Vnitřní dítě - Čtyři životní síly

Vnitřní dítě - Čtyři životní síly

Příspěvekod JitkaSt » ned 13. zář 2009 23:29:31

ČTYŘI ŽIVOTNÍ SÍLY
Ačkoliv jsme součástí společnosti a rodíme se do zcela konkrétních podmínek konkrétních vztahů, tak o svém životě v konečném důsledku rozhodujeme sami. My jsme sami tvůrci svého životního příběhu.
Podle E.Ericsona se v různých etapách dětského věku (kojenec, batole, předškolák a školák) učíme zvládat čtyři různé síly-dovednosti, které potřebujeme k tomu, abychom byli úspěšní v nejrůznějších životních situacích.
K těmto silám patří:
DŮVĚRA – důvěra v sebe, druhé a svět. Je výsledkem dlouhodobého a láskyplného přijímání a dává nám signál, že ve světě jsme v bezpečí, že o nás za všech okolností bude postaráno
AUTONOMIE - můžu být sám sebou takový jaký jsem, můžu cítit, to co cítím
INICIATIVA – můžu mít své cíle, snít o nich a snažit se jich dosáhnout
KOMPETENCE – uplatnit svou iniciativu, schopnosti a dovednosti v reálné situaci tak, že to přinese odpovídající výsledky.
Pro každé životní období (kojenec, batole, předškolák a školák) je charakteristický rozvoj jedné z těchto sil, ale nelze je od sebe rozdělit. Všechny čtyři vždy uplatňujeme současně.

Co je důležité:
• Tyto síly se učíme uplatňovat jako děti a na jejich zvládnutí pak závisí scénář řešení situací, který v životě užíváme
• Tyto síly je třeba užívat v uvedeném pořadí při jakékoliv činnosti nebo vztahu. Pokud kterákoliv není dostatečná nebo dokonce chybí, nejsme schopni dosáhnou uspokojivého výsledku.
Námět pro vás:
• Zkuste se zamyslet nad různými oblastmi života a pro každou z nich odhadněte nakolik procent jste úspěšní v uplatnění jednotlivých sil
• V kterých oblastech se vám tyto síly daří užívat a kde ne

Důvěra
Pocit důvěry/nedůvěry ke světu si vytváříme na základě toho, jak nás rodiče přijímají po narození. Navíc nejde jen o přijetí sebe sama, ale i lidí kolem a situace:
• Pokud rodiče se rodiče dítěti nevěnují, nemohou s ním být nebo ho nepřijímají/odmítají, pak se vytváří pocity beznaděje a apatie.
• Pokud je dítě přijímáno, ale zažívá s rodiči situace ohrožující nebo nepříjemné, lze očekávat bezmoc a úzkost.

A protože rodiče některé situace zvládají lépe a jiné hůře, výsledkem je, že se pohybujeme někde mezi důvěrou (Jsem milovaný/á a svět je bezpečný) a nedůvěrou (Jsem nemilovaný/á, nejsem v pořádku a ve světě jsem v nebezpečí.)

Námět pro tebe - cvičení:
Najděte si klidné místo a zajistěte si, aby vás nikdo nevyrušoval.
Představ si sebe sama jako velmi malé dítě v postýlce, v kočárku nebo u mámy či táty v náručí. Jsi tak malý/á, že ještě nevíš, jak to na světě chodí. Chvíli počkej, nalaď se a pak svému malinkému Já řekni:

"Vítám tě na světě."
"Moc jsem se na tebe těšil/a."
"Jsem moc rád/a, že jsi tu se mnou."
"Jsem moc rád/a, že jsi kluk/holčička."
"Vždycky budu s tebou."
"Na světě je mnoho zajímavých věcí, stojí za to žít a já budu s tebou, až je budeš poznávat."
"Čeká tě spousta zajímavých a krásných zážitků."
"Stojí za to žít."
"Mám tě moc rád/a."


Možná tě napadnou další, tak je klidně použij.

Pak si ještě chvíli se svým malinkým Já pohraj, pochovej ho nebo udělej to, co zrovna potřebuje. Zakonči prohlášením:

„Chci a mohu se otevřít radosti a naději.“

Můžeš s přitom dívat v zrcadle sobě do očí.

Ke cvičení se v následujících dnech vracej tak dlouho, jak potřebuješ.

Citlivost a autonomie
Období přibližně od patnácti měsíců věku dítěte cca do třech let je zajímavé zkoumáním a objevováním čehokoliv. Dítě začíná chodit a objevovat. A aby to mohlo dělat, musí se do jisté míry oddělit od těch, kdo o něj pečují. \zajisté znáte situaci, kdy malý andílek rezolutně prohlásí "Ne!" a dodá "Já sám," Dvouleté děti jsou nesmírně umíněné, chtějí věci dělat po svém. Zkuste mu v tom zabránit a začne se intenzivně vztekat. V tomto období potřebuje přísného, ale chápajícího rodiče, který mu poskytuje dobré hranice a zdravou reakci na emoce. Potřebuje mít jistotu, že jeho vztahy nezničí touha objevovat a dělat si věci po svém.

Cvičení:
Opět si najdi klidné a nerušené místo a zajisti si soukromí. V představě se setkej se svým vnitřním dítětem ve věku cca 2 roky a představ si ho, že se cítí velmi dobře a spokojeně, jak vyjadřuje sovu radost a lásku a současně je křehké a zranitelné.
Řekni mu:
"Můžeš cítit lásku a naději."
"Můžeš se s druhými setkávat s radostí a pohodou."
"Mám tě moc rád/a líbíš se mi právě takový/á jaký/á jsi."
vnímám tvou citlivost a budu tě ochraňovat před zraněními."
"Chci s tebou být a chránit tě za všech okolností."
"Můžeš se na mě spolehnout."


Na chvíli z imaginace vystup a nech doznít všechny pocity. Později se opět setkej se svým vnitřním dítětem ve věku asi dva roky, ale tentokrát si ho představ, když se zlobí, vzteká se a je nešťastné. Přijmi jeho pocity a řekni mu:

"Ano, teď se zlobíš, jsi nespokojený/á, chceš něco jiného. To je v pořádku, i já se tak občas cítím."
"Můžeš cítit nespokojenost."
"Můžeš cítit vztek a zklamání. to je OK."
"Pořád jsem s tebou."
"Vždycky s tebou zůstanu, nevadí, že se teď zlobíš."
"Můžeš cítit, co cítíš!"
"Mám tě rád/a takového/takovou jaký/á jsi."

Možná tě napadnou další, tak je klidně použij. Kdyby tvé dvouleté malé Já chtělo sobě nebo druhému ubližovat, zadrž ho, postav mu hranice.

Pak si ještě chvíli se svým malým dvouletým Já pohraj, obejmi ho nebo udělej to, co zrovna potřebuje.
Zakonči prohlášením:
„Chci a mohu být citlivý/á a otevřeně vyjadřovat svoje pocity.“
Můžeš s přitom dívat v zrcadle sobě do očí.

Ke cvičení se v následujících dnech vracej tak dlouho, jak potřebuješ.

Iniciativa
Malé dítě je od svého narození přirozeně aktivní. K tomu, aby tato vlastnost přetrvala jsou třeba dvě zdánlivě protichůdné podmínky
• podpora iniciativy ze strany rodičů
• jasné a láskyplné vymezení hranic ze strany rodičů
Tak jak dítě roste, vyvíjí se a mění i hranice, ve kterých dítě svoji iniciativu uplatňuje. Její rozvoj nastává v období předškolního věku, kdy děti dostávají poprvé nový a velký prostor pro uplatnění iniciativy mezi vrstevníky. Dochází k tomu tedy i v případě, kdy v předchozí etapě byla jejich iniciativa výchovou potlačena.

Cvičení:
Opět si najdi klidné a nerušené místo a zajisti si soukromí. V představě se setkej se svým vnitřním dítětem ve věku cca 3-6let a představ si ho, že se cítí velmi dobře a spokojeně. Zeptej se ho, co chce dělat. Pokud má náladu k nějaké činnosti, podpoř ho v jeho iniciativě nápadech, tvořivosti. Současně mu poskytni hranice, kdyby směřovalo k něčemu riskantnímu. Řekni mu, že máš o něj strach a že nedovolíš, aby sobě nebo někomu ublížilo. Pokud se mu nechce nic dělat, nech ho odpočívat.

V obou případech mu řekni:
„Můžeš být zvědavá a nezávislá.“
„Můžeš zkoušet zajímavé věci. Já budu s tebou a budu hlídat, aby ses nezkoušel/a o n ěco nebezpečného.“
„Můžeš být zvědavý/á a na všechno se mě ptát.“
„Smíš být svobodná/ý a nezávislá.“
„Smíš věci dělat jinak než máma a táta.“
„Líbí se mi tvoje nápady, tvoje tvořivost.“
„Chci si hrát s tebou.“
„Mám tě moc rád/a.


Možná tě napadnou další, tak je klidně použij. Kdyby tvé malé Já chtělo jakýmkoliv způsobem riskovat, zadrž ho, postav mu hranice.

Pak si ještě chvíli se svým malým Já pohraj, obejmi ho nebo udělej to, co zrovna potřebuje.
Zakonči prohlášením:
„Chci a mohu být aktivní a tvořivý/á.“
Můžeš s přitom dívat v zrcadle sobě do očí.

Ke cvičení se v následujících dnech vracej tak dlouho, jak potřebuješ.

Kompetence

Důvěra v sebe a svět, přijetí vlastní citlivosti a citovosti, iniciativa – to vše by samo o sobě zůstalo neúplné, kdyby to nebylo završeno schopností věci a vztahy realizovat. V průběhu tohoto procesu, v průběhu realizace záměrů se stává, že dochází k různým nezdarům, že se dítě dopouští chyb a omylů. Je-li vhodně podporováno a vedeno rodiči je schopné unést negativní prožitky a dotahovat věci do konce, rozvíjí svoji schopnost spolupracovat. Rozvoj těchto schopností dostává zelenou u malých školáků.

Cvičení:
Opět si najdi klidné a nerušené místo a zajisti si soukromí. V představě se setkej se svým vnitřním dítětem třeba v době, kdy začíná chodit do školy a v jeho životě se objevují nové povinnosti, nové úkoly - skutečná vážná práce. Setkává se s tím, že se od něj očekávají výsledky. Zeptej se ho, jak se cítí v nové situaci-

A pak mu řekni:
"Jsem tady s tebou a budu tě podporovat."
"Můžeš děla věci, jak je děláš."
"Můžeš při tom dělat chyby."
"Možná se ti to napoprvé hned nezdaří, to se stává ,když se něco učíš"
"Jsi šikovný/á a schopný/á."
"Můžeš se radovat z úspěchu."
"Můžeš spolupracovat s ostatními."
"Mám tě ráda takového/takovou jaký jsi:"


Možná tě napadnou další, tak je klidně použij.

Pak si ještě chvíli se svým malým Já popovídej, zeptej se ho, co potřebuje a je-li to možné, splň mu to. Můžeš mu nabídnout, že ho budeš brát sebou při všech činnostech, na které je zvědavé. Pak to v představě dělej.

Zakonči prohlášením:
„Chci a mohu věci dělat po svém, smím se radovat ze své práce, smím dělat chyby.“
Můžeš s přitom dívat v zrcadle sobě do očí.

Ke cvičení se v následujících dnech vracej tak dlouho, jak potřebuješ.
Uživatelský avatar
JitkaSt
 
Příspěvky: 21
Registrován: čtv 10. zář 2009 16:54:20
Bydliště: Svitavy
Poděkoval: 2
Poděkováno: 0-krát v 0 příspěvku

Zpět na Články

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků

cron