Inspirace života v politice - v uspořádání státu

[Vyc]

Má - li někdo logicky podložený "oduchovnělý - tedy s přijetím spousty snad i funkčních ideologijí" názor.
Tip, který by se snad mohl uplatnit (i s jeho odůvodněním), tak sem s ním.

[Vyc]

OK s tichem se dá souhlasit.
Další pokus, zda se zareaguje - už by to někomu mohlo vadit, že to tu tak plnim - což by mělo vést i k upřímné reakci a o nic jiného tu nejde.

Pár doporučení:
Doktorům - začít studovat filozofii řeči těla, aneb co nám tělo říká, aneb po stopách nemocí.
Farmaceutickému průmyslu - sloučit a poohlédnout se po jiné činnosti.
Zaměstnavatelům - snížit (ty vyšší) platy a pracovní dobu na 4 - 6hod. max, komu to nevýjde - k prosperitě ať hledá i jinde, či větší účinnost výroby.
to samé pro vládu, s tím že se určí strop platu pro začátek třeba na 26tis (s tím už rozumný snad výjde) a zavede tzv.žebračenka - podpora v nezamněstnanosti tak aby se dalo přežit a současně zůstala chuť pracovat (přividělat si) př: "4-6tis".
čekal bych že sme dostatečně výkonní aby jsme měli všichni zajištěné nepřehnané potřeby.
ZŠ - zavést víru - filozofické vzdělávání (zdůraznit spolupráci) a hodiny vedené komunikace žáků mezi sebou.
Rodinám - komunikaci ne stud a strach je třeba překonat upřímností.
Lidem doporučuju TV - je tam víc než se může zdát.
Nemocnym - zjistit si co je to ta nemoc - co nám říká, (někdy je to právě bariéra před chováním okolí - i tam je často problém - u těch přehnaně starostlivých.
Rodičům - bez upřímnosti co se pocitů týká to nepujde - v zásadě nechápe ten komu něco víc vadí.
co dál? (prej dva sifóny)

[Tino]

už by to někomu mohlo vadit, že to tu tak plnim

[Motýlek]

Další pokus, zda se zareaguje - už by to někomu mohlo vadit, že to tu tak plnim - což by mělo vést i k upřímné reakci a o nic jiného tu nejde.

Sice zareaguju, ale možná trochu jinak, než jsi čekal: Já si totiž nemyslím, že společnost je masa, které by se měla předhazovat udička, za kterou by měla jít. To už jsme tu měli v tolika podobách, že bychom snad už mohli pochopit, že skutečnou hodnotu má každý jedinec v té společnosti, nikoli společnost jako taková, protože to je jen anonymní terminus technicus, za kterým se neskrývá nic, jen iluze, že máme této společnosti sloužit, že ona má právo po nás něco chtít, vyžadovat, že se jí máme přizpůsobovat (rozuměj: srovnávat se se společensky stanoveným a tolerovaným průměrem). Vždy, když někdo začal na náměstí nebo v parlamentu hulákat, že společnost (národ, rasa) je na prvním místě, dopadlo to špatně - vznikla totalita, jejíž obětí byl vždy právě ten jeden jediný a konkrétní člověk. Nevěřím na takovou společnost, která skrze celek nevidí jednotlivé lidi.
Co je důležité, a v čem vidím smysl, je to, aby se ve strukturách, které nějakým způsobem organizují a řídí řád běžných činností nás, jednotlivých občanů, konalo ve prospěch lidí, aby se jim doopravdy sloužilo. Stát, který si platíme, obce, které si platíme, policie, kterou si platíme, soudy, které si platíme, doktoři, které si platíme, berňáky, které si platíme a vůbec vše, kam jdou naše daně, nechť nám slouží! Myslet si ale, že jen samotným pokřikováním nad nespravedlnostmi, kterých jsme denně svědky, něčeho docílíme, je omyl. Iluze. Nová, lepší společnost začíná u nás. U každého jednoho z nás. Každý někam patříme, každý máme ve společenství nějaký úkol, roli. A pokud se budem každý snažit dělat to nejlepší, co můžeme a máme, bude lepší i tato společnost.
S úmrtím Václava Havla se krásně vyjevilo mnoho iluzí, často nenaplněných, nicméně s Havlem spojených. Jedním z nich je to, že lidé si Havla spojili s někým, kdo jim dal svobodu. Jaksi zapomněli, že oni byli těmi, kdo byli na náměstích - nebýt jich, svobodu bychom neměli. Nebyla to jen zásluha pana Havla, byť jich má na sobě hodně. A stejně tak není vinou Václava Havla, že jsme se po dvaadvaceti letech od listopadu ´89 dostali tam, kde jsme. Zase jsme to byli my sami, kdo jsme dopustili, aby se zde rozrostla korupce, nezájmem o kvalitní veřejnou správujsme připustili její zplundračení v mnoha směrech, krádeže a podvody se staly měřítkem normálnosti, stejně jako zlodějiny právníků a různých farmaceutických, potravinářských, armádních a dalších zájmových lobby. Je to naše mlíko, které tu je rozlité. A nepříjde žádný spasitel, kdo by zase za nás vyčistil chlív. Jsme to zase my sami, kdo si musí vyhrnout rukávy. Kde a jak, ať usoudí každý sám. Námětů na přemýšlení, jak právě my (já), můžeme proměnit tento svět v lepší místo k žití, je tu plno. To hlavní, co ale potřebujeme, je mít odvahu podívat se do sebe a přijmou svou spoluzodpovědnost za nynější stav. Vezmu-li to po Abrahamovsku: naše společnost je mimo Vortex - k tomu, aby se dostala do něj, stačí to, abych se do Vortexu dostal já a pomohl tak společnosti, aby se do něj dostala i ona sama.
Já pracuji na sobě. A tedy i pro vás. Protože, koneckonců, všichni jsme Jedno.

[Vyc]

S timto samozřejmně nemožu nesouhlasit.
Už jen tím že spolu komunikujeme se ale o mě staráte - tedy i o sebe a jaký je rozdíl mezi mnou a kýmkoli dalším?
Rovnost, svornost, bratrství - neni to vlastně totéž?
Já rozhodně neměl na mysli nějaké vytýkání - jen navrhuju - a pokudd je zájem, tak ať se koná.

Nedávno jsem zaslechl že lidem chybí idea za kterou by mohli jít.
Tak prostě nabízím.
Zkusim přiblížit některý návrh:
Pokud jsme si stanovili spodní mantinel platů, tak proč nestanovit i ten horní.
pak bych v tom viděl jakés, takés sjednocení (množinu), kde se zbývající peníze odvádí do naší státní pokladny a podle toho by se hranice posouvaly - pokud by byl přebytek tak by se všem stejně přidalo a pokud by byl nedostatek tak všem stejně ubralo.
Pak pokud by se chtěl mít kdokoli líp, tak by musel víc spolupracovat.
A k podpoře v nezaměstnanosti to vidim podobně - vyjádřim jednoduše:
je koláč lidí, ale jen pro 2/3 je práce a ti se mají starat o zbývající 1/3, jenže na to jako národ všichni prostě nemáme aby to fungovalo OK, a od toho máme i vládu aby určila totál minimum ("žebračenku"),
jinak poroste strach-náš úhlavní - přítel i nepřítel (každopádně zbytečně daleko za mantinely) a tím poroste i kriminalita a sme v začarovanem kruhu: strach-kriminalita-strach
všeho s mírou a tu ju hledáme.

PS:
,,Motýlek píše:
"Sice zareaguju, ale možná trochu jinak, než jsi čekal:"
Vyc - reakce:
už nic moc nečekam - to bych se zklamal pokud by něco nevyšlo
Stejně to vždy dopadne líp, než su schopen vymyslet (nejlépe poučením).



Já pracuju na vás přičemž na sobě - konec konců jsme jedno

Každopádně dík, že pracujete na sobě tedy i na mě

[gold]

Dobrý den no on je vlastně večer nevadí.
Přejdu k věci četl jsem vaše stránky a vůbec je nechápu prosím o nějaké informace abych lépe pochopil děkuji

PS: Zdravím tě Vyc

[Vyc]

V podstatě jde o to, že společnost je tak silná,
jak silnný je její nejslabší článek
(tedy tak pevný je základ společnosti - který pokud je příliž slabý, tak působí kontraproduktivně)

A nej způsob co mě napadá tak působení přes ty co mají zájem (od puberty) - těm být myšlenkově k dispozici.
(ti na to maj - maj lepší né tak skažený pohled na svět a častěji hledaj)

Pak se působí ze dvou stran na ty slabší,
kteří už mají naučenou spoustu již nevhodných reflexů,
které je vhodné pustit pro příjemnější život všech.


Reflexy jako:
přehnaná - slušnost
přehnaná - lítostivost
přeh. - strach
p. - víra v radost jen z materiálna
všeho s mírou - ani moc ani málo

Taky přijetí toho, že pokud se kdokoli naštve tak to on nechápe, že se mu jen pomáhá
(i kdyby mu dal někdo přes hubu - slabý otřes pomáhá lépe uspořádat úvahy a bolest pomáhá pustit či začít hledat jinde)

O bolest už je postaráno i bez nás,
my se jen bavme a vysvětlujme, že kdo se vsteká jen neví nechápe
(otáčíme jeho vlastní vstek vhodným směrem,
tedy proti němu samému (najít vhodnou variantu vysvětlení, aby přijal to že ho nerozčiluje někdo druhý, ale on sám díky druhému, který mu často jen ukazuje na jeho vlastní neduhy, aby se mohl zamyslet toť vše)

[vostalpetr]

Nedávno jsem zaslechl že lidem chybí idea za kterou by mohli jít.
Tak prostě nabízím.
Zkusim přiblížit některý návrh:
Pokud jsme si stanovili spodní mantinel platů, tak proč nestanovit i ten horní.

Jediný,
komu chybi nějaká IDEA
JSOU IDEOLOGOVÉ, KTERÝM NEUSTÁLE STRAŠÍ V BEDNĚ JAK BY TO MĚLO BÝT,
A CHTĚJ TY SVÝ PŘEDSTAVY SVĚTA NACPAT DRUHÝM

Národ,
vlast,
společnost,
komunismus, fašismus, demokracie apd.

samý ideologie, samý představy,

To by byla nepochybně hrozná tragedie, kdyby lidé přestali uctívat ideologie a ideology,
vždyt by úplně ztratili smysl života kterej si vytvořili ve svých dutých hlavách...


Cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly,
jak jinak,
vždyt je to paráda řídit druhým blbcům život a připadat si jako bůh...


PS.
hezký vánoce

[vostalpetr]

Já pracuji na sobě. A tedy i pro vás

Já pracuju na vás přičemž na sobě - konec konců jsme jedno

Na to ti sere bílej tesák,
starej se hlavně o sebe
a to naše nech na nás...


Jedno sice jsme, ale rozhodně nejsme nějakej jeden národ...

[vostalpetr]

A nej způsob co mě napadá tak působení přes ty co mají zájem (od puberty) - těm být myšlenkově k dispozici.
(ti na to maj - maj lepší né tak skažený pohled na svět a častěji hledaj)

Pak se působí ze dvou stran na ty slabší,
kteří už mají naučenou spoustu již nevhodných reflexů,
které je vhodné pustit pro příjemnější život všech.

No to je letos úroda,
myslel jsem si, že mě letos na duchovních stránkách už nic nepřekvapí a vida,
překvapilo
a to v plný páradě...

[Vyc]

k IDEA

SUPÉÉR


Protože už užíváme jeden systém - tak sme na sobě závislí
Kdo vydělává prachy ten už maká na něčem pro druhé.
Kdo utrácí prachy ten dává druhym vydělat.
Pro druhé se už snažíme dělat dost - ani to si neuvědomovat
to je opravdu chytré
Už jen tym že sme, tak těm druhým prospíváme a oni nam
samo kdo je zakopaný v zemljance
a nevšiml si že většina z nás je zahrnuta prací někoho druhého,
ten ať si je klidně separé
Toho ani na netu nepotkam takže TAK

Kdo blbě kecá - blbě kecá - moc víc nezíská, než blbé keci.

Ale občas je fajn si uvědomit, že sme z opice dík
a hezké svátky

[Vyc]

Já pracuji na sobě. A tedy i pro vás

Já pracuju na vás přičemž na sobě - konec konců jsme jedno

Na to ti sere bílej tesák,
starej se hlavně o sebe
a to naše nech na nás...


Jedno sice jsme, ale rozhodně nejsme nějakej jeden národ...

Pokud působit tak nej lépe na sebe, s tím souvisí blízké okolí,
s tím souvisí vzdálenější okolí, národ, tzv.západní svět, lidi fši, zemegula..., a zase já

Aj ty si mým snem - ku pomoci - díky ti (sobě?) - si eště srovnam
takže ti si přeju hezké svátky.


PS: Ukázka - doplnění:
http://www.zmenaupramene.cz/ukazka/

[vostalpetr]

Kdo vydělává prachy ten už maká na něčem pro druhé.
Kdo utrácí prachy ten dává druhym vydělat.
Pro druhé se už snažíme dělat dost - ani to si neuvědomovat

Tohle by bylo víceméně OK,
jenže do toho vstupuje stát,
kterej se neustále pokuší něco vylepšit,
takže to každýho z nás stojí polovinu jeho ročního platu...

Na můj vkus dost drahej špás,
všechny různá povinné pojištění (zdravotní, důchodové, nemocenské apd) si mohu platit docela klidně sám a o své vůli), jenže co by měl pak státní úřeník na práci

Většině lidí tohle ovšem nevadí,
někteří to dokonce vyžadují a požadují,
nebot si nejsou schopni zajít na poštu a zaplatit pojištění, co si sami o sobě zjednaj,
a tak věci jsou tak jak jsou

[vostalpetr]

PS.

Já jsem za svůj život prožil už poměrně dost reformních snah,
počínaje pražským jarem,
kdy tady byla snaha udělat ze socialistickýho hovna hovno s lidskou tváří,
takže mně jsou všechny celospolečenské snahy nějak něco vylepšovat vcelku u prd...

Je to jen o tom, že vždycky někdo vymyslí nějakou blbost kterou pak prosazuje jako pravdu,
novináři mají o čem psát,
a chlapi o čem kecat v hospodě....

ve výsledku to pak znamená, že každý rok se den danové povinnosti posunuje dál a dál,
takže za chvilku budeš dávat státu svoje vydělané peníze od ledna do července,
a jestli jsi mladej kluk, tak se nejspíš dožiješ toho,
že budeš dávat vydělané peníze od ledna do září...

Taková novodobá povinně dobrovolná robota na tom našem demokratickém panství...

Zatím to nikomu nevadí,
nejspíš jsem asi jedinej...

[vostalpetr]

Tohle vcelku pěkně vysvětluje jak funguje společnost:

Češi chtějí manželství na celý život, každé druhé však končí rozvodem

Najít vhodného partnera a vydržet v jednom manželství celý život zůstává pro 90 procent obyvatel Česka stále největšími životními hodnotami. V počtu rozpadů rodin ale Češi atakují přední místo v Evropě. Rozvodem končí každé druhé manželství.


S rozhodnutím, že nebudou mít za žádné situace děti, uzavírá manželství jen jedno procento párů.

Přesto patří Česko podle výsledků letošního Sčítání lidu mezi země, kde klesá nejen porodnost, ale i počet uzavřených manželství. Rok od roku se zvyšuje i věk snoubenců, stejně jako věk žen při narození prvního dítěte.
Rodina je nejvyšší hodnotou i pro nesezdané

Rodina jako nejvyšší hodnota a děti, které si pořizujeme pro pocit radosti a štěstí, vévodí žebříčku hodnot Čechů podle všech analýz a průzkumů jak od CVVM, Sociologického ústavu či Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.

Že i mladí lidé žijící v Česku stále častěji ve volném svazku nezatracují formální manželství, potvrzuje, že pouze 20 procent párů žijících bez oficiálního svazku prohlašuje, že by nikdy do manželství nevstoupilo. Třetina z nich je navíc ochotna svůj postoj přehodnotit.

Drtivá většina žen (přes 90 procent) si přeje mít alespoň jedno, nejlépe dvě děti. Jen zhruba osm procent žen děti programově nechce.

Život v manželství považuje za ideální i po uzavření manželství 74 procent párů.

„Je to cíl, ne každému vyjde – příčin je řada,“ podotýká socioložka Martina Hronová. „Rozhodující je, že je to životní postoj, který ukazuje, že lidé mají určité stabilní životní hodnoty, které jsou občas pod náporem životní reality a konkrétní situace ničeny, ale přesto dál zůstávají a tvoří i v další generaci životní ideál,“ říká.
Zabijáci rodin

Tradiční rodina je přesto na ústupu, lidé hledají seberealizaci v jiných oblastech života. Zatímco dříve byla rodina jediná autonomní oblast, kde se mohl člověk seberealizovat, nyní si může vybrat, zda se věnovat studiu, kariéře, cestování, nebo nějakému koníčku, okomentoval pro ČTK fakt, že téměř polovina populace ČR žije jako tzv. singles, tedy jako rozvedení či svobodní, sociolog Marcel Tomášek.

Psycholožka Magdaléna Frouzová z Institutu pro výzkum rodiny ale za tímto trendem vidí i sílící individualismus. „Myslí hlavně na sebe a nemají takovou potřebu se s někým družit a starat se o druhé,“ řekla ČTK.

Důvodů, proč řada rodin nakonec skončí rozvodem, je několik. Hodně mladých lidí především neumí žít v páru, řešit konflikty, v rodinách se málo komunikuje, hovoří o problémech, rodiny se i málo scházejí dohromady, shodují se psychologové. Díky ekonomické samostatnosti nejsou partneři závislí na soužití.

Chybí pozitivní vzory, příklady z vlastní původní rodiny, dodávají. Za záruku úspěchu a cesty k dosažení životních cílů se považuje především individualismus, tvrdost, násilí, neústupnost. „Asi nejčastějším důvodem, proč ženy zůstávají s dětmi samy, je chybějící nebo nespolehlivý partner,“ říká Dana Hamplová ze Sociologického ústavu AV.

Na rozpadu rodin se podílí i nedostatek peněz, vhodného bydlení. Krizí vztahu se platí za přílišný důraz společnosti na úspěch, který se ale měří jen postavením, příjmy. Svoji roli sehrává i odloučení jednoho z partnerů od rodiny v důsledku přílišného pracovního vytížení.
Kdy mladí lidé uzavírají manželství

Podle studie Rodinné chování a bytová situace mladé generace mladí lidé uzavírají v současnosti manželství, když jsou schopni zajistit rodinu vlastními příjmy (80 procent mladých), jsou finančně nezávislí na rodičích, přejí si mít děti a mají vyřešenou otázku samostatného bydlení. U 40 procent dotázaných bylo bezprostředním důvodem uzavřít sňatek těhotenství partnerky.

Mladí lidé před uzavřením manželství spolu chodí v průměru přes dva roky, Podle statistik je evidentní, že když spolu začínají mladí lidé žít bez oficiálního svazku, uzavřou manželství po delší době, nebo jej neuzavřou vůbec. Menší chuť ženit či vdávat se mají mladí lidé z neúplných rodin či z rodin poznamenaných vleklými problémy. Ti také častěji volí tzv. manželství na zkoušku. Na 78% mladých lidí si ale myslí, že by si měli společné soužití před svatbu vyzkoušet.
Děti – podmínka samostatné bydlení

Devadesát procent mužů a žen akceptuje názor, že je třeba, než si dítě pořídíme, zvážit všechna omezení a nevýhody, která z toho vyplynou.

Je to výsledek toho, že současná společnost spěje od nevědomého, biologického automatického rozmnožování k rozmnožování uvědomělému. Moderní člověk chce vychutnat vše, co mu život nabízí, uvádí studie Proč chceme děti Institutu pro výzkum reprodukce a integrace společnosti FSS Masarykovy univerzity.

U rozhodnutí zda mít, či nemít v tom kterém úseku společného života děti, hrají významnou roli peníze a bytová otázka. To je jeden z důvodů pozoruhodného faktu, proč v ČR je dítě největším omezením pro muže se základním vzděláním. S rostoucím vzděláním mužů tento názor ztrácí na síle.

[Vyc]

souhlas , Reakce:

Peníze dělajů peníze - pokud možů
(nejsou-li zapečeťeny v dajakých centrálkách)

příležitost dělá zloděje - proč tedy zvyšovat nabídku?

Návrh:
nějakou minimální podporu vyplácet úplně všem
Ať každý ukáže co umí, jak výjde.
No a platy adekvátně snížit.
Pak bude brat podporu i ten co má plat
a je - konec podpory v nezamněstnanosti a současně výdělku z práce
když už bude jen podpora všech
stejně to bylo (je) demotivační.

Peníze jsou konstanta - co patří do oběhu - si pomáháme už i jen tím že sme,
spolupráce je vždy (vždy se zahrnujeme prací někoho druhého)
Tak proč si nepomáhat - nevyužívat peníz k jeho funkci když to de.
kdo spoří OK, ale nic se nemá přehánět a lid baví utrácet.
Tak kde nej. peníz zamrzl - šup šup šup - korunky do oběhu,
Komu to nedává smysl, že přílišným spořením do sejfu, nevyužitím - a současným čekáním na smrt - proděláváme - pro/děláváme - pro(koho co)děláváme
Když už nevíš za co prachy ven - tak za to že sme
prachy vznikly pro lidi - tak ať jsou u lidí
sejfy vznikly pro prachy a né prachy pro sejfy.

Jo a platíš pivo - no jo TY
jak kde tu:http://www.zmenaupramene.cz/news/pokud-se-vam-stranky-libi-muzete-je-ohodnotit-/



Ps: s klidem stoupá porodnost (a snižuje úmrtnost)

[vostalpetr]

Tak takhle ty ty prachy točíš,
na učet svůj si je strčíš

Já ti dám podporu,
a pošlu na tebe tu starou potvoru:

práci

(a máš po legraci)