vostalpetr píše:
Každá myšlenka má naprosto reálný náboj,
a tento náboj se nerozpustí nějakou ignorací,
ale přijmutím pozorované myšlenky do vědomí,
Každá myšlenka se jen objeví ve vědomí a zmizí.
Je, jak říká
dzogčhen - prázdná, není vůbec ničím.
Reálný náboj jí dává připoutanost k mysli, víra v reálnost představ, pak mysl není prázdná.
Připoutanost k mysli je víra v reálnost myšlenek.
to je ta část praxe, která se hnedka praktikuje po prohlášení že "představa je prázdná"
Toto prohlášení je zde proto, abychom na představu netlačili a neudržovali ji v dualitním uvědomění,
a mohli ji tak pomocí "přiblížení"pojmout do vědomí..
Přijetí ve své dokonalosti je odevzdání. Já píšu o odevzdání, Ty o přijetí, ve skutečnosti je to totéž.
Že neumíš číst a nejsi schopna si nastudovat co tam je řečeno, to je mně jasný,
Tohle je právě představa, na které se dá ulpět: "Já vím, jak to má ten druhý blbě, protože já to všechno vím nejlíp."
Tahle představa, že ta myšlenka, na kterou se přilepíme, je tou nosnou informací o skutečnosti, nedovoluje se podívat na realitu z jiného úhlu pohledu, z většího nadhledu, do větší hloubky. Tahle připoutanost k mysli pak dává vzniknout emocím, díky kterým může jedinec vyšilovat, projevovat se vulgárně, hrubě, sprostě nadávat, prožívat nesnášenlivost, odpor.
Tedy tahle představa, která byla neprohlédnutá jako prázdná, není do vědomí ve skutečnosti přijata a proto se pak jeví i nepřijatelná realita, vůči které je ten odpor zaměřen.
Praxe dzogčhenu: "Mysl je prázdná" způsobuje klid a mír, protože celá ta realita, kterou bytost prožívá jako skutečnost, není ničím jiným, než projekcí mysli.
ty si pamatuješ jen to, že "představa je prázdná"
Dalo by se spíš říct, že tohle je ve mně momentálně vědomé. Proto je i jasné, že jakákoliv představa o Tvé osobě je nesmyslná,
realita osoby je proměnlivá, může to mít každou chvíli jinak, osoba může klidně i umřít a nebýt, ale to, kým skutečně jsi, je stále stejné, je to to samé, čím jsem i já, čím to všechno, co existuje, je. Tohle poznání je možné, když zmizí připoutanost k mysli, tedy když se objeví přijetí a odevzdání všeho do Vědomí, když je to opravdu vědomé, že vše, co právě je, je do Vědomí přijaté.
ale co to znamená nevíš,
jen se k pozorované představě stavíš indiferentně (neurčitý, neutrální, nezúčastněný, netečný, lhostejný)
Dalo by se to tak říct. Nepotřebuji mít pocit, že vím, nepotřebuji si nějakou představu o Tobě nést z minulosti do budoucnosti jako důkaz, jak na tom jsi. Stačí, že je to právě teď čerstvě vědomé. Teprve když je mysl opravdu prázdná, může být reálně a bez zkreslení vědomé, čím to, co je, právě teď je.
