Stránka 1 z 1

Láska a ...gravitace.....

PříspěvekNapsal: ned 07. úno 2016 4:28:52
od Alaja
Láska a děti počaté ve vesmíru


Bude možné se v kosmu v podmínkách beztíže a nebezpečného záření milovat a zplodit potomky? Na tuto otázku hledá lidstvo odpověď od chvíle, kdy do vesmíru vyslalo první umělý satelit. Sověti začali v kosmu velice záhy experimentovat s krysami. Američané v roce 1995 prováděli na palubě raketoplánu studie s krysami. V obou případech se ukázaly problémy s pohybem mláďat. Podle vědců ale nejdůležitější otázkou je, zda je ve vesmíru možná lidská reprodukce?

Před třiceti sedmi lety se z meziplanetárního letu vrátili na Zem psí dobyvatele vesmíru – Vetěrok a Ugoljok. První jmenované zvíře ztratilo ochlupení a krátce po návratu uhynulo. Jeho "parťák" vykazoval celkově zvýšenou sexuální aktivitu a udržel si poměrně zdravé libido během svého nadprůměrně dlouhého života. Experti předního ruského výzkumného ústavu v oblasti kosmického lékařství a biologie v Moskvě si povšimli rozdílů v chování mezi těmito dvěma savci a položili si otázku: Může mít stav beztíže vliv na reprodukční funkci samčích a samičích orgánů?
Motivace potlačuje chutě
Ústav pro otázky biomedicíny (IBMP) se problematice pohlavního pudu v kosmu u různých živých bytostí věnuje už řadu let. Badatelé však důraz kladou víc na rozmnožovací a fyziologické aspekty sexu, než jen na pouhé emocionální rozptýlení. Vědci nejsou přesvědčeni o nutnosti milování za účelem citového uvolnění v průběhu déletrvajícího pobytu mimo Zemi. „Centrální nervový systém člověka je vždy zaměřen na dosažení určitého cíle. Stát se astronautem vyžaduje značnou motivaci a rozhodnost. To je také důvod, proč účastník mise nebude mít čas se ve vesmíru zabývat sexem,“ tvrdí specialistka na reprodukci v podmínkách kosmického letu Ljuba Serovová. Pokud má pravdu, pak jedinou osobou, která by mohla v raketoplánu příjemnou slast postrádat, bude pravděpodobně turista.
Nebezpečí delší abstinence
Zkušený kosmonaut a zástupce ředitele IBMP Valerij Poljakov, který v letech 1994-1995 pobýval 438 dní v kosmu, se však domnívá, že by bylo žádoucí během dlouhých letů vesmírem žít normálním sexuálním životem. „U muže, který kompenzuje abstinenci pohlavního styku například s pannou ze sexshopu, se může vyvinout „syndrom nafukovací panny“. Začne ji prostě dávat přednost před svou ženou nebo přítelkyní,“ vysvětluje astronaut. Proč? Muž si prý dokáže přetvořit tuto plastovou náhražku v blondýnku či brunetu a dát ji tvar podle svého přání.
Přesto mnozí odborníci nevěří, že by delší sexuální odříkání mohlo mít negativní dopad na lidskou psychiku a tělo. Podle mínění vědkyně Serovové všechno závisí na individuálním psychickém stavu. „Pokud člověk neměl problémy s libidem před letem, určitě se u něj neprojeví ani po návratu na Zemi. O tom jsem hluboce přesvědčena.“
Je však známo, že v podmínkách beztíže se cirkulace krve mění. Svaly slábnou, kosti řídnou, srdce ztrácí svou výkonnost. Někdy může trvat i půl roku, než se astronaut opět adaptuje do podmínek zemské gravitace. Dosáhnou muži s takovým zásahem do krevního oběhu erekci skutečně jako před odletem?
Sex ve stavu beztíže
Bezproblémový milostný život bývá někdy oříškem i na Zemi, natož pak v kosmické lodi, kde zrovna nejsou optimální podmínky k provozování choulostivých intimností.
Před několika lety pobouřil pracovníky NASA francouzský astronom Pierre Kohler svou knihou Poslední výprava. Uvedl deset poloh, které měly být astronauty vyzkoušeny v roce 1996. Vědec Poljakov ale tajným pokusům Američanů nevěří. „Máme velmi úzké kontakty. Jsem si naprosto jistý, že nic podobného se na palubě raketoplánu nekonalo.“
Ruští odborníci jsou přesvědčeni, že kdyby mezi členy posádky byla milující se partnerská dvojice, nemusela by mít speciální průpravu k sexuálnímu styku v kosmu, ani žádné zvláštní pomůcky jako elastické pásy nebo nafukovací kóje. Pro lidskou bytost je to mnohem jednodušší než pro zvířata, protože chápou, co se děje, a dokážou se vyrovnat se stresem mnohem lépe.
„Stav beztíže určitě nebude pro moderní lidi znamenat žádnou překážku,“ konstatuje Serovová.
Pokusy s početím
„Provádět experimenty na lidech je velmi neetické,“ prohlásil ruský letec Sergej Krikaljov, který během své druhé vesmírné mise strávil v kosmu 312 dní. Možná právě z tohoto důvodu se zatím provádějí pokusy většinou s krysami vyslanými na oběžnou dráhu. Ale kdo ví, jestli mezi smíšenými členy posádky raketoplánu již nějaké námluvy neprobíhaly.
Podle doktorky Serovové lze v kosmu počít dítě. Vědcům však stále není přesně známo, jaký vliv na genetickou strukturu plodu může mít stav beztíže nebo záření. „Dokud to nebudeme vědět, nemáme morální právo experimentovat se životem budoucího dítěte počatého ve vesmíru,“ říká doktor Poljakov.
Pokusy s rozmnožováním prováděné ústavem IBMP jsou pravděpodobně čistě účelové. Při delších pobytech v kosmu by posádka určitě přivítala oživení jídelníčku z chovné stanice slepic nebo třeba králíků. Nedostatek sexuálního uspokojení zatím nebyl důvodem k předčasnému ukončení kosmického letu. Ale až se jednou budou vysílat posádky mimo naší Sluneční soustavu a mise potrvají několik desítek let, dokáží kosmonauti odolat slastnému pokušení? Zdá se, že význam výzkumu problematiky sexu ve vesmíru poroste.
(red)



Od oplodnění k porodu
Nikdo neví, co se stane během případného oplodnění. Vědci se obávají, že dlouhé působení kosmického záření by mohlo poškodit jak spermie, tak dost možná i všechna ženská vajíčka. Pokud by během dlouhého letu došlo k početí, z takto poškozených vajíček by se mohlo narodit postižené dítě, nebo by se vůbec nemuselo narodit živé. Bude po oplodnění vajíčko přirozeným způsobem putovat vaječníkem do dělohy? Uchytí se v děložní stěně a začne se vyvíjet placenta? Bude fungovat zásobování plodu kyslíkem a živinami? To zkrátka nevíme. Ale až se embryo vyvine v plod, úloha gravitace začne být čím dál důležitější. Přibližně do 26. týdne se plod volně vznáší. Později, jak se stává těžším, začne v děloze v plodové vodě klesat. V této fázi má gravitace zjevně mnoho důležitých vlivů na vyvíjející se systém orgánů plodu. Jestliže plod nebude během této kritické fáze vystaven gravitaci, jeho vývoj nebude určitě normální.
Studie na zvířatech provedená v roce 1980 ukázala některé problémy, týkající se kosterní struktury a srdce embrya. Na satelitech BioCosmos bylo provedeno několik pokusů s vývojem krysích embryí. Vlivem beztíže vědci zaznamenali úbytek mineralizace všech kostí plodu až o 20 %. Také svaly podél páteře byly slabší a levá srdeční komora byla menší. To dává smysl, když vezmete v úvahu, že komora nemusí při pumpování krve překonávat gravitaci. Lze předpokládat, že stejný nedostatek gravitace by měl na lidský plod podobné negativní účinky. Kdyby vědci byli schopni jednoho dne ve vesmíru přivést na svět zdravé lidské dítě, byl by potřeba zcela nový druh porodních sálů.


Kosmické záření
Jsou to vysokoenergetické částice, které se pohybují vysokými rychlostmi. Radiace může způsobovat sterilitu. Tento účinek vědci pozorovali v jaderných elektrárnách a u lidí, kteří pracují s velkými dávkami radiace. Na Zemi většinu těchto částic odkloní její magnetické pole. Ale ve vesmíru se mohou nerušeně pohybovat, dokud něco nezasáhnou, například lidskou tkáň. A pokud se to stane, mohou buňku zahubit, nebo ji jen poškodit. Může být poškozena část DNA a buňka zmutuje. Může se stát, že se buňka začne nekontrolované množit a postižený člověk onemocní rakovinou.

http://www.magazin2000.cz/index.php?opt ... &Itemid=17