Paradoxy píše:Já nepsala o egu, asi jsem to ale napsala blbě. Prostě i nejmenší děti jsou každé jiné a jinak se projevují. Já sama si nevzpomínám, kdy jsem se začala nějak vymezovat. Ani nevím jaká je pravá cesta a jaká levá. Jen zpětně vím, že všechny zkušenosti pro mě byly a jsou dobré.
Jářek píše:Paradoxy píše:Já nepsala o egu, asi jsem to ale napsala blbě. Prostě i nejmenší děti jsou každé jiné a jinak se projevují. Já sama si nevzpomínám, kdy jsem se začala nějak vymezovat. Ani nevím jaká je pravá cesta a jaká levá. Jen zpětně vím, že všechny zkušenosti pro mě byly a jsou dobré.
Ego nejde vyoperovat a není to nic hanebného. Je tím, co určuje, že někdo se jmenuju Šankara a jinej Kabir. A že další individualita je nebere jako zašmrdocanej chomáč.
Hlasy v písni Jediného. Čisté, jako třeba hlas p. Tomáše, nebo p. Vacka. Atd. A pak jsou tu ty, co tak zčištěny, ztišeny, nebyly. Ego je jen já, které se nepropadlo v uvědomění. Žádná iluze a žádná nadávka.
Přirozenost evoluce.
Jářek píše:No, koukám že máte doma veselo.
Snad bych jen připoměl jednu z mých epizod, aby sis nemyslela, že jiní rodiče si to "neužili".
Jednou jsem jako to dítě dumal, proč chodit ven na pískoviště, když by mohlo být doma.
Vidím že rodiče jsou zabraní do debatování s tetkama, tak se mi podařilo po kyblíkách asi půlku toho pískoviště přenosit do obyváku... než si všimli. Tak jsem zpocenej jak kůň čekal pochvalu, a místo toho dostal na zadek. Nespravedlnost!
Salmo1cz píše:To je právě otázka kterou jsem naťuknul před měsícem.
Kolik informací se vejde do vajíčka a s spermie.Kolik a jestli nese informace duše (vasany)?
Salmo1cz píše:To je právě otázka kterou jsem naťuknul před měsícem.
Kolik informací se vejde do vajíčka a s spermie.Kolik a jestli nese informace duše (vasany)?
Já si pamatuju od školky a to poměrně hodně.
Pramenem sváru byla vždycky tříkolka, také proto jsem se jí snažil co nejrychleji zbavit.
Chudák paní učitelka to nikdy nechápala, až nedávno jsem jí to vysvětlil.
Každý je nějak jinak upletený.
Pochopitelně to platí i pro zvířata a rostliny.
Pro kameni to nevnímáme, ale je jasné, že vývojem se rozmanitost stupňuje... víří to.
Paradoxy píše:Jářek píše:Paradoxy píše:Já nepsala o egu, asi jsem to ale napsala blbě. Prostě i nejmenší děti jsou každé jiné a jinak se projevují. Já sama si nevzpomínám, kdy jsem se začala nějak vymezovat. Ani nevím jaká je pravá cesta a jaká levá. Jen zpětně vím, že všechny zkušenosti pro mě byly a jsou dobré.
Ego nejde vyoperovat a není to nic hanebného. Je tím, co určuje, že někdo se jmenuju Šankara a jinej Kabir. A že další individualita je nebere jako zašmrdocanej chomáč.
Hlasy v písni Jediného. Čisté, jako třeba hlas p. Tomáše, nebo p. Vacka. Atd. A pak jsou tu ty, co tak zčištěny, ztišeny, nebyly. Ego je jen já, které se nepropadlo v uvědomění. Žádná iluze a žádná nadávka.
Přirozenost evoluce.
Rozumím ti, jen jsem poukazovala na to, že se ani děti nerodí jako čistý list nebo spíš jinak. Ony jsou čisté bez zkušeností, ale už jsou prostě nějak povahově a i fyzicky každý trochu jiný. Vždyť já přeci vůbec neřešíla, jestli je ego špatné nebo ne. Ona je teda další věc, kterou je dobré si vždy s druhým vyjasnit a to je, co si pod pojmem EGO představuje. Jak chápeš EGO ty?
Salmo1cz píše:Já si nemyslím, že dobro a zlo se musí vyvažovat.Krátkobobě ano, ale z hlediska vývoje vesmír není přece statický.
Tedy sattva jako jemný element života živoucích by měla zrychlovat a umocňovat.
Trini píše:Jářek píše:No, koukám že máte doma veselo.
Snad bych jen připoměl jednu z mých epizod, aby sis nemyslela, že jiní rodiče si to "neužili".
Jednou jsem jako to dítě dumal, proč chodit ven na pískoviště, když by mohlo být doma.
Vidím že rodiče jsou zabraní do debatování s tetkama, tak se mi podařilo po kyblíkách asi půlku toho pískoviště přenosit do obyváku... než si všimli. Tak jsem zpocenej jak kůň čekal pochvalu, a místo toho dostal na zadek. Nespravedlnost!
Když už měli někomu nařezat, tak sami sobě, že tě pořádně nehlídali. Nebo ti už předtím několikrát vysvětlovali, že písek do obýváku nepatří a proč? Nebo si to sám tušil, že se to zřejmě nesmí?
Ve škole v deváté třídě jsme my holky měly rok místo dílen péči o dítě. Moc mne to tenkrát nebavilo a připadala jsem si asi trochu diskriminovaná, že to kluci nemuseli. Radši bych ty dílny. Jako učebnici jsme si museli obstarat jednu knihu a tu mám dodnes - Aby zdravě rostly. Později jsem zjistila, že je fakt dobrá. Obzvláště mne zajímala výchova. Tak jsem se v ní dověděla, že vychova nejlépe funguje osobním příkladem - to děti automaticky vědomě či nevědomě napodobují. Výchovné řeči až tak moc nepůsobí. Také tam stálo, že tresty jsou jen důkažem toho, že výchova selhala, že tedy rodiče dělají něco špatně. Tělesné tresty byly tabu - s výjimkou při ohrožení života - pak plácnutí přes sedínku.
Hodně jsem se tou knížkou řídila. Fungovalo to.
Zjistila jsem, že každé dítě je jiné (mám dceru a dva syny) - stejně jako třeba květiny - a proto každé potřebuje stejně jako ty květiny trochu jinou péči. U dcery jsem byla ještě mladá, a tak mi záleželo především na tom, aby všechno dobře fungovalo. Později bylo mým hlavním motivem, aby byly děti štastné. Dodnes mi dělá radost, když se hodně smějou a mají málo starostí. Když svůj život dokáží zvládnout bez nějakých tablet, cigaret, alkoholu, drog, přehnaného množství sladkostí a jídla.
Já jsem v mládí kouřila a dost pila alkohol a nemělo to na mne dobrý vliv. Proto jsem si moc přála, aby to moje děti neměly zapotřebí. Do života jim nekecám, jsem převědčená, že vědí, co je pro ně dobré, co je dělá spokojenými.
Paradoxy píše:
Je super, že ti děti dělají jen radost
Paradoxy píše:
Myslím, že je to o komunikaci
Paradoxy píše:To moje nechtění tu být pramenilo z nepřijímání situací, které se mi v životě děly.
Paradoxy píše:Takže jestli ti správně rozumím, je to naše osobní vše, celá ta jednotlivá bytost. No vidíš a já to zase beru tak, že EGO je osobní mysl, takové ty osobní manýry, takový ten filtr, že je správně jen jedna možnost, že já to mám takhle, tak to tak mají mít i ostatní.
Trini píše:Paradoxy píše:To moje nechtění tu být pramenilo z nepřijímání situací, které se mi v životě děly.
To je např. u mne jinak. Akceptovala jsem všechno, co se mi dělo. Asi to je tím, že mám tři osobní planety ve 12. domě, což je pro ně velmi nevhodné místo. Ale zřejmě kvůli tomu jsem nikdy moc nevěděla, co je to vlastně "já", i když jsem to slovo používala při komunikaci.
Mně moc pomohla astrologie - pochopit samu sebe, poznat, jak funguju, jak mne vnímají ostatní a tak.Paradoxy píše:Takže jestli ti správně rozumím, je to naše osobní vše, celá ta jednotlivá bytost. No vidíš a já to zase beru tak, že EGO je osobní mysl, takové ty osobní manýry, takový ten filtr, že je správně jen jedna možnost, že já to mám takhle, tak to tak mají mít i ostatní.
Pro mne je ego/malé já - paprsek Nadjá. Ukázalo se to při zkušenosti. To ještě není moc osobní. Teprve když se na to začnou nabalovat vzpomínky, obavy, starosti, touhy, chtění, tak se stává osobní. To je můj pohled.
Trini píše:Jářek píše:No, koukám že máte doma veselo.
Snad bych jen připoměl jednu z mých epizod, aby sis nemyslela, že jiní rodiče si to "neužili".
Jednou jsem jako to dítě dumal, proč chodit ven na pískoviště, když by mohlo být doma.
Vidím že rodiče jsou zabraní do debatování s tetkama, tak se mi podařilo po kyblíkách asi půlku toho pískoviště přenosit do obyváku... než si všimli. Tak jsem zpocenej jak kůň čekal pochvalu, a místo toho dostal na zadek. Nespravedlnost!
Když už měli někomu nařezat, tak sami sobě, že tě pořádně nehlídali. Nebo ti už předtím několikrát vysvětlovali, že písek do obýváku nepatří a proč? Nebo si to sám tušil, že se to zřejmě nesmí?
Ve škole v deváté třídě jsme my holky měly rok místo dílen péči o dítě. Moc mne to tenkrát nebavilo a připadala jsem si asi trochu diskriminovaná, že to kluci nemuseli. Radši bych ty dílny. Jako učebnici jsme si museli obstarat jednu knihu a tu mám dodnes - Aby zdravě rostly. Později jsem zjistila, že je fakt dobrá. Obzvláště mne zajímala výchova. Tak jsem se v ní dověděla, že vychova nejlépe funguje osobním příkladem - to děti automaticky vědomě či nevědomě napodobují. Výchovné řeči až tak moc nepůsobí. Také tam stálo, že tresty jsou jen důkažem toho, že výchova selhala, že tedy rodiče dělají něco špatně. Tělesné tresty byly tabu - s výjimkou při ohrožení života - pak plácnutí přes sedínku.
Hodně jsem se tou knížkou řídila. Fungovalo to.
Zjistila jsem, že každé dítě je jiné (mám dceru a dva syny) - stejně jako třeba květiny - a proto každé potřebuje stejně jako ty květiny trochu jinou péči. U dcery jsem byla ještě mladá, a tak mi záleželo především na tom, aby všechno dobře fungovalo. Později bylo mým hlavním motivem, aby byly děti štastné. Dodnes mi dělá radost, když se hodně smějou a mají málo starostí. Když svůj život dokáží zvládnout bez nějakých tablet, cigaret, alkoholu, drog, přehnaného množství sladkostí a jídla.
Já jsem v mládí kouřila a dost pila alkohol a nemělo to na mne dobrý vliv. Proto jsem si moc přála, aby to moje děti neměly zapotřebí. Do života jim nekecám, jsem převědčená, že vědí, co je pro ně dobré, co je dělá spokojenými.
Paradoxy píše:Rozumím ti, jen jsem poukazovala na to, že se ani děti nerodí jako čistý list nebo spíš jinak. Ony jsou čisté bez zkušeností, ale už jsou prostě nějak povahově a i fyzicky každý trochu jiný. Vždyť já přeci vůbec neřešíla, jestli je ego špatné nebo ne. Ona je teda další věc, kterou je dobré si vždy s druhým vyjasnit a to je, co si pod pojmem EGO představuje. Jak chápeš EGO ty?
Jasan. Ono to osobno nás prostě životem provází, stejně jako to neosobno. Prostě je to v živo-bytí přítomno. Každá bytost s duchovní zkušeností hádám ví, že podstatou je to nezrozené, ze kterého se vše rodí, a v to se zas navrací. Na tom není nic složitého si být po nějaké té vnitřní zkušenosti toho vědom. Složitější je právě to zorientování se v té rozmanitosti, která z toho plyne, kterou se to rozvlní, až třeba do formy a obsahu toho lidského pokolení, tedy momentálně nás. Co si o tom třeba povídáme, hledaje v tom smysl, hlubší řád, harmonii...
Je to prostě s námi narozené, v nás přítomné, a my v tom. "Podklad" pro rozvoj, i ten rozvoj, růst, i s přestávkama těch "smrtí"...
Co je to "ego"? Je dáno souhrou všech složek bytosti, těla, vůle, citu, pozornosti, rozumu, vnímání.... Je to "funkce", která je tou spoluprácí všech těch energetických složek ustanovena, jako velmi jemný pocit "já". A i ten se rozvíjí...
Jestli pozitivně, konstruktivně či negativně, destruktivně,.. Jó to už je zas jiná kapitola.
Takže jestli ti správně rozumím, je to naše osobní vše, celá ta jednotlivá bytost. No vidíš a já to zase beru tak, že EGO je osobní mysl, takové ty osobní manýry, takový ten filtr, že je správně jen jedna možnost, že já to mám takhle, tak to tak mají mít i ostatní. Zvířata mají taky tělo a není v nich pocit EGA, teda aspoň si to myslím. Čím se tedy lišíme od zvířat? Možná tím, že můžeme vědomě pochopit nebo zažít to nezrozené....? Pochopit skutečný význam slova soucit...? Pochopit, že život je jaksi paradoxní, kdy jsme tu sami za sebe, ale zároveň bysme bez čehokoliv druhého nebyli?
Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 4 návštevníků