"Always Look On The Bright Side Of Life"

[vostalpetr]

[vostalpetr]

always

[-wɪz]

Přehrát zvuk

vždy(cky) , pokaždé , stále , pořád při každé příležitosti

look

[lʊk]

Přehrát zvuk

(po)dívat se , pohlédnout , hledět na koho/co
hledat co
dívat se po čem
zabývat se čím
přemýšlet o čem
(pro)zkoumat co problém, otázku ap.
mít výhled , být otočen čelní stranou kam
mít vyhlídku na co pokoj ap.
zamýšlet , plánovat udělat co
očekávat , předpokládat , předvídat
vypadat jak i budit dojem ap.
pohled , podívání (se)
vzhled , zjev , vzezření
vzezření , vzhled hl. pěkné
Podívej (se) , Hele uvození věty
podívat se komu do očí nebojácně ap.
tak podívej uvození důležité věty

on

[ɒn]

Přehrát zvuk

na čem/co
na povrch(u) čeho položený, připevněný ap.
u (sebe) , při (sobě) mít
na koho/co, kom/čem
o co zranit se, pořezat se
na palubě čeho
v čem
uvnitř čeho vlaku, letadla ap.
o čem pojednání,zpráva
k čemu komentář ap.
na čem
pomocí čeho prostředku,nástroji
v čem televizi,rádiu ap.
v čem komisi, výboru ap.
v , na o daném dni
(hned) při čem dané událost
být na čem drogách ap.
z čeho daně, zisky, úroky ap.
za co utratit
na sebe / sobě o oblečení ap.
na práci , v plánu mít
zapnutý , rozsvícený , v chodu el. zařízení
dál , stále vyjadřuje pokračování děje
v televizi , na programu
to prostě nejde
pořád dál , dál a dál pokračovat ap.

the

[ðɪ]

Přehrát zvuk

ten , ta , to
čím ... tím ...
ten (pravý) zdůraznění

bright

[braɪt]

Přehrát zvuk

jasný , světlý , zářivý barva
zářící , zářivý , prozářený plný světla
bystrý , chytrý , pohotový
chytrý , originální , brilantní nápad
rozzářený , veselý , radostný
světlý , slibný , nadějný budoucnost
dálková světla

side

[saɪd]

Přehrát zvuk

strana místo vedle něčeho
bok auta ap.
stěna domu ap.
boční část
(vnitřní) strana nádoby ap.
(o)kraj , bok
bok část těla
strana papíru ap.
stránka napsaného textu
strana v konfliktu ap.
stránka , aspekt čeho situace ap.
postranní , vedlejší , boční ne hlavní
stranit , nadržovat komu
podporovat koho
před čím časově
vedle sebe , jeden vedle druhého o dvou lidech či věcech
(u)dělat ostudu rodině, známým ap.
ze strany na stranu , z jedné strany na druhou pohybovat se ap.
být na čí straně ve sporu, válce ap.
znepřátelit si koho
rozlít si to u koho
bokem vedle hlavní činnosti
navíc (k tomu)
jako přílohu něco k jídlu
odložit co
odsunout co stranou dočasně mimo střed zájmu

of

[əv]

Přehrát zvuk

koho/čeho druhý pád či přivlastnění
z o původu, působišti
z čeho vyrobený ap.
na co/koho myslet, zemřít ap.
od koho milé, podlé ap.

life

[laɪf]

Přehrát zvuk

život
biografie , život(opis) osobnosti
doživotí
(celo)životní
To je můj smysl života / mé vše. to nejdůležitější v životě
oživit , přivést k životu , dobarvit co učinit zajímavějším
ožít , oživnout , probudit se k životu aktivita ap.
na celý život , doživotně , doživotní

[vostalpetr]

Doufám že vás toto video potěšilo,
nebot šíří kladné vibrace
a respektuje i názory druhých lidí,
kteří vás rádi a podle svého nejlepšího přesvědčení pověsí na kříž,
kde si můžete optimisticky písknout.....

[vostalpetr]

"Výzkumy, v nichž má v tak velkém měřítku místo klam a emoční „nátlak“‚ už dnes prakticky nejsou možné, jelikož téměř v žádném ohledu nesplňují omezení zavedená na všech univerzitách vědeckými dozorčími radami. A to je nejspíš dobře. Popravdě řečeno právě pobouření, které mnoho lidí pociťovalo poté, co si o podobných studiích přečetlo, vedlo k vytvoření regulí a komisí omezujících užití dobrovolníků z řad lidí ve vědeckých výzkumech. Nicméně je zajímavé si povšimnout, že ačkoliv lidé, kteří se o zmíněných studiích pouze dočetli, jimi byli konsternováni, z těch, kteří se jich na základě náhodného výběru osobně zúčastnili, měl podobné pocity jen málokdo. Osmdesát procent účastníků uvedlo, že jsou rádi, že se výzkumů zúčastnili, 15 procent zaujímalo neutrální stanovisko a pouze méně než jedno procento uvedlo v souvislosti s účastí na experimentu pociťovanou nelibost.

Nechejme však tyto důležité poznatky stranou a zeptejme se, co nám Milgramovy experimenty říkají o nás samotných. Kdybychom měli rozdělit účastníky do dvou skupin, tedy na ty, kteří se podrobili příkazu, a na ty, kteří ho odmítli splnit, kde bychom hledali onen podstatný rozdíl mezi nimi? Co předurčuje, kdo se podřídí zlovolné autoritě a kdo ne?

Milgram prozkoumal rozsáhlý počet proměnných, avšak výsledky experimentů nakonec vynesly na světlo jeden rozhodující, kriticky moment: Slepá poslušnost se dostává ke slovu, když lidé přenášejí zodpovědnost za své jednání na někoho či něco jiného. To je onen kritický rozdíl. jakmile jednou v něčí mysli dojde k tomuto přesunu zodpovědnosti, slepá poslušnost následuje

http://www.sds.cz/view.php?cisloclanku=2008020401

[vostalpetr]

Abych někomu náhodou nezahnojoval a neparazzitoval na jeho vláknu,
tak si to přenesu sem:

Nesouhlas v diskusi

Příspěvekod Zero » pon 17. pro 2012 2:23:24

nesouhlasí, tak tím něco odsuzuje a tím na někoho útočí...


Co znamená nesouhlasit? Když si jdu doplnit šatník a prodavačka mi v obchodě nabídne tři trika v různých barvách, může se stát, že zahlídnu v polici triko, které se mi líbí víc. Vyberu si ho, takže její nabídku jsem odmítla. Odsuzuju ji tím? Útočím na ni svým nesouhlasem? Ani v nejmenším, vždyť mi jen něco nabídla podle svého vlastního vkusu. Stejně jako lidi v diskusích nabízejí svůj pohled na tohle nebo tam to, k čemu sami došli.

Takže když někdo napíše příspěvek do diskuse, třeba že něco vidí jinak než Ty, tak to vůbec neznamená, že by tím chtěl odsuzovat, co píšeš Ty, nebo na Tebe dokonce útočil Už to slovo příspěvek naznačuje, že v diskusích nejde jen o přikyvování, že nám to spíš nabízí možnost přispět svým trochu jiným pohledem nebo názorem.

Já beru diskusi jako šanci uvidět totéž z trochu jiné perspektivy, která by mě třeba jinak nenapadla a uvědomovat si pořád znovu, že kolik lidí, tolik názorů... A že nemusí být každý hned trouba, když to vidí trochu nebo úplně jinak než já. Má jinou zkušenost, vede ho to proto jinudy... asi jako je to popsané tady viewtopic.php?f=22&t=491#p1175

Každý z nás vychází na cestu ke Zdroji s jiným balíčkem naprogramování, a tak naše blížení se k Jedinému v některých případech probíhá jakoby z různých stran. Jako když začneme lézt na Fudži-san, každý z trochu jiného místa na jejím obvodě, a při stoupání se dohadujeme: nevíš, jak se dostat tady přes to hustý mlází? A druhý povídá: jaký mlází? tady je přeci suť plná kamení, zkus nešlapat do toho jemného, co se sesouvá … a ten první na to: žádná suť, co to povídáš , propletený větve to jsou, až odspoda, skrz ně se projít nedá, tak se zkus postavit na špičky a uvidíš vrchol... a druhý na to: vrchol vidím pořád, ale není mi to nic platný...

Atakdále neustále

Přitom ale současně platí, že existují některé všem společné okolnosti, které ovlivňují naše vyhmatávání si cesty k vrcholu. Kolikrát mi pomohlo, že někdo poznamenal o kus dál na docela jiném terénu "Hele, bude lejt, to se hodí vyndat pláštěnku".

Takže bych to doplnila: V závislosti na svém naprogramování začínáme chápat dopady svých přístupů v nejrůznějších oblastech podle okolností, které nás konkrétně ovlivňují, t.j. tehdy, když u nás samých "přijdou na řadu". Společné okolnosti představuje nebe nad Fudži-sanem. To, co se tam děje, se týká nás všech, kdykoliv, bez ohledu na to, odkud jsme vystartovali a jak vysoko jsme už dolezli. Týká se to třeba chápání významu žití v současném okamžiku (i když dopady tohoto pochopení na naše konkrétní jednání v různých oblastech našeho života nám můžou docházet postupně a každému v jiném pořadí a kontextu), nebo zjištění, že minulost nás udržuje ve svých spárech tím, že si plně neuvědomujeme svoje podvědomé pocity s ní svázané - tudíž jim děláme mluvčího a ony si s námi dělají, co chtějí. Řekla bych taky, že ti, kdo už vylezli výš a jsou blíž vrcholu, si asi s větší pravděpodobností všimnou, co se na obloze a pod nohama děje, a dokážou na to i prakticky zareagovat.

[vostalpetr]

Takže něco málo k oněm pozitivním a negativním emocím,

většina lidí vidí svět jako střet dvou sil, dobra a zla,
nakonec se to už naučili v mládí při poslouchání pohádek, že dobro zvítězí nad zlem, láska nad nenávistí,
kladné emoce nad zápornými

Takže pozitivní pocity jsou označeny jako pravda,
negativní jako lež, či případně temnota, satan apd.

Samozřejmě, není to ovlivněno jen pohádkami,
každý v sobě cítí nějakou tu touhu po štěstí, harmonii a lásce a to v různých variacích

I Ježíš samozřejmě kázal o lásce o její síle a sjednocování a božím království.

Přestože každej ví,
jak sám Ježíš dopadnul,
a jaké byly výsledky jeho následovníků po dva tisíce let,
neustále se káže o lásce, o srdci a pozitivismu apd. jako o nějaké spáse at už lidstva, tak i jednotlivce

Jak je tedy možné,
že onen (nazvěme to) pozitivismus se neustále proměnuje v negativismus,
a sebelepší a sebeupřímnější snahy se proměnují v opak ???


Byl tady uveden argument,

Musíme ale rozlišit pozitivní emoce vytvářené egem a pozitivní emoce, jež pocházejí z hloubky přirozeného spojení s Bytím. Pozitivní emoce vytvářené egem totiž s sebou nesou i svůj opak, v nějž se nakonec vždy změní.

a

Je jen na nás, na čem se sami svými přátelskými nebo agresivními projevy podílíme. Dřív nebo později pak - podle zákona akce a reakce - na vlastní kůži zažijeme působení toho druhu energií, které jsme sami doteď zasévali.

Takže tady máme tři druhy emocí:

negativní, pozitivní a pozitivní pocházející z hloubky Bytí,

a ta třetí je zvláštní v tom, že je bez touhy něco měnit, at už své okolí či vlastní osobu

Nemá potřebu kohokoliv a cokoliv odsuzovat a útočit, i když má jinou zkušenost a tím i jiný pohled na věc.

Tedy v podstatě je tato emoce neutrální,
je mimo akci i reakci
nemá nic společného s projeveným světem

Je to jistě pozitivní stav,
ale hovořit o něm jako o emoci mně tedy nepřijde správné,
naopak je to zavádějící,
nebot emoce jsou reakcí na vnější okolí,
zatímco tento stav s tím nemá nic společného

Spíše je to přímo na opak,
pokud projevíme touhu nést tento stav stav směrem do světa,
projevíme touhu, aby svět vypadal harmonicky apd.
do času a prostoru
např. jako Ježíš a spol.
dostane se nám odpovídajíchc reakcí,
a v nevědomosti roztočíme kolo akcí a reakcí...


a rozpoutáme to, co je známo z dějepisu i současnosti....

[Zero]

Takže tady máme tři druhy emocí:

negativní, pozitivní a pozitivní pocházející z hloubky Bytí,

a ta třetí je zvláštní v tom, že je bez touhy něco měnit, at už své okolí či vlastní osobu

Nemá potřebu kohokoliv a cokoliv odsuzovat a útočit, i když má jinou zkušenost a tím i jiný pohled na věc.

Tedy v podstatě je tato emoce neutrální,
je mimo akci i reakci
nemá nic společného s projeveným světem

Je to jistě pozitivní stav,
ale hovořit o něm jako o emoci mně tedy nepřijde správné,
naopak je to zavádějící,
nebot emoce jsou reakcí na vnější okolí,
zatímco tento stav s tím nemá nic společného....

Jo, taky to nevidím jako emoci, jen jako stav harmonie. Jenže běžně vzniká spousta emocí, takže spíš zkouším, čím se dají za pochodu, během dne rozpouštět - jako krůčky ke stavu harmonie. Protože co je mi platné být v hluboké pohodě při relaxu, když v něm nemůžu být 24 hodin denně

Tak zkouším způsoby, jakými se ten stav vrací aspoň na chvilku při činnosti. Nejlíp se mi osvědčuje tenhle viewtopic.php?f=37&t=1475#p11133 - akorát že myšlenky u mě často fungují jako nosiče emocí, a tak ten postup používám především na emoce, když se mi objeví odpor, nebo naopak nutkání něco prosazovat...
Takový ten impulz PRO nebo PROTI
No a píšu teprve potom, co se propasíroval do vědomí a změnil v inertní energii

Stav klidu je ve skutečnosti podstatou mysli, zatímco pohyb je její energií. To jsou dva od sebe neoddělitelné aspekty téhož – stejně tak se nedá odlišit slunce od svých paprsků nebo jezero od vln. Pokládáme-li stav klidu za něco kladného a žádoucího a pohyb myšlenek za cosi záporného, čeho se chceme zbavit, pak tím jen podporujeme své dualistické představy o přijímání a odmítání. Takto bychom ale svůj běžný mentální stav nikdy nepřekonali. Absolutně nejdůležitější věcí tedy je udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá či nedůležitá, a tento stav "pohybu" pak dále pozorovat... Vědomě rozpoznávat znamená, že jsme si plně vědomi přítomnosti jakékoli myšlenky, týkající se minulosti, přítomnosti či budoucnosti, stejně jako jakéhokoliv smyslového objektu. Skrze toto bdělé vědomí přítomnosti "rozpoznáváme" stav pohybu myšlenek a dále v tomto stavu pokračujeme, aniž toto rozpoznávání opomíjíme. V žádném případě to ale neznamená, že bychom se měli snažit proud myšlenek nějak přerušit nebo usilovat o to, abychom myšlenky zadržovali, měnili či mysl jakkoli korigovali... Pokud se v nás objeví myšlenka odporu, také tu rozeznáme a aniž bychom se tímto odporem nechali nekontrolovaně ovládnout, pokračujeme nadále v bdělé přítomnosti i této myšlenky...

Jestliže neumíme svou bdělou přítomnost sjednotit s veškerou každodenní činností včetně jídla, chůze, spánku, sezení, nemůžeme pokračovat v meditativním stavu mimo časově omezené úseky věnované meditaci... Proto je velice důležité, abychom se snažili udržet si bdělou přítomnost co nejvíce a integrovali ji se vším, co děláme...

Abychom byli schopni dosáhnout neodlučitelnosti meditace od každodenní činnosti, nestačí věnovat meditaci každý den jen nějakou hodinu, ale je zapotřebí uplatňovat praxi celých čtyřiadvacet hodin denně. Toho lze dosáhnout jen tehdy, když nejsme rozptýleni. Učení dzogčhenu je obecně označováno jako "cesta samoosvobozování". "Samoosvobozování" zde znamená to, že myšlenky a vášně není třeba zavrhovat, nýbrž je jen jednoduše rozpoznat jako energii svého prvotního stavu.

[vostalpetr]

Absolutně nejdůležitější věcí tedy je udržet si nerozptýlenou bdělou přítomnost a uvědomit si jakoukoli myšlenku, která vznikne, ať už je dobrá či špatná, důležitá či nedůležitá, a tento stav "pohybu" pak dále pozorovat...
Skrze toto bdělé vědomí přítomnosti "rozpoznáváme" stav pohybu myšlenek a dále v tomto stavu pokračujeme, aniž toto rozpoznávání opomíjíme. V žádném případě to ale neznamená, že bychom se měli snažit proud myšlenek nějak přerušit nebo usilovat o to, abychom myšlenky zadržovali, měnili či mysl jakkoli korigovali...

BDĚLÁ POZORNOST je pojem, který často (k nelibosti mnohých) kritizuji

Tedy kritizuji to, jakým způsobem je to popisováno a je z toho vytvořený nějaký návod na duchovní cestu...

Ego je v podstatě velice zúžený paprsek Vědomí,
a my chceme pomocí tohoto zúženého paprsku
pochopit celou mysl, tedy nejen naše myšlenky, ale celou Univerzální mysl.

To je jako kdybychom baterkou svítili na vrcholek ledovce,
takže jsme schopni vidět jen malou část vrcholku ledovce,
a už vůbec nejsme schopni nahlédnout to, co je pod vodou, čemu se třeba říká podvědomí apd.

Takto rozpouštět připoutanosti,
je dost podobné tomu, jako kdybychom pomocí jedné baterky rozpouštěli celý ledovec, tím, že na něj budeme bděle svítit.

Protože to je vcelku náročné,
tak se hovoří o nutnosti celodenního úsilí,
být neustále v přítomnosti ted a tady,
neustále svítit na ten ledovec a neustále jej bděle pozorovat

Nevím jak pro koho,
ale podle mne vcelku nadliskej výkon, pomocí malé baterky rozpustit celý ledovec...

Souvisí to také samozřejmě s pojmy ted a tady,
které jsou pak chápány opět v kontextu ega,
tedy toho poměrně zúženého paprsku Vědomí,
které je schopno nám nasvítit pouze ted jako právě přítomný okamžik,
a tady jako místo, kde jsme, kde se nacházíme

Pokud tedy nechceme zůstat na úrovni "baterkářů"
tak potřebujeme mít daleko silnější refletor vědomí,
který nám nasvítí celý ledovec,
nikoli jen zúžený paprsek svítilny

což potom v takovém rozšířeném paprsku znamená, že ted není jen nejkratší čas, ale je to Věčnost,
a tady není místo kde zrovna stojíme, ale je to Nekonečnost

takže jsme schopni si neustále (věčně) uvědomovat celý (nekonečně) ledovec,


Teoreticky řečeno,
můžeme si vybrat mezi BDĚLOU POZORNOSTÍ (TED) A UVOLNĚNOU POZORNOSTÍ (TADY)

Nejsou to ovšem dvě věci, které by byly proti sobě,
naopak jsou to spojené nádoby

Většinou se však hovoří o duchovní cestě v pojmu Ted,
ale když se podíváme třeba na Tolleho,
což je jeho parketa,
tak lze objevit, že nejdříve hovoří o jakémsi volném prostoru v mysli,
později o volném prostoru mezi lidmi a jejich vztahy,
a možná za nějakou dobu bude (zatím jsem to u něj neviděl) hovořit o prostoru samotném
a pak o nekonečném prostoru vědomí

a možná že na samý závěr bude pak hovořit o NEKONEČNÉM prostoru VĚDOMÍ, BYTÍ, BLAŽENOSTI A SVĚTLA


To je prostě úskalí všech SPECIALIZACÍ,
že když se zaměříme pouze na uvědomění jen něčeho,
musíme postupně krok za krokem odhalovat i to, co je obecné, univerzální
což je samozřejmě ta lepší možnost, že se nám to povede,
časté také je, že zůstaneme uzavřeni v nějaké té své specializaci

Opačný postup přes uvědomění Tady (tedy uvolnění) pak popisuje dzogčhen...

To je asi tak všechno, k tomuto pojmu bdělá pozornost,
tedy že to není jen zúžený paprsek,
tedy není to jen to, jak to bývá často popisováno
(tedy pouze jen tak tak, jak je to psáno o reakci výše)

[vostalpetr]

"Samoosvobozování" zde znamená to, že myšlenky a vášně není třeba zavrhovat, nýbrž je jen jednoduše rozpoznat jako energii svého prvotního stavu.

Na té nejvyšší úrovni uvědomění (realizace)
není pak třeba něco rozpoznávat,
vše se děje automaticky a spontánně,
WU WEI
takže Vědomí rozpoznává samo sebe jako Vědomí a to ve všech jevech,

asi taknějak usilovně, jako ego musí vyvíjet úsilí pozorovat projevený svět

V podstatě samoosvobozování je doslova samosvobozování, které se děje samo sebou

Wu wei (Chinese: 無爲; a variant and derivatives: traditional Chinese: 無為; simplified Chinese: 无为; pinyin: wú wéi; Japanese: 無為; Korean: 무위; Vietnamese: Vô vi; English, lit. non-doing) is an important concept in Taoism that literally means non-action or non-doing. In the Tao te Ching, Laozi explains that beings (or phenomena) that are wholly in harmony with the Tao behave in a completely natural, uncontrived way. As the planets revolve around the sun, they "do" this revolving, but without "doing" it. As trees grow, they simply grow without trying to grow. Thus knowing how and when to act is not knowledge in the sense that one would think, "now I should do this," but rather just doing it, doing the natural thing. The goal of spiritual practice for the human being is, according to Laozi, the attainment of this natural way of behaving.


Wu wei ( Chinese : 无为, variantu a deriváty: tradiční čínská : 无为, zjednodušená čínština : 无为, pinyin : Wu Wei, Japanese : 无为, Korean : 무위, Vietnamese : Vo vi, anglicky ., lit non-dělat) je důležitý pojem v taoismu , které doslova znamená non-akce nebo non-dělat. V Tao te ťing , Laozi vysvětluje, že bytosti (nebo jevy), které jsou zcela v souladu s Tao chovat zcela přirozeně, uncontrived způsobem. Vzhledem k tomu, planety obíhají kolem Slunce, že "to" to revolvingový, ale bez "dělat" to. Jak stromy rostou, oni prostě rostou, aniž se snaží růst. Tak vědět, jak a kdy jednat, není znalost v tom smyslu, že jeden by si myslel, "teď jsem měl udělat," ale spíše jen dělat to, dělat přirozenou věc. Cílem duchovní praxe pro člověka je, v závislosti na Laozi, dosažení tohoto přírodního způsobu chování.


Význam

Wu může být přeložen jako nemají nebo bez; Wei může být přeložen jako to, chovat se, slouží jako, vládnout nebo úsilí. Doslovný význam Wu Wei je "bez opatření", "bez námahy", nebo "bez kontroly", a je často zahrnut v paradoxu wei wu wei: "akce bez akce" nebo "bez námahy dělat". Praxe Wu Wei a účinnost wei wu wei jsou základními principy v čínském myšlení a byly většinou zdůrazněna taoistické školy . Člověk nemůže aktivně Wu Wei. To je více pouhé pozorování něčího chování poté, co přijali sami, jací jsou, a uvolněte vědomou kontrolu nad jejich životy s nekonečnou Tao .

Tam je další méně obyčejně odkazoval smysl Wu Wei, "akce, která nezahrnuje boj nebo nadměrné úsilí". V tomto případě, wu znamená "bez", a Wei znamená "úsilí". Pojem "bez námahy akci" je součástí taoistických vnitřních bojových umění , jako je T'ai Chi Ch'üan , Baguazhang a Xing Yi . Z toho vyplývá, že wu wei souladu s hlavním prvkem a charakteristickým znakem taoismu, že bytí přírodního. Chcete-li použít Wu Wei na jakoukoli situaci, je vzít přirozenou akci.

V Zen kaligrafie , byl wu wei byl reprezentován jako kruh . V Číně se Wu Wei Postavy samy rezonovat se starými taoistické příběhy.

Bohužel jsem to v češtině nenašel,
takže jsem to přeložil překladačem....

[Zero]

Co je bdělost se chápe různě. Pro mě je to přirozený stav, akorát je pořád znovu překrývaný navyklým sebeztotožňováním. Kdykoliv zmizí sebeztotožnění - je jedno, s jakou myšlenkou nebo emocí, vyvstane "bdělost" sama, bezúsilně. Kdyby v tom bylo úsilí, i sebemenší, bylo by to usilování ega. Proto chtít být bdělý je nesmysl.

Když se ve vleku nějaké myšlenky nebo emoce cítím nepohodlně, objeví se nějak sama od sebe větší všímavost k té příčině. Podobně jako si všímám, kde mě dře bota - nepotřebuju návody a poučky, že je třeba všímati si kontaktu nohy s botou. Všimnutí a rozpoznání způsobí samo od sebe uvidění "rampouchu" jako součásti "ledovce". Zvláštní na tom je, že ve srovnání s obyčejným přirozeným stavem se i pozitivní emoce začnou vnímat jako určitý druh nepohodlí. Tedy jako podnět ke zprázdnění.

Záleží tedy jen na tom, jestli nebo kdy mi nějaké sebeztotožnění přestane vyhovovat, a to nemůžu já coby ego nijak ovlivnit - buď to nastane, nebo ne. Takže to neřeším.

[vostalpetr]

Zvláštní na tom je, že ve srovnání s obyčejným přirozeným stavem se i pozitivní emoce začnou vnímat jako určitý druh nepohodlí. Tedy jako podnět ke zprázdnění

Zvláštní to není,
stačí si trošku přečíst nějakou duch. literaturu,
a člověk se tam dočte dvě věci:

ROZVÍJEJTE POZITIVNÍ EMOCE A ROZPUSTE POZITIVNÍ EMOCE

Jsou to dvě protikladné rady,
a to proto, že ty rady jsou směřovány k dvěma úrovním,

ZAČÁTEČNÍK má za úkol vymanit se s negativních emocí a sjednitit svou mysl pomocí pozitivních emocí,
tak aby se OSOBA ZHARMONIZOVALA

POKROČILÝ má za úkol rozpustit i ztotožnování s pozitivními emoce,
tak aby se OSOBA ROZPUSTILA
nebot v podstatě je jedno, jestli do klidného jezírka házíme bílé nebo černé kamínky,
nebot oboje vytváří kruhy na hladině,
tedy jinak řečeno, je vcelku jedno jestli se ztotožnujeme s poz, nebo neg. nebot oboje váže energii

[Zero]

Mluvím o pocitu, kdy si současně uvědomuješ příjemnou emoci a i to nepohodlí, které vyústí ve zprázdnění a uvolnění od obojího. I když to o dualitě vnímaného atd. dávno teoreticky znáš, pocit, že je to zvláštní, se ze začátku s určitým pobavením nad tím přesto objeví, asi pro ten paradox.

To jen tak na okraj

[vostalpetr]

Takto to skutečně neznám,
nebot já jsem nešel takovýmto postupným vývojem,
takže pro mě to bylo víceméně jen narušení klidu,
at už se jednalo o emoci nebo myšlenku

Pozitivní myšlenky a pocity jsou ovšem nebezpečné,
nebot člověku se zdají jako správné,
jeví se mu harmonicky,
takže i když jsou rušivé, nezdají se nepřátelské, člověk je následuje
a tak nenápadně vcelku přijemně a pozitivně se s nimi ztotožní

Něco podobného myslím že píše o Oslík na svých stránkách..


Problém (a zdůraznuju to stále)je v tom, když si neuvědomíme všechny kvality (aspekty) tohoto stavu,
potom zlehka nenápadně vplujeme opět do ztotožnění s osobou v čase a prostoru,
právě na těchto pozitivních emocích

Někteří učitelé a duchovnáci nejspíše z tohoto důvodu se vyhýbají blaženosti,
nebot je snadné ji zaměnit s pozitivními blaženými pocity,
nebot je mohou vytáhnout zpět do světa,
ale v dzogčhenu, kde je prvotní uvědomění nek, prostoru vědomí je jakýkoliv směr ven (dovnitř),
rozpuštěn právě tím. nek. prostorem vědomí,
což je ohromná výhoda oproti jiným postupům....


Prostě není kam jít a čeho dosahovat, nebot všude je blaženost...

V jiných postupech (bez uvědomění nek.prostoru vědomí) také není čeho dosahovat,
ale stále je zde kam jít, ponejvíce pak směrem do světa,
oznámit světu že jsme blažení a tu blaženost exportovat pak do světa,
nebot podle nás tam není, nebo je jí málo...

[Zero]

Pozitivní myšlenky a pocity jsou ovšem nebezpečné,
nebot člověku se zdají jako správné,
jeví se mu harmonicky,
takže i když jsou rušivé, nezdají se nepřátelské, člověk je následuje
a tak nenápadně vcelku přijemně a pozitivně se s nimi ztotožní¨...

Problém (a zdůraznuju to stále)je v tom, když si neuvědomíme všechny kvality (aspekty) tohoto stavu,
potom zlehka nenápadně vplujeme opět do ztotožnění s osobou v čase a prostoru,
právě na těchto pozitivních emocích

"Tohle je nežádoucí, bacha na to, protože by to mohlo být nebezpečné, zas by se vplulo do..." jo, to bylo dlouhou dobu taky pro mě to hlavní. Dalo by se říct, že prioritou bylo hlídatelské ego, které se mělo pořád na pozoru, aby nedošlo k tomu nebo k tam tomu, a narůstalo svou důležitostí. No, tenkrát jsem to vůbec neviděla.

Ku podivu to nějak časem zmizelo, jak jsem to celé sakumprásk pořád znovu předávala Tomu. Tohle odevzdávání probíhá dál a zdá se mi, že to ještě zesiluje. Jinak je to lego - nic nemůžu, jen Ono si to celé dělá, i to rozvzpomenutí se, nebo sebezapomnění.

PS: asi jsem džnáno-bhakta

[vostalpetr]

.....a narůstalo svou důležitostí. No, tenkrát jsem to vůbec neviděla.

No to je normální postup ega na jakékoliv cestě,
uvidíš nějakou chybu a tak ji odstraníš a tím odstraněním vytvoříš jinou chybu

Svým způsobem je to i příběh zenu,
vyházel kdejakej balast,
jen nemohl vyhodit zen, tedy tu opravu,
protože pak by to už nebyl zen
(nebyla by to metoda)
proto to ještě jednou opravili zazenem,
a příště to možná nějakej zazenista opraví
za za zenem....