Škola pozitivního myšlení pomocí sklerozy a jiných způsobů n

[jamajsky.drap]

No já neměl na mysli lidi, kteří jsou neustále spokojení,

ale jen stav spokojenosti,

to jsou docela obvyklé situace v života každýho člověka,

např.dokončíš práci a tak si spokojenej,

dobře jsi se najedl, tak jsi spokojenej

venku je hezký den, tak jsi spokojenej

dělals něco co tě bavilo

apd.

Jj, je to fajn stav být spokojenej, akorát to přináší tu potíž, že po období spokojenosti přichází období nespokojenosti - když nemáš něco dokončeno, když jsi hladový, když není hezký den, když jsi nedělal, co tě bavilo. A člověk je nepoučitelný a stále se vrhá do těch nejpitomějších věcí na světě s vidinou, že už snad bude konečně spokojený. A dobře že to tak je, že je tady ta vůle po větší spokojenosti. Vždyť i učedníci JK odešli od rodin a následovali JK především pro svoji osobní spásu. Jen je třeba tu snahu postupně usměrňovat.

[vostalpetr]

.... Jako výchozí stav je idéální docela obyčejná pokora.

což je dle mýho přesně opak té nespokojenosti (té hybné síly). Když jsi pokornej, tak jsi spokojenej a nebudeš vymýšlet nějakou jinou formu tvýho života, nějakou jinou "úroveň", ne?

Mně ty slova k sobě moc nejdou. Pokornej sem, když uznávám nějakou vyšší úroveň bytí, něco, co mě přesahuje. Spokojenej sem většinou sám se sebou. Zatímco první jde směrem ven (otevírá se), druhé jde směrem dovnitř (zavírá se).

Já tedy nejsem odborník na pokoru,

ale podle mně bejt pokornej, znamená spíše být odevzdanej ty vyšší moci,

jinak řečeno Bud vůle tvá...


Ale otvírání se tomu vyššímu je vůle má, nikoliv vůle boží...


Takže spíše pasívní odevzdanost kdy neprojevuješ nějakou vlastní vůli

A to je vcelku podobné tomu, když jsi spokojenej,

oba stavy jsou bez projevů osobní vůle


I když tedy odevzdanost je vyšší nežli spokojenost,

protože odevzdáváš všechno i tu spokojenost

a měl by jsi odevzdat i to samotné odevzdání, aby to nebyla nějaká tvá vůle,

že ty odevzdáváš

[vostalpetr]

Ještě k tý spokojenosti,

ta může ale i nemusí vést k odevzdání,

tam se dokonce ani nemáš potřebu odevzdávat vyšší moci,

což je vcelku výhoda, že ti nevznikne touha se odevzdávat...


Může se prostě stát,

že pustíš i to užívání si spokojenosti,

prostě hodíš relax a od všeho se uvolníš...tedy uděláš odevzdání, aniž by to bylo odevzdání...

[jamajsky.drap]

Ono to s tou osobní vůlí může být trochu matoucí - zapojit ji aktivně nebo se spíše pasivně odevzdat. Řekl bych, že v lidském životě je obojího zapotřebí stejnou měrou. S narůstající úrovní vědomí přibývá té trpné stránky. Obvykle, do jaké míry nasadíme vlastní vůli, do takové míry jsme také schopni od ní ustoupit a spojit se s Vůlí boží.

Používám slova jako "Boží vůle", ale není třeba být nábožensky věřící. Je velký rozdíl mezi nábožensky věřícím a mezi člověkem, který začíná poznávat, že v něm sídlí Bůh.

[vostalpetr]

S narůstající úrovní vědomí přibývá té trpné stránky.

Zkus to otočit,

čímvíce dokážeš v relaxaci (případně meditaci) pustit tu svou vůli,

tak naroste i úroven vědomí

a to začne fungovat i v denním životě...


Něco jako satsang...

Samozřejmě to není stoprocentní, protože nedokážeš stoprocentně pustit nevědomou vůli (připoutanosti a tendence)

[Saruman]

a ono samo odložení vůle je tím, co nastartuje spontánní průběh realizace,

kterej probíhá mimo nákou praxi či vůli osoby...

Realizácia. To slovo sa tu objavuje pomerne často. Nie je to to isté, čomu Krišna hovorí poznanie? Prekonať more utrpenia na lodi poznania. Z prečítaného mám dojem, že realizácia je pre niektorých životným cieľom. Ale zároveň mám dojem, že si od tej realizácie niečo sľubujú. V tom prípade by to už nebol cieľ, ale iba nástroj na dosiahnutie cieľa. Ako to je vlastne?

[vostalpetr]

Ty pohnutky mohou být různorodé,

tak třeba Budha měl pohnutku vyhnout se utrpení žívota,

a zjistil, že realizace je tím,

co způsobí konec utrpení života...



S tím cílem je to ovšem problematické,

protože realizace je přece jen něco jiného,

nežli nějaká touha něčeho dosáhnout, jako např. doběhnout do cíle,

proto se taky říká,

že už jsi v cíli a že již jsi realizovanej,

což je jak pravda, tak i nepravda,

v každém případě chápat realizaci jako nějaký cíl či prostředek jenž se nachází někde před námi

působí v případě realizace problémy,

protože chceš dosáhnout něčeho, co už máš,

být něčím, čím neustále jsi...



Tedy je to podobné,

jako hledat brýle, které máš na nose

a které nemůžeš najít proto,

protože se skrze ty brýle díváš někam jinam, nežli ty brýle jsou...