Když chceme být tam kde nejsme a nechceme být tam kde jsme

[teo]

Prosímvás, zkuste mi uvést pár příkladů jak postupovat v situacích kde JSME TAM KDE NECHCEME BÝT A CHCEME BÝT TAM KDE NEJSME. Plus tohle je věc iluze identity ve spojení s ČASEM. A dochází tedy k tomu že člověk ČEKÁ. A čeká vlastně skoro pořád. (Tada spoň ti zatím nepřítomní jako já, hehe).

Jak si tedy "užívat" přítomnost, něco co není příjemné, nebo otravné... nevyhovující apod.

???

Děkuji

[malpan]

příklad?:
zaměstnání, rodinný život, pecivál...

jak postupovat?
nezbyde ti, než situaci nejdříve přijmout - tím dojde k uklidnění mysli a teprve potom analyzovat:
to, co právě žijeme je následek předchozího směřování svého života. To, jak myslíme se odráží v tom, jak žijeme a tak jsme tam, kde jsme. Neznamená to, že bys měl být smutný, že to nejde podle tvých představ. Ber to spíš jako impulz k MOŽNÉ změně.

Jak si tedy "užívat" přítomnost, něco co není příjemné, nebo otravné... nevyhovující apod?
Přemýšlej, proč je to nepříjemné či nevyhovující. Hledej příčinu v tom, proč to tak vidíš (vnímáš), proč vůbec to hodnotíš. Změnou pohledu se změní i tvůj postoj - přestane to být bolestivé, obtěžující ... Otravné přestane být otravné s tím, že to bude jen jedna z životních situací, která jen je (bez přívlastku jaká?). V přítomnosti se to neřeší - v ní jen jsi.

[Lída]

jak postupovat?
nezbyde ti, než situaci nejdříve přijmout

A tak prvním krokem je všimnout si, že namítám, odporuju, nepřijímám.

Můžu nejdřív přijmout svoje odporování - tím se často rozplyne i odpor k té situaci, která ho vyvolala. A pak jdu zpátky po příčinách, proč mi to vadilo/vadí... Kolikrát se ukáže, že příčina vychází z nějaké předchozí, třeba i dávné situace, která se tehdy nevyřešila, jak bych byla chtěla, vzniklé pocity se jen potlačily... a emoční mozek to v sobě uložil a vyšle tuhle negativní reakci, kdykoliv okolnosti brnknou na podobnou notu - třeba jen vzdáleně.

Uvědoměním si a přijetím toho "nepřijatelného" se objeví spokojenost... je tu najednou sama od sebe, není nutné se po ní pídit. Současně se líhnou i nápady, co s tou situací dál - jak ji řešit tvořivým způsobem, pořád v "teď", bez ulpění na nějaké finální představě řešení.

Vlastně jedinou příčinou, proč se cítíme mizerně, je, že nechceme být tam, kde jsme. A v tom zůstaneme.

[Ladislav]

Ahoj Teo, myslím ,že odpověď znáš, ale co bude asi problém je to přijetí - jak to udělat. Mám pocit, že na to najdeš recept jen ty sám. Jak je každý člověk originální, jedinečný a nezaměnitelný tak takové jsou postupy přijetí. Zjednodušeně, ty sám musíš přijít na to co u tebe funguje. Někdo na to jde přes tělo - hluboký nádech a je v přítomném okamžiku, někdo o tom přemýšlí a ve chvíli kdy dokáže vědomě zastavit tok myšlenek - je tam...atd. Mám pocit z tvých příspěvků, že by ses měl zaměřit na srdce - co cítíš když vidíš dechberoucí obraz, silnou nebo nějak emočně známou melodii - co se děje když cítíš smutek. To všechno jsou cesty ( k tobě) a ty bys měl (pro sebe) objevit tu pravou. Pak je možné přijetí sebe a následně i situace ve které se nacházíš. Hodně štěstí L.

[teo]

Ahoj Teo, myslím ,že odpověď znáš, ale co bude asi problém je to přijetí - jak to udělat. Mám pocit, že na to najdeš recept jen ty sám. Jak je každý člověk originální, jedinečný a nezaměnitelný tak takové jsou postupy přijetí. Zjednodušeně, ty sám musíš přijít na to co u tebe funguje. Někdo na to jde přes tělo - hluboký nádech a je v přítomném okamžiku, někdo o tom přemýšlí a ve chvíli kdy dokáže vědomě zastavit tok myšlenek - je tam...atd. Mám pocit z tvých příspěvků, že by ses měl zaměřit na srdce - co cítíš když vidíš dechberoucí obraz, silnou nebo nějak emočně známou melodii - co se děje když cítíš smutek. To všechno jsou cesty ( k tobě) a ty bys měl (pro sebe) objevit tu pravou. Pak je možné přijetí sebe a následně i situace ve které se nacházíš. Hodně štěstí L.

Ale není to zase mysl?
Já miluji určitý typ výtvarného "umění", a je fakt že mám oblíbené obrázky se kterými mé srdce hoří. Ale tedy i když vezmu v potaz že tohle je pravé touha (s tím skutečným já co jsem - ne tedy s mou vymyšlenou identitou podle které funguji...) jak mi to může pomoci? Jak to myslíš? Ukážeš mi cestu?

[rosada]

Ale není to zase mysl?

Je to zase mysl

Ukážeš mi cestu?

Cestu musíš najít sám - to je odpověď taky pro mysl.

Chceš něco dělat, tak to dělej. Dělej pro splnění cíle cokoli co tě napadne včetně nicnedělání, čekání... tvá mysl bude vždycky diskutovat, žes měl udělat víc nebo míň nebo něco jiného. Tak je mysl nastavená. Jediná rada, kterou mám je: Nech ji ať si kecá a zkus naslouchat srdci.

[Ladislav]

Jsi-li schopen vnímat nebo pozorovat "tebou vymyšlenou identitu podle které funguješ" bez soudů (to by totiž byla další identita...) jsi tam, kde můžeš udělat "vnitřní rozhodnutí" tuto hru dál nehrát. Bez soudů, bez odporu, bez "ne". Vše je takové jaké to je - není přítomno duální posuzování, černo-bílé vidění. Obraz v tobě něco rozezní a vzápětí se přidá mysl (ego) a řekne - "jé, to je nádhera". Proč to neřekne když uvidíš např. bordel u popelnic? Proč to neřekne, když tě někdo osočuje, když ti někdo lže, když někomu lžeš ty? Nemůže, má své koncepty a strategie přežití, kterých se drží, protože jde doslova o život.
O život Egu využívající jako výkonný motor Mysl, ale co ty? Srdce je branou - mysl může a zřejmě bude komentovat, nabízet či rozebírat. Pokud jsi schopen toto vidět nebo sledovat, alespoň z části, jsi tám, kde můžeš udělat "vnitřní rozhodnutí"...

[Lída]

Ale není to zase mysl?

Je to zase mysl

Běžně funguje tak že

bude vždycky diskutovat, žes měl udělat víc nebo míň nebo něco jiného...

... tak dlouho, dokud mysl bude chtít všechno řešit v sama hlavě coby samostatný podnikatel.

Když se ale mysl obrátí k srdci (jen o pár centimetrů níž!) - když se vstávajíc lehajíc odevzdává Zdroji všeho, Absolutnu, proměňuje se mysl pozvolna v ten nejjemnější, nejdokonalejší nástroj, který už nedrží v ruce ego: odpovědnost i iniciativu vrací Zdroji. Když se v Srdci, ve Zdroji vytrvale hledá vedení, kudy k trvalé spokojenosti čistého bytí, je tu najednou pocit bezpečí... mysl se ztiší, zklidní, zprůzrační, a je čím dál víc schopná vnímat vedení Srdce; v klidu prostě udělá, co momentálně vidí jako nejlepší řešení současné situace, a neznepokojuje se tím, jak to dopadne. Žije čím dál víc spokojeně v přítomnosti

Jasně že se dál dělají chyby, jasně že to nenastane najednou, ale je to veliká úleva, protože začínáš vnímat, že ty nejsi tím, kdo to má všechno na starost.

A ještě něco: noc je nejtemnější před svítáním

[PánBů]

Ale ty už přece jsi tam kde chceš být. Asi ses to rozhodl tak nevnímat. Život jde vždy cestou největší lásky. čim hůř se cejtíš tím víc energie síly zrovna sbíráš na to aby ses mohl odrazit do radosti.

Jak si tedy "užívat" něco co není příjemné, nebo otravné... nevyhovující apod.

To přeci nejde...
Nepříjemné, otravné nevyhovující jsou všechno negativní slova. když si něco definuješ jako negativní tak je to prostě negativní a tak to budeš prožívat. Zkus si v té mizérii všímat těch lepších věcí.

[Petr]

Jak si tedy "užívat" přítomnost, něco co není příjemné, nebo otravné... nevyhovující apod.

???

Děkuji

Kazda vec, udalost, osoba ma mnoho aspektu. Resp. kazdou vec, udalost, osobu, muzes ty videt z mnoha uhlu, a muzes videt mnoho jejich aspektu. Tj. i na aktualnich prijemnych vecech si muzes bez problemu najit neco otravneho a hlavne na otravnych vecech si muzes najit neco prijemneho. Takze je to cele o pozornosti, cemu a jak ji venujeme, to tvori nas individualne barevny svet.

[Motýlek]

Jak si tedy "užívat" přítomnost, něco co není příjemné, nebo otravné... nevyhovující apod.

???

Děkuji

Kazda vec, udalost, osoba ma mnoho aspektu. Resp. kazdou vec, udalost, osobu, muzes ty videt z mnoha uhlu, a muzes videt mnoho jejich aspektu. Tj. i na aktualnich prijemnych vecech si muzes bez problemu najit neco otravneho a hlavne na otravnych vecech si muzes najit neco prijemneho. Takze je to cele o pozornosti, cemu a jak ji venujeme, to tvori nas individualne barevny svet.

Ano, to dozajistě platí. A souhlasím. Zkus ale navést toho, kdo je momentálně vibračně tak nízko, že vidí sklenici jen z poloviny prázdnou, nikoli z poloviny plnou?
Z vlastní zkušenosti vím, že to rozhodnutí, změna vidění z negativního na pozitivní je často otázkou vůle - chtění změny. Ale taky z vlastní zkušenosti vím, že často, když je někdo dole, nemá nejen sílu (nebo si to alespoň myslí), ale hlavně chuť něco změnit. Co podle Tebe pomáhá, jaký Ty máš recept, máš-li?

[Petr]

Ano, to dozajistě platí. A souhlasím. Zkus ale navést toho, kdo je momentálně vibračně tak nízko, že vidí sklenici jen z poloviny prázdnou, nikoli z poloviny plnou?
Z vlastní zkušenosti vím, že to rozhodnutí, změna vidění z negativního na pozitivní je často otázkou vůle - chtění změny. Ale taky z vlastní zkušenosti vím, že často, když je někdo dole, nemá nejen sílu (nebo si to alespoň myslí), ale hlavně chuť něco změnit. Co podle Tebe pomáhá, jaký Ty máš recept, máš-li?

Mel jsem prave dojem, ze Teo ma v tomto zrovna docela jasno, takze by to mohlo jit i tak . Protoze on uz toho poznal a videl dost, takze urcite vi i to, co jsem napsal, tak to byla jen takova pripominka .
Ale uznavam, ze je to ta tezsi cesta . Tj. dostat se do Vortexu, pres to stejne, co nas z toho vyhodilo. Ale funguje to take. Jednodussi je se dostat do Vortexu, jakkoliv jinak, pres uplne neco jineho, a pak se zpetne zkusit podivat na tu puvodne problemovou vec.
Nazpet do Vortexu se muzume dostat uplne pres cokoliv, co nam odlaka pozornost nejakym prijemnym smerem. Muzou to byt uplne banality, jako dobre jidlo, hudba, tanec, knizka, clanek, film, a nebo neco sofistikovanejsiho jako meditace , seznam pozitivnich aspetku a dalsi pomucky.

[teo]

Nazpet do Vortexu se muzume dostat uplne pres cokoliv, co nam odlaka pozornost nejakym prijemnym smerem. Muzou to byt uplne banality, jako dobre jidlo, hudba, tanec, knizka, clanek, film, a nebo neco sofistikovanejsiho jako meditace , seznam pozitivnich aspetku a dalsi pomucky.

Tohle mi stejně ale nepříjde jako celá odpověď.

Čím více člověk je zabředlý do nějaké deprese, tím hůře se z ní dostává. Je to takový ten stav "Mě už je to jedno, dejte mi pokoj".
Když je člověk nasátý tímto jedem je velmi chladný, rezistentvní, bez motivace.

Někteří lidé rezignovali už trvale.

Ovšem těm, kteří chtějí změnu... tento stav nějak odejde.
Právě toto je fakt který byl ne mé cestě ten nejděsivější a nejstrašnější. Hluboké deprese a chvíle které jsem zažil byly enormní.
Proto ani dnes bych neměl odvahu doporučit komukoliv se vydat na tuhle cestu.

[Petr]

Nekdy jsou odpovedi tak jednoduche, ze je lide prehlizeji a hledaji ty slozite. A najdou je . (A nemyslim to ted vubec osobne na tebe Teo, i kdyz to treba plati... treba ne..nedokazu posoudit)


Jakou cestu?

[teo]

Cestu být šťastný.

Před rokem jsem si myslel prvně že díky LoA a tím pádem materiálnímu bohatství a pracovnímu úspěchu budou mé problémy vyřešeny.
O pár měsíců jsem si myslel že to bude "ta pravá".

Ikdyž mám dnes odpovědi, které mnoho lidí hledá, obávám se že bych jim tím prokázal medvědí službu.
To pravé řešení je tak vzdáleno věcem, které lidé považují za důležité, stejně jako "běžného" dysfunkčního chování.

Cesta k vysvobození, která se mi dnes jeví jako to co člověka udělá trvale šťastným a spokojeným... je něco s čím se každý týden kousíček za kousíčkem seznamuji a ponuřuji se... je tak vzdálená "normálnímu chápání" či (ne)"zdravému rozumu".
(Cesta přítomnosti tady a teď, neztotožnění s egem, demontáž ega, návrat k bytí)

Když jsem poprvé četl Tolla, byl jsem plný hořkosti, mnoha věcem jsem vůbec nerozuměl nebo nesouhlasil. Ještě ani dnes jsem vše nepobral.
Člověk musí mít v sobě hodně odhodlání, odvahy a vytrvalosti se vydat na tuhle cestu. (!!!)

[rosada]

Když jsem poprvé četl Tolla, byl jsem plný hořkosti, mnoha věcem jsem vůbec nerozuměl nebo nesouhlasil. Ještě ani dnes jsem vše nepobral.
Člověk musí mít v sobě hodně odhodlání, odvahy a vytrvalosti se vydat na tuhle cestu. (!!!)

Vydat se nebo nevydat na tuto cestu, není tvým rozhodnutím. "Bytí" se takto rozhodlo a proto máš v sobě tu touhu touto cesto jít. To ostatní: odhodlání, odvaha vytrvalost předem mít nemusíš, protože každý, kdo má tu touhu, má taky prostředky, jak za ní jít.

[rosada]

O té cestě úžasně vypráví tato knížka
http://www.knihcentrum.cz/mio-muj-mio/d ... mAodPnlR6Q
pohádka pro děti, ale dechberoucí - nikdo neříkal, že to je jednoduchá cesta

[teo]

O té cestě úžasně vypráví tato knížka
http://www.knihcentrum.cz/mio-muj-mio/d ... mAodPnlR6Q
pohádka pro děti, ale dechberoucí - nikdo neříkal, že to je jednoduchá cesta

Tak jsem na to moc zvědavý. Čas se krátí na knihu už bych čas neměl, ale byl natočen podle knihy film "Mio in the Land of Faraway" http://www.imdb.com/title/tt0093543/plotsummary

[rosada]

Tak knížka je velmi útlá. Čtu ji práně dětrm před spamím, ne poprvé. Kluk (6 let) je z ní nadšený, poprvé se bál, ale teď, když ví , jak to skončí, je nadšený. Když ji čtu tak mě mrazí.

[teo]

Tak knížka je velmi útlá. Čtu ji práně dětrm před spamím, ne poprvé. Kluk (6 let) je z ní nadšený, poprvé se bál, ale teď, když ví , jak to skončí, je nadšený. Když ji čtu tak mě mrazí.

Mio in The Land of Faraway
Tak : ))) byla to opravdu pohádka, ovšem tenhle film i film Drive na kterém jsme dnes byli v kině... oba mi připoměli že tenhle Svět toho má spoustu co nabídnout.

Věřím že pauza, která se blíží, pomůže otevřít i mé srdce : )))


PS: jinak nádherná skandinávská krajina! Škoda že tam nemluví anglicky jako v tom filmu