Znalosti

Znalosti

Příspěvekod Alaja » pát 17. čer 2016 8:07:54

Jos. A. Zentrich: Když padalo Slunce ...

féerie a poučení z nedaleké budoucnosti
(V Kroměříži, Anno Domini MMVIII)


Znalosti


Jak mnoho lidí je hrdo na své znalostí. Ale naučené znalosti ještě netvoří vědění.

Pravé vědění totiž není výsledkem píle, ale zcela osobního aktu poznání. Stává se tak vždy, za všech okolností, výsledkem vlastní zkušenosti - a proto nemůže být ani odnikud převzato, ani nikam (na jiné osoby) přeneseno. Pravé vědění tedy není sdělitelné! Můžeme se tisíckráte snažit své vědění předat - nikdo nám nebude rozumět!

Všemu, co převezmeme od druhých, můžeme nanejvýše věřit - ale nebudeme vědět!

Víra - znamená v zásadě - něco považovat za možné. Kdybychom pochybovali, že je něco možné, nemohli bychom o tom nabývat žádných zkušeností.

Věřit - a vědět, jsou tedy dva zásadně odlišné pojmy, které se však podmiňují a oba mají své opodstatnění.

Vědění je tedy vždy jen záležitostí jednotlivce - znalosti může mít i dav. Pravé vědění působí spíše v ústraní a má snahu se moc nepropagovat. Zcela absurdní je pak představa, že by se pravé vědění snažilo získávat nové stoupence, protože stoupenec a vědoucí jsou značně rozdílné entity

Tendence k utajování pravého vědění nemá ovšem nic společného s tajnůstkářstvím, vznikla spíše spontánně. Pravé vědění totiž nepotřebuje samo sebe utajovat. Člověk je schopen porozumět určitým skutečnostem tehdy a jen tehdy, jestliže stav jeho vědomí je alespoň přibližně adekvátní poznání těchto skutečností. Na chemických vzorcích není nutno před laiky nic utajovat, beztak tomu nerozumí. Pokud si dotyčný člověk chemii důkladně neosvojí, zůstanou pro něho chemické vzorce neproniknutelným tajemstvím.

Pravé vědění tu v zašifrované podobě je odedávna a stále přicházejí jeho nové a nové verze. Každý je však nemůže poznat. Abychom mohli vidět, musíme se napřed naučit dívat!!!

Vědění tedy není soustavou vědomostí, které je možno se nabiflovat. Vědění je spíše cestou nebo stezkou - a cesta vždy vede k nějakému cíli. Cesta pravého vědění vede k poznání smyslu života a k Bohu!!!

Jít po této cestě ovšem znamená, že všechny, třeba i ty nejmenší získané vědomosti, dlužno ihned uplatňovat v „obyčejném" životě!!! Své zážitky, chování a postoje je tak nutno trvale měnit, být stále jiný, nový! Všechno musí být nové!!! Protože vědění - to je především vývoj!!!

Vědění se tak stává pro svého nositele závazným. Vědění si vynucuje změnu postojů ke Světu a k Vesmíru a má za následek, že dosavadní zvyky se stávají neudržitelnými.

Kdo např. opravdu pochopí astrologii, tak již nemůže hledat viníky ve vnějším světě, vést majetkové procesy, rozčilovat se nad neschopností politických vůdců apod... (POZOR: Zabývat se astrologií a pochopit astrologii - jsou dva zcela rozdílné pojmy).

Současná věda a náboženství nechápou, že veškeré vědění je tu přítomno. Učenci se mylně domnívají, že na základě „nových objevů" se trvale přibližujeme k Pravdě, a že je tedy pouze otázkou času, kdy budeme vědět všechno.

Leč - je tomu právě naopak: Vědění je tu trvale přítomno, ale my se musíme trvale vyvíjet, abychom byli schopni je poznávat...

http://astro.wendys.cz/slunce.php?90
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 1864
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 164
Poděkováno: 197-krát v 190 příspěvcích

Re: Znalosti

Příspěvekod Alaja » sob 18. čer 2016 14:19:01



Osho: Jaký je rozdíl mezi vědomostmi a věděním

Jaký je rozdíl mezi vědomostmi a věděním? Ve slovníku žádný rozdíl není, avšak v existenci je rozdíl obrovský. Vědomosti jsou teorie, vědění je zkušenost. Vědět znamená to, že otevřete oči a vidíte. Vědomosti znamenají to, že někdo jiný otevřel oči, viděl a hovoří o tom a vy prostě shromažd’ujete tyto informace. Vědomosti můžete mít, i když jste slepí. Vědomosti jsou možné. Bez očí se můžete naučit mnoho věcí o světle. Jste-li však slepí, nemůžete vědět. Vědět je možné jen tehdy, pokud se vaše oči uzdraví, vyléčí, pokud dokážete vidět. Vědění je vaší autentickou zkušeností, znalosti jsou pseudo. Znalosti jsou prokletím, katastrofou, rakovinou.

Právě skrze vědomosti se člověk odděluje od celku – vědomosti vytvářejí odstup. V horách narazíte na divokou květinu a neznáte ji. Vaše mysl k ní nemá co říct, je tichá. Podíváte se na květinu, vidíte květinu, avšak nevynořují se ve vás žádné vědomosti – je ve vás úžas, mysterium. Je přítomna květina, jste přítomni vy. Prostřednictvím úžasu nejste odděleni, jste propojeni. Jestliže však víte, že je to růže, blatouch nebo něco jiného, pak vás samotná tato vědomost odděluje. Je přítomna květina, jste přítomni vy, chybí ale most – “víte”. Vědomosti vytvářejí odstup.11201175_758275264290219_4853671490225485111_n

Čím víc víte, tím je odstup větší. Čím méně víte, tím je odstup menší. A jste-li v okamžiku nevědění, neexistuje žádný odstup. Jste spojeni.

Zamilujete se do ženy či do muže – v den, kdy se zamilujete, mezi vámi není žádný odstup. Panuje zde pouze úžas, rozechvění, vzrušení, extáze – nikoli však vědomosti. Nevíte, kdo je tato žena. Bez vědomostí neexistuje nic, co by vás rozdělovalo. Proto jsou první okamžiky lásky tak nádherné. Jakmile jste s tou ženou žili – pouhých čtyřiadvacet hodin – vzniknou vědomosti. Ted’ o té ženě máte určitou představu. Víte, kým je, je zde nějaký obraz. Čtyřiadvacet hodin vytvořilo minulost. Těch čtyřiadvacet hodin zanechalo stopy ve vaší mysli. Díváte se na tutéž ženu, totéž mysterium je však už pryč. Scházíte z kopce, vrcholek se ztratil.

Toto pochopit znamená pochopit mnohé. Pochopit, že znalosti rozdělují, že vědomosti vytvářejí odstup, znamená pochopit samotné tajemství meditace.

Meditace je stavem nevědění. Meditace je ryzím prostorem, který nebyl nenarušen žádnými vědomostmi. Ano, biblický příběh je pravdivý – člověk padl prostřednictvím vědomostí, prostřednictvím toho, že pojedl ovoce ze stromu poznání. Žádné jiné písmo na světě toto nepřekonává. Toto podobenství je posledním slovem. Žádné jiné podobenství nedosáhlo takových výšin a takového vhledu. To, že člověk padl prostřednictvím vědomostí, se zdá být tak nelogické. Zdá se to být nelogické, jelikož logika je součástí vědomostí! Logika zcela podporuje vědomosti – zdá se to být nelogické, poněvadž logika je prvotní příčinou pádu člověka.

Člověk, který je absolutně logický – absolutně a vždy rozumný, jenž nikdy ve svém životě nepřipustí žádnou nelogičnost – je šílenec. Rozumnost je třeba vyvažovat bláznovstvím, logiku je třeba vyvažovat nelogičností. Protiklady se setkávají a vyvažují. Člověk, jenž je pouze racionální, je nerozumný – mnoho mu toho uteče. Ve skutečnosti mu stále bude utíkat vše, co je nádherné a pravdivé. Nashromaždí maličkosti, jeho život bude obyčejný a nudný. Bude světským člověkem.

Toto biblické podobenství má nesmírný vhled. Proč člověk padl prostřednictvím vědomostí? Protože vědomosti vytvářejí odstup, poněvadž vědomosti vytvářejí “já a ty”, jelikož vědomosti vytvářejí subjekt a objekt, toho, kdo zná, a to, co je poznáváno, pozorovatele a pozorované. Vědomosti jsou v zásadě schizofrenií – vytvářejí trhlinu, a pak neexistuje způsob, jak ji překlenout mostem.

Proto čím více sečtělým se člověk stane, o to méně je zbožným. Čím je člověk vzdělanější, tím je jeho šance přiblížit se celku menší. Ježíš má pravdu, když říká: “Pouze děti budou moci vstoupit do mého království.” Pouze děti … co je to za vlastnost, již má dítě a kterou jste vy ztratili? Dítě má vlastnost nevědomosti, nevinnosti. Dívá se na svět s úžasem, oči má absolutně jasné. Dívá se hluboce, avšak nemá žádné předsudky, soudy, žádné apriorní představy. Neprojektuje, a poznává tak to, co je . Dítě zná pravdu, vy znáte jen všední realitu. Realita je to, co jste si okolo sebe vytvořili prostřednictvím projekcí, touhy, přemýšlení.

Realita je vaší interpretací pravdy.

Pravda je prostě to, co je. Realita je to, co jste vyrozuměli – je to vaše představa pravdy. Realita se skládá z věcí, jež jsou všechny oddělené. Pravda je tvořena pouze jedinou vesmírnou energií. Pravda se skládá z jednoty, realita z mnohosti. Realita je davem, pravda integrací.

J. Krišnamurti pravil: “Zrušit znamená ticho.” Zrušit co? Zrušit vědomosti, zrušit mysl, zrušit tuto nepřetržitou činnost ve vašem nitru… abyste vytvořili prázdný prostor. Jste-li prázdní, jste v souladu s celkem. Pokud jste naplněni, vypadli jste ze souladu. Proto pokaždé, když dojde k tomu, že jste schopni dosáhnout okamžiku ticha, zavládne obrovská radost. V tom momentě má život význam, v té chvíli nabývá život velkoleposti, jež přesahuje slova. V takovém momentě je život tancem. Jestliže v takové chvíli přijde smrt, bude to tanec a oslava, nebot’ takový okamžik nezná nic než radost. Taková chvíle je radostná, blažená.

z knihy Osho: Intuice

ZDROJ: http://www.energiezivota.com/skryte-mou ... -a-vedenim


OSHO – Mudrosti mystika

http://www.eldhwen.sk/osho-jaky-je-rozd ... a-vedenim/
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 1864
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 164
Poděkováno: 197-krát v 190 příspěvcích

Re: Znalosti

Příspěvekod Alaja » sob 18. čer 2016 14:38:52

Vědění je opak vědomosti, řekl Ladislav Klíma.

Rozhodně je nutné souhlasit v tom, že vědění a vědomost nejsou ty samé věci. Kdo někdy sledoval vědomostní soutěže, jistě neshledává nic divného na tom, že vysokoškolský profesor snadno prohraje se skladníkem ve šroubárně, jelikož neví, čím se platí v Zambii (1 kwacha = 100 ngwee). Přesto shledáváme, ze vysokoškolský profesor MÁ opravdu jaksi větší vědění (je to vědec) nežli skladník, ačkoli možná nemá stejně obsáhlé vědomosti.

Co je tedy ono vědění? Vědění rozhodně sestává i z toho, že onen vysokoškolský profesor je schopen své vědomosti využívat efektivněji, nežli skladník (v opačném případě by on byl skladníkem a skladník by dělal něco lépe placeného). Ze zdánlivě nesourodých informací si je vědec schopen poskládat skládačku, chápe vztahy jednotlivých elementů. Chtělo by se říct, že vědění je o vztazích, vědomosti o datech.

Pokud bychom s tím snad i souhlasili, je zajímavé se zeptat – může existovat vědění, aniž by bylo vázáno na nějaká data? Můžeme říci něco obecného o vztazích, aniž bychom věděli, na jaké vědomosti budou aplikovány?

Minimálně praxe ukazuje, že vědění může existovat i bez vědomostí, resp. že je možné vědění po jeho získání odabstrahovat od vědomostí, na kterých jsme je získali. Navíc, ukazuje se, že toto abstrahované vědění má poměrně široké uplatnění. Je poměrně známo, že jak filosofové, tak absolventi přírodních věd jsou schopni se uplatnit v podstatě kdekoli.

Jelikož umí myslet.

Umění myslet má k vědění nepochybně velmi blízko. Pokusme se rozebrat, v čem toto umění spočívá. Studenti se po dobu studia zabývali mnoha problémy na různých úrovních abstrakce. Jsou schopni velmi pečlivě třídit vědomosti, rozkládat je na jejich vlastnosti a naopak je pak podle jejich vlastností skládat do vědomostí nových. Řešení každého problému je již ukryto v jeho zadání, studenti jsou cvičeni v přeskupování zadání tak, aby se v novém uskupení řešení stalo triviální vědomostí. Na to se musí začít orientovat v prostoru vědomostí, vytvořit si v tomto prostoru ruce, vnímat tvary jednotlivých vědomostí a vidět, které vědomosti do sebe zapadnou. Orientaci i ruce získají dlouhodobým tréninkem, kterému se říká vzdělávání.

Poté, co jsou k tomuto vnímání (byť většinou neuvědomělému) vycvičeni, je možné ho abstrahovat od vědomostí, na kterých bylo cvičeno, a případně jej uplatnit na vědomosti jiné. Toto vnímání přetrvává.

V celém tomto se pochopitelně skrývají problémy. Jestliže student není dostatečně vnímavý, neosvojí si ani tak orientaci v abstraktním prostoru vědomostí, jako spíše si zapamatuje několik vyběhaných cestiček, které ze zkušenosti řeší naprostou většinu problémů. Pak pochopitelně, postaven před problém jiný, je takový člověk bezmocný, pokouší se aplikovat své metody, které však nedávají kýžené výsledky. Pokud se toto stane ještě při studiu, je žák na tuto skutečnost upozorněn zhoršeným prospěchem. Pokud se ale takový problém vyskytne po absolvování školy, může díky nemožnosti verifikace „kýženosti výsledků“ vést k zaslepenosti, dogmatismu a hulvátství.

Zpět.

Vědění, pokud jsme neudělali chybu, je tedy schopnost orientovat se a pracovat v prostoru vědomostí. Je to znalost, JAK se věci mají.

K magii.

Všechny věci vznikly z jediné věci přizpůsobením. Jaké bylo toto přizpůsobení? Vědění je cit pro toto přizpůsobení, je to cit pro to, jak jednotlivé věci vznikají z druhých, jak na sebe působí, jak vznikají a zanikají, je to cit pro krásu, pro život.

Vypráví se: Mistr čajového obřadu urazil samuraje, ten ho vyzval na souboj. Čajový mistr byl zničen, nikdy neporazí samuraje, neumí ani držet meč. V nouzi navštívil zenového mistra, aby mu poradil, co má dělat. Zenový mistr mu řekl, aby v souboji vzal meč, zvedl ho nad hlavu a dělal vše, jako by byl uprostřed čajového obřadu. Čajový mistr poděkoval a zařídil se podle toho, takže když začal souboj, zvedl meč nad hlavu a byl myšlenkami uprostřed obřadu. Samuraj, když to uviděl, odhodil meč, kleknul mistrovi k nohám a prosil ho, aby ho nezabíjel.



Proč to samuraj udělal? Kdyby zaútočil, snadno by vyhrál, protože čajový mistr neměl jedinou vědomost o zacházení s mečem. Přesto však, mistr čaje měl vědění, uměl se bezchybně pohybovat mezi jinými vědomostmi, mezi vědomostmi o čaji, věděl JAK. A s tímto JAK zvedl meč nad hlavu. Samuraj pochopitelně poznal, že mistr má vědění, nemohl však tušit, že nemá žádné vědomosti, proto předpokládal pro sebe nejhorší variantu.



Bylo řečeno, že vědění je cit pro přizpůsobení jediného, cit pro Stvoření. Proč by tedy nemohlo být možné z vědění samotného a jediné informace, například o meči, pouhým citem vytvořit celé bojové umění? Neuměl tedy mistr čajového obřadu s mečem zacházet doopravdy, nevyhrál by nad samurajem?

Domnívám se, že nikoli.

Bůh snad stvořil svět za 7 dní, ale trvalo ještě notný čas, nežli se na světě objevila letadla, televize či počítače.

Představme si, že stojíme obklopeni tmou uprostřed labyrintu, místo osvětluje jen louč, kterou si svítíme. Víme, určitě, že východ leží před naším čelem, možná i někde jinde, ale tím směrem určitě. Začneme labyrint systematicky zkoumat. Některé chodby končí, jiné vedou dále, aby se příliš zatočily od našeho směru, zkoumáme křižovatky, kreslíme mapu. Po nějaké době snad nakonec najdeme cestu z labyrintu ven, možná tu, kterou jsme hledali, možná úplně nějakou jinou.

Stejně na tom je i onen čajový mistr. Ví kterým směrem by měl jít, vidí, které chodby jsou uzavřené rovnou, některými chodbami se ovšem musí vyjít, aby bylo vidět až na konec. Některé chodby se musí zkusit, některé pohyby mečem, které nikam nevedou, musí být vyzkoušeny, aby se zjistilo, ze jsou k ničemu. Velmi dlouhý proces, kterým se rodí něco nového.

Nejefektivnějším způsobem, jak se čemukoli naučit je začít chodit do příslušné školy.

Vědění však rozhodně usnadňuje učení, jelikož zaručuje správné pochopení výkladu, je-li tento také podáván vědoucím člověkem.



Ještě jednu vlastnost toto vědění má. Jelikož je abstrahováno od vědomostí, na kterých vyrostlo, je v jistém smyslu pro všechny, kteří vědí, stejné. Proto se poznají mistři různých oborů a nakonec se shodnou.



K dobru.

Dobro má, mělo a bude mít jednu nepříjemnou vlastnost – bude vždy s sebou jako přívěsek tahat i zlo… a málokdo byl, je a bude schopen rozlišit, které z těch dvou je dobro a které zlo. Říká se tomu relativita, subjektivita dobra a zla. Něco se stane, my se o tom dovíme a řekneme – „to je zlé“. Přitom jiný by řekl, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát.

Posuzovali jsme vědomost. Dozvěděli jsme se o něčem, zažili jsme něco, posuzujeme, co se stalo. Vždy sklouzneme k subjektivismu.

Dobro, pokud má být nezávislé na našem úsudku, musí spočívat v tom, JAK bylo něco použito, JAK bylo něco provedeno. Bylo to v souladu s věděním nebo v nesouladu, skřípalo to, bylo to neohrabané? I čin je přizpůsobením jediné věci. Bylo toto přizpůsobení v souladu, nebo v nesouladu se Stvořením?

Všichni, kteří vědí, se na takovém hodnocení shodnou.

http://snop.void.cz/hermag/vd.html
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 1864
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 164
Poděkováno: 197-krát v 190 příspěvcích

Re: Znalosti

Příspěvekod Alaja » sob 18. čer 2016 14:57:43

Buddha-ňána – Buddhovské vědění

http://www.fryba.cz/pdf/Buddha_nana_Interview.pdf
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 1864
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 164
Poděkováno: 197-krát v 190 příspěvcích

Re: Znalosti

Příspěvekod Alaja » sob 18. čer 2016 15:06:47

Od vědomí k poznání

Začala jsem přemýšlet a docela mě to baví. Netuším ovšem, zda to bude bavit ještě někoho dalšího. Filozofické okénko každopádně pokračuje. Začíná vědomím a věděním, směřuje k poznání.

Vědomí

Obecné označení vědomí jako stavu bdělosti ne úplně koresponduje s mým osobním zážitkem. Bdělost není kritériem pro uvědomění si obsahu. Změněný stav vědomí je stále vědomím. Vědomí souvisí s vnímavostí. Otázkou je vztah vědomí a mysli, vztah vědomí a těla. O tom jak popsat vědomí jako na hmotě nezávislý abstraktní prvek objevující se však v čase a prostoru musím ještě přemýšlet.

Vědění

Vědět doslova znamená „viděl jsem.“ Já často říkám, že věřit znamená h*** vědět. Nemíním tím ovšem vědění ve smyslu vědeckosti. Vědeckost hledá důkazy a důkazy jsou nepřítelem vědění, protože nutí lidi v něco uvěřit. Skutečnost se ale dokazuje sama – svou existencí o sobě. Podstatou vědění je kladení otázek a tázání se vede k poznání. Poznání je Tajemstvím. A Tajemství přestává existovat, jakmile se o něm okolní svět dozví. Totiž, víme-li o něčem, můžeme to zničit... S věděním tedy opatrně, vědění je dotyk nadsmyslové skutečnosti.

„Tomu, co převezmeme od druhých, můžeme nanejvýš věřit, ale v žádném případě to nemůžeme vědět.“

(Thorwald Dethlefsen: Osud jako šance)


Má úvaha o poznání je širší. Cesta k němu mi vede přes porozumění a pochopení. Uvažuji o nich v pořadí: POROZUMĚNÍ – POCHOPENÍ – POZNÁNÍ.

Rozumět něčemu neznamená pochopit to. A pochopit něco neznamená to poznat. Obsahová intenzita pojmů stoupá od porozumění až k poznání přičemž pojmy porozumění a pochopení vnímám jako sobě vnějškově bližší, ve smyslu spjatosti s jevovým světem; pojem poznání jako by stál od nich dále, byť je člověku vnitřně nejbližší, neboť souvisí s bezprostřední individuální zkušeností, tedy s dotykem nezjeveného světa.

Porozumění

Váže se k rozumu, souvisí tak s rozlišovací schopností myšlení. Porozumění znamená, že jsme schopni dešifrovat symboly do pojmových znaků, které za určitého předpokladu lze chápat. Tj. že se např. naučíme hovořit stejnou řečí, že se naučíme Morseovu abecedu, znakovou řeč, Braillovo písmo, naučíme se číst obrazy, číst z ruky, číst přírodu... Naučíme se zacházet s formální složkou komunikace, která nám zprostředkovává sdělení. Toto sdělení je nositelem obsahu a obsah lze pochopit.

„Porozumění je nesmírně závaznou mocí, někdy jde o skutečného vraha duše. Podstatou jedince je mystérium, které je sprovozeno ze světa, jakmile je pochopeno.“

(R. Hayman: Život C. G. Junga – zrození psychomága)

Pochopení

Jako by stálo na hranici propasti před poznáním. Hloubka poznání nás svádí ke skoku. Tím je pochopení zrádné a riskantní. Dotkne-li se nás poznání a my ho jako dotyk přijmeme, pak si uvědomíme, že nám v průběhu skoku narostla křídla. Pokud vezmeme pochopení jako ukončený proces oddělený od původce obsahu, skončíme na dně propasti, protože jsme zaujali postoj konce. Rozdíl mezi oběma postoji je ten, že v prvním případě si přesah pochopení do poznání uvědomujeme, ve druhém nikoliv a zavíráme se tak do jednostranných pohledů, čímž nám rozhodně křídla nenarostou. Buďme obezřetní, ať po nás propast nechňapne. Dokonce i pojem pochopit vychází ve svém etymologickém původu ze slova "chňap". Něco na tom poznání asi bude… :-)

„…ti, kdož nás chápou, v nás cosi zotročují…“

(Chalíl Džibrán: Blázen a jiné paraboly)


„… být pochopen znamená být na úrovni druhých a být pochopen je toliko dosáhnout lidského naplnění a jako zralý plod spadnout a být sněden.“

(Chalíl Džibrán: Blázen a jiné paraboly)

Poznání

Poznat znamená vědět vše. Poznání souvisí s naším bytím, je přesahem existence do jevového světa, je dotykem nepojmového. Souvisí s časem, ovšem neváže se k místu. I člověk, který nikde nebyl, může poznat svět. Jak? Akceptuje sebe sama jako duchovní bytost, akceptuje svou jedinečnou osobnost v její komplexitě a ztotožní se se svou tělesností. Zároveň přijme běh událostí jevového světa a do svého subjektivně vnímaného světa je začlení zaujetím postoje. Je poznání moudrostí? Možná ano.

http://www.ruzove-bryle.cz/2015/11/od-v ... znani.html
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 1864
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 164
Poděkováno: 197-krát v 190 příspěvcích


Zpět na Články

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník