inspiruj.cz

budhizmus nie je náboženstvo!

Faktem je, že do kolonky náboženství vypisuje buddhismus 600.000.000 lidí. Tenkou linii terminologie mezi filozofií, hnutím, náboženstvím, směrem, učením, ideologií atd. ponechme teologům a filozofům. Navíc - kdybys lépe četl, je předchozí věta zkráceně naznačena v úvodu ve výroku "ateistické náboženství", což je nesouměrné spojení jako třeba rozžhavený led nebo živá nebožka.

... se střetává New Age demonstrovaný převážně Abrahámovci a východoasijská učení zastoupená zde buddhismem.

Mně přijde, že už delší dobu tu docela klidně koexistuje čistě Abrahamovský přístup s těmi ostatními, které vnímám spíš jako neduální chápání, vycházející z přijímaní toho, co JE, než jako buddhismus. A vážím si toho, dneska se s tím moc často nesetkáváme. Každý si může vybrat, s čím a v čem a do jaké míry souzní, a učit se toleranci k jinakosti těch kolem. Myslím, že to není málo



PS: Pokud vím, ani buddhismus, ani advaita ego nepotlačuje. Obojí vychází z rozvíjení všímavosti k jeho projevům. Nechávají projevy ega zprázdnit pouhou čirou pozorností, kdežto potlačování by ho odsunulo z dohledu vědomí do podvědomí. To se stávalo spíš v křesťanství, tam se tzv. "hříšné" obsahy mysli odsuzují a odmítají. Což je opak jejich přijímání, které je nezbytné k postupné transformaci tzv. "ega" v čirou energii.

rozpor je jen ve výkladu - všichni čerpáme z jediného zdroje

popírání světských statků či radovánek je totéž jako jejich upřednostňování - dáváme význam jedné nebo druhé straně téže mince

Už jsem psal jinam Buddhův citát:

Ze svých myšlenek stavíme svůj svět

Náboženstvo chápem ako nástroj získavania moci nad ľuďmi a teda každé/včetne New Age/ je pre mňa neprijateľné, naopak akékoľvek učenie je zdrojom inšpirácie, či už je to budhizmus, alebo Abrahámovci.

malpan

popírání světských statků či radovánek je totéž jako jejich upřednostňování - dáváme význam jedné nebo druhé straně téže mince

Takže můžete žít světsky a paralelně i duchovně?

Nevnímám, že bych žila v jiném světě než ti, co jsou kolem mě a o duchovno se ani v nejmenším nezajímají. I oni jednají podle svého vnitřního naprogramování a stejně jako my nechtějí trpět. S řadou z nich se dá tu a tam mluvit o tom podstatném, co ovlivňuje život každého z nás, a duchovní hantýrka není vůbec nutná. Sice nemají zájem o žádnou duchovničinu ani o náboženství, ale chtějí být trvale spokojení – a o tom to celé je.

Buddhistka nejsem. Z duchovních směrů je mi nejbližší advaita: všechno, co je, jsou projevy Jediného Zdroje. O cestě nedvojnosti je možné se dozvědět víc třeba tady http://mozaika.bloguje.cz/

A konečně: poslání má úplně všechno, s čím se setkáváme, protože jsme si to přitáhli. Ať tomu říkáme zákon přitažlivosti, nebo princip akce a reakce a zákon zachování energie.

I když si každý z nás přitahuje jiné zkušenosti a na jejich základě se pak postupně mění přístup k sobě i k okolí, nebrání nám to povídat si o tom, co komu z nás právě teď funguje

flpbb píše:Takže můžete žít světsky a paralelně i duchovně?

je to nejlepší, nejlehčí cesta, protože je to přirozený postup (bez násilného zavrhování některé části života / světa)

Buddhovi, než to docvaklo (došel osvícení), tak si prošel nejdřív nadbytek, potom askezi a teprve potom se vydal cestou vyváženosti / harmonie / nepřipoutanosti

flpbb píše:malpan

popírání světských statků či radovánek je totéž jako jejich upřednostňování - dáváme význam jedné nebo druhé straně téže mince

Takže můžete žít světsky a paralelně i duchovně?

Ta otázka je podle mě klíčová, kladl jsem si ji x-let, téma se stávalo pro mě ožehavým zejména v dobách, kdy jsem zažíval výrazný duchovní vzestup: poprvé při konverzi ke křesťanství (tam je to dané v některých ohledech velmi vyhraněně - třeba otázka sexuality), podruhé po odstupu několika let poté, kdy jsem zjistil, že musím překročit hranice náboženství jako instituce, která mi brání v nalezení skutečného smyslu života - pravé spirituality spočívající v nalezení živého vztahu k Bohu. Tam jsem zase narazil na klasické vymezení dobro x zlo - pracoval jsem na čištění všech svých negativ (skutečných i smyšlených) několik měsíců, intenzivně - až do okamžiku, kdy jsem zjistil, že jsem se vnitřně vyluxoval tak, že jsem totálně ztratil chuť do čehokoliv. Naprosté vyprázdnění, očištění, které se bálo jít do života, protože v něm spatřovalo vždy špínu, kterou se spanilý světec nechce (a možná ani neumí) pošpinit. Čili taky extrém.
Při čtení Hicksových (asi 1,5 roku zpět); mimojiné, čítával jsem toho mnohem víc; jsem poznal naproto jednoduchý a praktický návod na život, který přesně zapadl do všech jiných zjištění, která se týkala klíčového poznání, které bych shrnul do věty: "Duch předchází hmotu". Takto se tvoří vše a všude. Přijmout toto učení ve stavu úplného vnitřního pročištění nebylo jednoduché - právě kvůli bloku, který spočíval v obavě z ušpinění sebe sama v "nečistém" světě. Trvalo to opět několik měsíců, než mi tyto a s tím spojené (a tím vyvolané) otázky, usedly v poznání a později v jistotu přesvědčení, že:
1) Jsem v této časoprostové realitě a ať už 21.12.2012 vyvanu do jiné dimenze nebo ne, budu vždy odsouzen ke tvoření, jedno v jaké realitě. Tak to prostě je: vesmír je trvale expandující Bytost, Jejíž jsme součástí - nemůže netvořit, protože jinak bychom nemohli existovat. Jenže my existujeme.
2) Mám-li tvořit a mám-li svobodu volby, je jen na mně, co získám, co se mi promítne jako obraz mne sama. Čeho se tedy bát? Jedině sebe sama. Nikoho jiného, žádných čertů a bubáků. Jsem Boží dítě a nemám se čeho bát.
3) Není nic špatného na tom, být šťastný a mít se skvěle. Mám-li se skvěle, pak události, lidé a věci, které k sobě přitáhnu, do svého vortexu, nemůžou být špatné, zlé. Čili nemůžu tvořit zlo. A nemůžu-li tvořit zlo, pak se mi ani nevrací, čili nemůžu se ani bát tvořit!
Trvalo mi to celé poznat, pochopit a hlavně přijmout, počítám-li dobu, od kdy jsem se začínal intenzivněji zabývat otázkami duchovního (a také morálního) rozvoje, téměř dvacet let. Za tu dobu mi spousta toho utekla. Jenže tam, kde mnozí ustrnuli a spokojili se s tím, co si vytvořili v ranné dospělosti, já v mnohém začínám - s chutí do života, s radostí a očekáváním jenom toho nejlepšího. A to je moc, moc, fajn

Ano motýlku, je to tak

Ještě k tomu roku 2012 a jak to vidím u druhých, jak to vnímají a chápou: hodně se objevilo různých hnutí, co očekává např. vibrační přesun lidstva z 3D do 5D. Jsou kolem toho hrozné dohady, teorie, channelingy. A neskutečná očekávání. Přiznám, že já si tím před časem taky prošel. V mém případě šlo o další problém, který tvořil překážku ve smyslu: proč se o něco snažit, něco tvořit, měnit, budovat, když tu za pár měsíců stejně nic nebude??? Jsem poměrně rozumný chlap, ale vím, že to dokáže rozhodit a zmást velkou spoustu lidí: vytvoří se obrovské očekávání a na opačné straně opačně až krajní formy nihilismu. Jak to tak ale dopadlo v minulosti? Třeba 1. ledna 1000, 1. ledna 2000? A jak dopadli chiliasti spolčení kolem revolucionářů jako Jan Hus, V.I.Lenin, Fidel Castro? Svěřili svou osobní svobodu do područí kolektivní iluzi, která je nakonec zotročila... Každý tvoříme svou vlastní realitu, jedno kdy, kde, v jaké dimenzi, v jakém režimu, v jaké době... Iluze, že realita přichází zvenčí a my ji pouze pasivně přijímáme (anebo bojujeme proti jiným realitám, čímž je vlastně potvrzujeme), se velmi rychle rozpouští - kdo má oči, vidí hodně lidí, co prozřelo nebo se jim otvírají oči.

Uz nejaky cas nevidim smysl v tom nekomu neco vyvracet a prit se o to, ktera pravda je pravdivejsi. Jedine smysluplne mi prijde si vzit z jinych prispevku a filozofii v nich odrazenych to, co mi neco muze dat, co prohloubi me chapani nebo pohled na svet a zbytek nechat pro ty, ktere zase obohati ta jina cast prispevku.
Takze z meho pohledu by idealni komunikace zde probihala stylem prohlubujicim a expandujicim v tom, co s nami souzni a nechavajic bokem to, co s nami nesouzni .

Směřuje tedy celý NA do neobuddhismu?

Nevim, presne co je to neobudhismus, ale urcite se tim jak cim dal tim vice lidi prozkoumava vice smeru, a z kazdeho si neco bere, tak muzeme nachazet vice spolecneho. Mozna to smeruje do neceho noveho, ale nevim jestli z toho vyroste neco tak konzistetniho, ze to pujde zabalit a pojmenovat . Ti co pochopili skutecne podstatu Abrahama, tak si myslim, ze k budhismu (tomu puvodnimu), uz dojit nemuzou. BTW jak se lisi budhismus od neobudhismu?

Petr píše:Reagujic na uvodni prispevek si myslim, ze ten stret je pouze v nas. K zadnemu stretu tu dochazet nemusi, je to vse o lidech, resp. o nas na tomto foru. Uz nejaky cas nevidim smysl v tom nekomu neco vyvracet a prit se o to, ktera pravda je pravdivejsi. Jedine smysluplne mi prijde si vzit z jinych prispevku a filozofii v nich odrazenych to, co mi neco muze dat, co prohloubi me chapani nebo pohled na svet a zbytek nechat pro ty, ktere zase obohati ta jina cast prispevku.
Takze z meho pohledu by idealni komunikace zde probihala stylem prohlubujicim a expandujicim v tom, co s nami souzni a nechavajic bokem to, co s nami nesouzni...

Taky to tak vidím

Slovo střet není boj, je to jak když se delta řeky spojí s mořem...

Každý vnímáme význam slov po svém, jak jinak.
Pro někoho může být spojení delty řeky s mořem střetem dvou forem - proč ne?

Jiný spojení delty řeky s mořem vnímá jako setkání nebo dokonce splynutí.

Když se delta řeky spojí s mořem, spojuje se voda řeky s vodou moře a zakrátko není mezi nimi rozdíl: sjednocují se. Voda řeky ale byla pořád vodou a bude jí i v moři, jen v korytě řeky na sebe dočasně brala jeho tvar, stejně jako na sebe dočasně bere tvar vln. Splynutí vody řeky s vodou moře znamená - pro mě - konec dočasné iluzorní rozdílnosti.




Povídá si vlna s vlnou:
nech mě!

Povídá si vlna s vlnou:
přijmi mě!

Jsi tak hrozně divná
z úplně jiného těsta

říká vlna
vlně

Zrovna jsem chtel napsat, ze stret lze take vnimat jako setkani, ale uz jste me predbehli .

Věru

střet světů

Podobná otázka se řešila tu viewtopic.php?f=22&t=1587

Mám na to takovou soukromou teorii.
Bůh tvoří ze sebe a v sobě a zároveň skrze stvořené poznává sám sebe, že je to on, kdo tvoří.
No a my jako stvoření buď máme touhu tvořit a tím poznávat, kdo tvoří. A nebo poznávat a při tom tvořit. Nejde netvořit, stejně jako nejde nežít.
Takže každý ať to bere za ten konec, který mu (jeho srdci ) je bližší a rady z „druhého konce" mu mohou přijít nesmyslné.

no je to celý zajímavý ... kdože vlastně je ten autor všeho tvoření a boření ?

vypadá to že my, ale kdo vlastně jsme ? to je pak otázka vhodná k prozkoumání ...

Toto jsem našla, když jsem tu jen tak klikala po starších tématech. v viewtopic.php?f=15&t=515

Proč existuje svět?

Protože je zde NĚKDO, kdo jej vymýšlí a současně pozoruje.

Já jej pozoruji.

Správně. A také jej vymýšlíš. Jenomže svět není vymyšlen oním malým "já", které znáš, ale velkým "Já", které dosud neznáš. Malé "já" jej vidí omezeně a také si ho jen omezeně vymýšlí podle svých možností.
139.

Takže, kdo objevil Ameriku.
Musíme každý sám a zas a znovu.

Slovo "mistr" se dá chápat různě. Pro mě jsou to lidi, kteří spontánně jednají ve sjednocení s energií Zdroje, ať to nazveme jakkoliv a ať šli kteroukoliv cestou. Různá učení a náboženské i duchovní směry vnímám jako aplikace několika základních zákonitostí, ke kterým si každý ten směr přidal svoje "ornamenty". Během doby se původní význam poselství obvykle trochu posunul a někdy i zdeformoval nepochopením následovníků, a přesto je zajímavé, že i dneska se najdou lidi, kteří to svoje náboženství nebo víru chápou nezkresleně - vycítí, oč pod tím vším jde - a daří se jim jít podle něho stejně dobře, jako těm, kteří chápou principy a nejsou vázaní na určitou víru nebo směr. I když myslím, že nebýt příslušníkem nějakého směru je určitá výhoda: máme k dispozici všechno - od advaity až po hó oponopono (mimochodem to je podle mé zkušenosti jedna z vůbec nejúčinnějších cest).

Takže spíš než jako mistry nás všechny, ať jdeme jakoukoliv cestou, vnímám jako ty, co se v podstatě učí vracet se do souladu a do sjednocení s Energií Zdroje. Možná i někdo jiný tady má zkušenost, že v určitém momentě se i to tzv. negativní začne vnímat jako podoba Energie Zdroje (z něho přece vzniká všechno, původně je cokoliv jen čistá Energie), a tak se cokoliv - i to zdánlivě negativní - dá rozpoznat a přijmout jako Jeho Energie

Diky za osvetlenou