Eva Nada píše:Zkusil bys přiblížit, o čem je ten "duchovní vztah"?
Je to v podstatě vztah mezi duchovním učitelem a žákem. Přičemž mohou být oba duchovní přátelé jeden druhému v něčem učitelem a v něčem žákem.
Je to vztah, ve kterém se duchovně vyvíjíme, oprošťujeme od našich masek, brnění atd. Otevíráme se sobě díky tomu na všech úrovních.
Několik citací k tématu:
"...rozhodně není pravdou, že každý „normální” vztah musí být nešťastný. Naopak, pokud spolu partneři dobře harmonizují, je možné, že takové spojení s sebou přináší hlavně v počátcích mnohem více krásných společně trávených chvil, nežli partnerství duchovní, ve kterém nezřídka tečou slzy proudem. Avšak proč tomu tak je? V čem je rozdíl mezi běžným mezilidským vztahem a duchovním spojením?"
"Rozvíjí se v nás vztah lásky a nenávisti, určitý druh odevzdání a snaha utéct. ..."Když se ke svému duchovnímu příteli přiblížíme příliš blízko, tak začneme cítit, že nás přemáhá. Podobně to říká staré tibetské přísloví: "Guru je jako oheň, když se přiblížíš příliš blízko, spálíš se, když zůstaneš příliš daleko, nezahřeješ se." Tento druh namlouvání probíhá ze strany žáka. Máme sklon se příliš k učiteli přibližovat, ale jednou když to uděláme, spálíme se. Pak chceme utéct nadobro."
"Nicméně tento milostný vztah s naším duchovním přítelem nemůže trvat věčně.“ „A tak se do našeho pohledu dostává rovněž princip „univerzálního gurua“. „Kdykoliv prožíváme nějaké těžkosti, slyšíme slovo svého gurua. To je chvíle, kdy začínáme získávat svou nezávislost na guruovi jako na milenci, neboť každá situace se stává výrazem učení. Nejdříve jsme se svému duchovnímu příteli odevzdali, pak s ním udržujeme spojení a hrajeme s ním hry a nyní jsme se dostali do stavu úplné otevřenosti. Výsledkem této otevřenosti je, že začínáme vidět vlastnosti gurua v každé životní situaci, všechny životní situace se pro nás stávají příležitostí být otevřenými tak jako s guruem. A tak se všechny věci mohou stát guruem.“
