inspiruj.cz

Petr píše:jj taky jsem za to, že láska je jen jedna.

Je to ta jedna jediná nepodmíněná láska, myslím že když si tam dáme ty podmínky a nemilujeme tak ty podmínky jsou lásce externí.. ty jí nejsou součástí, takže něco jako podmíněná láska neexistuje.

Existuje pouze nepodmíněná láska a podmíněná ne-láska.

.......................................................................................................................

no ty podmínky jsou externí, tedy nejsou součástí lásky

to, že necitíme PLNOST NEPODMÍNĚNÉ LÁSKY je tím, že se spíše díváme na ty podmínky, nikoli na lásku samu


Vacek píše:
KDYKOLI POCÍTÍTE LÁSKU (at už jakoliv podmíněnou třeba penězma, úspěchem, sexuální apd) TAK DOSLOVA CÍTÍTE BOHA,
PROTO TEN, KDO CHCE "POZNAT" BOHA, BY MĚL OTOČIT POZORNOST NA LÁSKU SAMU O SOBĚ,
TEDY MILOVAT LÁSKU

NE TO NESTAČÍ,
(tedy samozřejmě jak komu to nestačí)
podle mého náhledu je konečným poznáním BÝT LÁSKOU, nikoli ke všemu cítíte nehynoucí božskou lásku

Jinak řečeno, ty píšeš o stavu osobním a já o stavu neosobním...

My abrahámovci tohle ve své přirozené sobeckosti nerozlišujeme. Jsem tím co chci být pak se mi toho dostává nadbytek hojnosti. Navíc já nehovořil o poznání ale o víře. Co to je vlastně poznání? To je když sníme to jabko a najednou rozdělujeme věci na dobré a špatné? Jinak je to poznání Být Láskou samozřejmě dobrá připominka úžasnej pocit.

Navíc já nehovořil o poznání ale o víře. Co to je vlastně poznání? To je když sníme to jabko a najednou rozdělujeme věci na dobré a špatné?
......................................................................................................................................

No to byl jeden z důvodů, proč jsem na to reagoval, protože hovoříš o víře,

nebot víra, to je vlastně představa, kterou jsi vytvořil (nebo převzal) a kterou chceš naplnit,
a dělení na dobré a špatné je vlastně také víra,
vytváříme tak pomocí mysli a pocitů jakýsi umělý soukromý svět či vesmír, v kterém pak žijeme

MŮŽEME TOMU ŘÍKAT POZNÁNÍ,
A TAKÉ SE TOMU TAK ŘÍKÁ,
ALE JE TO V PODSTATĚ OSOBNÍ POZNÁNÍ, SUBJEKTIVNÍ POZNÁNÍ,

a se skutečným poznáním to má velmi málo skutečného, i kdyby tomu poznání věřilo pár milionů lidí, jako třeba v případě náboženství...




Co to je vlastně poznání?
.............................

VELMI SPRÁVNÁ OTÁZKA,
ALE PODÍVEJ SE POZORNĚ NA TO, NA CO SE PTÁŠ:

kdyby jsi se ptal třeba na to, co je to např. automobil, takl řekneš že to je plechová krabice na čtyřech kolech a motorem a že slouží k přemistování z bodu A do bodu B a říkáš to na základě svého poznání

pokud se ptáš ovšem na to, co je to POZNÁNÍ, tak v podstatě musíš udělat to samé, co jsi udělal v případě automobilu,
musíš ZAMĚŘIT POZORNOST NA SAMO POZNÁNÍ,
a protože poznávání samo o sobě je prostě POZOROVÁNÍ (něčeho)
tak v tomto případě musíš otočit POZOROVÁNÍ NA SAMO POZOROVÁNÍ (nikoli ovšem jako v předchozím případě pozorovat pozorované jevy, třeba to auto, ale pozorovat samu pozornost)

PAK MŮŽEŠ ODPOVĚDĚT NA OTÁZKU CO JE TO POZNÁNÍ...