Vyrůstal jsem na malé vesnici. Dítě s dobrým prospěchem, poslušný svému okolí. VŠ. Do 27let spíše zklamání z dosavadního života. Nenacházejíc potěšení z vlastnění (hromadění majetku) ani ze vztahů (žádné velké uspokojení ani v sexu). Hospoda a jiné převážně alkoholové zážitky dominovaly obyčejnému životu. V oblasti práce počíná zhruba od 22let služba lidem (pomoc s PC méně zdatným), třeba říci ne vždy ochotně vykonávána.
V 27 letech přečtení hezkého článku na netu. Vedlo k četbě „Moc přítemného okamžiku“. Nejasné tušení, že by mohlo existovat něco vyššího než jídlo, práce, vztah (sex). Studování literatury (Tolle, Indická, NewAge). Život se stal zajímavějším, ale pořád jsem nevěděl, co s tím(duchovnem). Inspirace na netu- šamanské obřady. Odjel jsem do Peru, kde jsem se necítil mezi spolucestujícími moc dobře. Pochyboval jsem o tom, kam a proč jsem se to vydal.
V Ayahuascových seancích jsem zažíval ty nejkrásnější, ale i ty nejhorší zážitky svého života. Můžete namítnout, že to bylo vyvoláno drogou. Částečně musím souhlasit, ale je třeba říct, že ten nejhlubší zážitek jsem měl, když jsem se vracel po jedné takové seanci. Veškerý účinek bylinného extraktu už odezněl. V té chvíli jsem zažil stav nevýslovné svobody. Stav naprosté blaženosti, byl jsem tam, ale už jsem to nebyl já. Vnímal jsem svoje tělo v kontrastu se stromy a s přírodou, takže fyzická oddělenost tam byla, ale vše bylo jedno vědomí. Tento stav trval cca půl hodiny. Další zajímavostí na těch stavech během obřadů bylo to, že jsem se během nich cítil jako doma, jako tam, kde je můj skutečný domov a když jsem se probouzel do toho „normálního“ světa, cítil jsem, že je to méně přirozené, než to, kde jsem byl.
Po návratu z Peru jsem se cítil velmi dobře, nabitý energií. Lidé kolem mne si všimli, že jsem jiný. Nicméně jak šel čas, vrátil jsem se do normálního života a stav nadšení pomalu opadával. Snažil jsem se přiblížit stavům v Peru, ale nějak moc to nešlo. Bylo to zvláštní, věděl jsem, že tohle není můj přirozený stav, ale nevěděl jsem, jak se dostat zpět. Zkoušel jsem meditace, ale ty moc nezabíraly. Byl to velmi slabý odvar proti tomu v Peru. A navíc jsem se vždy po meditaci vracel k původnímu životu. Byla tu velká propast. Život pro mne byl jednoduchý, protože jsem ho nebral příliš vážně, ale nebyl naplněný, chyběla tomu šťáva. Proto jsem uvítal, když mne kamarádi oslovili s tím, jestli bych nejel do Peru znova. No neváhal jsem a jel jsem. 2. Peru se lišilo tím, že bylo podstatně klidnější. Byla pouze 1 velmi silná seance. Samozřejmě jsem se ptal na to, jak dostat do běžného života tu krásu z meditací a obřadů a jak to udělat, aby byl život šťavnatější. Odpověď byla poměrně jasná a jednoduchá – láska. Prostě mít rád více lidi kolem sebe. I z druhého Peru jsem se vrátil nabitý energií a v dobré náladě.
V té době jsem již chodil s přítelkyní, byl to můj první vážný vztah. Snažil jsem se tedy plnit to o té lásce jak k přítelkyni, tak k ostatním lidem. Dále jsem četl duchovní literaturu, v té době byl můj oblíbenec Osho. A měsíce plynuly. Asi po 1,5 roce jsem si stále více uvědomoval, že tohle pořád není ono. Tohle není to, co chci. Měl jsem nový baráček, měl jsem hezkou přítelkyni, měl jsem dobrou práci. Ale nebylo to ono, netěšil jsem se domů. I zábava s kamarády, která mne dříve tolik bavila (hospůdky, festivaly), mne teď už moc nebavila. Připadalo mi to povrchní, nakonec se všichni opijou a je to o ničem. Rozhodl jsem se tedy všechno opustit a jak se říká vyrazit do světa. Prostě sám na vlastní pěst, kam mě nohy zanesou (ČR, Evropa,Jižní Amerika). Peníze na cestování jsem měl. Už jsem měl všechno vymyšlené, jak to zařídím.
Nicméně prozřetelnost se mnou měla jiné plány. Dostal se mi do ruky K.Makoň. Malá vsuvka: v době cca 2-3 týdny před mým plánovaným odjezdem mi ve skříni, kde jsem měl pas, vytekl takový pěnový spray a pas mi zničil. Náhoda
Začal jsem tedy číst Makoně, ten vysvětluje jak správně prožít lidský život a jako příklad dává J.Krista, a doplňuje to praktickými ukázkami ze svého života. Tenhle pohled změnil můj způsob uvažování. Přestal jsem hledat štěstí pro sebe a začal se řídit metodou sebezáporu. Přestal jsem tedy ze sebe dělat střed světa, ale uznal jsem vyšší moc a té jsem se odevzdával. Cca po měsíci jsem podstoupil terapii tmou (týden strávený ve tmě). Tam jsem se naplno rozhodl pro tuto cestu a poslušnosti k vyšší moci. Dále jsem tedy četl Makoně (napsal toho hodně ). Dále jsem odevzdával svoji vůli a plnil tak: „Ne má vůle, ale tvá vůle se staň.“ A konečně jsem cítil: „To je ono“. To byl ten životní program, který mi scházel. Cítil jsem změnu, která neustále rostla. I když tam třeba byly nějaké chvilky duševní suchosti, pořád jsem věděl, že mám způsob, kterým to překonám. A stále více jsem cítil, že už to nejsem já, ale tím jak zapírám to malé lidské já, tak stále více se rozšiřuje vědomí, stávám se více vnímavější, radostnější. Roste svoboda, když se všechno netočí kolem toho malého lidského já. Stavy, které jsem zažíval v Peru při obřadech, začínám zažívat doma, v přírodě. Mou aktuální snahou je stále více zjemňovat ten stav vyprazdňování se od sebe, a s tím ruku v ruce narůstá nový stav- mnohem více plnější, živější, šťavnatější. Jeto trochu paradox, nemyslím na sebe, ale mám se lépe
Prakticky už nerozlišuji věci na příjemné a nepříjemné. Vše má nějaký důvod. Snažím se číst v ději života. A proto také jsem nesmírně vděčný, za vše ve svém životě. Za chronické plicní potíže, za svoji nespokojenost se životem v 27letech, za extatické stavy v Peru, za práci, při které jsem se naučil pomáhat lidem, za vztah s přítelkyní, při kterém jsem toho musel hodně skousnout a naučil se tak sebezapření. Zkrátka všechno v mém životě mělo nějaký důvod. A jsem přesvědčen o tom, že tak je tomu s životem každého člověka.
Jestli se tomu dá říkat praktikování, je to spíš takový způsob života.
