostalpetr]

Pane jo,
to je tolik zákonů, že si je zase nemůžu zapamatovat,
naštěstí už ted vím, že si je nemusím pamatovat a zcela nepochybně to přežiju.

Já si pamatuju po celý život pouze čtyři zákony,

Ten první zákon je Ohmův zákon, a pamatuji si jej především proto, že mi ho v mládí vtloukli ve škole na elektroprůmyslovce vcelku úspěšně do hlavy, používám jej málokdy, nebot jej v životě moc nepotřebuju, je to zákon popisující vztah mezi proudem, napětím a odporem v elektrotechnice, určitě by se dal použít i v životě (určitě platí všude)

U (napětí) = R (odpor) krát I (proud)

tím je řečeno, že napětí stoupá či klesá přímoúměrně v závislosti na odporu a proudu,

budeme-li mít tedy minimální odpor (třeba k práci), nebo minimální proud (nebudeme pracovat), tak vyvoláme u sebe minimální napětí ) ČÍMŽ OVŠEM NENÍ NIJAK ŘEČENO, ŽE BY JSME JEJ NEVYVOLALI U NAŠICH SPOLUPRACOVNÍKŮ, ALE NA VÝPOČET TOHOTO NAPĚTÍ BY JSME UŽ PAK MUSELI POUŽÍT VZOREC PRO PARALELNÍ OBVODY, A TEN SI JÁ UŽ BOHUŽEL NEPAMATUJU (asi je tato informace důležitá, nebot jsem boží prozřetelností zapnul na klávesnici CAPS LOOCK na napsal do velkými písmeny)


A obráceně, náš maximální odpor (třeba k práci) nebo maximální proud (velké pracovní nasazení) vyvolá v nás maximální napětí...


No použít se to asi dá, ale kdo si má furt dosazovat v životě nějaký veličiny, když v životě žádný veličiny nemáme, leda tak pocity, ale ty se dost špatně měří, leda tak na nějakým pocitovým detektoru lži




Proto v životě používám tři praktické kýnické zákony, které zformuloval prastrýc Kubišta, nikoli ovšem prastrýc můj, ale prastrýc Armina Freye z Věže, který je pro blaho naše i generací příštích zaznamenal ve svých knihách.
Úvodem je třeba vysvětlit pojem "kýnický":

přívrženství k filosofii kynikův; v mluvě konversační tolik jako nestoudnost, bezohlednost. V latinské transskripci slovo to píše a vyslovuje se cynismus.

Kynismus (novým pravopisem kynizmus; z řec. kyón pes) byla v antickém Řecku filosofická škola, kterou ve 4. století př. n. l. založil Antisthenes (žák Sokratův), a která trvala takřka 1000 let. Přívrženci směru (kynikové) opovrhovali konvencemi běžného života i vymoženostmi civilizace, upřednostňovali skromnost a jednoduchost, snažili se vystačit si s minimem věcí.

Kynikové vycházeli ze Sokratova požadavku skromnosti a střídmosti. Zdůrazňovali, že skutečné štěstí nespočívá ve vnějších věcech jako je materiální luxus nebo politická moc, nezávisí na náhodných a pomíjivých věcech. A protože na nich nezávisí, mohou ho dosáhnout všichni. A také, když je člověk jednou dosáhne, nelze je ztratit. Kynikové se snažili co nejvíce eliminovat nadbytečné materiální potřeby a kulturu ve jménu návratu k přírodě.

Nejznámějším představitelem těchto „kynických ctností“ byl Díogenés ze Sinópé, který byl žákem Antisthena Své odmítání kultury dával velmi jasně najevo. Diogenes byl jednou pozván do přepychového domu, kde ho požádali, aby z úcty k hostiteli neplival na zem. Diogenes si tehdy prý zhluboka odkašlal a plivl bohatému pánovi do obličeje a dodal, že se mu v celém domě nepodařilo najít horší místo


I tyto tři kýnické zákony pastrýce Kubišta jsou definovány prostě, lidově, tedy sprostě, tedy vulgárně.
Je třeba je zachovat v původním znění (bez ohledu nad pohoršlivými úšklebky maloměstských slušnáků) nebot jedině takto vynikne jejich průraznost, zároven jsou takto pro každého i snadno pochopitelné a hlavně ZAPAMATOVATELNÉ a zároven tak vystihují celou situaci v její hloubce a šířce, nadčasovosti a nadprostorovosti.
Není třeba se pohoršovat, nebot jde o teorii filozofickou, definovanou jen poněkud nezvyklými výrazy, jejiž výhodou ovšem je, že ji pochopí doslova káždý "blbec" aniž by k tomu potřeboval nějaké speciální filozofické vzdělání:


1) VŠECHNO JE XXXXXXX

2) I KDYBY TO NEBYLO XXXXXXX, TAK SE XXXXXXX(všichni víme o co jde, já ovšem nevím co snese cenzura na těchto stránkách, tak si to domyslete)

3) I KDYBYCH SE XXXXXXX, TAK SE TO STEJNĚ XXXXXXX

Je zcela nepochybné, že tyto zákony vycházejí z nejznámějšího paradoxního Sokratova výroku "VÍM, ŽE NIC NEVÍM" a jsou vlastně jeho určitou modifikací pro život praktický a každodenní.

1) Zákon první je jednoduchý, snadno zapamatovatelný a sám v sobě zahrnuje zbývající dva zákony. Velmi podstatným pojmem je zde pojem "VŠECHNO", který je nutno chápat doslova, nikoli jen jako "něco" nebo"občas" podobně, jako to činíme v běžném životě. Je to pojem, který sám v sobě sjednocuje úplně všechno co si uvědomujeme, všechno černé, bílé i šedivé, dobré i zlé, samozřejmě včetně nás samých, tedy nás jako sebe si uvědomujících osob, a je tak důkladný, že musí do toho "VŠEHO" ZAHRNOUT I SÁM SEBE, ČÍMŽ VYSTIHUJE PARADOXNOST SITUACE, PODOBNĚ JAKO TO UČINIL SOKRATES...

2) Druhý zákon nás upozornuje, se nám často bude zdát, že něco má určitý smysl či význam, ale že tuto představu může úplně klidně opustit bez jakýchkoli výčitek svědomí či vnitřních bojů. Avšak zároven tím je řečeno, že můžeme úplně klidně opustit představu že nic nemá význam, a můžeme úplně klidně udělat to,co považujeme za nutné, OVŠEM S TÍM VĚDOMÍM, ŽE JE TO XXXXXXX

3) Což už nám vlastně říká třetí zákon, který nás upozornuje na fakt, že i když máme naprostou svobodnou vůli, tak je nám naprosto k ničemu nebot je determinována osudem, nebo cheme-li říci jinak karmou, nebo jinak řečenou jednotou a bojem protikladů.

Nejlepším dokladem správnosti tohoto zákona je ten fakt, že se jím lidé řídí ve svém životě, a je jisté, že tímto zákonem se lidé řídí, at už vědomně nebo nevědomně, nebot každý dělá jen to, co ho napadne a všem nám je to úplně na hovno...

Ač je tento zákon definován negativně, tedy že vše neguje, tak přesto tím, že neguje i sám sebe nám umožnuje mít z oné paradoxní situce naprosté nesmyslnosti našeho počínání, snažení a vlastně celého života i sebe sama mít radost, nebot čím více poodstoupíme z naší role, tím lépe a radostněji ji můžeme hrát...

[vostalpetr]

Ostatně si myslím,
že autoři, kteří pracně vymýšlejí zákony života či spirituality by si ušetřili moře práce, nejen sobě, ale i čtenářům,

kdyby své zákony definovali PARADOXNĚ,

jednak by to bylo podstatně kratší,
tudíž i čtivější i zapamatovatelnější,
jednak i výstižnější, nebot paradoxem vystihnou obě strany jedné mince, a to v plném rozsahu a nemusí tak nic pracně popírat zatímco jiné naopak pracně vyzvedávat...

[vostalpetr]

Jo, jo,
já se polepším,
tohle byl vrchol mé "vulgarity"

ted už budu jen hodnej, laskavej, milej, slušnej a dá-li pánbůh i pravopisně správnej

[vostalpetr]

No zdá se, že jsi ty vstupní podmínky při registraci četl, ne že ne...

já jsem ti to ještě nenapsal, že s nimi nesouhlasím? no už jsem to psal asi tolikrát, že jsem na to asi zapomněl.

No zdá se, že nastává doba cenzury, a každej si cenzuruje pro začátek aspon ten svůj píseček, zřejmě se lidem neustále stýská po zlatých dobách socialismu, kdy museli držet ...... a krok.



Takže to aspon opravím, aby ten článek dával aspon trošku smysl

1) všechno je na nic

2) i kdyby to nebylo nanic, tak se na to můžeme vykašlat

3) a i kdybych se na to nevykašlal, tak si to stejně půjde svou cestou bez ohledu na moje přání a snahu..


.............................................................................................................

není náhodou cenzura postoj, že s něčím nesouhlasím, postoj, že si nepřeji něco slyšet, protože to je neslušné, nebožské, nesvaté, nesocialistické, nefašistické atd.

už Adam v ráji zjistil, když pojedl ze stromu poznání dobrého a zlého, že je nahatý a že být nahatý je špatné, no a netrvalo dlouho a přišel i na to, že některá slova a myšlenky jsou dobré a jiné špatné atd.
křestani tomu říkaj dědičný hřích, a zdá se, že je silnější než smrt, nebot zdárně přežívá z generace na generaci

[Lída]

Řekla bych, že máš pravdu, Péťo, že cenzura je, když s něčím nesouhlasím a nepřeju si něco slyšet, protože to je neslušné, nebožské, nesvaté…

Ona je ale ještě jiná možnost, o které zatím nepadla zmínka: existují na příklad lidi, jako někdo, co rád poslouchá tiché zvuky vydávané některými druhy hmyzu, nebo milovníci těch vzácných chvil, kdy slunce se v létě už chýlí k západu a na krajinu se snáší utišení, než začnou svůj koncert noční tvorové. Lidi, kterým dělá dobře poklid… Mají to tak od přírody nastavené a je to O.K., právě tak, jako jsou O.K. ti, kteří se cítí dobře v opačném prostředí - když to v hospodě pěkně frčí, všichni spokojeně halekají a občas vzduchem proletí nějaký ten půllitr..

Obě skupiny si dneska můžou udělat svůj klub a užívat si prostředí, které je jim blízké. Mně je bližší to tiché prostředí. Na hlučném nevidím nic špatného, i když to můj styl není. Chvilku v tom kravále taky vydržím, protože se tam občas najdou perly, jako třeba těch včerejších 5 bodů (od úsilí k poznávání, že všechno je To). Nekritizuju, že je tam kravál – vždyť tam nemusím chodit, když mi to nevyhovuje.

Když přijdu do klubu, kde se oslavuje slunovrat palbou z děl, přidám se, pokud je to „můj šálek čaje“; když mi tam naskakuje husí kůže, udělám čelem vzad a nebudu jim nadávat.

Když přijdeš do klubu, kde se oslavuje slunovrat tak, že si poslechneme houslové „Uctívání úsvitu“ a pak si tiše povídáme o tom, co pro nás slunovrat znamená a jak ho každý z nás vnímá, jenže …. vůbec to není to tvůj šálek čaje … je možné buď respektovat potřeby druhých, ztišit hlas… anebo vyrazit prach z obuvi své

Tady na Inspiruj jsi v klubu, který vytvořil člověk pro nás, co máme rádi ticho. Na ceduli, co visí na vstupních dveřích, je napsáno:

„To je klub pro ty,
co mají rádi ticho.
Prosíme, neřvěte,
bolí nás z toho břicho.“

Jde jen o ohled na naše potřeby.

Brát ohled na potřeby druhých, to je samozřejmost - zákon života, který umožňuje spokojené soužití nesourodých skupin .

[vostalpetr]

No vždyt já řvu přece vždycky potichu


jenže někteří jsou tak citliví, ŽE JE BOLÍ I UŠI UŽ I OD VELKÝCH PÍSMEN


VŽDYT I JÁ TY SVOJE SPROSTÁRNY ŠEPTÁM JEN NA PAPÍR


KDYŽ TO TAK PŮJDE DÁL, TAK SE ZA CHVÍLI DOČKÁME STRÁNEK PRO HLUCHONĚMÝ A SLEPÝ ANALFABETY
UŽ SE NA TO TĚŠÍM

[vostalpetr]

Tady na Inspiruj jsi v klubu, který vytvořil člověk pro nás, co máme rádi ticho. Na ceduli, co visí na vstupních dveřích, je napsáno:

„To je klub pro ty,
co mají rádi ticho.
Prosíme, neřvěte,
bolí nás z toho břicho.“
............................

kDE TO PÍŠOU, TO JSEM NIKDE NEVIDĚL???

A I KDYBY, NEMOHL BYCH VÁS INSPIROVAT TŘEBA HLUKEM???

[Petr]

Během víkendu dám dohromady záměr fóra, pravidla, a další věci, které tu zatím chybí, tak aby tu byla zachována atmosféra se kterou to fórum bylo tvořeno - a neberte si to teď nikdo osobně, nebude to namířeno proti nikomu, budeto namířeno pro nás.

A tím bych rád ukončil tuto off-topic debatu.