Škola pozitivního myšlení pomocí sklerozy a jiných způsobů n

[Jana]

...A přitom stačí "rezignovat" a vše prostě pustit.......

Co to udělalo, když jsi "rezignoval" a vše pustil ?

[Jana]

jenž vcelku pěkně popsal Freud a dále pak rozvinuli jeho následovníci...

Na Freudovu popisu nevidím nic pěkného, byl ztotožněný s tělem a uvízl na druhé čakře, ta čtvrtá byla pro něj zavřená.

Když mysl bude posuzovat lásku skrz uvíznutí ve druhé čakře, tak v ní uvidí vždycky něco odporného, protože v tom bude nalézat oddělenost.

Ale když se ta energie těla transformuje ve čtvrté čakře ve stejnou energii jako mysl, v Agape, tak to už je úplně o něčem jiném.

[vostalpetr]

Co to udělalo, když jsi "rezignoval" a vše pustil ?

To ti nenapíšu,

ty bys to opět používala v vyzdobování své představy nirvány,

a neustálému ztotožnování se svou spekulativní mysli...


Ode mne se už nic nedozvíš,

pouze to, že jsi si svou pseudonirvánu pěkně vysnila ...

[vostalpetr]

Budeš si muset prostě zajít na duchovní kosmetiku někam jinam,

takhle to dopadne, když někdo vyžvaní na internetu Tajemství svého úspěchu a cestu k nirváně

[Jana]

Co to udělalo, když jsi "rezignoval" a vše pustil ?


To ti nenapíšu,

ty bys to opět používala v vyzdobování své představy nirvány,

a neustálému ztotožnování se svou spekulativní mysli...

Takže, když to shrneme, tak ze Tvého psaní vyplývá, že je tady namachrovaná představa osoby Vostálpetra, která to na rozdíl od představy jiné osoby ví a nepoví, jelikož na to ta dotyčná představa osoby nemá, ale v tomhle právě zaniká to nejvyšší poznání, jakého může mysl dosáhnout, že ta představa osoby Vostálpetra je stejné hovno jako představa osoby Jany.

Takže další diskuze jaksi postrádá smysl.

[vostalpetr]

Myslím, že jsem to psal jasně,

s magiky se nebavím...

[Jana]

Myslím, že jsem to psal jasně,

s magiky se nebavím...

Sice mám s magií společného asi jako vrabčák na stromě, ale pro Tvůj větší komfort jsem si zablokovala svůj přístup do Tvého fóra na Poradně.

Tak se měj krásně.

[vostalpetr]

Pro mě za mě,

dělej si co chceš a co tě napadne...

Jak si splnit svá přání si se roky učila, takže víš jak na to...

[Jana]

To, co vede ke špatným koncům, není láska, ale závislost.

[vostalpetr]

Kdepak závislost,

stačí dobré úmysly...to úplně stačí...

[vostalpetr]

Jinak,

každá věc funguje,

vo tom diskutovat nemusíme,

každá akce vyvolá nějakou reakci...


Zrovna dneska jsem narazil na mozkové vlny při diskuzi na Poradně a na netu jsme našel jejich popis,

kde tedy je popsáno,

pomocí jakých činností vstupuješ do různých stavů uvolnění...

Každá věc má tedy svoji úroven uvolnění...

Pokud tě to zajímá, tak tady to je : http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3384 ... ene-vedomi


Možná to bude pro tebe k něčemu, možná ne,

já tedy na Makoně nejsem moc naladěnej, takže pro mě Makon je k ničemu...

[jamajsky.drap]

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3384 ... ene-vedomi

Jj, hodně zajímavý a fandim tomu. Teď si to zrovna pouštim I když je zajímavý, že mě jako ajťáka přitahuje víc oldschool K.Makoně.

[jamajsky.drap]

Já praktikuji, cca půl roku a stav bych popsal jako vyprazdňování, ne přivlastňování.

Přivlastnit si můžeš cokoliv, třeba i vyprázdnění...

S tim souhlasim. Ego je vychytralý. Já jsem měl to štěstí, že jsem zažil před 3 roky v Peru asi na 15min stav naprosté svobody . Nevím, jestli je to stav nejvyšší, nemám to s čím srovnat. Ale díky tomu extatickému stavu vím, k čemu se přiblížit. A cítím, že sebezápor a láska k bližnímu mě k tomu stavu přibližuje.

[vostalpetr]

Myslím, že hezký přiklad je Gautama Buddha. Odešel z královského paláce, kde měl po hmotné stránce vše. Stal se asketou, mnichem, praktikoval různé duchovní systémy té doby, navštívil mnoho mistrů, ale nic. Pak jednou seděl pod fíkovníkem, vzdal se svoji vůle a ejhle dosáhl osvícení. Myslíš, že by dosáhl toho stavu, kdyby jentak seděl v královském paláci a v nějaké rozjímavé chvilce si pomyslil, tak a teď se vzdávám své vůle. Cestu JK považuji za návodnou proto, že nám ukazuje, jak projít tím procesem bez velkých krizí, které zažíval Gautama.

To je těžko říct,

jestli by toho dosáhnul v královském paláci...

Já za podmínku úspěšného uvolnění považuji jako vychozí stav pro odevzdání vůle "spokojenost"

což je stav, když nic nechceme...

Docela obyčejná spokojenost, jako výchozí stav pro puštění všech tužeb

Toho by mohl dosáhnout i v královském paláci,

a vůbec by si nemusel ani pomyslet, že se vzdává tužeb...

[vostalpetr]

http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/3384 ... ene-vedomi

Jj, hodně zajímavý a fandim tomu. Teď si to zrovna pouštim I když je zajímavý, že mě jako ajťáka přitahuje víc oldschool K.Makoně.

Mě tam zaujalo např. toto :

Théta (4 – 7,9 Hz)

REM fáze spánku
Zvýšená produkce katecholaminů (důležitých pro učení a paměť), zvýšená kreativita
Integrační, emocionální prožitky, potenciální změny chování, zvýšené uchování naučených vědomostí
Hypnotická představivost, trans, hluboká meditace, vstup do podvědomé mysli

Řekl bych, že "hypnotická představivost" je prostě víra

[irulan]

......Cestu JK považuji za návodnou proto, že nám ukazuje, jak projít tím procesem bez velkých krizí, které zažíval Gautama.

By me zajímalo, jak jsi to myslel...bez velkých krizi, vždyť ta jeho cesta byla dle mého jedna velká krize a utrpeni - vražděni neviňátek kolem jeho narozeni, 40 dni na poušti s pokoušenim, vrcholem je mučeni a ukřižování.
Ja bych možna viděla v "duchovnich" krizích vyznam v pochopeni, ze tudy cesta nevede - tedy spis nakonec ze zadna cesta nevede nikam. Natož treba k vymaneni se z omezeni časem a prostorem. Zadna cesta, zadnej cíl, zadna touha, zadnej čas, zádný omezeni.

[jamajsky.drap]

Myslím, že hezký přiklad je Gautama Buddha. Odešel z královského paláce, kde měl po hmotné stránce vše. Stal se asketou, mnichem, praktikoval různé duchovní systémy té doby, navštívil mnoho mistrů, ale nic. Pak jednou seděl pod fíkovníkem, vzdal se svoji vůle a ejhle dosáhl osvícení. Myslíš, že by dosáhl toho stavu, kdyby jentak seděl v královském paláci a v nějaké rozjímavé chvilce si pomyslil, tak a teď se vzdávám své vůle. Cestu JK považuji za návodnou proto, že nám ukazuje, jak projít tím procesem bez velkých krizí, které zažíval Gautama.

To je těžko říct,

jestli by toho dosáhnul v královském paláci...

Já za podmínku úspěšného uvolnění považuji jako vychozí stav pro odevzdání vůle "spokojenost"

což je stav, když nic nechceme...

Docela obyčejná spokojenost, jako výchozí stav pro puštění všech tužeb

Toho by mohl dosáhnout i v královském paláci,

a vůbec by si nemusel ani pomyslet, že se vzdává tužeb...

Teorie je hezká, ale řekni mi, kolik znáš lidí, kteří jsou na tom po hmotné stránce dobře a kteří jsou spokojeni. Myslím opravdu spokojeni a i z nich ta spokojenost vyzařuje. Na otázku, jestli jsou spokojení, ti každý odpoví že jo
Já pracovně hodně navštěvuji lidi a bohužel musím říct, že jsem ještě nepotkal člověka, kterému bych viděl na očích, ten je opravdu spokojený. V televizi je jich pár, např. Eckhart Tolle, Mooji. A E.Tolle žil 2 roky jako bezdomovec, a Mooji šel tradiční indickou cestou, kdy celý svůj život vložil do rukou mistra, který jej vedl. Takže chápu, jak to myslíš, ale řekl bych, že tahle cesta nefunguje. Hlavním hybným motorem je právě nespokojenost se současnou úrovní. Člověk má tendenci zabydlet se na určitém stavu poznání. To je ale chyba. Na každé úrovni jsou jiné prostředky k posunutí se na vyšší úroveň a je pravda, že čím, je ta úroveň vyšší, tím více narůstá trpnost v poměru k aktivitě. Jako výchozí stav je idéální docela obyčejná pokora.

[vostalpetr]

No já neměl na mysli lidi, kteří jsou neustále spokojení,

ale jen stav spokojenosti,

to jsou docela obvyklé situace v života každýho člověka,

např.dokončíš práci a tak si spokojenej,

dobře jsi se najedl, tak jsi spokojenej

venku je hezký den, tak jsi spokojenej

dělals něco co tě bavilo

apd.

[irulan]

.... Jako výchozí stav je idéální docela obyčejná pokora.

což je dle mýho přesně opak té nespokojenosti (té hybné síly). Když jsi pokornej, tak jsi spokojenej a nebudeš vymýšlet nějakou jinou formu tvýho života, nějakou jinou "úroveň", ne?

[jamajsky.drap]

.... Jako výchozí stav je idéální docela obyčejná pokora.

což je dle mýho přesně opak té nespokojenosti (té hybné síly). Když jsi pokornej, tak jsi spokojenej a nebudeš vymýšlet nějakou jinou formu tvýho života, nějakou jinou "úroveň", ne?

Mně ty slova k sobě moc nejdou. Pokornej sem, když uznávám nějakou vyšší úroveň bytí, něco, co mě přesahuje. Spokojenej sem většinou sám se sebou. Zatímco první jde směrem ven (otevírá se), druhé jde směrem dovnitř (zavírá se).