Přijmout přítomnost? x Změnit život?

[teo]

Řekněmě že existují dva hlavní směry jak udělat změnu v životě.
A já už fakt nevidím souvislosti mezi těmito dvěma směry a chci to celé přezkoumat.

Jeden směr využívá principy Zákona přitažlivosti (LoA) pro dosažení "cílů ega" jakožto naplnění věcmi, lidmi, zážitky, apod v budoucnosti. Kdo to učí - především všichni zainteresovaní kolem The Secret.

Druhý směr říká příjmout přítomný okamžik, přestat se ztotožňovat s myslí, popřít ego, minulost, budoucnost, osobní příběh a nakonec objevit v sobě něco, co netuším jak bude vypadat (pocit). Kdo to učí - Millman, Tolle, Ruiz...


Existuje ještě jedna věc která netuším jestli patří spíše k prvnímu nebo druhému směru, jedná se o přeprogramování mysli - změnu myšlení - pozitivně atd... Jak učí E. Nightingale, J. Schwartz, Maxwell...


Prosím Vás - teď nechci ještě poradit, ale zeptat se vás - CO VÁS K TOMU VEDE? PROČ A CO CHCETE OD VŠECH TADY TĚCHTO VĚCÍ. Napište i co z toho využíváte.
Chci vědět proč to děláte.
Měl jsem včera velice zajímavý hovor a je to jako pořád chodit mezi dvěma světy... lidma co se rozhodnout jít výhradně jednou cestou a popírat ostatní... Upřímně.. řekněte CO HLEDÁTE A JAK TO HLEDÁTE.
Například jestli hledáte třeba nové náboženství/filozofii, nebo něco co vyřeší ten a onen problém, anebo jestli prostě hledáte stav ve které můžete být prostě šťastní.

Děkuji za reakce.

[malpan]

Princip je neuvěřitelně jednoduchý:
- principy Zákona přitažlivosti - ti budou do života vnášet co si zamaneš, ale stále se budeš motat v bludném kruhu žádostivosti, která tě nikdy nemůže plně uspokojit, stále jsi jedincem v davu

- přítomný okamžik - tě dostane do podstaty života, kde žádostivost po prchavých (dočasných) radostech je rozpuštěna a nahrazena plností prožitku bytí - stáváš se (nekonečným) životem samým


Přeprogramování mysli je na začátku obou směrů

Co k tomu koho vede? - jen míra jeho pochopení toho, jak to funguje, toho, co jeho srdce táhne

Radu, kudy se vydat ode mne neuslyšíš - je to jen na tobě .... ale jednou se každý vydá za hlasem své duše

[teo]

....

ŘEKL JSI TO BÁJEČNĚ!!!

[Motýlek]

a je to jako pořád chodit mezi dvěma světy... lidma co se rozhodnout jít výhradně jednou cestou a popírat ostatní...

ale to přece není o popření někoho jiného, pokud já mám mít to, co chci, po čem toužím! každý ať má (jakože doopravdy má, jen málokdo to chce přijmout se všemi důsledky) to, co chce, umožni mu to tím, že mu to nebudeš brát - ať už je to zkušenost taková nebo maková
...a umožni sobě zažívat zkušenosti, jaké ty sám chceš. protože k tomu tady v této realitě jsme: máme tvořit expanzi této verze vesmíru! nikdo jiný to za nás neudělá: proto tu jsme - tvořit, získáváat zkušenosti, učit se, prožívat. nejsme tu od toho, abychom se báli nebo se omezovali kvůli čemukoli (nebo komukoli) jinému.

pokud se ptáš, zda přijmout přítomnost nebo změnit život: zeptám se já: co to je přijmout přítomnost? možná mi to nespíná, jak by mělo, ale opravdu by mě zajímalo co tím myslíš? a hlavně mě zajímá, zda si myslíš, že to po tobě někdo chce, přijmout přítomnost? protože o to to podle mě je: zda chceme a máme dělat to, co po nás chce někdo jiný nebo máme nést plnou zodpovědnost za svá rozhodnutí, za svůj život. píšu to proto, protože pod souslovím "přijmout přítomnost" vnímám imperativ vyšší autority, či spíše diktatury, která říká, co ano a co ne. ale tak to podle mě není, to bychom se ze svého života rychle vyzuli, s poukazem na "vyšší autoritu" bychom se skryli a zbavili se sebe sama, svého práva na existenci. vážně si nemyslím, že tu jsme od toho, abychom byloi něčími loutkami...

[teo]

(...)

kdybych tak tušil o čem to všechno je. Vůbec ti nerozumím.

Teď mi možná namítneš že to co se dá zažít jako přítomnost se nedá pochopit že je to za hranicemi mysli... ano vím.
Jen ta možnost to zažít se zdá tak neskutečná - nemožná. Jako let na Mars.
I na měsíc by bylo pro mě srašně daleko. Dostalo se tam jen pár lidí.

Teď přejíždím znova Moc přítomného okamžiku... a pokud bych to vše měl přijmout, zažít a fungovat podle toho... příjde mi to jako práce na pět, deset let. A to jen se věnovat tomuhle. Jako když děláš školu, denní studium.

To vše je pro mě velmi nereálné. A mám teď na výběr? Vrátit se do závodu pro křečky, ve kterém běží spící... přitom moc dobře vím že to trvalý pocit štěstí nepřinese.
A fakt stojím mezi dvěma světy - na konci světa kde nejsou lidé šťastní a berou to jako normální věc... a světa který je vzdálen... který je neuvěřitelně daleko.

[Ladislav]

Teo, mě osobně hodně pomohl a pomáhá "enneagram". Protože tou největší překážkou na cestě je vždy "cestující" sám, tak dokud nepoznáš (nebo neuvědomíš si) celou svou osobnost (ego), není možné téměř nic. Budeš si v lepším případě něco nalhávat a manipulovat se, v tom horším se budeš trápit a trpět depresí. Lepší vs. horší to je z mého pohledu (je to relativní ). Poznáš-li se, pak najdeš cestu. Ty slepé uličky a barikády sis do cesty nastražil ty sám.
Tolleho pohled je jedna velká "zkratka", ale abys jí v sobě objevil, to chce hodně hluboký zážitek seba sama.
A proč "TO" dělám zkrátka přišel okažik, kdy jsem cítíl, že takhle už to dál nejde - a těch okamžiků "na cestě" stále přibývá ...jak říkám zkratka je zkratka
..tu hru hrají už děti..."chodí pešek okolo, nedívej se na něho, kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne..."

[rosada]

Já začala hledat trochu dřív. A směr mé cesty jsem si pojmenovala: Poznání.
Podle tvého rozdělení, je to cesta č.2: Přijetí přítomného okamžiku.

Jak šel život a čas, dostala jsem se do situace, kdy se tzv. hroutil svět. A tehdy jsem přijala pomoc a chvíli šla cestou "Práce na sobě".
Což mi moc pomohlo, a když jsem přestala řešit "Jak tento svět vůbec přežít?", dostavila se opět touha po poznání.
A kladla jsem si stejnou otázku:"Je možné nechat věci být a přitom tvořit?". Když chápu, že já (potažmo svět je iluzorní), má smysl na vylepšení toho já (světa) pracovat?
A vytvořila jsem si takovou svou pracovní teorii "iluze, ale naše", to abych se z toho nezbláznila.
Pak jsem potkala toto forum (díky za to) a seznámila se zákonem přitažlivosti i lidmi, kteří "fandí" poznání. Přesvědčila jsem se, že ZP funguje: všechny mé opravdové touhy byly naplněny. I ta, potkat svého mistra, což mě zase naprosto vrátilo k Poznání.
Takže si myslím, že ani ta oscilace není špatná
Teď vím, že všechny ty otázky jsou jen hrou mysli, která se snaží (marně) pochopit něco, co ji přesahuje. Vše je právě tak jak to je, vesmír ve svém projevu je nesmírně rozmanitý a mysl to nikdy nedokáže pojmout.
Takže každý najde svou zcela unikátní cestu nebo cesta si najde jeho. (dá se na to dívat z obou stran.) Srdce je navigáror

[Monika]

Ahoj Teo k tvým otázkám:


"Upřímně.. řekněte CO HLEDÁTE"

Trvalo mi docela delší dobu než jsem si jasně uvědomila co vlastně hledám respektive co mi chybí … a pak mi došlo, že hledám klid, mír, pokoj … který by nebyl ničím podmíněn … nebyl na ničem závislý …

"CO VÁS K TOMU VEDE?"

Mne k tomu vedla silná vnitřní nespokojenost, která se projevovala frustracemi a tlaky, které přesahovaly míru osobní snesitelnosti …

"A JAK TO HLEDÁTE"

Tak to bych mohla shrnout takhle – cestou pokusů a omylů

Prvně mi došlo, že si musím ujasnit co mi chybí a proč – tedy pozornost jsem byla nucena obrátit přímo sama k sobě a od té doby mne to pořád vrací k této introspekci i když se občas objevují tendence hledat to někde mimo sebe …

Mně konkrétně a to je zcela individuální záležitost - velmi pomohla a pomáhá práce v systematických konstelacích a přátelská setkání s lidmi, kteří jsou přímou manifestací toho co hledám – klidu, míru a pokoje …

Poznala jsem, že je zákonitostí, že pokud něco skutečně opravdově chceme a soustředíme se na to, tak nám k tomu celý Vesmír napomůže … takže když jsem si konečně ujasnila prioritu, tak nejprve došlo v mém životě k velkým otřesům a pak najednou s tím, se objevily také impulsy směřující k tomu co hledám, včetně konkrétních lidí i situací, které přicházejí … a tak nějak celkově se dá říct – samovolně, mohu pozorovat změny, které to provází ... více otevřenosti, důvěry, lehkosti, radosti a taky síly … ubývá věcí co mne rozhodí a rozčílí … přibývá více pochopení a tolerance a tzv. přitakání životu, to bych před tím nikdy nevěřila, jak dostačující a krásný je pouze být … – tedy nemohu říct, že by mne to vedlo k tomu, že jen jedna cesta je ta správná a jediná a to je ta a ta … ale spíš, že to co uvolňuje a přináší radost ze života, lehkost, hravost, důvěru, smíření se sebou a lásku a pochopení je to ONO a to můžou být různý cesty protože i my jsme různí a co jednomu prospívá druhému nemusí sedět …

každopádně ti přeji dobrý vítr do plachet

[Mendule]

Možná se Teo mrkni zpětně na tohle - Abraham: O východních naukách a chtění. Pro mě je Abraham něco, co mi přináší v životě klid a radost a to i v situacích, se kterými jsem si dřív nevěděla rady. Jsem moc ráda, že jsem na ta videa a knihy narazila, už dlouho jsem něco takového hledala. Musim říct, že je to první "učení" při kterém necítím pochybnosti.

[flpbb]

Teo měl tu odvahu zde nastolit otázku, která tíží každého z nás a ačkoliv se tváříme sebevědomě a sebejistě, ve skutečnosti tápeme. Zbavit se ega za rok, dva od “procitnutí“ asi nelze, pokud tomu nepředcházel šok, který nám ho rozboural ve smyslu silného zážitku, pádu na dno atd., např. psycholog S. Grof psal o osvícení odsouzenců k smrti, kteří “to všechno“ najednou pochopili. V normálním životě ale ten přechod i buddhistickým mnichům trvá třeba 20 let. Navíc nežijeme v klášterech nebo volné přírodě, ale v tržním hospodářství, konzumní společnosti; jít mezi lidi, otevřít noviny nebo pustit TV je taková palebná podpora pro ego, že si na duchovního jedince spíše hrajeme ve smyslu ego hlídá ego a je sobě samo žalářníkem i vězněm.

Existuje ještě jedna věc která netuším jestli patří spíše k prvnímu nebo druhému směru, jedná se o přeprogramování mysli - změnu myšlení - pozitivně atd... Jak učí E. Nightingale, J. Schwartz, Maxwell...

Je to pure Law of attraction a Maxwell-em jsi zřejmě myslel Dr. Maltze. A to je kámen úrazu. Ano, můžeš zbohatnout, dokázat cokoliv si umaneš, je to tvůj život a bůh i vesmír jsou vždy na tvé straně, řeknou ti jen: “Jak chceš, holoubku…“, jenže víš ty sám, co chceš? Existují techniky, pomocí kterých dokážeš i nemožné, píšeme si o nich s jednou členkou tohoto fóra, uvažovali jsme, že je zde i uvedeme, ale jde o dvojsečnou zbraň, protože ego nalítne čemukoliv a třeba takové rychlé zbohatnutí by u mnohých vedlo k autodestrukci. Peníze ani majetek tě samy o sobě nezmění, změní se vždy jen tvé ego, které chce víc anebo něco jiného, dalšího, protože to současné ho již neuspokojuje.
Člověk to zvládne teprve v okamžiku, kdy dokáže být paralelně duchovním i bohatým, protože vesmír i bůh si to přejí, abys měl radost, nestrádal a užíval si života. Když se ty směješ, smějí se i oni! Když si přitáhneš partnera /-ku/ a je mezi vámi nádherná láska, okolní slunce, měsíc, hvězdné nebe a příroda jen září a prožívají to díky propojenosti s vámi. Když se realizuješ v něčem, co tě baví, oslovuje, naplňuje, co je ku prospěchu ostatních lidí a nevnímáš při té činnosti čas, nemusíš si na svůj svět nasazovat růžové brýle, on takový prostě je.
Možná se mýlím, je to můj názor a tak nějak chápu proč jsme vůbec zde…
Dodatek: přítel malpan na jiném fóru uvedl krásný film, jak se může přání ega zvrtnout do naprosto čehokoliv. Je to sice hloupá komedie, ale takhle to doopravdy ilustrativně je – jmenuje se Smlouva s ďáblem. Možná proto jeden filozof řekl: "Slzy nejsou prolévány za nesplněná přání, ale právě za ta splněná...".

[teo]

(...)

Víš a proto teď hledám strategii co dál.
Já vím že tu jen tak nebudu sedět a čekat deset, patnáct let... na to být chopen býti šťastný.

Nevím do jaké míry mi to zkvalitní život, ale jsem rozhodnut (vlastně bych si už to jinak nedovedl přestavit), opustit disfunkční rámec fugování, a začít fungovat naplno v funkčním rámci (opak disfunkčního). Ať ve vztazích, kariéře, firmě... atd.

Tady ale mám vplánu začít "nový život", prostě odstěhovat se, nechat tady celý starý život. Starou rodinu, přátele... nechat tu starou identitu. Já vím že spoustě lidí se to může zdát kombinace útěku a že oni by radi zachovali stará přátelství a vztahy... . Mě to připomíná starý život. Já vím teď mi namítnete že jsem ztotožněný. A ano máte pravdu. A do doby dokud nebudu schopen se odztotožnit. Tak nepocítím ten pocit, který cítíte vy. Ale neboj pracuju na tom.
Za ten rok a půl jsem tak povyrostl... jsem už někde jinde, a další rok a půl budu až zase někde jinde. Je to cesta. A na této planětě můžeš poznat ještě dalších 7miliard lidí, stovky a tisíce měst... Největší hra dostupná na téhle planetě : )))

Že půjdu za svým srdcem. No samozřejmě!

A probuzení? Počítám že se dostaví časem. Ale jak říkám nechtěl bych tu sedět desítky let... a nechat si vymezený čas utéct mezi prsty.

You can be a work of art

[malpan]

Víš a proto teď hledám strategii co dál.
Já vím že tu jen tak nebudu sedět a čekat deset, patnáct let... na to být chopen býti šťastný.

Tady ale mám vplánu začít "nový život", prostě odstěhovat se, nechat tady celý starý život. Starou rodinu, přátele... nechat tu starou identitu. Já vím že spoustě lidí se to může zdát kombinace útěku a že oni by radi zachovali stará přátelství a vztahy... . Mě to připomíná starý život. Já vím teď mi namítnete že jsem ztotožněný. A ano máte pravdu. A do doby dokud nebudu schopen se odztotožnit. Tak nepocítím ten pocit, který cítíte vy. Ale neboj pracuju na tom.
Za ten rok a půl jsem tak povyrostl... jsem už někde jinde, a další rok a půl budu až zase někde jinde. Je to cesta. A na této planětě můžeš poznat ještě dalších 7miliard lidí, stovky a tisíce měst... Největší hra dostupná na téhle planetě : )))

Že půjdu za svým srdcem. No samozřejmě!

A probuzení? Počítám že se dostaví časem. Ale jak říkám nechtěl bych tu sedět desítky let... a nechat si vymezený čas utéct mezi prsty.

You can be a work of art

nepsals to mě, ale pokusím se reagovat:
- pro mě nejlepší strategie: - pokud jsem něco řešil, tak jsem si říkal: opravdu to (tak) chci? Když jsem to tak necítil naplno, pak to bylo nedůležité
- můžeš se odstěhovat, ale svůj způsob myšlení si přestěhuješ s sebou - otázkou tedy zůstává, proč se stěhovat, když potřebuješ zásadní změnu udělat v hlavě (změna myšlení / přístupu / postojů)
- neříkej, že se něco nestane (tím si bráníš v tom, že by to mohlo být) - budoucnost je kouzelná v tom, že nám naděluje i nečekané
- pokud je tvé rozhodnutí pevné, pak vynech budoucí čas - "půjdu za svým rozhodnutím" a nahraď jej "jdu..." a skutečně jdi a na nic nečekej. Ono to tu už je, nabízí se ti to, už nespíš.... vítej mezi námi, určuj si, co chceš žít, jak to chceš žít, přijímej plnou zodpovědnost za svá rozhodnutí i za následky těchto rozhodnutí. Tvoříš si život - teď už se ti něco neděje, teď už víš, že sis to sám zapříčinil předchozími rozhodnutími... miluj svůj život

[flpbb]

Teo, jsi skvělý člověk, to cítím mezi řádky - opravdu, ale...
Aniž bych si chtěl hrát na psychologa - to opravdu nejsem /mám exaktní vzdělání a k tomuhle všemu jsem se dostal, když jsem byl na dně/, prosím, zakóduj si do mysli, že pokud nejsi v současné situaci šťastný, nepřijímáš jí, neakceptuješ, dál nepostoupíš. Zákon akce a reakce neobejdeš, z něj vznikla teorie o synchronicitě /C. G. Jung/, kdy byl doplněn stejně tak jako Newton teorií relativity.
Ty jsi zde založil moc hodnotný téma a já již vím proč. Hodláš utéct ze současného života, který zřejmě není aokay. Zkus ho přijmout jako start, odrazový můstek k něčemu mnohem lepšímu, ztotožni se s ním, the escape evokuje jen další the escapes. Už asi rok poznávám lidi, co navenek vystupují jako sebevědomé autority, ve skutečnosti by se ale rozsypali a po nocích pláčou nebo se opíjejí, vše je jen poza jejich ega. Odmítám takto žít, klidně mluvím jako ty o svých problémech a strastích s jinými, kdo mě pomlouvá, ten mi dává vlastně energii, protože vytváří z hlediska fyziky potenciál, který vesmír vyrovná v můj prospěch. Smiř se se vším, co teď v životě máš, musí to tak být, aby jsi se posunul dál, všechno se ve vesmíru děje jen pro něco, ty to nechápeš, co se z toho a onoho vyvine, nesuď nic a nikoho, každý mrak má stříbrný okraj.
Být na tvém místě, zkusím EFT, jazz a lásku /partnerku/.

[PánBů]

Přijmout přítomnost vs. změnit život?

Píšeš jako by se jednalo o dvě různé věci ale mě to splýva do jedné. Tím že příjmám přítomnost získávám moc k tomu změnit život. Jak se mám vydat na cestu když ani nevim odkud vycházím? Je to jednoduché neustále jen hledám kde jsem a raduju se z toho. Tím se posouvám tam kam jsem chtěl jít a zároveň se mění i ten cíl páč ty nové touhy a cíle vznikají sami. Zárověň ale vím že se nikdy nemůžu najít neb jak se lze dozvědět ve vedlejším vlákně žádné já neexistuje. Jen se mi rozšiřuje vědomí zvětšuje radost ubývá strach... prostě samý skvělý věci Jak říká můj oblíbenec Abraham nikdy to nedokončíte a nikdy nemůžete udělat chybu

Jinak žádné náboženství nehledám. Proudí to ke mě samo až to musim brzdit. Problém mám akorát že nemám problémy a tak se vobčas cejtim trochu sám. Asi se dám k nějakejm těm vesmírnejm lidem a't poznám taky jiný planety a civilizace

[flpbb]

pbůh

Přijmout přítomnost vs. změnit život?

Píšeš jako by se jednalo o dvě různé věci ale mě to splýva do jedné. Tím že příjmám přítomnost získávám moc k tomu změnit život.

Obdivuju tě, že dokážeš takhle bezprostředně přijímat přítomnost, to já nedokážu, mám jen vzácné okamžiky. A to ještě když přijdou, pochybuji o nich, ty jsi na tom zřejmě mnohem lépe jak většina z nás. Poradíš jak na to?

[teo]

- můžeš se odstěhovat, ale svůj způsob myšlení si přestěhuješ s sebou - otázkou tedy zůstává, proč se stěhovat, když potřebuješ zásadní změnu udělat v hlavě (změna myšlení / přístupu / postojů)

před rokem jsem si říkal... že kdybych šel na druhý konec světa... vemu si tam svůj největší problém - sebe.
Dnes.. jsem si vědom že ať půjdu kamkoliv vezmu si tam s sebou svůj největší dar - sebe.

[teo]

Hodláš utéct ze současného života, který zřejmě není aokay. Zkus ho přijmout jako start, odrazový můstek k něčemu mnohem lepšímu, ztotožni se s ním, the escape evokuje jen další the escapes.

Víš a přesně k tomuhle dojde příští měsíc. Nebudu to blíže specifikovat, ale dostanu se do vedení těch co tomu rozumí, a navedou mě. Dnes jsem zažil ochutnávku a vím že to co mě čeká bude enormě emocionálně... otřásající. Zemře část ega.

Já vím že mám přítomnost atd... příjmout a začít brát pozitivně, protože jen tak mi to bude pomáhat. Jen nevím proč je to tak zatraceně těžké. Milovat svého nepřítele.

[Mrakoplaš]

Tenhle článek je docela dost k tématu a hlavně pisatel už opravdu chápe, o čem je život. Doporučuji pozorně přečíst. Všem.

http://psychologie.cz/omyly-pozitivnich-lidicek/

[Lída]

I tenhle:

http://psychologie.cz/zij-tady-ted/

[rosada]

Přijmout přítomnost vs. změnit život?

Píšeš jako by se jednalo o dvě různé věci ale mě to splýva do jedné.

Myslím že tady je to jádro pudla. Dřív jsem si myslela, že podmětem ke změně / k tvoření je nespokojenost se současným stavem. Je nespokojená tak to chci změnit. Jsem spokojená, nechám to tak jak to je.
Teď chápu, že podmětem k tvoření je tvoření samo. Podmětem ke změně je změna, život sám a je tedy možné vše přijmout a přesto tvořit.
A je možný následující model: Jsem spokojená s tím co je a tvořím, protože vím, že budu spokojené i s tím, co bude.

Tak jsem si právě odpověděla na otázku, která mi strašila v hlavě asi rok. Jo jo život je samoobsluha
Díky PánBů