Skrze pohled Freuda na to nejspíš nepřijdeš, nejspíš ani skrze pohled Junga a ani Adlera,
Když jsi do mého srdce vstupoval jako láskyplná mateřská energie, bylo to krásné, ale Ty ses viděl nejen jako láskyplná matka, která lásku dává, ale i jako mužská polarita která vysává.
Říkal jsi, že když jsi někdy unavený, že mě vysaješ a cítíš se líp. Říkal jsi, že jste zrůdy, že jste vysáli Vlastíka.
Při mentálním spojení s Tebou mi to působilo bolest, ale objevila se možnost tu vizi polarit pustit a uvědomit se jako prázdno, kterého se něco takového nedotýká, vysával jsi Vesmír, ne lidskou bytost. Vůbec nic to se mnou od té chvíle nedělalo.
Mluvíval jsi o svých nesnesitelných bolestech, o svých mukách. Stála jsem v kostele před sochou Krista na kříži, nápadně se Ti fyzicky podobal, ve tváři se mu zračila bolest. Pod křížem matka Marie se stejnou bolestí ve tváři a ruce natažené, jako by jí někdo právě z náručí sebral dítě.
Viděla jsem Tě jak v Kristovi, tak v matce a úplně stejně jsem viděla i sebe.
Od té chvíle jsem myslela na Tebe a na to, že tohle pokračuje dál, že je tady z mrtvých vstání a utrpení nenávratně zmizí.
Mentální obraz ďábelského upíra, který vysává z lidských bytostí energii se proměnil v milované dítě, které je štěstím zaplavovat láskou. Můžeš bez zábran jak dávat, tak brát.
Nicméně o level vejš jsou všechny ty obrazy a archetypy jen snem.
Jen ta láska je skutečná.
Ráda bych Tě viděla šťastného.
Napsal: pon 11. led 2016 20:02:31
pak nepřipadá v úvahu, že by se nechala nějak manipulovat nebo oblbovat 
děkuju. 
Jeden z možných překladů:
