Balsekar, Osho atd.

[Monika]

"Chlapec se procházel v horách se svým otcem . Najednou klopýtl, spadl , udeřil se a zakřičel : " aaaaaa !" Vedle bolesti zaslechl z hor hlas, který zopakoval : " aaaaaa !"

Ze zvědavosti se zeptal: " Kdo jsi?" A dostal odpověď : "Kdo jsi? "
Pak zakřičel : "Já tě slyším ! Kdo ale jsi?" A hlas odpověděl: "Já tě slyším ! Kdo ale jsi?"

Rozzlobený chlapec znovu zakřičel : " Hlupáku !" A dostal odpověď : " Hlupáku !"

Tehdy se chlapec podíval na svého otce a zeptal se : "Tati , co se děje ?" Otec se usmál a řekl: " Synu můj, teď pozorně poslouchej.

A pak muž zakřičel : " Ty jsi nejlepší! "

Hlas odpověděl:" Ty jsi nejlepší! "

Dítě bylo překvapené a nerozumělo.

Tak mu otec vysvětlil:

"Lidé to nazývají ozvěna , ale ve skutečnosti je to ŽIVOT.

Život - jako ozvěna , ti vrací to , co ty řekneš , nebo uděláš .

Život není nic jiné než odraz našich činů.

Pokud si ty přeješ více lásky na světě , musíš vytvořit více lásky ve tvém srdci.
Pokud chceš , aby tě lidé respektovali , musíš ty respektovat je.

Toto je princip , který je třeba vložit do všeho v životě.

Život ti vrací to, co si dal ty jemu.

Náš život - to je zrcadlo nás samotných ..."

[flpbb]

adiuv

No, flpbb, kdybys zareagoval jinak, skoro bys mě zklamal

Bože, nemá na to co říct, tak se uchyluju k takovým stupidním klišé?

Je to tak. Jenže tady na Západě byla výchova dětí byla donedávna založená na odmítavém chování "fuj! Co to zase děláš???" a bezbranný špunt tak automaticky převezme tenhle způsob myšlení i cítění. Potíž je v tom, že každým odmítnutím druhého odmítneš nevědomky i sebe sama.

Mohl bys mi laskavě sdělit, kde je východ a západ? Mimochodem pokud tě tak rodiče vychovávali, moc tě lituji a ani se nedivím tomu, co zde píšeš. Nedivím se vlastně dnes už vůbec ničemu. Pokud jsi osvícený, jak se prezentuješ, vůbec to tady nezkoušej, jinak tě rozeberu jak dítě...

[flpbb]

K Monice vyjadřovat nemůžu, když je to kamarádka. Na budku ale dostane... Hlavně si ji nikdo nenamlouvejte, jinak máte na krku policii a vojáky, tím se vám jaksi nepochlubila. Její šťastné dny teprve přijdou, je moc podobná Julii London:

A ona to moc dobře ví...

[flpbb]

Denní rozmluvy s Rameshem Balsekarem 1.
Omkar: Co je toto Vědomí? Ramesh: Je to to, co vám nyní umožňuje mluvit. Kdybyste nebyl vědomý, nebyl byste schopný mluvit ani dělat cokoliv jiného. Proto, není to Omkar, kdo mluví, je to Vědomí, které mluví skrz nástroj těla a mysli nazývaný Omkar. Proto, je to Vědomí, které vykonává mluvení a naslouchání a cokoliv jiného skrz různé organismy těla mysli s různými jmény. A společnost považuje to, co se děje, za čin té které individuální entity, posuzuje ho jako dobrý nebo špatný, odmění jeho nebo jí, nebo potrestá jeho nebo jí. Uznání od společnosti znamená potěšení, odsouzení znamená bolest a každý Omkar žije svůj denní život užívající si potěšení a proklínající bolest. Omkar: Ale je v tom něco tajemného ... ( Ramesh se směje ) ... na tom pohledu zpoza očí. Ramesh: Ale není to dobrá definice Vědomí? A věř mi, došlo k tomu právě teď, protože si mně položil tu otázku. Není to legrační?
Ramesh: Ano, pane. Kdo bude mluvit první? O.K. Vaše jméno je?
Omkar: Omkar.
Ramesh: Omkar, ano…
Omkar: Moje otázka je …
Ramesh: Odkud pocházíte?
Omkar: Anglie …
Ramesh: Anglie. Jste na odpočinku …
Omkar: … s trochou irské krve.
Ramesh: Jste na odpočinku?
Omkar: Ne, vlastním malou zahradnickou firmu.
Ramesh: Myslíte tím, že jste byl vždy zahradník a stále s tím pokračujete?
Omkar: Po několik posledních let, ano.
Ramesh: Ano. Prosím, vaše otázka.
Omkar: Co je toto Vědomí?

Ramesh: Je to to, co vám nyní umožňuje mluvit. Kdybyste nebyl vědomý, nebyl byste schopný mluvit ani dělat cokoliv jiného. Proto, není to Omkar, kdo mluví, je to Vědomí, které mluví skrz nástroj těla a mysli nazývaný Omkar.
Proto, je to Vědomí, které vykonává mluvení a naslouchání a cokoliv jiného skrz různé organismy těla mysli s různými jmény. A společnost považuje to, co se děje, za čin té které individuální entity, posuzuje ho jako dobrý nebo špatný, odmění jeho nebo jí, nebo potrestá jeho nebo jí. Uznání od společnosti znamená potěšení, odsouzení znamená bolest a každý Omkar žije svůj denní život užívající si potěšení a proklínající bolest.

Omkar: Ale je v tom něco tajemného … ( Ramesh se směje ) … na tom pohledu zpoza očí.

Ramesh: Ale není to dobrá definice Vědomí? A věř mi, došlo k tomu právě teď, protože si mně položil tu otázku. Není to legrační?

Omkar: Vždy mi to přišlo jako velké tajemství.

Ramesh: Co ti …?
Omkar: Toto Vědomí.

Ramesh: Ano, ano. Mohu se tě na něco zeptat? ( Omkar se směje a přikyvuje ) Komu toto Vědomí přišlo jako velké tajemství? Nesnažím se být chytrý, jenom kladu otázky tak, jak přicházejí.

Omkar: To je otázka, ano.

Ramesh: Rozumíš, co tím myslím? Je to Vědomí, které klade tuto otázku a říká cokoliv, co bylo řečeno o Vědomí, které je tajemstvím, skrz organismus těla a mysli, zvaný
Omkar. Opravdu, to je vše, k čemu dochází.

Omkar: Ale ono přichází a odchází, někdy se cítím víc vědomý než jindy.

Ramesh: Ne, počkej, počkej. Vědomí je zde stále.

Omkar: Je zde stále …
Ramesh: Omkar přichází a odchází.
Omkar: Ano.

Ramesh: Vědomí je zde stále, Omkar je někdy probuzený, Omkar někdy spí a Omkar někdy sní.

Omkar: Jak může být víc probuzený?
Ramesh: Jak může být kdo víc probuzený?
Omkar: Tento Omkar.
Ramesh: Nástroj těla a mysli, třírozměrný nástroj?
Omkar: Je zde způsob, jak být víc probuzený?

Ramesh: Toto je problém. Omkar, který chce být víc probuzený, než je teď. Proč nebýt spokojený s tím, jak věci jsou? Rozumíš, co tím myslím? Proč nebýt spokojený s věcmi tak, jak jsou?

Omkar: To by bylo Osvobození.

Ramesh: Směju se, protože nedávno byla reklama - chlapík říká někomu ',Nebuď Santosh!'' - ,santosh' znamená spokojený - říká - ,, Nebuď Santosh …

Omkar: Nebuď Santosh?

Ramesh: … chtěj víc! '' ( Ramesh se směje ) Reklama na něco…
Omkar: Chtěj víc?

Ramesh: To, co říkám, je přesně naopak. Proč chtít víc, bud' Santosh! Bud' Santosh a bud' šťastný! Řekni mi něco o sobě, Omkare. Jak dlouho už jsi duchovní hledající?

Omkar: Poprvé jsem přijel do Indie když mi bylo kolem dvaceti a bylo to myslím v …
Ramesh: A od té doby jsi žil v Indii?
Omkar: Ne, ne, přijížděl jsem a odjížděl …
Ramesh: Rozumím, rozumím.
Omkar: … vždy přitahovaný k Indii.
Ramesh: Myslíš, že z nějakého zvláštního důvodu?
Omkar: Bylo zde hledání.
Ramesh: Prosím?
Omkar: Bylo zde hledání.
Ramesh: ( Obrací se k ostatním) Slyšíte ho? ( z publika ) Trochu hlasitěji, prosím.
Omkar: Bylo zde hledání.
Ramesh: Je mi líto, co jsi říkal?
Omkar: Bylo zde hledání.

Ramesh: Hledání! Rozumím. Ale nejsi si tak docela vědomý toho, co hledáš, nemám pravdu? Anebo sis byl jistý tím, co hledáš? A myslel sis, že to, co hledáš, bude nalezeno v Indii?

Omkar: Myslím, že představa byla nalézt mistra.

Ramesh: Rozumím. Proč jsi chtěl nalézt mistra? ( oba se smějí )
Víš, to je moje přirozenost. Nepřijmout to, co je zřejmé. Nalézt to, co je v tom hlouběji. To byla vždy moje přirozenost.
Takže jsi chtěl …, proč?
Chtěl jsi získat mistra, je to pravda? Proč jsi chtěl nalézt mistra? Co jsi čekal, že ti mistr dá takového, že jsi to neměl předtím?

Omkar: Přítomnost nebo metody, možná.

Ramesh: Říkal jsi poselství (v angličtině zní poselství podobně jako metoda), možná?
Omkar: Metodu.
Ramesh: Metodu, aha metodu, možná. Metodu k čemu?
Omkar: Abych se stal více vědomým.

Ramesh: Aby ses stal více vědomým. Proč ses chtěl stát více vědomým? Víš, často jsem zjistil, že když jsem se tím zabýval a nořil se do toho hlouběji, velmi rychle jsem se stal tichým.
Ale to je opravdu to podstatné. Mysl, která neustále chce něco, aniž by věděla, proč to chce. Proto jsem přišel na svůj základní koncept.
Od chvíle, kdy nově narozené dítě hledá matčin prs instinktivně, pokud mě se týká, ať už filosofové říkají cokoliv, pro mě je smysl a účel života jasný – hledat štěstí. Od chvíle, kdy nově narozené dítě hledá matčin prs, to co hledá, ať už to ví nebo ne, je štěstí. A od té chvíle, až do posledního výdechu, to, co lidská bytost hledá, je štěstí.
A došel jsem k tomu po, nevím, čtyřiceti, padesáti letech hledání osvícení.
Čtyřicet, padesát let jsem hledal osvícení. A vše, co jsem získal, bylo to, že se moje sbírka konceptů, moje sbírka navzájem si odporujících konceptů, stávala větší a větší.
Rozumíš? Tak jsem si řekl, začni od začátku. Začni od políčka číslo jedna. Co hledám? A to bylo potom, co jsem šel na odpočinek. Tak jsem si řekl, teď mám spoustu času, co jsem hledal? A došel jsem k závěru, že to, co jsem hledal, ať už jsem to si to uvědomoval nebo ne, nebylo Osvícení, nebyla Sebe-realizace, ale štěstí. Rozumíš, co tím myslím?

Omkar: Ano.

Ramesh: A to bylo to místo, kde jsem byl sveden z cesty. Předtím mi bylo řečeno, že to co hledám nebo to, co se předpokládá, že hledám, je Sebe-realizace, Osvícení. Proč? Protože se očekává, že mi dá Anandu. A co je to Ananda? Bylo mi řečeno, že Ananda znamená blaženost.

Omkar: Štěstí.

Ramesh: Jestliže Ananda znamená blaženost, zeptal jsem se sám sebe - ,,Jestliže jsem v blaženosti po celý den, kdo bude vydělávat na živobytí pro mou rodinu?'' Rozumíš co tím myslím?

Omkar: Dobrý postřeh.

Ramesh: Proto jsem slovo blaženost vyhodil. Opravdu nevím - Bůh musel být tak chytrý. Poprvé, když požádal někoho, aby přeložil slovo Ananda, vybral někoho, kdo řekl ,blaženost'. A pak nechal všechny ostatní navěky zmatené. Jak mohu být v blaženosti po celý den, nemohu být stále jako zpropadený tančící derviš. Kdo by vydělával peníze?
Proto jsem v určitou chvíli došel k závěru. Lidská bytost musí vydělávat peníze pro rodinu. Je to její povinnost. Ale po čem touží? Řekl jsem - po štěstí! Jediná potíž lidské bytosti je, co považuje za štěstí. Rozumíš, co tím myslím?
To je opravdová potíž. Co považuji za štěstí? Určitě ne blaženost.
Nyní další věc. To, o čem mluvím, není filozofie. Nemluvím o přirozenosti Vědomí. Nevím, až se stanu Vědomím, budu vědět a pak mě ani nenapadne zabývat se štěstím, protože už tu nikdy nebude žádný Ramesh.
Proto jsem přišel na svůj základ a rozhodl jsem se svůj základ držet tak jednoduchý, jak je to jen možné. A došel jsem k závěru, že jsou zde pouze tři věci. Dvě byly poměrně jasné.
Neprojevená Singularita, Jednota, Skutečnost, Shiva, neprojevená Skutečnost, Jednota nebo Singularita se stala projevenou Dualitou. To je Základní fakt.
Ve skutečnosti jsem se zeptal sám sebe: ,,Proč se docela spokojená neprojevená Singularita stala touto projevenou Dualitou a vytvořila Rameshe a Omkara, aby byli nešťastní lidé? Rozumíš, co tím myslím?
A pak jsem došel k závěru, že to tak muselo být, protože Skutečnost, která není individualitou, neměla žádnou možnost nebo nemožnost volby. Proto tuto otázku nelze vztáhnout na společnost. Jakou otázku? Proč Zdroj proměnil sám sebe na Dualitu a nespokojenost.
Takže musím předpokládat, že Skutečnost nemůže být individualita jako Ramesh nebo Omkar, proto musí být Neprojevená Skutečnost neosobní fakt. Z tohoto úhlu pohledu mi odpověď přišla jasná. Je zřejmé, že Skutečnost, když přemýšlím o tomto Zdroji jako o Potenciální Energii, Prvotní Energii, Potenciální pulsující Energii …

Omkar: Je tato energie Vědomí?

Ramesh: Ano, nazývej to Vědomí, nazývej to Energie, nazývej to Skutečnost, vlastně není potřeba to nazývat nijak, ale aniž všechno nějak nazveme, nemůžeme pokračovat s naším myšlením. Proto jsem se rozhodl, že to mohu nazvat Neosobním Vědomím nebo Prvotní Potenciální Energií. Pak mi bylo docela jasné, že samotná přirozenost, samotná přirozenost Skutečnosti, samotná přirozenost Potenciální Energie je aktivovat sebe sama někdy, jinak by to nebyla Skutečnost, ale mrtvá hmota. A nedovedl jsem si představit Skutečnost jako mrtvou hmotu.

Omkar: Takže by nebyla nespokojená?

Ramesh: Ne, ne, není zde nikdo, kdo by byl nespokojený tak jako tak.

Omkar: Nikdo, kdo by byl nespokojený.

Ramesh: Nikdo, kdo by byl nespokojený tak jako tak. Proto jsem došel k závěru, že toto Neprojevené, které se stalo Projeveným, je podle mého konceptu přirozeností Potenciální Energie, že je přirozeností Potenciální Energie sebe samu aktivovat, jinak by to nebyla Potenciální Energie.
Proto mi bylo docela jasné, že Potenciální Energie musí sama sebe aktivovat do projevené Duality a z tohoto důvodu máme Big Bang (Velký Třesk ) - mechanismus, Big Bang je mechanismus, kterým Potenciální Energie vybuchla do aktualizovaného Projevu.

Omkar: A jde to pořád dál a dál, bang, bang, bang …

Ramesh: Jestliže to jde dál a dál, kde je bang, bang, bang? Jestliže to jde dál a dál, navěky, ustavičně, pak není žádný bang, bang, bang.

Omkar: Bez důvodu … ?
Pokračování

[flpbb]

2.
Ramesh: Ale! Big Bang, jakkoliv mocná energie, dokonce nekonečná energie, musí někdy skončit a vyčerpat se. Možná po milionech a bilionech a trilionech let, nevím, ale někdy, protože Projev znamená prostor a čas, a prostor a čas musí skončit, když tento nesmírný výbuch energie skončí a vyčerpá se.
Proto, po milionech a milionech let Big Bang skončí a cokoliv zůstane, se vrátí do Potenciální Energie až do dalšího Třesku.
Takže toto je koncept neosobního odehrání se Projevu. Toto pro mě bylo přijatené.
Potom, v tomto projevu, jsou pouze dvě věci, aspoň pokud mne se týká. Organismus těla a mysli jako třírozměrný objekt a Ramesh. Objekt je zřejmě jedním z tisíců objektů, milionů objektů, ale kdo je potom Ramesh?
Tělo je součástí Projevu, ale protože Ramesh není objekt, nemůže být součástí Projevu. Takže, pokud Ramesh nemůže být součástí Projevu, musí být něčím spojeným s Neprojeveným Zdrojem. Neprojevenou Energií, Neprojeveným Vědomím, Neosobním Vědomím.
Proto jsem došel k závěru, že pokud přemýšlím o Zdroji jako o Prvotní Energii, mám odpověď pro Projev. Pro Rameshe musím přemýšlet o Zdroji jako o Neosobním Vědomí, Já jsem, Já jsem toto Já jsem. A to je Vědomí.
Takže jsem považoval Zdroj za Neosobní Vědomí. Pro fungování Projevu, které nazýváme denní život, muselo Neosobní Vědomí vytvořit miliony ztotožněných Vědomí, známých jako ega. Individuální entity s pocitem osobního konatelství, roboty, loutky, jakkoliv je nazýváš, kteří si myslí, že jsou konateli svých činů.
Proto Ramesh je jedno z těchto eg, které je Neosobním Vědomím ztotožněným s určitým objektem a jménem Ramesh jako oddělená entita s pocitem osobního konatelství.
Rozumíš, co tím myslím?

Omkar: Ano.

Ramesh: A je to toto ego, které si pouze myslí - já jsem tento organismus těla a mysli, já jsem oddělená entita, mám možnost udělat, co chci, jsem zodpovědný za své činy a ty, ten druhý jsi také zodpovědný za své činy.
A denní život znamená můj vztah s tím druhým, at' je ten druhý kdokoliv.
Jdu krok za krokem. Takže jsem řekl, co mě zajímá? Jako Rameshe mě zajímá pouze moje štěstí. A moje štěstí závisí na mém denním životě. Můj denní život znamená můj vztah s tím druhým, ať je ten druhý kdokoliv. Možná moji rodiče nebo manželka, nebo syn, nebo soused, nebo někdo spojený s mým povoláním nebo zaměstnáním, nebo úplný cizinec.
Proto denní život může znamenat pouze můj vztah s tím druhým. A účel mého života, jak vidím, je, že chci být stále šťastný. Jedna věc byla jasná. Nemohu být šťastný stále, protože denní život znamená někdy potěšení, někdy bolest.
Takže jsem se zeptal sám sebe - kdo kontroluje moje potěšení a bolest? Nejsou pod mojí kontrolou. Jinak bych neměl vůbec žádnou bolest. Měl bych nepřetržité potěšení. Ale fakt, že potěšení a bolest jdou společně, znamená, že střídání potěšení a bolesti je mimo mojí kontrolu.
Takže jsem si řekl, začněme s denním životem. Denní život znamená potěšení a bolest.
Ramesh: Takže, ve středu mého zájmu je to, po čem někdo, jako jsme my, touží nejvíc. Máme to štěstí, že jsme dostatečně zaopatřeni v životě, za což bychom měli být vděčni Bohu, protože jsou miliony lidí žijících pod hranicí bídy a také máme zdravý rozum a víme, že máme úplnou svobodnou vůli, ale naše svobodná vůle je bezcenná v praxi i v teorii. V teorii je má svobodná vůle založená na dvou faktorech, moje geny a podmíněnosti a nad žádným z nich jsem neměl kontrolu. Takže, kdo měl kontrolu nad těmito dvěma faktory? Zdroj nebo Stvořitel nebo Bůh. Proto Bůh pevně stanovil tyto dvě kvality, geny a podmíněnost informacemi až do dnešního dne, v každém organismu těla a mysli, takže mi bylo naprosto jasné, nepopiratelně jasné, že to, co jsem dělal po celý svůj život podle své svobodné vůle, bylo přesně to, co Bůh očekával, že budu dělat.
Ramesh pokračuje (viz začátek rozhovoru z 2.2. 09): Takže začněme s denním životem. Co je denní život? Od samého začátku? A zjistil jsem, že denní život znamenal vždy to, že jsem čelil situaci, že jsem se zabýval situací, takhle jednoduché to je.
Před třemi tisíci lety se jeskynní muž ráno probudil, usoudil, že má hlad, rozhodl se jít ven a sehnat něco k jídlu. Když už se chystal vyjít, uviděl pantera číhajícího u ústí jeskyně. To je jeho situace. Takže se musí rozhodnout. Mám hlad, chci … …ale je zde panter, co udělám?
Moje situace je odlišná. Moje situace je - půjčka v bance je splatná do dnešního dne, musím někde sehnat nějaké peníze.
Situace se může lišit, ale základní esence denního života je stejná. V dané situaci, co mám udělat? A udělat to. Toto je základ denního života.
Proto jsem stanovil svůj první koncept.
Pro každou lidskou bytost, pro jeskynního muže před pěti tisíci lety, pro nás dnes, nebo pro člověka budoucnosti, ať je to kdokoliv, základ denního života je velmi jednoduchý - musí čelit situaci.
A čelit situaci, kdykoliv, před pěti tisíci lety, nebo o pět tisíc let později, může znamenat pouze to, že lidská bytost udělá cokoliv, co cítí, že má udělat, aby dostala to, co chce.
Proto, Omkare, jsem usoudil, že každá lidská bytost má rodné právo svobodné vůle, každá lidská bytost má rodné právo udělat cokoliv, co on nebo ona chce udělat v dané situaci, ty máš právo to udělat, já mám právo to udělat, mudrc a světec mají právo udělat to, co chtějí, a psychopat a zločinec a vrah také musí mít úplnou svobodnou vůli udělat cokoliv, co chtějí.
Takže jsem řekl, ať už hledám cokoliv, musím začít s nesporným základním konceptem, faktem života číslo jedna - každá lidská bytost musí mít a má úplnou svobodnou vůli. Fakt číslo dvě, zcela jasný, stejně zřejmý je, že od začátku času lidská bytost nikdy neměla žádnou kontrolu nad výsledkem svých činů.

Omkar: To by mohlo vypadat jako rozpor.

Ramesh: Ale toto je základní rozpor života. Ale život běží dál po tisíce let. Proto, proto Omkare, to nemůže být rozpor. Rozumíš, co tím myslím?

Omkar: Svobodná vůle a předurčenost.

Ramesh: A protože život běžel dál po tisíce let, pokud by to byl rozpor …, co je to rozpor? Nemohu sedět a stát v tu samou chvíli. O milion let později to bude rozpor. Ale život běžel dál po tisíce let.

Omkar: Hm …

Ramesh: Proto to nemůže být rozpor ... mimochodem, víš, je zde malá, půvabná knížka - ,Má lidská bytost svobodnou vůli?' a malými písmenky, na obalu, stojí - ,odpověď vás překvapí!'.
Odpověď je, že to není rozpor! Proto fakt života číslo jedna - Svobodná vůle je rodné právo každé lidské bytosti, protože bez svobodné vůle pro každou lidskou bytost, normální i nenormální, by k dennímu životu nemohlo dojít.
Fakt číslo dvě - Žádná lidská bytost neměla nikdy žádnou kontrolu nad výsledkem svých činů.

Omkar: Pro mysl je těžké se s tím vyrovnat.

Ramesh: Počkej chvíli. Proto jsem ti to usnadnil tím, že jsem vydal knížku a její cena není o moc vyšší než cena šálku kávy na západě.

Omkar: Mohu si to dovolit, ano.

Ramesh: Takže - fakt číslo jedna, mám svobodnou vůli. Fakt číslo dvě, nemám žádnou kontrolu nad tím, co se v životě stane.
Proto, není to rozpor, je to jednoduchost sama. Mám svobodnou vůli, ale je v praxi bezcenná. ( smích )

Omkar: Bylo dáno, že zde budu sedět, bylo to ve filmu ( života ).

Ramesh: Mám, jako lidská bytost vždy mám svobodnou vůli, ale od samého začátku, má svobodná vůle, kterou byl mimochodem Bůh nucen mě, jako lidské bytosti dát - Bůh je chytrý, dobře, chceš svobodnou vůli, ale nebudeš mít žádnou kontrolu nad výsledky svých činů. Vidíš?
Proto tento fakt není rozpor - Mám svobodnou vůli, ale je v praxi bezcenná.
Co se ve skutečnosti děje v praxi, co se ve skutečnosti děje v praxi je, že někdy dostanu to, co jsem chtěl, někdy nedostanu to, co jsem chtěl a někdy to, co dostanu, předčí očekávání, v mnoha případech k horšímu, někdy k lepšímu.
Mimochodem, jednou jsem dostal něco nad očekávání k lepšímu a bylo to něco, aspoň pokud vím, co jsem pouze já dostal od Boha. V mnoha případech k horšímu - někdo očekává, že projde u zkoušky a postoupí do dalšího ročníku a zjistí, že nejenže nedostal průměrnou známku, dokonce propadl! To, k čemu došlo, bylo k horšímu. Nad očekávání k horšímu.
V mém případě to, co jsem dostal, bylo velmi zajímavé. Udělal jsem svoje bakalářské zkoušky v Indii a odjel do Londýna, abych získal bakalářský obchodní titul, bakalář obchodu, a vstoupil na slavnou Londýnskou Školu Ekonomie.
A tak to šlo už několik let před mým vstupem, zaběhnutý postup byl takový, že studentům z Indie bylo dovoleno pokračovat ve studiu a přípravě na bakalářskou obchodní zkoušku, nemuseli čekat na meziobchodní zkoušku, ale protože v Bombayi nebyli školeni v účetnictví, během roku museli být školeni v účetnictví, dostavit se ke zkoušce a složit zkoušku z účetnictví.
Takže po úspěšném složení vstupní zkoušky obdržel student ,částečné osvobození', osvobození od meziobchodní zkoušky, částečné osvobození, protože mu umožnilo začít s přípravou na bakalářskou obchodní zkoušku, ale během roku musel složit zkoušku z účetnictví, standartní postup.
Dostavil jsem se tedy ke vstupní zkoušce a zadání bylo velmi obecné, aby se zjistila minimální znalost angličtiny, což naštěstí pro Indy nebyl problém a vaše obecné znalosti, které by vám umožnili být přijat za studenta Londýnské Školy Ekonomie. Otázky byly velmi obecné. Deset nebo dvanáct otázek, očekávalo se, že zodpovím pouze dvě nebo tři, mnoho možností.
Vybral jsem si dvě otázky a na konci zkoušky jsem byl opravdu spokojený, dokonce, i kdybych měl sám sebe ohodnotit, měl bych pocit, že jsem nemohl uspět lépe. Byl jsem opravdu šťastný.
A bylo mi tehdy devatenáct, ale přesto si pamatuji na větu, kde jsem řekl - Komunismus je velmi dobrý pro zemi, ale nemůže uspět, aniž by lidská přirozenost byla perfektní. Pamatuji si to, nevím, jak to ze mě vyšlo, stejně jako rozmluva, ke které dochází nyní, prostě se děje - že komunismus může být úspěšný, pouze pokud je perfektní lidská přirozenost. Lidská přirozenost není perfektní, proto komunismus nemůže uspět. To je jediná věc, kterou si pamatuji.
Něco na této větě muselo zapůsobit na některé ze zkoušejících, nebo na všechny zkoušející natolik, že výsledek byl … … řekli, že výsledek této předběžné vstupní zkoušky bude oznámen zítra, ale dnes, pokud chci znát výsledek, mohu jít za jedním profesorem, Plantem, pamatuji si jméno a on mi dá odpověď. Šel jsem za profesorem a řekl - ,,Profesore, mé jméno je Balsekar, zůčastnil jsem se této zkoušky a rád bych znal její výsledek.'' ,,Ach, ano, B, podle abecedy …. R. S. Balsekar - ,plné osvobození'.'' Řekl jsem - ,,Pane, získal jsem svůj bakalářský titul v Bombayi, neabsolvoval jsem ještě bakalářskou obchodní zkoušku. Podíval se znovu - ,,Plné osvobození''! Neodvážil jsem se ho zeptat potřetí.
Vyšel jsem ven a řekl svým přátelům - ,,Dostal jsem ,plné osvobození'.'' ,,Blázníš? Během posledních třiceti let nikdo nemohl dostat ,úplné osvobození'.'' Další den na tabuli - R. S. Balsekar - ,úplné osvobození'. To, co chci říci je, že jsem asi jediný obchodní absolvent na světě, který se nikdy neobjevil u zkoušky z účetnictví. Není to snad něco nad očekávání?
Takže platí pravidlo. Dostanu to, co chci, nedostanu to, co chci, anebo to, co dostanu, předčí očekávání. Ke které ze tří věcí dojde, nebylo nikdy pod ničí kontrolou. A co je esencí denního života? Uplatním svou svobodnou vůli, udělám, cokoliv chci, dojde k jedné ze tří věcí a společnost, ve které žiju, považuje to, k čemu došlo, jednu ze tří věcí, nad kterými nemám žádnou kontrolu, za můj čin!
Ne to, co jsem udělal, společnost nemůže vědět, co jsem udělal. Společnost posuzuje jednu z těch tří věcí, nad kterými jsem neměl žádnou kontrolu, jako můj čin, ohodnotí ho jako dobrý nebo špatný, odmění mě nebo potrestá, uznání od společnosti znamená potěšení, odsouzení od společnosti znamená bolest a to je náš denní život.
Máte svobodu udělat to, co chcete, ale nemůžete nikdy vědět, zda to, co chcete, ať už je váš úmysl jakýkoliv, vám přinese potěšení nebo bolest. A jestliže chcete žít v této společnosti, musíte to přijmout.
Takže není žádných pochyb. Má lidská bytost svobodnou vůli? Ano! Protože bez té by k životu nemohlo dojít.
Potom jsem se zeptal sám sebe. Mám alespoň uspokojení z toho, že vím, že alespoň teoreticky má moje svobodná vůle nějakou hodnotu? V praktickém životě, bezcenná. Má nějakou hodnotu alespoň teoreticky? Zeptal jsem se tedy sám sebe. Jaký je základ mé svobodné vůle? Chvíli to trvalo, ale odpověď byla úplně přijatelná.
Moje svobodná vůle je založená pouze na dvou faktorech, žádný třetí faktor. Geny v tomto lidském objektu a podmíněnost výchovou a prostředím této lidské osobnosti. Nemám žádnou kontrolu nad tím, jakým rodičům se narodím, proto nemám žádnou kontrolu nad geny v tomto lidském objektu a více a více výzkumů dokazuje, jak silným faktorem geny jsou. Nejen nad tím, co se stane tělu, ale dokonce nad tím, co se stalo, co se děje a co se stane mozku, jak se mozek rozhodne. Takže více a více výzkumů dokazuje, jak, jak významný tento faktor genů je.
Dalším faktorem je to, co nazývám podmíněností. Stejně tak, jako nemám kontrolu nad tím, že se narodím určitým rodičům a proto nemám kontrolu nad geny, stejně tak nemám kontrolu nad tím, že se narodím určitým rodičům v určitém zeměpisném prostředí, já v Indii, Omkar v Irsku a nad společenským postavením mých rodičů, vyšší třída, vyšší střední třída, nižší střední třída nebo nižší třída. Ve kterém prostředí přijímá tento organismus těla a mysli bombardování podmiňujícími informacemi ode dne jedna - doma, způsobem, kterým se moji rodiče a ostatní příbuzní chovají, ve společnosti, ve škole nebo na koleji v daném prostředí, ve škole nebo v chrámu - bombardování podmiňujícími informacemi. To je dobré, to je špatné, musíš dělat toto, nesmíš dělat toto, toto je společensky přijatelné, toto je společensky nepřijatelné a nejdůležitější, to je hřích a Bůh tě potrestá.
Takže, cokoliv jsem v každou chvíli dělal jako svou svobodnou vůli je založeno na dvou podmínkách, geny a podmíněnosti až do dnešního dne v tomto organismu těla a mysli a nad žádným z nich jsem neměl kontrolu - geny jsou víceméně stabilní, ale podmiňování informacemi se stále mění, cokoliv, co jste četli, slyšeli, zakusili, může změnit váš existující stav, upravit ho nebo dokonce transformovat, proto je také nazývám podmíněnosti až do dnešního dne, protože to, co se ve skutečnosti děje nyní, je čerstvé podmiňování informacemi, které může změnit nebo upravit váš existující stav, nebo jej dokonce transformovat.

Omkar: Ale ovlivní to skutečně Vědomí, které je stále zde?

Ramesh: Omkare, proto se také otázka netýká … O čem vlastně mluvíme? Omkare, o čem vlastně mluvíme? O štěstí pro Omkara a Rameshe! To je to, o čem mluvíme! Omkar musí žít svůj život, Ramesh musí žít svůj život. Jaký je účel a smysl života? Štěstí. To je to, co zkoumáme.
Takže, ve středu mého zájmu je to, po čem někdo, jako jsme my, touží nejvíc. Máme to štěstí, že jsme dostatečně zaopatřeni v životě, za což bychom měli být vděčni Bohu, protože jsou miliony lidí žijících pod hranicí bídy a také máme zdravý rozum a víme, že máme úplnou svobodnou vůli, ale naše svobodná vůle je bezcenná v praxi i v teorii.
V teorii je má svobodná vůle založená na dvou faktorech, moje geny a podmíněnosti a nad žádným z nich jsem neměl kontrolu. Takže, kdo měl kontrolu nad těmito dvěma faktory? Zdroj nebo Stvořitel nebo Bůh. Proto Bůh pevně stanovil tyto dvě kvality, geny a podmíněnost informacemi až do dnešního dne, v každém organismu těla a mysli, takže mi bylo naprosto jasné, nepopiratelně jasné, že to, co jsem dělal po celý svůj život podle své svobodné vůle, bylo přesně to, co Bůh očekával, že budu dělat.
Přesněji řečeno, nebyl to Ramesh, dělající cokoliv, ale byl to Bůh, jednající skrz tento lidský organismus těla a mysli a vykonávající cokoliv, k čemu mělo dojít podle Boží Vůle, Kosmického Zákona a moje geny a podmíněnosti byly pouze mechanismem k tomu, aby došlo k mému činu.
Pokračování…

[flpbb]

3.

Omkar: Mám pocit, že kdyby to bylo možné přijmout, bylo by to Osvobození.

Ramesh: A, upřímně, pro mne to je Osvobození, Osvícení, Seberealizace. Protože když jsem došel k tomuto konečnému závěru, měl jsem svůj vlastní koncept Osvícení. V té chvíli jsem měl svůj vlastní koncept Osvícení. Co je pro mne Osvícení? Vyjádřím to jasně.
Osvícení znamená úplné přijmutí toho, že se všechno v tomto světě děje podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. Jak toto dění někoho ovlivní k lepšímu či horšímu, ať už je úmysl jakýkoliv, je opět podle Boží vůle, Kosmického Zákona, skrz který organismus těla a mysli dojde k činu, který společnost považuje za tvůj čin, můj čin, jeho čin, je opět podle Boží Vůle Kosmického Zákona. Lidská bytost je neschopná sama udělat jakýkoliv čin.
Řekl jsem, toto je pro mne Osvícení.

Omkar: Je zde nějaký způsob, jak povzbudit toto přijetí?

Ramesh: To není moje starost, Omkare. (Ramesh se směje a Omkar také J ) To není moje starost. Jestli chceš, abych pokračoval s tím, co je moje starost, povím ti to.
Řekl jsem toto je pro mne Osvícení. A já hledám štěstí. Proto ponechme Osvícení stranou. Zajímá mne skutečnost, jaké štěstí získám pro zbytek svého života takové, které jsem neměl předtím, pokud budu schopný přijmout úplně to, že nejsem konatelem žádného činu, vše se pouze děje podle Boží Vůle, Kosmického Zákona skrz tento organismus těla a mysli a geny a podmíněnosti jsou mechanismem tohoto dění.
Hledám štěstí. Nyní vím, že toto štěstí nemám. Proto nejdůležitější závěr, ke kterému je potřeba dojít je to, že hlubší štěstí, které hledám, je úplně, od základu odlišné od potěšení, která jsem hledal v životě.
Po celý svůj život jsem vyhledával potěšení v mylné představě, že to je štěstí, ale nyní vím, co to potěšení je a také vím, že toto štěstí stále nemám. Proto má další otázka byla a nejdůležitější závěr, ke kterému bych měl dojít, zněl, že hlubší štěstí, které hledám, není možné nalézt v potěšeních, která přináší život. Ve skutečnosti hlubší štěstí, které hledám, není vůbec možné nalézt v běhu života.
Protože běh života znamená pouze potěšení a bolest.
Takže, toto je nejdůležitější závěr, ke kterému jsem došel a ten zní, že štěstí které hledám, je úplně nezávislé na běhu života. Může to být tedy pouze v mém postoji k životu. Pro mě ten nejdůležitější závěr. Štěstí, které hledám, nezávisí na potěšeních, které vyhledávám, ale na mém postoji k životu.
A ještě dokonce vím, vzpomeň si, moje hledání štěstí není založeno na vyhledávání potěšení a jsem schopný ho provádět, protože jsem díky Boží milosti dostatečně zaopatřený v životě. Kdybych nebyl dostatečně zaopatřený v životě, kdybych žil pod úrovní hranice bídy, asi bych nebyl schopný dojít k tomuto pevnému závěru, protože každý pod úrovní hranice bídy pouze říká - moje štěstí znamená minimum peněz pro moje minimální základní potřeby, potrava, ošacení a střecha nad hlavou. Nic jiného mě nezajímá. Toto je pro mě úplné štěstí.
Proto se nezabývám někým, kdo žije pod úrovní hranice bídy, to je Boží starost, zabývám se svým štěstím. A když mluvím o sobě, myslím tím někoho, kdo je dostatečně zaopatřený v životě a kdo musí dojít k pevnému závěru, že štěstí které hledá, nemá nic společného s během života, ale s jeho postojem k životu.
Ramesh: Takže, když jsem schopný přijmout úplně to, že nejsem konatel svých činů, potom celé břemeno pýchy za své dobré, úspěšné akce, větší břemeno studu a provinilosti za své akce, které byly neúspěšné a zranily ostatní a dokonce ještě větší břemeno nenávisti vůči druhým, kteří zranili mě - celé toto břemeno zmizí. Celé břemeno úzkosti a nenávisti zmizí. A zmizení tohoto břemene pro mě automaticky znamená moje štěstí, které jak jsem si uvědomil, je klidem mysli. Takže k tomu jsem došel. Štěstí, které hledám, štěstí, které hledala a hledá každá lidská bytost, aniž by o tom věděla, je pouze klid mysli, štěstí díky klidu mysli, a potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že staré slovo v sanskrtu, tři tisíce, pět tisíc, bůhví kolik tisíc let staré, znamená přesně, do písmene to samé. Já říkám štěstí díky klidu mysli, slovo v sanskrtu říká ,Sukha - Shanti‘ - jestliže se jmenuješ Omkar, musel jsi už slyšet o ,Sukha - Shanti‘ ?
Další otázka byla jednoduchá. Jaký byl můj dosavadní postoj k životu, který mi nepřinesl štěstí?
Byla ještě jedna, obtížnější otázka. Co myslím svým postojem k životu? Postoj k životu je fráze, která by filozofy potěšila. Můžete o ní napsat stovky knih. Tak velký prostor. Ale když hledám své štěstí, co myslím svým postojem k životu? A jediný závěr, ke kterému jsem dokázal dojít, byl, že postoj k životu, který dává tak velký prostor, ve skutečnosti znamená můj postoj vůči ostatním. Když řeknu můj postoj k životu, jediné co tím mohu myslet je můj postoj vůči ostatním, kteří reprezentují zbytek světa.
Takže jaký byl můj postoj vůči ostatním, který mi nepřinesl štěstí? To bylo jednoduché. Jaký byl Omkárův postoj vůči ostatním po celý jeho život, který mu nepřinesl štěstí? Jaký je Omkárův postoj vůči ostatním? Na čem je založený Omkárův postoj vůči ostatním? Na čem je založený Rameshův postoj vůči ostatním? Na čem je založený postoj každé lidské bytosti vůči ostatním? Jednoduché, že?
Jaký je přístup každé lidské bytosti vůči ostatním, který jí nepřinesl štěstí, které hledá?
A odpověď je zřejmá. Odpověď je, že postoj každé lidské bytosti vůči ostatním je založený na podezřívavosti, rivalitě. Dokonce mezi malými bratry a sestrami je rivalita. Matka přinese domů koláč. Není to příliš velký koláč. Chci ho celý pro sebe. Ale jsou zde bratři a sestry. Takže co matka udělá? Čtyři bratři a sestry, rozdělí ho na čtyři díly. Všichni čtyři se dívají, který díl je největší. Ano či ne? To, co říkám není žádná teorie.
Proto pevný závěr, ke kterému jsem došel, je, že vztah každé lidské bytosti vůči ostatním, od začátku času, byl a je založen na rivalitě a proto není šťastná. A bylo mi jasné, že tak to musí pokračovat po další miliony let.
Proto jsem došel k závěru, že hledání štěstí v životě je ztrátou času a energie. Lidská bytost nemůže být šťastná. A věř mi, opravdu jsem odevzdal svůj intelekt. Odevzdal jsem svůj intelekt a když jsem ho odevzdal, odpověď jsem dostal zvenku, zvenku tím myslím ze Zdroje. Zněla, mýlíš se, lidská bytost může být šťastná, je zde odpověď, a ta odpověď, kterou jsem dostal zvenku, je to, co jsem ti řekl …. a to, o čem stále mluvíme.
Odpověď, kterou jsem dostal zvenku, Omkare zněla - mýlíš se, je možné, aby byl člověk šťastný, několik lidských bytostí bylo šťastných, byli nešťastní, protože znali odpověď, ale odmítli ji přijmout a ta odpověď je základem každého náboženství. To je odpověď, kterou jsem dostal.
Předtím jsem usoudil, přemýšlel jsem o tom, ne že bych o tom nepřemýšlel, že nemůže být jeden základ pro všechna náboženství, jinak by zde nebyly náboženské války po stovky let, nemůže být jeden základ, ale zde je odpověď od Boha - je zde společný základ, ale lidské bytosti ho zahodily a pak jsem přišel na čtyři nejkrásnější slova z Bible - Bud' Vůle Tvá ( Thy Will Be Done, Tvá Vůle Bud' Konána ) Co to znamená? Jednoduché. Nemůže se stát nic, aniž by to nebyla Boží Vůle.
To znamená, že vše ve světě, v jakoukoliv chvíli, je přesně takové, jaké to má být podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. A také už vím, že jednota Neprojeveného se stala dualitou jakéhokoliv představitelného druhu, začínající mužem a ženou.
Jestliže toto přijmu, nemůže se stát nic, aniž by to nebyla Boží Vůle a to, že základem Projevu je dualita začínající mužem a ženou, musím přijmout i to, že nebyla nikdy na zemi doba, kdy by byli lidé pouze dobří, krásní, vlídní, - vždy zde museli být i lidé opační.
S tímto přijmutím je zbytečné ptát se sám sebe, proč Bůh stvořil někoho, jako byl například Hitler, kvůli kterému devět milionů Židů ztratilo své životy. Odpovědí je - proto, že Bůh stvořil také Ježíše Krista a Svatého Františka a Ramakrishnu Paramahamsu a Ramanu Maharshiho …. a …Rameshe Balsekara. Proto jsem se také nemusel nikdy ptát, proč Bůh stvořil handicapované děti, co ty ubohé děti provedly. Odpovědí je - Bůh musel stvořit handicapované děti, protože Bůh stvořil zdravé děti.
Proto moje štěstí závisí na přijmutí všeho takového, jaké to je na obě strany a základem každého náboženství je, podle Bible - ,Bud' Vůle Tvá', islám říká to samé a někdo mi říkal, že doslovný překlad slova islám je ,odevzdání se' . A co může lidská bytost odevzdat Bohu jiného, než svůj pocit osobního konatelství.
Hinduistické náboženství říká tu samou věc ještě silnějším způsobem. Bible říká - ,Bud' Vůle Tvá', hinduistické náboženství říká - Ty jsi konatel, Ty jsi zakusitel, Ty jsi ten kdo mluví, Ty jsi ten kdo naslouchá - to je to, s čím jsme začali - Ty jsi ten, kdo mluví, Ty jsi ten kdo naslouchá - zdá se, že Ramesh mluví, Omkar naslouchá, Omkar mluví, Ramesh naslouchá, ale kdyby jsme oba byli v hlubokém spánku nebo v bezvědomí pod vlivem sedativ, ani jeden z nás by nebyl schopný mluvit ani naslouchat ani dělat cokoliv jiného. Proto, kdo dělá to všechno? Vědomí mluví skrz jeden nástroj, naslouchá skrz druhý, mluví skrz jeden, naslouchá skrz druhý J
Proto, to podstatné, co chci říci, další důležitá otázka - předpokládejme, že jsem schopný přijmout úplně, že nejsem konatel, nikdo není konatel, jaké štěstí tím získám po zbytek svého života, které jsem neměl předtím? Od začátku se zabývám hledáním štěstí - jestliže jsem schopný přijmout úplně, že nejsem konatel, ten druhý není konatel, jaké štěstí tím získám po zbytek svého života, které jsem neměl předtím? A na stejnou otázku měl Buddha stejný koncept, byl jsem docela šťastný, vlastně ne opravdu šťastný, pocítil jsem nesmírnou úlevu, když jsem zjistil, že alespoň velký Buddha měl ten samý hloupý koncept, jako jsem přijal já - to, že lidská bytost není schopná sama vykonat jakýkoliv čin.
Takže, jeho koncept, co je osvícení?
Úplné přijetí konceptu, který jeho slovy, Buddhovými slovy zní - ,Události se dějí, skutky jsou konány, ale není zde žádný individuální konatel jakéhokoliv činu'. Toto je osvícení.
Další otázka - co pro mě toto osvícení udělá po zbytek mého života takového, že jsem to neměl předtím? Buddha řekl: ,Osvícení znamená konec utrpení'. Takže, konec utrpení je štěstí, které hledám. Konec utrpení ve vztahu k tomu, co říkal Buddha, je štěstí, které hledám. A které neexistuje v potěšení a bolesti, jež přináší život.
Takže, když jsem schopný přijmout úplně to, že nejsem konatel svých činů, potom celé břemeno pýchy za své dobré, úspěšné akce, větší břemeno studu a provinilosti za své akce, které byly neúspěšné a zranily ostatní a dokonce ještě větší břemeno nenávisti vůči druhým, kteří zranili mě - celé toto břemeno zmizí. Celé břemeno úzkosti a nenávisti zmizí. A zmizení tohoto břemene pro mě automaticky znamená moje štěstí, které jak jsem si uvědomil, je klidem mysli.
Takže k tomu jsem došel. Štěstí, které hledám, štěstí, které hledala a hledá každá lidská bytost, aniž by o tom věděla, je pouze klid mysli, štěstí díky klidu mysli, a potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že staré slovo v sanskrtu, tři tisíce, pět tisíc, bůhví kolik tisíc let staré, znamená přesně, do písmene to samé. Já říkám štěstí díky klidu mysli, slovo v sanskrtu říká ,Sukha - Shanti' - jestliže se jmenuješ Omkar, musel jsi už slyšet o ,Sukha - Shanti' ?
Omkar: Ano
Ramesh: Štěstí díky klidu mysli ,Sukha - Shanti', a Buddha šel ke kořenu věci - na čem je založeno ,Sukha - Shanti'? Na nepřítomnosti utrpení. Utrpení, způsobené nenávistí vůči sobě samému za své činy a nenávisti vůči druhým za jejich činy. Toto utrpení skončí, což znamená ,Sukha – Shanti', štěstí díky klidu mysli. O.K. ?
Omkar: O.K.
Ramesh: Ale má to háček. Velmi podobný tomu, který Bůh umístil do mé svobody akce, do mé svobodné vůle - mám svobodnou vůli, ale nemám žádnou kontrolu nad výsledkem svých činů. Podobně, toto je úplná ,Sukha - Shanti', ale koncept musí být přijat ÚPLNĚ !
Intelektuálně ho přijme i úplný hlupák, když to znamená ,Sukha – Shanti'. Přijme ho dokonce i úplný hlupák. Ale koncept nemůže pracovat, aniž je jeho přijetí úplné. Proto, jaká je Omkárova konečná otázka?
Co mohu udělat pro to, abych měl úplné přijetí, ne pouze intelektuální, toho, že nejsem konatel? Není to pravda?
Jaká je odpověd'? Nevíš? Co mohu udělat pro to, abych měl úplné přijetí toho, že nejsem konatel? A Omkarova odpověd' je - nevím, to je to, co bych rád věděl.
Omkar: Nevím.
Ramesh: Nevíš, co udělat?
Omkar: Ano.
Ramesh: Odpověď je mnohem jednodušší. Není nic, co Omkar může udělat. Proč? Protože není konatelem ničeho! Vidíš ten háček?
Omkar: Háček 22. ( Catch 22, román J.Hellera Hlava 22)
Ramesh: Co mohu udělat pro to, abych své intelektuální přijetí změnil v úplné přijetí? Nic! Protože nejsi konatel!
Ale co to znamená? Znamená to velmi důležitou věc. Stane se to pouze tehdy, pokud se to má stát, ne jinak. Ale nemusíš být pesimista. Protože už samotný fakt, že nejsi jedním z těch lidí, kteří žijí pod hranicí bídy, fakt, že jsi jedním z těch, kteří jsou dostatečně zaopatřeni v životě, kteří hledají štěstí jako něco překračujícího potěšení, není tvá volba, není tvé konání. I k tomu došlo podle Boží Vůle, Kosmického Zákona. Takže, když tě Bůh donesl tak daleko, není třeba se bát, že tě teď upustí. Proto nepovažuj svou sklenici za poloprázdnou, považuj ji za poloplnou a užij si to.
Ramesh: Ale je zde jedna oprávněná otázka. Nevykonával Omkár pravidelně v určitém rozsahu meditaci, opakování božího jména, japu?
Omkar: Pokoušel jsem se.
Ramesh: Otázka nyní je, co mám nyní udělat s těmito náboženskými praxemi, duchovními praxemi? Oprávněná otázka, že?
Jaká je odpověď? Jednoduchá. Jestliže Omkárovi přinášelo vykonávání těchto praxí potěšení, není žádný důvod, proč by se měl Omkár jakéhokoliv potěšení vzdávat. Ale jestliže se cítil nucen je vykonávat, pak se jich může klidně vzdát.
Ale je zde další oprávněná otázka a ta zní: Zatímco čekám, až se Bůh rozhodne, není zde něco, co bych mohl dělat, aby mi uběhl čas? Jestli to nazývám duchovní praxí nebo ne není podstatné. Vím, že to nemá žádný vliv na to, co se má stát. Není zde něco, co bych mohl udělat, aby mi uběhl čas? A tato otázka je, myslím, oprávněná a proto mám návrh, který nazývám osobní zkoumání. Extrémně jednoduché, protože ho ve skutečnosti nevykonáváte, pouze pozorujete, jak se děje. Osobní zkoumání.
Jestliže máte čas během dne, můžete ho provádět kdykoliv. Ale jestliže jste zaneprázdněni během dne, udělejte si na konci dne deset minut volno, sedněte si v tichosti, ale buďte spokojení, protože toto není jogová disciplína, a abyste se cítili spokojení, vyberte si to nejpohodlnější místo k sezení a jestli si k tomu, abyste byli spokojení chcete dát šálek kávy nebo sklenku irské whisky (Omkár je Ir) nebo skotské whisky, dopřejte si ji, nedělám si legraci, buďte spokojení a pak proveďte velmi jednoduché osobní zkoumání.
Z mnoha událostí během dne, ke kterým, jak si uvědomíte, pouze došlo a já s nimi neměl co do činění, byl jsem pouze součástí v kole dění, vyberte jednu událost, o které jste přesvědčeni, že to byla vaše akce. U mnoha ostatních nevím, možná nejsem konatel, ale toto je moje akce. Pak tuto akci prozkoumejte. Rozumíte, co tím myslím? U ostatních akcí nevím, ale toto je moje akce a pak ji prozkoumejte. Znovu, velmi jednoduché.
Jestliže považuji tuto akci za svoji akci, rozhodl jsem se tuto akci vykonat v určitou chvíli? Moje akce. Rozhodl jsem se ji vykonat v určitou chvíli? Pak si vzpomenete - ne, nerozhodl. Potom, vše co potřebujete udělat je si vzpomenout. Jestliže jsem se nerozhodl vykonat tuto akci v určitou chvíli, jak k této akci došlo? A vzpomenete si, že jste měli myšlenku. Došlo k myšlence. A tato myšlenka vedla k vaší akci. A pamatuj, že tato myšlenka, ke které došlo, mohla vést vraha k tomu, aby spáchal vraždu a nebo tato myšlenka, ke které došlo, mohla vést člověka z Microsoftu aby se stal nejbohatším mužem v zemi.
Omkar: Takže myšlenka pouze přichází do mysli.
Ramesh: A proto nemáte žádnou kontrolu nad myšlenkou. Proč? Protože žádná lidská bytost neměla nikdy žádnou kontrolu nad tím, jaká bude další myšlenka. Nikdo neví, jaká bude další myšlenka v té periodě bez myšlenek.
Kdyby k myšlence nedošlo, nedošlo by k vaší akci a nemáte žádnou kontrolu nad myšlenkou, proto to není vaše akce. A protože jste to zkoumání vykonali sami, vaše přijetí se tím musí znatelně prohloubit.
Pak vezmete další akci a další a ujišťuji vás, že pokaždé, bez výjimky, ve sto procenti případech, vaše odpověď bude, toto není moje akce, toto není moje akce, až v určitém okamžiku, v závislosti na vašem osudu, Boží Vůli, Kosmickém Zákonu, je pravděpodobné, že dojde k Božskému záblesku úplného přijetí - já prostě nemohu být konatel! A k tomuto záblesku může dojít kdykoliv.
Další možnosti - kdyby se nestalo, že jsem byl v určitou dobu na určitém místě a neuviděl něco, k mé akci by nedošlo. A nemám kontrolu nad tím, že jsem tam byl v té době a co je mnohem důležitější, nad tím, že došlo k něčemu, co jsem zahlédl nebo zaslechl nebo ucítil nebo ochutnal nebo se toho dotkl - kdyby se to nestalo, k mé akci by nedošlo. A pokaždé se tím vaše přijetí více a více prohloubí. O. K.?
Omkar: O. K.
Ramesh: Takže, nějaké další otázky? Ne v tuto chvíli?
Omkar: Ne v tuto chvíli.
Ramesh: Ale pokud nějaké otázky vyvstanou během dne, jste znovu vítán, přijďte a nějak se s nimi vypořádáme.

Konec...