Osobnost

[armin]

V poněkud volné souvislosti s jedním Goethovým veršem se často cituje:

Nejvyšší slast pozemšťanů
jediná je: osobnost,

a tím se vyslovuje názor, že nejvzdálenější cíl a nejsilnější přání každého spočívá v rozvinutí celosti lidské bytosti, kterou označu­jeme jako osobnost. „Výchova k osobnosti" se dnes stala výchov­ným ideálem v protikladu ke standardizovanému kolektivnímu či normálnímu člověku, kterého si žádá všeobecná masovost. Děje se tak za správného poznání historické skutečnosti, že velké, osvo­bozující činy světových dějin vyšly od vůdčích osobností, a nikdy z odjakživa druhotné, těžkopádné masy, která i k nejmenšímu po­hybu vždycky potřebuje demagoga. Jásavé volání italského národa platí osobnosti duceho a žalozpěvy jiných národů oplakávají ne­přítomnost velkých vůdců. ...
...
K osobnosti nemůže vychovat nikdo, kdo ji sám nemá. A nikoli dítě, nýbrž dospělý může dosáhnout osobnosti jako zralého plodu životního výkonu zaměřeného na tento cíl. Neboť v dosažení osob­nosti netkví nic menšího než co možná nejlepší rozvinutí celku určitého jednotlivce. Ani nelze domyslet, jak nekonečné množství podmínek je k tomu zapotřebí splnit. K tomu je potřeba celého lidského života se všemi jeho biologickými, sociálními a duchov­ními aspekty. Osobnost je nejvyšší uskutečnění vrozené svéráz­nosti určité živé bytosti. Osobnost je činem největší životní odvahy, absolutního přitakání individuálně jsoucího a činem úspěšného přizpůsobení univerzálně danému za co možná největší svobody vlastního rozhodnutí. Vychovat někoho k tomu se mi nezdá nepa­trnou věcí. Je to patrně největší úkol, jaký si před sebe moderní duchovní svět postavil. Je to věru nebezpečný úkol, povážlivý svým rozsahem, který ani přibližně netušil sám Schiller, jenž se přece jako první do této problematiky prorocky odvážil. Je stejně nebez­pečný jako smělé a bezohledné počínání přírody dovolující ženám rodit děti. Nebyla by to opovážlivá prométheovská nebo dokonce ďábelská odvážlivost, kdyby se nadčlověk opovážil dát ve své re­tortě vzniknout homunkulovi, který by vyrostl v Golema? A přece by neudělal nic víc, než co příroda dělá dennodenně. Neexistuje žádná lidská ohavnost a abnormalita, která by nebyla vložena do lůna milující matky. Jako Slunce září nad spravedlivými i nespra­vedlivými a jako těhotné a krmící matky pečují se stejnou láskou o dítka boží i o děti ďábla a nedbají o možné následky, tak jsme i my částmi této zvláštní přírody a stejně jako ona v sobě nosíme nedozírno.
Osobnost se vyvíjí v průběhu života z těžko znatelných nebo i neznatelných zárodečných vloh a teprve naše činy ukáží, kdo vlastně jsme. Jsme jako Slunce, které živí život na Zemi a plodí všelicos krásného, zvláštního i zlého; jsme jako matky, které nosí v lůně štěstí i hoře, o kterých nic nevědí. Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme; a te­prve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co začalo ráno.

(Carl Gustav Jung - Duše moderního člověka)

více:
http://teksty.wz.cz/jung-duse_moderniho_cloveka/04-o_vzniku.html
celá kniha:
http://teksty.wz.cz/jung-duse_moderniho_cloveka/jung-dmc.html

[vostalpetr]

Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme; a te­prve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co začalo ráno.

To já bych souhlasil s nejmoudřejším mužem na světě,

kterej řekl :

"že pod sluncem není nic novýho"

jen mně poněkud vrtá hlavou co se to furt děje s bratrem němcem

před sto lety rozpoutal první válku

a ted pro změnu zase rozpoutal emigrantskou vlnu....

[Alaja]

Zprvu nevíme, jaké činy nebo zločiny, jaký osud, jaké dobro a jaké zlo v sobě máme; a te­prve podzim vyjeví, co zplodilo jaro, a teprve večer bude jasné, co začalo ráno.

To já bych souhlasil s nejmoudřejším mužem na světě,

kterej řekl :

"že pod sluncem není nic novýho"

jen mně poněkud vrtá hlavou co se to furt děje s bratrem němcem

před sto lety rozpoutal první válku

a ted pro změnu zase rozpoutal emigrantskou vlnu....

Spíš sestra němka... a nezapomeň na jednoduché počty, že každý dvacátý němec je už vlastně muslim...

Evropa panikaří z muslimů, ale kolik jich vlastně je?

Ani spisovatel Michel Houllebecq netvrdí, že muslimové do roku 2022 ve Francii početně převládnou. Pokud ve svém románu „Podrobení“ popisuje vzestup muslimského prezidenta, spojuje jej hlavně s vypočítavostí a pohodlností vlastních spoluobčanů.


Přes sílící strach z nástupu muslimů netvoří vyznavači islámu v žádné zemi Unie rozhodující část obyvatel. V celé Evropě ale už celkem žije přinejmenším
44 miliónů muslimů (údaj z roku 2010), z toho většina zatím mimo EU.

Nejpočetnější muslimskou menšinu v Evropě má přitom Rusko – šestnáct miliónů. Ve Francii jich žije 4,7 miliónu. Spolková republika se 4,8 milióny drží jistý rekord: má přibližně tolik muslimů jako celá Severní a Jižní Amerika dohromady.

V rámci Unie tvořili vyznavači islámu před čtyřmi lety necelá čtyři procenta obyvatel. Podle údajů amerického Pew Forum on Religion and Public Life z roku 2011 se ale jejich podíl na obyvatelstvu Evropy zvýší.

Ani v roce 2030 by však neměl překročit osm procent, byť třeba ve Francii stoupne až na deset procent. Až pro rok 2050 předpovídá americký Migration Policy Institute, že muslimové budou tvořit v dnešní EU pětinu obyvatel.

Strach nedbá na žádná čísla

I zdánlivě pomalý růst ale vyvolává paniku, protože je provázen vlnou obav, jak ukázal loňský výzkum Ipsos-Mori ve Francii. Tam si lidé myslí, že muslimové už tvoří třetinu (31 procent) obyvatel země – ve skutečnosti je jejich podíl čtyřikrát nižší.

Někde však muslimové už nyní představují většinu – v Kosovu a v Albánii, v Turecku, Ázerbájdžánu a Kazachstánu, jež ovšem leží v Evropě jen zčásti. Jinde však jsou a zřejmě i nadále zůstanou menšinou – aspoň pokud sami Evropané nezačnou masově uvažovat o konverzi tak jako hrdina Houllebecqova románu.

Přes to všechno jsou na západě Evropy muslimové vidět na mnoha místech. Asi nejvíce v pařížské aglomeraci, kde jich žije 1,7 miliónu, takže některým předměstím dominují. K pařížským číslům se blíží i londýnská či moskevská aglomerace.

V rámci Unie mají muslimové největší podíl v britských městech Blackburn a Luton, kde tvoří čtvrtinu až třetinu obyvatelstva. K tomu se pomalu blíží i švédské Malmö a Stockholm, francouzské Marseille a Roubaix nebo bulharské Chaskovo, kde každý pátý člověk vyznává islám nebo má muslimské předky.

„Staří“ i noví

Existují vlastně dvě „muslimské Evropy“: v jedné sahá přítomnost vyznavačů islámu celá staletí zpátky do minulosti, v druhé se staly masy muslimů novinkou.

V různých částech Ruska a Balkánu žijí vyznavači Mohameda přinejmenším pět století, často i déle. Naopak do Itálie či do Španělska se muslimové vracejí po staleté přestávce a často se tu dlouho nezdrží – pro nemalou část z nich jsou to jen přestupní stanice na cestě k bohatšímu severu Unie.

Pro Němce, Francouze, Brity a řadu menších zemí Evropy jde však o zcela nový demografický jev – někdy spjatý s koloniálním dědictvím, jindy s ekonomickými potřebami. Počet muslimů začal v těchto zemích výrazně růst zhruba od 60. let.

Tehdy Francie končila válku v islámském Alžírsku a přijímala Alžířany, kteří bojovali na její straně. Německo mezitím lákalo muslimské Turky a Kurdy jako stavební dělníky a síly do továren.

Muslimové v Evropě přitom etnicky netvoří jednotnou skupinu: nejvíce je tu Kurdů a Turků (hlavně v Německu), Pákistánců a Bangladéšanů (především v Británii), jakož i obyvatel severní Afriky (ve Španělsku, Francii či Itálii).

Rozdílnost se týká i jejich víry. Část evropských muslimů se postojem k islámu příliš neliší od „matrikových katolíků“. Jiní naopak velmi přísně dodržují dogmata víry.
http://www.novinky.cz/zahranicni/359473 ... ne-je.html

[vostalpetr]

No jo,

ale my jsme žádný kolonie nikdy neměli,

stejně jako jsme nikdy neměli žádný vojenský spojence,

jako měli angličani, francouzi či němci,

takže jejich potřeby se nás nikterak netýkají

a nemáme s nimi nic společného..

Jediné co je nám společné je jakási humanitární pomoc,

a ta se může odehrávat klidně na území sousedního turecka

kde jsou jen nedozírné stepi

a dostatek místa pro utečence ze sýrie,

což kupodivu i docela rozumně tvrdí i naše vláda...

Je tedy zbytečné se chovat jako idiot či následovat nějaké jiné větší idioty...

[vostalpetr]

Naše země kvůli uprchlíkům čelí kolapsu, tvrdí švédská ministryně zahraničí

Švédská ministryně zahraničních věcí Margot Wallströmová tvrdí, že její země kvůli neustálému přílivu migrantů čelí vážnému kolapsu. Prohlásila, že Švédsko se na současné úrovni s uprchlíky nedokáže dlouho vyrovnávat, a je proto potřeba, aby Evropská unie donutila co nejdříve ostatní členské státy, aby se o břemeno spojené s migranty podělily.
Jeden z posledních žhářských útoků na azylové centrum pro uprchlíky se stal na jihozápadě Švédska.

Jeden z posledních žhářských útoků na azylové centrum pro uprchlíky se stal na jihozápadě Švédska.

FOTO: Adam Ihse, ČTK/AP

Včera 15:18

Podle posledních údajů se očekává, že počet běženců, kteří dorazí do Švédska do konce roku 2015, dosáhne počtu 190 000 lidí. V prvních devíti měsících ve Švédsku požádalo o azyl přes 73 tisíc lidí.

„Nejsem sama, kdo si myslí, že při přílivu 190 tisíc lidí každý rok není možné udržovat stávající systém země. V dlouhodobém horizontu se systém, jak ho známe, zhroutí. Nejhorší na tom je, že jsem v poslední době slyšela vyjádření ze stran ostatních států, která mě velmi znepokojila,” uvedla Wallströmová v rozhovoru, který citoval server Dailymail.
Zvyšující se útoky na centra s migranty

Jak Wallströmová dodala, není se ani čemu divit, že ze strany veřejnosti je cítit stále menší podpora vůči migrantům. Jako příklad uvedla nedávný žhářský útok na azylové centrum v malém městě Munkedal na jihu země.

Při útoku nebyl nikdo z migrantů zraněn, několik lidí se nadýchalo kouře. Od počátku roku došlo po celé zemi k 15 podobným útokům na místa, kde jsou umisťováni migranti. V deseti případech se jednalo o prokázaný úmyslný trestný čin.

Švédsko s populací přes 9,8 miliónu lidí je jednou ze zemí Evropské unie, která přijala největší počet uprchlíků, v přepočtu na velikost populace.

bok, Novinky

[vostalpetr]

Jung říká hnedka v úvodu své psychologie,

že pokud používáme ve svém životě pouze naši dominantní funkci orientace ve světě,

tak pak že jsme "promysleli či pochopili svět" pouze na 25%

a není tedy divu, že se nám ten áš svět pak poněkud "sype"