Strach z posledného súdu

[smilan]

Strach z posledného súdu


Väčšina ľudí má strach zo svojej smrti a preto nechcú o nej ani len počuť. Mnohí veriaci majú strach z posledného súdu a preto tiež o tom nechcú nič počuť. Avšak naše naivné vyhýbanie sa nepríjemným skutočnostiam nemôže týmto nepríjemným skutočnostiam v nijakom prípade zabrániť. Budeme nimi konfrontovaní tak či tak, ibaže v prípade ustráchaného vyhýbania sa im absolútne nepripravení. A to bude len na našu vlastnú škodu, pretože ako sa hovorí, šťastie praje pripraveným.

Z tohto dôvodu by ľudia mali poznať pravdu. Pravdu o veľkom, prísnom a konečnom zúčtovaní, pred ktorý stojíme. O zúčtovaní vo stvorení, ktoré oddelí dobrých od zlých tak, ako sa oddeľuje kúkoľ od pšenice.

Že ide o vec vážnu a dôležitú dokazujú i evanjeliá. Lebo hoci slovo „evanjelium“ znamená „dobrá zvesť“, nebolo možné vyhnúť sa v nej množstvu zmienok o tomto dianí.

Už pred zahájením verejného účinkovania Ježiša Krista hovoril Ján Krstiteľ o sekere priloženej ku koreňom stromov a o tom, že bude vyťatý každý strom, ktorý neprináša dobré ovocie. A príkladov či podobenstiev, kedy hovoril o týchto vážnych skutočnostiach samotný Ježiš je naozaj množstvo.

Za všetky spomeňme podobenstvo o rozumných a nerozumných pannách, z ktorých rozumné, čiže pripravené, alebo inými slovami spĺňajúce určité kritéria, budú začlenené medzi bytosti vo stvorení upotrebiteľné, kým nerozumné, čiže nebdelé a nepripravené, prídu o túto možnosť.

Alebo iné podobenstvo, v ktorom sa hovorí, že pri konečnom triedení pôjdu baránkovia – čiže dobrí do života a kozlovia – čiže zlí do záhuby.

A nakoniec, celé biblické zjavenie je predsa zakončené spisom s veľavravným názvom Apokalypsa. V ňom je tvrdými slovami opísaná perspektíva ľudstva, ignorujúceho zákony univerza.

Máme sa teda týchto vecí báť a vyhýbať sa im, alebo je omnoho rozumnejšie vážne sa nimi zaoberať a pripraviť sa na ne?

Ak totiž boli tieto skutočnosti ľudstvu sprostredkované práve takouto prísnou formou, tak v tom musíme hľadať nejaký, Svetlom chcený zmysel. A zmyslom toho je dôrazné upozornenie na to, čo nás čaká, ak sa nezmeníme a neprispôsobíme Vôli Stvoriteľa.

A zmenili sme sa? Žije ľudstvo podľa Zákonov Božích? Len sa pozrime vôkol seba, aká je realita. Na základe čoho máme právo dúfať, že sa vyhneme Bibliou predpovedaným udalostiam? Vari tých 2000 rokov od príchodu Krista nebol dostatočne dlhý čas na to, aby sme sa spamätali?

A keďže doba konečného zúčtovania sa stále viac približuje, nie je nič potrebnejšieho, ako hovoriť o týchto vážnych skutočnostiach. Aby sme sa v čase, ktorý nám ešte zostáva spamätali a vyšvihli na tú úroveň človečenstva, aká od nás bude v deň účtovania požadovaná. Buď to totiž dokážeme a uspejeme, ako tie múdre panny, alebo to nedokážeme a dopadneme ako panny nerozumné.

Posledný súd môžeme tiež pripodobniť maturitnej skúške. Vzorný študent, pravidelne sa pripravujúci na každý vyučovací deň s ňou určite nebude mať žiadne problémy. Menej vzorný študent, ktorý síce bral štúdium na ľahkú váhu, ale nakoniec si predsa len uvedomí vážnosť skúšky a napne všetky sily, aby zameškané dobehol, taktiež maturitu zvládne. Avšak ten, kto sa príliš nenamáhal počas celého štúdia a zotrvá vo svojej ľahkomyseľnosti až do poslednej chvíle, ten skúšku nezloží.

A tento posledný príklad ľahkomyseľného študenta je príkladom celého ľudstva, ľahkomyseľne a nepripravene kráčajúceho v ústrety „maturite“ vo stvorení, prehliadajúc a ignorujúc všetky upozornenia.

Najväčšou chybou, ba doslova previnením ľudí v tomto smere je ich ľahostajnosť. Ľahostajnosť a plytkosť ich prístupu k životu, k jeho pravým hodnotám a k naplneniu zmyslu vlastného bytia na zemi. Ich úsilie, túžby a ciele sa totiž v mnohom nelíšia od zvierat. A nakoniec aj zomierajú nevedomí ako zvieratá.

Ale človek je predsa len viac. Človek má stáť vo stvorení úplne vedome a v poznaní Zákonov, ktoré sú prejavom Božej Vôle napĺňať pravú hodnotu svojho človečenstva. Inak ho bude stíhať nešťastie za nešťastím, aby nakoniec všetko vyvrcholilo tak, ako je to zaznačené na posledných stránkach biblie v kapitole Apokalypsa.

Výstrahy formulované v Apokalypse však nie sú nemenným predurčením, ale iba varovaním pred tým, čo musí prísť, ak sa ľudstvo nevpraví do Zákonitostí Božej Vôle. Jedine keď toto dokáže, môže sa vyhnúť apokalypse.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

[smilan]

Chcete mít lehkou smrt?

Smrt je jistota, se kterou musí každý z nás počítat. Zaručená jistota, ke které se každým dnem stále více přibližujeme. Žel, lidé se problematikou smrti ve vztahu k sobě samým příliš nezabývají a začínají na ni myslet až tehdy, když se přibližuje jejich čas. Potom však už bývá většinou pozdě změnit něco na jejím průběhu a zásadním způsobem ovlivnit to, zda bude lehká, nebo zda budeme muset podstoupit těžký a zoufalý smrtelný zápas. Komu to není lhostejné, měl by proto již nyní začít žít tak, aby jeho smrt mohla být opravdu snadná.

Naši problematiku si přibližme na dvou příkladech, a sice na člověku materialistickém a ateistickém, čili člověku přesvědčeném o tom, že po smrti už nic není a na člověku idealistickém, čili přesvědčeném o existenci života po smrti.

Materialista a ateista věří jen ve svůj krátký pozemský život. Nic jiného pro něj neexistuje. Dokonce ani ve svých myšlenkách nepřekračuje hranice hmotného světa, protože i ve svém nitru se zabývá pouze tím, co je podle něj reálné a co tedy má nějaký význam a nějakou cenu. Svým jednáním i všem svým myšlením je proto pevně připoután na svět hmoty. Na svůj život v hmotném světě, který podle něj smrtí končí.

Této jeho základní filozofii je přizpůsoben celý jeho život a od ní se odvíjejí hodnoty, kterým věří. A protože je skálopevně přesvědčen, že žije pouze jednou je většinou toho názoru, že si je proto třeba života pořádně užít. Že je třeba žít naplno. K tomu jsou však potřebné prostředky, to znamená peníze, které mu zajistí přístup ke všem hmotným požitkům a radostem, které život nabízí. No a proto, aby peníze k tomu potřebné a získal, neváhá mnohokrát jednat nemorálně, nečestně, nelidsky a bez soucitu. Pro něj je totiž nejdůležitější pouze jeho vlastní užívání si života. Života, který si chce užít o to víc, o co víc je přesvědčen, že smrtí všechno končí.

Čas však letí, jeho život se přibližuje ke konci a připoutání takového člověka k hmotnému světu je obrovské, protože ho svým myšlením a jednáním neustále intenzivně živil.

A najednou nadejde chvíle smrti! Přichází smrt, která mu chce absolutně všechno sebrat. Onen člověk však není schopen myslet jinak, než myslel po celý svůj život a proto se svého života křečovitě drží. On nechce zemřít. On se nechce propadnout do nicoty a nebytí. O každou minutu života zoufale zápasí.

Na jedné straně je zde tedy neodvratnost smrti a na druhé straně křečovité upínání na hmotnou existenci. Co z toho může vzejít? Nic jiného, než těžký, zoufalý a bezvýchodný smrtelný zápas. Nic jiného, než smrtelný strach před nebytím, kterému se člověk všemožně brání. Takový postoj však pouze prodlužuje jeho boj se smrtí, způsobuje těžký smrtelný zápas a bolestivou smrtelnou agonii. Každá minuta, kterou člověk ve svém křečovitém připoutáni na hmotný život získává se stává pouze další minutou jeho agónie.

Toto však rozhodně není smrt lehká a my o této závažné problematice mluvíme právě z toho důvodu, aby co nejméně lidí muselo prožívat cosi podobného.

Proto se nyní podívejme na druhý příklad a sice na člověka přesvědčeného, že smrtí život nekončí. Není vůbec důležité, jakého je tento člověk vyznání. Důležité je, že věří v pokračování života po smrti a tato jeho víra je opravdu reálná a tedy reálně ovlivňující jeho dosavadní život.

Pokud totiž člověk opravdu věřil, že smrtí život nekončí, ale dále pokračuje, musel si být vědom i určité zodpovědnosti, která se za tím skrývá a na jejímž základě bude od něj na druhé straně požadované zúčtování všech jeho činů. Velké účtování nejen za jeho činy, ale i za jeho slova a myšlenky.

Neboť skutečná víra v život po smrti je spojena se Spravedlností, před jejíž obličej jednou předstoupíme. Takové něco však od člověka doslova vynucuje určitou výšku morální a etické kvality jeho života. Člověk už totiž nemůže jednat nemorálně, nečestně, nespravedlivě, nelidsky a bez soucitu vůči ostatním když ví, že jeho pozemský život jednou skončí a on bude muset předstoupit před Spravedlnost, které se bude muset zodpovídat ze všech svých slov, myšlenek a činů.

Takový člověk sice užívá věcí hmotných, užívá svého pozemského života, avšak není k němu tak křečovitě připoután a požitky hmotného druhu nejsou pro něj jedinou prioritou.

V určitém smyslu stojí nad věcmi a má nad nimi nadhled protože ví, že všechno hmotné bude jednou muset zde na zemi zanechat. A proto nestojí o to, aby se kvůli hmotným a pomíjivým věcem vnitřně zatěžoval nečestností, nespravedlností, nelidskostí, sobeckostí a bezcitností. Neboť v hodině své smrti bude muset všechno hmotné zanechat zde na zemi a tam na druhý břeh si bude moci vzít se sebou jen svou čestnost, dobrosrdečnost, ušlechtilost, spravedlnost, lidskost a soucitnost. Hmotné totiž zůstane zde ve hmotě. Jedině to duševní, ty duševní kvality a hodnoty, které jsme se snažili žít zůstanou našim majetkem. Zůstanou pokladem našich duší, který nám nikdo a nic nemůže vzít. Ani smrt!

Jak bude tedy probíhat umíraní takového člověka? Bude více méně bezbolestné, protože duše dotyčného byla zvyklá na nadhled nad věcmi i nad životem. A proto i nyní, v hodině smrti bude mít určitý nadhled, a to dokonce i nad svou vlastní fyzickou smrtí. Bude si totiž vědom toho, že smrt je jen brána, přes kterou je třeba projít do jiné roviny bytí.

Takový člověk bude brát svou smrt jako přirozenou skutečnost, na kterou je připraven a počítá s ní. Jeho vnitřek, jeho duše proto nebude mít problém odpoutat se od umírajícího těla, trpícího bolestí. Duše takového člověka se tedy rychle odpoutá od svého těla, protože na něm až tak křečovitě nelpí. A z tohoto důvodu ani nebude pociťovat fyzické bolesti a strasti umírání své fyzické schránky.

Je však třeba podotknout, že u člověka, který je přesvědčen že smrtí život nekončí musí jít o skutečné, upřímné vnitřně přesvědčení. Vnitřní přesvědčení, jehož důsledkem byl čestný, spravedlivý a ušlechtilý život, jako i živé přesvědčení o reálnosti existence jiné roviny bytí, do které vstupujeme svou smrtí.

Na tom, jaký je náš nejvnitřnější pohled na život a jaká z něj vyplývá naše základní životní filozofie tedy záleží jakým způsobem bude každý z nás umírat. Tím totiž, co skrýváme v hloubce svého nitra určujeme, jaká bude naše smrt. Zda lehká nebo těžká. Zda to bude plynulý přechod do jiné roviny bytí, nebo bezvýchodná smrtelná agonie naplněna strachem pádu do propasti nebytí.

Člověk by proto měl snažit žít svůj život správně a naplňovat ho pravými hodnotami pokud chce, aby jeho smrt byla opravdu snadná a bezbolestná. Míra její bezbolestnosti totiž záleží do našeho životního příklonu ke skutečným hodnotám, jakož i od míry našeho přesvědčení o realitě existence po fyzické smrti.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

[vostalpetr]

A najednou nadejde chvíle smrti! Přichází smrt, která mu chce absolutně všechno sebrat. Onen člověk však není schopen myslet jinak, než myslel po celý svůj život a proto se svého života křečovitě drží. On nechce zemřít. On se nechce propadnout do nicoty a nebytí. O každou minutu života zoufale zápasí.

Ale kdeže,

my matrialisti co žijeme jen jednou se netrápíme smrtí a ani životem,

protože víme, že když jsme nebyli,

tak jsme neměli problém s nějakým bytím,

a až nebudeme, tak opět nebudeme mít problém s nějakým bytím,


nebot,

když člověk není a neexistuje, tak se taky nemá kdo s čím trápit...



Ovšem věřící ve věčný život Z TOHO AUTOMATICKY ODVOZUJÍ, ŽE KDO NEVĚŘÍ TAK SE MUSÍ ROZHODNĚ CHOVAT NEMORÁLNĚ


To jsou jenom sebeoblbovací kecy,

protože přetěžko říci, že by se věřící chovali nějak lépe,

spíše lze říci že věřící jsou mnohem větší darebáci, než nevěřící...


Ale rozhodně jsou z tý smrti připosraní mnohem více než nevěřící,

a modlí se ostopéro, nebot jejich duše jsou hříšné a jejich egoisus zřejmý,

chtějí žít věčně...

[vostalpetr]

Neboť skutečná víra v život po smrti je spojena se Spravedlností,

Jabko je skutečný,

ale že by nějaká víra byla skutečná a reálná, o tom fakt nevím...


Ale věříci to rádi takto vidí, rádi věří že jejich fantasmagoie je skutečná a reálná a že se tak stane,

protože oni takto věří...

[smilan]

O probléme homosexuality a o iných problémoch

Žijeme v dobe dúhových pochodov a presadzovania legalizácie registrovaných partnerstiev. V dobe, v ktorej sa považuje za prejav pokroku a tolerancie súhlasné stanovisko s bojom za zrovnoprávnenie homosexuálov. V dobe, keď sa práve takýto postoj považuje za prejav intelektuálnej výšky, kým nesúhlasné stanovisko je naopak považované za prejav primitivizmu a netolerancie. No a práve v takejto dobe by bolo možno na veľký úžitok vedieť, aký názor má na tento problém Biblia. Alebo inými slovami povedané, ako sa na tieto veci pozerať v súlade s Vôľou Stvoriteľa.

Mojžiš hovorí: Kto by obcoval s mužom tak, ako sa obcuje so ženou, obaja spáchali ohavnosť.

V tejto stati v knihe Levitikus je zároveň napísané: Ak si niekto vezme okrem ženy aj jej matku, je to krvismilstvo. Keby niekto spal so svojou nevestou, obaja spáchali hanebnosť. Keby niekto spal so ženou svojho otca, zneuctil svojho otca. A tak ďalej ...

Ide tu teda o určité základné morálne zásady vzájomného ľudského spolužitia definované Mojžišom, ktoré korešpondujú s Vôľou Stvoriteľa.

Je však zaujímavé, že pri riešení problematiky homosexuality, ako i pri riešení iných morálnych celospoločenských problémov sa ľudia vôbec nezaujímajú o to, či ich názory sú v súlade s Vôľou Najvyššieho, alebo nie sú. Na to neberú vôbec zreteľ, hoci práve to, čo je a čo nie je v súlade s Vôľou Stvoriteľa by malo byť pre nás všetkých tým najpodstatnejším.

Avšak odklon od Vôle Hospodina je dnes tak veľký, že to, čo bolo jeho služobníkom Mojžišom definované ako neprístojné sa dnes stavia do pozície celospoločenskej akceptovateľnosti. Paradoxne teda to, čo sa podľa Vôle Najvyššieho považuje nesprávne sa dnes ľudstvom, ktoré katastrofálne morálne upadlo považuje za za prejav pokroku, intelektuálnej výšky a demokracie. Veci, ktorých sa malo ľudské pokolenie strániť sa dnes stávajú normou a považujú sa za niečo úplne prirodzené.

Úpadok našej doby spočíva teda okrem iného aj v tom, že naši súčasníci bojujú za to a snažia sa o to, čo nie je správne v očiach Hospodina. Presadzujú to v naivnej domnienke, že pre takýmto spôsobom postihnutých ľudí, v našom prípade homosexuálov bude najlepšie, ak sa ich úchylka stane spoločensky plne akceptovateľnou.

Ale môže to pomôcť niekomu, kto aj tak sám vo svojom vnútri jasne cíti, že s ním niečo nie je úplne v poriadku? Že jeho sexuálna orientácia nie je normála a prirodzená? Môže vari takémuto človeku naozaj pomôcť to, že ono neprirodzené bude on sám i ostatní považovať za normálne a prirodzené? Nie je to iba vzájomný sebaklam? Nebolo by pre takéhoto človeka omnoho lepšie a užitočnejšie, keby sa pozrel pravde priamo do očí? Keby ju akceptoval a svoju energiu, ktorú vynakladá na presadenie vlastnej úchylky ako spoločenskej normy využil radšej na to, aby s ňou bojoval? Aby sa snažil trpezlivou a dlhodobou prácou na sebe samom postupne približovať k tomu normálnemu, prirodzenému a zdravému?

Inými slovami povedané, bojom za rovnoprávnosť homosexuálov sa týmto ľuďom berie dôvod pracovať na sebe samých a postupne sa zbavovať toho, čo je v nich neprirodzené. Berie sa im dôvod uvažovať o tom, hľadať skutočné, hlboké príčiny svojho problému, ako i cesty k jeho náprave. Snaha o normalizáciu vlastnej úchylky je preto pre rozvoj osobnosti takýto ľudí viac na škodu, ako na úžitok.

Nikto samozrejme nechce, aby boli homosexuáli nejako perzekuovaní. To by bol jeden extrém! Avšak ich odchýlka od normy nesmie byť spoločensky považovaná za normu. Za niečo, čo je normálne. To je druhý extrém! Tým totiž môžu stratiť dôvod k osobnému seba vývoju, zameranému k opätovnému nadobudnutiu normálneho a prirodzeného stavu. Osobnosti homosexuála v skutočnosti pomôže najviac to, keď si svoju odchýlku od prirodzenosti uvedomuje a vnútorne i navonok sa snaží pracovať na jej odstránení. Jedine to je pre neho skutočnou pomocou. Všetko ostatné je omyl.

Celá táto záležitosť je ale okrem iného poukazom na omnoho, omnoho vážnejšie skutočnosti. Je poukazom na to, že akékoľvek odchýlky od Vôle Stvoriteľa musia mať pre ľudí svoje negatívne dôsledky. To znamená že všetko, úplne všetko, čo človek koná v rozpore s jeho Vôľou mu musí priniesť škodu, či nebodaj až katastrofu. Nech sa to týka akejkoľvek veci! Nie len teda postoja k homosexualite, ale k úplne všetkým veciam v našom každodennom živote. Ak totiž každú jednotlivú z týchto vecí nečiníme v súlade s Vôľou Stvoriteľa, ale naopak proti jeho Vôli, musí to mať pre nás fatálne dôsledky.

A práve o týchto dôsledkoch prehovoril Hospodin ústami Mojžiša takto: „Ak budete kráčať podľa mojich ustanovení, zachovávať moje príkazy a podľa nich konať, dám vám dážď v pravý čas. Zem vydá svoju úrodu a stromy svoje ovocie. Vy budete jedávať svoj chlieb dosýta a budete bezpečne prebývať na zemi.

Ak ma ale nebudete poslúchať a opovrhnete mojimi predpismi, ak sa vám budú moje nariadenia protiviť, potom vám vykonám toto: Zošlem na vás hrôzu a suchoty. Zlomím vašu veľkú pýchu a nebo nad vami urobím sťa železo a vašu zem sťa meď. Potom sa budete nadarmo namáhať, zem nevydá úrodu a stromy neprinesú ovocie. Zlomím oporu vašej výživy a nikdy sa nenajete dosýta. Vašu zem tak spustoším, že sa nad tým zhrozia i vaši najväčší nepriatelia.“

Za to, že sa ľudstvo odkláňa od Vôle Hospodina, za to, že nerešpektuje jeho Vôľu a činí to, čo je v jeho očiach zlé, za toto všetko ním bude bité. Lebo v jeho stvorení, ktoré povstalo z jeho rúk má miesto a môže sa trvalo dariť iba tomu, čo sa skláňa pred jeho Vôľou.

Čo však jeho Vôľu nerešpektuje a neberie ju na zreteľ, to ním bude bité, tiesnené, zlomené a nakoniec celkom vyhladené. Tohto si buďme dobre vedomí! Vedomí nie len v otázke postoja k homosexualite, ale i v tisícorakých iných otázkach, v ktorých sa ľudstvo tejto Zeme odkláňa od Vôle Najvyššieho a ignoruje ju. A týchto vecí je obrovské množstvo. Ba je to takmer všetko, čo človek činí, pretože ho ani len nenapadne pýtať sa, či to, čo plánuje vykonať je v súlade s Vôľou Najvyššieho, alebo nie je.

Ak preto človek ako jednotlivec a ľudstvo ako celok nezačne zohľadňovať a brať na zreteľ vo všetkom čo činí Vôľu Stvoriteľa, veľký vševládny Boh, ktorý je zvrchovaným Pánom neba i zeme napokon vyhladí zo svojho stvorenia jemu neverných a naďalej v ňom ponechá iba tých, ktorí si ho ctia a ktorí plnia jeho Vôľu.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.

[vostalpetr]

Mojžiš hovorí: Kto by obcoval s mužom tak, ako sa obcuje so ženou, obaja spáchali ohavnosť.

Podle mého názoru mnohem větší ohavnosti (povětšinou v souladu s boží vůlí jak tvrdí sami o sobě)

spáchali věřící v všeliké svaté boží spisy,

tedy židé, křestané, muslimové a i budhisté...

Dokud bude na světe uznávanou celospolečenskou normou že lze ve jménu náboženství zabíjet a pronásledovat

druhé, tak se k tomu Bohu asi jen tak nepřiblížíme,

a nic na tom nezmění fakt, že se tak děje "ve jménu boží vůle"

Ak preto človek ako jednotlivec a ľudstvo ako celok nezačne zohľadňovať a brať na zreteľ vo všetkom čo činí Vôľu Stvoriteľa, veľký vševládny Boh, ktorý je zvrchovaným Pánom neba i zeme napokon vyhladí zo svojho stvorenia jemu neverných a naďalej v ňom ponechá iba tých, ktorí si ho ctia a ktorí plnia jeho Vôľu.

Jestli k tomu dojde, tak doufám,

že první koho bůh vyhladí budou všichni věřící magoři co se odvolávají na boží vůli,

nebot to jsou ti " Kteří nevstoupili a druhým zabranují vstoupit"

I když podle mého názoru by šli všichni tito magoři vcelku dobře napravit pomocí elektrošokové léčby jenž by jim

vyhnala z hlav ty jejich svaté "víry"

vyhladí zo svojho stvorenia

Myslím, že těch božích holokaustů v podání věřích v boží vůli bylo již víc než dost,

i když koukám, mnozí by si jej rádi zopákli,

voni tihle věřící týpci jsou taknějak po tísíciletí neustále stejní,

IQ troglodyta...hlavně že mají svatou knihu na níž se mohou odvolávat...

[Jana]

Mojžiš hovorí: Kto by obcoval s mužom tak, ako sa obcuje so ženou, obaja spáchali ohavnosť.

Podle mého názoru mnohem větší ohavnosti (povětšinou v souladu s boží vůlí jak tvrdí sami o sobě)...

Aby Ti tady bylo veselejš.

[vostalpetr]

Aha,

dallší křestanská nádhera,

jeden šíří strach a druhej boží lásku,

dvě atrapný atrapy křestanství,

strach a láska...

[Jana]

[vostalpetr]

Každej troglodyt miluje boha,

aby bůh miloval jeho,

aby měl život věčný...

viewtopic.php?f=22&t=3597&p=16190#p16190

[Jana]

To, co sleduje jakýkoliv cíl, není láska.

[vostalpetr]

To, co sleduje jakýkoliv cíl, není láska.

Přesně,

jenže ty jsi začala s cílem, touhou a změřením,

a proto to o čem píšeš není láska,

ale DOVEDNOST EGA, které se skrze lásku neustále uvolnuje a je na lásce závislé,

proto o tom furt posedle píšeš,

A PROTO MĚ TVÝ NÁZORY NEZAJÍMAJÍ, TAK JAKO MĚ NEZAJÍMAJÍ NÁZORY LIDÍ, CO NĚCO PRAKTIKUJÍ,

PROTOŽE POPISUJÍ POUZE DOVEDNOST EGA


Tady si to laskavě nastuduj,

stejně to nepochopíš,

tak jako to nepochopěj jiní praktikanti,

a běž si rozdávat guruovský rady na tu svoji poradnu,

na názory osvícených hlupáků nejsem zvědavej,

obzvlášt když jsou tak pitomí jako ty a myslej si, že píšeme o tom samém,

no to rozhodně nepíšeme,

já o dovednostech ega nepíšu, i kdyby bylo blažený jako prasátko na hnoji :

http://www.dharmagaia.cz/kniha/705-anne ... -cast-kap-

[vostalpetr]

I když v tvém případě případě tak jako po mnoho let

se jedná jen o sypání konceptuálního zrní blažené slepici, která je zanedlouho začne kdákat do světa,

nebot snesla dle svého slepičího rozumu vejce nirvány...


Karolická nirvána...

[Jana]

Dzogčen popisuje kroky - vidíš představu, prohlédneš ji, zmizí časoprostorové omezení, mysl je prázdná, plná světla a to světlo je spojení všeho se vším a tohle je ta blažená jednota.

Tedy dzogčhen popisuje postup.

Největší přikázání je podobný popis postupu.

Ochutnáš lásku, která se nevztahuje k ničemu projevenému, hmotnému, popsatelnému a uvědomíš si, že ta láska je láskou, tedy, že tu lásku ve skutečnosti miluješ. Pouštíš ze zřetele všechno projevené, pozemské, hmotné a to světlo lásky vyplní srdce, mysl duši, až zmizí jakákoliv oddělenost a časoprostorová omezenost.

Mysl samozřejmě může u dzogčhenu i Přikázání vidět postup ega. Ale ono tohle skrz ego nefunguje.

Můžeš tenhle návod dát přečíst milionu lidí a i když budou chtít sebevíc dosáhnout vědomí blažené jednoty, tak se to nikomu z nich nepovede, pokud tady nebude určitá připravenost pro to, aby tohle zrovna dozrálo.

Je to asi jako kdybys svou vůlí chtěl nechat strom rozkvést na začátku zimy.

Nicméně bych si troufla tvrdit, že být pravdivý a uvědomit si, že láska je stav bytí a tedy podstatou existence, tedy že přirozeností je milovat lásku a že to vede k poznávání pravdy.

Jenže mysl Ti dá spoustu důkazů o tom, proč je nesmysl, aby to, co právě teď poznáváš, byla láska.
S návodem dzogčhenu se teoreticky dají tyhle myšlenky prohlédnout a pustit.

Ale možná taky ne. Když jednoho chytnou emoce a potřebuje si něco vyřešit, dát všem kolem co proto, za to, že se cítí mizerně, aby se konečně cítili taky mizerně...

A může to být i jinak.

[vostalpetr]

Tvý přednášky mě nezajímají....

[vostalpetr]

Je to roky stejný,

místo aby jsi ten duchovní hnůj vyházela na hnojiště,

tak ho jen sbíráš a válíš se v něm a tvrdíš, jak krásně a blaženě voní,

jen aby jsi obhajíla tu svoji katolickou nirvánu,

kterou jsi posedlá...

Tak jako všichni "duchovnáci" co posbírali kdejakem mistrovskej hnůj v podobě náký praxe co koná ego...

[Jana]

Tvý přednášky mě nezajímají....

Tohle je tady na inspiruj inspirativní.

Tvý přednášky mě nezajímají....

[vostalpetr]

To vím,

proto je nejlepší takový katolický slepice posílat rovnou do p....

To je jedinej rozumnej dialog s věřícíma magorama co tady pruděj dva tisíce let se svou boží láskou

a božím soudem...

[vostalpetr]

Náboženství a šíření náboženský věr a pověr by mělo být trestné,

stejně jako šíření omamných drog :

„Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídě. Náboženství je povzdech utlačeného tvora, cit bezcitného světa, duch bezduchých poměrů. Je to opium lidu.“ (Karl Marx, Úvod ke kritice Hegelovy filosofie práva)

Pokud bychom uvažovali v rovině drogové metafory, tak Marx vlastně říká o náboženství to, co říká většina odborníků na závislosti na adresu války proti drogám, totiž že válku proti drogám nelze vyhrát prohibicí a represí.(23) Užívání a zneužívání (nemetaforických) drog je sociální fenomén a pokud se nezmění společenské podmínky, nezmění se ani problém s drogami, kriminalitou s nimi spojenou atd., a to bez ohledu na míru razantnosti represivních opatření, ta situaci obvykle spíše zhoršují. Statistiky jsou v tomto směru zcela nekompromisní.(24)
Vrátíme-li se k opiu, pak, vzhledem k tomu, jak bylo v Marxově době užíváno, Marx vlastně říká: Pakliže lidé trpí velkými a chronickými tělesnými i duševními bolestmi, budou se sami pídit po nějakém léku, který jim uleví, bez ohledu na jeho nežádoucí účinky – takovým lékem bylo v té době právě opium. Náboženství dle Marxe funguje obdobně. Náboženství tudíž není (jen) něco, co by bylo na lid uvaleno shora jako nástroj jeho ovládnutí (viz Sadovu metaforu), ale něco, co celá neblahá sociální situace generuje. Náboženství je na lid „uvaleno“ spíše neosobními silami, než konkrétními elitami, i když ty samozřejmě vzniklý stav i jeho iluzorní řešení podporují.

Proto je vždycky taková schánka po těch trpících,

komu jinému taky prodat drogu,

zdravý člověk drogy nepotřebuje,

jeho ego nemá problémy s emocionálním tělem,

nepotřebuje se léčit ze svých neg. pocitů,

nebot je nemá,

a když je má, tak se s nimi neztotožnuje a netrpí,

a proto se taky nestane fetákem a ani dealerem...



Samozřejmě rozumný dialog s fetáky není možný,

jediné možné když pruděj je poslat je do p...

protože pokud bychom to neudělali,

budou své drogy šířit coby boží vůli

nejdobrotivějšího boha fetu...

[Jana]

Nejlepší způsob, jak být imunní vůči všem záchranářům, spasitelům světa a dealerům drog, je nebýt trpící, žádostivý, emocionálně nebo jakkoliv jinak závislý,

prostě být svobodný.