Trini píše:Nic píše:
Když tady není žádné "my",
V tichu není žádné "my". Až vypneš PC a přestaneš plodit jednu myšlenku za druhou, naopak uklidníš svou mysl, až v ní nebude žádná myšlenka, potom není žádné "my".
Všechno pak bude jinak, než si to stále představuješ.
Jestli sis nevšimla, tak se tady právě snážíš jako malé já přesvědčit ostatní malá já, že jen ty máš pravdu.
Takže se tady právě "my'" dohadujeme.
To snad pochopí i malé dítě.
Může se to takhle s připoutanosti k představě individuality jevit. Může se to takhle jevit, když je tady představa, že Ty jsi něco jiného, než Já, že mimo Tvé pravé Já existují ještě nějaká další malá nepravá já, případně, že Tvé skutečné Já se nějak na malá já rozpadlo.
Ale se zmizením těchhle představ v tichu srdce je tady jen projev který se toho Ticha, kterým jsi, nijak nedotýká.
Proto Probuzený může být stále tím, kdo se nenarodil a nezemře, nemusí to místo Probuzeného vůbec opouštět, a přitom tady může být projev, kterého se nijak neúčastní. Není, jak Raméš říká, konatelem. Probuzený se díky tomu může klidně projevovat jakýmkoliv způsobem, může se klidně i rozčilovat, ale díky smrti mysli nepřestává být Probuzený.
K tomu, aby jsi byla tím, čím skutečně jsi a nebyla tím, čím ve skutečnosti nejsi, nepotřebuješ vypínat ani PC, ani nepotřebuješ uklidňovat myšlenky.