Zdola nahoru, shora dolů

Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod jamajsky.drap » úte 07. dub 2015 6:22:59

Předpokladem jest, že smyslem lidského života je spojivé poznání boha. Pak v lidských dějinách lze popsat 2 rozdílné přístupy k tomu, jak toto dosáhnout.

Východní, aneb zdola nahoru
Ústřední myšlenkou je zde jednota. Člověk jako takový neni oddělen od zbytku přírody. Vše je vztahováno k celku. Materialismus je zde chápán velmi konkrétně. Je kladen důraz na přímé vnímání smysly, prociťování toho, co je. Tady a teď. Hlavním prostředkem je meditace. A to na různých úrovních, od uvolnění agrese až po zastavování mysli apod. Jde o takové vpíjení se do vesmíru. Tedy zdola nahoru, od člověka k Bohu.

Západní, shora dolů
Zde se předem počítá s rozvinutím lidské individuality. Hlavním motorem západního světa je soutěživost, maximalizace, efektivita. Tyto náročné podmínky zformují lidského jedince. Aby se ty miliony lidských jedinců nějak snesly je vypracován určitý etický kodex. Systém svoji podstatou vede k tomu, že člověk nemůže být trvale šťastný (pořád bude chtít něco jiného, něco lepšího). Podle ideálního modelu by se měl člověk v určité fázi života zastavit, uvědomit si absurditu svého počíníní a obrátit se. Tzn. podle křesťanského modelu uznat, že je zde něco vyššího, co nás přesahuje a odevzdat se tomu. Především je třeba hodně pokory - uznat, že rozhoduje vyšší síla (Bůh) a lidé jsou pouze v roli jakýchsi prostředníků, skrze které je vytvářen tento svět. Hlavním prostředkem je modlitba. Jde tedy o přijetí boha do lidského života, tedy seshora dolů.


Na první pohled je vidět, že ten východní přístup je takový poetičtější, jemnější a tímto způsobem i přitažlivější. Za sebe mohu říci, že jsem si prošel obě cesty. Teď s odstupem to hodnotím tak, že ta východní byla takovou přípravou, ale že pouze jí samotnou by to nebylo ono. "Opravdový účinek" přišel až s nástupem západní cesty :)
Uživatelský avatar
jamajsky.drap
 
Příspěvky: 198
Registrován: pon 16. lis 2009 14:16:35
Poděkoval: 149
Poděkováno: 114-krát v 68 příspěvcích

Re: Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod vostalpetr » úte 07. dub 2015 7:42:35

No nevím,

ale jedno tedy vím určitě,

že vůbec neuškodí si přečíst hlubokomyslnou úvahu zdejšího katolickýho filozofa SMilana,

a trošku se nad ní zamyslet,

jestli náhodou na tom nejste podobně jako on.


U mě to moc zkoumat nemusíte,

u mě je POCIT nasranosti doufám zcela jasně zřetelný,

je to božský pocit jenž mě hřeje u srdíčka,

když bojuji za pravdu a lásku a podobný kraviny,

právě proti svatým pocitům a touhám (což je nakonec víceméně to samé)


Tedy poněkud mě překvapila tato věta :

Je kladen důraz na přímé vnímání smysly, prociťování toho, co je. Tady a teď.


která vcelku koresponduje s tou Milanovou úvahou...
Naposledy upravil vostalpetr dne úte 07. dub 2015 7:45:28, celkově upraveno 1
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod vostalpetr » úte 07. dub 2015 7:44:34

Tak tady to veledílo západácko katolické filozofie máte :


Stante sa nesmrtelnými!

Příspěvekod smilan » čtv 26. úno 2015 18:38:54
Staňte se nesmrtelnými!

Člověk v sobě nese předpoklad stát se nesmrtelným! Musí však usilovat o to, aby tuto metu dosáhl. Posláním každého z nás je dosažení vlastní nesmrtelnosti! Právě tento cíl by měl být tím nejdůležitějším, o co bychom měli usilovat. Pokud totiž o svou nesmrtelnost usilovat nebudeme, nikdy ji ani nemůžeme dosáhnout.

Základní povinností člověka je, aby se stal bytostí prodchnutou citem. Má být citovým člověkem, který se ve všem vždy řídí pouze svými city. Jeho cítění má stát nad jeho rozumem a má mu být jednoznačně nadřazeno. Rozum člověka má tedy stát ve službách citu!

Citový člověk má totiž v čistotě svého cítění spojení s celým stvořením a ve chvílích nejvyšší citové vroucnosti se dokáže povznést až k trůnu Nejvyššího. Citový člověk soucítí se všemi lidmi, jakož i se všemi ostatními živými bytostmi i s celou přírodou a proto nečiní nic, co by je poškozovalo. V každé situaci se řídí hlasem svědomí, oním Božím Zákonem v něm, protože i svědomí je součástí našeho citu.

Citový člověk si uvědomuje, vnímá a vyciťuje celistvost bytí, to znamená jeho hmotnou i mimo hmotnou realitu a proto ví, že žádná smrt ve skutečnosti neexistuje. Že existuje jen přirozený přechod do jiné roviny bytí, kdy lidská duše pouze odkládá své pozemské tělo tak, jako když se někdo zbavuje svého obnošeného šatstva.

Pro citového člověka proto smrti vůbec není, protože ve svém citovém nadhledu stojí nad ní a přehlíží ji. A v tomto jeho nadhledu nad smrtí, která se týká pouze jeho hmotného těla, avšak nikdy ne jeho ducha spočívá jeho nesmrtelnost! Takový člověk je totiž doma v celém stvoření, ať už se nachází v hmotnosti, nebo v jemnějších úrovních bytí mimo této země.

Člověk, který se řídí svými city a jehož rozum stojí ve službách citu žije v harmonii a v souladu s celým universem a je proto vnitřně naplněný a šťastný, protože on sám všude rozsévá soucit, porozumění a štěstí. A proto dobro a štěstí sklízí.

Ve stvoření, ať už se nachází kdekoliv, žije jako v ráji, neznajíce smrt a chvále svým štěstím naplněným bytím velikost a lásku Stvořitele, který mu toto všechno daroval.

Namísto Stvořitelem předurčené cesty prvotnosti citu však člověk vykročil jinou cestou. Cestu rozumu! Cestu rozumového poznání! Cestou rozumu nadřazeného nad cit! To rozumové v sobě postavil na první místo a svůj cit potlačil do pozadí. Tento čin však měl pro něj katastrofální následky a přinesl mu mnoho bolesti, utrpení a v konečném důsledku i tragické vědomí vlastní smrtelnosti.

Proč? Protože rozum jako nástroj poznávání je hmotný. Je produktem lidského mozku, který je hmotný. Z tohoto důvodu je celý náš mozkový potenciál determinován hmotou. Determinovaný hranicemi hmoty. V jejích hranicích sice nachází vznikající uplatnění, avšak jeho možnosti vnímání rozsahu bytí končí hranicemi hmotného světa.

Člověk, polapen do pasti rozumu postaveného nad cit se stává materialistou, pro kterého nic jiného, než to hmotné neexistuje. Tím se vyčlenil z celistvosti bytí ve stvoření a vzdálil se Stvořiteli, jehož existenci už nevěří, protože rozum, neschopný povznést se nad hranice hmoty odmítá vše, co se nachází nad touto hranicí jako neexistující.

A jelikož hmota a rozumové myšlení neznají věčnost a nadčasovost, ale pouze neustálou proměnu všeho hmotného ve formě vzniku a zániku, sáhla na rozumového člověka smrt! Člověk, který v sobě postavil rozum na nejvyšší místo se stal smrtelným!

A taky na základě tohoto vědomí vlastního, nezbytného hmotného zániku v lidech vyvstal egoismus. Egoistické užívání si života byť na úkor jiných ve snaze užít si co nejvíce, protože život máme jen jeden a svou smrtí jednou provždy všechno definitivně ztratíme.

Obrovské množství utrpení a hrůz už způsobil v dějinách naší civilizace chladný, vypočítavý a egoistický rozum postavený nad cit. A ona chladná vypočítavost rozumu žene svět vstříc záhubě.

A k tomu, aby to všechno postupně dospělo až k této hranici stačilo pouze přehodit "výhybku". Výhybku ze správné cesty citovosti jako dominantní složky osobnosti směrem k nadřazení rozumu. Směrem k nadřazenosti rozumu, ze kterého omezenosti povstává veškerá bída a utrpení světa. Z kterého povstává i smrt, jako konec hmotného těla a který vede lidstvo do záhuby.

Kdo se tedy řídí především svým rozumem, kdo potlačuje své cítění a jeho podněty do pozadí, ten je uvězněn v okovech hmoty a jeho údělem bude utrpení, bolest a smrt.

Kdo však dokáže správným způsobem nahlédnout na tyto skutečnosti, kdo dokáže znovu postavit své cítění za základ vlastní osobnosti, kdo dokáže podřídit svůj rozum svému citu a svědomí a takovýmto způsobem žít, mluvit a myslet, ten kráčí po správné cestě, předurčené člověku Stvořitelem.

Pokud na ní vytrvá a nedá se z ní svést, dojde k branám ráje, dojde ke štěstí, radosti a plnosti vlastní existence, dojde k pochopení a hlubokému si uvědomění celistvosti bytí, existence Stvořitele a tím vlastní nesmrtelnosti ve stvoření, plném navzájem si prokazované lásky všech bytostí v něm žijících.

Člověk má být bytostí citu! Člověk má svůj rozum podřídit vedoucí úloze citu! Neboť jedině v citu spočívá život a jeho další pokračování, pričemž naopak v otrockém podřízení rozumu spočívá člověka nedůstojná, hmotná omezenost jeho duševního obzoru a nakonec i jeho vlastní smrt.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod vostalpetr » úte 07. dub 2015 8:15:12

Na první pohled je vidět, že ten východní přístup je takový poetičtější, jemnější a tímto způsobem i přitažlivější. Za sebe mohu říci, že jsem si prošel obě cesty. Teď s odstupem to hodnotím tak, že ta východní byla takovou přípravou, ale že pouze jí samotnou by to nebylo ono. "Opravdový účinek" přišel až s nástupem západní cesty :)


Tak to fakt nevím, jestli bych s tímto souhlasil,

pokud jsem si všimnul,

tak v indii je jakýmsi základním mottem duchovna KLID (ŠANTI)

a na západě láska (pocitování)



Vcelku rozumnou syntézu těchto dvou přístupů provedli jak Minařík, tak Drtikol,

když použili pocitování (lásky) k harmonizaci osoby,

a pak tyto pocity pustili a odešli do klidu...


To taková Jana to udělal zcela obráceně,

ta na svou blaženost přímo napasovala klid a prohlásila že je v cíli,

místo aby tu svou blaženost pustila


Von taky Ježíš říká, že máme být jako malý děti,

zatímco Budha stav malého dítěte používá jako výchozí stav k překonání osoby


A to je ten rozdíl,

křestanství neustále spočívá v dualismu já a bůh,

zatímco východ pouští sebe sama,

což znamená že pouští své pocitování či prožívání sebe sama
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod vostalpetr » úte 07. dub 2015 8:42:47

Ale s tím "s hora dolů" lze určitě souhlasit,

protože ego může rozpustit pouze vyšší síla jenž také ego vytvořila,

ale k tomu aby toto začalo fungovat,

musíš nejprve pustit sám sebe,

a pustit sám sebe můžeš teprve tehdy, když sám sebe zharmonizuješ...



Jenže,

budto se ulítne na snaze či zharmonizování sebe sama,

a osoba si pak užívá blaženého prožívání,

což se děje v západním přístupu,


nebo se ulítne na pouštění sebe sama

a osoba se poněkud marně snaží pouštět sebe samu,

což je ten východní přístup
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod vostalpetr » úte 07. dub 2015 10:04:00

Tedy to já jen tak trošku bokem,

protože jsem si povšimnul za ty roky diskutování,

na čem se tady pěkně ujíždí :

pocity a touhy,

dvě svaté věci západáků at už v tý východní či západní filozofii...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod vostalpetr » úte 07. dub 2015 11:34:34

Podle ideálního modelu by se měl člověk v určité fázi života zastavit, uvědomit si absurditu svého počíníní a obrátit se.


S tímto negativistickým náhledem moc nesouhlasím,

i když jej lze nalézt skoro v každém náboženství...


Klid je mimo pocitové kategorie, je prostě neutrální,

ale pokud to někdo potřebuje stanovovat pomocí pocitů ze života,

tak tedy přijmutí je odevzdání,

tedy nikoliv pouze přijímání a užívání si života,

či odmítání života,

ale přijmutí (do vědomí) a odevzdání (do vědomí)


To já jen k tomu,

že jsem si povšimnul, že většinou se odevzdávají neg. pocity

a poz.pocity se pak přijímají coby hodné následování,

místo aby se oboje přijmulo a odevzdalo,

což by pak bylo odevzdání se té vyšší síle,

nikoliv zbožštění našich pocitů a tužeb na tu vyšší sílu..
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích

Re: Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod Saruman » úte 07. dub 2015 20:43:47

jamajsky.drap píše:Hlavním prostředkem je modlitba.

Modlitba je skôr pre pasívnych kresťanov. Pre tých aktívnych je to pomoc blížnym a hlásanie Božieho kráľovstva. :church:
Uživatelský avatar
Saruman
 
Příspěvky: 128
Registrován: ned 14. zář 2014 11:41:55
Poděkoval: 6
Poděkováno: 5-krát v 5 příspěvcích

Re: Zdola nahoru, shora dolů

Příspěvekod vostalpetr » stř 08. dub 2015 9:40:10

Pro nás ještě více aktivní křestany je pak boží boj čili svatá válka křižácká,

jenž vedeme ve jménu lásky k O a S a DS,

za osvobození božího hrobu...

Naše modlitby jsou krátké jako střela, nebot času není na zbyt,

takže většinou znějí takto :

Bud vůle tvá a hlavně at nakopeme nepřítele do zadku....amen...
Uživatelský avatar
vostalpetr
 
Příspěvky: 5259
Registrován: úte 20. led 2009 13:57:12
Poděkoval: 98
Poděkováno: 666-krát v 510 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 26 návštevníků

cron