Když žirafa tančí s vlkem

[teo]

"Jsme zde, protože nakonec neexistuje žádný únik před sebou samými. Dokud se člověk nesektává sám se sebou v očích a srdcích svých bližních, je na útěku. Dokud nepřipustí, že jeho bližní se účastní toho nejniternějšího v něm, neexistuje pro něj žádné bezpečí. Dokud se obábá, že ho někdo prokoukne, nedokáže poznat sebe samého ani ostatní - bude sám. Kde jinde můžeme najít takové zrcadlo, když ne ve svých blízkých? Zde, ve společenství, si člověk teprve může správně uvědomit sebe sama a už se necítit jako obr svých snů nebo skřítek svých strachů, nýbrž jako člověk, který - jako součást celku - přispívá svým dílem k jeho blahu. V takové půdě můžeme zapustit kořeny a růst; už ne sami - jako ve smrti - nýbrž jako živý člověk mezi lidmi"
Richard Beauvais, 1964
Citace na začátku knihy "Když žirafa tančí s vlkem"

Původně jsem se vás na něco chtěl poptat, ale již jsem to pochopil
Ale i tak to tady pověsím, ať se inspirujete

Úžasný den!

[PánBů]

To je dobré když budu mít příště nějakou velkou otázku kterou si nemohu zodpovědět vlezu do knihkupecví a budu si pročítat Ty krátké předmluvy na obalech knih. Bleskurychlá metoda a ani si nemusím tu knihu kupovat.

Jinak ta kniha podle tvého příspěvku vypadá zajímavě tak ti samozřejmě přeju Ať si ji užiješ.

[watta]

to je opravdu hodně dobré, jedna z nejlepších poznámek, co jsem v poslední době četla. nikde "jinde" společenství není. takovéhle ani mezi ... vlky nebo rostlinami. o tom to je. ať chceš nebo "nechceš" (což ostatně vtipně ilustruje první věta )

[teo]

Život se mi mění, otevírají se nové možnosti, začínám se scházet s novými a novými lidmi naladěnými na podobných frekvencích jako já. A od každého z nich se lze něco naučit, inspirovat. Den za dnem jsem pomalu více a více já.

Dnes miluji si detailně vychutnávat tyto změny. Vše se najednou zdá být tak zajímavým uměním. Skutečně se otevírají dveře, kde dříve byli jen zdi.
Enjoy your own life

[vostalpetr]

Dnes miluji si detailně vychutnávat tyto změny. Vše se najednou zdá být tak zajímavým uměním. Skutečně se otevírají dveře, kde dříve byli jen zdi.
..........................................................................................................

Tak jsem si přečetl tvoji úvodní reakci,
a lze to jednoduše shrnout do jediného slova - LÁSKA


Samozřejmě, láska má mnoho podob a člověk může milovat ledacos,
a každej takovej zamilovanej podle té své zamilovanosti mění svět, tedy spíše mění svůj pohled na svět i na sebe, samozřejmě v závislosti na tom, co je objektem jeho lásky,

a tak se může stát, že život se zdá být zajímavým uměním a že se otvírají dveře, jenž byly dříve zdmi,
no abych z toho nedělal nějakou mystickou hámotinu,
kdo byl kdy zamilovanej, tak ví o tom jak se všechno mění...


Faktem ovšem je,
že i když si tu svoji lásku stanovíme tak pěkně a vznešeně, jako třeba láska k lidstvu
(tak jak je to tady v úvodní reakci)
tak tím stejně tu lásku omezíme, nebot je to LÁSKA K NĚČEMU,
V PODSTATĚ TO JE LÁSKA K URČITÉMU MYŠLENKOVÉMU KONCEPTU,
k lidství, k bohu, k joze, k mystice, k socialismu, k fašismu, ke křestanství, k muslimskému náboženství apd.
a protože cítíme lásku, tak se nám změní svět,
a my se pak domníváme, že ten náš myšlenkový koncept je PRAVDA (JEDINÁ PRAVDA PRAVDIVÁ)
ale ten myšlenkový koncept (jenž může být ledasjaký, třeba takový jako je napsán zde) není pravdou,
nebot JEDINOU PRAVDOU JE LÁSKA

TAKŽE SI VŽDY UVĚDOMTE, ŽE KDYŽ VÁS NĚCO NAPLNUJE LÁSKOU,
TAK JEDINOU PRAVDOU JE TA LÁSKA, NIKOLI TEN KONCEPT JENŽ VE VÁS TU LÁSKU VYVOLAL
(BYT BY BYL SEBEVZNEŠENĚJŠÍ)

Pak člověk přestane tu lásku omezovat, tím, že ji spojuje s něčím (byt sebevznešenějším),
a dostane se k nekonceptuální lásce, tedy uvědomí si, že nejvyšším projevem lásky je MILOVAT LÁSKU


PS.
tím jsem tedy chtěl říci,
že je to napsané pěkně,
ale že milovat lásku a stát se láskou je ještě pěknější,
takže mě osobně zas tak moc takovéto duchovně filozofický popisy za srdce nechytají...