Jak je důležité odpouštět

Jak je důležité odpouštět

Příspěvekod Darges » pát 08. kvě 2009 19:48:31

Jak je důležité odpouštět

S nějakou křivdou, ublížením či nespravedlností v životě se potká každý, většinou už jako dítě, když nám třeba sousedovic kluk sebere na pískovišti bábovičku. Co v tu chvíli dítě cítí? Je tam uvnitř hluboce raněno, brečí, ti odvážnější mu to oplatí a plácnou ho lopatičkou po hlavě.
Život jde dál, rosteme, dospíváme, více či méně úspěšně proplouváme životem. Nespravedlivých křivd a ublížení přibývá. A nám je špatně ze dvou důvodů, již ze samotné křivdy a podruhé z toho, že byla zklamána naše důvěra, naděje či očekávání. My pak můžeme reagovat dvěmi způsoby – prvním je odpuštění, druhým je oplatit zlé zlým a potrestat viníka. Přestaneme s ním mluvit, soudíme se s ním, pomluvíme ho v okolí. Jenže pomsta plodí jen další zlo, nenávist, zášť a negativní emoce a energie. Ovlivňuje to nejen naší duši, ale i naše tělo, člověk předává dál to, co sám zakusil. Křivdu si vlečeme dál, viník je s námi každý den, každou minutu, každou hezkou chvilku, je s námi i v noci v našich myšlenkách. On má v rukou naše štěstí, má nad námi moc a my se stáváme jeho otrokem. Častokrát si i tyto negace neseme s sebou do dalších inkarnací.
My máme ale možnost říci dost, máme možnost všechno změnit – tím že odpustíme, nejen viníkům, ale i SAMI SOBĚ (toto je velice důležité! a je to nejvyšší forma odpuštění) a to i to, co se zdá neodpustitelné.


Proč vlastně máme odpouštět? Osvobodíme sami sebe, zbavíme se vazeb s viníkem, je to naše cesta ke svobodě, ke štěstí, odstraní to z našich srdcí hněv, zlobu, nenávist, pocit ukřivdění, touhu po pomstě.

Odpuštění je proces – chvíli to trvá, výsledek se nemusí dostavit z minuty na minutu, nemusíme hned cítit kladné pocity k viníkovi, chce to čas, není to totiž vůbec jednoduché a jednorázové, vyžaduje to osobní statečnost a odvahu

Odpuštění NENÍ – omluvou, zapomenutím, popřením událostí, není popřením spravedlnosti, není tolerováním špatného, není schvalováním páchání zla, není to předstírání něčeho, není to zavřením očí před něčím, co se událo, není to prominutím dluhu, není to snaha zaplatit za viníka,

Odpuštění JE – zaměřeno na ukřivděného, jde o to sejmout z něj neunesitelnou křivdu, je to něco, co lze pro ukřivděného udělat okamžitě, nemusíme na nic čekat, je to čin silného a zralého člověka, vyžaduje to osobní statečnost, protože postižený může být „osočován“, že když odpouští, je slaboch, odpuštění je vidinou, že bude líp a radostněji, než když budeme spřádat pomstu, je to zbavení se těžkého břemene

Jak poznáme, že jsme odpustili? Opravdu jsme odpustili ve chvíli, kdy nebudeme trpět, kdy naše srdíčko nebude krvácet, když si vzpomeneme na viníka, když ho uvidíme,…když budeme cítit klid v duši i v srdíčku. Tak jako u říznutí, jizva nám zůstane, ale rána už nebude bolet.

Postup odpuštění – (pozor, nestačí uvolnit emoce a hněv!, to je jen dočasná úleva):
- přiznat si pocit křivdy, že se cítíme špatně, přiznat si své negativní pocity, přiznat si, že mám problém
- pojmenovat si svoje pocity a neupadnout do sebelítosti
- podívat se na křivdu z jiného pohledu, přiznat si, že je to lidské
- snažit se pochopit viníka, třeba nejednal ve zlém úmyslu, důvody jednání viníka mohou být různé, nemusíme je ani znát, nemusíme je vůbec tušit
- zříci se svého pocitu po pomstě, nepřát zlo, nepůsobit zlo
- přát mu dobré, tím předáme křivdu „výš“, ta pak bude zpracována vyššími silami
Jaký je tvůj život závisí jen na tobě.
Uživatelský avatar
Darges
 
Příspěvky: 168
Registrován: ned 03. kvě 2009 9:24:39
Bydliště: Chomutovsko
Poděkoval: 25
Poděkováno: 42-krát v 32 příspěvcích

Zpět na Články

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků

cron