inspiruj.cz

....myslím, že ani pozitívne pocity nemožno udržať vkuse..aj prehnané filozofovovanie nudí, duchovnosť ktorej podriadime všetko a vyzdvihujeme nad všetko a pod...aby sme nelietali v blakoch, prinuti nas nejaka situácia "zliezť dole" na zem a to tym, že ju budeme musieť riešiť...možno tak zapôsobia "rovnovažne sily"??..

..potom sa natíska otazka: nie sú meditácie len únikom z reality?..veď len také problémy vo vzťahoch je asi tá najhlbšia meditacia aku poznám a v živote väčšiny a čím všetkým sa myseľ vtedy zaoberá (a vedome)..

..aj nuda je obdobie stagnacie (duchovnej) a prinuti nas sa zastaviť a premyšľať, ako a čo ďalej ..je to vlastne pre nás pozitívne, pretože inak by sme sa asi nezastavili alebo nerozhýbali. ..

a co přijde na veromantika až ho to začne bavit ? bude ? zamilovanej

....myslím, že ani pozitívne pocity nemožno udržať vkuse..aj prehnané filozofovovanie nudí, duchovnosť ktorej podriadime všetko a vyzdvihujeme nad všetko a pod...aby sme nelietali v blakoch, prinuti nas nejaka situácia "zliezť dole" na zem a to tym, že ju budeme musieť riešiť...možno tak zapôsobia "rovnovažne sily"??..
.................................................................................................................................

TO JE VELMI SPRÁVNÁ POZNÁMKA A VELMI DŮLEŽITÁ !!!!

Já nikdy nepíšu o pozitivních pocitech
(i když to tak možná může občas vypadat, když třeba píšu o štěstí nebo bezpředmětné radostivosti)
ale píšu o lásce samé o sobě (ne o lásce k něčemu)
protože je třeba otočit pozornost nikoli k pozitivním pocitům, ale k lásce či jinak řečeno k blaženosti,
což je jeden z aspektů Já (Boha)

Samozřejmě, že může používat různé pomůcky třeba typu TAKHLE TO CHCI, nebo VŠECHNO JE ON apd
je to určitě dobré,
ale není to ta nejvyšší úroven duchovního stavu,
musíme totiž pomocí těchto pomůcek objevit TO, CO JE "PŘED MYSLÍ"
((tedy pozornost nebo přítomnost nebo lásku nebo bytí))

..potom sa natíska otazka: nie sú meditácie len únikom z reality?..veď len také problémy vo vzťahoch je asi tá najhlbšia meditacia aku poznám a v živote väčšiny a čím všetkým sa myseľ vtedy zaoberá (a vedome)..
..................................................................................................................................................

proč by to měl být útěk z reality?

jestli jdeš meditovat nebo hrát fotbal nebo do hospody, je to je to stále jedna a ta věc: HLEDÁNÍ ŠTĚSTÍ


Pokud vidíš jako nejlepší meditaci zabývání se problémy ve vztahu, tak proč ne,
MEDITACI MŮŽEŠ NAJÍT V JAKÉKOLI ČINNOSTI, SITUACI NEBO JAKÉMKOLI ČASE,

ale je třeba si uvědomit, CO JE PRINCIPEM MEDITACE,
a tím je uvědomění si pozornosti samé o sobě (otočit pozorování na samo pozorování)
nebo uvědomit si přítomnost ted a tady jenž je vždy přítomná v jakémkoli čase,
nebo milovat lásku, což je vlastně cíl naší touhy po štěstí

POKUD ZNÁŠ TEN PRINCIP, TAK MŮŽEŠ ZAMÍŘIT SPRÁVNÝM SMĚREM,
POKUD PRINCIPU MEDITACE NEROZUMÍŠ A NEZNÁŠ JEJ, TAK JE TI JAKÝKOLI SEBELEPŠÍ NÁVOD NA MEDUTACI NAPROSTO K NIČEMU, PROTOŽE MÍŘÍŠ NA ŠPATNÝ CÍL...

vostalpetr píše:jestli jdeš meditovat nebo hrát fotbal nebo do hospody, je to je to stále jedna a ta věc: HLEDÁNÍ ŠTĚSTÍ

a hledání štěstí je ten největší únik z reality...

watta píše:

vostalpetr píše:jestli jdeš meditovat nebo hrát fotbal nebo do hospody, je to je to stále jedna a ta věc: HLEDÁNÍ ŠTĚSTÍ

a hledání štěstí je ten největší únik z reality...

NO TO ANO,
ALE JE TO ZÁROVEN TAK TROŠKU PARADOXNÍ SITUACE,

NEVÍM JAK TO VYJÁDŘIT:

ČÍM LÍP NA TOM JSME, TÍM JSME NA TOM VLASTNĚ HŮŘ, A ČÍM JSME NA TOM VLASTNĚ HŮŘ, TÍM JSME NA TOM LÍP

((možná, jednoduše řečeno prostě chybami se člověk učí))

A nejlíp na tom jsme, když nejsme, protože to jsme nejvíc.

Jana píše:A nejlíp na tom jsme, když nejsme, protože to jsme nejvíc.

Ono to v podstatě nejde vyjádřit jinak než paradoxem,
a můžeme to popisovat třeba z pohledu bytí, jako to píše výše Jana,
nebo poznání, jako to říká Sokrates (vím, že nic nevím)
nebo konání, jako to říká Maharadž (nejvíc se udělá, když se nic nedělá)
nebo života samého, jako to říká Ježíš (kdo svůj život ztratí, ten jej znovu nalezne)
apd

já osobně bych to popsal tak, že musíme tak dlouho blbnout, dokud se úplně nevyblbneme

((čímž chci říci, že se jedná o neustále se opakující blbnutí jako kdybychom stále dokola chodili v kruhu, a chodit v kruhu znamená nikdy nedojít do cíle, nebot kruh je nekonečný,
a tak budeme chodit dokola tak dlouho, dokud nás nenapadne se prostě jen zastavit))

ale ani to není dobrej popis, nebot i naše snaha o zastavení je chozením v kruhu,
prostě musíme chodit pro vodu tak dlouho, dokud se ucho (samo) neutrhne...

vostalpetr píše:Ono to v podstatě nejde vyjádřit jinak než paradoxem,
a můžeme to popisovat třeba z pohledu bytí, jako to píše výše Jana,
nebo poznání, jako to říká Sokrates (vím, že nic nevím)
nebo konání, jako to říká Maharadž (nejvíc se udělá, když se nic nedělá)
nebo života samého, jako to říká Ježíš (kdo svůj život ztratí, ten jej znovu nalezne)
apd

Ježiš, Vostále, jak může mít někdo z fleku takovejhle přehled ?

Když by se s tím šlo dál, tak by se člověk mohl leknout, že už je tak chytrej, až je z toho blbej.

Když by se s tím šlo dál, tak by se člověk mohl leknout, že už je tak chytrej, až je z toho blbej.
...............................................................................................................

No to je můj oblíbenej styl, bejt tak chytrej, až z toho úplně zblbnu a musím se zastavit, protože už nevím kudy kam

(SAMOZŘEJMĚ, ZA CHVÍLI MĚ ZASE NĚJAKÁ NOVÁ BLBOST K PŘEMÝŠLENÍ NAPADNE TAKŽE MÁM ZASE CO NA PRÁCI )

No hlavně aby z těch Tvých chytrostí nezblbi jiní

nic ve zlém...

Motýlek píše:No hlavně aby z těch Tvých chytrostí nezblbi jiní

nic ve zlém...

......................................................................................

No to se může dost dobře stát, nebot lidé většinou blbnou vždycky podle někoho či podle jeho návodu
(Ježíš, Mohamed, Budha, Marx, Engels, Lenin, Hitler atd)

já ovšem jako starej egocentrik, anarchista a pesimista v podstatě říkám,
že nejlíp se člověk vyblbne když blbne podle sebe

(to pak v životě poletuje jako motýlek,
v případě kolektivního blbnutí se mu pak může stát, že bude pochodovat maršparádu, bojovat s božími nepřáteli a budovat boží království, což opravdu nikomu nepřeju a před čímž neustále varuju)

vostalpetr píše:čímž chci říci, že se jedná o neustále se opakující blbnutí jako kdybychom stále dokola chodili v kruhu, a chodit v kruhu znamená nikdy nedojít do cíle, nebot kruh je nekonečný

A není právě kruh cílem? Tedy jinak řečeno, je nutno nějakého cíle? Co je vlastně cíl?

AlfaScorpii píše:

vostalpetr píše:čímž chci říci, že se jedná o neustále se opakující blbnutí jako kdybychom stále dokola chodili v kruhu, a chodit v kruhu znamená nikdy nedojít do cíle, nebot kruh je nekonečný

A není právě kruh cílem? Tedy jinak řečeno, je nutno nějakého cíle? Co je vlastně cíl?

No záleží jak se na to přirovnání podíváš a vysvětlíš jej:

no v kruhu chodíme stále proto, protože stále vymýšlíme nové a nové cíle,
samozřejmě, pokud si stanovíme jako cíl chodit stále v kruhu (cesta je cíl) tak v tom případě jsme samozřejmě v cíli,
jen si toho ovšem nejsme vědomi


Tedy jinak řečeno, je nutno nějakého cíle?
...................................................

myslím, že jsme v situaci, která je trošku paradoxní,
což by šlo asi vyjádřit, že naším cílem je nemít cíl,
Maharadž to říká jinak: musíme vyvinout obrovské úsilí udělat nic


Co je vlastně cíl?[/quote]
...............................
Uvědomit si, že jsi v cíli



Takže chodit v kruhu není cílem, cílem je si uvědomit že jsme stále v cíli, i když chodíme v kruhu...

PS.

Teda doufám,
že z toho co jsem napsal je vidět určitý rozdíl mezi

být bez cíle a být si vědom toho že jsem v cíli

a dále rozdíl v tom:

cesta je cílem a cílem je být si vědom, že jsem v cíli


Rozdíl (alespon z mého pohledu) je v tom, že být si vědom, že jsem v cíli je zastavením v přítomnosti,
zatímco být bez cíle nebo cesta je cíl znamená zůstávat stále v čase a prostoru...