Balsekar, Osho atd.

[vostalpetr]

PS: Víte, že když žil Osho v USA, dostal od žáků 93 rolls royces?

No jasně že to vím,
protože v indii jezdil donedávna jen Ambasador... ....takže Osho měl takovej malej automobilovej mindrák...

[flpbb]

Určitě je to zábavné...
Vostálíkovo EGO promluvilo, protože jemu nikdo nedal ani vrak...

Kód: Vybrat vše

http://cs.wikipedia.org/wiki/Osho

[flpbb]

někdo tu někde je

[vostalpetr]

Určitě je to zábavné...
Vostálíkovo EGO promluvilo, protože jemu nikdo nedal ani vrak...

A ani bych si jej nevzal,
nemám totiž rád kolony a zácpy,
v kterej je ti i zlatej rojsrojs málo platnej,

já jezdím na motorce...

[flpbb]

http://www.buddhismus.cz/ego.html

[Monika]

Osho píše, jak se všichni osvícenci v okamžiku, kdy to poprvé přijde smějí. Čemu? ...

prohlédli ten celej Vesmírnej vtip o osobním autorství jednotlivce

"udeřilo mne to jako blesk. Nepil jsem čaj! Neseděl jsem u stolu! Ve skutečnosti jsem nebyl ten, kdo vstoupil do čajovny. A nebyl jsem ten, kdo byl před chvílí hodinu týrán při diskusi s tím mužem. A najednou se zdálo, že to je on, kdo má zdravý rozum. Ve skutečnosti jsem nikdy nic nedělal. Bylo to, jako by břemeno, které jsem nesl celý svůj život, bylo vyzvednuto horkovzdušným balónem do oblak, odneseno pryč, aby se už nikdy nevrátilo. Všechny ty roky, kdy jsem se trápil, abych byl lepší, upřímnější a ušlechtilejší lidskou bytostí, všechno to úsilí, které jsem vynaložil, abych se zbavil svých sklonů k povyšování, sobectví a agresivitě, všechno to bylo hloupě, nesmyslně a zbytečně založené na pro mě důležité představě, že mám svůj osud ve svých rukou, a na dětinském předpokladu, že co jsem udělal pro ostatní, má nějaký význam. Jak jsem mohl tak dlouhou dobu žít v takovém omylu? Ale počkat, to jsem nebyl já, kdo žil v omylu! A jako kdyby se rozestupovaly mraky, tak jsem jasně viděl, že to, co jsem považoval za svůj život, byl ve skutečnosti jen mechanický proces. Osoba, o které jsem si myslel, že jsem to já, byla jen stroj. A svět, o kterém jsem si myslel, že v něm žiju, nebyl jak jsem se domíval světem lidské složitosti, ale světem mechanické jednoduchosti, světem dokonalého řádu, matematická hra v pohybu od počátku času.

V okamžiku, kdy se dokonalá jednoduchost Božího plánu přede mnou začala otevírat, skrze moje žíly se jako proudy nezkrotné řeky začaly rozlévat extatické záchvěvy absolutní svobody od trápení, od starostí, od závazků, od pocitů viny. A s tím mě obklopil naprostý mír, naprosté ustání jakéhokoliv napětí, s poznáním, že bez ohledu na nejistotu, která mě čeká, bez ohledu na to, jak zdánlivě těžkým rozhodnutím budu muset čelit, můžu vždycky zůstat v klidu, protože ať se rozhodnu jakkoliv, bude to přesně to, co Bůh chce, abych udělal. Mystický pocit Neznámého, který mě tak dlouho přitahoval, se vypařil. Ostatní v kavárně se otáčeli, jak jsem se hlasitě rozesmál dlouhým břišním smíchem ..."

[jamajsky.drap]

Osho píše, jak se všichni osvícenci v okamžiku, kdy to poprvé přijde smějí. Čemu? ...

prohlédli ten celej Vesmírnej vtip o osobním autorství jednotlivce

"udeřilo mne to jako blesk. Nepil jsem čaj! Neseděl jsem u stolu! Ve skutečnosti jsem nebyl ten, kdo vstoupil do čajovny. A nebyl jsem ten, kdo byl před chvílí hodinu týrán při diskusi s tím mužem. A najednou se zdálo, že to je on, kdo má zdravý rozum. Ve skutečnosti jsem nikdy nic nedělal. Bylo to, jako by břemeno, které jsem nesl celý svůj život, bylo vyzvednuto horkovzdušným balónem do oblak, odneseno pryč, aby se už nikdy nevrátilo. Všechny ty roky, kdy jsem se trápil, abych byl lepší, upřímnější a ušlechtilejší lidskou bytostí, všechno to úsilí, které jsem vynaložil, abych se zbavil svých sklonů k povyšování, sobectví a agresivitě, všechno to bylo hloupě, nesmyslně a zbytečně založené na pro mě důležité představě, že mám svůj osud ve svých rukou, a na dětinském předpokladu, že co jsem udělal pro ostatní, má nějaký význam. Jak jsem mohl tak dlouhou dobu žít v takovém omylu? Ale počkat, to jsem nebyl já, kdo žil v omylu! A jako kdyby se rozestupovaly mraky, tak jsem jasně viděl, že to, co jsem považoval za svůj život, byl ve skutečnosti jen mechanický proces. Osoba, o které jsem si myslel, že jsem to já, byla jen stroj. A svět, o kterém jsem si myslel, že v něm žiju, nebyl jak jsem se domíval světem lidské složitosti, ale světem mechanické jednoduchosti, světem dokonalého řádu, matematická hra v pohybu od počátku času.

V okamžiku, kdy se dokonalá jednoduchost Božího plánu přede mnou začala otevírat, skrze moje žíly se jako proudy nezkrotné řeky začaly rozlévat extatické záchvěvy absolutní svobody od trápení, od starostí, od závazků, od pocitů viny. A s tím mě obklopil naprostý mír, naprosté ustání jakéhokoliv napětí, s poznáním, že bez ohledu na nejistotu, která mě čeká, bez ohledu na to, jak zdánlivě těžkým rozhodnutím budu muset čelit, můžu vždycky zůstat v klidu, protože ať se rozhodnu jakkoliv, bude to přesně to, co Bůh chce, abych udělal. Mystický pocit Neznámého, který mě tak dlouho přitahoval, se vypařil. Ostatní v kavárně se otáčeli, jak jsem se hlasitě rozesmál dlouhým břišním smíchem ..."

jj, vše je jednoduchý, strašně jednoduchý (mechanicky jednoduchý), takže se směješ absurdnosti situace, směješ se tomu, jak všichni kolem tebe pořád něco řeší (jestli máš FB, tak určitě víš, jaký hovadiny lidi dokážou řešit). Ale neni to výsměch, nejdřív je to hodně spontánní (vyprskneš,co je tohle zase za blbost) a potom je to spíš takový blažený pocit, radost ze života...
A ve chvíli kdy cítíš nějaký problém, tak si buď jistej, že se vrátilo Ego. Možná tě čekají náročné úkoly, ale ty už se bereš pouze jako nástroj k jejich vykonání. Nezaplétáš se do té pavučiny, proč to mam dělat a proč to po mě tamten chce a aby s tim nebyly další problémy a abych dostal dobře zaplaceno a aby tamten nedostal víc atd. Prostě to přijde, tak to pořešíme, no a jedeme dál, žádnej problém. Hoď mi sem další věc

Nic není tajemnýho nebo svatýho, třeba vidíš zvláštní věci, např. včera jsem viděl video jak mistr Tai-chi odhazoval svoje protivníky aniž by se jich dotknul. Ale už v tom nevidim nic tajemnýho, možná je to nahraný a možná ne. Kde je pravda intuitivně cítim a už tu není potřeba to dál řešit. Všechno je v pohodě.

[Monika]

„To co se děje právě teď, je to jediné, co se děje. Nemáme na výběr. Je jedno, jestli to akceptujeme, nebo ne, prostě to tady je. A vůbec není relevantní otázka, jestli to akceptovat nebo ne nebo co s tím dělat, prostě se to samo děje …“…

"V čem nejzásadněji se změnil „život tady a teď“ dosavadní život vám osobně?

Objevil jsem obrovský prostor pro mé pocity … Mohu cítit to co cítím: mohu být naštvaný, když jsem naštvaný, mohu být laskavý, když jsem laskavý, mohu být přísný, když jsem přísný …
Dřív jsem sám sebe trestal za to, když jsem byl naštvaný. Vyčítal jsem si to, říkal jsem si: Neměl bys být naštvaný, měl bys být víc citlivý, měl bys víc žít tady a teď …

Dneska jsem prostě takový jaký jsem, a není tam pocity viny.

Když jsem naštvaný, tak jsem prostě naštvaný a vím, že to nemá nic společného se mnou nebo s vámi… Že je to pouhý nevědomý vzorec. Protože když se na to podívám s odstupem, vidím, že nemá žádný smysl být naštvaný! Nijak to nepomůže vám ani mně… Ale už si to prostě nevyčítám. A tak je to se vším.

Všechno je vlastně veselé, je to život!“

Z rozhovoru s Gáiou – duben 2012, časopis Maitreia http://magazin.maitrea.cz/24/?page=8

[flpbb]

Velikonoce... No, nevěděl jsem, že se dozvím zrovna o V 2012, že JK řekl při pohledu na kříž:
"Ty jsi to, čeho jsem se tak bál a zároveň tak miloval." 99% lidí tu větu nechápe, já přesně.
Dál.
Nikdy jsem nevěděl, že JK byl 40 dní někde v jeskyni ve skalách nad Jeruzalémem, kde si prožil peklo sám se sebou a teprve pak, když sestoupil, začal kázat. Nebylo to tedy spontánní vnuknutí a osvícení nějakého truhláře, něco si prožít musel, z toho vyplývá pak i následná odvaha - respektive pokračování jeho života, protože v nirváně už nebylo co řešit. Církev by mě ve středověku ukamenovala.
A poslední věc - Buddha přišel v 80 letech do nějaké chatrče, kde mu dali otrávené jídlo, on to věděl, přesto ho snědl a zemřel, věděl, že to tak má být.
Život si vážně netvoříme, je nám dán a my ho máme jen prožít. Jak? To záleží na nás. Pokud vše, co se děje, přijímáme, bude bez utrpení, protože si prostě řekneš - tento okamžik je jen dalším krokem k něčemu. Neřeš k čemu, to je irelevantní, řeš jen ten krok a prožij si ho, ač je plný radosti nebo bolesti. I v tý bolesti je ale krása - nezavírejte mě do Bohnic, že máš možnost si ji prožít.
Pro nás, civilizovaný a zhýčkaný Středoevropany, je to nepochopitelný. S tím, co se stane za 10 sec neuděláme ale stejně nic jako třeba křovák v Africe. Život každýho člověka je prostě daný, určený, nalajnovaný stejně tak, jako třeba jeho vlasy. Předchozí větu akceptovat; je dostat se krok před osvícení...

[flpbb]

Střípky z OSHO:

Celek má svůj vlastní plán. Proč se proti němu snažíte stavět ty svoje?
Existence má vlastní plány, je moudřejší jak vy - celek je přece zákonitě moudřejší jak jeho zlomková část.
Proč si hrajete na to, že jste celkem? Celek má vlastní osud, vlastní naplnění...

Svět, který vidíte okolo sebe, není skutečný. Ne, že by neexistoval, existuje, vidíte ho však přes závoj spánku. Je mezi vami bezvědomí. Dívate se na svět a vykladáte si ho po svém. Jste jak opilí. Je to film, fikce, kterou považujete za realitu.

Hranice se stýkají a splývají. Muž je ženou a žena mužem, dobré je zlé a zlé je dobré, tma světlem a světlo tmou, život smrtí a smrt životem. Všechny hranice sa dotýkají a splývají, žádný problém není vážný. V okamžiku, kdy to povíte, je na 99% po problému. Celý váš náhled na něj se změní. Problém existuje, protože se s ním ztotožňujete. Nemá nic spoločného s minulostí a natož pak s vámi. To, že se s ním ztotožňujete, je jediný problém. To je i klíč k vyřešení všech problémů...

[Monika]

"Balsekar: Jednání člověka, anebo dění?

Ramesh.jpg (17.33 KiB) Zobrazeno 24697 krát

Podstata života a jeho prožívání

"´Nechte život probíhat´: co to ve skutečnosti znamená? Nebo lépe co to neznamená? Neznamená to dát si pohov a nedělat to, co by člověk dělat měl; neznamená to ´flákat se´. A také to neznamená být necitlivý, postihne-li druhé lidi nějaká pohroma, zaujmout postoj „No a co? Život už je takový.“ Obecně řečeno znamená to, že člověk prochází svou každodenní běžnou činností s uvolněným přístupem, vycházejícím z celkového základního pochopení, že se mu může stát jen to, o čem bylo předem určeno, že se mu to podle Boží Vůle shodné s vesmírnou Zákonitostí stát má. Jinak řečeno v situaci, v níž se nacházíme, procházíme svou každodenní běžnou činností, rozhodujeme se tak odpovědně, nakolik to dokážeme, a děláme všechno, co je v našich silách, abychom za daných okolností svá rozhodnutí uskutečnili. Když jsme udělali, co jsme mohli, ať už se jedná o cokoliv, toto základní pochopení z nás sejme břemeno úzkosti a znepokojení z toho, co by se mohlo stát v budoucnosti.

Ještě důležitější je možná fakt, že od tíhy obvyklých pocitů viny a zahanbení kvůli našemu ´nemorálnímu´ nebo neúspěšnému jednání i od pýchy a namyšlenosti na naše úspěchy nás v jediném okamžiku osvobodí základní pochopení: ´Neexistuje nikdo, kdo by jednal´; že, řečeno slovy Buddhovými, „Události se dějí, dochází k jednání, není tu ale žádný jednotlivec, který by cokoliv dělal.“ A co je možná ještě důležitější, víme, že už nemusíme vláčet obvyklé břemeno nenávisti a zášti vůči ´druhým´, vůči těm, které bychom jinak považovali za příčiny svých zranění nebo trápení. Toto pochopení vychází z úplného přijetí, že pokud nás něco zranilo, stalo se to z nějakého důvodu, který prostě znát nemůžeme, a že podle všepronikající kosmické Zákonitosti, která se vztahuje na všechno ve vesmíru, od toho nejmenšího atomu až po největší planety či hvězdy, k našemu zranění prostě dojít muselo. Jinak řečeno bylo by úplně nesmyslné nenávidět kohokoliv – jakýkoliv konkrétní psychosomatický organismus – jehož prostřednictvím došlo podle téže vesmírné Zákonitosti k jednání, které nás zranilo.

´Nechte život probíhat ´ prostě znamená

a) přijmout cokoliv, co se v daném okamžiku děje, jako to, co v žádném případě nemohlo nenastat,
b) udělat všechno, o čem jsme přesvědčeni, že je nutné v daném okamžiku udělat, a
c) nezatěžovat svou mysl zbytečným přemítáním o tom, k čemu by mohlo či nebo nemuselo dojít v nejisté budoucnosti.

´Nechat život probíhat´ je postoj, který lidskou bytost osvobozuje od omezujícího sebeztotožňování s abstraktním egem coby jednajícím. K činnosti dochází a skutečně by nemělo být nijak těžké to pochopit, protože bychom měli připustit, že ´víme´, jak hýbat rukama, jak se rozhodovat nebo jak dýchat, i když bychom těžko slovně vysvětlovali, jak to děláme. Víme, jak to udělat, protože to prostě děláme: protože se to děje. Poznání, že život prostě probíhá, je rozšířením tohoto druhu chápání, a pohled na sebe sama, který nám dává, se od našeho navyklého pohledu velmi liší.

Jsme přesvědčeni, že se rozhodujeme na základě svého tradičního vzdělání, znalostí a zkušeností. Cítíme, že jsme se rozhodli racionálně, protože jsme při svém rozhodování vycházeli z dostupných relevantních informací o dotyčné věci. Ale můžeme se také sebe samých zeptat, jestli skutečně víme, která informace je podstatná, když naše záměry jsou neustále narušovány událostmi, se kterými jsme nepočítali. Také nikdy nemůžeme vědět, jestli máme všechny informace, které jsou dostupné nebo které jsou právě předmětem výzkumu. A tak potom, co jsme nepředpojatě a racionálním způsobem shromáždili informace, nakonec jednáme bez rozmýšlení, čistě na základě ´podvědomého pocitu´ – anebo protože nás uvažování prostě unavilo.

Ohnisko aktivity mysli není v egu, není ve vědomém myslícím procesu. Život začne ´sám probíhat´, umožní-li se mysli, aby fungovala celistvým, spontánním způsobem, který je pro ni přirozený. Ani při svých úsudcích se mysl nezabývá čistě teoretickými kritérii, ale konkrétním obsahem zkušenosti. Jinak řečeno stav, kdy se připustí, ´aby život probíhal sám´, se objeví, když překvapivá vynalézavost a kreativní síla spontánního a přirozeného fungování mysli není zablokována snahou ovládnout mysl pomocí tradičních metod a technik. Je to podobné jako s dovedností stonožky, která všemi svými nohami pohybuje zároveň:

„Stonožka byla spokojená – do chvíle, kdy se jí ropucha žertem zeptala:

´Smím-li se optat, pověz mi, která tvá noha následuje po které?´

To stonožku přimělo, aby se nad tím zamyslela …

…a zůstala ochromená ležet … a přemýšlela, jak chodit.“

Zázračná schopnost jednat spontánně – ´nechat život, aby sám probíhal´ – je člověku plně vlastní a přitom nenese nejmenší známku toho, že by bylo možné úmyslně jí dosáhnout; právě to ji charakterizuje.""

[flpbb]

Neznamená to ovšem, že byste přestali žít, naopak - začnete!!!
Veškeré zábrany a hranice padnou, vše bude jednodušší, intenzivnější, naplnění vaší cesty a údělu snažší. Zcela jistě vás nemine láska, ne třeba pouze partnerská - i ty jiné jsou rovnocenné...
Problém je jen jeden: vyhrát se sebou ten boj. Bůh vám pak dá vše, co jste kdy měli v hlavě a co je vám souzeno. Nikdy víc a ani míň stejně nedostanete, ač byste tyto názory zavrhli. Tak to prostě je a bude... Sorry

[Monika]

Neznamená to ovšem, že byste přestali žít, naopak - začnete!!!
Veškeré zábrany a hranice padnou, vše bude jednodušší, intenzivnější, naplnění vaší cesty a údělu snažší. Zcela jistě vás nemine láska, ne třeba pouze partnerská - i ty jiné jsou rovnocenné...
Problém je jen jeden: vyhrát se sebou ten boj. Bůh vám pak dá vše, co jste kdy měli v hlavě a co je vám souzeno. Nikdy víc a ani míň stejně nedostanete, ač byste tyto názory zavrhli. Tak to prostě je a bude... Sorry

jistě ne ... naopak už to tu psal jamajský dráp - pořádně naplno, každý okamžik je vzácný a fascinující život v esenci sebe sama (ne v diktátu myšlenek) ...

Problém je jen jeden: vyhrát se sebou ten boj.

to se dá vyhrát jedině vyvěšením bílý vlajky - ale ne v rezignaci, ale v totálním odevzdání sebepřijetí viewtopic.php?f=98&t=1372&p=8090&hilit=sebep%C5%99ijet%C3%AD#p8090

[flpbb]

Ram papapam, man down,
mama, mama.
politika, politika, politika, BUM...
criminal, criminal, criminal!
Všem znásilněným ženám, ale neberte si z toho videoklipu příklad. Jen nevynechejte poslední vteřiny, jinak vám unikne začátek.
PS: Úplně přesně se ale hodí tento klip k Balsekarovi. Aby ne, kdž ho už vidělo 172. 000. 000 lidí!

[malpan]

Problém je jen jeden: vyhrát se sebou ten boj.

Proč bojuješ, proč se raději nesnažíš sebe pochopit? Jednou myšlenkou o sobě se snažíš přebít jinou myšlenku opět o sobě. Boj je zbytečný přepych a ztráta času. Když se pochopíš, automaticky se přijmeš takový, jaký jsi. Pak už nebude proč a s čím bojovat... - to je jinými slovy to, co píše Monča

[adiuv]

Problém je jen jeden: vyhrát se sebou ten boj.

Proč bojuješ, proč se raději nesnažíš sebe pochopit? Jednou myšlenkou o sobě se snažíš přebít jinou myšlenku opět o sobě. Boj je zbytečný přepych a ztráta času. Když se pochopíš, automaticky se přijmeš takový, jaký jsi. Pak už nebude proč a s čím bojovat...

To je ovšem nesnadné, ne-li nemožné přijmout, dokud základní instinktivní reakcí je boj.

Teprve když člověk jasně uvidí, že snaha za každou cenu vyhrát neustále blokuje možnost mít skutečně rád lidi, druhé i sebe, protože člověka separuje nejen od ostatních, ale i od sebe sama, je možné začít se opatrně pokoušet o jiný přístup - o pochopení. Sebe i druhých.

[flpbb]

adie

To je ovšem nesnadné, ne-li nemožné přijmout, dokud základní instinktivní reakcí je boj.
Teprve když člověk jasně uvidí, že snaha za každou cenu vyhrát neustále blokuje možnost mít skutečně rád lidi, druhé i sebe, protože člověka separuje nejen od ostatních, ale i od sebe sama, je možné začít se opatrně pokoušet o jiný přístup - o pochopení. Sebe i druhých.

Poslouchej, ty mudrlante, pokoušel ses někdy opatrně třeba taky o soulož? Až na tom budeš jako já, že miluju zvířata a rostliny, jen nenacházím cestu k lidem, zúčastňuj se této debaty. Dostal jsem se tak daleko, že bych neporazil strom, nezabil vosu nebo pavouka, ale jisté lidi bych přejel parním válcem. Dnes jsem si byl např. v zástavárně na Smíchově kupovat mob, protože mi ho rozleptaly kyseliny. Vybral jsem si nádherný červený Ericson.
Jaké pak bylo moje překvapení, když jsem na tom mob našel fotky a videa dětí... Nejraději bych si jejich rodiče vyhledal a řekl jim, že... Že co? Že jsou to špíny?
A kdby byl pan adieuv někdy válce, zřejmě by tak teoretické a pseudointelektuální komentáře vůbec nepsal. Doma by ležel s pistolí pod polštářem a přemýšlel o sebevraždě.

Jinak s Malpanem souhlasím, život není boj, je to radost.

[Ladislav]

Víš, v lidské psychice existuje něco jak "temná strana síly" "druhá strana mince", "stín"...atd. Já to cítím tak, že je k dispozici VŽDY kompletní soubor možností (vlastností) pro danou existenci. Bytost (v našem případě člověk ) si vybere (nebo mu je "vybráno" - rodiči, společností, okolnostmi...atd.) ty které bude používat a ať se mu to líbí nebo ne, jeho ego (tvořené právě těmi vybranými vlastnostmi) "zařídí" identifikaci - to jsem JÁ. Ale ten zbytek, ta temná strana (i když nemusím být vůbec temná ve smyslu "zla"), je stále přítomna a je stále potenciálně k dispozici..., a jsme zase u té "víry". Člověka (s nikým jiným jsem se nesetkal) utváří to v co, nebo čemu věří... Mě trvalo skoro 3 roky (v mých skoro 44 letech) než jsem ty "zamčené" dveře našel, otevřel a dokázal se alespoň porozhlédnout... To že nemáš rád lidi (moc dobře ten pocit znám a ve válce jsem nebyl...) je jen a jen tím, že nemáš rád Sebe. Nesouvisí to (dle mého) s tím jací lidé jsou ale se "sebe-nepřijetím". Odpusť mi, ale moje zkušenost je taková - z toho se nevypíšeš ani nevymluvíš, nevyběháš to ani to nerozchodíš, nepomáhají dobré skutky ani sebelítost..., láska...tyhle stránky jsou jí plné (až se někdy bojím, že mi začne odkapávat z monitoru ) ale láska bezpodmínečná, s tou je potřeba začít u sebe... Tady vše začíná i končí, není nic mezi tím...

P.S.: ...a zase jsem se z toho nevypsal můj oblíbenec Sheldon Cooper by řekl "kecy v kleci" ...a to je velká PRAVDA

[adiuv]

No, flpbb, kdybys zareagoval jinak, skoro bys mě zklamal
To, co jsem napsal

Teprve když člověk jasně uvidí, že snaha za každou cenu vyhrát neustále blokuje možnost mít skutečně rád lidi, druhé i sebe, protože člověka separuje nejen od ostatních, ale i od sebe sama, je možné začít se opatrně pokoušet o jiný přístup - o pochopení. Sebe i druhých

Ti Ladislav říká podrobněji jinými slovy

To že nemáš rád lidi (moc dobře ten pocit znám a ve válce jsem nebyl...) je jen a jen tím, že nemáš rád Sebe. Nesouvisí to (dle mého) s tím jací lidé jsou ale se "sebe-nepřijetím". Odpusť mi, ale moje zkušenost je taková - z toho se nevypíšeš ani nevymluvíš, nevyběháš to ani to nerozchodíš, nepomáhají dobré skutky ani sebelítost...

láska bezpodmínečná, s tou je potřeba začít u sebe... Tady vše začíná i končí, není nic mezi tím...

Je to tak. Jenže tady na Západě byla výchova dětí byla donedávna založená na odmítavém chování "fuj! Co to zase děláš???" a bezbranný špunt tak automaticky převezme tenhle způsob myšlení i cítění. Potíž je v tom, že každým odmítnutím druhého odmítneš nevědomky i sebe sama.

[Monika]

Petře ten boj, který vedeš s druhejma je jen a jen v tobě samotném a nikdo jiný než ty sám ho nemůže ukončit - to je prostě fakt

protože se známe, tak vím, že máš kolem sebe spoustu lidí co tě maj rádi, je mi skutečně líto, že to nevidíš a neuvědomuješ si to, ale lidi nemůžeš vlastnit a chtít po nich, aby dělali jen to a jak to chceš ty, to prostě nejde

jak přistupuješ k druhým to je zrcadlení toho, jak přistupuješ sám k sobě, takže ten vítěznej tanec, jak jsou všichni svině a podrazačky - je tvoje vlastní bolest a je to obrovská bolest, na bolest je z bachovek Star of Bethelem a na lásku Holly

a protože tě znám dost dobře, tak taky vím, že v sobě máš neuvěřitelný potenciál, to je obrovský dar, tak už ho konečně nech volně projevit, tak jak jsem toho byla několikrát svědkem, to je pořád ještě v dnešním světě vzácný a jsem moc vděčná, že jsem u toho mohla být

mám taky ráda závorky takže - (s válkou se moc neoháněj, Exupery prošel válečným peklem, ztratil téměř všechny svý kamarády, měl velmi citlivý a hluboký vnímání, bolel ho svět bez lásky a právě proto ji tolik dával a lidi miloval pro jejich podstatu, když mu bylo hodně zle, tak napsal Malýho prince)

jestliže ti schází láska a blízkost, tak to musíš vydobít sám v sobě, přesně jak ti tu píše Ladislav, cesta jinudy nevede !

"Způsob, jakým vidíte svět, závisí na vaší úrovni vibrace. Když se vaše vibrace změní, celý svět bude vypadat jinak. Když jste šťastní, zdá se vám, že se na vás všichni lidé usmívají. Zvýšit frekvenci vibrace můžete tím, že budete cítit víc lásky. Snažte se milovat své negativní pocity, svou nudu i zoufalství. Je to neuvěřitelné, ale změna obsahu vaší mysli vaši vibraci změní....

Milujte sami sebe. Nedefinovali jsme snad lásku jako sdílení téhož prostoru s druhými ? Ve skutečnosti to, co vnímáme jako sami sebe – naše tělo, mysl, city – zahrnuje miliardy dalších bytostí. Milovat sebe znamená v jistém smyslu sdílet tentýž prostor se svými výtvory. Milovat sebe neznamená posilovat své ego. Egoismus dokazuje, že za něco stojíte, když jste se před tím nenáviděli. Budete-li milovat, vaše ego se rozpustí, nebudete cítit potřebu dokazovat svou nadřazenost.

Čím více milujete, tím rychleji vibrujete a tím menší máte potřebu něco kontrolovat, a proto se nebojíte změny a rozmanitosti. Všechno prožíváte hlouběji, pomaleji a s větší láskou. Čím rozšířenější je vaše vědomí, tím rychleji vibrujete a tím více milujete.

Druhořadá realita vnějšího světa je užitečná v tom smyslu, že vám dává přesný obraz vaší vibrační úrovně. Jestliže vám svět připadá krásný a bezpečný, vibrujete rychle, jestliže vypadá ponurý a hrozivý, pak vibrujete pomalu – a musíte se milovat za to, že vibrujete příliš pomalu.

Ani uvnitř, ani kolem sebe nemusíte nikdy nic měnit, jediné co musíte změnit, je váš pohled na věci. Je zbytečné snažit se uniknout těžkostem tím, že se pokusíte zúžit své vědomí a ignorovat to. Nakonec budete muset zdolat každý kopec, kterému jste se vyhnuli, budete to muset udělat dříve nebo později, v tomto životě nebo v příštím, neboť naše skutečná podstata je mimo čas.

Až se naučíte milovat peklo, budete v nebi. " viz viewtopic.php?f=88&t=1888&p=12977#p12977

"Proces změny

Tady několik vět, které si opakuji ve chvílích citového zmatku a při meditaci:

Nejsem nic, jsem prázdný, jsem tichý.
Nebráním se vibracím druhých.
Nebráním se rozšiřování a zužování druhých."