Alchymie a kámen mudrců

Alchymie a kámen mudrců

Příspěvekod Alaja » pon 30. lis 2015 22:36:32


Alchymie a kámen mudrců

Alchymie a její původ. Jaké jsou hlavní myšlenky tohoto ezoterního učení? Kámen mudrců a jeho tajemství neustále hledají mnozí učenci ve svých laboratořích.


ALCHYMIE

Původ slova alchymie

Původ slova není zcela jasný, ale zdá se, jak tvrdí někteří znalci, že je odvozen ze staroegyptského výrazu „khemi", tj. černý, nebo přeneseně Egypt (země Khemi), protože alchymie byla nazývána též „egyptské umění" a starý Egypt byl pokládán za zemi, kde byla alchymie intenzívně pěstována, nebo kde dokonce vznikla. Velmi intenzívně byla však pěstována též v Číně a jinde. Podle jiných autorů je slovo alchymie odvozeno z řeckého „chymos", tj. šťáva — Řekové se v Egyptě seznámili s výrobou léků a barviv, které byly často ve formě tekutin. Jiní autoři podávají jiný etymologický výklad, ale nejpravděpodobnější je vysvětlení, které podal již Plutarch, odvozující slovo alchymie z arabského „al-kemia" (černá země, tímto názvem byl označován Egypt).

Alchymie ve starém Egyptě

Ve starém Egyptě patřila alchymie k tajným chrámovým vědám, jejichž původ je připisován legendárnímu Hermovi Trismegistovi (Thotovi či Thovtovi), a byla proto nazývána také „hermetickým uměním" nebo „hermetickou filosofií" (teoretická alchymie se s touto filosofií skutečně v podstatě kryje).

Pohled vědy na alchymii

Nesprávné je stanovisko oficiální vědy, která chápe alchymii jako jakousi primitivní chemii, jako historický předstupeň vědecké chemie, neboť alchymie byla, široce vzato, esoterní vědou o životě a jeho proměnách. Esoterně a velmi úzce pod vlivem prakticky založených arabských alchymistů, zejména ve středověku, byla chápána jako tajná nauka o přeměně obyčejných kovů ve zlato a jako taková naplnila dějiny lidstva nesčetnými dramatickými příběhy marného hledání tajemství přeměny obyčejných kovů ve zlato. V pojetí alchymie se nicméně objevují dva extrémy: jednou je chápána jenom jako „vaření zlata" a jindy jako proces individuace (v.), tj. spojování protikladů v nevědomí člověka, aby bylo dosaženo vnitřní duševní rovnováhy (tak chápal alchymii C. G. Jung).

Roviny alchymie

Ve skutečnosti má alchymie, tak jako vše existující, tři aspekty nebo tři roviny:
◾fyzickou
◾mentální
◾duchovni

Dnes se však poněkud zjednodušeně hovoří jen o fyzické a spirituální alchymii: první usiluje o proměnu hmot, druhá o proměnu člověka jako bytosti psychické a duchovní. Fyzická a spirituální alchymie probíhají paralelně, neboť k alchymické transformaci či transmutaci hmot (nejen kovů) je třeba indukce určitých duševních a duchovních potencí člověka—alchymisty. Proto také pouhé vaření zlata bylo jen beznadějným snažením suflérů a nevedlo nikdy k cíli. Paracelsus ztotožnil v podstatě alchymii se spagyrií (v.), tj. se zhotovováním léčivých kvintesencí, a až teprve v polovině XVI. stol. G. Dorneus (Clavis alchimiae) hovoří jasně o spirituální alchymii a dotvrzuje tak tezi starých alchymistických zasvěcenců: Aurum nostrum non est aurum vulgi — Naše zlato není obyčejných zlatem. Tímto symbolickým zlatem je duchovní proměna člověka, mystické spojení jeho protikladů (coniunctio oppositorum) v dokonalou jednotu (unio mystica). V kabale je tento mystický proces vyjádřen přeměnou Adama—Beliala (člověka po pádu) v Adama—Kad-mona (člověka božského); proto také vynikající český badatel Jiří Ryšánek chápe spirituální alchymii jako druh mystické praxe. Tato praxe se ostatně neobejde bez duchovní exaltace, jak to zdůraznili N. Flamel, Basilius Valentinus, ďEspagnet a mnozí další, včetně Dornea (Theatrum chemicum, 1602), který vyslovil názor, že alchymii nelze porozumět bez božího osvícení a jistého nadšení. To platí i pro studium kabaly (v.), které vede k poznání jen na základě zvláštního duševního povznesení — proto J. Helmond (1963) nazývá pravou alchymii kabalistickým uměním.

Hledání kamene mudrců v alchymii

Také rosekrucián R. Fludd (Utriusque cosmi maioris, 1617) píše: chceš-li poznat pravý kámen mudrců, hledej v sobě samém a začni tím, že poznáš sám sebe — alchymii pak označuje za „tajemnou boží moudrost, jež byla skryta". Na základě toho, co zde bylo dosud řečeno, se zdá, že nejvhodnějším, dosti širokým vymezením alchymie, zachycujícím její skutečnou podstatu, je to, které podal P. J. Faber (Compendium secretorum chy-micorum, Chymische Schriften, Hamburg 1713): „Alchymie učí o božské substanci, která je spirituálně přítomna ve všech věcech. Prostřednictvím alchymických operací pak demonstruje, jakým způsobem má být extrahována a separována ze směsi rozložitelných elementů, aby dosáhla téměř nekonečně mnohých sil, které jí jsou propůjčeny Stvořitelem. Proto tedy právem zasluhuje jména jediné přirozené filosofie, neboť je oporou, základem a kořenem všech stvořených věcí a přitom nám zároveň podává návod, jak je máme očistit a povznést." V tomto smyslu je možno alchymii chápat jako esojerní syntézu všech forem života, jako syntézu transempirické biologie a transempirické fyziky, neboť vše jsoucí (i věci a minerálie, ideje a stavy mysli) jsou živé prvky — prvotní hmota, řecky „hýle", je živá substance ještě nediferencovaná, počátek všech věcí (alchymisté ji nazývají též Adamah, Terra rubra, „bahnitá voda" atd.). Ačkoli zasvěcencům v alchymii bylo známo, že v ní jde především o duchovní znovuzrození člověka (v.), byl to teprve švýcarský psychiatr C. G. Jung, který na počátku našeho století rozpoznal, že alchymistické pojmy mohou být srovnávány a dokonce identifikovány s termíny analyticky pojaté psychologie, resp. psychoterapie a že tedy vyjadřují proces psychické přeměny člověka, formování jeho duchovního vývoje k psychicky jednotné (integrované) osobnosti, vnitřně zcela harmonické.

Alchymie dnes

Dnes, kdy je technicky možná (byť drahá) výroba umělého zlata, je alchymie chápána především jako záležitost psychologická, resp. spirituální, bereme-li spagyrii, zhotovování léčiv dle alchymistických principů, jako samostatnou vědu. Vedle zhotovení kamene mudrců (červeného prášku či tinktury k proměně obyčejných kovů, zejména olova, ve zlato), řešila fyzická alchymie ještě osm dalších problémů:
1.alkahest neboli univerzální rozpouštědlo
2.separace tzv. „ducha světa", látky nasycené všemi planetárními vlivy
3.quintessence, extrakce působivých částí látek z rostlin, kovů atd.
4.aurum potabile (tekuté zlato), lék propůjčující odolnost proti všem nemocem
5.elixír života, látka způsobující omlazení těla a prodlužování života
6.příprava hermetických léků (tzv. arkan)
7.palingeneze, tj. rekonstrukce organismů z jejich popelu
8.homunkulus, tj. vytvoření živé bytosti, resp. živého člověka (P. de Lasenic, 1936, s. 7 n.)

Výše uvedené alchymické problémy jsou většinou dále probrány v jednotlivých příslušných heslech. Vrcholným cílem alchymie bylo zhotovení kamene mudrců, filosofického kamene (Lapis philosophorum), který byl též nazýván Velkým magistériem, či prostě Velkým dílem a jinak.

Alchymie - M. Retschlag

Přesně vyjadřuje tuto vrcholnou snahu alchymistů M. Retschlag (1934, s. 89): „Mistrovským dílem alchymie je uskutečnění hermetické myšlenky vývoje, proměny nečistého v čisté, nižšího ve vyšší, nedokonalého v dokonalé, relativního v absolutní. Velké dílo je univerzální, zahrnuje materiální, astrální a duchovní plán, v materiální rovině účinkuje ve všech říších, kamenné, rostlinné a zví-řecí, a ve zcela zvláštní míře v člověku." Teoretickým podkladem Velkého díla byla hermetická filosofie, kondenzovaná v tezích Smaragdové desky (v.). Prakticky se uskutečňovalo jako dlouhodobý proces, řízený operacemi s živly, principy a specifickými alchymistickými činiteli (např. lázněmi, ohněm atd.), přičemž jeho subjektem je vždy člověk-alchymista. V rovině fyzické alchymie probíhá tento proces jako postupné, na sebe navazující a zákonité změny výchozí látky, tedy jako postupná transmutace první hmoty; v rovině spirituální alchymie probíhá tento proces jako postupné psychické přelaďování jedince ve smyslu zduchovnění tělesně pudové stránky osobnosti.

Legendární původ alchymie

Legendárně je původ alchymie přisuzován egyptskému božstvu Thotovi (nazývanému též Thovt, Tehuti, Taat, řecky Hermes Trismegistos — Hermes Třikrát mocný), který byl pokládán za učitele ísidy, ochránce chrámových knihoven, vynálezce písma a věd a autora posvátných knih; byl bohem míry a počtu a je pokládán též za autora základního hermetického textu, Smaragdové desky (v.), v němž je zhuštěně podáno celé hermetické učení, tj. i celá alchymie. Egyptských alchymistických textů se dochovalo jen málo (např. tzv. Leydenský papyrus a jiné), protože na konci III. stol. je dal Dioklecián vyhledat a spálit. Řada dobře zachovalých papyrů, uložených patrně v hrobce egyptského hermetika, byla z velké soukromé sbírky postoupena r. 1828 holandské vládě a je uložena v Leydenu. Jde o papyry psané většinou řecky — tedy již o Řeky zprostředkovanou staroegyptskou alchymii z III. stol. po Kr., uchovanou jen ve zlomcích. Slovo alchymie použil jako první patrně sicilský astrolog Firmicus Maternus, žijící ve IV. stol. po Kr. Z této doby pochází též klasický pramen, připisovaný neprávem Demo-kritovi, Physika kai Mystika, v němž se o alchymii hovoří jako o „egyptském umění". Dědicem Hermovým měl být Agathodaimon (egyptský Chnubis, bůh s hlavou skopce, Řeky zobrazovaný jako had), jemuž jsou rovněž připisovány alchymistické traktáty. Velmi důležitým pramenem staroegyptské alchymie a hermetismu vůbec je řecky psaný dopis ísidy jejímu synu Horovi. Dále jsou to spisy řeckých alchymistů Olympiodora (V. stol. po Kr.), kde je mnoho citátů z Herma a Agathodaimona a Zosima (zhruba z téže doby), který studoval v Alexandrii a jehož spisy mají vysokou hodnotu esoterní. Olympiodoros některé Zosimovy spisy komentoval. Velkou pohromou pro prameny egyptské i řecké alchymie bylo zničení Serápisova chrámu v Alexandrii r. 390 po Kr. Asi v VIII. stol. po Kr. shrnul vysoký byzantský dvořan Theodoros spisy řeckých alchymistů do tří velkých antologií, které jsou souhrnně nazvány Corpus alchimisticum.

Alchymie a M. Berthelot

Podrobně o rané etapě dějin alchymie pojednal zejména M. Berthelot (Les origines de 1'alchimie, 1885), který též ve spolupráci s C. S. Ruellem shrnul ve třech svazcích staré řecké alchymistické spisy (Collection des anci-ens alchimistes grecs, 1887—1888).

Šíření alchymie

Alchymii kromě Řeků šířili též poslední dobyvatelé Egypta Arabové. Z arabských pramenů je nejdůležitější dílo Geberovo (Džábírovo) z VIII. stol. po Kr., které obnáší 22 alchymistických spisů, především o „životě kovů" a zásadách fyzické alchymie. Arabští alchymisté se kromě toho věnovali zvláště problémům přípravy elixírů (v.). Geberovo dílo velmi silně ovlivnilo evropskou středověkou alchymii, která byla v podstatě pěstována především jako „výroba zlata". Arabská alchymie pronikala do Evropy zejména přes Španělsko, především zásluhou Averroese (Ibn Rošd) na konci XII. stol. po Kr. Jeho současníkem byl velký hermetik a alchymista, přírodovědec, filosof a teolog Albertus Magnus, který je prvním klasikem středověké evropské alchymie. V téže době žil i významný filosof a hermetik Roger Bacon a arabský alchymista a lékař Avicenna (Ibn Sína, autor cenné filosofické encyklopedie; ten je však mnohdy pokládán za odpůrce alchymie). Křesťané ze západní Evropy se seznamovali s arabskou alchymií na univerzitách, jež Arabové koncem VIII. stol. po Kr. založili v Cordobě, Seville a Toledu. V některém z těchto středisek učenosti vznikl významný alchymistický spis, jehož autor není znám, Porada o sňatku boha Slunce s Měsícem, kde jsou již naznačeny základy spirituální alchymie a jehož symbolika měla velký vliv na pozdější spisy o alchymii. Arabové zprostředkovali západní Evropě též znalost Smaragdové desky. Arabské alchymistické spisy pak byly překládány do latiny (např. Geberův spis De alchimia, 1529, a jiné). Dominikánský mnich a řezenský biskup Albertus Magnus (Albert von Bollstaedt, 1193 — 1280) je pokládán za klasika křesťanské středověké alchymie a je mu sporně připisována řada alchymistických pojednání (např. Liber de alchimia); jeho nesporné dílo De mineralibus ovšem prozrazuje hluboké znalosti alchymie. Jeho anglický současník Roger Bacon (1215—1294), františkán a velký přírodovědec, je mimo jiné autorem alchymistického spisu Speculum alchymiae (Zrcadlo alchymie) a řady dalších pojednání o alchymii.

Alchymista Arnaldi de Villa Nova

Významným italským alchymistou byl Arnaldi (Arnaldus) de Villa Nova (Villanovanus; 1235/1240-1312), proslulý lékař, znalec všech hermetických věd, pronásledovaný katolickou církví za své spisy i okultistickou praxi. Studoval arabskou alchymii přímo ve Španělsku, zabýval se destilací a připravil značný počet léčebných prostředků, mimo jiné „aurum potabile". Napsal řadu významných alchymistických pojednání, z nichž nejdůležitější je Rosarium philosophorum (Růžová zahrada filosofů). (Arnaldi de Villa Nova Chymische Schriften, Frankfurt und Hamburg 1683, obsahující devět jeho nejdůležitějších alchymistických spisů.)

Alchymista Raymundus Lullus

Dalším známým alchymistou středověku byl žák de Villa Novy a R. Bacona, teolog a dobrodruh Raymundus Lullus (1235—1315), jemuž je neprávem přisuzováno množství alchymistických spisů velmi rozdílné hodnoty. Jedním z největších středověkých alchymistů byl benediktinský mnich Basilius Valentinus, který žil kolem poloviny XV. stol., pravděpodobně v klášteře v Erfurtu. Je autorem proslulého díla O velkém kameni prastarých mudrců, které je též — pro dvanáct kapitol, z nichž sestává — nazýváno Dvanáct klíčů hermetické filosofie (Fratris Basilii Valentini Tractat von dem grossen Stein der Uhralten ..., Hessum 1612). Spolu s dalším proslulým spisem Triumphwagen des Antimon a dalšími je jeho základní dílo obsaženo ve sbírce deseti traktátů (Basilius Valentinus Chymische Schriften ..., 3. vyd. Ham-bourg 1700).

Alchymista Nicolas Flamel

Významným francouzským alchymistou byl Nicolas Flamel (1330—1418), žijící v Paříži, pravý adept a jeden z mála těch, kterým se podařila skutečná transmutace obyčejného kovu ve zlato. Díky tomu značně zbohatl, ale věnoval mnoho peněz na charitativní účely a stavbu kostelů. Transmutaci provedl v poledne dne 17. ledna 1382 v Paříži ve svém domě a v přítomnosti své ženy Perenelly, která mu pomáhala rozluštit okultní spis, jejž náhodou získal a v němž objevil tajemství transmutace. Ze jmění, které získal několika transmutacemi, založil pak se svou ženou čtrnáct nemocnic a nechal v Paříži postavit tři kaple a sedm kostelů. Tajemství transmutace bylo zachyceno v alegorických scénách na portálu kostnice pařížského Hřbitova neviňátek a existuje dnes v mědirytinové kopii. Flamel zanechal řadu alchymistických spisů (Flamel N.: Chymische Werke ..., Hambourg 1681), z nichž nejvýznamnější je enigmatická Kniha hieroglyfických figur. Flamelovo dílo přetiskl a komentoval významný francouzský znalec alchymie A. Poisson (Nicolas Flamel: sa vie, ses fondations, ses oeuvres, Paris 1893.)

Theophrastus von Hohenheim - zvaný Paracelsus

Za nejvýznamnějšího alchymistu středověku, ač byl spíše spagyrikem, je pokládán německý lékař Theophrastus von Hohenheim, zvaný Paracelsus (1493—1541). Jeho učitelem byl údajně sponnheimský opat Tritthemius, jeden z největších znalců okultismu té doby. Paracelsus hodně cestoval a na svých cestách se mnoho naučil a získal mnoho praktických zkušeností. Ačkoli byl znalcem hermetické filosofie, chápal alchymii, kterou ztotožňoval se spagyrií, spíše prakticky a omezoval se na zhotovování spagyricky připravených léčiv, která nazýval arcana. Napsal řadu alchymistických spisů, které vyšly v četných reedicích jeho sebraných spisů.

Alchymie na dvoře Rudolfa II.

Rájem středověkých alchymistů byl pražský dvůr císaře Rudolfa II. (1583—1611), který byl proto zván „knížetem alchymistů". Kromě většiny podvodníků, jakými byli např. A. Scotta i pověstný Eduard Kelley, zde působili skuteční zasvěcenci jako třeba lékař Michael Maier (jeho spis Atalanta fugiens patří k pokladům alchymistické literatury), přírodovědec John Dee a polský alchymista Sendivogius (Michal Sedziwój), kterému se v Praze podařila transmutace olova ve zlato.

John Dee - alchymie

Velikým znalcem alchymie a okultních věd vůbec byl zmíněný anglický přírodovědec a lékař John Dee (1526—1608), vlastník jednoho z nejcennějších alchymistických rukopisů, tzv. Rukopisu oxfordských alchymistů, který je patrně totožný s rukopisem z Deeovy pozůstalosti uloženým v knihovně v Kasselu (Codex Casselanus). Dee spolu s jinými alchymisty působil též u dvora českého šlechtice Viléma z Rožmberka, který dal v Českém Krumlově, Prachaticích a Třeboni zřídit alchymistické laboratoře.

Významné jména alchymie

V dějinách alchymie vystupuje řada dalších významných jmen, spojených s autorstvím cenných alchymistických spisů, jako: Elias Ashmole, Georg Ripley, Bernard Trevisan, J. B. van Helmont, E. Philaletha (Thomas Vaughan), M. Rulandus, Jean ďEspagnet, Dom Pernety a další, až po novodobé badatele jako J. Jovilet-Castelot, E. A. Hitchcock, Mary J. Atwoodová, tajemný Fulcanelli a jeho žák E. Canseliet a mnoho dalších.

Alchymie - K. Ch. Schmieder

Základní ideu zjednodušeně pojaté fyzické alchymie vyjadřuje její historik K. Ch. Schmieder (1832) ve dvou následujících tezích:
1.„Existuje přípravek nejjemnějšího složení a červené barvy, zvaný kámen mudrců. To je ten velký elixír, veliké magistérium, červená tinktura, která se lije na tekuté stříbro, rtuť nebo olovo a proměňuje dotyčný kov ve zlato"
2.„Týž přípravek, užitý vnitřně jako lék, léčí nemoci, omlazuje, prodlužuje život, ba je i s to propůjčit mu věčné trvání a nazývá se, protože musí být užíván v roztoku, aurum potabile, tj. tekuté zlato."

Obě tyto teze však vyjadřují jen „alchymii" profanovanou věčnými tužbami lidstva po bohatství, zdraví a mládí, i když uvedené cíle byly různými adepty sledovány i z nadosobních důvodů.

Kámen mudrců a alchymie

Konečnou metou fyzické alchymie měl být tedy kámen mudrců (v.), preparát, který jako „Červený lev" nebo Magistérium Magnum měl proměňovat určité kovy ve zlato a sloužit současně jako univerzální všelék (panacea) a elixír mládí a života, a jako „Bílý lev", „malé magistérium" či „malý elixír", měl proměňovat obyčejné kovy ve stříbro. Východiskem alchymického zhotovení kamene mudrců byla tzv. prvotní hmota (prima materia — v.) či „massa confusa", což nebyla snad hmota v pravém slova smyslu, nýbrž způsobilost hmoty měnit se v jiné formy. Tato materia prima nebo též „materia lapidis" (hmota kamene) nebyla nikdy přesněji a srozumitelněji popsána — co to vlastně je, zůstalo alchymistickým tajemstvím. Ve scholastické filosofii se pojmem materia prima rozuměla „hmota o sobě", tj. podstata hmoty. V alchymistických traktátech bývá označována též jako „panenská země" či jako „filosofické vejce" a mnoha dalšími termíny, z nichž některé byly anagramem slova vitriol. Praktikující alchymisté pokusně identifikovali tuto výchozí substanci s různými látkami, např. s krví, slinami, močí, ale i s hlínou a jinými hmotami. G. Meyrink dokonce vyslovil hypotézu, že tato substance, která byla též popisována jako zvláštní „žlutý kámen", je totožná se ztvrdlými fekáliemi, protože prý bývala často nacházena v místech starých sídlišť. V rovině spirituální alchymie je touto výchozí substancí astrální tělo alchymisty. Pravidla fyzické transmutace platí i pro duchovní transmutaci. Vlastní proces alchymické proměny vycházel z teze Solve et coagula (odděluj a zhušťuj) a byl v podstatě neustálým procesem očisťovacího rozkládání a skládání proměňující se původní látky za působení alchymických činitelů, jimiž byly různé druhy alchymického ohně (k nim patřily i vodní lázeň a hnití) a alchymických nádob (tavičích, destilačních, cirkulačních atd.) a pecí, z nichž nejdůležitější byl tzv. athanor (v.), základní pec, jíž v rovině spirituální alchymie bylo vlastní tělo alchymisty.

Alchymie a filosofické vejce

Prostředí, v němž se nacházel předmět alchymických operací, se nazývalo „filosofické vejce". Alchymistických úkonů či operací byla dlouhá řada, od abluce (omývání látky ve vodě nebo jiné tekutině) až po několik způsobů destilace a fermentace (kvašení), sublimace, purifikace a další.

Azoth

Podstatným činitelem byl tzv. azoth či alkahest (v. azoth), rozpouštědlo, které uvolňovalo v dané látce její určité kvality a které vzniklo „přeměnou létajícího Draka ve vnitřní oheň". Velice důležitým činitelem bylo hnití (putrefactio); podle R. Bacona: „Putrefactio est omnium rerum mater" (hnití je matkou všech věcí). Bylo ho dosahováno různými způsoby, ale co znamená putrefakce ve spirituální alchymii? Katolický mystik sv. Jan od Kříže popsal proměnu mystických stavů, které zažil, a ta podivuhodně odpovídá popisu jednotlivých fází transmutace (barevné vize a barvy proměňující se substance a další). Rosekrucián M. Maier (Symbola aurea mensae) upozornil na podobnost průběhu alchymické transmutace s průběhem katolické mše a s osudy Ježíše Krista.

Alchymistická transmutace

Východiskem alchymické transmutace, v níž se původní látka měla posléze změnit v červený prášek či tinkturu kamene mudrců, bylo působení na tuto látku nadpřirozeným ohněm. Počátkem tedy byla interakce dvou entit: prima materia a ignis innaturalis. Interakce se uskutečňovala ve „filosofickém vejci" (athanoru), přičemž se uplatňovala působnost obou principů pralátky: solární, teplé a mužské Síry a lunární, studené, ženské Rtuti (Merkuria). Transmutace pak probíhala v několika fázích, které se vyznačovaly různými zbarveními manipulované látky. Nejdůležitější z těchto zbarvení byla: nigredo („čerň černí", za níž se rozpouštěly protiklady výchozí látky) a albedo (bělost, za níž docházelo k fixaci nespalitelné Síry). Ve spirituální alchymii, jak už víme, bylo východiskem Velkého díla astrální tělo alchymisty samého, zvané Próteus, „Zelený lev", „saturnská Sůl", siderické tělo, „evestrum" (Paracelsus) a jinak. Tato astrální substance existuje i v rostlinách, zejména v jejich éterických olejích (což je východiskem spagyrie), a u člověka a zvířat je přítomna hlavně v krvi. Vlastní Dílo pak spočívá ve vytažení (extrakci) „ohnivého ducha" či „vody života" (Bílého draka či Orla) z fixované „saturnské soli". V extraktu je skryt jemný olej, „prchavý oheň přírody", a extrahování se děje pomocí destilace a sublimace (J. Helmond). Celý tento výchozí, základní krok alchymické operace je však velmi zatemněn. Extrahovaná „voda života" či „vlhký oheň" („červený Merkur") se vrací zpět k zemi v podobě oplodňujícího zlatého deště. V rovině spirituální alchymie je to jakási transmutace emočně-pudové složky lidské osobnosti. Nejzákladnější ze čtyř alchymistických ohňů je přírodní solární oheň, „archaeus" přírody, který pohybuje hmotou, ale je v ní jaksi ztlumen, a musí být proto probuzen, má-li dojít k vývoji; je to tedy vlastně oheň in potentia, který je probuzen a rozdmýcháván vnějším ohněm. Tento Oheň je pak pravým Světlem přírody a činitelem duchovní dynamizace. Centrální oheň má čtyři stupně horkosti, které jsou doprovázeny barvami: černou, zelenou, bílou a červenou. Dvojitý oheň je „hermafro-ditní duch", který je současně chladný a teplý, suchý a vlhký. Okultní činitelé alchymie azoth a ignis (oheň) zmnožovaný interakcí centrálního a sekundárního ohně („zeleného" a „červeného lva") jsou základními podmínkami transmutace, v níž se stále tělo spojuje s duchem, černé se mění v bílé a bílé v černé.

Alchymie - C.G.Jung

Podle C. G. Junga promítali alchymisté do hmoty stavy vlastního nevědomí (personálního i kolektivního — v. archetypy), což je projekce psychického dramatu hledání jednoty a boje se svým nevědomím — je to tedy projekce individuace (v.), která může mít psychoterapeutické účinky. Proto je T. Burckhardtovi (1981) alchymie „transmutací duše". Tato transmutace je však současně slučováním protikladů, a proto ji rosekrucián V. Andreae výstižně nazval „chemickou svatbou".

Solve et coagula - alchymie

Vlastní proces alchymické transmutace vycházel z teze Solve et coagula (odděluj a zhušťuj), jejímž ideogramem je dvojitá spirála. Charakterizuje základní pohyb všeho, co se děje: expanzi a její opak, kompresi, ale na vyšší vývojové úrovni, čili rozvíjení a svíjení, jak to označovali staří okultisté. Proces transmutace byl skrytě vyjádřen ve slově „Vitriol", což je akrosti-chon věty: „Visitas Interiore Terrae Rectificando In-venietis Occultum Lapidem" (resp. Veram Medicínám nebo Verum Metallum). Jinou variantou je věta: „Visitas Inferiora Terrae Rectificando Invenies Occultum Lapidem" („Vyhledej spodní zemi, zdokonal ji a najdeš skrytý kámen" — v předchozí verzi je místo „spodní zemi" uvedeno „vnitřní" nebo „vnitřek země"). Teze Solve et coagula znamenala, že je nutno nejprve rozložit výchozí substanci na živly, které ji skládají, očistit je, potom zhustit a fixovat její kvintesenci, tj. podstatu a v ní sloučené očištěné živly.

Alchymie a kovy

Alchymisté zabývající se fyzickým aspektem Velkého díla, tj. transmutací kovů, věřili, že kovy žijí svým vlastním životem, který je analogický životu člověka, a že všechny kovy vyrůstají ze rtuti a vyvíjejí se jako dítě v mateřské děloze. Proměna kovů se pak děje aktivací jejich spirituálních elementů, přičemž východiskem je spojení mužského a ženského principu, Síry a Rtuti, v řeči alchymie „krále a královny", což je nejčastěji vyjadřováno obrazem kohabitace (koitu) nebo hermafrodita. Kámen mudrců je pak produktem „filosofické Síry" a „filosofického Merkura" (Rtuti), tedy produktem spojení metafyzického Ohně a metafyzické Vody. Vlastní proces alchymické transmutace měl pak několik fází a probíhal za velmi přísně dodržovaných podmínek, které byly pro laborujícího alchymistu značnou fyzickou a psychickou zátěží, která měla zřejmě dynamizující smysl, jako je tomu v praktické magii. První fází Díla byla putrefakce (hnití, rozklad), v ní byla výchozí substance rozložena; vyústila v tzv. nigredo, černý stav látky, v němž byla materia prima rozložena na primární hmotu a její vitální podstatu, která vystoupila ve formě páry nebo dýmu. Toto stadium se nazývalo „havraní hlava", „černé slunce" a jinak. Vitální podstata pak byla kondenzována v tekutinu a působila na vývoj další fáze, zvané albedo neboli zběleni. Konečně poslední fází bylo rubedo, tj. zčervenání dané látky, která byla již červeným práškem nebo červenou tinkturou kamene mudrců. Alchymista Dorneus (Speculativa philosophia, Philosophia chemica, 1594) se pokusil převést řeč fyzické alchymie do řeči alchymie spirituální: např. proces putrefakce chápe jako proces rozjímání apod. Další pokusy tohoto druhu učinil zejména C. G. Jung (1944 a později), ale ani řeč fyzické, ani řeč spirituální alchymie nebyly dosud rozluštěny. Alchymická transmutace se děje v athanoru neboli v „peci filosofů", jejíž teplota musí být pečlivě udržována na určitém předepsaném stupni, a probíhá jako již zmíněná „chemická svatba", tj. jako postupné vydělování a slučování protikladů (Arnalďus de Villanovanus — též Villa Nova — Rosarium philo-sophorum).

Alchymie a archetypické jednotky a TAROT
◾Alchymická transmutace může být chápána jako cesta hledání archetypické jednoty a tak může být identifikována s obsahem dvaadvaceti velkých arkán tarotu (v.). Podle J. Winckelmanna (1962) pak může být popsána takto:
◾Alchymista se rozhoduje začít Velké dílo
◾Klíč k němu, materia prima, je všude, ale je těžké ji oddělit
◾Nebeská voda — moře příčin: v látce se rozlišuje Sůl, Síra a Rtuť; Sůl vykazuje pevný stav prvotní hmoty, tvoří její tvar a nachází se v nebeské vodě
◾Síra je princip utvářejícího Ohně, hoří v centru věcí, jimž propůjčuje trvalost a obsahuje životní teplo
◾Rtuť či Merkur je všudypřítomné fluidum nepředstavitelné jemnosti, které proniká všechny věci a podléhá koncentrické síle Síry, jejíž Oheň podržuje; je dárcem života a všemu uděluje sílu — alchymista, který poznal podstatu „filosofického Merkura" (Rtuti), je připraven k praxi
◾K tajemství vedou dvě rozličné cesty: jedna je vlhká, druhá suchá; jsou to cesty citu a rozumu; na cestě k filosofickému „zlatu" se adept rozhoduje pro jednu z nich
◾Osíridův vůz (VII. karta tarotu) je nástroj „zduchovněné duše", je to snad „triumfující vůz antimonu" Basilia Valentina — nelze se odchýlit ani vpravo, ani vlevo od vyznačené cesty, adept musí kontrolovat a usměrňovat svou dvojitou přirozenost
◾Hermetické umění respektuje přírodní zákony a stojí ve službách přírody — adept je ovládá v souladu s moudrostí vesmíru
◾„Poustevník" (IX. Karta tarotu) je experimentující adept — transmutace se vztahuje na to, co je vrozeno, nikoli na to, co bylo již vytvořeno; suflér pracuje s mrtvými látkami, alchymista působi na živé
◾Alchymista neztrácí zájem o věci tohoto světa, i když jeho říše (kabalištička sefira Malkuth) neni z tohoto světa, vstupuje do ni, až když udeři jeho hodina; (ll)Abychom ve vhodný okamžik správně jednali, musíme znát síly vstupující do hry; kdo se nepřipraven dává, nemá, co by dal; musí být silný, tj. musí se ovládat — sila je dar, který klade odpor svedeni
◾Tarotový „Viselec": dokonání Velkého dila v sobě samém: vlastní-li alchymista poklady, má je dát těm, kdo je sbírají, opovrhuje smysly, získává odvahu k zapomenutí sebe sama a oddanost k působivé lásce
◾Dílo na černo (nigredo): látka umírá a rozkládá se, smrt odděluje jemné od hrubého, osvobozuje ducha od hmoty; jsme vězni v těle, dokud jednáme podle svých smyslů, které nám odhalují pouze vnější stránku věci a jejich mrtvý stín
◾To, co stoupá z mrtvé látky, se ve výšce zhušťuje a padá zpět jako déšť na mrtvolu, která je tím očištěna — voda duše čistí a zmnožuje to, co se vymykalo jejímu vlivu; hmota se rodi k novému životu
◾Tarotový „Ďábel": očištěni lze dosáhnout jen tehdy, když je ovládnut Oheň (tj. pozemský ďábelský žár pudu); alchymista užívá ďábla, aniž mu podléhá
◾V praxi se vyskytují chyby, experiment odhaluje jak se jich zbavit; neopatrnost přivádí Oheň k explozi, ctižádo-stivost vede ke katastrofě
◾Alchymista neni netrpělivý, pozoruje nebeská znamení a s klidem očekává, až příroda dokončí podíl práce na Velkém díle; jestliže sám jen počítá, získá hubený výsledek; bez pomoci hvězd jedná Člověk jako slepý v noci
◾Dílo na bilo (albedo) odpovídá vlastnictví symbolické pravdy (stříbra), které je však teprve branou k filosofickému zlatu: hvězdy blednou, když měsic vydává jas, ale je to jen odražené světlo, pozorováni vnímatelného
◾Osíridovo slunce: rozlišení světla, které ozařuje ducha — zlato symbolizuje pravé, člověku pochopitelné zbavení se všech omylů a zdání; abychom získali kámen mudrců, musíme vědět jak proměnit omyl v pravdu
◾Z inteligence a dokonalého rozumu se rodí náboženství ducha, v němž oživuje mrtvá víra -působením projekce se vše, co je proménitelné, stává zlatem
◾Vše je ve všem: Velké dílo je dokončeno, svět je přizpůsoben božskému ideálnu, neboť vše je harmonické — říše boží přichází s multiplikaci, jíž působila
◾Tarotový „Blázen": zlato je substanci, která je kořenem všech věcí; prapůvodní Sůl všech ostatních Solí má za symbol prázdný kruh; vše povstává z ničeho a k „Ničemu" se vrací, ale toto „Nic" je velké tajemství, arkánum všech arkán, před nimž zůstává rozum stát: „Blázen pokořuje svou hrdost, která klepe na moudrost."

Pravda fyzické alchymie, mnohými považovaná celá staletí za bláznovství, byla dnes fyzicky prokázána (Rutherford). Nověji L. Kévran (1968) uvádí možnost chemické přeměny prvků na subatomární úrovni, která probíhá při vynaložení malé energie a která má pak důsledky na úrovni atomární. V přírodě probíhá přirozená přeměna prvků neustále rozpadem radioaktivních izotopů prvků a kromé toho probíhá transmutace prvků v živočišných organismech. Avšak aíchymie byla a je vlastně fascinující filosofii esoterně pojatého života, je jeho okultní metafyzikou a odhaluje podivuhodné, strhující analogie dějů jednotlivých úrovní života: vše žije v dokonalé trojjedinosti. ale nedokonalé shodě vnitřních principů, neboť v plánu života člověka je i možnost pozemského znovuzrození a tedy možnost cesty ke zdokonalení.

Použitá literatura

Alleau R.: Aspects de ťalchimie [raditioneHe. Paris 1960. — Burckhardt T.: Alchemy: science of fhe cosmos, science of the soul, repr. Baltimore 1971. — Burtand C. A.: The arts of the alchemists, London 1967. — Canseliet E.: Al-chimie, Paris 1964. — FiguierL.: L'alchimie et les alchimi-stes, 3, vyd. Paris 1860. — Helmond J.: Die entschleierte Al-chemie, Bopfingen 1963. — Holmyard E. J.: Alchemy, Har-mondsworth 1956. — Jollivet-Castelot J,: La science alchi-tnique, Paris 1904. — Jung C. G.: Psychologie und Alchemie, Zúrich 1944. — Lasenic P. de: Alchymie, její teorie a prakse, Praha 1936. — Matula V. H.: Hledání kamene mudrců, Praha 1948. — Poisson A.: Théories et symboles des atchimistes, 2. vyd. Paris 1972. — Ploss E. E., Schipperges H,, Roosen-Runge H., Buntz H.: Alchimia, 2. vyd. Múncfien 1978. — Za-char O.: O alchymii a českých alchymistech. Praha b. I. Z lexikonu magie Milan Nakonečný. V případě zájmu Vám doporučujeme zakoupit celou publikaci.

http://www.pannacz.com/alchymie.5/alchy ... rcu.2.html
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Alchymie a kámen mudrců

Příspěvekod Alaja » pon 30. lis 2015 22:44:17

Alchymie II


Základní ideu zjednodušeně pojaté fyzické alchymie vyjadřuje její historik K. Ch. Schmieder (1832) ve dvou následujících tezích: (1) "Existuje přípravek nejjemnějšího složení a červené barvy, zvaný kámen mudrců. To je ten velký elixír, veliké magistérium, červená tinktura, která se lije na tekuté stříbro, rtuť nebo olovo a proměňuje dotyčný kov ve zlato"; (2) "Týž přípravek, užitý vnitřně jako lék, léčí nemoci, omlazuje, prodlužuje život, ba je i s to propůjčit mu věčné trvání a nazývá se, protože musí být užíván v roztoku, aurum potabile, tj. tekuté zlato." Obě tyto teze však vyjadřují jen "alchymii" profanovanou věčnými tužbami lidstva po bohatství, zdraví a mládí, i když uvedené cíle byly různými adepty sledovány i z nadosobních důvodů. Konečnou metou fyzické alchymie měl být tedy kámen mudrců, preparát, který jako "Červený lev" nebo Magisterium Magnum měl proměňovat určité kovy ve zlato a sloužit současně jako univerzální všelék (panacea) a elixír mládí a života, a jako "Bílý lev" , "malé magistérium" či "malý elixír", měl proměňovat obyčejné kovy ve stříbro. Východiskem alchymistického zhotovení kamene mudrců byla tzv. prvotní hmota (prima materia) či "massa confusa", což nebyla snad hmota v pravém slova smyslu, nýbrž způsobilost hmoty měnit se v jiné formy. Tato materia prima nebo též "materia lapidis" (hmota kamene) nebyla nikdy přesněji nebo srozumitelněji popsána - co to vlastně je, zůstalo alchymistickým tajemstvím. V scholastické filosofii se pojmem materia prima rozuměla "hmota o sobě", tj. podstata hmoty. V alchymistických traktátech bývá označována též jako "panenská země" či jako "filosofické vejce" a mnoha dalšími termíny, z nichž některé byly anagramem slova vitriol. Praktikující alchymisté pokusně identifikovali tuto výchozí substanci s různými látkami, např. s krví, slinami, močí, ale i s hlínou a jinými hmotami. G. Meyrink dokonce vyslovil hypotézu, že tato substance, která byla též popisována jako zvláštní "žlutý kámen", je totožná se ztvrdlými fekáliemi, protože prý bývala často nacházena v místech starých sídlišť. V rovině spirituální alchymie je touto výchozí substancí astrální tělo alchymisty. Pravidla fyzické transmutace platí i pro duchovní transmutaci. Vlastní proces alchymické proměny vycházel z teze Solve et coagula (odděluj a zhušťuj) a byl v podstatě neustálým procesem očisťovacího rozkládání a skládání proměňující se původní látky za působení alchymických činitelů, , jimiž byly různé druhy alchymického ohně (k nim patřily i vodní lázeň a hnití) a alchymistických nádob (tavicích, destilačních, cirkulačních atd.) a pecí, z nichž nejdůležitější byl tzv. athanor, základní pec, jíž v rovině spirituální alchymie bylo vlastní tělo alchymisty. Prostředí, v němž se nacházel předmět alchymických operací, se nazývalo "filosofické vejce". Alchymistických úkonů či operací byla dlouhá řada, od abluce (omývání látky ve vodě nebo jiné tekutině) až po několik způsobů destilace a fermentace (kvašení), sublimace, purifikace a další. Podstatným činitelem byl tzv. azoth či alkahest, rozpouštědlo, které uvolňovalo v dané látce její určité kvality a které vzniklo "přeměnou létajícího Draka ve vnitřní oheň". Velice důležitým činitelem bylo hnití (putrefactio); podle R. Bacona: "Putrefactio est omnium rerum mater" (hnití je matkou všech věcí). Bylo ho dosahováno různými způsoby, ale co znamená putrefakce ve spirituální alchymii? Katolický mystik sv, Jan od Kříže popsal proměnu mystických stavů, které zažil, a ta podivuhodně odpovídá popisu jednotlivých fází transmutace (barevné vize a barvy proměňující se substance a další). Rosekrucián M. Maier (Symbola aurea mensae) upozornil na podobnost průběhu alchymické transmutace s průběhem katolické mše a s osudy Ježíše Krista. Východiskem alchymické transmutace, v níž se původní látka měla posléze změnit v červený prášek či tinkturu kamene mudrců, bylo působením na tuto látku nadpřirozeným ohněm. Počátkem tedy byla interakce dvou entit: prima materia a ignis innaturalis. Interakce se uskutečňovala ve "filosofickém vejci" (athanoru), přičemž se uplatňovala působnost obou principů pralátky: solární, teplé, a mužské Síry a lunární, studené, ženské Rtuti (Merkuria). Transmutace pak probíhala v několika fázích, které se vyznačovaly různými zabarveními manipulované látky. Nejdůležitější z těchto zbarvení byla: nigredo ("čerň černí", za níž se rozpouštěly protiklady výchozí látky) a albedo (bělost, za níž docházelo k fixaci nespalitelné Síry).

Ve spirituální alchymii, jak už víme, bylo východiskem Velkého díla astrální tělo alchymisty samého, zvané Proteus, "Zelený lev", "saturnská Sůl", siderické tělo, "evestrum" (Paracelsus) a jinak. Tato astrální substance existuje i v rostlinách, zejména v jejich éterických olejích (což je východiskem spagyrie), a u člověka a zvířat je přítomna hlavně v krvi. Vlastní Dílo pak spočívá ve vytažení (extrakci) "ohnivého ducha" či "vody života" (Bílého draka či Orla) z fixované "saturnské soli". V extraktu je skryt jemný olej, "prchavý oheň přírody", a extrahování se děje pomocí destilace a sublimace (J. Helmond). Celý tento výchozí, základní krok alchymické operace je však velmi zatemněn. Extrahovaná "voda života" či "vlhký oheň" ("červený Merkur") se vrací zpět k zemi v podobě oplodňujícího zlatého deště. V rovině spirituální alchymie je to jakási transmutace emočně-pudové složky lidské osobnosti. Nejzákladnější ze čtyř alchymistických ohňů je přírodní solární oheň, "archeus" přírody, který pohybuje hmotou, ale je v ní jaksi ztlumen, a musí být proto probuzen, má-li dojít k vývoji; je to tedy vlastně oheň in potentia, který je probuzen a rozdmýcháván vnějším ohněm. Tento Oheň je pak pravým Světlem přírody a činitelem duchovní dynamizace. Centrální oheň má čtyři stupně horkosti, které jsou doprovázeny barvami: černou, zelenou, bílou a červenou. Dvojitý oheň je "hermafroditní duch", který je současně chladný a teplý, suchý a vlhký. Okultní činitelé alchymie azoth a ignis (oheň) zmnožovaný interakcí centrálního a sekundárního ohně ("zeleného" a "červeného lva") jsou základními podmínkami transmutace, v níž se stále tělo spojuje s duchem, černé se mění v bílé a bílé v černé. Podle C. G. Junga promítali alchymisté do hmoty stavy vlastního nevědomí (personálního i kolektivního - archetypy), což je projekce psychického dramatu hledání jednoty a boje se svým nevědomím - je to tedy projekce individuace, která může mít psychoterapeutické účinky. Proto je T. Burckhardtovi (1981) alchymie "transmutací duše". Tato transmutace je však současně slučováním protikladů, a proto ji rosekrucián V. Andreae výstižně nazval "chemickou svatbou". Vlastní proces alchymické transmutace vycházel z teze Solve et coagula (odděluj a zhušťuj), jejímž ideogramem byla dvojitá spirála. Charakterizuje základní pohyb všeho, co se děje: expanzi a její opak, kompresi, ale na vyšší vývojové úrovni, čili rozvíjení a svíjení, jak to označovali staří okultisté. Proces transmutace byl skrytě vyjádřen ve slově "Vitriol", akrostichon věty: "Visitas Interiore Terrae Rectificando Invenies Occultum Lapidem" (resp. Veram medicinam nebo Verum Metallum). Jinou variantou je věta: "Visitas Inferiora Terrae Rectificando Invenies Occultum Lapidem" ("Vyhledej spodní zemi, zdokonal ji a najdeš skrytý kámen" - v předchozí verzi je místo "spodní zemi" uvedeno "vnitřní" nebo "vnitřek země"). Teze Solve et coagula znamenala, že je nutno nejprve rozložit výchozí substanci na živly, které ji skládají, očistit je, potom zhustit a fixovat její kvintesenci, tj. podstatu a v ní sloučené očistěné živly. Alchymisté zabývající se fyzickým aspektem Velkého díla, tj. transmutací kovů, věřili, že kovy žijí svým vlastním životem, který je analogický životu člověka, a že všechny kovy vyrůstají ze rtuti a vyvíjejí se jako dítě v mateřské děloze. Proměna kovů se pak děje aktivací jejich spirituálních elementů, přičemž východiskem je spojení mužského a ženského principu, Síry a Rtuti, v řeči alchymie "krále a královny", což je nejčastěji vyjadřováno obrazem kohabitace (koitu) nebo hermafrodita. Kámen mudrců je pak produktem "filosofické Síry" a "filosofického Merkura" (Rtuti), tedy produktem spojení metafyzického Ohně a metafyzické Vody. Vlastní proces alchymické transmutace měl pak několik fází a probíhal za velmi přísně dodržovaných podmínek, které byly pro laborujícího alchymistu značnou fyzickou a psychickou zátěží, která měla zřejmě dynamizující smysl, jako je tomu v praktické magii. První fází byla putrefakce (hnití, rozklad), v ní byla výchozí substance rozložena; vyústila v tzv. nigredo, černý stav látky, v němž byla materia prima rozložena na primární hmotu a její vitální podstatu., která vystoupila ve formě páry nebo dýmu. Toto stadium se nazývalo "havraní hlava", "černé slunce" a jinak. Vitální podstata pak byla kondenzována v tekutinu a působila na vývoj další fáze, zvané albedo neboli zbělení. Konečně poslední fází bylo rubedo, tj. zčervenání dané látky, která byla již červeným práškem nebo červenou tinkturou. kamene mudrců. Alchymista Dorneus (Speculativa philosophia. Philosophia chemice, 1594) se pokusil převést řeč fyzické alchymie do řeči alchymie spirituální: např. proces putrefakce chápe jako proces rozjímání apod. Další pokusy tohoto druhu učinil zejména C. G. Jung (1944 a později), ale ani řeč fyzické ani řeč spirituální alchymie nebyly dosud rozluštěny. Alchymická transmutace se děje v athanoru neboli "peci filosofů", jejíž teplota musí být pečlivě udržována na určitém předepsaném stupni, a probíhá jako již zmíněná "chemická svatba", tj. jako postupné vydělování a slučování protikladů (Arnaldus de Villanovanus - též Villa Nova - Rosarium philosophorum).

Alchymická transmutace může být chápána jako cesta hledání archetypické jednoty a tak může být identifikována s obsahem dvaadvaceti velkých arkán tarotu. Podle J. Winckelmana (1962) pak může být popsána takto:

(1) Alchymista se rozhoduje začít Velké dílo

(2) Klíč k němu, materia prima, je všude, ale je těžké ji oddělit

(3) Nebeská voda - moře příčin: v látce se rozlišuje Sůl, Síra a Rtuť; Sůl vykazuje pevný stav prvotní hmoty, tvoří její tvar a nachází se v nebeské vodě

(4) Síra je princip utvářejícího Ohně, hoří v centru věcí, jimž propůjčuje trvalost a obsahuje životní teplo

(5) Rtuť či Merkur je všudypřítomné fluidum nepředstavitelné jemnosti, které proniká všechny věci a podléhá koncentrické síle Síry, jejíž Oheň podržuje; je dárcem života a všemu uděluje sílu - alchymista, který poznal podstatu "filosofického Merkura" (Rtuti), je připraven k praxi

(6) K tajemství vedou dvě rozličné cesty: jedna je vlhká, druhá suchá; jsou to cesty citu a rozumu; na cestě k filosofickému "zlatu" se adept rozhoduje pro jednu z nich

(7) Osiridův vůz je nástroj "zduchovnělé duše", je to snad "triumfující vůz antimonu" Basilia Valentina - nelze se odchýlit ani vpravo, ani vlevo od vyznačené cesty, adept musí kontrolovat a usměrňovat svou dvojitou přirozenost

(8) Hermetické umění respektuje přírodní zákony a stojí ve službách přírody - adept je ovládá v souladu s moudrostí vesmíru

(9) "Poustevník" je experimentující adept - transmutace se vztahuje na to, co je vrozeno, nikoli na to, co bylo již vytvořeno; suflér pracuje s mrtvými látkami, alchymista působí na živé

(10) Alchymista neztrácí zájem o věci tohoto světa, i když jeho říše (kabalistická sefira Malkuth) není z tohoto světa, vstupuje do ní, až když udeří jeho hodina

(11) Abychom ve vhodný okamžik správně jednali, musíme znát síly vstupující do hry: kdo se nepřipraven dává, nemá, co by dal; musí být silný, tj. musí se ovládat - síla je dar, který klade odpor svedení

(12) Tarotový "Viselec": dokonání Velkého díla v sobě samém: vlastní-li alchymista poklady, má je dát těm, kdo je sbírají, opovrhuje smysly, získává odvahu zapomenutí sebe sama a oddanost k působivé lásce

(13) Dílo na černo (nigredo): látka umírá a rozkládá se, smrt odděluje jemné od hrubého, osvobozuje ducha od hmoty, jsem vězni v těle, dokud jednáme podle svých smyslů, které nám odhalují pouze vnější stránku věcí a jejich mrtvý stín

(14) To, co stoupá z mrtvé látky, se ve výšce zhušťuje a padá zpět jako déšť na mrtvolu, která je tím očištěna - voda duše čistí a zmnožuje to, co se vymykalo jejímu vlivu; hmota se rodí k novému životu

(15) Tarotový "Ďábel": očištění lze dosáhnout jen tehdy, když je ovládnut Oheň (tj. pozemský ďábelský žár pudů); alchymista užívá ďábla, aniž mu podléhá

(16) V praxi se vyskytují chyby, experiment odhaluje jak se jich zbavit; neopatrnost přivádí Oheň k explozi, ctižádostivost vede ke katastrofě;

17) Alchymista není netrpělivý, pozoruje nebeská znamení a s klidem očekává až příroda dokončí podíl práce na Velkém díle; jestliže sám jen počítá, získá hubený výsledek; bez pomoci hvězd jedná člověk jako slepý v noci

(18) Dílo na bílo (albedo) odpovídá vlastnictví symbolické pravdy (stříbra), které je však teprve branou k filosofickému zlatu: hvězdy blednou, když měsíc vydává jas, ale je to jen odražené světlo, pozorování vníhatelného

(19) Osiridovo slunce: rozlišení světla, které ozařuje ducha - zlato symbolizuje pravé, člověku pochopitelné zbavení se všech omylů a zdání; abychom získali kámen mudrců, musíme vědět, jak proměnit omyl v pravdu

(20) Z inteligence a dokonalého rozumu se rodí náboženství ducha, v němž oživuje mrtvá víra - působením projekce se vše, co je proměnitelné, stává zlatem

(21) Vše je ve všem: Velké Dílo je dokončeno, svět je přizpůsoben božskému ideálnu, neboť vše je harmonické - říše boží přichází s multiplikací, jíž působila

(22) Tarotový "Blázen": zlato je substancí, která je kořenem všech věcí; prapůvodní Sůl všech ostatních solí má za symbol prázdný kruh; vše povstává z ničeho a k "Ničemu" se vrací, ale toto "Nic" je velké tajemství, arkánum všech arkán, před nímž zůstává rozum stát: "Blázen pokořuje svou hrdost, která klepe na moudrost."

Pravda fyzické alchymie, mnohými považovaná celá staletí za bláznovství, byla dnes fyzicky prokázána (Rutheford). Nověji L. Kévran (1968) uvádí možnost chemické přeměny prvků na subatomární úrovni, která probíhá při vynaložení malé energie a která má pak důsledky na úrovni atomární. V přírodě probíhá přirozená přeměna prvků neustále rozpadem radioaktivních izotopů prvků a kromě toho probíhá transmutace prvků v živočišných organismech. Avšak alchymie byla a je vlastně fascinující filosofií esoterně pojatého života, je jeho okultní metafyzikou a odhaluje podivuhodné, strhující analogie dějů jednotlivých úrovní života: vše žije v dokonalé trojjedinosti, ale nedokonalé shodě vnitřních principů, neboť v plánu života člověka je i možnost pozemského znovuzrození a tedy možnost cesty ke zdokonalení.

http://mystickacesta.blog.cz/0801/alchymie-ii
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Alchymie a kámen mudrců

Příspěvekod Alaja » pon 30. lis 2015 23:02:58

ALCHYMIE


"Alchymie učí o božské substanci, která je spirituálně přítomna ve všech věcech. Prostřednictvím alchymických operací pak demonstruje, jakým způsobem má být extrahována a separována ze směsi rozložitelných elementů, aby dosáhla téměř nekonečně mnohých sil, které jí jsou propůjčeny Stvořitelem. Proto tedy právem zasluhuje jména jediné přirozené filosofie, neboť je oporou, základem a kořenem všech stvořených věcí a přitom nám zároveň podává návod, jak je máme očistit a povznést."
P.J.Faber

Alchymie uchvacovala vědce již odedávna. Proč? Těžká odpověď. Ale na druhou stranu. Řekněte po pravdě. Nepřipadalo by vám naprosto úžasné moci si uvařit doma pod pokličkou místo brambor takovou hroudu zlata? Hmm. Myslím, že bych se i nechala přemluvit. Třeba takový Rudolf II. byl asi také uchvácen takovou krásnou představou a proto na jeho dvoře kvetla alchymie jako hrách po dešti. Spousta alchymistů, kteří si ve svých dílnách kutili(možná buřty) v hrncích a dostávali za toto své "snažení" báječně zaplaceno. Ale každopádně je to nádherná pohádka, která jistě každého zaujme. Pojďme se tedy podívat na alchymii trochu víc do hloubky a zjistit, jestli v ní přece jen není něco pravdy.

Slovo alchymie možná pochází ze staroegyptského khemi(=černý, Egypt) či keme(=hlína, úrodná půda). Alchymie je totiž známá také jako "egyptské umění" a je možné, že právě v Egyptě kdysi vznikla. Ale nerozvíjela se pouze v Egyptě, ale také v Číně, Arábii či Řecku, a proto by toto slovo mohlo pocházet i z řeckého "chymos"(=šťáva) či arabského "al-kemia"(=černá země-Egypt). Mohlo by jít ale také o odvození od řeckého als(=sůl) a chymie(=roztavení). Předložka al je tedy pravděpodobně arabského původu s významem zázračná moc, čímž odlišuje alchymii od chemie. První kdo asi slovo alchymie vyslovil byl sicilský astrolog Firmicus Maternus, který žil ve 4.st. Vznik alchymie je spojován s egyptským božstvem Thotem(Thovt, Tehuti, Taat, řecky Hermes), jenž vyučoval Isidu, byl vynálezcem písma i věd a napsal posvátné knihy, také bděl nad mírou a počty a snad napsal i Smaragdovou desku, která popisuje celé učení alchymie.

Oficiální věda považuje alchymii za primitivní vědu, což ale není správné, neboť alchymie ode dávna byla jakýmsi původcem vědecké chemie(stejně jako bez astrologie bychom těžko měli tak dobré základy pro astronomii) a popisovala život i jeho proměny. V Egyptě se rozvíjela jako tajná věda v chrámech a byla nazývána hermetickým uměním či hermetickou filozofií. Většina lidí dnes zná tuto vědu právě jako přeměňování věcí ve zlato, ale můžeme ji chápat i jako proces individualizace(spojovní protikladů v nevědomí člověka k dosažení duševní rovnováhy-toto stanovisko zaujímal C.G.Jung).

Fyzická rovina alchymie se snaží o proměnu hmot a spirituální zase o duchovní proměnu člověka. Tyto dvě alchymie probíhají paralelně. Dříve se dělila alchymie na fyzickou, mentální a duchovní. A tak byste dnes jen beznadějně stáli nad kotlem. Jde však o to dát do alchymie i duši a právě onu spiritualitu. G.Dorneus říká: "Naše zlato není obyčejné zlato", čímž je myšleno, že i člověk se proměňuje a usiluje ve spojení svých protikladů v dokonalou jednotu(unio mystica). O této přeměně se dočteme v kabale jako o přeměně Adama-Beliala(člověka po pádu) v Adama-Kadmona(člověka božského). Mohli bychom tedy chápat alchymii jako mystickou praxi, ke které je třeba duchovní exaltace. Jelikož vše jsoucí(věci, stavy mysli...) jsou živé prvky a prvotní hmota, řecky hyle je živá substance ještě nediferencovaná, dala by se alchymie chápat jako esoterní syntéza všech forem života, jako syntéza transempirické biologie a transempirické fyziky. Snad vznikla díky snaze pochopit vzájemné působení člověka a celého světa(či vesmíru) a díky myšlence jejich vzájemné neoddělitelnosti.

Jde také o to najít jakousi moudrost, kterou umíme používat a neustále zdokonalovat. Alchymie se tak stává v první řadě filozofií. Jde o změnu samotného alchymisty při bádání. Jde o to, aby vznikl člověk, který si bude uvědomovat své božství a i části, ze kterých se skládá celá jeho roztříštěná osobnost.

Na počátku 20.století přichází C.G.Jung, který začíná alchymické pojmy srovnávat a identifikovat s termíny analyticky pojaté psychologie(psychoterapie) a tím zjišťuje, že vyjadřují psychickou přeměnu člověka k psychicky jednotné a harmonické osobnosti. A tak je chápána dnes spíše jako spirituální záležitost, než hmotná(již je objeven postup získání zlata z jiných prvků i když nákladnou cestou).

Spagyrie je věda zabývající se zhotovováním léčiv podle alchymie. Alchymie se hlavně snažila o zhotovení kamene mudrců(sloužící k proměně obyčejných kovů ve zlato), separace "ducha světa"(látka nasycená všemi planetárními vlivy), quintessence(extrahování účinných látek z rostlin, kovů...), aurum potabile(tekuté zlato dávající odolnost proti nemocem), elixír života(omlazuje), hermetické léky(arkan, Panacei-univerzální všelék), výroba Alkahestu(univerzální rozpouštědlo), palingeneze(rekonstrukce organismů z popela) a homunkulus(vytvoření živé bytosti).

Nejhlavnější úkol bylo zhotovení kamene mudrců, což je snad červený prášek nebo tinktura měnící kovy ve zlato. Jenže kamen mudrců je také filosofický kamen, nazývaný Velké magistérium, Velké dílo... Snad k jeho vytvoření měla dopomoci Smaragdová deska, ale nemohlo se vám to nikdy povést bez dlouhého procesu, kdy jste pracovali s různými živly, principy a potřeba byl hlavně alchymista. Tedy samo ono bádání mělo dovést člověka k velké pravdě, k duševní obrodě. Právě ta cesta se stala alchymistům cílem. K jeho zhotovení měla sloužit prvotní hmota(prima materia), což byla jakási schopnost hmoty měnit se v jiné formy, ale nebyla nikdy přesněji popsána(v scholastické filozofii to byla vlastně jen podstata hmoty, může se najít její označení jako "panenská země", "filosofické vejce"...). Ten, kdo vyrábí kámen mudrců by měl zároveň prožít Mystickou svatbu(sloučení vědomí a nevědomí v celek), stane se duchovním androgynem a měl by se oprostit od Země, i když na ní bude i nadále žít(už nebude cítit strach ze smrti, získá nadhled nad životem). Právě dokončení kamene mudrců je nazýváno Velké dílo(Opus magnum). Díky kameni mudrců prý Francouz Nicolas Flamel(1330-1470) získal obrovské bohatství, ale to záhy rozdal chudým.

I pro duchovní transmutaci platilo pravidlo Solve et coagulla(odděluj a zhušťuj)-šlo o očisťovací rozkládání a skládání, které proměňovalo původní látku, což probíhalo v různých pecích, alchymistickém ohni(vodní lázeň, hnití...) a nádobách. Vše probíhalo v prostředí, nazývaném "filosofické vejce". Probíhalo zde velké množství procesů a šlo o interakci dvou entit-prima materia a ignis innaturallis. Pomocí různých zabarvení probíhala transmutace(nigredo=čerň černí, za ní se rozpouštěly protiklady výchozí látky a albedo=bělost, fixace nespalitelné síry). Alchymie považuje hmotu vlastně také za "zhuštěné" či "pokleslé" světlo a dávno před vědou vyjádřila, že hmota je jen vlnění a to je zároveň hmotou.

Samotné tělo alchymisty ve spirituální alchymii je nazýváno Proteus, Zelený lev, saturnská Sůl, siderické tělo, evestrum..., které bychom nalezli i v rostlinách a hlavně v krvi. Jde o vytažení ohnivého ducha či vody života(Bílý drak či Orel), které je v siderickém těle fisované.Tento extrakt se vrací zpět jako oplodňující zlatý déšť. Hlavním alchymistickým ohněm je solární oheň, který pohybuje hmotou a je v ní ztlumen a musí být probuzen, aby došlo k vývoji a mohl být činitelem duchovní dynamizace. Centrální oheň má 4 stupně horkosti(černý, zelený, bílý a červený). Dvojitý oheň je "hermafroditní duch", který je zároveň teplý a studený, suchý a vlhký.

C.G.Jung si myslel, že alchymisté do hmoty promítají vlastně své vlastní nevědomí(archetypy), čímž vlastně hledali jednotu a bojovali s vlastním nevědomím. Jediná komunikace s archetypy je pomocí symbolů(pro moudrost je to stařec, duchovno křídla, poznání světlo). Alchymistické symboly jsou Král(Animus-mužský princip, vědomí, stojící na slunci-aktivitu, racionalitu, žár a pohyb) a královna(Anima, ženský princip, nevědomí, stojí na luně-pasivita, chlad a ustrnutí). V každém člověku jsou tyto dva principy přítomny. Jung tvrdí, že heslo Solve et coagula je vlastně i heslem pro člověka-musí rozbít a znovu postavit svou osobnost.

Transmutace je i slučováním protikladů a ideogramem je jakási dvojitá spirála, která charakterizuje pohyb všeho, co se děje(rozvíjení a svíjení). Proces transmutace byl vyjádřen ve slově Vitriol(Visitas Interiore(Inferiora) Terrae Rectificando Invenies Occultum Lapidem=Vyhledej vnitřní(spodní) zemi, zdokonal ji a najdeš skrytý kámen). Teze Solve et coagula(odděluj a zhušťuj) vlastně vyjadřovala nutnost rozložit výchozí substanci na živly, očistit je a pak zhustit a fixovat jejich podstatu. Věřili, že kovy mají vlastní život a že všechny vyrůstají ze rtuti a jejich přeměna se děje aktivací jejich spirituálních elementů. Jde o spojení mužského a ženského principu-Síry a Rtuti(krále a královny), jejichž produktem je Kámen mudrců. Vlastní proces probíhal pomocí několika dílčích kroků(hnití(rozklad), nigredo(černý stav látky), rozložení na primární hmotu a vitální podstatu, která vystoupila jako pára(havraní hlava, černé slunce), pak kondenzace vitální podstaty v tekutinu, pak albedo a nakonec rubedo(zčervenání)).

Dorneus se pokus spojit řeč fyzické a spirituální alchymie(proces putrefakce(hnití)=proces rozjímání...), v čemž pokračoval také C.G.Jung. Problém je, že ani jedna z řečí nebyla dosud rozluštěna. Může jít vlastně o jakési hledání archetypické jednoty a můžeme ji identifikovat s 22velkými arkánami tarotu.

Smaragdová deska je jedním z mála dochovaných textů o alchymii. Zachoval se ještě Leydenský papyrus a další. Většina z nich však skončila v plamenech, když je na konci 3.století Dioklecián vyhledal a nechal spálit. V Leydenu v Holandsku jsou od roku 1828 uloženy papyry z hrobky egyptského hermetika. Tyto papíry byly psány řecky. Ze 4.st.se dochoval pramen Physika kai Mystika, ve kterém je alchymie zmiňována jako egyptské umění. Agathodaimon se snad stal Hermovým dědicem a jsou mu připisovány alchymistické traktáty. Dochoval se nám také řecky psaný dopis Ísidy synu Hórovi. Máme ještě spisy řeckých alchymistů Olympiodora(citáty z Herma a Agathodaimona) a Zosima(esoterní hodnota). Roku 390 byl zničen Serápisův chrám v Alexandrii, což byla pro mnohé egyptské i řecké prameny velká pohroma. V 8.st.vydal Theodoros 3 velké antologie Corpus alchymisticum, které jsou souhrnem spisů řeckých alchymistů. Byly napsány i mnohá další pojednání.

Dílo Gerberovo z 8.st. je nejdůležitější arabský pramen a je v něm uchováno 22 spisů o "životě kovů" a hlavně o fyzické alchymii. Arabští alchymisté se zabývali také přípravou elixírů a tak po vydání tohoto díla byla ovlivněna i evropská alchymie soustředící se na výrobu zlata. Arabskou alchymii přes Španělsko šířil hlavně Averroese ve 12.st.

Prvním klasikem středověké evropské alchymie se stal Albertus Magnus, který žil ve stejné době jako Roger Bacon a arabský alchymista a lékař Avicenna. Díky Arabům se šířila na univerzitách nejen alchymie, ale také se díky nim dozvěděla Evropa o Smaragdové desce a na jedné z arabských univerzit vzniklo významné dílo "Porada o sňatku boha Slunce s Měsícem", ve které jsou zmíněny základy spirituální alchymie. Dominikánský mnich A.Magnus napsal mnohá alchymistická pojednání a R.Bacon po sobě zanechal alchymistický spis "Speculum alchymiae"(Zrcadlo alchymie) a další pojednání. Arnaldi působil v Itálii jako lékař, znalec hermetických věd, studoval alchymii ve Španělsku a připravil mnoho léčebných prostředků(aurum potabile) a byl pronásledován církví za své spisy i okultistickou praxi. Dalšími znalci alchymie jsou Raymundus Lullus, který byl žákem R.Bacona a Basiliei Valentinus(kolem pol.15.st.), který napsal "O velkém kameni prastarých mudrců"(Dvanáct klíčů hermetické filosofie), ve Francii pak Nicolas Flamel, který skutečně transmutoval kov ve zlato(dal mnoho na charitu a kostely) dne 17.1.1382 a založil 14 nemocnic, postavil 3 kaple a 7 kostelů se svou ženou(tajemství zachytil v alegorických scénách na portálu kostnice pařížského Hřbitova neviňátek). Je zajímavé, že se alchymie vyučovala na univerzitách jako věda až do roku 1317, kdy ji papež Jan XXII.zakázal.

Ve středověku se o alchymii nejvíce zasloužil německý lékař Theophrastus von Hohenheim(Paracelsus, 1493-1541), který ztotožňoval alchymii se spagyrií a chápal ji spíše prakticky a napsal také mnoho spisů. Na dvoře Rudolfa II. alchymie jenom kvetla a byl nazýván "knížetem alchymistů". Na jeho dvoře se vedle podvodníků jako A.Scotta či E.Kelley nacházeli i skuteční zasvěcenci jako lékař Michael Maier, přírodovědec John Dee(vlastnil nejcennější rukopis-Rukopis oxfordských alchymistů) a Sendivogius(v Praze transmutoval olovo ve zlato). Mezi novodobé badatele bychom mohli zařadit například J.Jovillet-Castelota, E.A.Hitchcocka či tajemného Fulcanelliho a jeho žáka E.Canselieta. Alchymie již v 15.století proniká do nejrůznějších oborů. Malíři se jí nechávají ovlivňovat a přebírají její symboliku. V 18.století však přichází velký rozvoj chemie, která alchymii zatlačuje.

A teď k pár zajímavým osobám. J.A.Komenský je považován za odpůrce alchymie, ale Newton byl naopak nazýván "nejexaktnějším alchymistou", snad i právě prací s alchymií nahlédl do podstaty hmoty. Newton byl přesvědčen o možnosti transmutace kovů a pořídil si jednak alchymické llátky, pece a studoval i literaturu. Asi 25 let se věnoval alchymickým pokusům, měl 200 nejlepších knih o alchymii a dokonce napsal 650 000slov na toto téma.

Fyzická alchymie je již dokázána. Například L.Kévran(1968) připouští chemické přeměny prvků na subatomární úrovni, k níž stačí jen malá energie a má důsledky atomární. Stále pozorujeme rozpad radioaktivních prvků či transmutaci prvků v živočišných organismech.

Citáty o alchymii: "Mistrovským dílem alchymie je uskutečnění hermetické myšlenky vývoje, proměny nečistého v čisté, nižšího ve vyšší, nedokonalého v dokonalé, relativního v absolutní. Velké dílo je univerzální, zahrnuje materiální, astrální a duchovní plán, v materiální rovině účinkuje ve všech říších, kamenné, rostlinné a zvířecí, a ve zcela zvláštní míře v člověku.” M.Retschlag "Blázen pokořuje svou hrdost, která klepe na moudrost." "Umím-li dělat zlato, nepotřebuji císaře, neumím-li, nepotřebuje císař mne." odpověď alchymisty císaři Rudolfovi "Jako všechny věci byly učiněny z jediného a za prostředkování jediného, tak všechny věci se zrodily z této věci přizpůsobením."



Použitá literatura: http://www.volny.cz/minormajor/01alchymie.htm
http://cybertempli.mysteria.cz/alchy1.htm

http://algernon.webzdarma.cz/svet/mytya ... chymie.htm
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Alchymie a kámen mudrců

Příspěvekod Alaja » stř 17. úno 2016 9:05:26

O taoistické vnitřní alchymii

Interview s Michaelem Winnem

Empty Vessel



Empty Vessel: Mnoho lidí je zběžně seznámeno s taoistickou praxí, jako je tchaj-ťi-čchüan, čchi-kung a čínská medicína. Ale existuje ještě celý další aspekt taoistické práce, která se často označuje jako vnitřní alchymie. Možná bychom mohli na začátek říci, co to vnitřní alchymie ve skutečnosti je.

Michael Winn: To je moje nejhlubší zájmová oblast, kterou zkoumám posledních osmnáct let. Tak jsem se dostal k taoistické praxi. Používal jsem hlavně kundaliní jógu a meditace původem z Indie. Byl jsem představen Mantaku Chiovi učitelem, u kterého jsem začínal studovat. Učitel tchaj-ťi se rozhodl opustit přednášku poté, co Mantak Chia řekl, že nejrychlejší způsob, jak se naučit vnitřní aspekty tchaj-ťi, je nejdříve se naučit obíhat svou čchi mikrokosmickou oběžnou drahou. Tak jsem se rozhodl přerušit svou výuku tchaj-ťi a šel jsem do čínské čtvrti, abych poznal, kdo je to Mantak Chia.



Myslím si, že většina lidí, kteří v naší zemi cvičí tchaj-ťi ani neví, že mají mikrokosmickou oběžnou dráhu.

To je pravda. Mikrokosmická oběžná dráha by měla být skutečně spíše základem, než vyvrcholením praxe. Tak jsem se seznámil s Mantakem Chiou a on začal hovořit o nesmrtelnosti. Do této doby jsem vždy slyšel o osvícení, nikdy jsem ale neslyšel někoho mluvit o nesmrtelnosti. Byl jsem dost skeptický, ale dráždilo to moji zvědavost. Rozhodl jsem se zkoumat hlouběji a pokračoval jsem ve svém cvičení kundaliní mnoho hodin denně. Měl jsem nějaké velmi silné kundaliní zážitky a poznal jsem, že existují takové věci, jako je subtilní tělo.

Dosáhl jsem již jistou úroveň vědomí a myslel si, že vše, co je třeba dělat, je pokračovat v kundaliní józe a nakonec se dostanu někam jinam. Ale ve skutečnosti jsem doopravdy nevěděl, kam jsem se vydal. Používal jsem model čaker, kdy se snažíte dostat nahoru a někam z temene. Očekával jsem, že andělé sestoupí a vezmou mě na zbytek cesty nebo něco takového. Chia okomentoval moji kundaliní jógu. Řekl, že jsem „ohřívač místnosti“. Dále řekl, že má čchi vychází z mé hlavy ven ušima a temenem a nerecykluji ji. Povšiml jsem si, že mé nadledvinky začínají oslabovat a začínala mi být zima. To bylo tím, že jsem se snažil tvrdě drancovat své fyzické tělo ve prospěch těla subtilního.

Od té doby jsem studoval u mnoha lidí, ale Chia mi dal pevný základ vnitřní alchymie. Jeho učitel byl taoistický poustevník jménem Bílý oblak, který zřejmě dosáhl úrovně breatharian v horách kdesi v severní Číně. Když Japonci začali bombardovat Čínu, sešel dolů z hor do vesnice a začal opět jíst se zdejšími vesničany. Nakonec se přestěhoval směrem k Hongkongu a stal se poustevníkem ve zdejších kopcích.

Vlastnil sedm alchymistických návodů, sedm stupňů vnitřní alchymie a přenesl tyto návody na Mantaka Chiu. Začal jsem je studovat zároveň s tchaj-ťi. Postupně jsem přestal s kundaliní jógou, protože taoistická praxe byla snadnější a více zakotvená (uzemněná). Jakmile je získáte, jde všechno snadno. Celý důraz na snadnost apeloval na mě. Když jsem začal praktikovat tchaj-ťi, železnou košili čchi-kung a vnitřní alchymii, stal jsem se silnějším, zakotvenějším a to mne ohromilo.



Další termín, který se často užívá, je nesmrtelnost, ta může být získána mnoha různými způsoby.

Začal jsem zkoumat rozdíl mezi osvícením a nesmrtelností. Uzavřel jsem to tak, že mnoho učitelů ve skutečnosti vyučuje osvícení, které se podle mne zabývá spojením mysli s vesmírem určitým způsobem. Ale domnívám se, že nesmrtelnost rozpouští hranice mezi myslí a tělem a vesmírným tělem-myslí. Skutečná integrace těla je obtížný úkol. Řečeno jednoduše, jedna věc je otevřít třetí oko a mít vizi vesmíru a další věc je integrovat všechny tři tan-tchieny s wu-ťi, což alchymisticky představuje integraci ťingu, čchi a šen. Mnohé praxe osvícení rozvíjejí pouze šen.

Váš osobní šen ("duše" v západním myšlení) může expandovat a spojit se s "velkým šen" ("duchem" na kosmické úrovni), ale to neznamená, že jste přetvořili své záporné emoce, ukončili touhu po sexu nebo po dětech, upustili od posuzování druhých, nebo vyléčili své nemoci. Ve skutečnosti tato expanze šen může dokonce zesílit vaše nižší já. Nesmrtelnost v mé definici je integrací ťing, čchi a šen ve formě wu-ťi, Nejvyššího neznáma.

V podstatě zde neexistuje žádná hodnota napojená na tělo. Můžete rozbíjet tělo, abyste získali osvobození nebo získat osvobození nebo překročení. Je to OK podle tradičního indického nebo buddhistického hlediska. Z hlediska taoismu to není OK. Já jsem přešel k Tao, protože si uvědomuji, že mé tělo je nejen pro mě duchovně důležité, ale že většina západních lidí si cení svého těla. Můžete kultivovat tělo a přinést ducha do něho spíše, než se zbavit těla, abyste mohli jít někam jinam. Myslím si, že proto Číňané dávají tak silný akcent na dlouhověkost, protože kultivace a očištění šen, ducha skrytého uvnitř těla, dlouho trvá.

Alchymistická pravidla, která jsem začal studovat, měla tři různé úrovně: nižší, vyšší a nejvyšší osvícení vody a ohně (Kchan a li). Tyto praxe pronikají do různých polí polarizace jin a jang čchi na rozpuštění ťing a vytvoření původní čchi a jüan šen. Učíte se, jak shromáždit menší a větší elixír, esence svého vědomí destilované z "vaření" ťing, čchi a šen mikrokosmu a makrokosmu. Tak vytváříte jangové energetické tělo.

Nižší voda a oheň se označuje jako sexuální alchymie, jako dvojice esencí vnitřního muže a ženy ve fyzickém těle. To vytváří výjimečně léčivé a blažené pole jüan-čchi, které se používá na rozpuštění blokací ve všech meridiánech, hlavních kanálech a tan tchienech, právě tak jako na vyčištění životně důležitých orgánů, nervů, lymfatického oběhu, kostí, morku a krevního oběhu. Otevřete vnitřní oko v každém tan tchien a naučíte se ovládat svou "rodinu" vnitřních duší. Pokud obdržíte (přijmete) přenos tohoto pravidla, další pravidla se nezřídka spontánně rozvinou také.

Vyšší Kchan a li se nazývá alchymií Slunce - Měsíce, jelikož pár sluneční a měsíční esence rozpustí hranici mezi osobním energetickým tělem a energetickým tělem planety Země. Meditujeme v pravém jádru planety, v jeho centrálním tan tchien a vchodu k původnímu šen bytosti Země. Spojíme svou osobní vnitřní duši s planetárními duševními silami pěti směrů (sever, jih, východ, západ a střed).

Největší Kchan a li se nazývá duchovně-srdeční alchymie, protože otevírá přímý vztah mezi osobním, srdečním (niterným) šen a velkým šen Slunce (neboli slunečním logosem v západním pojetí). Tato praxe zbavuje strachu ze smrti a rozpouští karmické, genetické a planetární vlivy osobní astrologie. Učíme se naslouchat planetárním tónům (zvukům) a centrálnímu zvuku protékajícího toku Sluncem. Utěsnění smyslů (hvězdná alchymie) souvisí s horním tan tchien, Polárkou a černou dírou v centru tohoto vesmíru. Setkání Nebe a Země a unie člověka s Tao, jsou závěrečná pravidla. Tyto poslední tři recepty (pravidla) spojují se třemi úrovněmi nesmrtelnosti za osvícením. Tradičně měli Číňané zakázáno učit tuto metody veřejně, aby nepadly do špatných rukou a nepřinesli hněv Nebe.

Domnívám se, že věk utajování již skončil. Tvrdý trénink odfiltruje nehodnou a seriózní polovinu. Součástí mé snahy po reinterpretaci je učit tyto taoistické metody přístupné pro lidi ze západu. Většina Číňanů má jazykové potíže při vyučování západních lidí v této subtilní praxi. Terminologie je matoucí a obtížná. Termíny používané taoistickými alchymisty jsou podobné těm, které používá čínská medicína, ale jejich význam se často liší.

Když jsem začínal, bylo velmi málo dostupného v angličtině. Teď už je toho k dispozici mnohem více, ale není vždy dobré, když nemáte recepty a učitele. Dodnes ještě nerozumím mnoha informacím o vnitřní alchymii. Myslím, že jsme někde uprostřed přenosu technologií, že vnitřní alchymie bude ožívat jako populární nauka vědomí v dalším století. Na veřejnost se už dostal jistý počet knih o vnitřní alchymii. Ty ji víceméně popisují, ale ve skutečnosti neučí postup.

To je problém. Některé z nedávno vyšlých knih, jako Průvodce po Taoismu (Shambhala) od Evy Wong, nabízí vynikající celkový přehled, ale nic o tom "jak to udělat". Když jsem začínal, jediná dosažitelná kniha byla Charles Lukova Taoistická jóga. Ta popisuje praxi, ale překlad je nejasný, takže nemůžete ve skutečnosti cvičit podle této knihy, pokud již nevíte, jak tyto vnitřní procesy dělat. Yan Xin, slavný učitel z pevninské Číny, potvrdil jednomu z mých studentů, že recepty Kan a li, které učím, jsou autentické. Jeho alchymistická praxe používá odlišnou metodu vnitřního ohně a vody, ale v podstatě je stejná.



Myslíte, že je možné naučit se alchymistickou praxi z knihy?

Myslím, že je to velmi obtížné, pokud nemáte nějaké předpoklady. Já mám samozřejmě napsaných více knih o čchi-kungu s Mantakem Chiou a pro něho, ale nepublikovali jsme žádné knihy o vnitřních alchymistických receptech. Publikovali jsme knihy o šesti léčivých zvucích, sexuální praxi, dýchání kostní dřeně, železné košili, tchaj-ťi, mikrokosmické oběžné dráze a další. To vše je jenom pokládání základů. Pouze Fúze pěti elementů začíná prozkoumávat část některých alchymistických procesů, s několika technikami stáhnutými z praxe Kchan a li.

Ve vnitřní alchymii oddělíte svoje šen (ducha), čchi a ťing (tělesnou esenci), kvůli rafinaci a znovu je smísíte dohromady na čistou duchovní esenci. Základním předpokladem je, že vědomí obsahuje substanci nebo esenci, která může být rafinovaná, ztuhlá nebo krystalizovaná. Alchymie urychlí přirozený vývoj nebo rozvoj této esence.

Je to velmi odlišné od jednoduchého rozšiřování vědomí nebo přesahování fyzické úrovně. Vyžaduje to celistvé multidimenzionální pochopení, jak se vědomí pohybuje mezi subtilním a fyzickým tělem a do myšlení, citů a tužeb. Lokální vesmír je rozlehlý alchymistický kotel, který se dělí na rozdílné hustoty nebo dimenze, které nazýváme tělo, mysl a duch. Život je proces, kterým se vzájemně očišťují, stávají se jeden druhým, až všechny tři aspekty se vnímají jako jeden.

Teorie jin-jang a pěti elementů tvoří základy celého čchi-kungu a čínské medicíny, a nalézáme ji také ve vnitřní alchymii. Ale tam jsou určené pro exoterní nebo vnější Tao a ezoterické nebo vnitřní (skryté) Tao. Exotericky je známo, že Tao učí, jak se harmonizovat a vyrovnávat svůj tok čchi za účelem dlouhého a šťastného života. Ale to bohužel ještě vede k smrti a v důsledku toho ke strachu z neznáma. Ale učí vás to být v harmonii s postnatálním neboli pozdějším nebem, sférou.

Ve vnitřní alchymii se defakto rozhodujete urychlit proces vývoje a vrátit se do zdroje před svou smrtí. Věřím, že jde o velmi starověké znalosti, o mnoho tisíců let starší, než 3500 let staré lékařské texty nebo školy, které oživily vnitřní alchymii ve třetím století n. l. Myslím, že jsou to starší vědomosti než I ťing nebo psané symboly. Vnitřní alchymie je velmi hluboká vzpomínka na to, jak jsme se původně sami regenerovali a znovuzrozovali. Existují narážky na starší zlatý věk, kdy duch a hmota, duch jin a jang spolutvořily bez boje nebo pocitu odloučení.



Když čteme taoistické texty, dočteme se o dosahování nesmrtelnosti, o rafinaci ťing na čchi, na šen do Tao a o lidech majících zázračné síly. Myslíte si, že se tyto záležitosti ještě dnes stávají?

Mohu mluvit jen z vlastní zkušenosti. Měl jsem zážitek v roce 1981, který mě ještě stále pobízí na cestě vnitřní alchymie. Byl jsem v Africe zaměstnaný jako válečný korespondent. Měl jsem za úkol pro Outside magazine strávit noc uvnitř královské komory ve Velké pyramidě. Právě jsem dokončil určitou misi v Etiopii, když jsem náhle velmi onemocněl. Měl jsem horečku, nevolnost, závrať a průjem dohromady. Myslel jsem si, že se projevila recidiva hepatitidy, tak jsem šel do nemocnice, ale řekli mi, že jsem v pořádku. Podivně jsem se necítil nemocný, ale současně jsem měl všechny tyto symptomy. Mé tělo jen bylo vzrušené a přehřáté. Tři dny jsem seděl a blouznil a viděl jsem všechny druhy hvězdných tvarů (forem) a vize spirál. Musel jsem se stále sprchovat, jak jsem byl horký.

Nakonec tyto tvary (figury) připlavaly do zorného pole. Byl jsem docela překvapený a nevěděl jsem, co si mám myslet. Když jsem se podíval blíže, viděl jsem, že to je velmi starý čínský muž, v rouchu (říze), s dlouhým bílým tenkým vousem, v meditaci. Vypadal starý 2000 let. Jak vplouval do mého zorného pole, tak jsem pokračoval v jeho pozorování. A byl jsem zvědavý, o koho jde. Náhle z jeho spodního tan tchien vyšel laserový paprsek, který zasáhl moje spodní tan tchien. Vlna energie vyrážela mým tělem a explodovala vrcholem temena jako velký mrak ve tvaru houby. Pršel dolů a teplo a symptomy zcela ustaly. Jenom jsem ležel v dokonalém štěstí a blaženosti. Potom ten chlápek zmizel.

Rád bych věděl, kdo tento čínský chlapík byl. Nevěděl jsem tehdy o taoistické nesmrtelnosti. Nyní věřím, že to byla návštěva taoistického nesmrtelného, kterou asi přivolal (indukoval) můj ohnivý stav, jako druh očisty dříve, než jsem vstoupil do velké pyramidy. Měl jsem skutečně intenzivní zkušenost s Velkou pyramidou, ale to je další příběh. Jde mi o to, že bytosti, které dosáhly stav nesmrtelnosti existují. To je má zkušenost. Mám teorii, že to jsou bytosti, které dosáhly, které sídlí na rozhraní mezi wu-ťi, prázdnotou a oblastí kosmického nebo velkého šen. Mohou působit i z této úrovně, ačkoli to zřídka dělají, protože vibrace zde jsou velmi hrubé a pro ně nepříjemné. Později jsem měl kontakty s dalšími bytostmi, které byly pravděpodobně nesmrtelné.



Domníváte se, že dokonce i v této moderní době, že možné dosáhnout tohoto stupně?

Ano, domnívám se, že to je rozhodně možné. Jinak bych neplýtval svým časem na cvičení alchymie a učení lidí. Můj závěr je, že na osobní úrovni jde o záležitost, kterou má nejvyšší smysl se zabývat, protože je to jediná věc, která vás může uspokojit. Nemůžete si sebou vzít své peníze nebo pověst, své děti nebo dům nebo cokoli podobného. Sebou si můžete vzít jenom svou esenci. A jestliže nejste sjednoceni, nemůžete si vzít ani fragmenty své esence ve smrti. Do té doby, než se integrujete (sjednotíte), nevlastníte ani sebe, jste jenom dočasnou složeninou různých duší.

Na kolektivní úrovni, jestliže dokonce i jedna současná lidská bytost dosáhne nesmrtelnosti, otevře pro každého dveře k následování. Věřím, že kosmicky vylomí úzký průchod v inkarnačním koloběhu. Existuje příliš mnoho šen, uvězněných uvnitř našeho ťing, naší fyzické tělesné substance, a uvnitř samého pozemského těla.

V moderní době se objevili další nesmrtelní. Tradice krija jógy byla iniciována nesmrtelným jménem Babadží, který se náhle manifestoval (projevil) železničnímu inženýrovi jménem Lahiri Mahasaja v roce 1861. Zajímavé je, že první krija dané Babadží (a zpopularizované Jóganandou na západě) je mikrokosmická oběžná dráha. Nenajdete žádné odkazy na tuto meditaci oběžné dráhy ve Védách, Upanišadách nebo v pozdější tantrické literatuře. Sídlil Babadží s taoistickými nesmrtelnými na střední úrovni, což ho nutilo rozšířit oběžnou dráhu praktikovanou v Indii jako základ nesmrtelnosti? Další otázkou je vztah mezi reinkarnací a nesmrtelností.



Taoisté pohlížejí na proces smrti úplně odlišně od jiných cest, které věří v reinkarnaci. Podle mého pochopení taoismu není pravda, že se každý člověk reinkarnuje. Jestliže nemáte zkultivovanou esenci, není žádná esence, která by se zde reinkarnovala. Ta je místo vás více nebo méně recyklována do Tao nebo do nediferencovaného vědomí.

Toto komplikuje celou otázku, co vlastně představuje lidského tvora. Je to jedna z nejobtížnějších věcí k porozumění. Starověké texty hovoří o nekonečném toku čchi mezi Nebem a Zemí, ale nikdy jsem neviděl žádný odkaz na reinkarnaci stejného fyzického lidského tvora. Na pochopení taoistického hlediska musíte přijmout přítomnost vícenásobných vnitřních tělesných duší, někdy nazývaných "vnitřní bohové vitálních orgánů."

Nejpopulárnější verze popisuje tři čchun neboli nebeské duše, které přebývají v játrech, sedm pcho nebo pozemských duší, které sídlí v plicích, šen v srdci, č‘ nebo duch v ledvinách (ťing) a myšlenkový záměr (smysl) nebo i se projevuje slezinou. Toto je pět hlavních skupin duší, které texty popisují. Často texty poskytují rozporné popisy. To je případ, kdy potřebujete alchymistické recepty k správnému pochopení. Strávil jsem hodně času rozvíjením vztahu, kdo jsou, což znamená, kdo jsem já, a jak oni fungují ve mě, nebo spíše jako já.)



To je také velmi nezvyklé stanovisko. Většina lidí si představuje spíše jednotlivou duši nežli soubor duší.

Ano, je to trochu zvláštní myslet na sebe jako na bytost řízenou výborem (komisí). Trvalo mi nějaký čas přijmout tuto ideu, ale nyní vidím, že to je běžný lidský proces. V určité chvíli slyšíte jednu z těchto duší vyjadřovat své myšlenky nebo city hlasem, který nazýváte vnitřní řečí. Jestliže posloucháte pozorně, začnete rozlišovat jeden hlas, který chce, abyste udělal toto a další hlas, který chce udělat něco jiného. Mohou se přít mezi sebou. Jestliže máte jedinou duši, podle standardního křesťanského náhledu, jak můžete mít dva hlasy?



Nebo tři či čtyři nebo pět.

Ano. Myslím si, že jeden z hlavních úkolů vnitřní alchymie je zorganizovat, uspořádat neboli řídit náš duševní tým. Je to soubor pozemských a nebeských duší žijících pod společnou střechou člověka. Jejich úkolem je radit se. Mají různé programy, různé touhy a dokonce různé vůle. Naším současným úkolem je uspořádat je a fungovat společně. To ostatně znamená, že je musíme nejen integrovat, lokalizovat uvnitř své osoby, ale také je opět spojit s větším Nebem a pozemskými dušemi, z kterých povstaly.

Mnoho praktiků čchi kungu se učí zacházet ze svou vlastní nebo jinou lidskou čchi, zvláště při bojovém umění zaměřeném na sebeobranu nebo léčitelé, kteří se soustřeďují na pole někoho dalšího. Jistě, tato dovednost v ovládání čchi je nezbytná na počáteční a prostřední úrovni. Postupně začnete vstřebávat princip, že manipulace čchi musí plynout ve shodě s jistými vyššími principy Tao. Jestliže získáte přílišnou kontrolu, je tok čchi omezen vaším egem. Tehdy vyvstává učení ctností.

Tím vzniká otázka, kdo řídí naše čchi? Jestliže si myslíte, že to je vaše ego, tak které ego? Jestliže si nejste vědomi vícenásobného osobního šen, můžete si myslet, že kultivujete své čchi, ale může jít jen o malou skupinu vnitřních duší, které pověříte ovládáním ostatních duší. Tak se vaše čchi může cítit silnou, můžete svému protivníkovi dát nakládačku nebo napumpovat (energií) pacientovu ledvinu, ale nebudete cítit celistvost neboli pokoj. Nešťastné hlasy jsou od šen, které jsou potlačeny. Případně se vaše cvičení čchi vyčerpá proto, že si nejste vědomi tohoto odporu. Budete vnímat „uváznutí“ a to dokonce, i když se vaše úroveň kultivace čchi zdá být mnohem vyšší, nežli u obyčejných lidí.



Než najdete cestu k integraci šen?

Ano. Vysoká metoda vnitřní alchymie je cvičit své vnitřní duše k dosažení rovnováhy jin čchi a jang čchi. Cvičení své vnitřní duše k dosažení rovnováhy jin čchi a jang čchi je vysoká metoda vnitřní alchymie. Když jin a jang vnitřní duše splynou, jüan šen neboli původní duch začne žít uvnitř vás. To je pučení nesmrtelného zárodku.



Mluvíte o skupině duší nebo komisi. Myslíte si, že existuje něco jako nadduše, která na všechny a na všechno dohlíží?

Ano, to je skutečně funkce lokálního šen, které pobývá v srdci-mozku. Ale vaše osobní srdce šen není opravdu nadduší do té doby, než se sloučí se srdcem velkého šen neboli kosmického já. Alchymistické předpisy vás vedou postupně na tento stupeň. Osobní srdce šen ovládá tok čchi do dalších osobních duší, právě tak, jako fyzické srdce ovládá tok krve do životně důležitých orgánů. To je naplánováno vaší astrologií, vaší karmou, vaším elementárním vzhledem. To je to, co vám dává osobní charakter, vaší osobnost.



Co se s nimi stane při smrti?

Já to chápu tak, že všechny tyto duše, ať čchun, pcho, ťing šen, srdeční šen nebo i, jsou všechny nesmrtelné; žádná z nich ve skutečnosti neumírá. Proto jsou označovány jako "vnitřní bohové". Ony se jen odštěpí při smrti od těla a pokračují po svých samostatných cestách, pokud nesplynou do větší identity. Tudíž neumírají. Osobnost umírá, protože zde není nikdo, kdo by je udržel pohromadě.

Duše pcho se vrátí na zemi, kde bude žít v nízkých astrálních sférách země dokud "nepodepíše nový kontrakt" a nepřidruží se k nějaké nové kombinaci duší sbíhajících se k vytvoření člověka. To je podle mne důvod, proč se taoisté nezaměřují na minulé životy nebo reinkarnaci, protože nemá smysl zkoušet sledovat nějakého jedince tímto způsobem. Shromáždili jste celý rezervoár pcho duší a celý rezervoár čchun duší různých šen. Všechny jsou harmonickým sloučením těchto šen v současnosti. To je znovuzrození jejich původního šen ve fyzickém čase a prostoru. Toto spojení duší Nebe a Země v člověku se zdá být hlubokým vyrovnáním s Tao.



Takže ti lidé, kteří mají vzpomínky z minulých životů, si mohou pamatovat život někoho jiného.

Když vstoupíte do pozemského času, dostanete novou dávku pcho duší, které se hodí k novému tělu. Tak se stáváte jejich vzpomínkami, jejich dědičnými vzpomínkami.



Takže lidé, kteří mají vzpomínky z minulých životů, by to neměli brát příliš osobně, nebo na mém místě považovat se za Solalu, který v minulosti žil v Číně a podobně.

Nejen, že nejste Solala, může to být jenom být fragment nějaké bytostí, která existovala a nyní se spojila do tohoto týmu, který je nazýván Solala. Samozřejmě čas sám je iluzí; minulost a budoucnost jsou jen různé rozměry přítomnosti. Všechny události existují současně z hlediska kosmického já, Velkého Ducha ("ta šen"), v něm neexistují žádné minulé životy. V něm jsou jenom jiné životy dějící se současně.

K získání zkušenosti sama sebe jako této multidimenzionální bytosti, potřebujete integrovat své osobní vnitřní duše v jedno, a to bude přirozená a snadno znovuotevřená komunikace s vaším Otcem, Velkým šen. Váš Velký duch žije všechny životy současně, jako protiklad k osobnímu srdečnímu šen, které zažívá naše místní životy nebo místní realitu.



Jestliže jsme všichni již nesmrtelní, proč máme prodělávat ohromné množství práce na dokončení tohoto procesu?

Ale to nejste vy, kdo je nesmrtelný, jsou to vaše vnitřní duše. Při smrti se vaše duše rozdělí, všechno se rozpadne a vy tam nemusíte dále existovat. To vytváří zmatek ve vesmíru, jestliže nedokážete integrovat. Takže v podstatě proč šen obtěžuje vtělení je hlavně pokus obnovit jeho chybějící fragmenty. Proto si připadáme neúplní. To je důvod, proč máme hlad - sexuální, emoční, v různých podobách. Zkoušíme hledat a shromažďovat ostatní a integrovat se s ostatními částmi, které zde byly fragmentovány a roztroušeny v předešlých vtěleních.

Můžeme říci, že lidská inkarnace je proces vymyšlený Velkým duchem jako způsob obnovy a opětovného spojení malých duší, které uvázly venku jako hmota, jako ťing šen. Hmota sama není nic jiného než duch, který se ještě nevrátil domů či odmítá se znovu spojit s beztvarým aspektem ducha. Na západě se na to nahlíží jako na roztržku mezi silami Temnoty a Světla. Tao ale neupřednostňuje jang před jin, objímá oboje a tak odhaluje původní nedvojnou povahu.

Taoistická alchymie je jednou z metod urychlení proudu vzhůru od ťing, přes čchi k šen, k urychlení vyváženého toku mezi jin a jang čchi v každé úrovni. Jϋan čchi se vynořuje z wu-ťi, které nemá polaritu. Ale nemůžete skočit přímo do wu-ťi; budete postrádat moudrost a budete chtít zůstat zde. Vaše menší nebo osobní šen vás stáhne zpátky, pokud se necítí kompletní. Tak začnete na osobní nebo tělesné úrovni, potom postupně začnete pracovat až na planetární a potom hvězdné úrovni souhry jin - jang až do té doby, než se budete cítit kompletní na všech úrovních.

Existuje populární iluze, podpořená indickým transcendentalismem, že všechny věci jsou mája a směřují zpět do ducha. To by ukončilo proces tvorby. Tento duchovní názor vedl k mužské dominanci, využívající povaze, k anti-ženské kultuře. Domnívám se, že fyzické (tělesné) možná začalo jako zkoumání duchem, ale nyní je stabilním stavem. Tao není jen mávnutí kouzelnou hůlkou a ukončení všeho utrpení a tělesných problémů.

Proč? Protože duch miluje hmotu. Šen miluje ťing. Jsou na sobě vzájemně závislí. Celý tento fyzický vesmír může být místem, kde duchovní narkomané přicházejí získat svou fyzickou závislost. Dokonce, i když "překročíte" nebo rozpustíte svoje osobní ťing zpátky do wu-ťi, další šen se postaví do řady na vaše místo, v očekávání fyzického vzrušení.

Přesto věřím, že se něco nového vyvíjí, co je hybridem ducha a hmoty, ve kterém méně husté fyzické tělo nebo světelné tělo bylo standardem. Taoistické pátrání po fyzické nesmrtelnosti ponechává vstup k praktickému uskutečnění tohoto nového těla. Myslím, že toto nesmrtelné tělo, které se vyvíjí, není jen návratem k původu, zpět do lůna wu-ťi, které zrodilo naše šen.

Tao bude manifestovat touhu ducha, který má význam pro trvání formy na Zemi, ale ve formě, která je v bližší komunikaci s beztvarým duchem nebe. V taoistických termínech, ustavičné milování mezi pozdější nebeskou sférou a prvotní nebeskou sférou je narození celé nové sféry neboli nebe. Tato informace ke mně původně přišla v meditaci, ale později jsem slyšel, že tato myšlenka také existovala v Číně. Termín používaný pro toto nové nebe byl Sung Tchien (song tien). To přidává vzrušující dimenzi k denní meditaci a mému vyučování vnitřní alchymie.

Ale tento proces není jedním s transcendujících témat. Skutečně naplňuje hmotu duchem a integruje je. Hmota znamená na osobní úrovni tělo. Myslím, že všichni jsme přišli s tělem a domnívám se, že taoisté mají báječný postoj ke kultivaci nejen ducha, ale i těla. Jsem taoista, protože to cítím jako nejvyváženější a nejšťastnější.



Víme, že mnozí lidé přicházejí k taoismu nebo k taoistické praxi kvůli zdraví nebo energii. Potom slibně pokračují dalšími úrovněmi, ale ne vždycky.

Lidé přicházejí do dílen Léčivého taa nebo do našich letních útočišť v Big Indian v New Yorku ze dvou hlavních důvodů: Za prvé, že se chtějí léčit a doplnit si energii. Za druhé, že zkoumají svou sexualitu ve vztahu k duchovnu. A samozřejmě jednou, když se dostanou hlouběji, pochopí, že to není ve skutečnosti o sexu nebo o doplnění čchi. Ve skutečnosti jde o kultivaci (rozvoj) celé bytosti. Ale sexuální a emoční energie jsou dvěma největšími zdroji lidského zmatku. Takže pokud dokážete integrovat tyto energie a duše, které vytvářejí zmatky, které jsou konflikty sexuálními a emocionálními, potom se váš život stane mnohem snadnější.

Jedna z knih, kterou jsem psal před patnácti lety - Taoistické tajemství lásky: Kultivace mužské sexuální energie, se ve skutečnosti nedostává k rozvoji aspektu sexuální energie. Je to jenom pokus zastavit lidi ve vyčerpávání nevědomými sexuálními návyky.

Učím vyšší úroveň sexuální alchymie jako součást Kchan a li neboli „nižší praxe vody a ohně“. Tato metoda vám ukáže, jak přivést energie jin a jang ve svém těle k tomu, aby se spolu milovaly. Je to o opravdovém nalezení duchů těla jin a jang a přimění je mít to, co nazýváme samo-obcováním. To je to, co vytváří původní čchi. Polarity jin a jang se uvnitř sejdou a to vytváří jüan čchi. "Vytvořením" myslím posílení toho, co máte osobně k dispozici.

Je velmi důležité si to vyjasnit, protože je v textech hodně zmatků. Lidé studují jin - jang a pět elementů, teorie čchi, ale není dost učeno o jϋan čchi. Myslím, že je mnohem užitečnější si myslet, že existují tři síly, a ne jenom dvě. Jϋan čchi je aktivní a existující třetí síla v každé chvíli. Tento třetí rozměr fyzické reality je většinou polarizován na energie jin a jang. Cílem alchymisty je postupně časem zvýšit poměr jϋan čchi, které zůstane stabilní a existující zde, v této dimenzi. To je to, co umožňuje původnímu šen vsáknout do tělesného. Jϋan čchi, neboli původní čchi je něco jako extra vůdce, silnice nebo cesta, po které lze pohodlně cestovat a je stabilním domovem zde na zemi.



Jak jste již dříve zmínil, součástí vaší práce bylo prezentovat vnitřní alchymiii způsobem, aby byla použitelná pro západního člověka, bez mnoha rituálů a čínských náboženských ozdob.

Ano, přebral jsem esenci starověkých taoistů až do dvacátého prvního století. Sedm alchymistických předpisů je již "holé" jádro praxe. Nemyslím, že potřebujete vyvolávat "lu", jak to dělá sekta Mao, nebo vyjmenovávat seznamy stovek božstev, nebo používat zvláštní mantry a talismany na jejich ovládání. Můžete vědět, že jde o metodu rodokmenu. Michael Saso, jezuitský kněz, který konvertoval a stal se taoistickým knězem, se to učil a říkal mi, že je to účinné. Ale také říkal, že zbyla jen hrstka lidí, kteří to znají. Je to komplikované pro člověka ze západu; nejspíše byste se museli naučit čínsky. Osobně jsem se rozhodl, že svůj čas raději strávím praxí nej-kungu nežli učením se hovorové čínštině.

Mé alchymistické podání pracuje s polaritami čchi v přírodě a s přirozeným šen, které řídí přirozený tok čchi. Můžete přímo čepovat energii se Slunce, Měsíce a hvězd, sopek, vody, větru a deště. Všechno to jsou přírodní síly a všechny jsou reprezentovány mikrokosmicky uvnitř vašeho těla. Můžete rezonovat s těmito vnějšími silami do svého těla a dělat celou tuto práci přímo uvnitř svého těla, bez vyvolávání nějakých jiných specifických božstev, než jsou přírodní šen, duchové, kteří kteří žijí ve vás a jsou spojeni s přirozeným duševním stavem, který řídí tělo tohoto vesmíru. Duchové nepobývají v nějakém fyzickém prostoru. Proto je možné spojit celý vesmír duchů "uvnitř" mikrokosmosu svého těla.

Nemám žádný problém s lidmi majícími spojení s náboženskými božstvy nebo zvláštními průvodci nebo čímkoli podobným. Často se ukazuje, že lidé udržují jakékoliv svazky, které chtějí. Základem je, v čem spočívá účinnost metody. Jak pracují různé úrovně polarity - vody a ohně, jin a jang? Jak uchopit esenci a otevřít záhadnou bránu, "skryté doby" nebo nadčasového stavu a vstoupit do ní?

Toto je v podstatě co předpisy učí. Jaký je postup redukování pěti elementů na tři síly, slučování vody a ohně, narození a pěstování původní esence? Přirovnáním je vnitřní dítě nebo zlatý zárodek. Ale to je v podstatě jen nové vědomí, které má jistou substanci, a ta potřebuje být hlídaná a chráněná do té doby, než je dost odolná, aby měla svůj vlastní život.

Je dobře pro člověka ze západu zkoumat a moci pozorovat, že tyto vnitřní procesy se objektivizovaly v nějakém smyslu do tisíce let studia. Šen je subjektivní kvalitou zážitku. Můžete nahlížet na čchi, jako na jazyk užívaný šen pro objektivní komunikaci. Vnímání čchi je proces učení mluvy univerzálním jazykem, který vám dovolí komunikovat se stromy a zvířaty, s rostlinami, a s planetami.



Co můžete doporučit lidem, kteří si přejí se pustit do vážné alchymistické cesty?

Nuže, je hodně lidí, kteří v současnosti studovali mikrokosmickou oběžnou dráhu. To je základ. Ale nemyslete si, že jste osvícení, když jenom sedíte a obíháte energií v kruhu. Otevření mikrokosmické oběžné dráhy je opravdu elementární záležitostí! Stanoví určité cesty, abyste mohli začít s hlubší kultivací postupem k čchung mo (chong mo), průraznému neboli hlavnímu kanálu.



Tudíž pro lidi, kteří nikdy nic nedělali, to je dobrá pozice na začátek.

Ano. Dalším stupněm je fúze (spojení) pěti elementů. Myslím si, že by se měli také naučit léčivé zvuky na vyčištění emoční nerovnováhy. Jedna z mých oblíbených meditací, je jednou z nejjednodušších - vnitřní úsměv. To skutečně spojí vašeho ducha s energetickými kanály těla a s fyzickým tělem. Můžete pracovat dvacet čtyři hodin denně, pokud přičleníte taoistickou praxi snění.

Ve Fúzi pěti elementů se naučíte jak absorbovat energii a pro začátek ji roztavit na perlu a otevřít všech osm mimořádných kanálů. Mikrokosmická oběžná dráha zpřístupní jen dva z nich.


Jsou to všechny části integrované do vašeho výborěru?

Vytvoří to cesty, na kterých mohou fungovat a tak s nimi můžete komunikovat. Tímto způsobem začnete rozvíjet vztah s vaším osobním šen. Poté, co jste se naučili Fúzi pěti elementů, se naučíte shromažďovat tyto energie dohromady a můžete dojít k obrácení procesu tvoření. To je skutečný klíč k vnitřní alchymii. Není to jen o tom, jak zažít proud čchi, ale vlastně o návratu po cestě, po které jsme přišli. Začíná to rozpouštět hutnost fyzického těla na velmi hluboké úrovni.

Mnoho lidí by mohlo meditovat o představě rozpouštění, ale taoistické cvičení je druhem práce zevnitř ven. Vezmete jinové a jangové energie na velmi hluboké úrovni hlavního kanálu a začnete je neutralizovat, což vytváří laskavé jϋan čchi. Toto původní čchi má rozpouštěcí účinek a ve skutečnosti vytváří více prostoru mezi molekulami těla, více prázdnoty.



Souhlasil byste s tím, že tato práce může trvat dlouho a vyžaduje vysokou úroveň odevzdání, ale že se to bohatě vyplatí?

Tato cesta je svou vlastní odměnou. Považuji ji za ohromné dobrodružství. Měl jsem stovky, možná tisíce podivuhodných zážitků, které bych chtěl jednou popsat ve svém časopise. Nyní jsou tyto efekty čchi a tyto komunikace mým běžným procesem.

Například minulý rok jsem byl na vrcholu šest hodin, celou noc sedě v meditaci. Cítil jsem se na křižovatce rozhraní do nové a velmi hluboké dimenze sebe. V tom stejném okamžiku začalo praskání a bouchání všeho dřeva v domě. Byl jsem příliš ponořený, moje tělo po tom nemohlo pátrat. Později manželka našla trhliny ve všech dřevěných sochách v domě a trhliny ve dřevěných schodech. To mě velmi překvapilo. Vzal jsem to jako zprávu od prvku dřeva, potvrzení, že má expanze do hlubší úrovně raného nebe se zrcadlí zde v pozdějším nebi.

Alchymie mě obdarovala bohatým niterným životem a současně vedu i bohatý vnější život. Miluji všechny formy meditace a prozkoumal jsem mnoho rozmanitých metod, ale podle mě se žádná z nich neangažuje do vícenásobné úrovně reality tak hluboce, tako taoistická vnitřní alchymie. V ní je dvojnásobně bohatá souhra mezi tokem čchi a hrou šen v mém niterném a vnějším životě.

Jedna z hlavních předností praktikování alchymie, kterou jsem pozoroval u svých studentů je jejich větší jasnost a stabilita. Necítí se být ovládáni vnějším prostředím. Když kultivujete své vnitřní dítě, vnitřní vědomí, jste schopni zažít a být svědkem toho, že vnější rušivé vlivy vás nenutí reagovat. Vaše osobní šen je obecně šťastnější a projevuje se to jako druh osobní blaženosti.

Mnoho praktiků posílí svou telepatii, a stávají se zdravějšími. Hojí se jim mnohem rychleji zranění a málokdy onemocní. Paradoxně se člověk cítí více lidským, více vědomým si nejistoty udržení ducha ve svém fyzickém těle. Protože stále měníte ťing na čchi a na šen a opět zpět, nikdy se necítíte omezeni fyzickým tělem. Necítíte žádné přilnutí k jakémukoli stavu.

Vaše fyzické tělo se může cítit jako doslova plovoucí v ohromném oceánu čchi. Jak vás alchymistická praxe učiní vnímavějšími, uvědomíte si, že celý proud čchi je formován nekonečným polem kolektivní inteligence, starými národy nazvané šen. To směřuje praxi k trvalému uvědomění, že toto kolektivní šen je to, co opravdu jste.

Taoistická alchymie je jednou z nejstarších forem hlubinné ekologie. Je to praktický způsob, jak ctít přítomnost všech inteligencí nebe a země, a spojit je s bytostmi, které žijí v naší vlastní lidské formě. Když se tyto tři poklady zharmonizují, když je uvědomění spojí do prosté esence perly, vyvstane jasný a radostný pocit. Tři tan tchien se roztaví do jediného pole elixíru. V tomto okamžiku se vnější vesmír stává vnitřkem vašeho těla.

Přeložil: Jaroslav Holeček

http://www.healingtaousa.com/vessel_interview.html

http://taoismus.webnode.cz/michael-winn ... -alchymii/
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích

Re: Alchymie a kámen mudrců

Příspěvekod Alaja » stř 17. úno 2016 9:32:30

Ivo Wiesner

Znovuzrození Alchymie II.


Thowtismus však zná ještě jednu cestu duchovního vývoje lidské bytosti. Je to cesta psychického, mentálního i biologického skokového vývoje alchymisty během jeho manipulací s hmotou, zejména v závěrečné fázi vzniku Kamene mudrců. Systémová analýza naznačuje, že se jedná pravděpodobně o dosud neznámý specifický případ mutace genotypu lidské bytosti - alchymisty, vystaveného soustředěnému působení pole energie uvolňované v procesu transmutace hmoty. Tímto fenoménem se budu zabývat v dalších kapitolách. Domnívám se, že existuje ještě jedna cesta vedoucí k prozření lidské bytosti a tuto cestu pravděpodobně využívali starověcí mudrci po předcházejícím nejvyšším zasvěcení, což můžeme chápat také jako nejvyšší stupeň duchovního zaškolení.


Při úvahách o unitární teorii pole lze dojít k závěru, že mimo jiné musí nutně existovat universální informační pole (UIP), které je součástí vesmíru, je isotropní a má invariantně rostoucí gradient.


Z tohoto pohledu poněkud připomíná známou entropickou teorii. UIP má tu vlastnost, že neznámým mechanismem umožňuje kdykoliv napojení kterékoliv lidské bytosti pokud dosáhne nadprahové hodnoty osobního duševního pole - prozření. Napojením lidské osobnosti na UIP nedochází k poklesu kapacity tohoto pole, protože UIP se zvyšuje trvale o kapacitu osobního pole osobnosti. Jinými slovy: lidská bytost dosahující stadia duchovní harmonie se stává součástí vesmírného UIP, z něhož trvale čerpá a svůj díl trvale odevzdává. UIP má tedy nesporně fyzikální podstatu, ale transcendentální charakter vymezující jeho specifické projevy a současně tvořící spolehlivou pojistku proti zneužití "neprozřelými" mozky nimrudistů. Jedním ze specifických projevů UIP je chybějící časoprostorová kausalita konkrétního děje, takže teoreticky lze z UIP čerpat informace o stavech a dějích, které se z našeho hlediska již staly nebo teprve stanou. Teorie UIP umožňuje nenásilně pochopit z jiné strany smysl lidské existence a porozumět životnímu cíli člověka tak, jak jej předestírají staré filosofie, především Bhagavadgíta.


Schopnost "prozření" lze tedy považovat za důsledek vědomého napojení na UIP, čímž se také ona bytost dostává na novou, kvalitativně odlišnou úroveň civilizace, než je nám vlastní. Mžiková a krátkodobá napojení na UIP vyvolaná silným stresem jsou poměrně častá i u lidí se silně indukovaným citovým vektorem. Domnívám se, že většinu vědeckých objevů i vynálezů, ale i uměleckých počinů lze připočítat na konto krátkodobého napojení tvůrčí osobnosti na UIP. Tvůrčí osobnosti s vysokým IQ mají obvykle vypěstovanou i silnou tvůrčí vůli a za příznivých okolností své myšlenkové pole dokáží usměrnit do krátkodobého koherentního výšlehu, který napojení na UIP umožní. V této souvislosti nám Karmajóga (sloka 16) říká:


"Je-li člověk osvícen poznáním, jež rozptýlilo nevědomost, pak toto poznání odhalí vše tak, jako za bílého dne je všechno ozářeno sluncem".


Když hermetici hovoří o "Harmonii světla", chápeme ji v moderním pojetí jako harmonii dokonalého poznání světa - UIP. Termíny "prozření" i "poznání světla" či "harmonie světla" znamenají vždy v podstatě totéž - dosažení trvalé interakce s UIP.


Jestliže v hinduismu a v buddhismu se filosofie prolíná s náboženstvím tak intimně, že obě složky nelze vzájemně oddělit, pak thowtismus (hermetika) klade filosofii do popředí a náboženské prvky tvoří pouze opěrnou kostru, někdy více, jindy méně zřetelnou. Tato odlišnost má snad původ v poměrně odděleném vývoji obou filosofií v posledních tisíciletích. Nelze však vyloučit nesprávné pochopení vyplývající z roztříštěných a kusých informací, které máme k dispozici. Thowtismus ve své rané podobě představoval vědecky propracovaný filosofický a sociální systém organizace společnosti, jejíž převážná část žila v podmínkách kamenného věku. Je to svým způsobem paradox pro náš technokratický způsob myšlení, když zjišťujeme, že civilizace může být pokročilá a sociálně spravedlivá, aniž je technokratická. Thowtismus nás v podstatě ubezpečuje, že lze žít plný, účelný a cílevědomý život, aniž se pachtíme dennodenním bojem o dostatek peněz k získání v podstatě zbytečných věcí, které si nás zotročují a posléze fyzicky a duševně ničí. Rezignovali jsme na úžasné duchovní prostředky, které nám naši předkové odkázali, raději létáme letadly a občas se rozbijeme pádem na zem nebo jezdíme rychlovlaky a hyneme při srážkách, honíme čas rychlými auty otravujícími ovzduší. To vše místo dosažení prozření, které vyžaduje vůli, soustředění a prostý život. Je zřejmé, že kdesi ve vývoji lidstva nastal zkrat, ale kde? Ze starých zpráv vyplývá, že ono "prozření" neznamenalo pouze dokonalejší duchovní život, ale naopak zmnožení lidských sil a prostředků v okamžiku, kdy duch ovládá tělo. Pak pochopíme, že zasvěcení létali bez letadel, navazovali kontakty na velké vzdálenosti a nepotřebovali informatiku a znali vše, co bylo a co bude. Pro období thowtismu existovala ucelená a přísně organizovaná struktura duchovní elity řídící spravedlivě věci obyčejného člověka, ale současně dbající o civilizační rozvoj společnosti v souladu s filosofií. V porovnání s thowtismem (hermetismem) jsou všechny filosofické směry pouze nevědomé tápání v mlze omylů.


Duchovní elita představovaná hierofanty různého stupně zasvěcení (rozuměj různého stupně zaškolení) byla nepočetná, ale tvořila kompaktní vrstvu společnosti. Lid žil v prostých, ale humánních a sociálně uspokojivých životních podmínkách. Základním prvkem organizace tehdejší společnosti byla "Velká rodina", k níž obvykle náležela nejméně čtyři pokolení přímých příbuzných. Několik spřízněných Velkých rodin vytvářelo rodové souručenství "klan", který měl prastarý název "Rod kolem krbu". V čele Velké rodiny stál nejstarší člen, obvykle praděd, kdežto v čele klanu stál hierofant nižšího stupně zasvěcení, který pocházel z klanu a náležel ke zkušeným a váženým mágům. Pod jménem "mágů" si však nesmíme představovat cirkusové rádoby kouzelníky se špičatou čepicí. Byli to lidé s vysokým vzděláním všeobecného charakteru vykonávající v podstatě funkci starosty rodové obce nebo snad náčelníka, ale bez militantní pravomoci. Ostatně militantní složky v tehdejší společnosti byly nepočetné a plnily pouze strážní úkoly. Mocenské prostředky moderního věku (armády, policie) tato společnost neměla, protože je nepotřebovala. Neexistovaly ani války, ani násilné činy a neexistovala ani hybná síla - boj o moc a shromažďování bohatství. Je to situace, kterou dnes těžko chápeme, ale jistě o ní v duchu sníme. V podstatě tehdejší společnost řídila přirozená autorita duchovně vyspělé elity - hierofantů. Každý mladý člověk měl přirozené právo k získání kteréhokoliv stupně zasvěcení, dnes bychom řekli kvalifikačního stupně. Před přijetím ke studiu však musel úspěšně projít třemi druhy zkoušek:


1) zkouškou fyzické zdatnosti


2) zkouškou etické vyspělosti


3) zkouškou mentální vyspělosti


Úspěšné projití touto branou umožnilo mladíkovi studovat na učilištích ve svatyních nižšího zasvěcení, po jejichž absolvování získal zasvěcení do Malých mystérií. Snad nebudu daleko od pravdy, když Malá mystéria přirovnám k maturitě na gymnáziu, tedy jakési absolutorium středního vzdělání. Nejlepší postupovali ke studiu ve svatyních vyššího řádu a studium zakončili absolvováním Velkého mystéria, což lze přirovnat k jakési "rigorosní" zkoušce na konci vysokoškolského vzdělání. Nejlepší z nejlepších absolventů Velkého mystéria pak získávali Nejvyšší zasvěcení ve svatyních nejvyššího řádu a z nich pak byli vybíráni hierofanté do nejvyšších funkcí. Pro zajímavost uvedu, že například Mojžíš a Orfeus (1500-1300 př.n.l.) byli rovněž absolventi nejvyššího zasvěcení, které získali v thébské svatyni zasvěcené bohu Osirisovi. Zmíněná Malá a Velká mystéria představovala sumu znalostí, poznání a umění té doby. Bohužel, o rozsahu a náplni vzdělání Malého a Velkého mystéria se žádné podrobnější zprávy nedochovaly. Základní návyky a vzdělání získávaly malé děti v rodině od matky nebo báby, vyškolení v řemeslech při řemeslných střediscích Velké rodiny nebo při manufakturách u svatyní nižšího řádu.


Již od raného dětství byly děti vychovávány a vedeny k pevné rodové soudržnosti a pospolitosti. Symbolem klanu bylo obvykle vážené zvíře nebo vzácná rostlina. Tento klanový totem byl tedy něčím podobným jako ve středověku erbovní znamení. Tento systém rodové organizace byl pravděpodobně univerzální a relativně dokonalý, protože přežil tisíce let a setkáváme se s ním ještě u Aztéků, Inků, Hopiů a dalších indiánských kmenů, třebaže se dochovala pouze torza.


Organizaci výchovy mládeže se do jisté míry přiblížil systém klášterních učilišť ve středověku, ale na rozdíl od výchovy v Osiridových svatyních v klášterech výrazně převažovala religiózní složka výchovy, což byl zároveň zárodek pozdějšího úpadku.
Podle dochovaných zpráv lze soudit, že hierofanté různého zasvěcení uměli využívat jednoduchými a účelnými postupy různé druhy energií převážně mentálního typu, ale například využívali údajně i gravitace. Tyto znalosti dnes již lidstvo nemá, protože je ztratilo nebo zapomnělo.


Jednotlivá civilizační centra (svatyně) starověku zřejmě vytvářela poměrně hustou, vzájemně propojenou kompaktní síť, v jejímž rámci se odehrávala úzká vědecká i duchovní spolupráce a výměna idejí. Mezi prostým lidem a elitou hierofantů však byl úmyslně udržován dosti velký odstup, který snad měl spolehlivě vyloučit nežádoucí únik nebezpečných informací do nevhodných a nepřipravených rukou, které by je mohly zneužít ke zničení lidstva. Tento mechanismus zábrany úniku informací zřejmě působil velmi účinně, ale v případě kataklysmat globálního charakteru se stával slabým místem civilizace, protože se zánikem vysoce vzdělané elity hierofantů zanikla i civilizace rozumu.





Podle starých zpráv byla struktura thowtické filosofie následující:




1) Obecný thowtismus (hermetika) údajně sestával ze čtyř vědních oborů:

a) hermetická filosofie (včetně Kabbaly a Thorah) - pojednávala o vztahu lidské bytosti k Nevýslovné Bytosti, k přírodě, kosmu a společnosti,
b) metafyzika - se zabývala filosofií fyzické přírody a vztahů v ní platných,
c) hieroglyfika - se zabývala problematikou grafických záznamů hermetických pojmů a sdělení, pravděpodobně se jednalo o sémantiku Jazyka Ptáků,
d) věda o číslech - jejíž původní název se nedochoval, ale zřejmě měla blízko k současné matematice a analytické geometrii.


2) Obecná astrologie sestávala ze tří dílčích oborů:

a) aplikovaná astrologie - pojednávala o vzájemném vztahu lidské bytosti a vesmíru,
b) fyziognomika a chiromantie - se zabývala vztahem vnějších znaků lidské bytosti a lidských ras k charakteru osobnosti, specifickému složení sociálních skupin a predikcí nejvhodnějšího zařazení člověka do sociální struktury klanu,
c) symboly Tarotu - údajně to byl přehled nejdůležitějších tezí nejstarších věd stojících na počátku hermetické filosofie (resp. thowtismu) a tvořících její pevnou kostru.


3) Psychurgie se zabývala patrně problematikou a využíváním různých typů mentální energie a interakcemi s jinými poli. Součástí byla snad i technika interakce s Univerzálním informačním polem (UIP).


4) Chymia (alchymie) pojednávala o fyzikálních a technických aplikacích hermetické filosofie (thowtismu), přičemž neměla charakter naší současné chemie.


5) Magie se údajně zabývala problematikou působení mentálních polí na lidské bytosti, živou i neživou přírodu, přičemž značný význam byl kladen na léčení lidí. Magie byla tvořena dvěma obory:

a) naturopatie - což byl nižší stupeň léčitelství využívající léčivé vlastnosti mnohých rostlinných, živočišných a nerostných látek,
b) posvátná Terapeutika - byl nejvyšší stupeň léčitelství využívající efektu interakcí mentálních polí nemocného a léčitele.


6) Theurgie byla vědní oblast těžko srovnatelná s kterýmkoliv oborem dnešních věd. Podle dostupných zpráv byla theurgie božským zázrakem, který dovoloval změnu chodu událostí a karmy lidské bytosti.


Tím bylo naznačeno, že se snad jednalo o techniky a procesy vědomé manipulace s časoprostorem. Datace počátku rozvoje těchto vědních oborů je velmi nejistá. Rozhodně nevznikly v Egyptě a dle tradice předávané egyptskými kněžími byly do Egypta přineseny Thowtem přinejmenším před rokem 3000 př.n.l. Některé indicie však naznačují ještě mnohem starší původ směrem k civilizaci Lixus, Atland, Thule a Lemurie.

Mnohé z uvedených věd mají dnes v širokém povědomí pejorativní charakter, jednak díky neméně početným podvodníkům zneužívajícím prastaré vědy pro své sobecké cíle, jednak díky neméně početným demagogům a ignorantům skrývajícím se za své vědecké tituly, když starověké vědy zesměšňovali, aniž je poznali. Poznání a pochopení moudrosti našich prapředků je naší povinností a velkým dluhem, k jehož splacení musíme dříve nebo později nalézt odvahu.

Ivo Wiesner

Z knihy "Světlo z dávných věků"

Zdroj: Tajomstvá.org


http://probud.se/index.php/egypt-n/thot ... vnych-vk-2
Proti záři neomezeného prostoru jsou i ty nejkrásnější zážitky neúplné...
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 5678
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 289
Poděkováno: 404-krát v 388 příspěvcích


Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 29 návštevníků