Videli ste film "Počiatok"? (inception)

[watta]

díky moc za odkazy. já jsem psala "tohle je podle MĚ naprostý nepochopení ega" - jak vnímá ego Tolle, je mi celkem šumák (a to přesto, že si zrovna jeho velice vážím - ovšem nejsem jeho echo). vnímám to jinak. ale chápu, že jestliže Tolle má ego jenom jako nějakou naučenou básničku z TOHOTO světa, který dokáže vnímat svými pěti smysly, vytváří pak takové ego pochopitelně konstrukce, které mohou člověku ubližovat. mohu říct, že je mi to líto, ale vlastně ani není, protože si něco takového nedokážu moc dobře představit. v tomhle světě nic, co si člověk sám stvoří, byť by se to učil jakkoli otrocky, svému nositeli nikdy neublíží. jediné, co to maximálně udělá, je že ho to posune. no ale jestli se tím někdo chce trápit a mít co ze sebe shazovat (aby vzápětí, ovšem již nepozorovaně a nevědomky) přejal něco dalšího - to je každého věc. ovšem podle mě je právě takovýhle výklad oním zásadnmí nepochopení ega. ego nikdy nikomu neubližuje, ať je používáno jakkoli. je to ten nejlepší průvodce, kterého zde máme, a právě proto nám byl také dán. jestli ho někdo neumí používat, a proto má potřebu se ho zbavit - to je jiná věc.

[watta]

a k druhému příspěvku - ano, takto, jako je to napsáno v té větě, a jak já ji čtu, vnímám ego také - jako inner being. čili ovšem nikoli, co vzniká pouze s nějakým začátkem nějakého lidského života a je konstruováno pouze pro něj. asi máme zkrátka jenom jiný výklad - čili podle mě budeme mít každý i opravdu jiné ego. to "svoje" přeci každý určitě zná a cítí (a podle toho jej také i popisuje).

[Kerry]

ještě bych ráda doplnila, že alespoň podle MÉHO pochopení Abrahama Abraham není ani zbla o nějakém hloupém odstraňování nějakého ega

Podle mého pochopení ega, představují v Abrahamovi ego ony negativní myšlenky a emoce, které jak říká Abraham jsou pro nás signálem, že nejsme v souladu s naším vnitřím já. Tedy evidentně rozdělují osobnost člověka podobně jako Eckhart Tolle, Freud a jiní na naše vnitřní já a nějakou jinou část naší osobnosti. Tolle a jiní to nazývá ego, Abraham to nijak nenazývá ( možná jako signál ) a ani o tom moc nemluví, ale evidentně je to tam slyšet.

----------------------------------------------------------------------------------------------------
S tím nemohu souhlasit. Podle mých zkušeností je právě ego to nejdůležitější k žádání a tedy růstu a jak píše Watta, bez něj by život neměl smysl. Až jako já zažiješ 10 minut "čistého vědomí" bez ega, tak si právě toho ega začneš vážit a díky Abrahamovu učení s ním správně nakládat - to je radost z toho vědomého tvoření, z toho neskutečného množství variant, které díky tobě (tvému egu) vzniká a proto je každé ego jiné - jedinečné, aby to byla větší zábava a ještě více variant, protože tak dochází podle Abrahama k obrovské expanzi.
A osobně za sebe mohu napsat, že ego dává mému životu smysl.

[Radek]

a k druhému příspěvku - ano, takto, jako je to napsáno v té větě, a jak já ji čtu, vnímám ego také - jako inner being.

Tady je evidentně vidět, že já mluvím o koze a ty o voze. Ego nikdy nikdo nepopsal jako inner being, inner being je právě ta část zdroje v nás. Naše inner being není nic co jsme si sami vytvořili nebo přivlastnili, kdežto ego je. Inner being nemá s našema myšlenkovýma konstrukcema ( naším egem ) absolutně nic společnýho.

Zřejmě to asi nemá cenu dál rozebírat, ale vpodstatě si myslím, že spolu souhlasíme, jen podle mě, ty považuješ ego, za něco úplně jiného než jak se o něm obecně mluví ve spoustě duchovních učení. Mimo jiné ego nevymyslel ani nestvořil Tolle. O egu se ve stejném smyslu vyjadřuje Buddha a mnozí jiní tisíce let před Tollem.

[watta]

a k druhému příspěvku - ano, takto, jako je to napsáno v té větě, a jak já ji čtu, vnímám ego také - jako inner being.

Tady je evidentně vidět, že já mluvím o koze a ty o voze. Ego nikdy nikdo nepopsal jako inner being, inner being je právě ta část zdroje v nás. Naše inner being není nic co jsme si sami vytvořili nebo přivlastnili, kdežto ego je. Inner being nemá s našema myšlenkovýma konstrukcema ( naším egem ) absolutně nic společnýho.

Zřejmě to asi nemá cenu dál rozebírat, ale vpodstatě si myslím, že spolu souhlasíme, jen podle mě, ty považuješ ego, za něco úplně jiného než jak se o něm obecně mluví ve spoustě duchovních učení. Mimo jiné ego nevymyslel ani nestvořil Tolle. O egu se ve stejném smyslu vyjadřuje Buddha a mnozí jiní tisíce let před Tollem.

ale vždyť to je to, co já říkám - ty máš asi jiné ego, než já ty to prostě máš rozdělené, já nikoli. to ale neznamená, že když někdo něco napíše v nějaké knize, tak že to tak je, a basta. máme vlastní vnímání, že? já jsem třeba ráda, že nemám nic, čeho bych se musela složitě zbavovat, protože by hrozilo, že mi to ublíží, když si to budu pěstovat - tedy ego, jak ho pojímá ona obecná většina duchovních učení. ale jinak ať si každý vytvoří ego, jaké chce, pochopitelně, klidně ať přejme to, které mu vytvořili ti, o kterých ty mluvíš - pro mě za mě... každý má právo na svůj způsob života. včetně ega pochopitelně nemyslím si, že se v tomhle shodneme a že spolu souhlasíme. to ale neznamená, že to pro oba z nás může být velice zajímavý pohled do světa toho druhého, díky za každý takový

[AlfaScorpii]

Na téhle diskuzi je krásně vidět, jak každý z vás Ego chápe jinak. A to je přesně ten kámen úrazu tohohle konceptu, a to je to, co jsem myslel, když jsem psal, že je velice důležité pochopit, co je vlastně to Ego, které by se mělo neustále ničit, rozpouštět, umenšovat atd. atd. Duchovní i neduchovní teorie si Ego pojímají podle svého a řekl bych, že díky zavedení tohohle termínu se akorát udělal v hlavách lidí pěkný brajgl (což je bych řekl problém téměř jakýchkoliv termínů, protože jak se zavede nějaký termín, každý si ho samozřejmě uchopí dle svého chápání a tím pak vznikají jen terminologické spory. A zvlášť to platí u termínů filosofických či „duchovních“).

Ego latinsky znamená Já. A teď si vybere, jaké Já to tedy je. Snad to Já, co říká Abraham? Nebo ta falešná „entita“ z našich domněnek, jak ho pojímá Tolle (a potažmo film Revolver)? Nebo radši si Ego rozdělíme na vnitřní a vnější, aby se nám o tom lépe spekulovalo? A pak třeba ještě na vědomé, nevědomé, popřípadě na prostřední, boční, zadní, dolejší, hořejší...
Vymezování nějakých pojmů pro určité účely je určitě užitečné, ale někdy se mi zdá, že se v nich lidi začínají topit, zvlášť, když jsou vykládány různými způsoby.

Mně osobně je přitažlivý Abrahamův pohled, který Ego vůbec neřeší a prostě jen říká, slaďte se se svou vnitřní bytostí (chete-li vnítřním Já) svými příjemně prociťovanými myšlenkami. Konec.
A neřeší nějaké přivlastňování (podle mě naprosto zavádějící pojem), rozpouštění, zbavování se atd., ale řeší primárně myšlenky, protože jen a jedině negativní myšlení (které může za všechny strachy, bloky, resistence, pocity ohrožení, konkurence apod.) je tím zničení hodným Egem, o kterém se mluví křížem krážem ve všech doktrínách a teoriích, postavených na jeho ničení. Jediné, co Abraham radí (a co by se dalo považovat za určitého druhu zbavování), je nevěnovat pozornost negativně pociťovaným myšlenkám.
Abrahamův přístup nemate, nevytváří víceméně nadbytečné konstrukty (které mohou způsobovat v lidech jistou schizofrenii ), jde opravdu k jádru věci a jeho aplikací se vyřeší i všechny negativní konsekvence Tolleho (a hromady jiných duchovních guruů a filosofií) Ega.
Pokud však někdo za to Ego, které by měl ničit, považuje už existenci své vlastní mysli, díky níž existujeme v této realitě a prostřednictví níž tvoříme, pak s tím mu asi nepomůže ani Abraham. Možná tak jedině na psychiatrii, odkud jsou i ti výřeční odborníci na konci Revolveru Tím ovšem nechci říct, že oni tohle zrovna měli na mysli, ale schopnost lidí si z útržkovitých informací vydedukovat nebetyčné nesmysly je bezbřehá.

-> Radek: Pravě ty výklady všech těch psychologů, psychiatrů atd. na konci filmu, které tam byly zřejmě vloženy především za účelem objasnění celého díla i pro méně chápavé, jsou tím potenciálně zavádějícím prvkem. Protože jinak se o Egu v celém filmu ani nehlesne.

[Radek]

Na téhle diskuzi je krásně vidět, jak každý z vás Ego chápe jinak.

Souhlasím, krásně si to zhrnul. Jsem rád, že jsem se mohl seznámit s Tollem ale asi jsem o něco radši, že jsem se taky mohl seznámit s Abrahamem. Abraham je takový stravitelnější, přímočařejší. Já osobně v těchhle dvou vidím hodně podobnosti, vážně. A právě ty negativní myšlenky ( různé pochyby, strachy, předsudky apodobně ), které někdy mám, vnímám jako svoje ego. A a't mi netvrdí všichni ti egoisti co tady obhajují ego , že tyhle myšlenky, pocity, emoce občas nemají.

Duchovní i neduchovní teorie si Ego pojímají podle svého a řekl bych, že díky zavedení tohohle termínu se akorát udělal v hlavách lidí pěkný brajgl

Z toho co jsem zatím měl možnost číst od Tolleho, Buddhy, Ruize a jiných mám dojem, že ego je v těchle učeních jasně definovaný pojem, a že tento termín používají všichni ve stejném významu a teda pro mě osobně to není nijak matoucí záležitost, ale věřím, že to spousta lidí může vnímat jinak, ostatně jak si to popsal se slovy jsou problémy.

Krásný úryvek z knihy Láska, Vztahy a Přátelství od D.M Ruiz:

"Vymýšlíme si různé postavy včetně svých vlastních osobností. Pak si vytvoříme představu o sobě samých a začneme ji používat v určitých situacích.
Jsme umělci předstírání a stáváme se tím, co si o sobě myslíme. Když se setkáme s druhým člověkem, okamžitě ho zařadíme do nějaké kategorie
a připíšeme mu určitou roli ve svém životě. Vytvoříme si o něm představu, která odráží to, co si o něm myslíme. A totéž děláme ve vztahu ke všem
a ke všemu kolem nás."

A to je přesně to jak já vnímám svoje ego a proto se ho snažím jaksi přehodnotit, snažím se lidi, věci, situace, prožitky neškatukovat, nemít o nich žádné předsudky a vnímat je takové jaké jsou a ne takové jaké jsou moje představy o nich. Jestli tohle někdo považuje za zničení ega nebo boj s egem, tak já to vidím jako velmi mírumilovný a osvobozující proces.

[watta]

pro mě osobně to není nijak matoucí záležitost, ale věřím, že to spousta lidí může vnímat jinak, ostatně jak si to popsal se slovy jsou problémy.

ano, používat jazyk je nesmírně komplikované (já pořád vůbec nechápu, proč to jako lidi děláme, když máme mnohem lepší systémy dorozumívání se, navíc vůbec není jednoduché se to naučit!) nicméně ty problémy nejsou se slovy samotnými, protože slova jsou reprezentanty našeho myšlení - jeho vyslanci. nemůžou být ničím jiným. na to je verbální komunikace extrémně úzká. a každý člověk JE jiný. takový je fakt. když jsou jiní lidé, jsou jiná i slova (ač třeba zní stejně). je marná snaha toto nějak kodifikovat, byť pro běžné praktické použití to stačí (rohlíky, máslo i obloha lidem přestanou dělat problémy v dorozumívání poměrně záhy jako dětem), už velmi brzy za hranicí toho základního se ukazuje, že to prostě nestačí. ale nestačí to proto, že to nejde. každý člověk má ve skutečnosti vlastní jazyk. to, že naše slova stejně znějí (respektive neznějí, když jsou vyslovována hlasem atd., ale mají stejné slabiky atd.), to je to, co je na tom matoucí

[watta]

a taky jsem ráda, že jsem se seznámila i s tollem a abrahamem, stejně tak jako se spoustou jiných lidí - každý je střípkem poznání. jinak myslím, že egoisti opravdu mívají popsané pocity asi málokdy, strach sotvakdy a o předsudcích už asi vůbec nemůže být řeč - dokonce myslím, že s tímhle pocitem se asi egoista musí seznamovat až teprve prostřednictvím ne-egoistů... řekla bych.

[AlfaScorpii]

A a't mi netvrdí všichni ti egoisti co tady obhajují ego , že tyhle myšlenky, pocity, emoce občas nemají.

Řekl bych, že všichni ti "egoisti" vůbec neobhajují to Ego, jak ho pojímá Tolle a další, tedy vlastní klec z domněnek, ale právě pod pojmem Ego mají na mysli svojí vlastní entitu, svojí mysl, díky níž poznávají tuhle realitu, díky níž vydávají myšlenky a jimi realitu a sami sebe nadále tvoří a přetvářejí k obrazu svému a radosti své. A takové Ego je opravdu radost rozvíjet a pěstovat.
Tak jsem aspoň já pochopil tuhle debatu mezi egoisty a antiegoisty

Z toho co jsem zatím měl možnost číst od Tolleho, Buddhy, Ruize a jiných mám dojem, že ego je v těchle učeních jasně definovaný pojem, a že tento termín používají všichni ve stejném významu a teda pro mě osobně to není nijak matoucí záležitost, ale věřím, že to spousta lidí může vnímat jinak, ostatně jak si to popsal se slovy jsou problémy.

Jasně. Ego v tom pojetí, jak ho prezentuje Tolle, Ruiz, Mahariši či Ram Dass, je identické ( i když bych si dovolil říct, že i tak tam jisté nuance lze najít, protože i jejich chápání a pojímání světa je individuální). A všichni samozřejmě vycházejí z určitých směrů buddhismu, hinduismu, nebo taoismu (Nevím tedy, jak je to s Ruizem, ale vsadil bych svý kšandy, že určitě taky svůj přístup konzultoval s východní filosofií i přes svoji toltéckou tradici
Ale třeba pravděpodobný strůjce tohohle termínu Freud ho aspoň tak, jak to chápu, pojímá poněkud jinak. Ale nejsem na Freuda expert (a upřímně jím být ani nepořebuji), takže nevím přesně.
A jsou i zdroje, které ho pojímají zcela podle svého (např. Seth).

[watta]

Řekl bych, že všichni ti "egoisti" vůbec neobhajují to Ego, jak ho pojímá Tolle a další, tedy vlastní klec z domněnek, ale právě pod pojmem Ego mají na mysli svojí vlastní entitu, svojí mysl, díky níž poznávají tuhle realitu, díky níž vydávají myšlenky a jimi realitu a sami sebe nadále tvoří a přetvářejí k obrazu svému a radosti své. A takové Ego je opravdu radost rozvíjet a pěstovat.
Tak jsem aspoň já pochopil tuhle debatu mezi egoisty a antiegoisty

za mě přesné

[Martin108]

Čo si o tom myslíte? Sen v sne, ktorý je v sne, ktorý je v sne....
Dnes som si uvedomil, že to prežívam denne a to počas tzv. bdelého stavu... Sedím si tak pri obede a zrazu si uvedomím, že moja myseľ ma na okamih zobrala do neďalekej budúcnosti, kde som prežíval iný príbeh... Zrazu som opäť sedel v reštike a dojedal svoj obed a myšlienky ma opäť ťahali na výlet... Ty brďo, koľkokrát dene takto cestujem? Myslím že stovky krát...

Přijde mi zajímavá podobnost mezi filmem a tzv. Lucidním sněním.