Ho´oponopono

[MartinesLuggi]

Nalezení vlastního Já pomocí Ho´oponopono
„Ho´oponopono je cenný dar, který pomáhá člověku rozvinout funkční vztah se svou podstatou a nepřetržitě prosit o nápravu chybných myšlenek, slov a skutků. Podstata techniky tkví ve svobodě a bezpodmínečném osvobození od minulosti…“

Morrah Nalamaku Simeona, učitelka a mistr Ho´oponopono


Ho´oponopono je stará havajská technika pro vytváření hojnosti, zdraví a míru. Podstatou je návrat do „nulového stavu“, tedy do stavu, v němž neexistují žádné vzpomínky, paradigmata a naše mysl a podstata je naprosto čistá. V tomto stavu jsme schopni dosáhnout témeř čehokoli, čehož si žádáme. Ve stavu, kdy nejsme ovlivněni ničím, co souvisí s naší minulostí, můžeme ovlivňovat přítomnost a vše, co nás bezprostředně obklopuje. Ho´oponopono, podobně jako například buddhismus vysvětluje, že nic neexistuje vně, tedy celý okolní svět je pouze obrazem našeho světa vnitřního a způsobu, jak na na něj reagujeme. Vše, co se odehrává uvnitř nás samotných, v naší podstatě, promítáme do našich životů a vytváříme si tak vzpomínky, které následně utvářejí námi vnímanou realitu. Pokud v našem životě něco nefunguje, je nutné naše vzpomínky vyčistit. Čištění vzpomínek, negativní energie v nás samotných a nalezení našeho vlastního Já dosáhneme pomocí jednoduchého procesu, kdy se pořiblížíme k „nulovému stavu“ pomocí jednoduchých manter:

Miluji Tě…
Omlouvám se…
Prosím, odpusť mi…
Děkuji Ti…



Opakováním těchto jednoduchých slov, která téměř všichni běžně používáme, dosáhneme procesu čištění, intoxikace negativní energie v nás, tedy chybných myšlenek, vzorců uvažování a paradigmat. Procesem čištění můžeme dosáhnout čehokoli – zlepšení kvality našeho života, překonávání těžkých a obtížných situací, napravování mezilidských vztahů, dosáhnutí osobních i pracovních úspěchů… Pokud dokážeme proměnit negativní energii v pozitivní, vymazat z paměti chybné vzorce uvažování, stojíme před něčím novým a zcela velkým – životem, který stojí za to žít, životem , kdy bolest a trápení vyměníme za radost a naplnění, životem, který dokážeme naplno řídit a ovlivňovat.

Ho´oponopono dodalo našim životům nový směr, pochopení a nalezení vlastního a skutečného Já… Ho´oponopono je cesta, a budeme rádi, pokud po ní budeme moci kráčet spolu s vámi. Věříme, že není náhoda, čtele-li právě tyto řádky. Zřejmě i vy, stejně jako my, hledáte zůsob, jak dosáhnout vnitřní svobody a nezávislosti. Vydejme se tedy spolu na cestu hledání vlastního Já pomocí Ho´oponopono…


„Obnovený proces Ho´oponopono, proces pokání, odpuštění a přeměny, je výzvou k tomu, aby Láska odstranila toxické energie a zaujala jejich místo. Láska toho docílí tak, že nejprve projde myslí, počínaje duchovní myslí, nadvědomím. Pak prostoupí intelektuální myslí, vědomou myslí, a osvobodí ji od energie myšlění. Nakonec se přesune do emoční mysli, podvědomí, kde očistí myšlenky od toxických emocí a naplní ji sama sebou…“

Dr. Ihaleakala Hew Len

[MartinesLuggi]

Miluji tě
Olmouvám se
Prosím odpusť mi
Děkuji ti


Miluji tě a děkuji ti

[AlfaScorpii]

No já nevím, než radši neustále opakovat do zblbnutí
Miluji Tě…
Omlouvám se…
Prosím, odpusť mi…
Děkuji Ti…
budu radši opakovat a prozpěvovat samotné ho'oponopono,což zní natolik pitomě, že se tomu aspoň zasměju a očistí mě to stejně tak

[AlfaScorpii]

Teď trochu vážněji :

Obnovený proces Ho´oponopono, proces pokání, odpuštění a přeměny,

Zní to podobně, jako kázání katolického kněze vycházející z premisy, že život je sám od sebe hříšný a musím se dát na cestu pokání, abych svojí existenci nějak vykoupil.
Chápu, co tvůrci této metody měli na mysli - hlavně odpustit sami sobě, za nic se nevinit, odříznout se od své minulosti, tedy především od ulpělosti na své minulosti, zbavit se negativních přesvědčení - to všechno je určitě prospěšné, ale ten způsob, jak se to má činnit, mi přijde jako vyhánění čerta ďáblem.

Miluji Tě a Děkuji Ti je zcela pozitivní a v pořádku, ale Omlouvám se a Prosím, odpusť mi už může vyvolávat v lidech určitou pachuť své předchozí údajné vinny, za kterou je třeba dotyčného odprosit.

Všechny metody (a každá je vždycky ta pravá a jediná opravdu fungující, včetně Ho'o., jak se můžeme dočíst v úvodu té knížky...) mají stejně za cíl jen dosáhnout pocitu štěstí, ale mám pocit, že některé to činí na základě výrazného zkontrastování předchozího údajně chybného chování s nově nastoleným chováním, které je to jediné správné a tím vyvolávají v lidech pocit, že před tím hřešili a teď konečně pokaj (ale spíš pukaj ) a mají konečně důvod se cítit šťatstně.

PS.Tu knihu jsem celou nečetl, takže možná, že bych potom nebyl tak radikální, ale to já stejně nejsem, jen si trochu rejpu
Když to lidem funguje, tak v podstatě žádný dišputát Ono ve finále stejně zase jde jen o ty pocity a už je jedno, jestli říkám Miluji Tě, nebo Seš fakt frajer, hlavně, když se při tom cítím dobře

[watta]

no mě připadá osobně podivné, že někomu dělá dobře: "omlouvám se, odpusť mi". za prvé to znamená, že sám před sebou validuje (ospravedlňuje), co provedl - takže si vlastně odpouští sám sobě - to je, myslím, záslužné. sice se s obtížemi vyznám v pocitech člověka, který spáchal něco, co považuje za vinu, ale ze zcela obecného stanoviska, nejobecnějšího, jakého jsem schopna, mi připadá toto jako pro daného člověka velmi přínosné - je to ozdravný proces, proces, kterým se něco naučil. lépe si nyní uvědomuje, co mu přináší jaké pocity, které z nich chce a které z nich nechce. cesty k získání takovýchto informací jsou různé. tak proč ne hoponopono. ale nemůžu si pomoct, vidím v tom trochu princip sebemrskačství, který jako očistný vůbec nevnímám - ba právě naopak. myslím si, že je to dobré pro člověka, který hledá odpuštění, aniž by na tom, co dělá, chtěl něco měnit. má potom takové "odpuštění" význam? nemyslím pro okolí, ale i pro člověka samotného. člověk, který je přesvědčen, že nějaká činnost - třeba prosba o odpuštění, koupení odpustku, sebemrskání, nebo cokoliv jiného, z něj sejme něco, co považuje za hřích, může (neříkám, že musí ) počítat s tím, že takto se to dá vyřešit vždy. v historii současného člověka takových případů byly miliony. a to ve finále nevede vůbec k ničemu - jenom k neustálé potřebě opakování: "odpuštím, miluji, cokoli, blablabla". takže hoponopono proč ne, je to samo od sebe velmi čisté, alespoň tak mi to připadá, ale zůstává to čistým (a tedy i funkčním) pouze tehdy, je-li to opravdu využíváno s čistým úmyslem. opravdu tu nejsme proto, abychom se sobě omlouvali - toť mé přesvědčení. to by byla i ztráta času

[Petr]

Miluji Tě a Děkuji Ti je zcela pozitivní a v pořádku, ale Omlouvám se a Prosím, odpusť mi už může vyvolávat v lidech určitou pachuť své předchozí údajné vinny, za kterou je třeba dotyčného odprosit.

Presne toto jsem kdysi nekde psal, vidim to stejne.

Muj nazor je ze diky tomu Omlouvam se a Odpust mi je ta metoda vhodne pro ty, co se nachazeji aktualne v te casti emocionalni stupnice, kde je Vineni sebe nebo jinych, smutek, frustrace apod. To nemyslim ted nijak spatne.. v teto casti emocionalni stupnice..nebo muzeme rict v techto stavech nelze zase pouzit jine metody...nebo neni jedna metoda pro vsechny... proto i Abraham v knize Pros a dostanes vytvoril tuto stupnici a vytvoril cca 20 procesu pro lidi nachazajicich se v ruznych emocionalnich stavech.. protoze z deprese, smutku, frustrace nelze rovnou "preskocit" do lasky.. i kdyz treba tato metoda k tomu muze byt dobra.. nevim
Vim, ale ze i kdyz me osobne tato metoda nesedi, tak jsem se setkal uz s nekolika lidima, kteri ji velmi velmi chvalili, a ze jim casto a vyrazne pomaha.

[AlfaScorpii]

Je faktem, že pro lidi, kteří již tu vinu cítí (a nějaký druh provinění cítí zřejmě většina lidí), to může být velmi účinná metoda, i když nejde po příčinách, ale po následcích. Nicméně bych ji viděl opravdu jen pro určitý vývojový stupeň a rozhodně bych ji nepaušalizoval jako univerzálně použitelnou.

[vostalpetr]

No tahle metoda by se nejspíš hodila leda tak pro Boha, protože za všechno může On a v podstatě vším je On,
jenže Bůh nemá žádný svědomí,
proto taky necítí žádný výčitky a nemá si co odpouštět

[Lída]

No tahle metoda by se nejspíš hodila leda tak pro Boha, protože za všechno může On a v podstatě vším je On,
jenže Bůh nemá žádný svědomí,
proto taky necítí žádný výčitky a nemá si co odpouštět

Nejen že za všechno může, to by tu byl On a ještě navíc nějaké "všechno", co se děje a za co On může

ON vším doslova Je - stejně jako voda oceánu je vlnama všech tvarů, co se mlátěj na povrchu hladiny a expandujou vědomě nebo nevědomě... A voda vytvářející vlnu odlišnou od ostatních vln se mylně - na nějakou dobu - považuje za ten tvar, odlišný od ostatních vln

No a protože On vším je, je i pocitem viny... nebo neviny....

Tohle uvidět a vnímat znamená - na chvíli - vnímat "já=voda" i ve vlně... Bohužel jen na chvíli, protože štandopéde se vynoří další pocit jako "něco" (tedy tvar vlny)... a dokud se voda tvořící vlnu průběžně neuvědomuje a nerozpoznává jako "taky voda", vnímání "já=vlna" se tím furt zesiluje a voda považující se za vlnu zkouší a ze všech sil hledá, jaký tvar je pro ni "nejpříjemnější".

Místním dialektem řečeno: Zdroj ze Sebe vyzařuje bezpočet jednotlivých paprsků coby tzv. projevený svět a každý ten paprsek se na nějakou dobu narcisticky zabývá svým tvarem odlišným od ostatních paprsků, díky tomu dosahuje a expanduje a užívá si coby jedinec, anebo trpí působením negativních myšlenek a pocitů, než si - nakonec - uvědomí, že jeho "paprskovitost" = Zdroj, který je Vším.

[Lenny]

Aha, tak vidím, že nejsem jediná, komu přijde Ho´ oponopono divné, doma se mi válí Svět bez hranic, kterou jsem poctivě přečetla, ale udělala mi v hlavě dost zmatek a řekla jsem si, že radši se celý život budu převibrovávat na to, co si přeji, než pořád koukat, za jaké všelijaké špatnosti jsem zodpovědná... Ho´ oponopono na mě působí dost depresivně. Za hlad afrických dětí, dvě světové války, kácení pralesů a vyhynutí dinosaurů můžu já??

[watta]

Lenny - vlastně z toho, co teď píšeš, mi došlo, že je to zase o tom světě, který je rozdělený na věci zlé a věci dobré - za ty zlé se má člověk kát, za ty dobré se modlit. ale dobré jsou všechny. proto JSOU. nebo taky protože JSOU. pokud bereme svět takový, jaký je, pak můžeme soustředění konečně věnovat svým preferencím. a ty, překvapivě , činí svět takovým, jaký ho volíme. což je podle mě dostatečně funkční metoda.

[Petr]

Zde je jeste jedno starsi vlakno na stejne tema: viewtopic.php?f=56&t=860