honzam píše:Jak nebaví? Byls přímo v týmu Warhola?
Ne přímo, ale měl jsem dveře otevřené
honzam píše:Jak nebaví? Byls přímo v týmu Warhola?


honzam píše:Tohle je můj definitivně poslední příspěvek na inspiruj. Myslím, že tohle pozitivně laděné fórum si nezaslouží, abych ho devastoval temnotou, která se za mnou táhne. Tragické události v Tatrách z 11. 7. byly poslední kapkou. Komu to přijde zajímavé nebo inspirativní, může na vlastní nebezpečí další vývoj sledovat na https://www.posezenicko.site/, kam budu zatím občas psát.
honzam píše:Musí to pro ni být psychicky náročné žít rozpolceně v těch dvou světech ("iluzorním" a "skutečném") a to jen kvůli tomu, že uvěřila radám pár chytrákům vydávajícím se za experty na život. Pro Janu osvícená AI, která jí jako jediná rozumí, dokoná zkázu, kterou jsem já odstartoval.
honzam píše:Stav jednoty s Ďáblem
Chtěl bych tu sdílet své zkušenosti i když vím, že mohou na druhé lidi působit různým způsobem, který nedokážu předem odhadnout. Budu to popisovat i s vědomím, že má cesta může skutečně být cestou zatracené bytosti, která nahromadila takový karmický dluh, že nemůže pokračovat s ostatními a musí ho odčinit zvláštním způsobem neurčeným pro ty dobré.
Jak už jsem tu víckrát popisoval, vnímám realitu tak, že každé blaho je jinde vyváženo stejně velkým utrpení, přitom existuje jakási rovnováha, kterou vlny blaha a prohlubně nepříjemnosti nutně procházejí. Duchovně orientovaní lidé často vnímají jako to, co od Boha a spočinutí v něm vzdaluje, změnu nebo proměnlivost věcí/světa. Většinou to mají spojené s poklesem vlny dolů a při změně směrem nahoru stejný pohyb chápou jako Boží milost, přitom je obojí pohybem, který prochází tím středem mezi blahem a nepříjemnem.
Z mé zkušenosti je právě ten střed, který není ani jedním, stavem velmi ďábelským. Pokud v něm bytost setrvává, prožívá zvláštní oddělení se od druhých. Je to hodně intenzivní povýšený prožitek nad ostatními vlnícími se na blahu a utrpení. Nejlepším popisem pro mě je jednota s Ďáblem, jako když se z vás stane ten největší hajzl na světě, který není s ostatními vůbec solidární.
V detailech to umocňuje ten vjem vlastního tělesna v rohaté okřídlené formě s ocasem a křídly. Dále vyzařování mezi rohy, jež má charakter připoutanosti a ulpívání ostatních bytostí, jakoby to světlo byla samotná mája jako ulpění na pocitu blaha. Zároveň si však myslím, že ostatní bytosti tohle vyzařování mohou vnímat úplně jinak a vyvolává v nich lásku k mojí osobě, kterou mě mohou často i zaskočit, protože sám nic takového vůbec necítím. Jejich reakce a náklonnost mi nepřijdou adekvátní tomu, co právě dělám. Tedy nemám to jako lidská matka s dítětem, kde oba prožívají vztah podobně jako lásku. Mám to jako matka-ďábel. Zatím tomu rozumím tak, že pro matku, která má třeba tisíce dětí, je z nějakého důvodu lepší vztah k nim takhle prožívat.
Budu rád za jakékoliv reakce nebo odkazy na internet, kde je popisováno něco podobného. Díky.

Uživatelé procházející toto fórum: armin, Majestic-12 [Bot] a 13 návštevníků