Škola pozitivního myšlení pomocí sklerozy a jiných způsobů n

[vostalpetr]

Zůstaňte uvolněně ve Vědomí.
V jakékoliv situaci dělejte přesně to co cítíte , že by jste měli dělat,
bez jakékoliv lítosti kvůli minulosti,
bez jakýchkoliv stížností na přítomnost,
bez jakýchkoliv očekávání v budoucnosti, a hlavně,
bez toho, aby jste kohokoliv obviňovali za to co udělal,
ani sebe ani nikoho jiného.
To vám umožní žít váš život ve stálém spojení se Zdrojem,
a přinese vám to štěstí skrze klid mysli: Sukha-Šanti.
Sukha-Šanti se stane vaším vlastním náboženstvím.
Když jsem udělal to, co jsem chtěl udělat,
bez pýchy a arogance,
bez viny a studu,
bez nenávisti ke komukoliv, (bez jakékoliv egoistické reakce)
s naprostou svobodou udělat cokoliv chci,
a s úplným pochopením, že nikdy nemůžu udělat chybu nebo spáchat hřích,
tak potom, pozoruji cokoliv co nastane, jako něco co se děje podle Kosmického řádu,
bez toho abych kohokoliv obviňoval.
Může být život jednodušší?
Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:
Nezáleží na tom, jestli předtím než zemřete budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata nebo o mudrce, po smrti, ztotožněné vědomí obou, splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom jestli se do něj vlévá nejšpinavější voda nebo nejčistší voda Gangy.
Raméš Balsekar

[Jana]

Tvé tělo, ať budeš chtít nebo nechtít, bude pocity následovat vždycky.

Když ve Tvém těle vznikne pocit, že potřebuje čůrat

a objeví se pocit, že by bylo vhodné odejít na WC,

a Ty nebudeš ten šmudla, který by následoval nějaké pocity,

tak si to tělo udělá to svoje, leda by Tvé ztotožnění s myslí bylo

silnější, než ztotožnění s tělem a Ty bys nad tím tělem vyhrál

a praskl by Ti močový měchýř.

Bez ztotožnění s tělem a myslí,

Tě taková hovadina nenapadne.

Děje se to, co se má dít,

nejsi tělo, nejsi mysl,

nejsi to, co se pohybuje,

jsi nehybné wu wei,

protože jsi tomu všemu nechal prostor.


Není třeba cokoliv tvrdit, ale mou přirozeností je mít radost,

když jsi šťastnej, když si uvědomuješ kým jsi,

když poznáváš pravé Já,

protože jsi Já.

[Jana]

Nejedná se samozřejmě o žádné uvolnění,

když je zde neustálá potřeba sebe sama přesvědčovat,

že už máš to co jsi chtěla,

Potřebuješ sám sebe přesvědčovat, že jsi šťastnej, když jsi šťastnej ?

A je nějaký problém, když Tě baví popisovat to, co zrovna poznáváš,

ať už je to cokoliv ?

Vzniká tak silná závislost na "myšlenkových vizualizacích"

Vůbec ne. Je to šílená otročina a únavné stále hlídat si myšlenky, pocity, stále si uvědomovat, jestli to, co zrovna chceš, je opravdu to, co chceš a jestli ve skutečnosti nechceš ještě něco úplně jiného.

Dovolit si tohle všechno pustit a odevzdat to Lásce, životu a dovolit si být už rovnou šťastný s důvěrou v Lásku.

[vostalpetr]

Potřebuješ sám sebe přesvědčovat, že jsi šťastnej, když jsi šťastnej ?

A je nějaký problém, když Tě baví popisovat to, co zrovna poznáváš,

ať už je to cokoliv ?

Asi jo, když to neustále děláš s potřebu tomu věnovat pozornost..

Potřebuješ neustále věnovat pozornost tomu, že dýcháš ???

Píšeš snad o tom, že dýcháš ?

Ani náhodou, protože tomu nevěnuješ vůbec pozornost,

přesto kupodivu dýcháš...




přirozeným věcem pozornost nemusíš věnovat,

nepřirozeným věcem ovšem neustále, nebot by jsi o ně přišla...


Přirozenost se nemusí někde nahánět a věnovat tomu pozornost...

[Jana]

To je tak rozporuplné tvrzení co říká,

že nemá moc významu se tím zabývat,

na jednu stranu radí následovat pocity,

a na stranu druhou zakazuje být lítostivej, ztěžovat si, očekávat, obvinovat apd.

Pravda je pro logiku vždycky nepochopitelná a rozporuplná, protože je paradoxní, protože tu logiku z principu ignoruje.

Připoutanost k mysli vyvěrá z víry, že víme jak tu existenci rozporcovat na dobrou a zlou, máme mustr na stvoření iluze dvojnosti:

tohle ano, tohle ne, tohle jsem já, tohle nejsem já, tohle přijímám, tohle nepřijímám, po tomhle toužím, tohle odmítám,

vím, co je dobré a zlé.

Bez téhle připoutanosti k mysli, že "vím", nevznikne žádná lítostivost, očekávání, obviňování..

A nakonec pak řekne, že je všechno jedno jestli je voda špinavá nebo čistá...

Ta připoutanost k mysli tak jako tak nakonec zmizí, zmizí ten, který dělí vodu na špinavou a čistou.

Je možné to přijmout už teď. Je možné se už teď otevřít všemu bez mentálního třídění.

Ani tu první větu neumí říct jednoduše : uvolnětě se,

musí do toho tahat šarádu : zůstante uvolněně ve Vědomí...

Není uvolnění jako uvolnění, znáš to ze šermování.

Teď to popíšu asi hodně ošklivě, umím to i z mého pohledu líp,

ale když se bavím s Tebou, tak to musím popsat trochu jinak:

je třeba být uvolněný a Vědomý.

Tohle asi málo komu co říká.

Tak ještě trochu líp:

uvědomuj si v tom uvolnění to, co to je.

A teď po mém:

ochutnávej ten život, jakým je štěstím, jakou je v té bezbřehé svobodě láskou.

[Jana]

Potřebuješ sám sebe přesvědčovat, že jsi šťastnej, když jsi šťastnej ?

A je nějaký problém, když Tě baví popisovat to, co zrovna poznáváš,

ať už je to cokoliv ?

Asi jo, když to neustále děláš s potřebu tomu věnovat pozornost..

Potřebuješ neustále věnovat pozornost tomu, že dýcháš ???

Píšeš snad o tom, že dýcháš ?

Já nedýchám. Vážně to dýchání nijak voluntaristicky nedělám.

To tělo dýchá samo.

přirozeným věcem pozornost nemusíš věnovat,

nepřirozeným věcem ovšem neustále, nebot by jsi o ně přišla...

Přirozenost se nemusí někde nahánět a věnovat tomu pozornost...

Věnuješ pozornost tomu, co máš rád ?

Naprosto bezděčně, uvolněně, přirozeně.

Nemám to jinak, než ty.

[vostalpetr]

Proto taky tomu posedle věnuješ pozornost...

Nevíš vůbec nic o uvolnění,

neumíš se uvolnit z toho svého zlozvyku co jsi si vypěstovala,

a tak tady provádíš jen myšlenkovou magii,


s představou, že jsi uvolněná...


ty si furt jen neustále něco představuješ,

že jsi blažená, že jsi Já, že neexistuješ, že nekonáš, že nemáš ego, že jsi uvolněná, že jsi vědomá


Tvoje hlouposti jsou prostě jen hlouposti myšlenkoové magie, kterou se snažíš naočkovat na svý ego


Posedlá pozornost tvou vyjímečnou svatostí...

[vostalpetr]

Věnuješ pozornost tomu, co máš rád ?

No samozřejmě, že věnuji pozornost tomu co mám rád....

A to je celá tvá "přirozenost"

přičemž se jen jedná o to,

co máš ráda...



Primitivní egoismus (mám rád a proto tomu věnuji pozornost)

[Jana]

Proto taky tomu posedle věnuješ pozornost...

Nevíš vůbec nic o uvolnění,


neumíš se uvolnit z toho svého zlozvyku co jsi si vypěstovala,

a tak tady provádíš jen myšlenkovou magii,


s představou, že jsi uvolněná...

Čistě teoreticky to, jestli jsi právě teď uvolněný, musíš poznat líp, než já. A jak jsem na tom já, můžeš zase sotva posoudit líp, než já. Mé uvolnění nemůže být tvou zkušeností, pouze můžeš mít o něm nějaké představy.

ty si furt jen neustále něco představuješ

,
Vidíš, jak funguje ta projekce ? Ve druhých můžeme vidět jen svou vlastní projekci.

..že jsi blažená..

Ale jdi do háje, pokud píšu, že ta existence je blahem, tak to není žádná představa, to blaho je tady stejné, když tělo a mysl spí bez jakýchkoliv představ.

Jenže něco takového je asi pro Tebe jako realita nepředstavitelné, proto si představuješ, že to je jen představa. Vykašli se na to, jaké to mám já, jaké to má někdo druhý. Uvědomuj si sám v sobě, jaké to je.

Jedna z nejdůležitějších věcí je pravdivost. Proto neopírej pravdu o představu, jak to má někdo druhý a koštuj jen to, co opravdu poznáváš.

[vostalpetr]

Tvé uvolnování přes "mám rada" mě nějak nezajímá,

vím, co máš ráda,

tak si to praktikuj sama,

mě podobný hlouposti nezajímaj..


Už jsem ti to řekl, že mě nějaký magie pomocí představ nezajímají...

Klidně si měj ráda co chceš když ti to pomáhá..

Ale vypěstuješ si leda závislost...

[Jana]

Věnuješ pozornost tomu, co máš rád ?

No samozřejmě, že věnuji pozornost tomu co mám rád....

A to je celá tvá "přirozenost"

přičemž se jen jedná o to,

co máš ráda...



Primitivní egoismus (mám rád a proto tomu věnuji pozornost)

Tak nebuď primitivní egoista a věnuj pozornost tomu co nemáš rád.

Láska sama udržuje pozornost ve zdroji, v pravém Já, ve vědomí blaha a štěstí,

to už by Ti mohlo být jasné,

ty bojovníku za každou cenu.

[Jana]

Je mi jasný, že jsi skvělej,

tak se měj krásně

a užívej si to blbnutí

na všechny možné i nemožné variace.

A díky za setkání.

[vostalpetr]

Užívám si co se do mně vejde,

ted si užívám v TV 7 let v tibetu,

moc pěkná představa, tedy film,

jsem z toho blaženej...


včera jsem si zase užíval Revival,

taky pěknej film o staříkách, co hrajou bigbít...

[irulan]

....
je třeba být uvolněný a Vědomý.

Tohle asi málo komu co říká.

Tak ještě trochu líp:

uvědomuj si v tom uvolnění to, co to je....

huhů a jak si to tak uvědomuju, začnu o tom špekulovat a vymýšlet ( jak je to univerzální recept na všechno - mám TO, jo!!! ) a mysl je zase tu.
zkrátka, jak to začne být "vědomé", přestane to být uvolněné

[Jana]

....
je třeba být uvolněný a Vědomý.
[url][/url]
Tohle asi málo komu co říká.

Tak ještě trochu líp:

uvědomuj si v tom uvolnění to, co to je....

huhů a jak si to tak uvědomuju, začnu o tom špekulovat a vymýšlet ( jak je to univerzální recept na všechno - mám TO, jo!!! ) a mysl je zase tu.
zkrátka, jak to začne být "vědomé", přestane to být uvolněné

Vědomí neumí být jiné, než vědomé.

Uvolnění od připoutanosti k tělu a k mysli zase neumí být jiné, než uvolněné.

A tohle dohromady je samádhi.

[vostalpetr]

To víš že jo...

Co si vysníš, to budeš mít...třeba i vědomí, který ví, že je vědomí a že je vědomý a že je blažený atd.


Představivosti se meze nekladou...

[Jana]

To víš že jo...

Co si vysníš, to budeš mít...třeba i vědomí, který ví, že je vědomí a že je vědomý a že je blažený atd.


Představivosti se meze nekladou...

Představit se dá cokoliv, ale skutečnost je přeci jen skutečnost.

[vostalpetr]

Představit se dá cokoliv, ale skutečnost je přeci jen skutečnost.

To víš že jo,

nejlíp když si budeš trénovat víru naději lásku,

tím vyrobíš skutečnost jedna básen,

dokonce i nejvyšší nirvánu,

možná sfoukneš i sněhuláka v červenci...

[vostalpetr]

Tvá posedlost představami je zcela evidentní,

píšeš o "představách" totiž stejně často, jako o Já,

takže je vcelku dobře vidět, na čem že to funguješ...

[vostalpetr]

Nejvíce uklidňující slova, která vám mohu říct:
Nezáleží na tom, jestli předtím než zemřete budete Osvícení. Ať se jedná o psychopata nebo o mudrce, po smrti, ztotožněné vědomí obou, splyne se stejným Zdrojem. Oceánu nezáleží na tom jestli se do něj vlévá nejšpinavější voda nebo nejčistší voda Gangy.
Raméš Balsekar

Smrt je prostě smrt,

a vracíš se zpět do zdroje, kde není žádné "sebeuvědomění, vědění, poznání"


Pouze tvá karma bude použita k vytvoření nového člověka,

a bude smíchána s karmou rodičů, společnosti a vesmíru


Takže v podstatě je tady "úplně jiný člověk"

Tedy něco podobnýho, jako když se ti narodí syn či cera...





Prostě nejsi nic jiného, nežli jen představa, která si myslí, že je skutečná, co tady žije cca 70 let

a pak je s ní amen...