Měl jsem na výběr?

[flpbb]

Kolikrát v životě mě napadlo, že zde jsem být nechtěl, že prostě tento život žít ani nechci. Měl jsem ale na výběr?
Kdo mě sem přes moje rodiče umístil? A hlavně proč?
Karma? Jo, ta vaše karma, ta je vysvětlením všeho, co? Něco na tý "svini" ale je - jiní lidé páchají sebevraždy z banálních důvodů /z mého hlediska/. Já ji spáchat nedokážu, mám tak silný pud sebezáchovy, že neustále bojuju o svůj ztracený život. A v určitých světlých okamžicích si říkám, že jsem na tom vlastně úžasně, protože mám peníze, vzdělání, svobodu, tvůrčí talent, zdraví... - co ještě bych si vlastně měl přát, co bych od života chtěl očekávat? Já to ale vážně nevím...
O mě nejde, na výběr jsem neměl stejně tak, jako nikdo z vás. Prostě jsme se zde ocitli a je jen na nás, jak si s tím poradíme. A to mi právě vadí, že jsme neměli nic na výběr a žádné svobodné rozhodnutí. Pokud se tedy pro to rozhodla bez mého ega duše, určitě jí ironicky děkuju. Je strašně "hodná", že mě vrhla na Zeměkouli, jako třeba hodili v den D mínus jedna parašutisty hluboko do Francie. Kdo s tím ale má žít? Je sice se mnou, ale když mi někdo prostřelí nohu, odnesu si to jen a pouze já.

Pravdou je to, že svůj život si nikdo z nás nevybral, byl nám na jisté období dán. Dle mudrců z východní Asie ho ani neovlivňujeme a jen se mu máme podvolit. Prostě ho žít. Něco malinkého přece jen na ten výběr máme. Je to láska. Jaká ale?
V dnešní uspěchané, komerční a konzumní době neexistuje ani už partnerská láska. Ta zmiňovaná je bezpodmínečná a není nakonec vůbec vůči partnerovi nebo partnerce, ale všem lidem na světě. A nejen lidem, zvířatům, rostlinám, ale dokonce i k neživým kamenům. Možná jsem ji začal cítit vůči všemu, co jsem v předchozí větě vyjmenoval. Fair přiznávám, že vůči lidem ji necítím. Lidé jsou zřejmě tím největším zlem v tomto vesmíru!
Kromě tedy Reinhartky, protože ta má takovou barvu hlasu, že jí bych odpustil naprosto všechno...

[Ladislav]

...hlavně abys jí citil k sobě...(tu bezpodmínečnou...) "RESPEKT"

[Jana]

Moc pěkná úvaha, flpbb.

... Pokud se tedy pro to rozhodla bez mého ega duše, určitě jí ironicky děkuju. Je strašně "hodná", že mě vrhla na Zeměkouli, jako třeba hodili v den D mínus jedna parašutisty hluboko do Francie. Kdo s tím ale má žít? Je sice se mnou, ale když mi někdo prostřelí nohu, odnesu si to jen a pouze já.

Možná by stálo za to tady začít. Jsi ta duše, která je věčná ? Jsi to tělo, které se narodí a zemře ? Jsi něco jiného ? Jsi to, co si o sobě myslíš ? Nebo jsi to, čím si o sobě něco myslíš ? Nebo jsi dokonce to, co jsi, když si vůbec nic nemyslíš ?

Existuje taková jedna moc dobrá zkušenost: Jakmile poznáváš, kdo jsi, tak máš po problémech.

[vostalpetr]

Lidé jsou zřejmě tím největším zlem v tomto vesmíru!

Řekl bych,
že největším zlem na světě jsou komáři,
od těch nemůžeš čekat vůbec nic dobrýho,
jen ti budou pít krev,
útočit potměšile ze zadu
a pod soumrakem tmy...

A díky tomu,
že přenášejí i malarii,
dokáží ročně zabít až tři miliony lidí
(jsou tedy horší než Hitler)

[flpbb]

Janina:

Jsi ta duše, která je věčná ?

ANO.

[Jana]

Janina:

Jsi ta duše, která je věčná ?

ANO.

A jak vypadají všechny ty pomíjivé problémy těla a mysli z pohledu věčnosti ?

[flpbb]

Jana

A jak vypadají všechny ty pomíjivé problémy těla a mysli z pohledu věčnosti ?

Jako evoluce.