Osvobození/probuzení/duchovní osvícení

[Gorodeckyj]

To je vše? Konec tématu? Moc daleko jsme teda nedošli...

[Motýlek]

Je mi po tom sice houby, každý ať se má jak chce: ale nedá mi to nezeptat se Tě, Goro: Tebe ty rádoby intelektuální plky ještě baví???

[Gorodeckyj]

Je mi po tom sice houby, každý ať se má jak chce: ale nedá mi to nezeptat se Tě, Goro: Tebe ty rádoby intelektuální plky ještě baví???

Mě to baví. Tebe to očividně taky baví číst, jinak bys to přeci nečetl, ne?

[Mrakoplaš]

A tak já bych ti sem klidně něco napsal, ale zatím jsem neměl čas se nad tím pořádě zamyslet. Já mám teď čas jen tak sem občas nahlídnout, jak se tahle debata má k světu . Tak snad někdy příště

[Motýlek]

Je mi po tom sice houby, každý ať se má jak chce: ale nedá mi to nezeptat se Tě, Goro: Tebe ty rádoby intelektuální plky ještě baví???

Mě to baví. Tebe to očividně taky baví číst, jinak bys to přeci nečetl, ne?

Ne mě to nebaví. Proč by taky mělo? Jsou to všecko splácaniny, které nikam nevedou. Možná kdysi, dřív, bych se do dišputací zapletl, ale teď už na to dlabu. Jediné, oč mi jde, je být šťastným. Tahle a jiné plkačk\ mě nikdy nedovedly ani o píď dál na cestě srdce, akorát mi to motalo mozkové závity a já si myslel, kdoví co tím vyřeším. Prd jsem vyřešil, akorát jsem marnil čas...

[Gorodeckyj]

Je mi po tom sice houby, každý ať se má jak chce: ale nedá mi to nezeptat se Tě, Goro: Tebe ty rádoby intelektuální plky ještě baví???

Mě to baví. Tebe to očividně taky baví číst, jinak bys to přeci nečetl, ne?

Ne mě to nebaví. Proč by taky mělo? Jsou to všecko splácaniny, které nikam nevedou. Možná kdysi, dřív, bych se do dišputací zapletl, ale teď už na to dlabu. Jediné, oč mi jde, je být šťastným. Tahle a jiné plkačk\ mě nikdy nedovedly ani o píď dál na cestě srdce, akorát mi to motalo mozkové závity a já si myslel, kdoví co tím vyřeším. Prd jsem vyřešil, akorát jsem marnil čas...

Přesně tak. Mluvením o tom nic nevyřešíme. Ale co kdyby ses zkusil podívat? Dát tomu deset minut. Čtením tohohle topicu už jsi jistě strávil víc. Kde je já? Kde je v tomhle konkrétním okamžiku? Soustřeď se a popisuj, kde přesně to já vidíš. Je možné, že ačkoli myšlenky "mluví" o "já", žádné "já" ve skutečnosti neexistuje?

[Lída]

Přišel takhle jednou do spolku filatelistů maník, který právě objevil, že na dopisy se lepí známky.

Nevnímal, co filatelisté říkají, horečně pobíhal od jednoho k druhému a každého upozorňoval: "Víš, že existují známky? Nemusíš mi věřit, podívej se sám!!!"


Pěknou neděli vespolek

[Mrakoplaš]

Hele Gorodeckyj, jako nic proti, ale fakt si nepřipadáš jako kolovrátek?
Víš, ona totiž debata ostatních s tebou prostě nebaví. Věřím, že ani tebe by určitě nebavilo diskutovat s někým, kdo by ti jen zatvrzele pořád dokola povídal: "Podívej, celej svět je jen iluze, stačí se jen podívat." A přitom by ignoroval jakýkoliv tvý připomínky a ještě by ti říkal, jak jsi mimo.
Prostě se z tebe stal takovej prima fanatik, ale fanatici lidi odpuzují.
Pak se nediv, že se tu už nikdo s tebou nebaví.

[Mrakoplaš]

Ale abys neřekl, že tu na tebe všichni kašlem, tak já ti teda budu pokračovat v debatě, navíc mě to samotnýho docela baví

Majitelé pravd? Můžeš pravdu vlastnit? Máš na pravdu zajímavé názory. Pravda je prostě pravda. Není ničí. Takže znovu:

JÁ NEEXISTUJE. TO JE ABSOLUTNÍ PRAVDA.

Jestli nesouhlasíš, proč mi nedokážeš opak?

No, já mám na pravdu zajímavý názory, to jo. Ty máš na pravdu taky zajímavý názory. Tak tu mám aspoň přehlídku samých zajímavých názorů

A tak ti tu napíšu další:

JÁ NEEXISTUJE. TO JE RELATIVNÍ PRAVDA.

Že není absolutní ti klidně dokážu: Podívej, píšu si tu s tebou, projevuju tím nějaké touhy, názory, záměry, libosti a nelibost atd. To všechno je přeci projev toho já. Kdyby neexistovalo, tak se tu nemá co projevit. Pro mě tedy Já existuje.

A teď mi dokaž opak

[Gorodeckyj]

JÁ NEEXISTUJE. TO JE RELATIVNÍ PRAVDA.

Že není absolutní ti klidně dokážu: Podívej, píšu si tu s tebou, projevuju tím nějaké touhy, názory, záměry, libosti a nelibost atd. To všechno je přeci projev toho já. Kdyby neexistovalo, tak se tu nemá co projevit. Pro mě tedy Já existuje.

A teď mi dokaž opak

Touhy, záměry, libost a nelibost, to všechno existuje. Stejně jako myšlenky, pocity, emoce... to všechno je reálné, ale nejsou to TVOJE touhy, záměry atd. Existenci já to tedy nedokazuje. Proč předpokládáš, že když jsou myšlenky, pocity, emoce, atd. musí být něco, co je vlastní, nějaké já, kterému patří? Je to jako bys z pozorování psa, jak běhá, hraje si, atd. vyvozoval, že ho ovládá nějaká neviditelná bytost, která mu sedí na zádech. Tahle neviditelná bytost neovládá ani psa, ani tvoje touhy, názory, záměry atd. Nic takového není.

Existenci já nedokazuješ ani psaním sem. Proces psaní sem probíhá tak, že jsou myšlenky, které říkají co sem napsat, jak to napsat, oči sledují počítač, prsty píší, to, co říkají myšlenky. Není v tom žádné já. Není potřeba pro žádnou činnost.

[Monika]

řeči se vedou a voda teče ... díky tomu neexistujícímu já

" ... oči sledují počítač, prsty píší, to, co říkají myšlenky. Není v tom žádné já. Není potřeba pro žádnou činnost."

právě naopak ... veškerý pohyb pramenní z já ... kdyby nebylo já, žádná činnost by neprobíhala ...




alternativa českých stránek http://www.oslikuv.net

[Ladislav]

řeči se vedou a voda teče ... díky tomu neexistujícímu já

" ... oči sledují počítač, prsty píší, to, co říkají myšlenky. Není v tom žádné já. Není potřeba pro žádnou činnost."

právě naopak ... veškerý pohyb pramenní z já ... kdyby nebylo já, žádná činnost by neprobíhala ...




alternativa českých stránek http://www.oslikuv.net

...ta dlouhá verze byla zábavnější dostali bychom se minimálně ke stránce 15

[Monika]

JÁ NEEXISTUJE. TO JE RELATIVNÍ PRAVDA.

Že není absolutní ti klidně dokážu: Podívej, píšu si tu s tebou, projevuju tím nějaké touhy, názory, záměry, libosti a nelibost atd. To všechno je přeci projev toho já. Kdyby neexistovalo, tak se tu nemá co projevit. Pro mě tedy Já existuje.

A teď mi dokaž opak

Touhy, záměry, libost a nelibost, to všechno existuje. Stejně jako myšlenky, pocity, emoce... to všechno je reálné, ale nejsou to TVOJE touhy, záměry atd. Existenci já to tedy nedokazuje. Proč předpokládáš, že když jsou myšlenky, pocity, emoce, atd. musí být něco, co je vlastní, nějaké já, kterému patří? Je to jako bys z pozorování psa, jak běhá, hraje si, atd. vyvozoval, že ho ovládá nějaká neviditelná bytost, která mu sedí na zádech. Tahle neviditelná bytost neovládá ani psa, ani tvoje touhy, názory, záměry atd. Nic takového není.

Existenci já nedokazuješ ani psaním sem. Proces psaní sem probíhá tak, že jsou myšlenky, které říkají co sem napsat, jak to napsat, oči sledují počítač, prsty píší, to, co říkají myšlenky. Není v tom žádné já. Není potřeba pro žádnou činnost.

směšuješ Gorodeckyj pocit, že je tu něco odděleného vůči něčemu - tedy že myšlenky, pocity, emoce atd někdo má a ztotožňuje se s nimi ... což je převzatá zvyklost (převzato od rodičů a všeobecného vzorce společnosti METRIX a to je skutečně iluze) ... a to lze přímým nahlédnutím prohlédnout a pochopit zkreslení vnímání skrze tento naimplemetovaný vzorec ... a fakt, že je tu "cosi" ve kterém se toto děje ... a že je tu "cosi" co ty pocity, emoce, myšlenky vnímá tj. uvědomuje, aniž by tu byla nutnost vztahovat si je k sobě samému tzn. přisvojovat si je ! jestliže tu není přítomen uvědomovací činitel (a to není například v hlubokém spánku beze snů tj. bez pohybu mysli), tak tu není ani nikdo, kdo by to mohl sdělovat, jakožto převratý objev neexistence já ... proto zde lidé poukazují na to, že kdo tu teda píše ? a ty říkáš není žádné já, jen je tu probíhající děj ... a z toho odvozuješ neexistenci já ... jenže kdo nebo co je to ve kterém se to děje a kdo nebo co je to "cosi" co si to uvědomuje ? když není já, tak tu nemůže být ani nikdo skrze kterého je psáno, ani samotné psaní či jakýkoliv jiný děj by tu nemohl být, natož uvědomovaný děj když by tu nebylo vědomí - bytí - existence

takže zřejmě nalézáš (ale kdo teda že?) něco mimo já ... mimo existenci ... mimo samo vědomí ... ale co a kde ? když není vědomí - existence - bytí, tak není nic a nikdo není ani žádná činnost například prsty píšící na klávesnici ... to lze také nahlédnout přímo, jako ten převzatý vzorec METRIX ... je tu jenom vědomí samo ve kterém probíhá pohyb (to už tu zmiňovala Lída) a ten je vnímám uvědomovacím činitelem pokud je tento činitel přítomen ... tedy samotným vědomím které se buď uvědomuje nebo neuvědomuje ... a toto vědomí není nijak ovlivněno tím co je vnímáno ... proto povšimnutí tohoto vědomí je krokem ke svobodě nezávislé na probíhajících dějích ... spočívání v nekonečném, ničím nepodmíněném a neměnném "cosi" je lékem na frustraci, kterou lidé trpí ... když není přítomen uvědomovací činitel, tak akorát vědomí samo sebe neuvědomuje, jak je například vidět u malých miminek nebo když nastane u člověka porucha vědomí například v důsledku úrazu nebo prudkého šoku, drog, symptomů nemoci atd. ... no a je vymalováno - kdopak tu ale potom hovoří o neexistenci já, že ? koncept nebytí jako vyšitej

dá se přímo nahlédnout sebezkoumáním, které jsi tu nastínil například to, že to byla jen navyklá zvyklost nabývat dojmu, že ty dýcháš, že tu prostě jen probíhá proces dýchání ... a dalším sebezkoumáním se dá postřehnout, že je tady cosi nebo kdosi co si tento proces uvědomuje ... a ten buď je nebo není přítomen ...

docela by mne zajímalo, zda na těch stránkách co tě vedli k poznání, že neexistuje já bylo zmíněno samo vědomí a zaměření pozornosti směrem k tomu co - kdo si uvědomuje ...

[Gorodeckyj]

řeči se vedou a voda teče ... díky tomu neexistujícímu já

" ... oči sledují počítač, prsty píší, to, co říkají myšlenky. Není v tom žádné já. Není potřeba pro žádnou činnost."

právě naopak ... veškerý pohyb pramenní z já ... kdyby nebylo já, žádná činnost by neprobíhala ...

Očividně slovem "já" označuješ něco jiného, než já . Někde v průběhu tohohle vlákna jsme si ujasňovali terminologii.

[Gorodeckyj]

směšuješ Gorodeckyj pocit, že je tu něco odděleného vůči něčemu - tedy že myšlenky, pocity, emoce atd někdo má a ztotožňuje se s nimi ... což je převzatá zvyklost (převzato od rodičů a všeobecného vzorce společnosti METRIX a to je skutečně iluze) ... a to lze přímým nahlédnutím prohlédnout a pochopit zkreslení vnímání skrze tento naimplemetovaný vzorec ... a fakt, že je tu "cosi" ve kterém se toto děje ... a že je tu "cosi" co ty pocity, emoce, myšlenky vnímá tj. uvědomuje, aniž by tu byla nutnost vztahovat si je k sobě samému tzn. přisvojovat si je !

Jestli myslíš vědomí, tak to taky není tvoje. Vědomí existuje, myšlenky, emoce to všechno existuje. "Já" je naproti tomu jen iluze.

proto zde lidé poukazují na to, že kdo tu teda píše ? a ty říkáš není žádné já, jen je tu probíhající děj ... a z toho odvozuješ neexistenci já ... jenže kdo nebo co je to ve kterém se to děje a kdo nebo co je to "cosi" co si to uvědomuje ? když není já, tak tu nemůže být ani nikdo skrze kterého je psáno, ani samotné psaní či jakýkoliv jiný děj by tu nemohl být, natož uvědomovaný děj když by tu nebylo vědomí - bytí - existence

Tak tady něco směsuješ ty. Jestli chceš tímhle odstavcem říct, že bez existence/bytí/vědomí by nebylo žádné psaní, tak souhlasím, ale nijak převratné mi to nepřijde . Mám pocit, že zase slovem "já" myslíš něco jiného, než já.

takže zřejmě nalézáš (ale kdo teda že?) něco mimo já ... mimo existenci ... mimo samo vědomí ... ale co a kde ?

Huh. Tak tady nevím, cos chtěla říct. Nic o tom, že bych nacházel něco mimo existenci nebo vědomí jsem nikde nepsal...

když není vědomí - existence - bytí, tak není nic a nikdo není ani žádná činnost například prsty píšící na klávesnici ...

Hmm... Jo, to už jsem říkal.

povšimnutí tohoto vědomí je krokem ke svobodě nezávislé na probíhajících dějích ... spočívání v nekonečném, ničím nepodmíněném a neměnném "cosi" je lékem na frustraci, kterou lidé trpí ... když není přítomen uvědomovací činitel, tak akorát vědomí samo sebe neuvědomuje, jak je například vidět u malých miminek nebo když nastane u člověka porucha vědomí například v důsledku úrazu nebo prudkého šoku, drog, symptomů nemoci atd. ... no a je vymalováno - kdopak tu ale potom hovoří o neexistenci já, že ? koncept nebytí jako vyšitej

Chápu to správně, že mi tím chceš říct, že aby byla pravda, že neexistuje já, nesměl bych si sám sebe uvědomovat? Jestli jo, tak to samozřejmě není pravda. Já neexistuje, to však neznamená, že musíš mít porušenej mozek. Všechno ostatní existuje, všechno funguje tak, jak je to popsáno v učebnici anatomie. Já ve skutečnosti není nikde třeba. Mozek, myšlenky, tělo, pocity, vědomí, to všechno existuje. Abych došlo k uvědomění, že já neexistuje, nemusí mozek přestat fungovat. Žádné já neexistuje. Nikdo ho ve skutečnosti nemá. Jen to mnoho lidí nevidí.

docela by mne zajímalo, zda na těch stránkách co tě vedli k poznání, že neexistuje já bylo zmíněno samo vědomí a zaměření pozornosti směrem k tomu co - kdo si uvědomuje ...

Ne tak docela. Neexistence já, to je brána k osvícení. Jakmile jsi probuzený, máš svobodu nazývat (jak ty říkáš) samo vědomí jak chceš, zkoumat prázdnotu nebo pomáhat ostatním. Pak již není jak nutné měřit další "pokrok" či nalezení dalších pravd. Každému probuzenému se ale doporučuje přečíst si pro začátek třeba E. Tolleho, k "prohloubení" probuzení.

[Motýlek]

Nic proti, ale jak mám vědět, že jsem osvícený, když už nebudu? K čemu mi to snažení je? Abych se rozplynul? Je vůbec možné, abych nebyl??? A proč bych se měl o něco tak šíleného, jako je sebedestrukce snažit? Není smysluplnější jednoduše být? Jen tak? Bez tlačení na pilu?
.
.
.
Tak nějak mě napadá, že o osvícení usilují především ti, kteří nejsou nebo neumí být šťastní: protože pokud by byli, kam by se za něčím honili?

[Gorodeckyj]

Nic proti, ale jak mám vědět, že jsem osvícený, když už nebudu? K čemu mi to snažení je?

Probuzení je, když uvidíš, že já neexistuje. Tím pádem není, kdo by měl být osvícený. Přesto se to tak nazývá. Je to paradox .

Abych se rozplynul? Je vůbec možné, abych nebyl???

Je možné, že já neexistuje. Neexistuje už teď, akorát to nevidíš. Všechno ostatní existuje a ty, jako lidská bytost díky tomu všemu ostatnímu (mozek, tělo, reakce, myšlenky, pocity) docela dobře funguješ.

A proč bych se měl o něco tak šíleného, jako je sebedestrukce snažit? Není smysluplnější jednoduše být? Jen tak? Bez tlačení na pilu?

Nemusíš se o to snažit, nikdo ti nic neporoučí. Smysluplnější je ale rozhodně vidět, že já neexistuje. Pak může život jednoduše být, jen tak. Bez parazita, kterým je věčně nespokojené "já".

Tak nějak mě napadá, že o osvícení usilují především ti, kteří nejsou nebo neumí být šťastní: protože pokud by byli, kam by se za něčím honili?

Nemůžu mluvit za všechny, ale třeba konkrétně já jsem byl šťastný i před probuzením. Nikam jsem se nehonil. Byl jsem jen zvědavý, jestli ty řeči o neexistenci já můžou být pravda.

[Dagmar]

Jsem vědomí. A jednoho dne jsem se rozhodla odskočit si na planetu Zemi jako "Já" na pracovní dovolenou, a místo montérek jsem si navlékla fyzické tělo. A nyní se zde realizuji a poznávám.

[Lenny]

Milý Gorodeckyj, který vlastně neexistuješ.
Zajímalo by mě, jak trávíš život po svém objevu - co děláš kromě toho, že sem píšeš? Má pro Tebe v životě něco smysl?

[Monika]

Goreckyj Vypadá to skutečně tak, že pod slovem já oba vyjadřujeme něco jiného … už jsem si to našla co tím chápeš ty … pro mne je to tiché, klidné, ničím nepodmíněný a neohraničené, vědomí, ve kterém vznikají a zanikají různé jevy různých kvalit a které má schopnost uvědomování sebe sama - prostý vjem bytí a vnímání toho co se v něm objevuje … a to aniž by tím bylo jakkoliv dotčeno nebo poznamenáno … tedy přirozený stav sebe sama a který byl díky naimplementovaným prográmkům přejatých v dětství od rodičů a společnosti překryt tak, že není pro mnoho lidí vnímatelný …

Ps. K tvé poznámce „Jestli myslíš vědomí, tak to taky není tvoje.“ - Vědomí nemůže být moje … kdyby bylo moje, musela bych od vědomí být oddělená … tedy bychom museli být dva … je jenom já = vědomí a to je buď v klidu nebo je v něm pohyb a tento pohyb může být uvědomován nebo ne … podle toho zda je přítomen uvědomovací činitel … dle toho co píšeš a jak píšeš a také dle reakce toho kluka co jsi tu ocitoval – se mi jen potvrdilo, že pozornost na těch stránkách není přímo směrována k vědomí tj. k uvědomění přirozeného stavu, nýbrž k tomu co je zkreslující prvek … pak chápu tu naštvanost dotyčného … v případě, že by byl plně uvědomen přirozený stav sebe sama, tak by tu bylo zrcadlení klidu a míru pramenící z celistvosti, tak jak je to vidět například u Tolleho … nestačí jen prohlédnout iluzi programu, je třeba přímé uvědomění sebe sama … možná je to přesnější takto, že prohlédnutím iluze je podmínkou nutnou k přímému uvědomění sebe sama … ale také by se dalo vyjádřit, že důsledkem přímého uvědoměním sebe sama je prohlédnutí iluze …

uvedu na příkladu – prostým sledováním dýchacího procesu lze přímo zjistit, že přesvědčení že Pepa (ten organismus co vznikl ze sperma a vajíčka a posléze vylezl jednoho dne z těla matky) dýchá … takhle se to, ale Pepa naučil v dětství – pořád mu říkali, ty jsi Pepíček a Pepíček dělá tohle, Pepíček dělá tamto … Pepíček, Pepíček, Pepíček … to jsi ty … to je já, až z toho vznikl dojem, že to tak je, tedy že já jsem Pepíček, což je tím co jsi nazval lží (na to se pak nabaluje spousta dalších prográmků – lží) … protože faktem je, že je tu dýchací proces, který Pepíček nedělá, ale který je skrze Pepíčka činěn a zároveň je pozorovatelný čímsi co si ho-to (dýchací proces i Pepíčka) uvědomuje … a to je skutečně hodno k zaměření pozornosti - co nebo kdo si uvědomuje dýchací proces probíhající organismem co dostal jméno Pepa ? to je to já = vědomí – bytí – existence sama … Pepa je zkušeností, které si já samo v sobě uvědomuje … pokud je tu přítomen uvědomovací prvek … když není přítomen uvědomovací prvek, tak těžko bude hlásit je tu dýchací proces probíhající skrze Pepu … přestože je samozřejmě možné, aby proces skutečně probíhal, nebude tu nikdo kdo by o tom věděl …

ty jsi chtěl, abychom ti nevěřili a přímo to vyzkoušeli a pak napsali jaký to bylo ...

tak jsem tu udělala viz zkušenost s pozorováním dýchacího procesu ... je tu dýchací proces a ten je čímsi uvědomován ... tudíž je jasný, že nejsem tím dýchacím procesem ani tím organismem, prostřednictví kterého probíhá dýchací proces ... a dál je jasný, že to dýchání nedělám, ani bych to nevěděla jak, co vše je třeba zapojit ... kam dát a kde příkazy, aby se spustilo tohle a tamto ... dýchání se děje ... přesto jsem cosi, co nazývám já - vědomím, bytím, existencí, které si to uvědomuje a je schopno plně procítit co se v něm děje ... to je výsledek pokusu