Paradoxy píše:Tobě to co se ti děje připomíná tedy archona? Dělání těch hadích dětí, jak jsem někde zahlédla ve vláknu?
Adaptácia autobiografickej knihy známeho amerického spisovateľa Whitleyho Striebera o jeho údajných kontaktoch s mimozemšťanmi. Whitley Strieber ide so svojou rodinou a priateľmi na víkendovú chatu do hôr. Začnú sa diať podivné veci, sú to aktivity UFO? Whitleyho unesú a následne rieši strašnú dilemu - bol unesený, alebo sa zbláznil? Navštívi psychiatra, ktorý sa prostredníctvom hypnózy pokúša nájsť pravdu.
Zoo Hodonín má přírůstek do rodiny lvů berberských. Volně již nežijí
Dnes 9. 5., 15:13
Pavilon šelem Zoo Hodonín je domovem nového obyvatele, který bude aspirovat na pozici miláčka návštěvníků. Mládě lva berberského je zatím ukryto před zraky návštěvníků, narodilo se 25. dubna chovnému páru.
Paradoxy píše:Hadí síla se pošle dolů místo nahoru vědomě? A co když se to stane nevědomě? Třeba tak, že jakoby vstoupí třetím okem a projede až na konečky prstů rukou a nohou, až to člověka nadzdvihne? A co když se něco takového stane, když se člověk vzdá sám sebe? Třeba je to jen divadlo mysli.
Jednou jsem takhle procházel jedno anglické fórum na internetu. Někdo tam psal, že jeho blízký umírá na rakovinu, a jestli by mu mohl někdo třeba na dálku pomoci. Byl jsem v té chvíli naštvaný sám na sebe. Už rok a půl tady dřu a nedokážu pomoci ani sám sobě natož někomu jinému. Lidé kolem mne dál trpí, protože já trpím. Je to začarovaný kruh. Kdybych tak měl tu moc zbavit sebe i ostatních utrpení.
Objevila myšlenka, která měla formu výzvy a nikdy předtím jsem takhle neuvažoval:
Jak je to vlastně s Buddhou, když se rozplynul v nirváně? Kdo je jeho osobou, když on už není? Jak jeho tělo může fungovat?
Není to náhodou tak, že on už opravdu není a jeho vědomí navždy zaniklo. Nějaká vyšší síla hraje dál za něj po tom, co se probudil. Kdyby to takhle fungovalo, a teď bych se mohl rozhodnout navždy své vědomí zrušit pro vyšší dobro byl bych toho schopen? Už nikdy bych nic neprožíval, nikoho z blízkých neviděl a bylo by to navždycky, ale už bych netrpěl. Moje tělo by tu zůstalo jako nástroj vyšší moci, která by ho využila mnohem lépe než já teď a já bych se na tom nepodílel, ani o tom nevěděl. Uzdravilo by se a ostatní už by také netrpěli. Nikdo by nepoznal, že už to nejsem já, že jsem se rozplynul.
Chvíli jsem se rozmýšlel. Nebylo to lehké. Nějak jsem cítil, že když odmítnu, budu sice žít, ale dál trpět a ostatní se mnou. Hluboko uvnitř jsem dal souhlas, že to tak ze své svobodné vůle chci. Chci navždy zemřít, abych už netrpěl a ostatní z toho měli nějaký užitek. V tu chvíli mi středem hrudi zpředu dozadu něco prošlo a nebyla to bolest. Všechno bylo úplně normální a na svém místě až na to, že já jsem nebyl.
Salmo1cz píše:Já se přiznám, že se v tom moc neorientuju.
Je to dobrý nebo je to špatný?
Jako symbol draků a koček má na východě prakticky naprosto opačný význam než v křesťanské víře a podobě.
honzam píše:Nejlíp se to asi opravdu dá ohodnotit jako něco za něco.
Salmo1cz píše:Jsou to drobky já vím , ale já bych toho ďábla ještě přehodnotil a neházel flintu do obilí.
Etymologie
Vědecké (latinské) jméno pandy velké zní Ailuropoda melanoleuca, které lze doslovně přeložit jako „kočičí stopa černá a bílá“.[2][3]
Čínský název je složenina „medvěd-kočka“, ale od nejstarších sbírek čínských písemností nese medvěd v čínštině nejméně 20 různých jmen, například mo (貘, blíže nespecifikovaný staročínský název pro pandu velkou), š'-tchie-šou (食鐵獸, „železožravá bestie“, k němuž přišla kvůli starověkým mýtům o tom, že pandy požírají železo a měď[pozn. 1]), dále chua-siung (花熊, „medvěd skvrnitý“ či „medvěd pruhovaný“), ču-siung (竹熊, „medvěd bambusový“) nebo paj-siung (白熊, „medvěd bílý“). Nicméně nejpoužívanějšími názvy v Číně jsou ta-siung-mao (大熊貓, „obří kočičí medvěd" nebo „obří medvědí kočka"), nebo jednoduše siung-mao (熊貓 „kočičí medvěd“ nebo „medvědí kočka“).[4][5][6][7]
(pojmy jsou uváděny v páli) Jak již bylo zmíněno, na rozdíl od mahájány není dle théravády tak snadné stát se bódhisattou (v sanskrtu bódhisattvou). Na základě příběhu o Sumédhovi (tak se jmenoval Gótama Buddha ve svém minulém životě, ve kterém složil slib bódhisatty) byly vypracovány základní předpoklady pro to, aby člověk mohl nastoupit cestu bódhisatty a realizovat buddhovství v daleké budoucnosti. Adept skládající slib bódhisatty musí splnit tyto podmínky:
1. Musí být člověk.
2. Musí být muž.
Terezie od Ježíše
Svatá Terezie od Ježíše, též zvaná Terezie z Ávily (Terezie z Avily) nebo Tereza z Ávily, křestním jménem Teresa de Cepeda y Ahumada (28. březen 1515 Ávila – 4. října 1582 Alba de Tormes) byla španělská mystička a reformátorka karmelitánského řádu.
...
V klášteře však začala trpět nemocí. Záhy začala zakoušet duchovní vytržení, ovlivněna též knihou Abecedario espiritual, která po vzoru středověkých mystických spisů vybízela k vnitřní modlitbě a kontemplaci. K dispozici měla i jinou duchovní literaturu, která nejspíše ovlivnila také Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly.
Tvrdila, že během nemoci se pozvedla z nejnižšího stupně „vzpomínky“ do „zbožného ticha“ či dokonce „zbožné extáze“, která patří k dokonalému sjednocení s Bohem. V tomto posledním stupni, jak říkala, zažívala požehnané slzy. Jelikož chápala katolický rozdíl mezi smrtelným a lehkým hříchem, tvrdila, že pochopila hrůzu hříchu a vlastní povahu prvotního hříchu. Byla si také vědoma vlastní přirozené neschopnosti při konfrontaci s hříchem a potřeby absolutní podřízenosti Bohu.
Kolem roku 1556 několik jejích přátel prohlásilo, že její nově získané znalosti mají ďábelskou povahu, a ne božskou. Začala se trýznit a umrtvovat. Její zpovědník, jezuita sv. František Borgiáš, ji však přesvědčil o božské inspiraci jejích myšlenek. Na den sv. Petra roku 1559 získala Terezie pevné přesvědčení, že se jí zjevil sám Ježíš Kristus v tělesné podobě, i když neviditelné. Tato zjevení trvala téměř bez přerušení více než dva roky. V jiném zjevení ji opakovaně probodl serafín rozžhavenou špičkou zlatého kopí srdce, čímž jí způsobil nevýslovnou bolest v oblasti ducha i těla.
„Viděla jsem, že v ruce drží dlouhé zlaté kopí, na jehož železné špici jsem viděla malý oheň. Zdálo se mi, že mi je občas vráží do srdce a probodává mi vnitřnosti. Když kopí vytáhl, zdálo se, že vytáhl i vnitřnosti a nechal mě v ohni velké Boží lásky. Bolest byla tak velká, že jsem musela sténat a sladkost bolesti byla tak nevýslovná, že jsem si nemohla přát být jí zbavena…“
Gianlorenzo Bernini: Extáze sv. Terezy
Toto zjevení se stalo inspirací pro jedno z nejznámějších Berniniho děl – Extázi sv. Terezy v Santa Maria della Vittoria v Římě.
Vzpomínka na tuto událost jí sloužila jako zdroj inspirace po zbytek života a motivovala celoživotní napodobování Ježíšova života a utrpení shrnutém v mottu, které se s ní obvykle spojuje: Pane, nechej mě trpět, nebo zemřít.
12 Interesting facts about St. Teresa of Avila
12. As she herself admitted, sometimes she felt like “a lion,” and other times like “an ant.”
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 3 návštevníků