Úvaha nad Já
Napsal: stř 17. pro 2014 5:10:44
Každé jaro jezdím meditovat do přírody českého ráje a ten den, jsem jako obvykle každé ráno meditoval, šaktijoga na pročištování čaker, mantra joga s mantrou „já jsem“ pronášená v srdci, meditace spočívání v pocitu bytí „já jsem“. Protože bylo pěkně a svítilo sluníčko, po meditaci jsem se natáhnul na plácek mezi skály a usnul..
Pak náhle, naprosto samovolně přišla zkušenost Já. Bylo to jasné, samovolné, blažené, vědomé bytí, jedno jediné bez druhého, naprosto beztvaré, ničím neomezené. Nebyl zde žádný pozorovatel který by něco pozoroval, bylo zde jen Já.
Celou zkušeností prolínala jasné záře, světlo. Avšak toto světlo nebylo něčím odděleným od Já, bylo to Já, bylo jeho součástí podobně jako vědomí, bytí, blaženost.
Byl to klid,nikoli však temná prázdnota. Nic nemůže být živější. Nikdy předtím jsem neměl tak jasné vědomí a intenzita bytí nebyla nikdy taková, jako zde. Vědomí bdělého stavu je šerou tmou ve srovnání s vědomím Já.
Byla i zde blaženost, lépe řečeno štěstí, nikoli extatické vzrušení mysli při styku s žádaným objektem. I čistý cit lásky je příliš hrubý oproti jemné blaženosti bytí.. Nebyla to radost z něčeho, ani se zde nikdo neradoval, neboť zde nebyl pozorovatel ani pozorované. Radost neměla důvod nebo příčinu než sebe samu – čisté bytí, od něhož ji nebylo možno oddělit. Tryskala z čistého, všeho oproštěného bytí, jehož byla podstatou.. Byla svým zdrojem i svědkem, vše v jednom.
Čas i prostor neexistoval, jen vědomí zářilo samo v sobě blaženstvím, tiché, neproměnné a samojediné. Protože zde nebyl čas, byla zde naprostá jistota věčnosti.
Podstatným znakem celé zkušenosti byla její naprostá samozřejmost a samovolnost. Nebyl žádný nový stav, žádná nová zkušenost, byl to starý známý domov. Nebylo třeba zjišťovat, zda se jedná o Já, bylo naprosto jasné, že jsem Já. Bylo to tak PROSTÉ A SAMOZŘEJMÉ, že mysli, která se vždy chopí hodnocení každého duchovního prožitku trvalo několik dní, než si uvědomila, že šlo o prožitek Já. Pro mysl, která věnuje tolik času zevním fenoménům, jako jsou mystické sny, různé vize a pocity v těle, nebyl prožitek prostého bytí Já pro svoji samozřejmost ničím výjimečným. Mysl neměla o čem spekulovat či co posuzovat.
V prožitku Já zkušenost i zakoušející tvořili nerozbornou jednotu, nebyl zde ani subjekt ani objekt, ale pouze jednota, která se uvědomovala jako blažené jsoucno. Vylíčit krásu toho stavu je nemožné, avšak lze neomylně říci, že já jsem Já, že jsem, který jsem. A že toto je můj domov a má přirozenost, neboť při srovnání přirozenosti ega s přirozeností Já, je zřejmé a jasné, že mou přirozeností je Já.
Není třeba nijak pochybovat o tom, že by někdo své Já během jeho prožitku nepoznal, každý zná velmi dobře své Já…………
http://www.jirivacek.cz/index.php?optio ... 60&lang=en