Podstata stresu a rezistence

[Petr]

Stres i rezistence mají společné jmenovatele:
Dvě (a více) nesouladné přesvědčení, kterým věříme, a kterým aktuálně věnujeme pozornost, kterým aktuáně dáváme důvěru v jejich naplnění.

Příklad se stresem, třeba časovým.. tam se setkávají dvě přesvědčení, nebo i myšlenky, které tlačí proti sobě. První je - mám tolik a tolik práce a potřebuji na to x času. A druhé je, mám pouze méně než x času. ( hodilo by se tu ještě třetí - potřebuji to udělat v tom čase)

Názorně to vypadá jednoduše takto:
1. přesvědčení -------> <----------- 2. přesvědčení

Pokud bychom věřili, že máme k dispozici více jak x času tak by to vypadalo takto:
1. přesvědčení ------->
2. přesvědčení ----------->

Pokud bychom věřili, že nám to nakonec zabere méně času, nebo že na tom nezálěží, tak třeba zase takto:
1. přesvědčení <----------
2. přesvědčení <-------------

Byl by tam vždy soulad směrů toku energie a žádný stres, žádná negativní emoce.


S rezistencí mi to přijde podobné.. třeba když někdo dospěje k názoru, že by svět měl být takový, ale zároveň věří, že svět směřuje jinam. Nebo že by se člověk měl chovat tak a tak slušně, ale chová se velmi hrubě... Jsou to všechno protichůdné energie. Pokud budu věřit, že by se člověk měl chovat hrubě a pozoruji člověka, který se tak chová, tak jsem v souladu s tímto mým systémem víry a budu spokojený a vice versa.

Takže pokud cítíme napětí, rezistenci nebo stres, tak je tam většinou systém víry a přesvědčení, který tlačí proti sobě. Případně jsou to aktuální myšlenky, které tlačí proti sobě. Vždy jim ale musíme věřit, jinak bychom neměli aktivní ty pocity. Velmi často jedna z těch myšlenek je vnímání aktuální reality okolo nás (a té samozřejmě věříme už tak automaticky, pokud bychom jí něvěřili, těžko by měla sílu nás znepokojit).

Hodně do toho mluví i pozornost. Systém víry a přesvědčení můžeme mít jaký chceme, ale pokud se neaktivuje aktuální pozorností, tak se nijak neprojeví. Pozornost je v tomto případě jako světlo baterky, která posvítí do té části a do té části a umožní nám nahlédnout do našeho systému přesvědčení. Doslova ho vnese na světlo. Proto jakýkoliv pocit, emoce, která takto vzniká, je opravdu vítaná a požehnaná, protože nám ukazuje, indukuje kde co je a kde co není. Těšme se na každou další negativní emoci, kterou v sobě v zákoutí objevíme (Abraham i Bashar) a o kterou budume následně lehčí, pokud se na ni podíváme z čeho pramení (Bashar), nebo pokud jen zesouladíme naši pozornost s naším systémem přesvědčení (Abraham).

[AlfaScorpii]

Myslím, že je to do Bashara: Co je to, v co věřím, že se necítím dobře?
Tahle otázka a mi už nejednou pomohla a trvale jsem ji zařadil do svého repertoáru

[Petr]

Myslím, že je to do Bashara: Co je to, v co věřím, že se necítím dobře?
Tahle otázka a mi už nejednou pomohla a trvale jsem ji zařadil do svého repertoáru

Jj, je to od Bashara - viewtopic.php?f=74&t=1240 a taky jsem ji trvale zaradil do svych pomucek . Bashar rikal, ze je to oblibena povolenka (Permission slip) i v jejich civilizaci.

[vostalpetr]

[Petr]

Myslím, že je to do Bashara: Co je to, v co věřím, že se necítím dobře?

BTW: Ta otazka se k tomu naprosto hodi... o tom to je V ten moment kdy se necitime dobre, tak v nas proti sobe neco tlaci, a tato otazka nas k tomu muze dovest.

Jinak zde se trochu lisi Basharuv a Abrahamuv pristup. Abraham spise nabada po tom nebadat, a zamerovat pozornost na souladne myslenky a Bashar prozkoumat to presvedceni, ktere to v nas zpusobuje a vyzuit tak prilezitost k jeho transformaci do neceho, co je s nami vice v souladu.

[AlfaScorpii]

BTW: Ta otazka se k tomu naprosto hodi... o tom to je V ten moment kdy se necitime dobre, tak v nas proti sobe neco tlaci, a tato otazka nas k tomu muze dovest.

Jo, právě proto jsem ji zminil

Jinak zde se trochu lisi Basharuv a Abrahamuv pristup. Abraham spise nabada po tom nebadat, a zamerovat pozornost na souladne myslenky a Bashar prozkoumat to presvedceni, ktere to v nas zpusobuje a vyzuit tak prilezitost k jeho transformaci do neceho, co je s nami vice v souladu.

Vidíš , já v jejich přístupech ani rozdíl moc nevidím, protože i Abaraham např. říká: "Musíte se zaměřit na něco, co ve vás teď vyvolává strach a přemluvit se, abyste byli schopní z toho nemít strach." Neboli taky je tam trochu důraz na to podívat se, co vlastně vě mně vyvolává negativní emoce a změnit přesvědčení o tom.

[vostalpetr]

VELMI DOBRÉ VLÁKNO:

Hodně do toho mluví i pozornost. Systém víry a přesvědčení můžeme mít jaký chceme, ale pokud se neaktivuje aktuální pozorností, tak se nijak neprojeví. Pozornost je v tomto případě jako světlo baterky, která posvítí do té části a do té části a umožní nám nahlédnout do našeho systému přesvědčení. Doslova ho vnese na světlo. Proto jakýkoliv pocit, emoce, která takto vzniká, je opravdu vítaná a požehnaná, protože nám ukazuje, indukuje kde co je a kde co není.
......................................................................................................................................

Pozornost je jak baterka, čemu věnujeme pozornost, s tím se ztotožnujeme, tím tomu pozorovanému dáváme sílu a oživujeme to třeba až do úplného ztotožnění s tím pozorovaným jevem


Takže pokud cítíme napětí, rezistenci nebo stres, tak je tam většinou systém víry a přesvědčení, který tlačí proti sobě. Případně jsou to aktuální myšlenky, které tlačí proti sobě.
....................................................................................................................................
Pěkně a výstižně napsané


Vždy jim ale musíme věřit, jinak bychom neměli aktivní ty pocity.
.............................................................................
ano, vždy jim musíme věřit, ztotožnit se s nimi, připoutat se k nim, pak teprve přijdou pocity
z toho je vidět, že myšlenky jsou v pohodě a snaha o zastavení myšlení je poněkud mimo,
protože problém způsobuje ZTOTOŽNĚNÍ, nikoli MYŠLENÍ



Jinak zde se trochu lisi Basharuv a Abrahamuv pristup. Abraham spise nabada po tom nebadat, a zamerovat pozornost na souladne myslenky a Bashar prozkoumat to presvedceni, ktere to v nas zpusobuje a vyzuit tak prilezitost k jeho transformaci do neceho, co je s nami vice v souladu.
........................................................................................................................................
Jogin by se te asi zeptal Kdo se pta?
Abraham by se mozna zeptal Proc se ptas?
Bashar, viz tema povolenky , by se zajimal Funguje pro tebe joga?
a ja abych se jiz neopakoval tak K cemu ti bude skutecne prospesny nas nazor na jogu?

Turija se ptá: Mozne je vsechno, ale at uz je to cokoliv, tak proc to delas? Co tim chces docilit?
........................................................................................................................................

Pro mě tou NEJDŮLEŽITĚJŠÍ OTÁZKOU JE: CO TÍM CHCEŠ DOCÍLIT ???

To je pro mě ta NEJSOULADNĚJŠÍ myšlenka všech možných myšlenek, a tou je odpověd: CHCI BÝT ŠTASTNÝ...
At už děláme cokoli děláme, vždy chceme právě toto......CHCI BÝT ŠTASTNÝ

PROČ ALE NEJSEM ŠTASTNÝ?
no odpovědí je, že věnuji pozornost myšlenkám, až se se s nimi ztotožnil,
ve své honbě za štěstím jsem úplně zapomněl za čím se to ženu: že chci být štastný,


Podle mého názoru, jak Abraham tak Bashar mají "pravdu"
ale ta transformace nesouladných názorů proběhne pouze na základě toho, co je s námi v souladu,
musíme tedy věnovat především pozornost tomu co je s námi v souladu (štěstí) a tím to proměnit (transformovat) to co v souladu není
Já to neumím popsat jinak, než bhaktijogínsky:
milovat lásku (až se doslova láskou staneme) a ta transfomace pak proběhne sama, všechno to, co mě dříve znepokojovalo a rozdělovalo se pak samo spojí

trošku hloupě by šlo říci, že milovat lásku je tím největším štěstím, které je PLNOSTÍ ŠTĚSTÍ,
a i když to vypadá, že vytváříme něco nového, co zde nebylo, že se dostáváme do nějakého transu či sugesce,
protože v normálním životě si vůbec lásku či štěstí neuvědomujeme,
tak vlastně tímto postupem zaměření pozornosti na lásku (štěstí) objevujeme to, co zde neustále bylo a co je náš přirozený stav

[Jana]

Ježiš, tohle je zase skvělý postřeh:

PROČ ALE NEJSEM ŠTASTNÝ?
no odpovědí je, že věnuji pozornost myšlenkám, až se se s nimi ztotožnil,
ve své honbě za štěstím jsem úplně zapomněl za čím se to ženu: že chci být štastný,

A tohle taky:

zaměření pozornosti na lásku (štěstí) objevujeme to, co zde neustále bylo a co je náš přirozený stav

milovat lásku je tím největším štěstím, které je PLNOSTÍ ŠTĚSTÍ,

[AlfaScorpii]

Já to neumím popsat jinak, než bhaktijogínsky:
milovat lásku (až se doslova láskou staneme) a ta transfomace pak proběhne sama, všechno to, co mě dříve znepokojovalo a rozdělovalo se pak samo spojí

trošku hloupě by šlo říci, že milovat lásku je tím největším štěstím, které je PLNOSTÍ ŠTĚSTÍ,
a i když to vypadá, že vytváříme něco nového, co zde nebylo, že se dostáváme do nějakého transu či sugesce,
protože v normálním životě si vůbec lásku či štěstí neuvědomujeme,
tak vlastně tímto postupem zaměření pozornosti na lásku (štěstí) objevujeme to, co zde neustále bylo a co je náš přirozený stav

.

Tak způsobů, jak to nazvat, je hromada a každá filosofie si to pojímá svojí vlatní terminologií, ale jde zase jen o to pozitivní myšlení, protože pozitivní myšlení s sebou přirozeně nese všechny pozitivní emoce (láska, radost, ocenění atd.)

[vostalpetr]

No zrovna pozitivní myšlení bych to nenazval,
protože tady jde o návrat do tvé (dětské) přirozenosti a ještě o kousek dál k Já,
to že se pak následně myšlenky a činy jeví pozitivně, to je prostě jen důsledek týhle transformace co proběhne

Tedy chci říci, že realizace Já (blaženosti) je před poz. a neg. myšlením

PS.
nutit se pouze jen k pozitivnímu myšlení a nekrmit vlka negativního myšlení je v podstatě potlačování mysli z úrovně mysli,
já mluvím o tom, co je před tím

[AlfaScorpii]

Já bych v tom rozdíl neviděl, protože dětská přirozenost = hravý přístup k životu. A kdy si může člověk dovolit hravý přístup? Když se zbaví všech negací, které jeho hravost drží zpět a které způsobují tu tzv. dospělost.
Neboli já příčinu vidím v pozitivním myšlení a následek v "dětské přirozenosti". Ale uznávám, že někdo může jít na to přes tu dětskou přirozenost a tím se jakoby dokope k pozitivnímu myšlení, ale podvědomě to tam musí být stejně od počátku, protože přirozenost jde vždy ruku v ruce s odbouráním strachů (negativních myšlenek) a tím i nepřirozeností a přetvářek.

Pozn.: Neplést si dětskou přirozenost s infantilností.

nutit se pouze jen k pozitivnímu myšlení a nekrmit vlka negativního myšlení je v podstatě potlačování mysli z úrovně mysli

Já to jako potlačování nevnímám. Jde jen o to negativním myšlenkám nevěnovat pozornost. Je to věcí výběru. Ale jinak mít trvale jen pozitivní myšlenky je samozřejmě nemožné.

[vostalpetr]

Je to věcí výběru.
....................

pokud se to dělá myslí, tak zcela určitě, vždyt i Hitler si o sobě myslel, že je dobrý člověk a že sjednocuje a zachranuje Evropu,
prostě většinou své vlastní chyby nevidíme,
pozitivně můžeme pálit židy i čarodějnice, zabíjet při "obranných" válkách, krást a ubližovat,
v tom opravdu není žádnej problém...

proto říkám, že to musí jít pouze přes rozvíjení pozornosti a lásky k lásce,
nikoli přes pozitivní myšlení

[AlfaScorpii]

pokud se to dělá myslí, tak zcela určitě

A můžeš to snad dělat něčím jiným? Dle mě nemůžeš.

Hitler si o sobě myslel, že je dobrý člověk a že sjednocuje a zachranuje Evropu,
prostě většinou své vlastní chyby nevidíme,

Hitler zcela jistě moc pozitivně nemyslel, jinak by nedělal to, co dělal. Naopak byl ztělesněním negativity. Že si o osobě myslel, že je spasitelem Německa (podle něj utiskovaným a poníženým = negativní přesvědčení), je toho jen důkazem.
A stejné je to i s pálením židů, čarodějnic apod.

proto říkám, že to musí jít pouze přes rozvíjení pozornosti a lásky k lásce,
nikoli přes pozitivní myšlení

Tvé rozhodnutí na něco zaměřit pozornost je myšlenka. Tvé rozhodnutí cokoliv milovat je také myšlenka. Tvé rozhodnutí, že milovat lásku je dobré a to Tě udělá šťastným, je pozitivní očekávání vzbuzující v tobě pozitivní emoce. Takže opět jen postupuješ podle pozitivního myšlení.

Toť můj pohled

[vostalpetr]

Všechno je myšlenka,
mimo pozornosti, což je v podstatě vědomí (sama o sobě) a lásky (sama o sobě) a bytí (sama o sobě) a přítomnosti,

samozřejmě, že když se rozhodnu, že budu něco dělat, tak je to myšlenka,

první a naprosto přirozená myšlenka je pocit či uvědomění "já jsem", "já existuji" a tahle myšlenka v sobě také obsahuje sebe-lásku, je to taková štastná myšlenka
a všechny ostatní myšlenky se pak odvíjejí od tohoto základu

takže at už se rozhodnu pro cokoli, tak vlastně stále sleduji tuto prvotní myšlenku, at už jsem si toho vědom nebo ne,
takže proč bych se měl honit za nějakým pozitivním myšlením když mým CÍLEM JE BÝT ŠTASTNÝ?

Takže když se rozhodnu, že budu štastný, tak je to myšlenka,
ale je to myšlenka která mě přivádí k mému základu osoby a může mě přivést až k Já



No tvoje hodnocení Hitlera je tvoje hodnocení, Hitler by s ním asi nesouhlasil

[vostalpetr]

Je to jak v Petru Panovi,
pozitivní myšlení nestačí,
musíš mít štastnou myšlenku a pak létáš...

[watta]

Pozn.: Neplést si dětskou přirozenost s infantilností. .

hehe ano, to se občas zaměňuje.

není to jediný rozdíl, ale v dětské přirozenosti není přetvářka. kdežto infantilnost je přetvářkou sama o sobě. i když třeba i nevědomou.

[watta]

Hitler si o sobě myslel, že je dobrý člověk a že sjednocuje a zachranuje Evropu,
prostě většinou své vlastní chyby nevidíme,

Hitler zcela jistě moc pozitivně nemyslel, jinak by nedělal to, co dělal. Naopak byl ztělesněním negativity. Že si o osobě myslel, že je spasitelem Německa (podle něj utiskovaným a poníženým = negativní přesvědčení), je toho jen důkazem.
A stejné je to i s pálením židů, čarodějnic apod.

a nebyl snad dobrý člověk? je někdo, kdo není dobrý člověk? proč by měl být člověk vyňat z celku existence? to, o čem píšeš, nebyly Hitlerovy chyby. byly to chyby, které vidíš ty. chyby jsou vždycky toho, kdo je vidí. jinak přece nemůžou existovat, dokud je někdo nevidí (neoznačí a nepojmenuje). on prostě dělal, co si myslel, že je nejlepší. jak by to mohla být chyba?

[watta]

Všechno je myšlenkal

řekla bych, že naopak myšlenka není vůbec nic. tam, kde je myšlenka, se už skutečná věc ztratila...

[Petr]

Vidíš , já v jejich přístupech ani rozdíl moc nevidím, protože i Abaraham např. říká: "Musíte se zaměřit na něco, co ve vás teď vyvolává strach a přemluvit se, abyste byli schopní z toho nemít strach." Neboli taky je tam trochu důraz na to podívat se, co vlastně vě mně vyvolává negativní emoce a změnit přesvědčení o tom.

jj, vlastne to dela Focus wheel (kolecko soustredeni)

[vostalpetr]

kdo není dobrý člověk?
..........................

já jsem zcela určitě dobrej člověk,
a kdyby někdo závistivě tvrdil opak,
tak dostane pozitivně na budku...