Balsekar, Osho atd.

[flpbb]

Myslím si, že takoví filozofové /mudrci, učitelé/ jsou pro Evropany nepoužitelní. Je to čistý extrémismus a fundamentalismus. Pokud někdo nesouhlasí, měl by si srovnat Bruntona /Tajná stezka/. Jednou se zde ptal nějaký "tao", co je vlastně pravda:
1/ podvědomí
2/Bůh
Jak já jsem to pochopil, jsou jistý hranice, kde ti Bůh dá možnost se rozhodnout, jakou cestou se vydáš. Problém je ten, že klasický člověk chce bud osvícení /a to okamžitě/ nebo blahobyt. Tento svět je naprosto dokonalý, jinak to prostě nelze udělat...

[Motýlek]

Ale Paul Brunton nebo manželé Tomášovi evropani byli? A určitě nejen oni...
Pravda, je-li univerzální, nezná hranic a platí pro každého, kdo se Jí otevře a přjme Ji.
Blahobyt? Ano, proč ne? Ale je to jen jedna strana mince. Polovina skutečnosti. Jednou na to přijde každá duše - každá jindy a jinak. Ale přijde.

[malpan]

flpbb,
tento svět je dokonalý a i právě proto si sám vybíráš svou cestu, kudy se vydáš k pochopení toho, co je ona pravda - a to na základě svých dosavadních prožitků a pochopení, své touhy, svých rozhodnutí... Můžeš k tomu použít pohled jiných (mudrců), kteří už tou cestou (úzkou branou do nebe) prošli. Je tedy i na tvé volbě, zda se budeš inspirovat při naslouchání mudrců východu či západu, anebo se prostě vyhneš analýze svého vnitřního vnímání bez konfrontace s tím, jak to vnímají (vnímali) druzí... Vždy se k tomu (tedy ve skutečnosti k sobě) můžeš dostat jedině přes sebe - své vnímání. Vůbec nejde o kulturní prostředí (Evropa či východ), ale o vnímání jedinců - to, k čemu směřujeme je pro všechny stejné - nerozhoduje poloha, náboženství, pohlaví... dokonce je fuk, kolik máš v peněžence (blahobyt) - všechno je to cesta k jednomu. Liší se jen forma. Jak rád Eduard Tomáš říkal "I hra hráčů je hledáním"

Ano, souhlasím s Motýlkem:
Jednou na to přijde každý - jen každý jindy a jinak. Ale přijde.
(Změnil jsem jen nepatrně text - duše to ví, jedinec na vědomé úrovni zatím ne.)

[flpbb]

Víte, hoši, mně vadilo, jak Balsekar tvrdí, že vlastně vše je rozhodnuto, nedeformujme si život. To zavání osudem... A proč se tedy vůbec o něco snažit? Ať si tak žije sám - říkalo moje ego, já to nechci... Pak jsem viděl nějakýho Eckharta, on radil nemocným, aby se nemodlili za uzdravení, ale za boží vůli. To byl konečně ten první Evropan /a dokonce i křesťan/, co se odvážil něco takovýho říct. A když ho církev chtěla označit za hermetika, navrhl, že ať mu to vyvrátějí, že jde jen o názory.
Pojďme k extremistům - Maharadži /hodně podivný člověk, Osho rád šokuje, on ne, neumí psát, jen prostě říká, co se mu v hlavě objevuje - nepochopitelné.../zemřel na rako, mohl si jí vyléčit za týden, neudělal to, nezasahoval do boží vůle.
Že majetky a peníze jsou k ničemu, vím dávno. Ale zdraví a život? Na to zatím nemám toto pochopit. Nutně se pak dostaneš k pocitům, kterým právě Tomáš říká "temná moc duše", on si to vše zažil, pokusil se i o sebevraždu, nevyšla mu, Bůh ti to nedovolí. Bůh je vždy s tebou, pořád tě objímá, ať jsi třeba vrah.
Díky svýmu povolání jsem v životě viděl svinstva, co kdybych sem napsal, plakalo by celý toto forum, asi jsem to ale měl vše zažít. Kdyby ne, nebyl bych vlastně na tomhle foru a nehádal se tady s váma. Ne, sám v tom tápu, nevím, jak vůbec žít, co dělat a jak se zachovat v situacích, kdy ti někdo míří pistolí na hlavu. S "mudrcema" bych tomu nechal volný průběh, s egem bysmne se dostali mimo osu těla a vytrhli jí agresorovi z ruky. A pak koukali do hvězd na psychiatrii? Deformovali jsme tento svět, dostali jsme to, co jsme chtěli.
Já se prostě přiznávám, že nevím...

[Monika]

Víte, hoši, mně vadilo, jak Balsekar tvrdí, že vlastně vše je rozhodnuto, nedeformujme si život. To zavání osudem... ...

nedivím se ti, pro mne to bylo přímo šokující


Balsekar je v otázce svobodné vůle jednotlivce skutečně velmi radikální viz

http://forum.jitrnizeme.cz/viewtopic.php?f=19&t=802



není sám, realizovaní lidé shodně poukazují na to, že zde není žádný samostatně existující jedinec, který by sám za sebe a ze svobodné vůle rozhodoval jak reagovat, že všechno se pouze děje (či neděje)

[flpbb]

Monika miluje lidi... Taky někdy stála u zdi?

[malpan]

není sám, realizovaní lidé shodně poukazují na to, že zde není žádný samostatně existující jedinec, který by sám za sebe a ze svobodné vůle rozhodoval jak reagovat, že všechno se pouze děje (či neděje)

souhlasím, sedí to i s učením Ramany Mahararisiho, Buddhy, Ježíše..., ale vtip je v tom, že se to dá pochopit i tak, jak to prezentuje Balsekar ve svém rozhovoru (viz odkaz). Nejsme naprogramovaní, o tom píše jen Balsekar. Vážím si jej, ale v tomto se rozcházíme.

[Motýlek]

Já se prostě přiznávám, že nevím...

taky se přiznávám, že nevím. a nevím, jestli někdy vědět budu. na jedné straně tu jsme jako fyzické prodloužení nefyzična, které má tvořit, neboť jen tak může Vesmír expandovat (viz. Seth, Abraham aj.) na druhé straně se máme učit odevzdávat se Vyšší Vůli (či Záměru), což zase říkají hlavně mystikové napříč všemi věroukami i mimo ně.
kde a jak najít svou stezku? to si musí zodpovědět každý sám...

myslím si, že každý, kdo se snaží žít duchovně, měl by se tímto (snad možná i jen zdánlivým) rozporem zabývat - cesta jen jedním nebo druhým směrem podle mě k ničemu dobrému nepovede ( ikdyž úplně nakonec v konečném důsledku vlastně ano, což může preventivně potěšit všechny ty, kteří by před volbou padli do kolen v beznaději, cože se to po nich vlastně chce )

[flpbb]

Motýlka mám rád, co napsal, pod to bych se podepsal. Přesto ale má pravdu Mony...

[flpbb]

Já jsem byl moc smutným, že jsem na to dceři nedokázal odpovědět. Museli bysme nenávidět JK, Buddhu atd., to ale není cesta... Oni jsou láska. Oni ti tepny nenařízli, jen tě vyprovokovali.
Taky mám lidi, co bych se jim rád schoval do náručí. Je to Bůh nebo jen fikce? Kdo se mnou leží v posteli?
PS: snad tohle budeme číst jen my, protože nezúčastněný člověk by nám navrhnul léčení... Mýlil by se?

[jamajsky.drap]

Napíšu čistě vlastní zkušenost a pocit, který se k tomu vztahuje:

Prožil jsem teď pár velmi dramatických dní, zúčastnil jsem se totiž expedice v Peru, která byla zaměřena na vyčištění fyzických i duševních potíží. To, co se odehrávalo, překonalo veškeré moje představy.

Jednalo se o šamanské obřady, při kterých se pila Ayahuasca (indiány přezdívána „liána mrtvých“).

I. seance: Stav naprosté radosti a blaha. Představte si situaci v životě, kdy jste se nejvíc nasmáli. A teď ji vynásobte 100x . Ve chvílích, kdy jsem se nesmál, jsem řešil životní otázky, jako vztah k práci, rodině, penězům, zdraví. A odpovědi přicházely ve formě vizí, strašně lehce , spontánně. Víceméně na většinu otázek mi to odpovědělo, abych to tolik neřešil, že realita je spíše taková iluze a že svět je hra a mám si ho prostě užívat.
II. S pocitem, že mám vše vyřešené jsem podstoupil následující den další seanci. Snad se ani nedá popsat, jaký šok jsem zažil. Totální psycho-teror. Lidsky prostě nepopsatelný. Strašné stavy, kde jsem byl, ani nevím co, uprostřed strašně vysokých frekvencí, které mi rvaly hlavu zevnitř. Bezmoc, šílená bezmoc, kde jediný kamarád byla miska na zvracení. Prostě si představte svoji nejhorší noční můru a teď ji vynásobte 100x .

Nechápal jsem, co se stalo, ale byl jsem rozhodnut s pitím té blbosti skončit. Nicméně následující den jsem mluvil s naším průvodcem, který mi říkal, že to je pouze proces čištění a že pití té rostliny nemůže nikomu uškodit. Léčí se s tím prý narkomani a psychicky postižení lidé.

Mohl bych popsat další 2x A4 o seancích (bylo jich celkem 8) a procesu čištění, ale zkrátím to. Můj strach spočíval v tom, opustit svůj poměrně spokojený egoistický život a plně se odevzdat tomu, co bude. Bál jsem se toho, že přestanu být člověkem, že se stanu jakýmsi bezduchým strojem . Paradoxně se stal pravý opak. Teprve když nejsme závislý na tomto těle, chováme se teprve lidsky. Emoce teď ve mně jedou naplno, dříve to byl proti tomu pouze takový slabý odvárek. Ta svoboda, která ve mně je, jakoby úplně vybuchuje. Je to jako bych 30let byl pod vodou a teď se vynořil a mohl se pořádně nadechnout. Prociťuji, opravdu prociťuji, jaké je to nic nemuset, ale také vůbec nic nechtít. Zdůrazňuji prociťuji, protože je rozdíl mezi tím o tom přemýšlet a mezi tím vnímat to srdcem.

Ano, uvědomuji si, že tato realita je pouze hra, že jde vlastně o program, který naprogramoval nějaký supergenius a my máme za úkol to tady pouze odehrát. Ano, je to hra, ale JAKÁ !!!

[Ladislav]

...Balsekar v tom rozhovoru říká...: Ale co je to pravda? Už jsem řekl, že cokoliv říkám, je koncept... ...a jsme doma
...lidé potřebují aby vše bylo "nějaké",... nebo je to potřeba ega?

P.S.: ...každopádně bychom (v Advaitě) přišli o přídavná jména a slovesa by měla taky "nakahánku"

[jamajsky.drap]

...lidé potřebují aby vše bylo "nějaké",... nebo je to potřeba ega?

To je přesně ono, lidi mají strach, že po zbavení se ega, už to nebude mít žádnou příchuť, že to bude nijaké. Ale, jak jsem psal výše, stane se pravý opak. Najednou to má šťávu jako bejk

[Monika]

Nejsme naprogramovaní, o tom píše jen Balsekar. Vážím si jej, ale v tomto se rozcházíme.

napíšu něco z mých osobních postřehů a zkušeností k tomu naprogramování, sama pro sebe si to nazývám podmíněnostmi, samozřejmě ne k tomu co jsme, ale k té konkrétní lidské bytosti, která se narodila rodičům, prožívá život, činí zkušenosti a to až do smrti

co jí bylo dáno do vínku a co dál na ní působí (co mne v této chvíli namátkově napadá):

základní pravidlo organismu lidského tvora, stejně jako zvířat, rostlin a pod - je přežít, zachovat životní funkce do té doby co je možné
genová výbava fyzická, temperament, dispozice intelektu, sociální inteligence, nadání, omezení fyzické i psychické, dispozice hloubky vnímání a cítění (například schopnosti koncentrace, práh bolestivosti ...) atd atd atd
konkrétní rodina, místo kde se narodila, nastavení společnosti, kultury, převzatých hodnot atd atd atd
s čím přišla do styku - jak probíhalo těhotenství, hned po narozením způsob vedení porodu (velmi ovlivňuje), jak s ní zachází matka, s čím přichází do styku běhme tří let života (velmi ovlivňuje), další zkušenosti a možnosti vzdělávání, výchovy, prostředí kde se pohybuje, s kým se stýká, události, kterými prochází atd atd atd

energetické vlivy:

astrologické aspektace zrození
egregor planety Země, egregor rodiného systému, egregor národa, egregor společnosti atd atd atd
paměťové záznamy lidstva, paměťové záznamy minulých inkarnací atd atd atd

tohle všechno a ještě mnoho a mnoho dalších vlivů prostupuje energetický systém člověka a zrcadlí se do centrální nervové soustavy a prostřednictvím toho se to dostává, až do jednotlivých buněk ... každý z nás je v každém okamžiku bombardován ohromnou spoustou vlivů, které jsou CNS neustále vyhodnocovány a interpretovány ( my jsme z toho vědomě schopni zaznamenat jen nepatrnou část) a ukládány a podle toho pak budou probíhat další reakce na podněty ...

když si tohle všechno uvědomíme, tak každý z nás je naprostým originálem, nemůže se chovat jinak než se chová ... toto potvrzují i mé osobní zkušenosti z praxe hlubinné regresní terapie a především z praxe systematických konstelací

když to všechno shrnu - karty jsou dány, to nemůžeme ovlivnit - záleží na tom, jak se s nimi hraje (aspoň teda podle mne) a jestli si té hře otevřeme naplno a užijeme si jí sakumprásk, když už tady jsme, nebo budeme sevřeni a budeme se bránit prožívat a prociťovat vše co přichází a jak to přichází a k tomu je potřeba nejen odvaha, ale i překonání determinismu zákona přírody a to přežít za každou cenu ... a to se CNS musí naučit, aby nevyhlašoval stav pohotovosti pokaždé, když má dojem ohroženosti, mám tu namysli záležitosti psychiky, ne stavy přímého ohrožení života, jako když na nás najíždí autobus, že bychom neměli uhnout, nebo když se na nás žene rozzuřené zvíře, že se necháme sezřat, nebo když někdo někoho ohrožuje na životě, způsobuje utrpení, krade nebo tak, že není na místě použít všech dostupných prostředků k zabránění toho a k obraně, nebo že není na místě léčba nemocí apod.

K tomu jak na to, aby zbytečně CNS nevyhlašoval stav pohotovosti, k tomu jak na to léčit "šílenství mysli" nás učí realizovaní lidé a také jsou tu dostupné různé techniky a metody (například hlubinná regresní terapie, systematické konstelace, léčba tmou, prožitkový tanec, artterapie, kineziologie a další prožitkově katarzní uvolňovací terapie a spousta různých léčebných pomůcek jako jsou například bachovy květové esence, esenciální léčba, meditace, šamanské rituály, práce s ajuhaskou, sebedotazování kdo jsem atd. atd. atd.)

To jsem zase vyjmenovala jen namátkově co jsme si vybavila, jak lze pracovat s danými podmíněnostmi a uvolňovat se z jejich vlivu - respektive, jak lze transformovat CNS a rozvolňovat vytvořené neuronové spoje, v podstatě přeprogramovávat mozek a uvolňovat vázanou energie z různých nezpracovaných traumat a uvolňovat tak základní stres, který v nás je a který v sobě nesou i naše buňky ...

Mám za to, že o těchto naprogramování mluví Balsekar a koncept Vše je On (Vše je vůle Boží) je jednou z přímých cest k totálnímu uvolnění, pro mne je to odkaz dávné moudrosti dzogčhenu, která vede k otevření se přímému vnímání, bez omezení posuzování mysli a tím otevření se svobodě a lehkosti bytí ... nakonec co si vzpomínám, tak ke shodnému poznání došel i Čech Fráňa Drtikol

být zajedno a sám se sebou, být vnímavý ke všemu co se odehrává, hluboko procítit vše co se děje, žít naplno a nechat se životem žít - doslova se mu dát - je jako objevit nový rozměr způsobu bytí a přináší to smíření a pokoj v duši, i přesto co vše se děje a jak se děje mně osobně to velmi pomáhá, jinak bych se už zbláznila z toho čím jsem prošla i z toho čemu jsem byla svědkem

pokud ale máte na to jiný náhled a máte za to, že lidé si vybírají svobodně a nepodmíněně způsoby svého chování a reakcí, tak OK

svobodu bytí vidím v uvědomění si toho co ve skutečnosti každý z nás je

[Monika]

Já jsem byl moc smutným, že jsem na to dceři nedokázal odpovědět. Museli bysme nenávidět JK, Buddhu atd., to ale není cesta... Oni jsou láska. Oni ti tepny nenařízli, jen tě vyprovokovali.
Taky mám lidi, co bych se jim rád schoval do náručí. Je to Bůh nebo jen fikce? Kdo se mnou leží v posteli?
PS: snad tohle budeme číst jen my, protože nezúčastněný člověk by nám navrhnul léčení... Mýlil by se?

ty otázky co si kladeš jsou velmi intimní a citlivé pro každého z nás ... a myslím, že dříve nebo později s tím bude konfrontován každý

na tohle ti nikdo nemůže odpovědět, respektive dokud se odpověď nezrodí přímo v tobě ( z tebe ), budou to jen slova, která vyvolají další otázky, mučivé úvahy, rozpory a pochybnosti

říká se, že před usvítem je tma největší a že bělostný květ lotosu vyrůstá a sílí díky vodě plné bahna a kalu že je to pro něj živná půda, aby se mohl rozvinout v celé své neposkvrněnosti a kráse a taky že než diamant odhalí svou krásu, bývá tvrdě broušen

[flpbb]

Začnu od jamaje - to je Castaneda, závidím ti to, chtěl bych to prožít. Šlo by to ale bez drog? Nenávidím, když mě něco ovládá a diktuje. Už takhle mám problémy s alkoholem...
Mony: nečekal jsem, že tímhle vás všechny tak vyprovokuju, ale je to logický, někdo už prostě tuhle otázku sem dát musel. Budu upřímný: já si prostě život neužívám /moje ego/, nechci ho ani žít, možná bych si měl vzít peníze a prostě se posadit někam do Španělska na lavičku a koukat do moře jako Tole. Proč to neudělám? Nemám na to odvahu. Pošlete mě do války, to není problém, kdyby si ale moje ego mělo dát pistoli na hlavu, to by byl křik a jak píšeš: nedovolilo by mi to. Možná bych ale to Španělsko měl realizovat, svlíknout se a plavat v Atlantiku za západem slunce... - snad nás vážně psychologové nečtou... Místo abysme byli vyrovnaní lidí, jsme vlastně trosky a zoufalci, co čím víc tohle vše studují, tím jsou na tom hůř. Nebo alespon já...
Přitom ale vím, že život je prostě nádherný, všechno mám před sebou, kdekdo by mi ten můj mohl závidět, to jen moje ego si ho neváží, dupe po duši, nechce, aby mluvila. Pak se ale bude divit, až ho někdo zastřelí. A nepomůžou mu modré oči, inteligence a svaly.
O té teorii, jak se Mony zmiňuje, jsem četl. Zeland to nazývá kyvadly, ale popsal to asi v davový psychozé nejlíp jeden Francouz. Záměrně nic neuvádím, protože jestli nás čtou "normální" lidi, vzalo by jim to naději. Přes pudy a závislosti tě zničí, ego jim nalítne na cokoliv. Když pak dýcháš a koukáš do slunce, jsou schopný ti dát do hlavy myšlenku, která ti rozseká život. Duše už rezignuje, jen ti řekne: Hochu, nebylo nám oběma líp někde na padáku s prostřeleným břichem?

[Monika]

Začnu od jamaje - to je Castaneda, závidím ti to, chtěl bych to prožít. Šlo by to ale bez drog? Nenávidím, když mě něco ovládá a diktuje. Už takhle mám problémy s alkoholem...

Ajuhaska je léčitelkou vnitřních zranění, je zkoncentrovaným projevem Inteligencí, spustí v tobě přesně to co potřebuje tvůj organismus, aby se vypořádal s tím co potlačil a nezpracoval … aby se mohl uvolnit ... Ona je velké Tajemství … je projem láskyplnosti Matky a moudrosti Otce. Nikdy nikomu neublíží.

Pracuje to podobně, jako když jsi v přítomnosti realizované bytosti.

Budu upřímný: já si prostě život neužívám /moje ego/, nechci ho ani žít, možná bych si měl vzít peníze a prostě se posadit někam do Španělska na lavičku a koukat do moře jako Tole. Proč to neudělám? Nemám na to odvahu. Pošlete mě do války, to není problém, kdyby si ale moje ego mělo dát pistoli na hlavu, to by byl křik a jak píšeš: nedovolilo by mi to. Možná bych ale to Španělsko měl realizovat, svlíknout se a plavat v Atlantiku za západem slunce... - snad nás vážně psychologové nečtou... Místo abysme byli vyrovnaní lidí, jsme vlastně trosky a zoufalci, co čím víc tohle vše studují, tím jsou na tom hůř. Nebo alespon já...
Přitom ale vím, že život je prostě nádherný, všechno mám před sebou, kdekdo by mi ten můj mohl závidět, to jen moje ego si ho neváží, dupe po duši, nechce, aby mluvila. Pak se ale bude divit, až ho někdo zastřelí. A nepomůžou mu modré oči, inteligence a svaly.
O té teorii, jak se Mony zmiňuje, jsem četl. Zeland to nazývá kyvadly, ale popsal to asi v davový psychozé nejlíp jeden Francouz. Záměrně nic neuvádím, protože jestli nás čtou "normální" lidi, vzalo by jim to naději. Přes pudy a závislosti tě zničí, ego jim nalítne na cokoliv. Když pak dýcháš a koukáš do slunce, jsou schopný ti dát do hlavy myšlenku, která ti rozseká život. Duše už rezignuje, jen ti řekne: Hochu, nebylo nám oběma líp někde na padáku s prostřeleným břichem?

Píšeš o svém egu, co všechno ono dělá a jak se projevuje, co nechce a že dupe po duši … možná se mi to zdá, ale píšeš jako by jsi s ním chtěl bojovat … co ale o něm víš ? co o něm víš ty sám, ne to co jsi slyšel nebo jsi četl ?

A kde jsi ty ? když je tady ego a někde tady je duše, kde jsi ty ? Kdo jsi ?

[flpbb]

Dodatek:
Jediný, co tohle vše mi dalo, bylo, že jsem přestal soudit. Copak já vím, jak bych se na jiným místě s jinou genetikou a jinou minulostí zachoval? Měl bych být Bohu vděčný, že vlastně jsem toho zase tak moc neudělal /relativně/. Samozřejmě, že udělal...
Dodatek 2 je ten, že intuitivní život by asi tou cestou byl. Je zde ale někdo, kdo by mi řekl, jak rozlišit intuici od ega? Ten hajzl se vždy do ní vcítí a ty pak se divíš a jen zíráš, jak tě zase podělalo, když se vydávalo za duši. Paradoxně by ale bylo egoismem říct, že ho nenávidím, když přes něj žiju. Asi chápu, co si Buddha prožil, když nejedl, JK, když si musel táhnout kříž na Golgotu. Samozřejmě nechápu, nesahám jim ani po paty. Zcela jistě bych se před JK postavil, když mu Římani roztrhávali tělo, chtěl by to ale? Asi ne..., což mě moc bolí...

[flpbb]

Mony: minuly se nám příspěvky.
Jsi chytrá holka, snažím se tě i pochopit. Že mi to nejde, je zřejmý...

[Monika]

Mony: minuly se nám příspěvky.
... snažím se tě i pochopit. Že mi to nejde, je zřejmý...

to je v poho ráda si s tebou píšu s tak syrovou opravdovostí se nesetkávám často ... je to pro mně inspirující