Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[PánBů]

Tady tedy myšlenka zmatku není. Tady je myšlenka, která říká, ten kdo napsal ten příspěvek v tom má zmatek. Asi máš myšlenku zmatku spíš ty

Tady tedy myšlenka zmatku není. Tady je myšlenka, která říká, ten kdo napsal ten příspěvek v tom má zmatek. Asi máš myšlenku zmatku spíš ty.

[PánBů]

Blbej fórek co? Ale takhle bysme se tu mohli bavit donekonečna. Podle mě je ale všechno vpořádku včetně tebe. Co bylo nutné sdělit již bylo napsáno. Slova však nejsou poznání nýbrž jsou pouhým prostředkem. Takže v tobě již to poznání je a ve mě je zase na oplátku poznání od tebe. Další slova netřeba stačí k tomu jen dojít a to dycky chvíli trvá než se dané poznání rozhodneme přijmout. Krásný den všem co to tu ještě čtou.

[Gorodeckyj]

Podle mě je ale všechno vpořádku včetně tebe. Co bylo nutné sdělit již bylo napsáno. Slova však nejsou poznání nýbrž jsou pouhým prostředkem. Takže v tobě již to poznání je a ve mě je zase na oplátku poznání od tebe. Další slova netřeba stačí k tomu jen dojít a to dycky chvíli trvá než se dané poznání rozhodneme přijmout. Krásný den všem co to tu ještě čtou.

No, teď právě je ta chvíle, kdy po sladění slovníků bys mi měl říct, kde je to já (s ohledem na to, co tím významem slova myslím já). Když říkáš "Podle mě je ale všechno v pořádku", co myslíš tím "mě"?

[PánBů]

Podle mě je jen jedno já. 'Řekněme třeba prožívání toho co se právě děje z dané formy času prostoru přesvědčení teploty osvětlení atd... (Je opravdu mnoho věcí díky kterým se může toto já od sebe oddělit a prožívat různorodou zkušenost ale to oddělení je jenom iluze. Takže zůstává jenom to já jsem nebo já existuji no a já to sjednotil jenom na já

[Gorodeckyj]

Podle mě je jen jedno já.

Podle koho je jen jedno já?

Když říkáš: Je mi smutno. Nemám tě rád. Já tohle nechci. Já jsem jiný než ty. Já takový nejsem.
O kom to mluvíš?

Když si na papír napíšeš dvacet charakteristik, jaký jsi - např.: chytrý, depresivní, mám rád svojí rodinu, paličatý, dobrý ve fotbale, bojím se pavouků atd.

Koho tím popisuješ?

[Gorodeckyj]

Pořád jsi na nic nepřišel?

[Motýlek]

[PánBů]

Když si na papír napíšeš dvacet charakteristik, jaký jsi - např.: chytrý, depresivní, mám rád svojí rodinu, paličatý, dobrý ve fotbale, bojím se pavouků atd.
Koho tím popisuješ?

No to je právě ta správná otázka. Popisuju sebe. Dobrý je že ses hnedka zeptal tím že se mám popsat. Je to jenom popis - není to skutečné. Jen popis co jsem si na sebe vymyslel. Skutečné je jen to já to nehamatelné. to ostatní jako vnímání myšlení vědomí to už je zase něco co popisujem a říkáme já jsem protože to jinak říct neumíme.


Stejná otázka na tebe:
Když si na papír napíšeš dvacet charakteristik, jaký jsi - např.: chytrý, depresivní, mám rád svojí rodinu, paličatý, dobrý ve fotbale, bojím se pavouků atd.
Koho tím popisuješ?

A ještě jedna dodatečná(pokud máš problém to já stále přijmout): Jak se mě můžeš ptát že Já se popisuju když slovo já ve tvém slovníku neexistuje? (když já neexistuje měl bys být schopen se mě ptát bez té věci co neexistuje ne?)

[Gorodeckyj]

No to je právě ta správná otázka. Popisuju sebe. Dobrý je že ses hnedka zeptal tím že se mám popsat. Je to jenom popis - není to skutečné. Jen popis co jsem si na sebe vymyslel.

Přesně tak. Výborně. Ale teď pozor: Kdo za tebe rozhoduje? Kdo žije tvůj život?

to ostatní jako vnímání myšlení vědomí to už je zase něco co popisujem

Vnímání a vědomí existuje. Lidské bytosti mají vnímání - tedy vědomí - jsou si vědomy podnětů okolního světa. Zvířata mají vnímání/vědomí. TY nejsi vnímání/vědomí.
Myšlenky existují, jen TY nejsi myšlenka.

a říkáme já jsem protože to jinak říct neumíme.

Ano. Ale navíc si většina lidí myslí, že něco takového, jako já skutečně existuje. A kdybys to měl opsat tak aby to bylo správně a nepoužil bys to navyklé slovo já, jak bys řekl: Já jsem už unavený, napíšu ti zítra?

Stejná otázka na tebe:
Když si na papír napíšeš dvacet charakteristik, jaký jsi - např.: chytrý, depresivní, mám rád svojí rodinu, paličatý, dobrý ve fotbale, bojím se pavouků atd.
Koho tím popisuješ?

Každým přídavným jménem něco jiného. Chytrý - tenhle mozek má slušnou operační rychlost a výkon. Depresivní - tahle lidská bytost často cítí silný pocit smutku, mám rád svojí rodinu - tahle lidská bytost vnímá silné pocity lásky k příbuzným lidským bytostem, atd.

A ještě jedna dodatečná(pokud máš problém to já stále přijmout): Jak se mě můžeš ptát že Já se popisuju když slovo já ve tvém slovníku neexistuje? (když já neexistuje měl bys být schopen se mě ptát bez té věci co neexistuje ne?)

Nemám problém se slovem já. Mám problém s tím, že to co tím slovem lidé myslí ve skutečnosti neexistuje. Není žádná taková postava, které říkají já. Je to jen role, kterou hrají, ač jsou v ní často nešťastní, ač je svazuje a hrát by jí nemuseli. Slovo já v mém slovníku existuje a při normální řeči či psaní ho samozřejmě používám, protože tak prostě řeč funguje. Nebyla vymyšlena někým, kdo by věděl, že já ve skutečnosti neexistuje. Opisovat všechny věty tak, abych nemusel používat slovo já by bylo jednak velmi náročné, jednak bych vypadal jako idiot.

[Monika]

k tématu Goreckého přikládám článek zabývající se zkoumáním toho co je vlastně osobní identita a že rozpoznání toho co nejsme je cestou k sebe-uvědomění tedy k vyjasnění toho co skutečně jsme ...

převzato z http://www.mozaika.bloguje.cz což je web o životě v nedvojnosti a v přítomnosti viz http://www.mozaika.bloguje.cz/902443-os ... entita.php

"Od raného dětství jsme podmiňování věřit tomu, že existujeme coby nezávislé bytosti uvnitř svých těl – tak nějak odděleně od ostatních, každý má svou nezávislou osobní existenci v rámci omezení svého těla.

Dobrá, jestliže existujete jako osobní identita pojmenovaná _________ (sem můžete doplnit své jméno), kde je vaše identita skutečně umístěna? Co je podstatou této identity, za kterou se považujete?

V podstatě se ptám: "Kdo nebo co jsi?" a "Kde jsi umístěn?“ Tyto otázky jsou pokládány a odpovědi na ně hledány po tisíce let.

Řekněme, že máme před sebou osobu jménem Robert. Jestliže se na tuto osobu obrátím a otážu se "Kdo jsi?", co se asi stane? Robert začne PŘEMÝŠLET o tom, kdo vlastně je. Začne mi sdělovat o sobě fakta a popis své osoby. Například může sdělit, že je muž, má manželku a dvě děti. Mohl by také hovořit o tom, jakou dělá práci, jaké náboženství vyznává nebo kde se narodil.


To vše jsou fakta o Robertově životní situaci. Sdělují nám tato fakta skutečně něco o Robertově podstatě? O tom, kým skutečně je? Je Robert skutečně jen souhrnem faktů, která vytvářejí jeho životopis? Jen málo z nás by řeklo, že to je skutečný Robert. Sami cítíme ve svých srdcích, že Robert je něco víc než jen toto.

A navíc tato fakta se mohou měnit – aniž by se změnila Robertova podstata. Pokud se Robert rozvede nebo změní práci, nezmění to jeho podstatu. Pokud by měl ztrátu paměti a domníval se, že se jmenuje Karel, jeho podstata by zůstala stejná. Robert prostě nemůže být pouze souborem faktů vytvářejících jeho životní příběh.


Robertova skutečná přirozenost je neměnná a přesahuje všechny popisy jeho životní situace. Tato takzvaná "fakta" či popisy nejsou ve skutečnosti ničím jiným, než myšlenky či víra v Robertově mysli. Tyto myšlenky a představy nejsou Robertovou podstatou.

Mnozí lidé by řekli, že Robert je ve své podstatě Duch (přebývající v lidském těle). Kde tato Robertova podstata v jeho těle sídlí?

Jestliže je zde osobní identita jménem Robert, která dělá za jeho tělo rozhodnutí, pak Robertova podstata nebo řídící centrum musí někde sídlit. Kde v Robertově těle sídlí jeho osobní identita?

Když položíte tuto otázku, většina lidí odpoví, že tato identita sídlí v mozku. Zdá se, že žádná jiná část těla není vhodnějším místem. Ruka není Robertovou podstatou nebo jeho řídícím centrem. Ani jeho noha. Nezdá se, že jakýkoli z Robertových vnitřních orgánů je Robertem, ačkoli někteří lidé za takové místo pokládají oblast srdce.

Nicméně pokud bychom vzali Robertovo srdce a položili je na stůl, pochybuji, že by lidé řekli "To je Robert".

Zdá se, že v mozku by mohla sídlit osobní identita. Je v něm tedy umístěno nějaké osobní, omezené vědomí?

Tedy ještě jednou, pokud bychom položili Robertův mozek na stůl, pochybuji, že by někdo s jistotou tvrdil, že se jedná o Roberta "To je Robert, koukni na něj".

Robertova podstata je více než jen pár kil mozkové tkáně. Buňky, ze kterých je složen mozek, se neustále mění – tak jak to, že se nezdá, že by se měnila Robertova podstata? Robertovo "bytí" a povědomí o své existenci trvají celý život přesto, že už dnes nemá v těle ani jednu buňku ze svého dětství.

A navíc nevíme o žádném vědeckém důkazu, který by dokazoval, že sídlem naší osobní identity je mozek. Je možné, že to, co považujeme za naši identitu (naše jméno, národnost a jiná fakta o nás) nejsou ničím jiným, než myšlenky.

"Jsem Robert" je jen myšlenka.

"Mám dvě děti" je jen myšlenka.

"Jsem ženatý" je jen myšlenka.

"Vyznávám takové a takové náboženství" je jen myšlenka.

Co mají všechny tyto myšlenky společného je to, že se všechny objevují a mizí ve Vědomí. Myšlenky se mění, přicházejí a odcházejí. Ale to co jsi ve skutečnosti, tvá podstata, se NEMĚNÍ.

A kromě toho veškeré myšlenky nebo fakta, která můžeš pociťovat jako součást své identity, zde nejsou 24 hodin každý den v týdnu. A tak nemyslíš stále jen na své jméno, náboženství nebo co máš za práci. Tyto myšlenky přicházejí a odcházejí. Když spíš, tak dokonce nejsou přítomny vůbec.

A tak je tu stále něco v tobě, co se nikdy nemění – a to něco (ve skutečnosti to není žádná věc) musí být to, co jsi. Ukazuje se, že to, co jsi, nemá tvar ani místo.

Učení o nedvojnosti nám nabízí zkoumání, zda jsme Univerzálním Vědomím (nebo Vnímáním) namísto osobním a ohraničeným subjektem uvnitř těla ohraničeného kůží.

Nenavrhuji žádné popírání fyzického těla ani odmítání brát na vědomí ostatní ve světě. Ani toto neuveřejňuji s tím, abyste si vytvořili jinou víru o své identitě. Vaše mysl nikdy nepřijde na to, co ve skutečnosti jste.

Je to spíše o tom, podívat se na to, co NEJSTE. Teprve potom, prostřednictvím milosti a porozumění, se může začít vyjasňovat, co JSTE. Vaše pozornost se přesune od zaujetí proměnlivými jevy k pozornosti na to, co se nemění.

Pokud vás tato otázka osobní identity zajímá, informace se vám začnou vynořovat po svém. Zavedou vás k pro vás vhodným lidem a zdrojům – a vy budete moci začít se svým vlastním sebepoznáváním (introspekcí).

překlad: Ivana

autor a zdroj: Jeff Keller

http://welcometononduality.blogspot.com ... ntity.html"

[PánBů]

Přesně tak. Výborně. Ale teď pozor: Kdo za tebe rozhoduje? Kdo žije tvůj život?

Tak teď už jsem tě pochopil. Tobě vadí že používáme zájmena. Zájmena vlastne nic konkréního neznamenají jen se dávají místo podstatných jmen.

[Gorodeckyj]

Přesně tak. Výborně. Ale teď pozor: Kdo za tebe rozhoduje? Kdo žije tvůj život?

Tak teď už jsem tě pochopil. Tobě vadí že používáme zájmena. Zájmena vlastne nic konkréního neznamenají jen se dávají místo podstatných jmen.

Ne, tos právě vůbec nepochopil. Tak znova:
Nemám problém se slovem já. Mám problém s tím, že to co tím slovem lidé myslí ve skutečnosti neexistuje. Není žádná taková postava, které říkají já. Je to jen role, kterou hrají, ač jsou v ní často nešťastní, ač je svazuje a hrát by jí nemuseli. Slovo já v mém slovníku existuje a při normální řeči či psaní ho samozřejmě používám, protože tak prostě řeč funguje. Nebyla vymyšlena někým, kdo by věděl, že já ve skutečnosti neexistuje. Opisovat všechny věty tak, abych nemusel používat slovo já by bylo jednak velmi náročné, jednak bych vypadal jako idiot.

[PánBů]

Je to jen role, kterou hrají, ač jsou v ní často nešťastní,...

Kdo hraje tu roli, kdo je nešťastný? Vysvětli to už jednou bez toho já když neexistuje. Proč to nejde vysvětlit bez toho co neexistuje? Udělej to i kdyby to bylo sebesložitější jinak se budeš točit stále dokola a vysvětlovat pomocí já že já neexistuje.

[Petr]

Necetl jsem to tu ted cele, ale kdysi drive jsme dosli k tomu, ze pod slovem ja rozumime ruzne veci. A ted nevim jestli se tu uz resilo, ze take pod slovy existence, existovat chapou ruzni lide ruzne veci. Ted kdyz to pisu, tak mam dojem, ze jsem to tu vlastne jiz asi psal, nebo alespon natukl .

[Gorodeckyj]

Je to jen role, kterou hrají, ač jsou v ní často nešťastní,...

Kdo hraje tu roli, kdo je nešťastný? Vysvětli to už jednou bez toho já když neexistuje. Proč to nejde vysvětlit bez toho co neexistuje? Udělej to i kdyby to bylo sebesložitější jinak se budeš točit stále dokola a vysvětlovat pomocí já že já neexistuje.

Lidská bytost, jako soubor věcí, které existují (tělo, mozek, myšlenky, pocity, reakce, návyky atd.) se snaží chovat, jako koncept, který o sobě na základě prožitých zkušeností v mozku vytváří.

Já v tom mám jasno, ty by sis měl začít pokládat otázky (tady už opět mluvím normálně, tak mě doufám nebudeš tahat za slova).

[Motýlek]

Jediné, v čem mám konečně, po letech, opravdu jasno, je pouze to, že nemám právo chtít po někom jiném, aby si kladl otázky podle mého gusta. Proč? Protože každý jsme jiná individualizovaná jednotka Vědomí, s jinými preferencemi, jinými životními zkušenostmi, jinými životními cíli. Jestliže tohle pochopím, umožním lidem být svobodnými dle jejich představ. Stejně tak, jako umožňuji sám sobě realizovat své vlastní přání, cíle, myšlenky.

[Lída]

Jediné, v čem mám konečně, po letech, opravdu jasno, je pouze to, že nemám právo chtít po někom jiném, aby si kladl otázky podle mého gusta.

Yes.

Můžu druhému nabídnout svůj pohled na věc, svou zkušenost v tom směru... a to je asi tak všechno. Cokoliv navíc vnímám jako snahu toho druhého zmanipulovat - v nejlepším úmyslu, přirozeně. Je to jako pokus ovlivnit strom, aby teď nasadil pupen směrem, který moje zkušené a poučené já považuje za optimální pro jeho růst. Jenže každý strom má vlastní program rozvoje, závislý na podmínkách, ve kterých do téhle chvíle vyrůstal, a program jeho vývoje se modifikuje každou momentální situací, kterou strom prochází (množstvím slunečního svitu v místě jeho růstu, změnami teploty a vlhkosti vzduchu, prouděním větru... ) A u ostatních živáčků je to obdobné. U člověka navíc dochází i k modifikacim vyvolaným pochopením smyslu vývoje, které pak ovlivňuje jeho reagování na dění.

Iluzorní existence domnělých jedinců - včetně těch lidských - má své vlastní zákonitosti zrání a vývoje: ty určují, jakými procesy iluzorní tvar nakonec dojde k rozpoznání vlastní iluzornosti. Kombinace podmínek vyvolávajících proces zrání jsou u jednotlivých živáčků nekonečně různorodé, liší se případ od případu, stejně jako se liší otisky našich prstů.

Na mé případné snaze přimět druhé v jejich zájmu, aby... by mohlo být zajímavé snad jen proč se o to snažím, co tahle aktivita přináší mně.

[Gorodeckyj]

Jediné, v čem mám konečně, po letech, opravdu jasno, je pouze to, že nemám právo chtít po někom jiném, aby si kladl otázky podle mého gusta. Proč? Protože každý jsme jiná individualizovaná jednotka Vědomí, s jinými preferencemi, jinými životními zkušenostmi, jinými životními cíli. Jestliže tohle pochopím, umožním lidem být svobodnými dle jejich představ. Stejně tak, jako umožňuji sám sobě realizovat své vlastní přání, cíle, myšlenky.

Řeknu ti to na rovinu - tohle je ta největší blbost, co jsem kdy slyšel.

Použil bych mnohem drsnější slova, ale vím, že lída má zálusk na to, dát mi ban.

Takže ti řeknu, že já neexistuje, že je to probuzení jak o tom mluví všichni východní blázni, že je to pravděpodobně ten největší objev v tvým mizerným životě, že ale nechci abys mi věřil, že chci abys měl aspoň tu základní zvědavost a podíval se sám.

Ty tu trávíš čas tlacháním na tomhle fóru, snažíš se vypichovat kraviny, jako že používám já v normální řeči apod., a když ti po x stranách vysvětlím všechno nejjednodušeji, co to jde, odpovídám trpělivě na hloupý otázky, na který by stačilo podívat se sám, tak mi napíšeš takovou hovadinu? Opravdu? Opravdu?

Opravdu mi chceš říct, že místo aby ses podíval na jednoduchou pravdu a ověřil si, jestli je to pravda nebo ne, budeš mi tu kecat o preferencích a životních zkušenostech? Až takovou zbabělost ukážeš? Vážně?

Jestli tě něco v životě posune, tak rozhodně ne takovýhle kecy. Posune tě právě přístup, o kterým mluvím - podrobit všechno vlastnímu zkoumání. Ptát se sám sebe, co je pravda. Spálit všechny kraviny. Musím citovat z vlastních slov:
Tohle je přístup, který je třeba. Opravdu hledat tu pravdu, spálit brutálně všechny představy, všechny hlouposti, myšlenky, všechno co jsi četl nebo slyšel, všechno to podrobit veškeré logice, které jsi schopen, opakovaně na to útočit ze všech stran, dokud se to neukáže naprostou pravdou, nebo nepadne, všechno to spálit a dole pod nánosy toho popela vyhrabat tu jednoduchou pravdu, to jediné, co bylo nehořlavé.

Tohle je ten pravý přístup. Ale jestli mi tu chceš dál kecat o preferencích a životních zkušenostech, tak už se neobtěžuj ani odpovídat. Tvůj přístup má totiž mnohem jednodušší pojmenování - ZBABĚLOST. To že ti k tomu přitakává lída je známka toho, jak strašně jsi vedle.

[Lenny]

Staňte se osvícenými tak jako já! Žádné já neexistuje! Já neexistuju, ale přesto jsem osvícený! Jsem osvícený, nic vnějšího mě nemůže rozhodit, ale přesto mám o vás strašnou péči, moc mi záleží na tom, abyste byli tak dokonalí jako já! Každý může mít vlastní názor, ale jen ten můj je správný! Je to ten jediný nejsprávnější na světě a vy všichni mě následujte! Buďte osvícení jako já a nemelte tu kraviny. Radši se běžte podívat, kde je to JÁ, no kde je? Ukažte mi ho! Pořád tady jen kecáte hovadiny. Já tu odpovídám trpělivě na hloupý otázky, vidíte jak jsem milosrdný? Jak moc se obětuji pro vaše blaho? A vy si toho nevážíte, zbabělci. Jste strašně vedle.

Ten, který neexistuje.

[Gorodeckyj]

Staňte se osvícenými tak jako já! Žádné já neexistuje! Já neexistuju, ale přesto jsem osvícený! Jsem osvícený, nic vnějšího mě nemůže rozhodit, ale přesto mám o vás strašnou péči, moc mi záleží na tom, abyste byli tak dokonalí jako já! Každý může mít vlastní názor, ale jen ten můj je správný! Je to ten jediný nejsprávnější na světě a vy všichni mě následujte! Buďte osvícení jako já a nemelte tu kraviny. Radši se běžte podívat, kde je to JÁ, no kde je? Ukažte mi ho! Pořád tady jen kecáte hovadiny. Já tu odpovídám trpělivě na hloupý otázky, vidíte jak jsem milosrdný? Jak moc se obětuji pro vaše blaho? A vy si toho nevážíte, zbabělci. Jste strašně vedle.

Ten, který neexistuje.

Nesouhlasíš s tím, co jsem napsal? Nesouhlasíš s tím, že by se měl každý přesvědčit, jestli je něco pravda, než o tom začne vynášet soudy? Nesouhlasíš s tím, že jestli je něco pravda nezávisí na životních zkušenostech a preferencích? S čím přesně nesouhlasíš???