Tvorba nového světa, pravda a středověká utrpení

Tvorba nového světa, pravda a středověká utrpení

Příspěvekod watta » pon 03. srp 2009 13:22:43

Jakpak asi byli početní ti, kteří se zapřísahali, že třeba takové otroctví ze světa nikdy nevymizí... Kolik bylo těch, kdo žili a zemřeli v jistotě, že co na světě zrovna je, je člověku přirozené a basta. Kdo všechno se kdy a kolikrát dušoval, že svět prostě je, jaký je... :donknow:

Podstatou každé existence je její schopnost měnit se. Obrovská síla nás, kdo tvoříme pravdu a lásku, je v tom, že ji tvoříme doslovně stůj co stůj, aniž bychom totiž počítali s tím, že bude jaksi celá "hotová" v nějakém tomto našem jednom "životě". Síla milovníků prázdného materiálního pohodlí, intrik a lží, i těch drobných, nikdy nebude větší než jejich strach, že o to své pohodlí přijdou a že jejich lži budou vyzrazeny. Může se to zdát nepravděpodobné - co člověk zasil první sémě a zoral první brázdu, jde v tomhle světě celý ten čas o mamon a o moc především. :aha: Přesto je to tak: v tomto světě vítězí silnější. Průkazně a jednoznačně je z toho zřejmé, že pokud se jeden každý nenecháme zastrašit, nezpanikaříme a nevzdáme naši tvorbu, svět, v němž zcela stejným způsobem tak, jako dnes jde o mamon, půjde o lásku, pravdu a vzájemnou úctu, zcela jistojistě, stoprocentně a bez jakékoli pochyby existovat bude.

Jeden velký člověk, kterého tady v Evropě známe a jenž v sobě shromáždil velkou tvůrčí sílu, byl jiskrou mnoha různých ohňů v dalších dvou tisících letech. A to byl sám. My tvoříme stejným způsobem. Zaměřujeme-li se na tvorbu v každé minutě, v každém okamžiku, je naše tvorba vědomější, a je-li vědomější, je zase o něco silnější. Společně s naším tvořením můžeme souběžně podporovat i šíři a hojnost našeho vědomí, abychom tak znásobovali svoji sílu, sílu svého záměru.

Nemusíme se bát, že nás kdokoli bude považovat za snílky nebo blázny, nemusíme se strachovat našeho obrazu v očích kohokoli, jehož představy se od těch našich různí. Podívejme se na všechny ty slavné historické příběhy: velcí lidé vždy stojí u zrodu záměru velkých věcí. A my jsme velcí lidé. :yes: Jestliže něco chceme, pak to bez obav, odhodlaně a houževnatě tvořme. Nemusíme se uchylovat do přítmí vlastních sebelítostí, :help: abychom se oplakávali zaživa, jako kdybychom už byli rozkládající se mršiny. Nemusíme si naříkat, jak jsme slabí, jak jsme sami, jak nám to nefunguje, jak tomu nerozumíme, jak je nás málo - tím ztrácíme sílu.

Tvořme mír, lásku, pravdu a úctu ke všemu a ke všem a s úctou dávejme svobodu jednání nejen těm ostatním, ale i sobě. Tvořme bez kompromisů a bezohledně. Není zapotřebí brát ohledy na žádnou další svobodnou vůli jiného člověka v poli, kde je sdílený prostor jednoho vědomí pro jednoho každého stejně svobodný a míra svobody tatáž - tím protorem je pro lidi tato země. Někdy je právě toto tvůrčí úskalí moudrých a vědomých - ohleduplně se spakují a svůj prostor k tvorbě darují jiné, žíznivější a bezohlednější duši. :sorry: Pokládáme tu na oltář vyloženě své syny, ovšem jak známo, bůh se o tyto oběti neprosí. Svaté oběti postkřesťanských svatých, k nimž žádný Kristus nikdy nevyzýval. Nastavení druhé tváře je o ukázání síly. A ovšem ani to možná nejsou Kristova "svatá" slova. Lecjaké jeho slovo vzali si do svých úst křesťanští biskupové, aby jej před honosným oběděm ještě přeci jen trochu předžvýkali.

Může se to zdát trochu nepravděpodobné - vzhledem k tomu všemu, co z toho všeho vzešlo - ale na Kristovi vůbec nejsou tím podstatným jeho slova. :speaker: Na Kristovi je zásadní to, že se vtělil. Tvorba vědomí v takovémto rozsahu a inkarnace toho (toho všeho), komu dnes říkáme Kristus, je v historii člověka opravdu nebývale významná. Velcí tvůrci středověku toto nemohli nerozpoznat - proto takové, pro nás dnes nesmyslné megamnožství středověkých disputací o tělu a krvi páně a o eucharistii (proměňování v hostii a víno). :obed:

Středověk byl požehnanou svěží řekou, čerstvou vodou deroucí se mezi dvěma skalními obry, mezi dvěma pajdavými zvířaty, z nichž ocas toho druhého s sebou plamenně hází v lítých bojích o moc nad ostatními a o peníze od renesance až podnes. Ne že by ve středověku snad o tu moc nešlo vůbec, ale... Je to ta nejpoplivanější epocha polepená strašidelnými nálepkami "doby temna", :meditace: zaházená v archivu těmi nejsměšnějšími nepravdami a hezky pěkně ukrytá před pátravými zraky co nejhlouběji na dno skladiště dějin člověka. Jsou k tomu dobré důvody. Takové je zkrátka už naše hospodaření s našimi zážitky - říkáme tomu historie. A tak do středověku vysíláme hutnost inkvizičních armád renesanční buržoazie, degradujeme neobyčejně příznivé podmínky pro svobodný (!) rozvoj talentů a duševních schopností jedinců napříč stavy a často je považujeme za podivnou zálibu v utrpení. Nebývalou jistotu obživy a výchovy dalších generací režimu trojího lidu nazýváme zotročováním (jak směšné, po Římu), dobu, v níž jsme si věnovali velmi zajímavě inovátorský a vskutku velkolepý (!) kult ženy osočujeme povídačkami o utiskování žen a na dobrou noc si čteme pohádky o středověké zálibě v zákazech, odříkání a tělesném utrpení. Triumfální vítězství klamu a účelového nakládání informacemi, které by mohlo závidět lecjaké kreativní oddělení soudobé reklamní agentury.

Není se čemu divit. Dnes středověké povaze můžeme rozumět ze všeho nejmíň - my, děti uctívače velké prázdné mince. A přirozeně také - kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde. :pc2: To, čemu říkáme historie, je přitom nadmíru elegantní ukázka tvorby reality: ze všech myšlenek, které si usmyslíme, spřádáme mnohatvaré květy :kvetina: bohatých květenství a tisíců barev a v rozličně aranžovaných pugetech si je pak předkládáme před náš vybíravý nos. Zíráme, čicháme, vybíráme, znovu skládáme, pojmenováváme a stavíme na stůl (či dokonce na talíř). :cooking:

Pravdu ve své podstatě netvoříme - ona tvoří nás. Pravda, láska a úcta je naše bytostná koloidní materie, z níž jsme utkáni - jak jednotlivé vlnky, tak celý oceán. Jestliže s ní splýváme, což je přirozený stav, neklademe-li tomu splývání žádné tak oblíbené překážky, pak ji zase zpětně utváříme, neb ona jde skrz nás. Proměněna a opět sama sebou, stejně tak jako jsme jí my. Stejně tak jako každá částice, myšlenka a věc, když se navzájem setkávají. :2in1:

Tato původní pravdoláska není totéž co morální kodex. Ten není než výběrem určitých vlastností a jejich následným uspořádáním: nadepíšeme štítky, označíme šuplíčky a každý zašoupneme na stanovené místo. A běda, když nám v té knihovničce někdo udělá nepořádek. Morálka je jedna ze zdejších her, kterou rádi hrajeme zejména ve větších společenstvích, kde ji pokládáme za velmi účelnou. Morálka má námi vytvořené kategorie dobra a zla a také pravdy a lži. A to je zavádějící.

Jako bytostem uvědomující si svoji přesahující celistvost je nám v tomto světě některými z těch, kdo s námi vůbec hodlají vést nějaký dialog o našich představách, vyčítáno mnohdy právě to, že tvrdíme, že něco nějak je, tím proklamujeme cosi za pravdivé a jiné naopak za lživé. A ač se prý holedbáme tím, že každý má právo na svoji pravdu, či že je mnoho různých stejně platných pravd, ve skutečnosti máme za to, že pravda je jen jedna a to právě ta naše. To je velký omyl. Pramení jednoduše z toho, že každý mluvíme o něčem jiném. :lol:

Oni mají na mysli štítky v knihovně, kdežo vy mluvíme o onom předivu, z něhož jsme utkáni. Jejich "pravda" může mít nějakou hodnotu, například 1-5, pravda, o níž mluvíme my, ne že by snad mohla mít jakoukoli z těchto hodnot či všechny dohromady - ona nemůže být vůbec tímto hodnocením vyjádřena. Je to jako kdybychom chtěli mír měřit v metrech. (Bez míru není mír, ale mír je tu i bez mír, a tady se pletou pojmy s dojmy.)

Jak ale tuto pravdu, kterou cítíme a kterou jsme, případně tlumočit těm, kdož by se eventuelně o ni mohli zajímat? :?: Často se říká, že zkušenost je nepřenositelná. Obzvláště ta mystická, protože ta je ze všech zkušeností nejméně podobná čemukoli jinému, co už známe. :sleep2: Částečně uchopitelná odpověď ale existuje, podíváme-li se k ambivalentnímu protějšku toho, o čem tu jako o pravdě hovoříme. Jestliže mluvíme o dobru a zlu, máme na mysli ony morální štítky z naší knihovny. Pak ale máme v ruce magnet: na jednom jeho konci je zlo a na druhém dobro. Jsou to své maximální opaky a s radostí sobě vlastní se od sebe odpuzují jako čert od křesťanského kříže. Takovým protikladem pravdy je lež. Pravda, z níž je vše "vyrobeno" a kterou označujeme shodným jménem, ale svůj protiklad nemá. Je to plné vnímání. Aktivní plné vnímání. Lží je v tomto případě zastření, zaclonění, skrytí, zhoršení vnímání. Nic jiného. Nic tu není deklamováno jako všestranně správné/nesprávné, existující/neexistující - což takto plně platí v případě našich štítků. Je jenom plně vnímané a zakryté. Vidíte, ani v jazyce pro toto rozrůznění dosud nemám zřejmé názvosloví (není to totéž jako komplexní vs. částečné, ale to je, jak doufám, evidentní). Mluvíme novým jazykem, žijeme novým způsobem. Zase, chtělo by se říci. Proto nám tak málo rozumí, proto nás stále budou z něčeho obviňovat. :plac: Stejně jako ten středověk. :pc2:

Prospěje nám, nebudeme-li se zaměřovat na to, že nám nerozumí a že svět, v němž nyní žijeme, je světem jiných, někomu z nás třeba i nemilých priorit. :domov: :auto: :tv: Nemusíme přemýšlet o rozdílnosti těchto lidí nebo vůbec kohokoli nebo i čehokoli od nás. Rozdílní jsme. To je fakt. Jsme více vědomí - jak je to snadné. Tím, že víme a cítíme v sobě to, z čeho jsme, tím máme větší sílu a naše tvorba je funkčnější. Nenechme se o to nikým připravit. Nesnažme se přizpůsobit, nenechejme se zatáhnout do tahanic nějakých negativních vizí - kdybychom se v tom plácali dlouho, odskákali bychom to tím, čemu se teď říká kvantový skok - protože nějaké záměry jsme si předsevzali. To je sice svým způsobem snad možná i příjemná explozivní záležitost, ale není, minimálně pro lidské tělo zdravá - jsou ladnější způsoby. Buďme sami sebou, tvořme tím, že jsme sami sebou a právě tak žijme, milujme, konejme. Proto tu jsme. :zzz: :ahoj2:
Uživatelský avatar
watta
 
Příspěvky: 1022
Registrován: úte 16. čer 2009 12:07:19
Poděkoval: 124
Poděkováno: 291-krát v 200 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli watta za tento příspěvek:
Petr

Re: Tvorba nového světa, pravda a středověká utrpení

Příspěvekod Petr » ned 09. srp 2009 20:05:16

Diky moc za zajimavy clanek se spoustou temat :obed:.

Velmi tam se mnou rezonovalo to, nebat se tvorit. Jit za svymi sny, ze jsme obcas povazovani za snilky a blazny. Tvorit bezohledne a neobetovat sve sny na ukor predstavam jinych lidi. To by byl pro me idealni stav, ke kteremu se snad dobiram :2in1: ***.

Zajimavy je take ten pohled na stredovek. Zatim jsem nad nim moc nepremyslel, ale spis mam zakodovany ten obraz stredoveku jako doby potirani svobody cloveka... ale urcite mas pravdu, ze se dozajista v te dobe odehravala i radu krasnych pribehu. Stejne jak jsme dnes na celni hrane tvoreni, tak i oni tam byli stejne tenkrat. Mozna jim ten vek prisel stejne krasny jako ten dnesni nam, protoze to byl pro ne pokrok z toho, co zili jejich predkove pred tim.. a stejne jako my dnes si definujeme nove lepsi prostredi, tak to oni delali tenkrat. Myslim ze se na to hodi i Abrahamovo prirovnani: Neni dulezite kde presne spustime svou lod na vodu.. dulezite je s ni plout po proudu.. :happyroll: oni ji spustili o par stoleti pred nami, ale jizdu si tenkrat mohli uzit stejne tak :)
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2832
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 589
Poděkováno: 1282-krát v 716 příspěvcích


Zpět na Články

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 2 návštevníků

cron