Druhá polovina života

Druhá polovina života

Příspěvekod armin » pon 06. srp 2018 18:21:47

Carl Jung o krizi středního věku

Krizi středního věku předchází problematika mládí
Než se dostaneme ke krizi středního věku, projdeme si problematiku věku mladého. Tato fáze se rozprostírá od puberty až do období mezi pětatřiceti a čtyřiceti lety. Pokusíte-li se poučit se z téměř nepřeberného množství individuální problémů mládí, narazíte na určitou charakteristiku společnou pro všechny problémy v této fázi - jedná se o uvíznutí v dětském stádiu vědomí. Něco v nás by chtělo zůstat dítětem, abychom nemuseli přemýšlet nebo abychom alespoň mohli rozumět jen sobě a všechno cizí odmítat, v krajním případě by se všechno mělo podřídit nám. Naše dětská část by chtěla nic nedělat, a když už, tak jen pro vlastní zábavu nebo uplatnění své moci. Je v tom cosi ze setrvačnosti hmoty, je to setrvávání v dosavad­ním stavu, jehož uvědomění je menší, užší, egoističtější než uvě­domění dualistické fáze, ve které je jedinec postaven před nutnost poznat a přijmout to jiné, to cizí, právě tak jako svůj život a své „také - já". Psychologie nás učí, že v duši v jistém smyslu neexistuje nic starého, nic, co může skutečně odumřít. Ten, kdo se brání novému, cizímu a utíká do minulosti, je ve stejném neurotickém stavu jako ten, kdo se ztotožňuje s novým, a tak utíká před minulostí. Jediný rozdíl je v tom, že jeden se odcizil minulosti a druhý budoucnosti. Oba dělají v podstatě totéž: zachraňují své omezené vědomí, místo aby jej kontrastem protikladů rozbili, a vybudovali tak širší a vyšší stav vědomí.

Únikem z problémů jsou užitečnost a výkon
Výkon, užitečnost a podobně jsou ideály, které zřejmě ukazují cestu ze zmatku problémů. Jsou to hvězdy, které nás vedou k rozšiřování a upevňování našeho fyzického bytí, k zakořenění do světa, ale nikoli k dalšímu rozvoji lidského vědomí, totiž toho, co se nazývá kulturou. V mladém věku je ovšem tato orientace normální a kaž­dopádně lepší než setrvávání v tom, co je pouze problematické. Problém se tedy řeší tím, že to, co nám dala minulost, se při­způsobuje možnostem a požadavkům budoucnosti. Člověk se ome­zuje na to, co je dosažitelné, což psychologicky znamená rezignaci na všechny ostatní duševní možnosti. Někdo tím ztrácí kus cenné minulosti, někdo zas kus cenné budoucnosti. Všichni si asi vzpo­meneme na některé přátele a kamarády ze školy, kteří vypadali jako ideální mladíci a od kterých si okolí mnoho slibovalo. A když je pak člověk po letech potkal, zjistil, že jsou vyprahlí a sešněro­vaní do jedné šablony. To jsou takové případy. Velké životní problémy nejsou nikdy vyřešeny jednou provždy. Jsou-li zdánlivě vyřešeny, je to vždycky ztráta. Zdá se, že jejich smysl a účel nespočívá v jejich řešení, nýbrž v tom, že na nich neustále pracujeme. Jen to nás chrání před zhloupnutím a zkost­natěním. Vybojovat si svou sociální existenci a přetvořit svou původní povahu tak, že do této formy existence více nebo méně zapadá, je za všech okolností vskutku pozoruhodný výkon. Je to boj dovnitř i navenek, srovnatelný se zápasem dětského věku o existenci já. Čím víc se člověk blíží středu života a čím víc se mu podařilo pevně zakotvit ve svém osobním postoji a v sociálním postavení, tím víc se mu bude zdát, že odhalil správný běh života, správné ideály a principy chování. Proto pak předpokládá jejich věčnou platnost a dělá ctnost z toho, že na nich stále visí. Přehlíží přitom důležitou skutečnost, že totiž stanovení a uskutečnění sociálního cíle se děje na úkor celosti osobnosti. Je to mnoho, příliš mnoho - život, který mohl být rovněž prožit, zůstal možná ležet v kom­ůrkách zaprášených vzpomínek, mnohdy jsou to i žhoucí uhlíky pod šedým popelem. Podle statistik mají deprese u mužů kolem čtyřicítky zvýšený výskyt. U žen začínají neurotické obtíže zpravidla o něco dřív. V této životní fázi, právě mezi pětatřiceti a čtyřiceti, se totiž při­pravuje významná proměna lidské duše. Zpočátku to ostatně není žádná vědomá a nápadná změna, spíš jde o nepřímé náznaky proměn, které - jak se zdá - mají svůj počátek v nevědomí. Někdy to vypadá jako pozvolná změna charakteru, jindy se začnou znova projevovat vlastnosti, které od období dětství zmizely, nebo začínají blednout dosavadní sklony a zájmy a na jejich místo nastupují jiné, nebo - což je velmi časté - dosavadní přesvědčení a zása­dy, zejména morální, začínají kostnatět a tuhnout, což se kolem padesátky může pozvolna vystupňovat až k nesnášenlivosti a fa­natismu - jako by tyto zásady a jejich existence byly ohroženy, a proto bylo nutné je opravdu zdůraznit. Ne vždy se v dospělém věku vyčeří víno mládí, někdy se také zakalí. Nejlépe můžeme všechny tyto jevy pozorovat u poněkud jednostranných lidí. Někdy tyto jevy vystupují dříve, jindy později. Dost často, jak se mi zdá, bývá jejich nástup oddálen skutečností, že rodiče dotyčné osoby jsou ještě naživu. Jejich fáze mládí jako by se pak nemístně protáhla. Viděl jsem to zejména u mužů, jejichž otec byl dlouho naživu. Smrt otce v takových případech působí jako překotné zrání, takřka katastrofálně. Kdo by neznal ty dojemné staré pá­ny, kteří musejí stále znova přihřívat svá studentská léta a svůj životní žár dokážou roznítit jen při ohlédnutí na své homérské hr­dinské časy, ale jinak jsou ustrnulí v beznadějném šosáctví? Nic­méně, mívají zpravidla výhodu, kterou nelze podceňovat - nebý­vají totiž neurotičtí, nýbrž obvykle jen nudní a stereotypní. Neurotický jedinec je naopak ten, jemuž se v přítomnosti nikdy nechce dařit tak, jak by rád, a jenž se tedy ani nemůže radovat z toho, co bylo. Jako se dříve nemohl vyprostit z dětství, není se teď schopen zříci mládí. Nedokáže se, jak se zdá, vpravit do šedi­vých myšlenek stárnutí a křečovitě se ohlíží nazpět, neboť výhled dopředu je nesnesitelný. Jako se dětinský člověk bázlivě leká neznámosti světa a života, tak i dospělý couvá před druhou polovinou života, jako kdyby ho tam čekaly neznámé, nebezpečné úkoly nebo jako kdyby mu tam hrozily oběti a ztráty, které není schopen na sebe vzít, nebo jako kdyby mu dosavadní život připadal tak krásný a tak drahý, že by ho nemohl postrádat.

Muži se mění v ženy, ženy v muže
V etnologické literatuře se popisuje případ indiánského náčelníka a bojovníka, jemuž se v době kolem středu života zjevil ve snu velký duch a oznámil mu, že od nynějška musí sedávat se ženami a dětmi, nosit ženský oděv a jíst ženská jídla. Náčelník uposlechl snové zjevení, aniž přitom utrpěla jeho reputace. Tato vize je věrným vyjádřením psychické polední revoluce, počátku západu. Hodnoty, ba dokonce i těla se proměňují ve svůj opak; alespoň náznakově. Mohli bychom například to, co je mužské a ženské, spolu s du­ševními vlastnostmi srovnávat s určitou zásobou substancí, které jsou v první polovině života spotřebovány do jisté míry nerovno­měrně. Muž spotřebuje svou velkou zásobu mužské substance, a zbývá mu tedy ještě malá dávka ženské substance, která se teď začíná uplatňovat. Naopak je tomu u ženy, která teď může uplatnit svou dosud nepoužitou zásobu mužství. Ještě víc než ve fyzis se tato změna uplatňuje v psychice. Jak často se například stává, že pětačtyřicetiletý nebo padesátiletý muž dohospodařil a jeho žena pak „obléká kalhoty" a otevírá ob­chůdek, kde on dělá třeba ještě příručího. Je velmi mnoho žen, které se k sociální odpovědnosti a sociálnímu uvědomění probou­zejí vůbec teprve po čtyřicátém roce života. V moderním obchod­ním životě, obzvlášt v Americe je break-down, nervové zhroucení po čtyřicátém roce života neobyčejně častým zážitkem. Zkoumá­me-li postižené zevrubněji, vidíme, že to, co se zhroutilo, je dosa­vadní mužský styl, a to, co zbylo, je zchoulostivělý zženštilec. Ve stejných kruzích můžeme naopak pozorovat ženy, které v těchto letech rozvíjejí neobvyklou mužnost a tvrdost rozumu, jež tlačí do pozadí srdce a cit. Tyto proměny jsou velmi často provázeny man­želskými katastrofami všeho druhu, neboť není nijak těžké si před­stavit, co se pak děje, když muž objeví své jemné city a žena svůj rozum. Nejhorší na všech těchto věcech je, že chytří a vzdělaní lidé v tom žijí a o možnosti takových proměn nevědí. Do druhé polo­viny života se vydávají zcela nepřipraveni. Nebo existují někde školy, ne pouze vysoké, nýbrž vyšší školy pro čtyřicetileté, které by je připravovaly právě tak na nadcházející život s jeho požadav­ky, jako základní a vysoké školy uvádějí mladé lidi do znalosti světa a života? Ne, nejhlouběji nepřipraveni vstupujeme do život­ního odpoledne, a co je ještě horší, děláme to za klamného před­pokladu svých dosavadních pravd a ideálů.

Odpoledne života ne­můžeme žít podle téhož programu jako dopoledne, neboť toho, čeho je ráno dostatek, se začíná večer nedostávat a to, co bylo ráno pravda, večer pravda nebude. Měl jsem v péči příliš mnoho starých lidí a nahlédl jsem do tajných komůrek jejich duší, než aby mě pravda tohoto základního pravidla hluboce dojímala. Stárnoucí člověk by měl vědět, že jeho život nestoupá a neroz­šiřuje se, nýbrž že si neúprosný vnitřní proces vynucuje zúžení života. Přílišné zaobírání sebou samým je pro mladého člověka skoro hřích nebo přinejmenším nebezpečí, pro člověka stárnoucího je to povinnost a nutnost, aby se vážně zabýval svým úplným bytostným Já. Řekl jsem už, že nemáme žádné školy pro čtyřicetileté. Není to docela pravda. Naše náboženství jsou od pradávna takovými ško­lami nebo jimi kdysi byla. Avšak pro kolik lidí jimi ještě jsou? Kolik našich starých lidí bylo v některé z těchto škol skutečně vychováno pro tajemství druhé poloviny života, pro starobu, smrt a věčnost? Člověk by se jistě nestal sedmdesátníkem nebo osmdesátníkem, kdyby tato dlouhověkost neodpovídala smyslu jeho druhu. Proto i jeho životní odpoledne musí mít svůj smysl a účel a nemůže být jen jakousi žalostnou přítěží dopoledne. Smyslem rána je nepo­chybně rozvoj individua, jeho ustavení a rozmnožení ve vnějším světě a starost o potomstvo. To je zřejmý přirozený účel. Avšak jestli je tento účel naplněn, ba dokonce bohatě naplněn, má stále pokračovat vydělávání peněz, další výboje a rozšiřování existence přes rozumnou míru?

Je smyslem stáří kultura?
Ten, kdo takto zbytečně přesouvá zákon životního dopoledne do životného odpoledne, musí zaplatit duševní újmou, stejně jako mladý člověk, jenž si chce svůj dětský egoismus uchránit do dospělého věku, musí svůj omyl zaplatit sociálními neúspěchy. Vydělávání peněz, sociální existence, rodina, potom­stvo - to všechno je pouhá přirozenost, žádná kultura. Kultura je mimo přirozený účel. Může být tedy kultura smyslem a účelem druhé poloviny života? U primitivních kmenů například vidíme, že staří lidé jsou téměř vždy opatrovníky a strážci mysterií a zákonů a že v nich se v prvé řadě projevuje kultura kmene. Jak je tomu v tomto ohledu u nás? Kde je moudrost našich starců? Kde jsou jejich tajemství a jejich snové vize? U nás se spíš staří chtějí vyrovnat mladým. V Americe je to takřka ideál, že otec je bratrem svých synů a matka pokud možno mladší sestrou své dcery. Nevím, kolik z tohoto poblouznění se dá svést na reakci proti dřívějšímu přehánění důstojnosti a úcty a kolik na falešné ideály. Ty nepochybně existují: cíl těchto lidí neleží před nimi, nýbrž za nimi. Podle toho také tíhnou zpět. Musíme jim přiznat: je těžké vidět, jaké jiné cíle by měla mít druhá polovina života než ty, které jsou cílem poloviny první: rozšiřování života, užitečnost, působení, dosažené postavení v sociálním životě, prozíravé manipulování po­tomstva do vhodného manželství a dobrého postavení - to jako životní cíl stačí. Bohužel to není dostatečný smysl a účel pro mno­hé, kteří nejsou s to ve stárnutí spatřovat jen pouhé ubývání života a své dřívější ideály vnímají jako vybledlé a opotřebované. Jistě, kdyby tito lidé už dříve naplnili svou životní číši, až přetékala, a vyprázdnili ji až do dna, pak by nyní asi pociťovali něco jiného, nic by nezadržovali, všechno, co by chtělo shořet, by bylo shořelé a oni by uvítali klid stáří. Nesmíme však zapomínat, že jen má­lokteří lidé jsou umělci života, a že navíc umění žít je nejvzneše­nějším a nejvzácnějším ze všech umění - vyprázdnit v kráse celý pohár, komu se to podaří? Tak zbývá mnoha lidem příliš mnoho neodžitého - často dokonce možnosti, které by při nejlepší vůli nemohli žít, a tak překračují práh stáří s nenaplněnou aspirací, která jim bezděky odvádí pohled zpět. Pro takové lidi je zvlášť zhoubné se ohlížet. Pro ně by byl výhled dopředu, nějaký cíl v budoucnu nezbytný. Zpozoroval jsem totiž, že život zaměřený na cíl je všeobecně lepší, bohatší a zdravější než život bezcílný a že je lepší jít s časem kupředu než jít proti času. Psy­chiatrovi se jeví starý člověk, který se nemůže oddělit od života, právě tak slabošský a chorobný jako mladý člověk, který není schopen život budovat. A skutečně se v mnoha případech jedná o tutéž dětskou žádostivost, o tentýž strach, tentýž vzdor a své­hlavost v jednom i druhém případě.

Autor: Carl Gustav Jung
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 459
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 0
Poděkováno: 21-krát v 19 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 07. srp 2018 8:58:15

Přesouvám sem tedy ty otázky:

Proč chceš překonávat smrt? Vadí ti na ní něco?
Co si pod tím "překonáváním" představujes? O co ti jde dosáhnout? Jaké to má mít výhody?

V dnešní době má má málokdo možnost se dotknout mrtvého člověka. Máš tuto zkušenost? Sáhl sis na mrtvého člověka?
V jistém druhu šamanismu se tato zkušenost požaduje za důležitou. Jedním z hlavních cílů této linie šamanismu je neztratit zkušenosti a důležité vzpomínky tohtoto života - to znamená - pronést je smrtí. Tedy zabránit "závoj zapomnění". Vypracovali k tomu zajímavé techniky. To mi celkem dává smysl.
:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod armin » úte 07. srp 2018 10:18:54

Trini píše:V dnešní době má má málokdo možnost se dotknout mrtvého člověka. Máš tuto zkušenost? Sáhl sis na mrtvého člověka?
V jistém druhu šamanismu se tato zkušenost požaduje za důležitou. Jedním z hlavních cílů této linie šamanismu je neztratit zkušenosti a důležité vzpomínky tohtoto života - to znamená - pronést je smrtí. Tedy zabránit "závoj zapomnění". Vypracovali k tomu zajímavé techniky. To mi celkem dává smysl.
:)


Dotýkal jsem se své matky, když zemřela přirozenou smrtí ve spánku doma.

Jde mi o poznání smrti stejně jako o poznání života a vztahů mezi lidmi.
Zkrátka o poznání Bytí jako celku.
To, že něčím procházíme, životem, vztahy či smrtí nám samo o sobě bohužel nepřináší poznání toho, čím procházíme.

Jednou Vznešený prodléval v Kósambí, v simsapovém háji. Zvedl v ruce několik listú a otázal
se mnichů: „Co myslíte, mniši, čeho je víc: těch pár listů, které držím v ruce, nebo těch, co
jsou na stromech v tomto háji?“
„Listů, které Vznešený zvedl v ruce, je málo, Pane; těch, co jsou v háji, je mnohem více.“
„Stejně tak, mniši, věcí, jež jsem pochopil přímým poznáním, je více; věcí, o kterých jsem
vám pověděl, je pouze několik.

...........
[Samjutta-nikája, LVI, 31]
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 459
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 0
Poděkováno: 21-krát v 19 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Alaja » úte 07. srp 2018 13:37:19

Něco z netu k tématu...

https://moneymag.cz/magazin/10200-co-se ... apivou-vec
Co se děje s člověkem po smrti? Vědci zjistili překvapivou věc!


http://blog.samanizmus.cz/subdom/blog/p ... d-odchazi/
PROČ TOLIK ÚŽASNÝCH LIDÍ TEĎ ODCHÁZÍ

:meditace:
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 1865
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 164
Poděkováno: 197-krát v 190 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » ned 12. srp 2018 13:56:07

armin píše:
Trini píše:V dnešní době má má málokdo možnost se dotknout mrtvého člověka. Máš tuto zkušenost? Sáhl sis na mrtvého člověka?
V jistém druhu šamanismu se tato zkušenost požaduje za důležitou. Jedním z hlavních cílů této linie šamanismu je neztratit zkušenosti a důležité vzpomínky tohtoto života - to znamená - pronést je smrtí. Tedy zabránit "závoj zapomnění". Vypracovali k tomu zajímavé techniky. To mi celkem dává smysl.
:)


Dotýkal jsem se své matky, když zemřela přirozenou smrtí ve spánku doma.

Jde mi o poznání smrti stejně jako o poznání života a vztahů mezi lidmi.
Zkrátka o poznání Bytí jako celku.
To, že něčím procházíme, životem, vztahy či smrtí nám samo o sobě bohužel nepřináší poznání toho, čím procházíme.



A jak na to jdeš? Co praktikuješ? Už se ti podařilo se dostat dál?
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod armin » pon 13. srp 2018 17:23:24

Trini píše:
armin píše:
Trini píše:V dnešní době má má málokdo možnost se dotknout mrtvého člověka. Máš tuto zkušenost? Sáhl sis na mrtvého člověka?
V jistém druhu šamanismu se tato zkušenost požaduje za důležitou. Jedním z hlavních cílů této linie šamanismu je neztratit zkušenosti a důležité vzpomínky tohtoto života - to znamená - pronést je smrtí. Tedy zabránit "závoj zapomnění". Vypracovali k tomu zajímavé techniky. To mi celkem dává smysl.
:)


Dotýkal jsem se své matky, když zemřela přirozenou smrtí ve spánku doma.

Jde mi o poznání smrti stejně jako o poznání života a vztahů mezi lidmi.
Zkrátka o poznání Bytí jako celku.
To, že něčím procházíme, životem, vztahy či smrtí nám samo o sobě bohužel nepřináší poznání toho, čím procházíme.



A jak na to jdeš? Co praktikuješ? Už se ti podařilo se dostat dál?


To se dá těžko popsat, aby to nebylo špatně pochopeno.

Krishnamurti např. na toto téma výstižně píše:

"Láska je něco živého, nového, čerstvého. Nemá včerejšek ani zítřek, je mimo myšlenkovou vřavu. Zná ji pouze nevinná mysl a ta ví, jak žít ve světě, který nevinný není. Nalézt tuto mimořádnou věc, kterou člověk nekonečně hledal v uctívání a sebeobětování, ve svých vztazích a v sexu, v nejrůznějších potěšeních a bolestech, je možné pouze tehdy, když mysl porozumí sama sobě a dospěje tak k svému přirozenému konci. Láska pak nemá protějšek a není s ničím v rozporu."

"Snažili jsme se proniknout do povahy lásky a přišli jsme myslím k bodu, odkud je zapotřebí proniknout ještě hlouběji. Zjistili jsme, že láska pro většinu lidí znamená pohodlí, bezpečnost a zajištěné citové uspokojení pro zbytek života. Pak ale přijde někdo jako já a řekne: Je tohle láska? Přitom začne klást otázky a navrhne vám, abyste se do sebe podívali. Tomu se ovšem pokusíte vyhnout, protože vás to ruší. Mnohem raději byste hovořili o duši anebo o politické či hospodářské situaci. Ale když jste zahnáni do kouta a podívat se musíte, zjišťujete, že jste až dosud pokládali za lásku něco, co láska vůbec není. Je to jen vzájemné uspokojování a vykořisťování."

"Když řeknu „láska nemá včerejšek ani zítřek" nebo „kde není střed, je láska", je to pro mne něco skutečného. Ale ne pro vás. Budete to možná citovat nebo si z toho uděláte planou formulku, ale nic vám to nepomůže. Je nutné, abyste to viděli sami za sebe. A musí to být pohled svobodný, zbavený soudů a zatracování, souhlasů i nesouhlasů.
"

"Myslím, že jednou z nejtěžších věcí je vidět opravdu jasně. A to nejen vnější svět, nýbrž i vnitřní život. Když se díváte na květinu nebo osobu, vidíte je opravdu, anebo jen pouhou svoji představu, kterou stvořilo slovo? Když se díváte na strom nebo na podvečerní mračno plné kouzelného světla, opravdu je vidíte? Tedy nejen očima a rozumem, nýbrž celistvě a úplně?"

Čili vidět nejen očima a rozumem, nýbrž celistvě, úplně. A co je k tomu třeba? Celá sjednocená neroztříštěná bytost. Sjednocená, neroztříštěná znamená, že nic jiného ji nezajímá.
Pak přichází porozumění...
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 459
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 0
Poděkováno: 21-krát v 19 příspěvcích

Následující uživatelé by rádi poděkovali uživateli armin za tento příspěvek:
Nic

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » pon 13. srp 2018 19:00:45

Chceš toho dosáhnout nebo jsi to už uskutečnil? To bys to ale asi popsal vlastními slovy...

Mně vždy připadalo to, co píše Krishnamurti takové na nic - jo, líbívé to je, ale co podle toho můžeš praktikovat a jak?
Kvůli té jeho přehazovačce - kterou vnímám jako marnivost - ho nemohu brát zcela vážně. Navíc nikdy neprožil nic z normálního života. Všechno dostal, bylo o něj postaráno - žádné povinnosti, žádná zodpovědnost - ani na zkoušky nechodil - a už od malička byl oslavován. Proto zřejmě vnímám to, co říká, takové plané.

Ale ty k němu cítíš úctu (což je podle Ramany důležité), takže ti to zřejmě něco dává nebo dalo, čeho ses mohl chytit, co ti pomohlo dál. Mohl bys napsat, jak to podle něho konkrétně praktikuješ/ či jsi praktikoval?


Sjednocená, neroztříštěná znamená, že nic jiného ji nezajímá.


To je podle mne schopnost se umět na něco zcela soustředit. Absolutní koncentrace.

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 14. srp 2018 6:53:12

Trini píše:Mně vždy připadalo to, co píše Krishnamurti takové na nic - jo, líbívé to je,
:)


Podívej, jak se to Janě líbí. ;)
Mé ex-švagrové se Krishnamurti také líbí - ale to je asi tak všechno, nic nepraktikuje. (Ale je také možné, že to jen dělala vědomě/nevědomě naschvál své matce. Ta byla totiž ohnivá přívrženkyně Rudolfa Steinera ( opravdu podle něj praktikovala) a šla tím doma všem na nervy. :roll: Byla ale vyjímečný člověk, měla jsem ji vekmi ráda.)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod armin » úte 14. srp 2018 9:21:34

Trini píše:Chceš toho dosáhnout nebo jsi to už uskutečnil? To bys to ale asi popsal vlastními slovy...
..................
Sjednocená, neroztříštěná znamená, že nic jiného ji nezajímá.


To je podle mne schopnost se umět na něco zcela soustředit. Absolutní koncentrace.

:)


Uskutečnuji to.

Není nic takového jako nějaké konečné uskutečnění. Jsou jen jisté mezníky které dotyčný považuje za uskutečnění a většinou se na tomto uskutečnění zastaví (v tomto životě).
V Buddhismu jsou různé školy a jim odpovídající kláštery a uskutečnění. Pro začátečníky pochopitelná a realizovatelná je hinajana. To je ovládnutí mysli, dosažení prázdnoty, vyhasnutí atd. Kam by se dalo dále jít??

"Navazující" škola je mahajána - vykročení ze sebe, uskutečnění soucitu, cesta bodhisattvy. To bez zkušenosti realizace předchozího kroku (třeba v minulém životě) nelze pravdivě rozvinout. Rozvine se akorát hraní si na boddhisattvu před sebou i před druhými. Ego se realizuje zabýváním se duchovností a předváděním se atd. Dobře je tahle velice častá tendence ukázána v knize CH. Trungpy "Protnutí duchovního materialismu".
Kam by se dalo dál jít? Co více realizovat??

Dále "navazující" škola je vadžrajána. Ta už byla vždy jen součástí tajných nauk, nauka jen pro připravené. Živá tradice vadžrajány se dochovala v Tibetu.
Vadžrajána zahrnuje poznání všeho. I podstaty a probuzeného prožitku toho, čeho bylo třeba se v předchozích stupních vzdát, aby je bylo možno realizovat.

Jakýsi schůdný postup pro západní adepty, zahrnující všechny uvedené tři aspekty buddhismu - cesty se pokusil formulovat a učil CH. Trungpa (Shambala).

Krishnamurti evidentně tím, co ti u něj chybí, prošel v minulých životech. To co "nabízí" se nedá nějak praktikovat. Vybízí k vlastní cestě, k porozumění sobě a světu bez berliček a vnějších autorit.

Sjednocená, neroztříštěná mysl a srdce znamená, že ji nic jiného nezajímá. Nesoustřeďuje se. Je stále soustředěna přirozeně v tom jediném, co je opravdu důležité a už ji z toho žádná iluze nevyvede. Probíhá bezúsilné poznávání, vidění, rozpouštění sjednocování atd.
A cesta k tomuto stavu mysli a srdce vede poznáváním iluzí ve kterých člověk žije, které tvoří jeho život. Ale to je realizovatelné jen když je pro nás důležitá už jen pravda ať je jakákoliv, třeba bolestná (bolestná pro ego které mylně považujeme za já). Když postupně rozpoznáváme strukturu našich sebeklamů, sebe-iluzí, tak se tyto rozpoznány automaticky rozpouštějí, mizí. Energie v nich původně vázaná se vrací do zdroje, mysl a srdce se sjednocuje. Tento proces krásně vyjadřuje zenový koán "Bůh ohně si jde pro oheň".

Pan Tomáš v úvodu k Tajným naukám Tibetu píše:
Nepátráme však po silách a zázracích, ale po Pravdě a proto bylo zaměřeno studium a vlastní pátrání přísně tímto směrem! Bude asi zklamán ten, kdo si představuje, že se naučí sedět na klasu, vyvolávat tibetské duchy a démony, ovládat bouře a blesky a nebo létat vzduchem jako Milarepa. Nic takového není v programu, i když se asi nevyhneme některým zvláštním zkušenostem.
My však hledáme Pravdu a nikoliv podružné síly kolem ní. Jdeme proto směrem Pravdy, tj. směrem konečného osvobození duše od vrozených a vštípených klamů a omylů. Nebudeme dělat záměrné odbočky k silám a zjevům nižších duševních světů, ba ani zastávky. Pro Pravdu však neváháme nastoupit jakoukoliv cestu, sebe odvážnější a sebe obtížnější, ať přes nebe nebo přes peklo.

Óm namo sarvah Tathágata.
Ať jsou pozdraveni všichni takto jdoucí!


Krishnamurti říkával. Ať děláme cokoliv, v podstatě nic neděláme, dělají to naše sklony, reakce na podněty, iluzorní touhy atd. Jediné co opravdu děláme je, když "uvidíme". Uvidíme sebeklam a ten zmizí. Vyjádřil to slovy "Seeing is doing".
Ale kdo se chce zbavit svých blažených iluzí. Co bychom byli bez našich problémů? :)

Pěkný dokument o Krishnamurtim vysílala ČT a je na youtube
Zde je krátký výtah pro netrpělivé z tohoto dokumentu (některé myšlenky)


Zde je celý dokument:
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 459
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 0
Poděkováno: 21-krát v 19 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 14. srp 2018 12:01:01

armin píše: To co "nabízí" se nedá nějak praktikovat. Vybízí k vlastní cestě, k porozumění sobě a světu bez berliček a vnějších autorit.


To je pro mě praxe. Přestat hledat u autorit, vydat se na vlastní cestu, bez berliček. Ale kdo už to dokáže? I ty se stále opíráš o Krishnamurtiho, Junga, Trungpu.

Jestliže Krishnamurti opravdu vybízel k tomu, co říkáš, tak praxe byla - vstát od jeho přednášky, odejít a už se nikdy nevrátit, ani k žádné jiné autoritě.

:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 14. srp 2018 12:13:29

armin píše:Krishnamurti říkával. Ať děláme cokoliv, v podstatě nic neděláme, dělají to naše sklony, reakce na podněty, iluzorní touhy atd.


Tak to je celkem jasné, že tzv. svobodná vůle je díky tomu omezena na absolutní minimum nebo u někoho vůbec není a je už jen vlečen svými "pudy".
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 14. srp 2018 12:22:02

armin píše:Ale kdo se chce zbavit svých blažených iluzí. Co bychom byli bez našich problémů? :)



Jako jediný problém vidím, že jsou povážovány za "naše", že dochází k identifikaci s nimi.
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 14. srp 2018 12:57:18

armin píše:Sjednocená, neroztříštěná mysl a srdce znamená, že ji nic jiného nezajímá. Nesoustřeďuje se. Je stále soustředěna přirozeně v tom jediném, co je opravdu důležité a už ji z toho žádná iluze nevyvede. Probíhá bezúsilné poznávání, vidění, rozpouštění sjednocování atd.


Co je to roztříštěná mysl?
Co je zoztříštěné srdce?
(Na "sjednocené" se neptám, to bude zřejmě opak toho, co označuješ jako roztříštěnost.)
Co mysl zajímalo předtím - pár příkladů.
Co je to jediné (konkrétně), co by ji mělo zajímat?
V čem je přirozeně soustředěná? Pro koho je to důležté?
Co je iluze?
Co se bezúsilně poznává (konkrétně)?
Co je vidění?
Co se rozpouští?
Co se sjednocuje?

Kdybys mi, prosím tě, vysvětlil, co to všechno znamená, co tím myslíš.

Mysl je to, co má dělat co myšlenkami, přemýšlením, mozkem atd. Nebo? Jak to vypadá, když je to roztříštěné?
Srdcem myslíš city, pocity, vnímání?

Zatím je to pro mě jen hromada konceptů, které mi nic neříkají. Kdybys to trošku rozmotal...
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod armin » úte 14. srp 2018 15:55:56

Trini píše:
Jestliže Krishnamurti opravdu vybízel k tomu, co říkáš, tak praxe byla - vstát od jeho přednášky, odejít a už se nikdy nevrátit, ani k žádné jiné autoritě.

:)


To by bylo nedospělé. V podstatě stále pokračující závislost na autoritách v negativním slova smyslu bez pochopení své závislosti na autoritách. Taková duchovní puberta :)
Praxe vede jinudy. Když nejsem závislý na autoritách, nijak mi autority nevadí. Naopak mne mohou inspirovat, pomoci mi něco vidět, co zatím nevidím. Jsou to lidé, kteří pracovali, šli svojí cestou a něco poznali. Když mám rád lidi kolem sebe a věnuji se jim, proč bych měl odcházet z přednášky někoho, jehož přednášku jsem si přišel poslechnout, protože jsem zvědavý na jeho zkušenost?
"Buď pozdraveni, všichni takto jdoucí"
To jsou pro mne velmi blízcí lidé, ne autority.
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 459
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 0
Poděkováno: 21-krát v 19 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod armin » úte 14. srp 2018 16:14:33

Trini píše:
Zatím je to pro mě jen hromada konceptů, které mi nic neříkají. Kdybys to trošku rozmotal...


Mnoho dobrých otázek.
Super!

Ale nejlépe, když si na ně najdeš odpověď sama.
Pokud bys opravdu na něco z toho nemohla přijít a hodně by ti na tom záleželo, tak se pokusím ti pomoci na to přijít.
Napsal jsem něco vlastními slovy, ale nečekám, že to všichni pochopí nebo že to pochopí tak, jak to bylo myšleno.
Spíš předpokládám opak. Sám jsem dříve mnohé také chápal podle svého "vlastního pokřivení", takže pro to mám u druhých velké pochopení.

Živá opravdová otázka, to je to, co oživuje bdělost, pozorování, vidění.
Odpověď někoho druhého většinou umrtvuje.

Můžeš to samozřejmě všechno odmítnout a hodit do koše jako blbosti a tak se s tím vypořádat.
A napsat mi třeba, že jsem ignorant atp.
Mně to určitě nijak neublíží :)
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 459
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 0
Poděkováno: 21-krát v 19 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 14. srp 2018 17:57:39

armin píše:
Trini píše:
Jestliže Krishnamurti opravdu vybízel k tomu, co říkáš, tak praxe byla - vstát od jeho přednášky, odejít a už se nikdy nevrátit, ani k žádné jiné autoritě.

:)


To by bylo nedospělé.


To je jen výmluva. Zatím to ještě nedokážeš.
:)
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 14. srp 2018 18:15:35

armin píše:
Trini píše:
Zatím je to pro mě jen hromada konceptů, které mi nic neříkají. Kdybys to trošku rozmotal...


Mnoho dobrých otázek.
Super!

Ale nejlépe, když si na ně najdeš odpověď sama.


Už jsem mnohokrát řekla, že nic nehledám.
Kdybych hledala nějaké odpovědi, tak bych si zašla za E. Tomášem nebo někým jeho druhu. Bohužel nikdo takový se momentálně nevyskytuje, takže je akorát dobře, že žádné otázky nemám a nic nehledám.
E. Tomáš zodpovídal otázky zcela srozumitelně a smyslplně, a ty nedokážeš ani vysvětlit, o co ti jde - horší než věštírna v Delfách.
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Alaja » úte 14. srp 2018 18:16:38

armin píše:Pan Tomáš v úvodu k Tajným naukám Tibetu píše:
Nepátráme však po silách a zázracích, ale po Pravdě a proto bylo zaměřeno studium a vlastní pátrání přísně tímto směrem! Bude asi zklamán ten, kdo si představuje, že se naučí sedět na klasu, vyvolávat tibetské duchy a démony, ovládat bouře a blesky a nebo létat vzduchem jako Milarepa. Nic takového není v programu, i když se asi nevyhneme některým zvláštním zkušenostem.
My však hledáme Pravdu a nikoliv podružné síly kolem ní. Jdeme proto směrem Pravdy, tj. směrem konečného osvobození duše od vrozených a vštípených klamů a omylů. Nebudeme dělat záměrné odbočky k silám a zjevům nižších duševních světů, ba ani zastávky. Pro Pravdu však neváháme nastoupit jakoukoliv cestu, sebe odvážnější a sebe obtížnější, ať přes nebe nebo přes peklo.

Óm namo sarvah Tathágata.
Ať jsou pozdraveni všichni takto jdoucí
!


:D

A k těm zázrakům asi patřila i jasnovidnost Míly....

Ono na té duchovní cestě se ledacos duchovňáckého přihodí. Třeba ta jasnovidnost, jasnozření, telepatie. A i to se dá použít k dalším krokům na duchovní cestě. Zjistit nejen, odkud ony vizuální vjemy přichází a co oznamují, ale třeba i to, co je "za nimi", na jakém podkladě (filmovém plátně) se vlastně zobrazují. A tak najít ono zářivé nic, svítící průzračnou prázdnotu, tajemný nekonečný prázdný prostor plný světla, jenž se schovává v každém kousku hmotného světa.... spřátelit se s ním...a pak třeba, za vhodných okolností, udělat mentální krok či skok do toho NIC.... :lol:

Někdo se modlí, postí....jiný zase sedí v jógové pozici a usměrňuje své myšlení, další třeba se otáčí kolem své osy......a všichni hledají to NIC....aspoň tak jsem to pochopila, když jsem pročítala dostupné písemné materiály z nejrůznějších náboženství.... :donknow:
atd.

:meditace:
Uživatelský avatar
Alaja
 
Příspěvky: 1865
Registrován: stř 09. zář 2015 10:07:22
Poděkoval: 164
Poděkováno: 197-krát v 190 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod Trini » úte 14. srp 2018 18:28:23

armin píše:A napsat mi třeba, že jsem ignorant atp.


Vidím, že se tě to dotklo, protože to už podruhé zminuješ.

Pořád píšeš, že by se něco měla dělat, ale když se tě zeptám, co tím konkrétně myslíš, tak žádná odpověd'.
Uživatelský avatar
Trini
 
Příspěvky: 1117
Registrován: úte 25. říj 2011 16:26:14
Poděkoval: 25
Poděkováno: 15-krát v 13 příspěvcích

Re: Druhá polovina života

Příspěvekod armin » úte 14. srp 2018 18:50:05

Obrázek
Uživatelský avatar
armin
 
Příspěvky: 459
Registrován: pát 11. zář 2015 10:58:43
Poděkoval: 0
Poděkováno: 21-krát v 19 příspěvcích

Další

Zpět na Úvahy a zamyšlení

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Google [Bot] a 1 návštěvník

cron