Bez záměru / příčiny. Prostě jen tak

[teo]

Přátelé... prosím o pomoc, jelikož se opět stávám strojem. (Co tím myslím? No běžte si popovídat se svým autem co by chtělo, jestli mu nepadlo nějaké jiné auto do oka, či jak se prostě dneska vede;. Ano, jak tušíte nic se nedozvíte. Auto vás jen zaveze kam chcete a po ničem netouží.)

Včera jsem si uvědomil důležitou věc - asi od 12ti jsem nic nedělal bez záměru či příčiny. Včetně toho být šťastný.
Jak to myslím: všechno dělám pro nějaký konkrétní záměr - jdu poslat email jelikož ho musím poslat, jdu do města jelikož tam musím odevzdat lejstra... apod.

Ale pamatuji si také na dobu, kdy jsem byl prostě přirozeně šťastný jelikož jsem dělal něco bez záměru. Rok 2001, bylo před Vánocemi a bylo to období kdy jsem miloval studování slaboproudé elektroniky a prostě jsem se procházel na tržišti a vybíral jsem si nějaké Vánoční osvětlení, na kterých jsem v dalších dnech dělal své "pokusy". Byl to báječný čas, neměl jsem žádnou zodpověnost, starosti, ... prostě jsem byl šťastný... z maličkostí za pár korun.
Když dnes někdy slyším songy z toho roku hned se cítím lépe.
Když jdu v paměťi dále... byl jsem šťastný pár dní co jsem si v 18nácti koupil své první auto. A o dva roky jsem byl snad také pár dní šťastný když jsem si koupil novější auto. Ale dnes i kdybych si koupil nové auto, už by mě to nerozveselilo.

Všechno děláme i určitým záměrem. Co brání tomu dělat věci prostě jen tak?

Skoro rok se mi nedaří osvojit si určitý styl kresby, což mě velmi štve. Už jsem vyzkoušel tolik postupů a výsledek je nevyhovující - nekvalitní kresba. Zlobím se na sebe. Ale i kdyby byla perfektní - co budu kreslit? Kresby které něco vyjadřují, něco sdělují.
Tolik autorů kreslí kresby postav, které třeba jen tak stojí nebo někam jdou a jejich kresby nic neříkají, ukazují věci bez záměru. Sice takové obrázky si jen málo kdo oblíbí, ale ti autoři... proč to kreslí? Bez záměru?

Já si s lidmi nedokžu prostě jen tak popovídat. To co znáte jako si jít s někým popovídat, já neznám. Když si s někým jdu o něčem popovídat přesně vím o čem, a jak si dovykládáme, tak... "měj se, zatím!"

Pokud znáte nějakou odpověď napište ji prosím, potřebuji v těchto dnech opravdu nějaké řešení. Děkuji

[vostalpetr]

No nejlepší je se pořádně opít a ztratit sebekontrolu (aspon trošku)

drogy sice mají nežádoucí vedlejší účinky, také vidění světa je poněkud rozostřené, dvojité i vícenásobně točivé, a také účinnost alkoholu je krátkodobá, navíc drogy jsou vcelku i návykové,
ale sem tam si vylejt hlavu mi přijde užitečné...

O umělcích je známo, že drogy používají k inspiraci, tedy ztratí připoutanost ke svým konceptům a uvolní se a jejich ruku vede pak sama můza umění...

Samozřejmě vhodnou pomůckou jsou třeba adrenalinové sporty, kde díky zacílení pozornosti jedním směrem zapomeneme na záměr, ale adrenalinové sporty jsou svou účinností ještě kratší než alkohol a mají ještě větší nežádoucí účinky, nebot sem tam se někdo zabije

Pro mě je největším adrenalinem ležet na pláži a spát či koukat na holky,
ale i ten alkohol alespon jednou do roka prubnu, to když mi v koncem srpna skončí pracovní sezoná mytí oken ve školách a jsem totálně fyzicky vycucanej, vždycky mě to jak fyzicky tak i psychicky uvolní.

Jistě, jdu se se záměrem opít s přáteli,
ale po třetím pivu zapomenu na záměr
a po pátém pivu už ani nevím, o čem si povídám
a druhý den si už ani nepamatuju, jak to na závěr dopadlo...

Ostatně, myslím že Osho říkal, že meditace z nás má udělat pijáka božství,
pokud nemáme po ruce boha,
můžeme jako náhražku použít alkohol...

[teo]

Pane Vostál, se vší úctou, je mi líto ale nechápu vaši životní filozofii, je pro mne těžké pochopit co chcete vyjádřit svými příspěvky. Někdy to buď nechápu po stránce duchovní nebo jestli si jen tak děláte legraci.
Já jsem dříve z jiného topicu pochopil, že neberete život nějak vážně, řekl bych bych že se nevážete k pevnému bodu.
Já jsem na vás před měsíci dal, a začal jsem nahrazovat moji osobní představu života jaký bych si přál (tj. jedna partnerka a rodinné hodnoty), vaším přesvědčení, že to nemám brát vážně, že se prostě partnerky střídaj atd. Naštěstí jsem se dozvěděl, že to pro mne naštěstí neplatí a jsem opět spokojen s představou života jaký bych chtěl žít. VĚŘTE ŽE BYCH SI S VÁMI VYMĚŇOVÁNÍ PARTNEREK NEBO ŽIVOT BEZ JASNÉHO ZÁZEMÍ NEVYMĚNIL. Neberte to jako kritiku. Vám tento styl života vyhovuje. Pro mne to ale rozhodně není. Stejně jako tady s tím alkoholem.

[teo]

Já v těchto dnech potřebuji nějakou pomoc na mé otázky, jelikož se opět dostávám do starých kolejí. A velmi moc bych si přál odpověď co bude racionální.
PROSÍM VÁS ASPOŇ PRO TENTOKRÁT... kdyby to byla rada bez Boha, Universa, Energií a alkoholu, byl bych velice šťasten.

[vostalpetr]

PROSÍM VÁS ASPOŇ PRO TENTOKRÁT... kdyby to byla rada bez Boha, Universa, Energií a alkoholu, byl bych velice šťasten.
........................................................................................................................................

tak se ožen,
to tě určitě vykolejí....

(nechtěl jsem ti teda psát tu nejhorší radu co mě napadla, ale když jsi to takto omezil...)

[vostalpetr]

VĚŘTE ŽE BYCH SI S VÁMI VYMĚŇOVÁNÍ PARTNEREK NEBO ŽIVOT BEZ JASNÉHO ZÁZEMÍ NEVYMĚNIL.
..................................................................................................................

No každej máme určitou představu, či koncept, jak by měl náš život vypadat,
někdo to bere vážněji, pro druhého by to vážněji pak bylo utrpením,
já se už moc neřídím podle názorů druhých, snažím se dělat věci podle sebe,
(mám už na to věk abych měl nějaký názor a mám názor, že mé názory jsou stejně hloupé jako názory druhých, co je však činí lepšími (tedy alespon pro mě lepšími) je, že jsou to moje názory...
a předpokládám, že by to měl dělat každý,
a že to každý dělá

Co se týká alkoholu,
neříkám že je to nejlepší, ale jednorázově to pomůže,
proto třeba tolik umělců chlastá, nejde jen o nějaký únik z týto reality, ale o otevřenost a uvolněnost
jak říkám, mně se to osvědčuje pro uvolnění ( ikdyž je mi pak samozřejmě potom mizerně)



PS. pokud ti to nebude vadit, bude lepší mi tykat, je to příjemnější...

[Jana]

Teo, dokonale Ti rozumím.

Také si na tohle, co popisuješ pamatuji. Ego vytvářelo iluzi, že zná smysl života a hnalo se za svým cílem jak oslík za mrkví.

Je to jako by oslíka vypřáhli a sebrali mu vozík s mrkví, nemá se za čím hnát, nemá co táhnout. Je to vzácná chvíle osvobozování se.

Přichází o iluze, o motivaci, ale i o to břemeno, které musel za svým cílem vláčet.

Až se trochu rozkouká, půjde se svobodně pást.

[vostalpetr]

Pane Vostál, se vší úctou, je mi líto ale nechápu vaši životní filozofii, je pro mne těžké pochopit co chcete vyjádřit svými příspěvky. Někdy to buď nechápu po stránce duchovní nebo jestli si jen tak děláte legraci.
.......................................................................................................................................

No svým osobním náhledem na život jsem pesimista,
a svým náhledem duchovním se snažím mít náhled advaitový, tedy ne dvojný, jenž lze třeba definovat jako VŠECHNO je ON

Lze to definovat tedy takto:

(omlouvám se za vulgaritu, ale píši tak, jak jsem převzal, jedná se o lidový náhled a proto je definován lidově)

1)VŠECHNO je na hovno

2)I kdyby to nebylo na hovno, tak se na to můžu vykašlat
(zde je použito v originále mnohem hrubšího, ale výstižnějšího pojmu)

3) i kdybych se na to nevykašlal, tak se to stejně podělá


Samozřejmě, takováto filozofie není určitě pro každého,
pro mě je v tom podstatné slovo VŠECHNO,
to znamená že neexistuje vyjímka,
můžu tedy být z takovéhoto náhledu na svět neštastný (ale i to bude na ho...)
nebo můžu být štastný (což bude samozřejmě také na ho...)

ale lepší je být štastný, nebot je to prostě lepší...

Má životní zkušenost ukazuje, že věci prostě vždycky nějak dopadnou, nebot ještě nikdy se nestalo aby nějak nedopadly
a že nakonec všichni umřou (bohatí i chudí, štastní i neštastní, duchovní i neduchovní)

ale lepší je být štastný, nebot je to prostě lepší...


Závěrem tedy lze říci
(podle Sokrata)
VÍM, ŽE NIC NEVÍM
což je vcelku uklidnující a zároven to tak dává možnost tvořivé imaginaci pěkně kecat o tom, o čem nic nevím,
takže proč nějak lpět na tom, co jsem právě ted vymyslel ???

[vostalpetr]

Tolik autorů kreslí kresby postav, které třeba jen tak stojí nebo někam jdou a jejich kresby nic neříkají, ukazují věci bez záměru. Sice takové obrázky si jen málo kdo oblíbí, ale ti autoři... proč to kreslí? Bez záměru?
..............................................................................................................................

Nikdy nic neděláš bez záměru,
at už maluješ, koupíš si auto, (proč si nekoupíš motorku, to je lepší než auto), piješ alkohol, máš přítelkyni, medituješ apd.
tak to vždy děláš se záměrem: BÝT ŠTASTNÝ

CO TO ALE ZNAMENÁ, BÝT ŠTASTNÝ ???

No určitě to znamená v ten moment když jsi štastný, tedy když jsi dosáhnul svého cíle a jsi štastný,
že intenzivně prožíváš sám sebe a jsi v ten moment v souladu se světem,
mysl je tedy přirozeně klidná a nikam tě v ten moment nežene,
jsi v podstatě v přítomném okamžiku (uvědomuješ si přímo, že jsi štastný)
a pak je zde pocit naplnění, uspokojení, blaženosti, čemuž pak jaksi dohromady říkáme štěstí

A PROTOŽE MYSL JE PŘIROZENĚ KLIDNÁ, TAK JE BEZ ZÁMĚRU


Samozřejmě, když dosáhneme svého cíle (a dosahujeme jej záměrně abychom byli štastní) tak jsme štastní,
samozřejmě jsou různé intenzity takto prožitého štěstí, podle toho kolik jsme svému cíli věnovali pozornosti,
čím více je pro nás cíl důležitý, tím více mu věnujeme pozornosti a tím více pak dosáhneme štěstí,
nebot tím více dosahujeme klidu přítomného okamžiku a jsme tedy více štastní
(koupi prvního auta venujeme daleko více pozornosti než koupi druhého, třetího atd. auta, a proto dosahujeme většího pocitu štěstí)

Otázkou pak je, PROČ SE V TOMTO STAVU DOSAŽENÉHO ŠTĚSTÍ (pomocí koncentrace) NEUDRŽÍME TRVALE ?
Myslím, že tento stav odezní pomalu a postupně proto, že mu přestaneme věnovat pozornost,
no a pak zcela logicky se opět objeví myšlenka, myšlenka jak opět dosáhnout tohoto stavu štěstí, nebot chceme být štastní a tak se vytvoří nový záměr, nový cíl, nové štěstí.

PROČ ALE PŘESTANEME TOMUTO STAVU ŠTĚSTÍ VĚNOVAT POZORNOST ?
A to platí i o realizaci Já, kde si uvědomíme blaženost (ANANDU) tohoto stavu, tedy lze říci, že dosáhneme (a dokonce přímo jsme) MAXIMUM ŠTĚSTÍ, i tento stav opustíme a nezůstáváme v něm natrvalo.
No nejspíš to bude tím, že pozornost je připoutána i k jiným věcem, je s nimi "ztotožněna" a proto se k nim automaticky vrací.

Celý se to děje naprosto přirozeně, Absolutní Vědomí má v sobě tvořivý potenciál "snění" a tak tvoření.
My jako součást A.Vědomí má podobný potenciál, samozřejmě s daleko menší účiností, ale i v našem "omezeném osobním vědomí" jsme schopni vytvořit snovou realitu se snovým světem a snovou osobou.
Celé je to vytvářeno pozorováním,
TO CO POZORUJEME, TO SI PŘITAHUJEME, TO OŽIVUJEME, S TÍM SE ZTOTOŽNUJEME AŽ SE TÍM MŮŽEME STÁT

Vcelku to vypadá, že je zde neustále nějaký záměr, že je zde nějaký smysl nebo cíl,
a lze vcelku vystopovat, že všechny naše záměra směřují k tomu, že chci být štatný,
a to je záměr každý naší snahy,
ALE PROČ CHCI BÝT ŠTASTNÝ ?

PROTOŽE BÝT ŠTASTNÝ JE MŮJ PŘIROZENÝ STAV,
ALE ZÁROVEN MÝM PŘIROZENÝM STAVEM JE I TVOŘIT (BEZ ZÁMĚRU)

Jestliže tedy VYTVOŘÍM nějaký cíl, a také VYTVOŘÍM záměr, že když toho cíle dosáhnu, tak že budu štastný,
tak to celé je v podstatě TVORBA BEZ ZÁMĚRU, je to prostě přirozená tvorba

Takže klidně tvoř i se záměrem, nebot je to celé přirozená tvorba bez záměru,
a bud štastný i třeba když jsi neštastný, nebot být štastný je tvá přirozenost a být neštastný je tvá přirozená tvorba...





((tím jsem v podstatě jen zopakoval jinými slovy to, co bylo řečeno o reakci výš, tedy že všechno je na hovno a to ti dává možnost zcela záměrně tvořit cokoli jen chceš, protože to je bezáměrná tvorba jenž je tvou přirozeností, a že zároven tvou přirozeností je být štastný))



http://www.youtube.com/watch?v=G6iWJein ... re=related

[sinah]

Teo, vykasli se na ptani. Jakmile si privlastnis cizi radu a zacnes dle ni konat, tak zijes zivot "z druhe ruky". Zivot nekoho jineho, ne ten svuj. Zi dle sebe. Nehledej vinika. Zijes co chces, i kdyz se Ti to nelibi. Potrebujes neco k odsuzovani, k nespokojenosti... A kdyz Te nudi Tve ziti, tak si zabal par veci, kup si letenku, neber si zadne penize, mobil a jdi do ciziny, alespon na mesic... ver, ze pak nebudes resit zamer, nebo nezamer a take jestli s nekym promluvit, nebo ne...
Taky si nekdy zafnukam a pak si reknu, ze svym fnukanim si kazim tento den a tak si reknu, ze si radeji ten den uziju a fnukani odlozim na zitra

[vostalpetr]

Tak tomu říkám rada z "první ruky"...

[sinah]

... no jo Peto, ja musim pres ruky, alkohol mi vuuubec, ale vubec nechutna )
Ale mohli bychom zafilosofovat, jak by se zilo z "treti ruky". Ve slovenskem googlu mi hned naskocilo: "vysavac, vasa tretia ruka." Tak Ti ted nevim, jestli "zivot z treti ruky" prece jenom neni o malinko lepsi, jak ten z "druhe ruky". Ponevadz nybrz, hadice "z treti ruky" ma mensi otvor a tak nenasaje az takovou spinu a vetsinou je v tom take ZAMER, kdezto "zivot z druhe ruky", ten Ti pozře cokoliv, castokrat bez ZAMERU a trva dost dlouho nez se vubec ucpe... )))
Paaani, a to jsem abstinent, co bych asi napsala, kdybych dala na Petuv vynalez:o)

[sinah]

Dokonce i smaila jsem neodhadla

[vostalpetr]

No s Teem je tak trošku problém,
on chce radu pro současnou situaci v který je, takže jakoby chce dílčí řešení,
ale v podstatě se ptá na CELÝ ŽIVOT, NA TO CO BY MĚL UDĚLAT SE SVÝM ŽIVOTEM.

Podle mého názoru, nikdo z nás nemá šanci vyhnout se postupnému zblbnutí a to je i má životní zkušenost jak se sebou samým tak i druhými,
a i když v mládí člověk vidí chyby těch starších, i když si říká "tak sem nechci dojít, takový nechci být", tak se tomu nevyhne nebot čas a prostor dávají mnoho šancí k různému blbnutí jako je třeba cestování, alkohol, moc a sláva, rodina a děti, náboženství a duchovno, kariéra, milenky i manželky, válka i umění apd.
A i když zažíváme různá životní období, kdy nás zajímá to či ono, a pak nás začne zajímat zase něco jiného,
i když jsme na vrcholu svých sil a jsme spokojení se svým životem a cítíme se jako králové, tak je to stále jen blbnutí.

A myslím, že to takto má být, že to takto je přirozené a že člověk by měl takto přirozeně blbnout podle svého,
i když blbnout podle návodu druhých je to samé, nebot to přijmeme za své...

Podle mého názoru, může nás zachránit pouze jedna jediná věc,
a s ohledem na to,že by to mělo být něco, co spojí všechny ty rozdělenosti a bláznivosti jenž jsou v čase a prostoru v jedno, a že to také spojí čas a prostor v jedno s Věčnou Přítomností,
nelze to definovat jinak než MILOVAT LÁSKU




Jistě, můžete si to zkoušet hledat a definovat skze filozofii, existencionalismus, hinduismus, budhismus, Abrahama či jiné učitele, ale
mně se stalo to samé, co se stalo vlastně i Chestertonovi a o čem pak píše ve své Ortodoxii:
myslíte si že jste objevili Ameriku, že jste objevili něco nového co tu ještě nebylo,
ale když se podíváte blíž, tak zjistíte, že jste objevili starou dobrou Anglii (Chesterton žil v anglii),
že jste objevili křestanství...

Samozřejmě, že většinou se my češi nepovažujeme za křestany,
a já se také nepovažuju za křestana,
ale já ten rozdíl vidím v indii, jsme jiní než indové,
a vypadáme jako cvoci
((nedávno jsem se díval na stránky p.Jocha, jenž má dělat poradce premiérovi a jehož mnozí kritizují, a on říká to samé, že jsme v očích muslimů naprosto nechopní a slabí blázni, ale to je jen ten vnější pohled, láska vždycky vypadá taktrošku jako slabost a bláznovství))

Pro mě otázka CO S MÁM DĚLAT SE SVÝM ŽIVOTEM? byla vždycky otázkou poznání,
takže jsem to vždycky definoval z pohledu džnána jogy, jenž je o poznání,
ale nakonec jsem to pak vždycky opravil směrem k lásce.

Můžeme samozřejmě poslouchat jakékoli rady a návody (a jsou jich tisíce)
a každý si samozřejmě vybere podle svého současného nastavení,
ale jak je vidět třeba na příkladu Míly Tomášové, která uměla vykládat křestanství, budhismus, hinduismus a byla to vzdělaná ženská, tak nakonec vždycky skončila u tý lásky:

"...Kde je zažívána láska boží všudypřítomnosti, následuje vědomí prázdna nekonečnosti boží. Tam je stvořený svět i světy, celý vesmír vnímán jako třpyt prázdna."



Pokud někdo má nějaký existencionální problém,
tak velmi dobrou knihou o tomto je od Kierkegaarda "Čistota srdce aneb chtít jen jedno",
což je takový NÁHLED (jenž není moc lehký ke čtení) NA CELÝ ŽIVOT ČLOVĚKA
((nevím jestli je to k sehnání, vyšlo to ještě za bolševika, snad někde v knihovně))

[vostalpetr]

PS.

Protože jsem zjistil, že mohu poděkovat sám sobě, tak jsem si poděkoval,
nebot jsem psal vcelku seriozně bez mého obvyklého blnutí,
za což si určitě zasloužím pochvalu

[vostalpetr]

Paaani, a to jsem abstinent, co bych asi napsala, kdybych dala na Petuv vynalez:o)
...................................................................................................

no v opilosti napadají lidi různé věci, taknějak podobně jako ve střízlivém stavu,
ostatně, můžeš to zkusit,
podlehni démonu alkoholu a něco nám sem pak napiš...

[sinah]

Moc hezky jsi to, Petre, napsal.

[Jana]

No s Teem je tak trošku problém,
on chce radu pro současnou situaci v který je, takže jakoby chce dílčí řešení,
ale v podstatě se ptá na CELÝ ŽIVOT, NA TO CO BY MĚL UDĚLAT SE SVÝM ŽIVOTEM.

Podle mého názoru, nikdo z nás nemá šanci vyhnout se postupnému zblbnutí a to je i má životní zkušenost jak se sebou samým tak i druhými,
a i když v mládí člověk vidí chyby těch starších, i když si říká "tak sem nechci dojít, takový nechci být", tak se tomu nevyhne nebot čas a prostor dávají mnoho šancí k různému blbnutí jako je třeba cestování, alkohol, moc a sláva, rodina a děti, náboženství a duchovno, kariéra, milenky i manželky, válka i umění apd.
A i když zažíváme různá životní období, kdy nás zajímá to či ono, a pak nás začne zajímat zase něco jiného,
i když jsme na vrcholu svých sil a jsme spokojení se svým životem a cítíme se jako králové, tak je to stále jen blbnutí.

A myslím, že to takto má být, že to takto je přirozené a že člověk by měl takto přirozeně blbnout podle svého,
i když blbnout podle návodu druhých je to samé, nebot to přijmeme za své...

Podle mého názoru, může nás zachránit pouze jedna jediná věc,
a s ohledem na to,že by to mělo být něco, co spojí všechny ty rozdělenosti a bláznivosti jenž jsou v čase a prostoru v jedno, a že to také spojí čas a prostor v jedno s Věčnou Přítomností,
nelze to definovat jinak než MILOVAT LÁSKU




Jistě, můžete si to zkoušet hledat a definovat skze filozofii, existencionalismus, hinduismus, budhismus, Abrahama či jiné učitele, ale
mně se stalo to samé, co se stalo vlastně i Chestertonovi a o čem pak píše ve své Ortodoxii:
myslíte si že jste objevili Ameriku, že jste objevili něco nového co tu ještě nebylo,
ale když se podíváte blíž, tak zjistíte, že jste objevili starou dobrou Anglii (Chesterton žil v anglii),
že jste objevili křestanství...

Samozřejmě, že většinou se my češi nepovažujeme za křestany,
a já se také nepovažuju za křestana,
ale já ten rozdíl vidím v indii, jsme jiní než indové,
a vypadáme jako cvoci
((nedávno jsem se díval na stránky p.Jocha, jenž má dělat poradce premiérovi a jehož mnozí kritizují, a on říká to samé, že jsme v očích muslimů naprosto nechopní a slabí blázni, ale to je jen ten vnější pohled, láska vždycky vypadá taktrošku jako slabost a bláznovství))

Pro mě otázka CO S MÁM DĚLAT SE SVÝM ŽIVOTEM? byla vždycky otázkou poznání,
takže jsem to vždycky definoval z pohledu džnána jogy, jenž je o poznání,
ale nakonec jsem to pak vždycky opravil směrem k lásce.

Můžeme samozřejmě poslouchat jakékoli rady a návody (a jsou jich tisíce)
a každý si samozřejmě vybere podle svého současného nastavení,
ale jak je vidět třeba na příkladu Míly Tomášové, která uměla vykládat křestanství, budhismus, hinduismus a byla to vzdělaná ženská, tak nakonec vždycky skončila u tý lásky:

"...Kde je zažívána láska boží všudypřítomnosti, následuje vědomí prázdna nekonečnosti boží. Tam je stvořený svět i světy, celý vesmír vnímán jako třpyt prázdna."



Pokud někdo má nějaký existencionální problém,
tak velmi dobrou knihou o tomto je od Kierkegaarda "Čistota srdce aneb chtít jen jedno",
což je takový NÁHLED (jenž není moc lehký ke čtení) NA CELÝ ŽIVOT ČLOVĚKA
((nevím jestli je to k sehnání, vyšlo to ještě za bolševika, snad někde v knihovně))

Vostálpéťo, díky

Takhle hezky se mi to ještě nikdy napsat nepovedlo.

[Dagmar]

[vostalpetr]

Děkuji vám za pochvalu,
ale podle mého jsem to celé řekl o mnoho lépe o reakce výš:


PROTOŽE BÝT ŠTASTNÝ JE MŮJ PŘIROZENÝ STAV,
ALE ZÁROVEN MÝM PŘIROZENÝM STAVEM JE I TVOŘIT (BEZ ZÁMĚRU)

Jestliže tedy VYTVOŘÍM nějaký cíl, a také VYTVOŘÍM záměr, že když toho cíle dosáhnu, tak že budu štastný,
tak to celé je v podstatě TVORBA BEZ ZÁMĚRU, je to prostě přirozená tvorba

........................................................................................................................

My většinou boha popisujeme jako satčitanandu, tedy jako něco statického,
a úplně zapomínáme na to, že dalším aspektem boha je i tvořivá dynamická síla, tedy celý náš život a celý svět,
a říkáme, že něco je špatně a že trpíme a že to není ono a že by to mělo být jinak, že tvoříme se záměrem,
a vůbec si neuvědomujeme, že všechny ty naše poz.a neg. pocity nejsou ničím jiným než boží tvorbou,
tedy jsou rovnoceným božím aspektem stejně jako satčitananda

Ted jsem na wikipedii narazil na pěkný pojem, který to vystihuje trošku jiným způsobem než ty advaitové popisy
((všechno je on, všechno je láska, samsára je nirvána)),
který jakoby boha a svět nespojuje a neříká že je to to samé,
ale říká:

DVOJÍ DOMOV

tedy že když poznávám boha v té jeho statické formě, tak jsem doma,
a že když nepoznávám boha a vidím jen ten svět neustálých pomíjivých změn, takže jsem úplně stejně doma také