Židovská hločička

[Motýlek]

Vostálíku, sice nechápu, proč lidi slučuješ s ideologiemi, ke kterým se (momentálně) hlásí a podle toho je dělíš na dobré a špatné, ale prosím... Za sebe můžu říct, že lidi jako takoví si ideologie vybírají proto, aby se pomocí ztotožnění s nimi v tomto světě mohli sebeidentifikovat a sebevyjádřit. Některé formy sebevyjádření jsou sice hodně drsné, ale máme-li vycházet z toho, že jsme jako Boží stvoření dostali právo volby zakoušet a tvořit, mají toto právo všichni bez rozdílu. Čili alespoň respekt k tomuto právu a k bytostem, které toto právo mají stejně jako my, bychom měli mít. Milovat je nemusíme, ale respektovat ano.
Z tohoto nízkého pohledu, který nám tato časem a prostorem zahuštěná a omezená realita nabízí, se to tak nemusí zdát, ale uvědom si, že my lidé se tu inkarnujeme v desítkách, či možná i stovkách životů. Co pak znamená jeden lidský život prožitý jako katolík nebo muslim? Jen zkušenost. A ta vede k dalším zkušenostem. A nakonec to stejně jedince přivede k tomu, že ne zvnějšku přijaté rituální náboženství, ale vnitřně žitá spiritualita - tzn. trvalé spojení jedince s jeho Stvořitelem, je cílem...
Každý jdeme jinou cestou, ale pocházíme a vracíme se vždy a jen k Jedinému.

[vostalpetr]

Některé formy sebevyjádření jsou sice hodně drsné, ale máme-li vycházet z toho, že jsme jako Boží stvoření dostali právo volby zakoušet a tvořit, mají toto právo všichni bez rozdílu. Čili alespoň respekt k tomuto právu a k bytostem, které toto právo mají stejně jako my, bychom měli mít. Milovat je nemusíme, ale respektovat ano.

No já vcelku respektu mám dost,
pro mě anarchistická společnost je především o tom,
že každý si může blbnout podle svého,

není důvod, proč by v anarchistické společnosti neměli být třeba katolíci, nebo muslimové nebo fašisti nebo komunisti,
když si chtějí blbnout, at si blbnou, at si volej svý Leniny, Hitlery, papeže apd.

Ale respekt by měl být oboustraný,
když říkám děkuji nechci, nechte mě na pokoji,
tak požaduji respekt pro sebe,
blbněte si beze mně

Ty nějak vidíš nějaký důvod mít třeba respekt vůči někomu kdo (např) tě chce zabít ???

No to z vysoka kašlu....předpokládám, že i já mám nějaký právo,
třeba nakopat mu prdel...nebo se třeba od něj nechat zabít....


Tedy, podle toho co píšeš,
tak po mně chceš, abych respektoval lidi co nerespektujou mně,
no i to je samozřejmě možný,
záleží na zkušenosti toho koho či onoho

[vostalpetr]

Vostálíku, sice nechápu, proč lidi slučuješ s ideologiemi, ke kterým se (momentálně) hlásí a podle toho je dělíš na dobré a špatné, ale prosím...

No mohu je dělit na dobré či špatné,
podle toho jakkterá ideologie kolik zabila lidí,

ale spíš to dělím na lidi zideologizované (ztotožněné s nějakou představou) a neztotožněné

aby se pomocí ztotožnění s nimi v tomto světě mohli sebeidentifikovat a sebevyjádřit.

No a tady si odpovídáš na otázku, kterou dáváš mně,
proč lidi slučuji s ideologiemi ? ,
protože oni sami se s tím sebeidentifikovali...a nehovoří pak o sobě jako o člověkovi, ale jako o židovi, němcovi, katolíkovi apd.

[vostalpetr]

Trošku mě tahle úvaha připomíná úvahy pana Havla nebo pana Kocába,

ti také chtěli po lidech aby měli respekt třeba ke způsobu života cigánů,
nejlépe by si to pak ovšem vyzkoušeli sami na sobě,
kdyby si těch pár cigánů nastěhovali třeba k sobě domů nebo na Hrad,
určitě by stále dále měli respekt k cigánskému způsobu života,
bohužel by pak zjistili, že cigáni nemají žádnej respekt k jejich způsobu života
a udělali by jim z jejich domova kůlničku na dříví


To takoví Kanadani si to v praxi vyzkoušeli,
nebot mají respekt vůči druhým lidem i v praxi,
a pár cigánů si tam nechali,
domnívajíce se, že tady jsou cigáni diskriminováni a nemají žádný respekt,
ale brzo zavedli víza pro všechny čechy (to aby nevypadali jako ti čeští rasisti)
nebot zjistili, že nějak nestojí o lidi, kteří nemají respekt vůči druhým




Jinak, jak vypadá izrealeský respekt si můžeš přečíst tady,
jak vypadal izraelský respekt v minulosti, si můžeš přečíst v Bibli, ve starém zákoně:

Moderní stát Izrael, o jehož vznik usilovalo sionistické hnutí již od konce 19. století, se odvolává na biblickou myšlenku země izraelské, jejíž zaslíbení tvoří jeden z ústředních motivů judaismu po více než tři tisíce let. Po první světové válce ustanovila Společnost národů Britský mandát Palestina s cílem vytvořit „domovinu pro židovský lid“.[6] V roce 1947 Organizace spojených národů schválila rozdělení Mandátu Palestina na dva státy – židovský a arabský.[7] Přestože Liga arabských států tento plán odmítla, Izrael na jeho základě vyhlásil 14. května 1948 nezávislost a v následující vítězné Válce za nezávislost rozšířil své hranice nad rámec plánu OSN na rozdělení Palestiny. Od té doby trvá mezi Izraelem a sousedícími arabskými zeměmi konflikt, který vyústil v několik válek a desetiletí násilí, trvající dodnes.[8] Se dvěma sousedícími zeměmi (Egypt a Jordánsko) však Izrael už mírové smlouvy podepsal a nyní usiluje o dosažení dohod s Palestinci.

[Motýlek]

Co vysíláš, to se Ti vrací. Máš-li respekt, budou jej mít i druzí k Tobě. A pokud Ti cokoli na druhém vadí, na 100% se Ti to projeví. Co je venku mě nezajímá a kdo kde komu co v Kanadě nebo v Izraeli či jakékoli Trámtáryji neřeším, můžu jen prohlubovat svůj soucit a respekt, můžu-li, pomůžu. Co jediné řeším, je jen můj vztah k okolí, protože to jediné opravdu ovlivnit můžu.

[Tino]

Co vysíláš, to se Ti vrací. Máš-li respekt, budou jej mít i druzí k Tobě. A pokud Ti cokoli na druhém vadí, na 100% se Ti to projeví. Co je venku mě nezajímá a kdo kde komu co v Kanadě nebo v Izraeli či jakékoli Trámtáryji neřeším, můžu jen prohlubovat svůj soucit a respekt, můžu-li, pomůžu. Co jediné řeším, je jen můj vztah k okolí, protože to jediné opravdu ovlivnit můžu.

Tvoje reakce trošku pomůže i celku, protože každou individuální reakcí se posílí ten aspekt celkového energetického pole oblasti projevení Jediného, jehož je každý z nás nepatrnou součástí. Miliony odmítavých a agresivních reakcí mění celkové energetické pole lidstva v destruktivní a ničivé, kdy se lidi nakonec i bezdůvodně vraždí http://zpravy.idnes.cz/connecticut-na-z ... anicni_pps (opakovaně se hromadné vraždění děje dokonce i v Číně http://www.denik.cz/ze_sveta/mlady-utoc ... 20802.html : "V roce 2010 zasáhla Čínu vlna útoků osamělých násilníků s bodnými či sečnými zbraněmi, kteří si brali za terč učitele a děti ve školkách a školách. Zahynulo tehdy téměř 20 lidí, desítky dalších utrpěly zranění.")

Miliony reakcí chápajících, soucitných a podle možnosti i nápomocných naopak proměňuje naše společné energetické pole v hojivou a nápomocnou atmosféru. Je jen na nás, na čem se sami svými přátelskými nebo agresivními projevy podílíme. Dřív nebo později pak - podle zákona akce a reakce - na vlastní kůži zažijeme působení toho druhu energií, které jsme sami doteď zasévali.

[Tino]

"... Určitě každý z nás poslední dobou někde četl, že jsme spojeni, jsme jeden, a např.o morfogenetickém poli, nebo také o různých teoriích, které dokazují tuto skutečnost... možná jste také zažili, že jste objevili sami v sobě různé teorie a to o čemkoli - nikdo vám je tedy neodhalil a hle, za pár dní, měsíců či let najdete v knize či jinde psáno o tom samém, ale od jiného člověka...čím to je?

I Carl Gustav Jung a jeho teorie kolektivního nevědomí dokazuje naše propojení. A i další experimenty to dokazují - k tomuto tématu uvedu příspěvek z knihy Drunvalo Melchizedeka-Prastaré tajemství květu života - cituji:


Teorie o sté opici

Pravděpodobně jste četli knihu od Kena Keyese,Jr. -Teorie o sté opici, nebo možná dřívější práci Lyalla Watsona - Příliv života: Biologie nevědomí, která popisuje třicet let trvající výzkumný projekt na japonské opici Macaca fuscata. Na ostrově Košima v Japonsku žije kolonie opic. Vědci vzali batáty (hlíza povijnice jedlé) a hodili je opicím do písku. Opice milují batáty, ale ne písek a prach. Jedna osmnáctiměsíční samice, kterou pojmenovali Imo, našla řešení tohoto problému a začala batáty omývat. Naučila tento trik svou matku. Brzy uměly všechny mladé opice omývat batáty. Z dospělých se tomuto chování naučili pouze ti, kteří imitovali chování svých dětí. Vědci zaznamenali tyto události v rozmezí let 1952-1958. A pak znenadání v roce 1958 pár opic z ostrova Košima, které se naučily tomuto způsobu a dosáhly kritického množství, které Dr.Watson svévolně určil na 100, nastal obrat: téměř každá opice na tomto ostrově omývala batáty bez předchozího učení.

Pokud by se tak stalo pouze na tomto ostrově, vědci by přičítali tomuto jevu nějaký druh komunikace a pátrali by po něm. Ale také opice na okolních ostrovech dokázaly omývat batáty. Dokonce i na hlavním ostrově Japonska v Takasakiamě opice umývaly batáty. Neexistoval žádný známý způsob komunikace mezi opicemi, který by to mohl vysvětlit. Bylo to poprvé, kdy vědci něco takového pozorovali. Učinili postulát, že musí existovat jistý druh morfogenetické struktury nebo pole, jež se rozprostírá nad těmito ostrovy a skrze které byly tyto opice schopny se dorozumívat....

O pár let později vědecký tým z Austrálie a Británie si lámal hlavu nad tím, zda u lidských bytostí také existuje podobná síť jako u opic. Udělali pokus... ... ... a od tohoto okamžiku s jistotou věděli, že existuje něco, co se týká lidí a co nebylo doposud objeveno. Australší Aborigini vědí už dávno o této "neznámé" části nás. Existuje enrgetické pole, které propojuje lidi. Dokonce i v naší společnosti jsme pozorovali úkaz, kdy někdo na jedné straně zeměkoule objevil něco velmi složitého a jiný člověk objevil totéž na druhé straně Země se stejnými principy a nápady. Každý objevitel by řekl: " Tys mi to ukradl. To bylo moje. Udělal jsem to první." To se již mnohokrát stalo, bereme -li v úvahu minulost. Poté, co se uskutečnil australský experiment, vědci si začali uvědomovat, že rozhodně existuje něco,co nás všechny spojuje.

Co dodat?

Co se stane jednomu, stane se nám všem, proto nezapomeňme, že i "nepatrný" náš čin se dotýká všech. I když myslíte, že sami nic nezmůžete, tak vzpomeňte....můžete, ano vy sami každý den tvoříte svůj svět, a byť by se vám to zdálo sebenicotnější, tak každou láskyplnou myšlenkou prospíváte nejen sobě, ale i ostatním....každý den, každou chvíli můžete tvořit a dávat to nejlepší sobě i ostatním už jen tím, že jste šťastní .....

Celý text na http://www.nereide.iplace.cz/menu/dopor ... te-opici-2

[vostalpetr]

Miliony odmítavých a agresivních

Co furt máte proti odmítavým reakcím ?
Když tí řeknu, že máš skočit z okna, tak řekneš ano?

A co furt vychvalujete pozitivní reakce ?
když ti řeknu, že jdeme do války, tak řekneš poztivně ano ?

Když někdo miluje pravdu a lásku a jde za ni hrdině položit život,
tak je to pozitivní a harmonický,
a budete mít určitě svůj pomník...

Tohle je prostě opičárna,
díky který pozitivisté s touhou zachránit a vylepšit svět neustále roztáčej kola samsáry...

Problém je především v tom,
že je tady asi přibližně 7 miliardpozitivistickejch opic...

PS.
Tedy mně osobně úplně stačí 200 pozitivních opic v parlamentu,
který si zvolili pozitivně laděné opice,
kdy zase řeknou nějaký pozitivní ANO nějakýmu pozitivnímu zákonu....

[vostalpetr]

Co vysíláš, to se Ti vrací.

No já dost často od nějakých zideologizovaných cvoků prchám,
a proto i oni ode mne prchaj,
tím pádem udržujeme dvojnásobnou vzdálenost...

To je dobrá taktika....

(Už Descartes o tom mluvil, když řekl: dobře žil, kdo se dobře skryl...)

[Tino]

Miliony odmítavých a agresivních reakcí mění celkové energetické pole lidstva v destruktivní a ničivé, kdy se lidi nakonec i bezdůvodně vraždí

Přírodní zákon příčiny a účinku, nic víc.

Tu příčinu nevidím jen v tom, jak zareagujeme slovně, ale především v energii, jakou je Tvoje reakce nesená:
Když nabídku "skoč z okna" odmítneš s úsměvem a přátelsky, a vysvětlíš, že momentálně opravdu nemáš důvod ani potřebu skočit z okna , posílí se Tvou reakcí celková pozitivní energie.

Když naopak s někým souhlasíš podrážděně nebo vztekle: "no tak jo, když myslíš!!!" , posílí se negativní energetické pole lidstva.

A dojde k tomu, i když Tě ten kladný nebo negativní emoční náboj naplní jen v mysli, ani se to nemusí projevit nahlas.

[Tino]

Myšlenkám dodávají sílu (energii) emoce a ty rozhodují, jaký typ energie se naší reakcí zaktivuje. Víc o tom tady http://www.andelskaduchovniterapie.cz/ego-a-emocni-telo

Emoce a ego

Většina lidí je ovládána svou mentální myslí. Hlas v naší hlavě si žije svým vlastním životem. Bohužel většina lidí je svému hlasu vydána na milost. Jejich myšlenky je ovládají- jsou ovládáni svou myslí. Protože je mysl ovlivněná minulostí jsou nuceni znovu a znovu minulost opakovat. Na východě se tomu říká karma. Pokud se se svou myslí ztotožňujete pak si to samozřejmě neuvědomujete. Pokud jste si to už uvědomili, mysl vás už nikdy nebude zcela ovládat. Protože k tomu je potřeba aby jste si ji pletli se svou identitou. Právě díky naprostému ztotožnění s myslí vzniklo falešné já- EGO. Ego nás nutí abychom se ztotožnili se svou myslí. Nutí nás si myslet že my jsme naše mysl. Síla EGA závisí na tom do jaké míry se vy – vaše vědomí – ztotožňuje s myslí a myšlenkami. Myšlení je přitom jen malou částí komplexnosti vědomí, nepatrnou částí celistvosti. Někteří si umějí odpočinou od ztotožnění se svou myslí a pak zažívají klid, radost a živost a takové chvíle činí jejich život smysluplnými. Někteří jsou však v pasti ega chyceni trvale. Cítí se odcizení – sami sobě, ostatním, a vlastně celému světu.

Ego vytváří ve vaší hlavě dysfunkční myšlenky a na ty pak reaguje vaše tělo negativními emocemi. Hlas ve vaší hlavě vám vypráví příběh, kterému zcela uvěříte a na nějž reagujete. Vaší reakcí jsou různé emoce. Ty dodávají sílu myšlenkám, jež vyvolávají další a další emoce. Vzniká tak začarovaný kruh nekontrolovaných myšlenek a emocí – emotivní myšlení a vytváření vlastních příběhů.

Emoční složka ega je u každého člověka jinak velká. Myšlenky probouzející silné emoce mohou někdy přijít tak rychle, že je mysl stěží stihne ,,vyslovit“ a tělo už na ně reaguje. Jsou to nevědomé domněnky. Mají svůj původ v osobní minulosti každého člověka, převážně v raném dětství. Lidé, jejichž první vztahy - s rodiči nebo sourozenci - nebyly podporující a naplněné důvěrou, mohou mít jako nevědomou domněnku zafixované: ,,lidem se nedá věřit, nebo nikdo mne nemá rád, nikdo mne neuznává. Život je boj. Nikdy nebudu mít dost peněz. Nezasloužím si víc. Život se s nikým nemazlí. Nezasloužím si lásku.“

Tyto podvědomé soudy vyvolávají v těle emoce, jež zase podněcují další myšlenky anebo okamžitou reakci. Tím vytvářejí vaši osobní realitu. Téměř všichni žijeme pod neustálým tlakem, ne proto, že bychom byli ohrožováni vnějšími faktory, ale kvůli své mysli. A tak naše tělo podléhá egu a všem jeho nefunkčním myšlenkovým vzorcům.

Proud negativních emocí proto vždy provází nepřetržitý proud nutkavých myšlenek. Negativní emoce otravují naše tělo a narušují jeho rovnováhu. Strach, úzkost, hněv, zášť, smutek, nenávist, žárlivost nebo závist – všechny tyto emoce narušují přirozený tok energie v těle. Mají nepříznivý vliv na srdce, imunitní systém, trávení, tvorbu hormonů a mnoho dalších tělesných funkcí.

Souhrnný název všech negativních emocí je neštěstí. Pozitivní emoce naopak mají blahodárný vliv na náš organismus. Posilují imunitní systém, léčí a osvěžují tělo. Musíme ale rozlišit pozitivní emoce vytvářené egem a pozitivní emoce, jež pocházejí z hloubky přirozeného spojení s Bytím. Pozitivní emoce vytvářené egem totiž s sebou nesou i svůj opak, v nějž se nakonec vždy změní.

Například: To co ego nazývá LÁSKOU, je snaha přivlastnit a ovládat toho druhého, závislost a lpění, jež se mohou během vteřiny změnit v nenávist.

Očekávání spojené s budoucí událostí, což je jen důsledkem toho, že ego přeceňuje budoucnost se pak snadno mění ve zklamání, když proběhlá událost nesplní vaše naděje.

Jeden den můžete být šťastní díky chvále a uznání, a druhý den zase deprimovaní, protože si někdo dovolil vás kritizovat nebo ignorovat.

Emoce vytvářené EGEM vznikají následkem ztotožnění s vnějšími faktory, jež jsou samozřejmě nestálé a každou chvíli se mohou změnit. Hluboké emoce nejsou ve skutečnosti emocemi, ale stavem BYTÍ. Emoce existují jen ve světě protikladů. Například hodně lidí si myslí že lásku zažívají jen když jimi zmítají silné emoce. Tento stav mysli však není láskou. Stav bytí nemá žádné protiklady, ALE díky emocím může zůstat skrytý a zastřený. Takový stav můžete vnímat jako hluboký vnitřní klid nebo jako lásku a radost, což jsou všechno aspekty naší pravé přirozenosti.


Ego a emoční tělo

Většina lidí si v sobě nese obrovské množství zbytečné zátěže z minulosti - mentální i emoční - někdy po celý život. Jsou to vzpomínky na minulost, které nepustili a ty se pak stávají součástí jejich identity, protože se s nimi ztotožnili. .

Vypovídá o tom příběh dvou zenových mnichů kteří se v období dešťů přesunovali z jednoho kláštera do druhého. Většina cest byla pokryta velkou vrstvou bahna. Poblíž jedné vesnice potkali mladou ženu, která se bála přejít aby si neušpinila své kimono. Jeden z mnichů ji vzal do náruče a přenesl ji na druhou stranu. Pak oba mniši pokračovali beze slova v cestě. Když po pěti hodinách přišli ke klášteru, ten druhý mnich to nevydržel a zeptal se toho prvního: ,,Proč jsi přenesl tu ženu? Tohle přece mniši nedělají!“ Ten druhý mnich odpověděl: ,, Já jsem ji odložil před několika hodinami, ale vypadá to že ty ji v sobě neseš ještě teď.“

Váš příběh se skládá z mentálních a emočních vzpomínek, jež jsou znovu a znovu oživovány. Mnich v našem příběhu si nesl v sobě vztek přes pět hodin, protože ho znovu a znovu přiživoval svými myšlenkami. Protože lidé obecně mají tendenci znovu a znovu prožívat staré emoce, téměř každý si ve svém energetickém poli nese nahromaděnou bolest z minulosti, jež tvoří jeho ,,emoční tělo“.

Kdykoliv můžete přestat vyživovat své Emoční tělo další bolestí, můžete se totiž naučit přestat hromadit a opakovaně prožívat staré emoce. Takzvaně zamávat křídly a nechat to být.

Vezměte si například souboj dvou kachen, který nikdy netrvá dlouho. Každá kachna se po něm vydá opačným směrem a pak každá kachna zamává křídly aby uvolnila přebytečnou energii vytvořenou během souboje, a dál už si zase klidně plují po vodě jako by se nic nestalo. Kdyby kachny myslely jako lidé, pamatovali by si tento spor ještě dlouho potom jako ,,svůj příběh“ a vytvářely by si ve své mysli obstrukce, jako například. ,,Nemůžu uvěřit tomu co udělal, choval se jako by mu ten rybník patřil, musím si na něj dát pozor protože to určitě udělá znovu, vsadím se že už to plánuje atd. Já mu to ale nebudu tolerovat, dám mu za vyučenou, dám mu lekci na kterou nezapomene!“

Mysl si neustále vymýšlí své pohádky a to celé dny. Každá negativní emoce, k níž se ve chvíli kdy se objeví, nepostavíte čelem a kterou si plně neuvědomíte, ve vás zůstane. Vždy ve vás zanechá alespoň stín bolesti. Zvláště děti pociťují negativní emoce jako nesnesitelné a mají tendenci je v sobě potlačovat. Pokud s nimi není uvědomělý dospělý, který by je láskyplně vedl k okamžitému, vědomému prožívání emocí, nemají vlastně ani jinou možnost než je potlačit. Bohužel, tento obranný mechanismus, budou většinou používat celý život. Vzniklé emoce v nich zůstanou v nevědomé formě a budou se nepřímo projevovat například jako úzkost, vztek, sklony k násilí, psychická labilita nebo dokonce jako somatická choroba. Někteří proto nejsou schopni navázat trvalejší intimní vztah. Je třeba pochopit že ničí dětství není bez emocionální bolesti, byť by vaši rodiče byli osvícení lidé, většina světa kolem vás byla stejně nevědomá.

Energetické pole tvořené starými, neustále se oživovanými emocemi nazýváme EMOČNÍM TĚLEM. Emoční tělo je jak individuální tak kolektivní. Děti přebírají bolest do svých emočních těl od svých rodičů. Myslím tím chování rodičů k sobě samým nebo k druhým.

S fyzickým tělem dítěte roste i jeho emoční tělo. Mohlo by to vypadat že děti se ,,slabým“ emočním tělem by se mělo stát duchovně ,,pokročilejším“, než dítě více zatížené. Není to však pravda. Právě lidé se ,,silným“ emočním tělem mají mnohem větší šance na duchovní probuzení. Někteří sice zůstanou ve svém emočním těle chyceni, jiní však dojdou do bodu, kdy už se svým NEŠTĚSTÍM nemohou déle žít a jsou proto velmi silně motivováni k probuzení.


JAK SE EMOČNÍ TĚLO OBNOVUJE?

Jako potrava pro emoční tělo dobře slouží například emocionálně bolestivé zážitky. Emoční tělo je závislé na neštěstí. Bude vás asi šokovat, že v sobě máte něco, co pravidelně vyžaduje negativitu a pocity neštěstí. U většiny lidí se střídají období, kdy je jejich emoční tělo v klidu s obdobím aktivity. Tato období jsou různá, několik týdnů, měsíců, dnů. Někdy může dokonce několik let spát, než ho probudí nějaká událost.

Díky emočnímu tělu jsme lehce ovlivnitelní a ovladatelní i zvenčí. Kdo chápe význam emočního těla a jeho potřebu utrpení a strachu, může nás snadno ovládat a zneužívat. Vůdci společnosti používají kolektivní emoční tělo k ovládání mas. Používají k tomu média, ekonomiku a jiné.


MYŠLENKY VYŽIVUJÍ EMOČNÍ TĚLO.

Emoční tělo se začne ozývat když dostane hlad, nebo může být probuzeno určitou spouštěcí událostí. Pokud jste ještě nevědomí je pravděpodobné, že ve vás negativní myšlenky vyvolají vlnu nepříjemných emocí – nespokojenost, špatnou náladu, úzkost nebo výbuch hněvu. Pozitivní myšlenky probouzejí pocity štěstí a proto jsou pro emoční tělo nestravitelné.

Myšlenky jsou tvořeny stejnou energií jako hmota, jen vibrují na vyšší frekvenci, a proto si na ně nemůžeme sáhnout. Myšlenky také mají svůj frekvenční rozsah. Pozitivní jsou na vrchním konci škály a negativní na spodním. Vibrační frekvence emočního těla rezonuje s frekvencí negativních myšlenek. To je důvod proč dokáže využívat jen energii těchto myšlenek. Emoční tělo bychom mohli nazvat jistým druhem duševního parazita. Potřebuje drama. A my díky tomu často zveličujeme situace které nás potkají.

Někteří lidé mají tak silné emoční tělo, že se ani na chvíli nezklidní. Navenek se mohou usmívat a chovat se zdvořile, ale nemusíte být ani moc citliví abyste poznali že se uvnitř ,,žerou“. Snaží se ostatní zatáhnout do svých dramat. Jiní se užírají nenávistí k bývalému partnerovi,nebo rodiči, ale sami sobě nepřiznají kolik bolesti si v sobě nesou. To je však zřejmé z jejich reakcí, kdy projevují svou bolest do většiny událostí a situací.

Mylně se domnívají, že příčinou jejich bolesti a neštěstí je vnější situace nebo událost. Neuvědomují si stav svého nitra, jak moc jsou nešťastní, jak moc trpí. ČLOVĚK SE SILNÝM EMOČNÍM TĚLEM si velmi snadno najde důvod, proč se naštvat, rozzlobit, proč být smutný, ustrašený nebo ublížený. Není pravou příčinou jeho nelibosti, pouze jejím spouštěčem. EMOČNÍ TĚLO A EGO jsou blízcí příbuzní. Potřebují jeden druhého. Pokud jste pod vlivem ega a emočního těla, jste pod vlivem událostí a bolestných emocí z minulosti. Jinými slovy, to, co vidíte a zažíváte, není dáno situací, ale je to ve vás.

Neztotožňovat se s emočním tělem a egem znamená ZAŽÍT OKAMŽIK PŘÍTOMNOSTI. Vystoupit z hlasu mysli. Kolektivní emoční tělo může být i rasové. Například se projevuje u Židů, protože byli několik století pronásledováni. Ať je emoční tělo individuální, kolektivní nebo rasové – VY máte možnost ho překonat.

Jak ho překonat a dostat se z něj? PŘIJMOUT OPOVĚDNOST ZA SOUČASNÝ STAV SVÉHO NITRA. I když se vaše obvinění zdají být oprávněná, dokud obviňujete ostatní, jste stále chyceni do pasti ega a krmíte své emoční tělo jeho myšlenkami. PÚVODCEM VŠEHO ZLA NA ZEMI JE LIDKÉ NEVĚDOMÍ. Teprve když si toto uvědomíte, budete schopni pravého odpuštění. S odpuštěním zmizí i vaše totožnost oběti, čímž získáte obrovskou sílu – sílu Přítomnosti. Nebudete řešit stále minulost.

KDO SKUTEČNĚ JSME?

Když si uvědomíme své EGO, pochopíme že nejsme svým egem. To znamená nejsme ty myšlenky a pocity, které v nás ego ve spolupráci s emočním tělem vzbuzovalo. Neznamená to však ještě že víte kdo jste – znamená to pouze, že víte kdo nejste. Ale jen tímto způsobem – že si uvědomíte, kdo nejste - máte šanci překonat největší překážku na cestě za sebepoznáním. K tomu abyste poznali ,,kým jste“ nepotřebujete víru, nemusíte dokonce ani nic udělat, protože vy už jste tím kým jste. Dokud si to ale neuvědomíte, nezačnete vyzařovat vaše pravá Já do světa.

Vaše skutečné já zůstane neprojevené, ve světě který je vaším domovem, pak budete zjevně chudým člověkem, který neví že má v bance milióny, a své bohatství nevyužije. TOTO je nejdůležitější poslání každého z nás. Ne cesta dopředu k vyššímu duchovnu, ale cesta sama k sobě. K tomu kým ve skutečnosti jsme. Ve chvíli kdy nalezneme sami sebe, svou pravou podstatu, nepřekrývanou EGEM totiž teprve můžeme naplnit náš úděl člověka a samotného lidstva – TVOŘENÍ.

[vostalpetr]

Tak jo, z lásky k vlasti, národu bohu či jiné myšlenkové konstrukci tě zabiju,
budu na to hrdej,
dostanu metál a důchod,
a rozšířím pozitivní energii po celý zeměkouli...

Ztotožnovat se s pozitivními pocity nebo negativními,
žádnej rozdíl,
snad jen ty pozitivní jsou více nebezpečný, nebot ty vydržej mnohem déle, než ty negativní...

[vostalpetr]

Souhrnný název všech negativních emocí je neštěstí. Pozitivní emoce naopak mají blahodárný vliv na náš organismus. Posilují imunitní systém, léčí a osvěžují tělo. Musíme ale rozlišit pozitivní emoce vytvářené egem a pozitivní emoce, jež pocházejí z hloubky přirozeného spojení s Bytím. Pozitivní emoce vytvářené egem totiž s sebou nesou i svůj opak, v nějž se nakonec vždy změní.

No a to je to,
o čem tady v jednom kuse píšu,
když říkám,
že CESTA DO PEKLA JE DLÁŽDĚNÁ DOBRÝMI ÚMYSLY

A protože všechny pozitivní emoce vypadají pozitivně,
jsou to bytostné pocity v srdci,
na kterých si spousta lidí zakládá,
tak se rázem šmahem usuzuje,
že to jsou nějaké svaté a duchovní emoce a pocity jednoty a pravdy a lásky,
a jde se do války (třeba proti neg. emocím)


Na stranu druhou nemám moc rád, když někteří duchovnáci odmítají úplně tu lásku,
a nechtějí o tom vůbec hovořit a berou to jen jako pocity,
ale většinou se skutečně jedná jen a jen o pocity, bytostné pocity...

A dokud je zde ego,
tak se jedná o pocity...

[Zero]

Musíme ale rozlišit pozitivní emoce vytvářené egem a pozitivní emoce, jež pocházejí z hloubky přirozeného spojení s Bytím. Pozitivní emoce vytvářené egem totiž s sebou nesou i svůj opak, v nějž se nakonec vždy změní.

V tom vidím klíč

Emoce vytvářené egem vznikají z potřeby sebeobrany. Je v nich vždycky skrytá potřeba prosazovat to svoje a bránit se proti všemu, co člověku připadá nežádoucí. Kdežto cit vycházející ze srdce, z hloubky přirozeného spojení s Bytím má skutečný pozitivní náboj - dokáže přijímat druhého člověka, i když to vidí jinak než on. Nemá potřebu kohokoliv a cokoliv odsuzovat a útočit, i když má jinou zkušenost a tím i jiný pohled na věc.

Je jen na nás, na čem se sami svými přátelskými nebo agresivními projevy podílíme. Dřív nebo později pak - podle zákona akce a reakce - na vlastní kůži zažijeme působení toho druhu energií, které jsme sami doteď zasévali.

Ano, je dobré si to uvědomit.

[vostalpetr]

No lepší je skutečně hovořit o POCITU, nežli o emocích

Já taky píšu stále o bytostných pocitech, nikoli o nějakých emocích

O to více je to ale nebezpečný,
protože když někomu napadnu tyhle jeho bytostný pocity,
tak se prostě v něm rozhoří spravdlivý pocit lásky a jednoty,
a cítí se ohrožen

To se dá vyzkoušet velice jednoduše,
a to tak, že dotyčnému řeknu něco velmi nepříjemnýho tak, abych napadnul jeho svaté pocity,
a uvidí se, co z toho vyleze za reakci

Ale to není věc, kterou bych tady chtěl na někom zkoušet,
já si píšu jen teoretické názory,
avšak u spousty lidí to vzbuzuje různé reakce,
což pak o něčem vypovídá

Jinak já mám taky emoce a pocity, jsem prostě ego...

[vostalpetr]

Ale jinak na to,
že už tohle vlákno mělo být dávno smazáno se to tady vcelku drží, no ne ?

Tedy topím pod kotlíkem pomocí provokativních názorů co dá,
ale když jde o židovskou holčičku,
tak to jsem snaživej a emotivní i pocitovej a jsem ochotnej vymýšlet cokoli....

[Motýlek]

Tak jo, Vostálíku, šij do mě! Napadej mé svaté pocity Uvidíme, kde mám achillovku.
Anebo možná uvidíme achillovku Tvou...

[vostalpetr]

Tak jo, Vostálíku, šij do mě!

Ale vždyt píšu, že to není můj oblíbenej styl.

Já raději o takovýchto věcech píšu neosobně nežli osobně,
a zkouším se na to dívat z různých stran,
což může u různých lidí vyvolávat emoce a pocity,
protože říkám něco jiného nežli oni

Jinak samozřejmě to není zas tak až moc těžký,
napadnout něčí víru který on věří,
na Poradně je spousta lidí kteří toto dělaj druhým,
a dělaj to tak cílevědomně, že jsem jim napsal,že je za to budu posílat do prdele,
mým zájmem není nějak provokovat svatý pocity někoho,
ale psát tady o tomto všeobecně,
a i to je v mnoha případech průser, když někomu říkáš co si on nemyslí

Když někomu napadneš jeho svatý pocity,
už třeba jenom tím, že říkáš něco co si on nemyslí.
takže se vůbec nemusíš trefovat nějak konkrétně do něj,
tak to je přímo jako by jsi na něj šel s nožem a chtěl zabít jeho samého,
protože on je s tím bytostně ztotožněn

Já vůbec nemám rád nějaký osobní rozhovory,
ale většina lidí neumí asi psát všeobecně a má potřebu psát směrem ke konkrétní osobě,
aby zřejmě mohla kritizovat druhou osobu,
a takové diskuze nemají valné ceny

On třeba takovej slon vypadá zepředu úplně jinak než z boku,
z dálky vypadá jinak než z blízka,
ale říkej tohle někomu, hned tě začne považovat za šaška,
a přitom je to vcelku Boží humor, nikoli nějak můj,
že věci se nejeví tak jak skutečně jsou....

Co vysíláš, to se Ti vrací. Máš-li respekt, budou jej mít i druzí k Tobě. A pokud Ti cokoli na druhém vadí, na 100% se Ti to projeví.

Já nic nevysílám,
jen říkám že ze předu slon vypadá jinak než z boku,
a už jen to stačí, aby mně okamžitě začal někdo psát o nějakým vysílání a negativních emocích,
a potřeby respektu

[Motýlek]

tak jo, nechme toho. já napíšu větu, ty odpovíš románem, já o jabkách, ty o hruškách. a melounech navíc... nemá to smysl

[vostalpetr]

No já mám rád romány,
tedy rád píšu,
a tak píšu delší příspěvky nežli ty....

To víš,
to už tak prostě bývá, že jeden o jabkách a už o něčem jiném se bavit nechce,
hrušky a melouny ho nebavěj

Takže toho prostě necháme, když tě to nebaví,
žádnej problém...