inspiruj.cz

Škola pozitivního myšlení pomocí sklerozy a jiných způsobů nevědění



Muž byl pozván ke starým přátelům na večeři.

Udělalo na něj velký dojem, jak starý pán, kdykoliv se obrátil na manželku,

oslovuje ji miláčku, drahoušku, zlatíčko, má lásko a podobně.

Pár žil ve společném manželství více jak 50 let.

Když manželka odešla z jídelny, muž se naklonil k hostiteli a řekl :

"Myslím, že je báječné, že po všech těch letech stále oslovuješ svoji ženu těmi zamilovanými jmény."

Hostitel svěsil hlavu :

"Musím ti říct pravdu, její jméno mně vyklouzlo z paměti už asi před desti lety a k smrti se bojím zeptat té

staré báby, jak se jmenuje."

Zenový mnich stál na malém pahorku a díval se do krajiny. Několik lidí, kteří šli kolem a viděli ho tam stát, se o něm začalo bavit.
Jeden řekl: "Jistě se dívá po svém psovi."
Jiný myslel: "Ne, on asi vyhlíží přítele,"
a třetí řekl: "A co, určitě má jen požitek z chladného vzduchu tam nahoře."
Protože se ti tři nemohli shodnout, rozhodli se, že půjdou na pahorek a muže se zeptají.
První se zeptal: "Proč tu stojíš? Utekl ti pes?" "Ne," odpověděl muž, "žádného psa nemám."
Potom se zeptal druhý: "Tak asi vyhlížíš přítele?" "Ne," odpověděl muž, "ani tohle nedělám."
Nakonec se ho zeptal třetí: "Máš snad tedy požitek z čerstvého větru tady na kopci?" "Ne," odpověděl muž, "ani z čerstvého větru tady nahoře nemám požitek."
Tu se ho zeptali všichni tři: "Proč tu tedy stojíš?" Tu odpověděl mnich: "Prostě si tu jen tak stojím."

Mudrcově rodině se zaběhl jediný kůň. Všichni z vesnice jej litovali, ale on sám pravil:
”Nikdy nevíte, co je dobré a co špatné”.

A skutečně: Brzy se kůň vrátil a přivedl s sebou i kobylu. Tak všichni mudrcovi blahopřáli. Ale ten opět pravil:”Nikdy nevíte, co je dobré a co špatné”.

Tak nejen mudrc, ale i mudrcův syn mohl jezdit na koni. Kobyla byla ale divoká a mudrcův syn nezkušený a tak spadl a zlomil si nohu. Opět je všichni litovali, ale mudrc opět pravil:”Nikdy nevíte, co je dobré a co špatné”.

A skutečně, přišli verbíři a vzali všechny zdravé mladíky z vesnice do války.

I TOTO POMINE..

Podle starého súfijského příběhu žil kdysi dávno v jedné zemi

na Středním východě král, který se neustále zmítal mezi štěstím

a zoufalstvím. Dokázala ho rozčílit i sebenepatrnější věc,

a štěstí vždy velmi rychle vystřídalo zklamání a beznaděj. Až to

jednoho dne krále přestalo bavit. Rozhodl se, že najde způsob,

jak z toho ven. Dal poslat pro jednoho moudrého muže, o kterém se

říkalo, že je osvícený. Když ten muž přišel, Král mu řekl:"Chci být

jako ty. Poraď mi, prosím, co mám udělat, abych byl také tak klidný,

vyrovnaný a moudrý. Dám ti za odměnu, oč mě požádáš."

A ten moudrý muž řekl:"Možná ti mohu pomoci. Ale stálo by to tolik,

že by ani celé království nestačilo. Proto, pokud dovolíš, ti to dám

jako dar." Král souhlasil a mudrc odešel.

Vrátil se až za několik týdnů a donesl králi zdobenou skřínku z nefritu.

Král ji otevřel a uvnitř našel zlatý prsten. Byli na něm vyryto:

I TOTO POMINE. "Co to má znamenat?" zeptal se král. "Nos tento prsten,

a kdykoliv se něco stane, přečti si, co je na něm napsáno, dřív než

vyslovíš jakýkoliv soud, než začneš danou událost považovat za špatnou,

nebo dobrou. Jen tak si uchováš klid."

I TOTO POMINE.

Plný význam těchto slov začne být zřejmý, když se nad nimi zamyslíte

v souvislosti s dvěma jinými příběhy, jež jsem vám už vyprávěl. Ten

první, o zenovém mistrovi, který na všechno říkal: "Tak TO JE.",

dokazuje, že dobro k nám přijde, když se nebudeme vnitřně bránit tomu,

co se nám děje, jinými slovy, když s tím budeme zajedno. Druhý příběh,

o muži, který vše komentoval lakonickým "možná", ilustruje moudrost

neposuzování. Příběh o prstenu je o pomíjivosti, která, pokud si jí

uvědomujete, vede k nepřipoutanosti.

Přijetí, neposuzování a nepřipoutanost jsou tři sestry pravé svobody

a osvíceného života.



Rada vyrytá do prstenu nás nenabádá, abychom si neužívali to dobré,

co k nám v životě přichází. Její smyslem ani není přinést úlevu od

neštěstí. Mají daleko hlubší význam. Její smyslem je upozornit nás

na pomíjivost každé situace, jež je následkem pomíjivosti všech

forem - dobrých i špatných. Jakmile si začnete uvědomovat pomíjivost

všech forem, přestanete k nim být připoutáni a už se s nimi nebudete

tolik ztotožňovat. Být nezaujatý neznamená, že byste si nemohli užívat

to dobré, co svět nabízí. Vlastně si to tak užijete ještě mnohem víc.

Jakmile jednou přjmete pomíjivost všech věci a nevyhnutelných změn,

budete si užívat příjemných stránek života, dokud trvají, aniž byste

se báli, že skončí, a nebudete si je kazit ani obavami z budoucnosti.

Nepřipoutaní se budete na všechny události ve svém životě dívat z

NADHLEDU a nezabředněte do nich. Budete jako astronaut, který se dívá

na naší modrou planetu obklopený dálkami vesmíru a uvědomuje si

paradoxní pravdu: Země je jedinečná a zároveň bezvýznamná.

Uvědomení - I toto pomine - vám přinese odpoutání a klid a spolu s nimi

vstoupí do vašeho života nový rozměr - vnitřní prostor. Přístup k této

dimenzi získáte díky nepřipoutanosti, neposuzování a vnitřnímu přijetí.

Jakmile se přestanete ztotožňovat se světem forem, vaše vědomí - což

jste VY - se osvobodí z pasti forem. Toto osvobození jde ruku v ruce

se vznikem prostoru ve vašem nitru, který budete pociťovat jako klid

a hluboký vnitřní mír, dokonce i tehdy, když se vám bude dít něco "špatného".

I toto pomine. Jakoby kolem té události vznikl prázdný prostor - získáte

od ní odstup. Stejný odstup získáte i od svých emocí a bolesti. Kromě toho

vzniknou mezery i mezi vašimi myšlenkami. V těchto mezerách budete zažívat

hluboký vnitřní klid, jenž není "z tohoto světa", protože svět je tvořen

formami a klid pochází z prázdného prostoru.

A tento klid je Bůh.



Eckhart Tolle

Přijetí, neposuzování a nepřipoutanost jsou tři sestry pravé svobody

a osvíceného života.

Nevím, že něco vím...

antiSokrates

Blaho­slavení chudob­ní duchom, lebo ich je nebes­ké kráľov­stvo. (Mt 5,3)

Hlavně by si ti chudí duchem měli dávat pořádně pozor,

aby neměli poznání dobrého a zlého...

navíc dneska místo nebes máme vesmír,

a země je součástí vesmíru,

takže to nebeské království zahrnuje i okrsek země...

vostalpetr píše:Hlavně by si ti chudí duchem měli dávat pořádně pozor,

aby neměli poznání dobrého a zlého...

Chudí duchem již nerozlišují dobré a zlé právě proto, že jsou chudí duchem
Jejich vidění světa by se dalo definovat jako "přímé nazírání". Dualistické posuzování dobrého a zlého odpadá.

Pokud někdo nahradí rozlišování dobrého a zlého,

nějakými pocity,

vírou a nadějí a láskou,

tak tím se ještě příliš chudý duchem nestane


A především pak jde o touhu (jak si lze přečíst v 1. knize Mojžíšově)

o touhu BÝT JAKO BŮH A ZNÁT DOBRÉ A ZLÉ

vostalpetr píše:Pokud někdo nahradí rozlišování dobrého a zlého,

nějakými pocity,

vírou a nadějí a láskou,

tak tím se ještě příliš chudý duchem nestane


A především pak jde o touhu (jak si lze přečíst v 1. knize Mojžíšově)

o touhu BÝT JAKO BŮH A ZNÁT DOBRÉ A ZLÉ

Touhu BÝT JAKO BŮH A ZNÁT DOBRÉ A ZLÉ má ten, kdo chce vědět, co je dobré a zlé

a nebo ten, kdo tohle rozlišování odevzdal do Boží vůle ?

vostalpetr píše:Pokud někdo nahradí rozlišování dobrého a zlého,

nějakými pocity,

vírou a nadějí a láskou,

tak tím se ještě příliš chudý duchem nestane


A především pak jde o touhu (jak si lze přečíst v 1. knize Mojžíšově)

o touhu BÝT JAKO BŮH A ZNÁT DOBRÉ A ZLÉ

Chudí duchem nemají potřebu nahrazovat něco nějakými pocity.

Pro VostalPetr: Moje zkušenost mi říká, že člověk by měl neustále růst. Myslím si, že znám jakým způsobem, ale nebudu to teď schválně rozebírat. Nicméně mi přijde, že ty jsi se příliš zabydlel na svoji úrovni anarchisty, odmítajícího jakékoliv příspěvky v tom smyslu, že spíše škodí než pomáhají. Což o to, pravdu je třeba prozkoumat ze všech úhlů, ale tvoje příspěvky mi připadají, že debatu nikam neposouvají. Zkusil bych spíše pomáhat, místo toho jen ostatní překřikovat.

Jde o jednu jedinou věc,

a to každému při jakékoliv činnosti:

uvolnění...


Nejde o činnost (koncentraci či zaměření pozornosti) na tu či na onu činnost,

jak se mnozí domnívají, protože tu činnost se naučili používatk uvolnění,

ale jde jen o uvolnění

Tak někdo sportuje, protože se takto naučil uvolnit (dokonce i od samotné činnosti)

umělci tvoří (protože se naučili tvořit v uvolněném stavu)

duchovnáci zaměřují pozornost (protože vědí, že takto dojdou k uvolnění)

chlapi sexujou, protože dojde k uvolnění


Vzniká tak závislost na činnosti,

což je vidět např. na Janě,

ta neustále musí provádět magii mysli zaměřování pozornosti na štěstí aby mohla dojít uvolnění

(takovej duchovní alkoholismus)


Nejde tudíž o činnost,

ale jen o uvolnění,

a to je "anarchie"


Když se podívaš na na ten zákon přitažlivosti,

tak vidíš že funguje na principu uvolnění.

Vyhod touhu a koncentraci po tom po čem toužíš,

a máš zde jen uvolnění


To je vše, víc v tom není...

Láska je taky cesta k uvolnění,

no jo, ale musíš se také uvolnit od té samotné činnosti jenž vede k uvolnění,

protože jinak se z tebe stane závislák na alkoholismu lásky a budeš se furt opíjet láskou,

jen aby jsi došel uvolnění...


Stejně spolehlivě funguje i utrpení,

dokonce to je mnohem lepší a silnější koncentrace nežli ta láska,

nebot utrpení je vcelku existencionální záležitost...


Ale já nechválím ani jedno ani druhé,

nebot nejsem ani Ježíš a ani mistr Eckhart,

nechválím "činosti" které vedou k uvolnění,

chválím jen uvolnění

Pocit lásky je spojnicí mezi myšlenkou na lásku (tedy vztahu subjektu a objektu) s vědomím lásky.

Vědomí lásky bez mentální projekce subjektu a objektu je vědomím stavu šťastné celistvosti.

Vědomí lásky bez mentální projekce subjektu a objektu je vědomím stavu šťastné celistvosti.

Ego je ztotožněné vědomí...

Ztotožnění nejsou vidět ani nejsou uvědomována, nebot je považujeme za sebe sama...


Tvoje magie mysli (přesvědčování sebe sama že jsi již tím Já, po kterém toužíš) je mně vcelku ukradená,

je to jen dokonalá ukázka toho, jak se činnosti jenž vedou k uvolnění stanou závislostí,

a jsme nuceni je neustále opakovat, abychom se dostali do přijatelného stavu uvolněnosti

Zkusil bych spíše pomáhat, místo toho jen ostatní překřikovat.

To není překřikování,

jen umím svou svatou kuličku před sebou pěkně uvolněně tlačit,

uvolněné ego umí spoustu krásných věcí,

umí pěkně tlačit, protože zas tak moc netlačí,

jen nasměrovalo svou pozornost určitým směrem...

Když netlačíš na pilu, tak pěkně "řežeš" hlava nehlava


Takový Janě to dokonce připadá jak nirvána,

neustále opěvuje ten svůj stav uvolněného ega coby nirvánu,

a připadá jí, že vůbec nic nedělá,

ale ono stačí jen uvolněně zaměřit pozornost,

a už ti to pěkně řeže...

Zkusil bych spíše pomáhat,

No já zas tak mesiášským syndromem netrpím,

já si svou duchovní kuličku mohu tlačit sám,

bez potřeby pomáhat trpícím,

tedy nepotřebuji si své ego tendence vylepšovat tím, že to dělám pro druhý

pro Boha nebo boží království apd.

Uvolnění znamená tomu nevěnovat pozornost,

nikoliv naopak...

Nejedná se samozřejmě o žádné uvolnění,

když je zde neustálá potřeba sebe sama přesvědčovat,

že už máš to co jsi chtěla,

tedy tu blaženost či to Já...


To jen ukazuje, že jsi se neuvolnila,

i když se zuby nehty snažíš přesvědčit sebe samu


Vzniká tak silná závislost na "myšlenkových vizualizacích"

a neustále je musíš opakovat a pak vítězí ten zvyk...