O rozkoši

[vostalpetr]

O ROZKOŠI

Chalíl Džibrán

Rozkoš je zpěv volnosti,
ale není volností.

Je to rozkvět vašich tužeb,
ale není to jejich plod.

Je to hlubina volající k výšinám,
ale není to ani hloubka ani výška.

Je to rozprostření křídel v kleci,
ale není to nekonečný prostor.

Ano, opravdu, rozkoš je zpěv volnosti.

Rád bych, abyste jej zpívali z plna srdce.

Nechtěl bych však, abyste v tom zpěvu
svá srdce ztratili.

Někteří z vašich mladých hledají rozkoš,
jako by to bylo všechno a jsou za to
ostatními odsuzováni a káráni.

Já bych je neodsuzoval ani nekáral.

Chtěl bych, aby hledali.

Neboť když naleznou rozkoš,
nenajdou jen ji samu.

Je sedm jejích sester,
a ta nejmenší z nich je daleko krásnější než rozkoš.

Neslyšeli jste snad o člověku,
který vykopával ze země kořeny a našel poklad?

Někteří z vás starších vzpomínají na požitky s lítostí,
jako na hanebnosti spáchané v opilosti.

Ale lítost je zatemněním mysli
a nikoliv jejím potrestáním.

Měli by vzpomínat na své požitky s vděčností,
jako by vzpomínali na letní žeň.

Pokud však nalézají zálibu v lítosti,
pak nemá smysl jim v tom bránit.

A jsou mezi vámi i tací, kteří nejsou ani tak mladí,
aby hledali, ani tak staří, aby vzpomínali.

Ve strachu z hledání a vzpomínání zahánějí všechny rozkoše,
aby nezanedbali ducha nebo se na něm neprohřešili.

Ale i v jejich odříkání je rozkoš.

A také oni nacházejí poklad, i když třesoucíma se rukama
vykopávají kořeny.

Ale povězte mi, kdopak by mohl urazit ducha?
Uráží snad slavík poklid noci nebo světluška hvězdy?

A může váš plamen či váš kouř spálit vítr?

Myslíte, že duch je tichá tůň,
kterou můžete zčeřit holí?

Častokrát potlačujete svou touhu po rozkoši,
ale vaše touha se tím jen hromadí
v skrytých koutech vašeho nitra.

Ale kdo ví, zda to, co je dnes zdánlivě překonáno,
na vás nečeká zítra?

I vaše tělo zná své dědictví a nedá se ošidit.

Vaše tělo je harfou vaší duše.

Je na vás, zda z ní vyloudíte sladkou hudbu,
nebo jen zmatené zvuky.

A nyní se v duchu ptáte: "Jak dokážu rozlišit,
co je v rozkoši dobré, od toho, co dobré není?"

Vyjděte do polí a zahrad a tam se poučíte,
že pro včelu je rozkoší sbírat sladký pyl z kalichu květin,
a že rozkoší květiny je med včele dávat.

Neboť pro včelu je květ zdrojem života
a pro květ je včela poslem lásky.

Pro obě pak, pro včelu i květinu,
dávání a přijímání rozkoše je potřebou a vytržením.

Lidé orfalští, buďte ve svých rozkoších jako květiny a včely."

[vostalpetr]

Nechtěl bych však, abyste v tom zpěvu
svá srdce ztratili....

Neboť když naleznou rozkoš,
nenajdou jen ji samu.

Je sedm jejích sester,
a ta nejmenší z nich je daleko krásnější než rozkoš.

jak poznáš, že tvoje směřování(úsilí) povede k této čistotě, pokud tuto čistou pozornost nemáš, mám na mysli to, že většinou je zde úsilí, a právě toto úsilí je překážkou...

To směřování není z osobní vůle (není moje nebo tvoje), je to vnitřní přitažlivost jenž se odhalí sama v Klidu, pak je tam i potvrzení, že to je ono směrování vedoucí k „čistotě za myslí“. Jen je zapotřebí odstranit napětí z mysli, které to překrývá – prostě nechat mysl zklidnit. Mysl většinou hledá rozptýlení v excitovaných stavech, což je patrné v trendu západní společnosti. Rozptýlení zakrývá prázdnotu mysli - je přímo únikem před její prázdnotou. Mnoho lidí v klidu či meditaci pak zažívá neklid, jenž mají trvale v pozadí a který je vyhání do další aktivity a zážitkovosti. Nejde však o neaktivitu nebo pasivitu, ale jde o to, nevěnovat pozornost hnacím tendencím mysli, zažívat, být excitován. Myslím že to dobře vystihuje slovo karmajóga. Bohužel člověk její princip většinou pochopí až tehdy, když sám osud nastolí podmínky ve kterých je mysl stažena až do stavu jakési bezradnosti dosti podobné stavům melancholie. Myslím že melancholie je považována za nezdravý stav, ale když se z ní procitá, tak vítr ve větvích šumí, ptáci zpívají, a vzduch voní,... ale neklid, zklamání či dychtivost jsou pryč, neboť v Srdci je jemná radost jako v Srdci dítěte, jenž vidí rozzářený vánoční stromek, jako v Srdci sportovce jenž překonal světový rekord. Pak už nejsou metody, jen Klid a jeho přitažlivost. Pokud někdo chce metodu, tak myslím že karmajóga je jednou z těch účiných. Ale nakonec je to sám život, jen ve své přirozenosti bez našich „příkras“ a „překrucování“...

srdce sportovce snad naplnily výsledky dosažených požadavků ega, ne?

A s tím sportovcem máš docela pravdu, ego je uspokojeno dosaženými výsledky, je v nich takřka měřitelné -
jenže to až potom, co jsem měl na mysli já, tam o sobě chvíli nevědělo.

Pojem melancholie (řecky μελανχολία, ze slov μέλας (melas), „černý“, a χολή (cholé) „žluč“) označuje v dnes běžném užití duševní stav zádumčivosti či trudnomyslnosti a nečinnosti, zpravidla bez zřejmého přímého podnětu. V odborném a medicínském diskursu byl však v 19. a 20. století vytlačen pojmem deprese, přestože významy obou pojmů nelze prohlásit za totožné; pojem melancholie má velmi bohatou historii a široké významové pole, které se týká filosofie, medicíny a psychologie, teologie, mytologie a umění.....

......V antice nebyla melancholie považována pouze za nemoc, neboť mezi melancholiky byly spatřovány výjimečné osobnosti: mezi ty, jež dle tradice jmenuje Aristotelés, patří Aiás, Bellerofontés, Héraklés, Empedoklés, Sókratés, Platón a Lýsandros. Melancholie zde zároveň úzce souvisí s šílenstvím, přičemž obojí vede k nahlédnutí do podstaty světa či božství; melancholici často získají pocit vlastní božskosti, za který pak platí utrpením či bizarní smrtí.

[vostalpetr]

Nejde však o neaktivitu nebo pasivitu, ale jde o to, nevěnovat pozornost hnacím tendencím mysli, zažívat, být excitován.

Učení "aktivní neaktivity" je učením pana Vacka..

Pokud o něco jde, tak jde leda tak o to, že nejde o nic,

a proto je jedno, jestli se "ztotožnímě s hnacími tendencemi mysli"

nebo ne,

pokud totiž nejsme trvale posedlí nějakou tendencí mysli,

kterou máme zafixovanou v podvědomí,

tak ty tendence mysli samy od sebe odpadávají,

a vcelku přirozeně se dostáváme do stavu neaktivity a pasivity


Neaktivta a pasivita je přesně stav či kvalita Vědomí nebo stav nek. prostoru Vědomí,

pouze zcela neaktivně a zcela pasivně umožnuje aktivity,

ovšem žádné nevytváří...


PS.

Ona i ta karma joga pokud se naočkuje na ego je svým opakem,

ego se pak považuje za nekonatele (pouhého pozorovatele)

a celé se to vylepší tak, že má vůle je boží vůle....

[Motýlek]

Vostále, od koho a co to vlastně postuješ? Myšlenky pěkné a podnětné, ale pokud jsou vytažené z kontextu, ztárcejí pro mě přehlednost...

[vostalpetr]

Vostále, od koho a co to vlastně postuješ?

Nezdálo se mně to důležité, proto jsem nenapsal od koho to je,

ale ta druhá reakce je ze starého fora JZ na stránkách JZ,

a tázající jsem já a odpovídající je člověk s nickem Vánek,

a protože Vánek je bývalým žákem Vacka,

tak kritizuji jeho názor, i když se mně líbí,

že ten stav uvolnění bez touhy není stavem neaktivity a pasivity..


Tedy říkám, že pomocí "rozkoše" je pak ten stav stavem neaktivity a pasivity,

a pokud někdo říká že je to stav aktivity či nepasivity,

jen to jen proto,

že si to tam sám naočkoval pomocí touhy po poznání boha,

tedy pomocí "utrpení" a snahy utéct "utrpení"

[vostalpetr]

V podstatě píšu o BUDHOVĚ STŘEDNÍ CESTĚ,

kterou ovšem Budha blbě nadefinoval,

nebot ji definoval ze stavu utrpení, které si sám vytvořil tím, že začal trpět představou smrti a nemoci...

A tak pak zahrnul do svého učení to, že narození je utrpení, život je utrpení a smrt je utrpení..


Tedy do něčeho (střední cety) jenž je mimo utrpení a rozkoš zahrnul utrpení..

Tedy říkám, že střední cestu lze objevit (a zdá se mně to mnohem lepší) i pomocí opaku utrpení,

pomocí rozkoše


A lepší se mně to zdá proto,

protože to odpadnutí vůle (jenž je motorem pohánějící ego) je přirozenější,

a neděje se na podkladě nějaké nosné vlny náký touhy duchovního zaměření,

ale prostě jen odpadne nějaká světská touha,

např. dorazíme do cíle např. běhu na lyžích či jiné činnosti,

a v určitý okamžik jsme bez touhy,

a ten stav bez touhy jsme nevytvořili,

ale vytvořil se sám, bez našeho záměru




Takže v podstatě nekritizuji jen Budhu, to byl jen příklad,

ale všechny mistry, jenž vytvářejí duchovní touhy jak ven z ega apd.

[vostalpetr]

To směřování není z osobní vůle (není moje nebo tvoje), je to vnitřní přitažlivost jenž se odhalí sama v Klidu, pak je tam i potvrzení, že to je ono směrování vedoucí k „čistotě za myslí“.

Problém s učením R.M. je v tom,

že Ramana učí pouze to co ví,

a neučí nic o neznámé síle, jenž jej ovládla,

proto učí pouze to, čeho si jeho ego bylo vědomo a kde "učinkovalo"

tj. noření se do srdce

a otázce : Kdo jsem já ?


Nebo se snad někdo domnívá, že otázku Kdo jsem já ? položilo Já (neznámá síla) ?



Většinou,

když se hovoří o vlivu "neznámé síly" či "duchovní touhy"

se spíše hovoří o nějaké touze ega, která zůstává dotyčnému skryta,

a tak ji považuje za onu neznámou sílu "boží milost"

ale boží milost není žádný tah "do vnitř" či k Já,

jak si to mnozí vyzdobují,

ale je to prostě zastavení všech tužeb, což pak má svůj efekt,


Ale není to žádné směřování,

je to naopak negace všech směrů a směřování,

pokud je tam směřování, pak jedině proto, že je tam nějaká neuvědomnělá touha

a pak se tvrdí, že to není z "osobní vůle"

[vostalpetr]

Ramana tedy učí opak "boží síly"

učí TENDENCE EGA,

které vyšnořil na boží milost,

proto ti, kdo jej následují tyto tendence ega, tedy tuto touhu,

vynášejí coby "svatou touhu" a "boží milost"


A pak tvrdí, že to není z jejich vůle.....hahaha...no je to z vůle co tam posunul Ramana...

[vostalpetr]

Je opravdu s podivem,

jak jsou duchovnáci naprosto slepí,

a nevidí, že onu svatou touhu (po štěstí, po bohu, po realizaci atd)

vytvořili oni sami,

nikoliv nějaký bůh...


V podstatě stačí uvěřit nějakému konceptu,

např. že lidé trpí (stačí si přečíst Budhu a uvěřit mu)

nebo nějaký jiný koncept,

a zcela přirozeně vzniká touha po tom či po onom,

a pak tvrdí, že v klidu se objevuje nějaká "vnitřní přitažlivost"

kterou vycajchlujou na neosobní boží touhu...


neustále o tom píšu,

pokud si někdo vytvoří nějakou touhu po bohu

či nějaké nořeni do vnitř

či jinou hloupost,

bude se mu přesně toto dít v tom klidu

a je ztracen pro "přirozený klid bez touhy"

nemá žádnou naději se toho zbavit,

neustále bude fungovat na podkladě této svaté touhy...

[Jana]

Je opravdu s podivem,

jak jsou duchovnáci naprosto slepí,

a nevidí, že onu svatou touhu (po štěstí, po bohu, po realizaci atd)

vytvořili oni sami,

nikoliv nějaký bůh...


V podstatě stačí uvěřit nějakému konceptu,

např. že lidé trpí (stačí si přečíst Budhu a uvěřit mu)

nebo nějaký jiný koncept,

a zcela přirozeně vzniká touha po tom či po onom,

a pak tvrdí, že v klidu se objevuje nějaká "vnitřní přitažlivost"

kterou vycajchlujou na neosobní boží touhu...


neustále o tom píšu,

pokud si někdo vytvoří nějakou touhu po bohu

či nějaké nořeni do vnitř

či jinou hloupost,

bude se mu přesně toto dít v tom klidu

a je ztracen pro "přirozený klid bez touhy"

nemá žádnou naději se toho zbavit,

neustále bude fungovat na podkladě této svaté touhy..

Nejsi se svým objevem první.

https://www.youtube.com/watch?v=YJg3SoJBOJs

Máš za to, že by všichni měli trávit po Tvém vzoru svůj čas na internetu dokazováním, že každá myšlenka je shit ?

Dělá Ti problém dopřát ostatním prostor žít po svém, plnit si své sny a touhy ?

Mělo by je to přestat bavit, protože to přestalo bavit Tebe ?

Nebo co od všech ostatních chceš, že jim rozkopáváš to, co je jim zrovna teď svaté ?

[vostalpetr]

Máš za to, že by všichni měli trávit po Tvém vzoru svůj čas na internetu dokazováním, že každá myšlenka je shit ?

Dělá Ti problém dopřát ostatním prostor žít po svém, plnit si své sny a touhy ?

Mělo by je to přestat bavit, protože to přestalo bavit Tebe ?

Nebo co od všech ostatních chceš, že jim rozkopáváš to, co je jim zrovna teď svaté ?

Poradna zdarma

Místo pro setkávání těch, kdo hledají odpovědi na otázky, s těmi, kdo je nalézají.


http://www.poradnazdarma.cz/viewtopic.php?f=145&t=6259