Co nám brání ve štěstí ?

Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Jana » úte 26. říj 2010 18:37:13

jamajsky.drap píše:
Ježíš mluví o realizaci největšího přikázání:

"Miluj..."

a mou zkušeností je, že je to realizovatelné.

Jsme schopni obrátit pozornost k čemukoliv, jsme schopni obrátit i pozornost k lásce a tím dovolit, aby vstoupila do našeho života.

Jojo, je to realizovatelné :happy: a všichni to určitě znaji z doby, kdy byli po uši zamilovaní :D
Takový je to pocit, tak proč si ho neudržet trvale ;)
Stačí obrátit pozornost na Lásku samotnou...ovšem není to nějaká koncentrace na něco vnějšího, co je mimo vás...je to spíše uvědomování si své pravé podstaty, toho tichého, majestátního, co je ve vás samotných....je to spíše návrat k důvěrně známému než objevování nového a převratného... :happy:

Lída píše:.. proč se to ale lidem nedaří, když už to tak dlouho vědí? Proč křesťané, místo aby byli šťastní, po staletí místo toho pronásledovali jinověrce? Každý by chtěl být šťasný, zřejmě nám v tom něco uvnitř uvnitř brání.
Jana
 
Příspěvky: 1482
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Jak dojít ke štěstí ?

Příspěvekod Lída » úte 26. říj 2010 18:42:47

Raméš Balsekar píše:Láska je něco, co nemůžete vytvořit.

Stejně jako slunce je něco, co nemůžeme vytvořit.

jamajsky.drap píše:...obrátit pozornost na Lásku samotnou...

To je jiná; proč se to ale lidem nedaří, když už to tak dlouho vědí? Proč křesťané, místo aby byli šťastní, po staletí místo toho pronásledovali jinověrce? Každý by chtěl být šťasný, zřejmě nám v tom něco uvnitř uvnitř brání.

Smysl nacházím v tom poznávat, co nám v tom brání, a zjistit, jak to nechat rozpustit.

Tohle je jedna z možností:

"Prohloubíme-li svou schopnost setrvávat se svými emocemi a pocity v bdělé přítomnosti bez přerušení, je zásadní, abychom svou meditaci nevyužívali k odříznutí se od emocí. Je velký rozdíl mezi meditačním procesem, v němž zůstáváme bděle přítomní a otevření vůči pocitům, a procesem, který nás od emocí odděluje a odpojuje. Meditující se před touto tendencí musí mít na pozoru. Někteří učitelé mají dokonce sklon vyučovat meditaci způsobem vedoucím k odpojení od těla a pocitů. V takových případech musíme zevrubně zkoumat, zda praxe opravdu transformuje náš emoční život, anebo jej prostě obchází tím, že vrstvy potlačených emocí zakrývá pláštěm mentálního klidu.

Ať už v terapeutickém sezení či v meditaci, jádrem kontemplativního přístupu je nutnost setrvávat v bdělé přítomnosti a v kontaktu s tělem a pocity. Transformovat svůj emoční život můžeme pouze tak, že takříkajíc zpomalíme svůj proces a rozvineme vnímavější a přitom prostornější kvalitu bdělé přítomnosti.

Po disidentifikačním procesu následuje transformace, k níž dojde, když svým emocím prostě bez přerušování dovolíme být takové, jaké jsou. Tento přístup je hluboce uzdravuje a transformuje. Pocity, s kterými možná roky bojujeme, se transformují, pouze pokud je bez posuzování a kontrakcí plně přijmeme..."


říká buddhista Rob Preece.

Je to i moje zkušenost, podle stejného principu to funguje i v přístupu Stephena Wolinskyho. A současně s tím, jak odchází pocit jednajícího „já“, se začne sama od sebe objevovat láska - tak jak říká Raméš Balsekar.

:-)
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Jana » úte 26. říj 2010 19:00:15

Lído, těch návodů, jak dojít zaručeně ke štěstí jsou tuny, ale čím to je, že i když naprostá většina lidí umí číst, tak málo kdo je opravdu šťastný?

Jestlipak ten Tvůj text udělal alespoň jednoho člověka skutečně šťastným ?

:?:
Jana
 
Příspěvky: 1482
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Re: Jak dojít ke štěstí ?

Příspěvekod Motýlek » úte 26. říj 2010 19:04:43

Lída píše:
Je to i moje zkušenost, podle stejného principu to funguje i v přístupu Stephena Wolinskyho. A současně s tím, jak odchází pocit jednajícího „já“, se začne sama od sebe objevovat láska - tak jak říká Raméš Balsekar.


...takže už nejednám já, ale Vyšší skrze mne. Já pouze uděluji směr a jsem aktivním a vděčným prostředníkem ... Jsem průzračný, nešpiním Světlo procházející mnou balastem svého ega, ale jen barvím Světlo svou unikátní jedinečností - stejně jako hranol láme paprsek bílého světla na spektrum dalších barev, které posílá dál...
přijímám sebe sama
Uživatelský avatar
Motýlek
 
Příspěvky: 309
Registrován: ned 19. zář 2010 17:19:06
Poděkoval: 121
Poděkováno: 93-krát v 63 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Motýlek za tento příspěvek:
Jana, Lída, Monika

Re: Jak dojít ke štěstí ?

Příspěvekod Lída » úte 26. říj 2010 19:24:53

Jana píše:Jestlipak ten Tvůj text udělal alespoň jednoho člověka skutečně šťastným ?


"Jako příklad uvedu případ klientky, která ke mně před několika lety začala docházet na terapii. Byla to žena středního věku ze střední třídy a trpěla stále silnější depresí. Tuto depresi však skrývala pod pláštíkem pozitivní spirituální milosti obracející jakékoli utrpení, s nímž se mohla setkat, ve snahu být ještě duchovnější, což znamenalo ještě pozitivnější. Hodně se usmívala, a to i když se dotýkala něčeho potenciálně bolestného, a mluvila o lásce a světle a o svém pochopení toho, že vše, co zažívá, jí bylo zjevně sesláno, aby otestovalo její spiritualitu. Kdykoli jsme se přiblížili nějakému jejímu vnitřnímu konfliktu, rychle unikala a hledala duchovní racionalizaci. Její duchovní hledání bylo hledání světla a transcendence, protože nedokázala unést přímou konfrontaci s vlastní bolestí. Zatímco jí důraz na světlo a transcendenci propůjčoval povrchový pocit, že je vysoce spirituální, uvnitř se skrývalo hluboko zakořeněné zranění, které mělo mnoho co dělat s její neschopností přijmout vlastní Stín, tj. svou odvrácenou stranu. Odmítala na svou temnotu pohlédnout, protože neodpovídala jejímu ideálnímu duchovnímu sebeobrazu. Ode mne chtěla, abych potvrzoval její poněkud grandiózní pozitivně-spirituální identitu, a ona se tak mohla udržovat v iluzi, že je v pořádku. Její deprese ji přesto pronásledovaly jako démoni.

Teprve když si začala uvědomovat, že její božské ideály a plášť pozitivnosti a světla jsou ve skutečnosti únikem, dovolila terapeutickému procesu dále se rozvíjet. Potřebovala někoho, kdo by jí pomohl nahlédnout, že je akceptovatelná i se svým Stínem a že je normální mít nepříjemné emoce. Pokud by mohla uzdravit svou rozpolcenost mezi duchovní dobrotou a nepřijatelným Stínem, mohla by se též více uzemnit jako někdo, kdo má pozitivní vlastnosti i chyby a dokáže se s tím smířit. Součástí její rozpolcenosti byl i konflikt s tělem a jeho základními potřebami. Její duchovní hledání bylo založeno na touze transcendovat své potíže, aniž se s nimi skutečně obeznámila, a na určité závislosti na světlém a pozitivním.

Takové zmatky nás vedou k závažné otázce, co vlastně míníme výrazem „duchovní“. Toto slovo, které postrádá buddhistický ekvivalent, může být silně zavádějící. Západní pojetí spirituality významně přispívá k rozštěpu, jenž se často vytváří mezi každodenním životem a takzvaným duchovním životem. Mnoho lidí mluví o potížích se zahrnutím své duchovní praxe do života. Pokud jde o buddhismus, neexistuje naštěstí žádná zmínka o tom, že by se spiritualita nějak odlišovala od „normálního“ života. Důraz zde není na nějakém transcendentálním, paranormálním či okultním otevření se vyšším stavům. Pro buddhisty neexistuje žádná vnější božská bytost, která by jim poskytovala spásu. Buddhismus se zaměřuje spíš na neustálé prohlubování bdělého uvědomění přirozené povahy skutečnosti, prožívaného v každém okamžiku. V tomto smyslu je tedy spiritualita zakořeněna ve schopnosti být plně přítomen v každodenním životě.

Zdá se, že naše západní pojetí spirituality ve skutečnosti utváří naše očekávání toho, co budeme zažívat. Náš koncept spirituality jako čehosi mírumilovného, světlého a transcendentního spolu s představami zbožnosti, čistoty a svatosti hluboce ovlivňuje naše zaměření. Historicky zapříčinil oddělení spirituality od těla, sexuality a pozemského, světského života. Pojem spásy a přítomnost všemohoucí autority v monoteistických věroukách může také přispívat k nedostatku osobní zodpovědnosti za emoční a psychickou sebetransformaci. Spiritualita pak může být jak neukotvená ve své snaze o překročení každodennosti, tak do jisté míry infantilní ve smyslu přenášení zodpovědnosti na vyšší moc.

Většina lidí se zapojuje do nějaké formy duchovního života, protože hledá řešení svých životních problémů a hlubší smysl. Monoteistická náboženství se od neteistických náboženství, jako je buddhismus, liší v náhledu na cestu ke spáse a její zdroj. V buddhismu existuje pojem osvobození se od utrpení, ale ne ve smyslu úniku před běžným životem. Nirvána jako stav prostý utrpení není nebeskou dimenzí odlišnou od normálního života, jak si někteří myslí. Osvobození přichází skrze vhled do přirozené podstaty života, ne skrz odmítání jeho reality. Je to zásadní změna v pohledu na svět, nikoli únik před ním. V tomto pohledu je málo prostoru pro odmítání čehokoli, co je součástí naší fyzické či emoční zkušenosti...

Na základě vlastní zkušenosti vím, že pokud tyto problémy neodkryjeme, riskujeme, že rozprostřeme plášť spirituality nad hluboko pohřbenými emočními zraněními z dětství, která jen tak jednoduše nezmizí. Spiritualita nás pak může vést k faktickému odříznutí se od emočních problémů, jejich potlačení a dokonce prohlubování prostřednictvím toho, co Welwood nazývá „duchovní bypassing“. Pokud jsme pohřbili část sebe samých, kterou jsme považovali za nepřijatelnou a špatnou kvůli její emoční podstatě, naše duchovnost může jitřit pocity bezcennosti a „hříšnosti“ a vlastně nás dále zraňovat. Místo léčení hluboko zakořeněných zranění naše víra způsobuje jejich potlačování a posilování. V prvních letech následování buddhismu jsem se velice snažil naplňovat kolektivní očekávání ohledně toho, jak bych se měl chovat, abych byl užitečný, přijímaný praktikující. Stal jsem se dobrým, mírumilovným, pěkně hovořícím, potlačeným, puritánským buddhistou. Naneštěstí to vytvořilo jen mírumilovný povrch, který pohřbil mnoho emočního neklidu, o němž jsem věřil, že musí být zkrocen.

Když se věci takto vyvinou, je velmi pravděpodobné, že se naše spiritualita stane jen dalším projevem naší individuální patologie. Aniž bychom si toho byli vědomi, můžeme překrucovat duchovní hodnoty. Zříkání se se může stát další obdobou odmítání a popírání, soucit se může stát nezdravou, neopodstatněnou sentimentalitou. Naše touha pomáhat druhým může plynout z „nutkavé péče“ anebo z tendence k sebeobětování, protože se cítíme bezcenní. Buddhistická idea prázdnoty může být rovněž falšována touhou psychicky mizet či splývat a ztrácet hranice ega. Prázdnota však v buddhistickém smyslu neznamená chabou identitu, beztvarou neurčitost a absenci hranic. Má vlastní verze tohoto nesprávného náhledu spočívala ve snaze žít ideál čistoty a zbožnosti, dokud jsem nedospěl k zjištění, že jde o formu vytěsňování, které se nakonec nedalo snášet.

Centrálním tématem buddhistické praxe je hledání řešení našich zásadních zranění. Uzdravení těchto emočních narušení je opravdu cílem této praxe. Pokud si ale přejeme tyto problémy řešit, musíme k sobě být otevření a upřímní ohledně toho, že v nás jsou přítomny. Jedině pak nám nějaká duchovní praxe může poskytnout to, co potřebujeme. Cílem buddhistické praxe není spirituální transcendence, která by nás oddělila od utrpení. Není jím ani hledání spásy ve formě nějakého vnějšího božstva, které by nás zachránilo z obtíží. Jak jednou řekl jeden z mých učitelů Lama Thubten Yeshe: „Buddhismus je velice praktický: musíte jen rozpoznat, že příčinou vašeho utrpení je vaše mysl. Pokud ji změníte, můžete dosáhnout osvobození.“ Tato zpráva je velmi jasná, i když v žádném případě není snadné ji následovat. Abychom tak mohli učinit, musíme si začít uvědomovat, kde jsme psychicky zraněni."


(Není to můj text, ale text pocházející od Roba Preece, stejně jako ten předchozí, na který ses ptala, Jano. Jsou to praktické zkušenosti. Tenhle přístup opravdu funguje, rozpouští všechno, co nám znemožňuje být šťastní. A funguje i lidem, které znám, bez ohledu na to, jestli jsou křesťani, buddhisti, advaitini, nebo jsou bez jakékoliv náboženské orientace.)
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
jamajsky.drap, Ladislav, Monika, Motýlek, vostalpetr

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Petr » úte 26. říj 2010 22:05:19

Co nám brání ve štěstí ?

Vzdyzky jen my sami :)

Zajimava otazka muze byt jeste Proc si sami sobe branime ve stesti? :svatozar:
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2832
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 589
Poděkováno: 1282-krát v 716 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Petr za tento příspěvek:
jamajsky.drap, Ladislav

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod jamajsky.drap » stř 27. říj 2010 0:37:43

Zrovna dnes mi muj stejne stary kamarad, s kterym se potkavam temer denne, rekl: "Ja bych chtel mit tvuj nadhled a pohodu".
(Oba mame priblizne stejnou praci, podobne zazemi i financni situaci. A pritom on byval drive ten bezstarostnejsi. Situace se proste behem roku hodne zmenila.)

Ja jsem v te chvili nevedel co mu odpovedet, tak jsem se jenom usmal. Ale vlastne ani ted, kdyz o tom premyslim, tak poradne nevim, co mu poradit. Kdyz mu reknu: "venuj pozornost lasce samotne ! ", tak na me bude blbe koukat, pze nepochopi, co tim myslim. Clovek asi opravdu musi precist nejaky ty "duchovni kraviny" , aby zacal premyslet v jinych souvislostech. Aby tu radu spise procitil, nez aby ji zacal analyzovat a hodnotit.
:happy:
Uživatelský avatar
jamajsky.drap
 
Příspěvky: 198
Registrován: pon 16. lis 2009 14:16:35
Poděkoval: 149
Poděkováno: 114-krát v 68 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli jamajsky.drap za tento příspěvek:
Jana, Petr

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Jana » stř 27. říj 2010 5:28:21

Ježíšova největší přikázání: Miluj Boha (Lásku) celým svým srdcem, myslí, ze vší síly, celou svou duší a miluj bližního svého jako sebe sama, vedou k trvalému stavu štěstí.

I když je to tak jednoduché, je zajímavá otázka Lídy: "Proč se to ale lidem nedaří, když už to tak dlouho vědí?"

Řekla bych, že je to ze dvou důvodů:

1) Věříme, že jsme od Boha odděleni, že jsme smrtelní, že jsme tělem a myslí a neznáme naši pravou podstatu, věčnou duši, která je Božím vědomím - Láskou.

2) Věříme, že se si musíme zajistit bezpečí a možnost přežití vlastní vůlí, věříme, že máme možnost vlastní vůlí ovlivňovat budoucí dění.

Proto tu vzniká dvojnost, kdy dělíme věci na dobré a zlé, vzniká rezistence a utrpení.

Návrat k sobě samému vede skrz nesouzení ničeho - ustání dělení na dobré a zlé (meditaci mysli) a odevzdání se Bohu - Lásce (otevření srdce).
Jana
 
Příspěvky: 1482
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Ladislav » stř 27. říj 2010 7:51:49

Petr píše:Co nám brání ve štěstí ?

Vzdyzky jen my sami :)

Zajimava otazka muze byt jeste Proc si sami sobe branime ve stesti? :svatozar:


Zdravím Petra, toto vlákno by se spíš mělo jmenovat "KDO" nám brání ve štěstí... :lol:
Uživatelský avatar
Ladislav
 
Příspěvky: 179
Registrován: čtv 06. kvě 2010 9:57:30
Bydliště: Ústí nad Labem
Poděkoval: 136
Poděkováno: 86-krát v 54 příspěvcích

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Lída » stř 27. říj 2010 8:51:47

Jana píše:1) Věříme, že jsme od Boha odděleni, že jsme smrtelní, že jsme tělem a myslí a neznáme naši pravou podstatu...

2) Věříme, že se si musíme zajistit bezpečí a v možnost přežití vlastní vůlí...


Čím bylo tohle přesvědčení v nás vyvoláno a jaké má důsledky?

Vznikalo a zabudovávalo se vytrvale od okamžiku narození: neustále bylo do nás (v nejlepším úmyslu) implantováno přesvědčením našich rodičů a okolí. Důsledkem jsou trvalé změny v našich neuronech a neuronových spojích, které se v tom směru po celá léta posilovaly: teď fungují na základě těchto přesvědčení jako sebeobranné reakce našeho emočního mozku. Podle nich automaticky reagujeme, tak jako ostatní tvorové, abychom si zajistili bezpečí a přežití.

Co s tím?

Respektovat bio-fyzikální fakta a využít možnosti jejich zpětného přeprogramovávání, jak to učí na příklad Yongey Mingyur ve své knize "Radost ze života - štěstí jako vědecká disciplina."
Uživatelský avatar
Lída
 
Příspěvky: 715
Registrován: ned 26. říj 2008 10:23:26
Poděkoval: 166
Poděkováno: 478-krát v 285 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Lída za tento příspěvek:
Jana, vostalpetr

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Petr » stř 27. říj 2010 21:40:36

jamajsky.drap píše:Zrovna dnes mi muj stejne stary kamarad, s kterym se potkavam temer denne, rekl: "Ja bych chtel mit tvuj nadhled a pohodu".
(Oba mame priblizne stejnou praci, podobne zazemi i financni situaci. A pritom on byval drive ten bezstarostnejsi. Situace se proste behem roku hodne zmenila.)

Ja jsem v te chvili nevedel co mu odpovedet, tak jsem se jenom usmal. Ale vlastne ani ted, kdyz o tom premyslim, tak poradne nevim, co mu poradit. Kdyz mu reknu: "venuj pozornost lasce samotne ! ", tak na me bude blbe koukat, pze nepochopi, co tim myslim. Clovek asi opravdu musi precist nejaky ty "duchovni kraviny" , aby zacal premyslet v jinych souvislostech. Aby tu radu spise procitil, nez aby ji zacal analyzovat a hodnotit.
:happy:

jj nekdy je to tezke popsat "normalnim jazykem", ale take se to da :). viz treba Abraham o kratke reci ve vytahu.

Pouzil bych slovicka jako stesti, radost, prozivani, lehkost, pozornost, nadseni, co me bavi/nebavi, nalada, klid, rovnovaha .... kterym rozumeji docela dobre skoro vsichni a uz i temito se toho da popsat spoustu z toho duleziteho.

A na druhe strane se daji klidne vynechat vibrace, rezistence, Zdroj, laska (v aktualne pouzivanem vyznamu, to neni ta nejkratsi cesta k jednoduchame vysvetleni :)), vnirni ja, vyssi ja, apod... :) Nektere ty slovicka jsou pak dulezite pro hlubsi pochopeni, ale tak kdyz se nekdo zepta jen tak zbezne a necte podobnou literaturu, tak je to asi nadbytecne :).
:ahoj:
Uživatelský avatar
Petr
Administrátor
 
Příspěvky: 2832
Registrován: čtv 08. kvě 2008 21:17:44
Bydliště: Brno / Praha
Poděkoval: 589
Poděkováno: 1282-krát v 716 příspěvcích

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Ludmila Šimonová » čtv 28. říj 2010 19:30:58

jamajsky.drap píše:Zrovna dnes mi muj stejne stary kamarad, s kterym se potkavam temer denne, rekl: "Ja bych chtel mit tvuj nadhled a pohodu".
(Oba mame priblizne stejnou praci, podobne zazemi i financni situaci. A pritom on byval drive ten bezstarostnejsi. Situace se proste behem roku hodne zmenila.)

Ja jsem v te chvili nevedel co mu odpovedet, tak jsem se jenom usmal. Ale vlastne ani ted, kdyz o tom premyslim, tak poradne nevim, co mu poradit. Kdyz mu reknu: "venuj pozornost lasce samotne ! ", tak na me bude blbe koukat, pze nepochopi, co tim myslim. Clovek asi opravdu musi precist nejaky ty "duchovni kraviny" , aby zacal premyslet v jinych souvislostech. Aby tu radu spise procitil, nez aby ji zacal analyzovat a hodnotit.
:happy:


To je dobrá ukázka ze života. běžná životní situace. Docela chápu, že slova "duchovní" druhý nemusí slyšet. Možná by bylo docela hezké vidět vašeho kamaráda tak, jak ho chcete vidět. Nesoustředit se na problém, ale řešení. Jiná vibrace. Ludmila
Uživatelský avatar
Ludmila Šimonová
 
Příspěvky: 7
Registrován: pon 25. říj 2010 8:53:25
Bydliště: Bystřice pod Hostýnem
Poděkoval: 3
Poděkováno: 8-krát v 4 příspěvcích

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Ludmila Šimonová » čtv 28. říj 2010 19:37:37

Lída píše:
Jana píše:1) Věříme, že jsme od Boha odděleni, že jsme smrtelní, že jsme tělem a myslí a neznáme naši pravou podstatu...

2) Věříme, že se si musíme zajistit bezpečí a v možnost přežití vlastní vůlí...


Čím bylo tohle přesvědčení v nás vyvoláno a jaké má důsledky?

Vznikalo a zabudovávalo se vytrvale od okamžiku narození: neustále bylo do nás (v nejlepším úmyslu) implantováno přesvědčením našich rodičů a okolí. Důsledkem jsou trvalé změny v našich neuronech a neuronových spojích, které se v tom směru po celá léta posilovaly: teď fungují na základě těchto přesvědčení jako sebeobranné reakce našeho emočního mozku. Podle nich automaticky reagujeme, tak jako ostatní tvorové, abychom si zajistili bezpečí a přežití.

Co s tím?

Respektovat bio-fyzikální fakta a využít možnosti jejich zpětného přeprogramovávání, jak to učí na příklad Yongey Mingyur ve své knize "Radost ze života - štěstí jako vědecká disciplina." [/quote

Má vlastní zkušenost je používání zásadního kroku a to je být tady a teď. V téo chvíli si mohu uvědomit co cítím, jakou mám vibraci a s tím mohu vždy něco udělat. Zastavit se a zvolit směr. Chce to trénink a ten se mi opravdu vyplácí. Co je jednoduché je účinné.
Uživatelský avatar
Ludmila Šimonová
 
Příspěvky: 7
Registrován: pon 25. říj 2010 8:53:25
Bydliště: Bystřice pod Hostýnem
Poděkoval: 3
Poděkováno: 8-krát v 4 příspěvcích

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod jamajsky.drap » čtv 28. říj 2010 22:23:56

Petr píše:
jamajsky.drap píše:Zrovna dnes mi muj stejne stary kamarad, s kterym se potkavam temer denne, rekl: "Ja bych chtel mit tvuj nadhled a pohodu".
(Oba mame priblizne stejnou praci, podobne zazemi i financni situaci. A pritom on byval drive ten bezstarostnejsi. Situace se proste behem roku hodne zmenila.)

Ja jsem v te chvili nevedel co mu odpovedet, tak jsem se jenom usmal. Ale vlastne ani ted, kdyz o tom premyslim, tak poradne nevim, co mu poradit. Kdyz mu reknu: "venuj pozornost lasce samotne ! ", tak na me bude blbe koukat, pze nepochopi, co tim myslim. Clovek asi opravdu musi precist nejaky ty "duchovni kraviny" , aby zacal premyslet v jinych souvislostech. Aby tu radu spise procitil, nez aby ji zacal analyzovat a hodnotit.
:happy:

jj nekdy je to tezke popsat "normalnim jazykem", ale take se to da :). viz treba Abraham o kratke reci ve vytahu.

Pouzil bych slovicka jako stesti, radost, prozivani, lehkost, pozornost, nadseni, co me bavi/nebavi, nalada, klid, rovnovaha .... kterym rozumeji docela dobre skoro vsichni a uz i temito se toho da popsat spoustu z toho duleziteho.

A na druhe strane se daji klidne vynechat vibrace, rezistence, Zdroj, laska (v aktualne pouzivanem vyznamu, to neni ta nejkratsi cesta k jednoduchame vysvetleni :)), vnirni ja, vyssi ja, apod... :) Nektere ty slovicka jsou pak dulezite pro hlubsi pochopeni, ale tak kdyz se nekdo zepta jen tak zbezne a necte podobnou literaturu, tak je to asi nadbytecne :).
:ahoj:


To mi prijde, ze mu to zvedne naladu pro danou chvili, ale k realizaci trvalejsiho stesti to nepovede. Ackoli cil je jednoduchy, cesta je u vetsiny lidi dost dlouha, nez se u nich projevi nejaky vyraznejsi pokrok. Navic jsou ruzne povahy,charaktery, predpoklady, takze to chce individualni pristup. Napr. Maharisi, kdyz mluvil ke svym zakum, tak si nekdy zdanlive protirecil, podle toho ke komu prave mluvil. Ale to jen kvuli tomu, aby doslo k lepsimu pochopeni toho konkretniho zaka.

Pro zacatek bych asi doporucil E.Tolleho: Moc pritomneho okamziku. To je hodne dobre stravitelna knizka s konkretnim navodem, jak se vymanit ze zabehleho stereotypu zivota. Abraham ma tech navodu a jednoduchych praktik take hodne, ale uprimne bych ho asi nedoporucil. Uz jsem nad tim premyslel vicekrat a myslim, ze v sobe skryva trochu nebezpeci v tom smeru, ze si jednotlivec zacne vytvaret svuj vlastni umely dokonaly svet. Prijima pouze pozitivni, odmita negativni. To mu dava pocit neomezene vlady nad svym zivotem a posiluje jeho ego. To ho pak paradoxne jeste vice vezni v materialnim svete.

Myslim, ze cesta lasky, je prijeti obojiho - pozitivniho i negativniho. Citace " Až se naučíte milovat peklo, budete v nebi. "

:happy:
Uživatelský avatar
jamajsky.drap
 
Příspěvky: 198
Registrován: pon 16. lis 2009 14:16:35
Poděkoval: 149
Poděkováno: 114-krát v 68 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli jamajsky.drap za tento příspěvek:
Jana, Lída, Monika, Motýlek, vostalpetr

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Monika » pát 29. říj 2010 13:31:20

jamajsky.drap píše:
" Až se naučíte milovat peklo, budete v nebi. "

:happy:


pěkná citace :) milovat = přijímat, doslova objemout s láskou to co zrovna je a jak je, to samo transformuje peklo v ráj ...

taky přidám citaci od Marty Jansen, která opět přijede v listopadu do Prahy :)

"Svobody bytí nenabydeme tím, že se zbavíme našich strachů a depresi nebo že se zbavíme sami sebe, tedy jáství. Pravá svoboda není pocit svobody, protože se cítíme volní a nezávislí. Naopak. Pravá svoboda nastane, při POZNÁNÍ naší bezmocnosti, a když akceptujeme to, CO JE. AKCEPTOVANÍ našeho života, se všemi jeho omezeními, s pocitem veškerých hranic či nesvobody, který nám život nabízí. OPRAVDOVÁ SVOBODA zahrnuje všechno a nevynechává nic, tedy ani pocit nesvobody, strachu či depresí. Proto buď na tu svoji depresi hodný a měj ji rád.:-) To je jediná možnost, jak ji transformovat na svobodu bytí. Po poznání pravdy sice pocit jáství či osobního konatelství zmizí, ale nemusí zmizet strach či vztek, bezmocnost nebo smutek a veškeré jiné lidské pocity, které patří mysli. Rozdíl je jen ten, že se na nikoho nevztahuji. :-) Život je náš pravý mistr, který nás učí.Tento mistr nás učí oddání se našim veškerým kondicím, našim někdy bláznivým programům, ze kterých je pro nás mnohdy nemožné vystoupit. ODDAT SE veškerým emocím, které cítíš, každé možné či nemožné situaci, ve které se nacházíš. Oddat se tomu a být s tím, CO JE a být OCHOTEN pocítit a PŘIJMOUT vše, aniž by záleželo na tom, jestli je to krásné či bolestivé.TO JE PRAVÁ SVOBODA, TO JE NEZÁVISLOST."

zdroj: http://bytismartou.blog.cz/0907/ukazatele-k-praxi
Uživatelský avatar
Monika
 
Příspěvky: 1132
Registrován: čtv 05. lis 2009 22:14:16
Poděkoval: 553
Poděkováno: 368-krát v 288 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli Monika za tento příspěvek:
amp, Lída

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod vostalpetr » sob 30. říj 2010 9:50:21

No píšete to tady moc pěkně,
ale hlavního viníka jste stále ještě nenašli:

to, co nám brání ve štěstí je naše naprogramování, které "provedl" Bůh

Takže ted už víte, proč se chováte jako cvoci, protože vaše naprogramování provedl Bůh a Bůh je cvok, který pomocí našich individualizovaných neštestí dochází k dokonalosti štěstí
(pomocí nedokonalostí dochází k dokonalosti)

S tím se prostě nedá nic dělat, protože starýho psa a věčnýho Boha nový kousky nenaučíte....

:cry:
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod Jana » sob 30. říj 2010 10:19:29

vostalpetr píše:ale hlavního viníka jste stále ještě nenašli...vaše naprogramování provedl Bůh a Bůh je cvok


Hlavním viníkem je naše přesvědčení, že jsme něco jiného, než Bůh.

Možná proto, že se bojíme, aby si někdo o nás nemyslel, že jsme cvoci.

:lol:
Jana
 
Příspěvky: 1482
Registrován: pon 26. led 2009 20:46:53
Poděkoval: 978
Poděkováno: 351-krát v 226 příspěvcích

Re: Co nám brání ve štěstí ?

Příspěvekod vostalpetr » sob 30. říj 2010 10:35:58

Hlavním viníkem je naše přesvědčení, že jsme něco jiného, než Bůh.
....................................................................................

no jasně, ale kdo za to může ?

....naše naprogramování od Boha...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 22 návštevníků