Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[Nic]

Mám radost, že jsi šťastný.

V mém srdci je všechno, co existuje, štěstím, bez ohledu na to, co si kdo o tom myslí, jaká kdo čemu dává jména.

[honzam]

V Duatu bydleli různí bohové. Byl také oblastí, kterou sluneční bůh Ra cestoval od západu na východ každou noc, a bylo to místo, kde bojoval s Apepem, který ztělesňoval temnotu a prvotní chaos, kterého slunce muselo porazit, aby mohlo každé ráno vrátit pořádek zpět na zem.

Tohle podporuje mou teorii, že sloužím jako brána pro bytosti z nižších světů, aby se mohly dostat do našeho a rodit se jako zvířata a lidé. Ďábelské na tom je, že jsem vlastně trochu jako kancléřka Merkelová. Přivádím sem ďáblíky, kteří budou svým bližním ubližovat, dokud se neintegrují, což je prací té mateřské lásky. Jeden rozdíl tu je. Nejsou zde svobodní, ale od početí mi patří, což se jim zjevně nelíbí.

Božstvo Apofis může představovat plod, který se má skrze šedého povznést z nižší úrovně existence.

https://en.wikipedia.org/wiki/Apep

The few descriptions of Apep's origin in myth usually demonstrate that it was born after Ra, usually from his umbilical cord.

Tady se píše, že se narodil z pupeční šňůry boha Re.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Re_(b%C5%AFh)

Spojení Rea s Usirem, „Re v Usirovi a Usir v Reovi“, bylo také důležitou součástí cesty Rea Duatem.

Bůh Re procházel Duatem jako spojený s Usirem. Píše se o tom v Knize mrtvých a tahle spojená podoba souvisí s Léviho Bafometem inspirovaným egyptským božstvem Banebdžedet z Mendesu. Banebdžedet měl podobu berana (ne kozla) a představoval duši Osirise i Re. V horním Egyptě uctívali místo něho beraního boha Chnuma, který byl také stvořitelem lidských dětí a umísťoval je do děloh lidských matek. Byl označován jako "Otec otců" a jeho manželkou byla bohyně Neit "Matka matek" a "Otevírající cestu". Bohyně Neit také porodila Apofise.

https://en.wikipedia.org/wiki/Apep

Geraldine Pinch claims that a much later creation myth explained that, "Apophis sprang from the saliva of the goddess Neith when she was still in the primeval waters. Her spit became a snake 120 yards long."[8] But Apep was commonly believed to have existed from the beginning of time in the waters of Nu of primeval chaos.[9]

Vyplivla ho jako svou slinu z vod původního chaosu. Je zajímavé, že děloha šediváků je jako jejich ústní dutina a ocas jako jazyk. Plod nosí v puse a pak ho vyplivnou.

https://www.waringarriarts.com.au/our-artists/matilda-oxtoby

Matilda was found in Dreaming by her first Mum, who fished for her, ate her and said 'it tastes funny, this is a baby, but I am too old'. "She gave me to my Mum who became pregnant with me".

Matilda_wandjina.jpg (46.91 KiB) Zobrazeno 2639 krát

Také australští duchové wandjina mohou jako matky lovit své děti ve vodě a pak je ochutnávat.

----------------------

Myslím si, že egyptský Banebdžedet/Chnum může původně představovat šediváky.

https://quiabsurdum.com/portfolio/banebdjedet/

beran s křídly.jpg (51.74 KiB) Zobrazeno 2639 krát

[honzam]

https://sacred-texts.com/egy/ebod/ebod18.htm

"I am the soul which dwelleth in the two (110) tchafi."

What then is this? It is Osiris [when] he goeth into Tattu (111) and findeth there the soul of Ra; there the one god (112) embraceth the other, and souls spring into being within the two tchafi.[3]

Toto je citátat z Knihy mrtvých doplněný komentářem. Vypadá to, že použili překlad z roku 1898 od E. A . Wallise Budge. Popisuje se tam, že Usirev putuje do Tattu a tam se setká s bohem Re. Tattu je Mendes, který byl centrem uctívání Banebdžedeta.

https://twitter.com/_rjardon/status/1097197344351760384

čtyři hlavy.jpg (36.92 KiB) Zobrazeno 2605 krát

Banebdžedet pluje už jako sjednocení Usira a Re. Má čtyři beraní hlavy, které symbolizují spojení celkem čtyř božstev. Kromě Usira a Re jsou to Geb a Šu. Všichni čtyři vykreslují komplexní charakteristiku šediváka.

https://en.wikipedia.org/wiki/Banebdjedet

He may also be linked to the first four gods to rule over Egypt (Osiris, Geb, Shu and Ra-Atum), with large granite shrines to each in the Mendes sanctuary.[1]

https://en.wikipedia.org/wiki/Geb

Geb was the Egyptian god of the earth[1] and a mythological member of the Ennead of Heliopolis. He could also be considered a father of snakes.

https://en.wikipedia.org/wiki/Shu_(Egyptian_god)

Shu (Egyptian šw, "emptiness" or "he who rises up") was one of the primordial Egyptian gods,

Geb byl bohem Země a považován za otce hadů. Šu představuje práznotu.

[honzam]

https://en.wikipedia.org/wiki/Osiris

Osiris' soul, or rather his ba, was occasionally worshipped in its own right, almost as if it were a distinct god, especially in the Delta city of Mendes. This aspect of Osiris was referred to as Banebdjedet, which is grammatically feminine (also spelt "Banebded" or "Banebdjed"), literally "the ba of the lord of the djed, which roughly means The soul of the lord of the pillar of continuity. The djed, a type of pillar, was usually understood as the backbone of Osiris.

Banebdžedet je duší Usira, ale je zajímavé, že gramaticky je to jméno ženské. Doslova znamená "duše pána džedu".

https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C5%BEed

Džed je staroegyptský posvátný předmět v podobě samostatně stojícího pilíře či sloupu symbolizující stabilitu a trvání života, resp. nekonečný koloběh jeho obnovování a regenerace. Současně je hieroglyfickou značkou s významem „trvání“ a od konce Staré říše také jedním z nejrozšířenějších amuletů. Hojně se objevuje v pohřební architektuře; v tom případě bývá použit jako ochranný symbol na jižní, resp. západní straně pohřebních komor.[1] V pozdější době byl pokládán za symbolickou podobu boha Usira.

...

V Knihách mrtvých je džed pokládán za Usirovu páteř[6] a přímo tak při svém vztyčení spojován s jeho zmrtvýchvstáním[7] (v symbolické řeči se bezvládné tělo znovu opře o svou páteř a přestane tak být bezvládným) jako podmínkou zplození syna Hora a odchodu do podsvětní říše, jimiž Usir zvítězí nad Sutechem. Některé rakve z doby Nové říše propojují podobu Usira a sloupu džed,[7] čímž naznačují, že pilíř je přímo jednou z Usirových podob. Džed tak symbolizuje probuzení bytosti k novému, kvalitativně vyššímu životu, podle některých přímo „probuzení duše“.[5] V souvislosti s tím některá vyobrazení doplňují džed mezi druhou a třetí horní „příčkou“ párem očí a korunují jej vysokou péřovou korunou se slunečním kotoučem.

O interpretaci sloupu džed se pokoušejí některé novodobé esoterické proudy. V návaznosti na jeho doložené chápání Egypťany jako Usirovy páteře jeho jednotlivé „příčky“ vysvětlují jako čakry a sluneční kotouč jako znázornění duchovního probuzení lidské duše.[8] Tyto představy nejsou ovšem egyptologií akceptovány.

Je dost pravděpodobné, že egyptský džed odpovídá indické sušumně, případně lingamu.

-------------------------

https://cz.pinterest.com/pin/7318418122720649/

láska.jpg (25.01 KiB) Zobrazeno 2599 krát

Šediváci jsou, co se týče reprodukce, oboupohlavní, ale hadím okřídleným tělem jsou to holky. Žiji v polygamním svazku se svým kolektivním vědomím, kterému plně podléhají. Je mužské a má charakter prázdnoty. Pro toto mužské vědomí rodí háďata. Prostřednictvím svých oddaných služebnic toto mužské vědomí také působí na hmotný svět a jako otec inkarnovaných bytostí viz tzv. "únosy mimozemštany". Šedivky jsou starostlivé matky a jejich prací je rozšiřovat bohatství svého manžela, kterému jsou podřízené až tak, že to polygamní spojení je jako jedna mužská entita s více ženskými těly, která se sama pohlavně reprodukuje.

[honzam]

Tahle šedivácká jednota je také blízká vztahu Šiva + Nandi. Sice je Nandi samec, ale rohy má.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0iva

Šiva (Devanágarí: शिव Śiva) je jedním z velmi důležitých hinduistických bohů. Je mu přidělena například úloha ničitele vesmíru (který předtím Brahmá tvořil a Višnu udržoval). Na západě díky tomu vznikla představa, že Šiva je jakési hrůzostrašné apokalyptické božstvo. Z pohledu hinduismu toto ale samozřejmě úplně neplatí. Stejně jako smrt není chápána jako definitivní konec, tak zničení vesmíru se děje proto, aby mohl být znovu stvořen. Šiva jezdí na býku Nandim. Šiva má 1008 jmen a 64 forem.
...
Kobra okolo krku – Šiva je také nazýván Nágéšvara (Pán hadů), což moderní učenci někdy vykládají jako pozůstatek ze starších přírodních náboženství. Kobra představuje smrt, kterou Šiva překonal. Také může představovat Kundaliní (hadí sílu).

https://cs.wikipedia.org/wiki/Nandi

Nandi (v sanskrtu नंदी - "Ten Radostný") je býk, na kterém podle hinduistické mytologie jezdí bůh Šiva.
Socha Nandiho se objevuje naproti vchodu do vimány hinduistických chrámů zasvěcených Šivovi. Existují však chrámy, které jsou zasvěceny pouze Nandimu samotnému. Nandi je uctíván ženami jako symbol plodnosti.

https://www.facebook.com/photo.php?fbid=749360773884616&id=100064321016345&set=a.559160789571283

nandi.jpeg (11.32 KiB) Zobrazeno 2573 krát

The bond between Shiva and Nandi is truly special and unique. Nandi, the sacred bull, is not just a loyal companion to Shiva, but also his trusted confidant and devotee. Nandi is said to be the gatekeeper of Shiva’s abode, always standing guard and protecting his master.

[honzam]

3) pocit takové neurčité velké moci (je to spojené s rohy) - stejné, ty rohy jsou zvláštní část těla

Tak se to začíná rozjasňovat. Ta moc je existencí světa. Celý svět existuje a je skutečný díky té moci uvnitř rohů, mezi kterými svítí mateřská láska. Je to má moc jako otce a pána/krále světa, rohy jsou moje koruna a v koruně je posazené mateřství. Existence světa je projevem mé moci a celý mi patří. Jsem jen já sám jako jeho svrchovaný pán. Pokud se soustředím sám na sebe, tak jsem takovou černou nicotou mimo projevený svět.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Moloch_(b%C5%AFh)

Idol_Moloch.jpg (19.97 KiB) Zobrazeno 2513 krát

Moloch (kralický přepis), Molech nebo Molek (ČEP) je jméno boha, který byl uctíván ve starověkých kulturách Blízkého východu. Jeho jméno je odvozeno ze semitského kořene m-l-k(ch) a znamená totéž, co „král“. Jeho uctívání údajně vyžadovalo lidské oběti a zvláště pak děti. Tyto oběti byly páleny na oltářích.

Uctívání Molocha má zřejmě reálný základ. Ten stav je oproti normálnímu lidskému vnímání strašlivý hlavně v tom, jak je příjemný. Ostatní jako bytosti přestávají existovat, přestávají existovat také vztahy s nimi a zůstávám sám jako nějaké starověké božstvo s rohy, křídly a ocasem, které má svět jen pro sebe.

[honzam]

Začíná se to stabilizovat do pokřivené duchovní podoby, kterou pracovně nazývám "Hadí království":

- Jsem jen já sám.
- Všechno projevené a všichni mi patří a jsou můj majetek. Je to příjemné.
- Nově je to všechno ve mně a já existuji jako taková všeobjímající říše, ve kterém šedivky žijí.

---------------

Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu
a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět.“
http://biblenet.cz/app/b?book=Matt&no=4

Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země
a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám:
Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé.“
http://biblenet.cz/app/b?book=Luke&no=4

[honzam]

Peklo vs Hadí království

Rád bych se pokusil uvést na pravou míru některé křesťanské mýty panující okolo propadnutí duše Ďáblu:

http://inspiruj.cz/viewtopic.php?f=22&t=4145#p43815

Ano, vykonáváš svou funkci naprosto bezchybně. Ďábel nemůže vést své klienty jinam, než do pekla.

Někteří netouží po poznání lásky, svobody, věčném nehmotném ráji pramenícím z poznání pravdy, ale touží po penězích, bohatství, moci, slávě, i když většina z nich mnohé z toho získá, tak potom končí na drogách, jako alkoholici, gambleři, prožívají peklo a páchají sebevraždy.

1) Bohatství - Ano, ale ten majetek jsou hadí děti.
2) Moc - Ano, jako rodič nad dětmi.
3) Sex - Ano, volný oboupohlavní.
4) Krása - Ano, jako štíhlé okřídlené hadí tělo.
5) Láska - Ano, manžela ke všem svým krásným hadím ženám.
6) Jako pohádka - Ano, jen princezny jsou dračice.

Peklo vzniká, když se někdo snaží uniknout z reality. Například taková neo-advaita je hodně přímou cestou.

[honzam]

Proč je nejen neo-advaita cestou to pekla?

Při poznávání Pravdy není možné minout štěstí pravého Já, je to absolutní svoboda.

Protože podstatou skutečnosti je to, že štěstí vytváří stejnou míru utrpení a naopak. Když někdo ostatním básní o tom, jak mohou být neomezeně šťastní, jen tím tu rovnováhu rozkývá a nevědomě vytváří potenciál pro utrpení. Štěstí bez utrpení a nebe bez pekla není možné. Obecně jsou všechna současná náboženství a populární duchovní směry postavené na popírání tohoto principu. Tento princip byl však ve starých kulturách znám a útržky přetrvaly dodnes. viz zde:

https://en.wikipedia.org/wiki/Emerald_Tablet

(a) truth; no doubt [it] is true
indeed, the uppermost is from the lowermost and the lowermost is from the uppermost,

Truth! Certainty! That in which there is no doubt!
That which is above is from that which is below, and that which is below is from that which is above,

[Nic]

Protože podstatou skutečnosti je to, že štěstí vytváří stejnou míru utrpení a naopak.

Takhle je to možné poznávat jen v připoutanosti k mysli.



V okamžiku, kdy jsou všechny síly v Tobě v rovnováze, máš možnost překročit mysl a poznávat to, co mysl překračuje.



A to je láska. Nenávist něco takového neumí, protože k tomu, aby bylo možné nenávidět, tady musí být připoutanost k mysli a k myšlenkám na špatnost, na zlo.

Nepodmíněná Láska nic vědět nepotřebuje, ta miluje všechno takové, jaké to ve skutečnosti je.

[honzam]

Peklo a Hadí království

V zájmu objektivity, co odpovídá:

7) Bližní - Ne, úplná samota.
8) Bůh - Ne, úplná samota.
9) Nenávist - Ano, trýznivá nenávist, kterou musí šedivky pokorně snášet.
10) Dualita - Ano, oddělenost na pána muže a podřízený harém týraných žen bez svobodné vůle, které navěky pokorně plní mateřskou povinnost a trpělivě snáší nenávist svých dětí.

Myslel jsem si, že jsem připravený na všechno, ale tohle je fakt přehnané. Ta háďata přiházejí do této sféry existence plná nenávisti ke mě. Brání se tomu, koušou a ubližují. Nejdříve se rodí jako zvířata a později jako lidé a postupně se učí milovat. Každá šedivka je s plodem propojená tak, že tu nenávist vnímá a přijímá. Výsledkem je nadpozemská éterická krása. Je jako pohádková víla nadpřirozených schopností.

Rozumím tomu, že Buddha mohl cynickým mávnutím ruky tuhle krásu proměnit ve stařenu. Každá šedivka jednou zestárne, přestane být schopná rodit a pak ta její krása zmizí. No ale jako jejich otec a manžel zároveň je za jejich andělskou obětavost bezvýhradně miluji a ony tuhle lásku zase přenášejí na plod výměnou za nenávist z nižších úrovní existence. Jejich krása vyvěrající z té nenávisti je tak svůdná, že když ji někteří nábožensky zanícení lidé v duchovním vytržení spatří, klidně na sebe navléknou výbušninu a jdou pro ni zabíjet nevěřící.

Peklo je skutečné a projevuje se i na Zemi. Lidé nevěří, i když ho mají přímo před očima. Je to tak rozporuplná zkušenost.






https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/lennon-john/imagine-1656

Představ si, že neexistuje nebe
Je to snadné, když to zkusíš
Žádné peklo pod námi
Nad námi pouze obloha
Představ si všechny ty lidi
Žijící pro dnešní den...

Představ si, že neexistují státy
Není těžké si to představit
Nemít pro co zabíjet či umírat
A také žádné náboženství
Představ si všechny ty lidi
Žijící v míru...

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude v jednotě

Představ si, že není žádný majetek
Zajímalo by mě, zda to dokážeš
Není potřeba být nenasytný či hladovět
Bratrství člověka
Představ si všechny ty lidi
Jak sdílejí celý svět...

Možná si říkáš, že jsem snílek
Ale já nejsem jediný
Doufám, že se k nám jednoho dne připojíš
A svět bude žít v jednotě..

[honzam]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mark_David_Chapman
https://cs.wikipedia.org/wiki/Kdo_chyt%C3%A1_v_%C5%BEit%C4%9B

Kdo chytá v žitě
...
V knize vystupují další postavy: Holdenovi spolubydlící na internátu, natvrdlý Ackley a sebestředný seladon Stradlater, přítelkyně Sally Hayesová, se kterou se pohádá kvůli jejím konformním názorům, nabubřelý intelektuál Carl Luce nebo Holdenův bývalý učitel pan Antolini, který mu říká: „Známkou nezralého člověka je, že chce kvůli něčemu podstoupit vznešenou smrt, zatímco známkou zralého člověka je, že chce kvůli něčemu v příkoří žít.“
...
Název knihy je parafrází na báseň Roberta Burnse Comin' Thro The Rye. Holden potká na ulici chlapečka, který si zpívá „Když někoho potká někdo, jak jde žitem kdes“. Protože Holden dává své intuici přednost před formálním vzděláním, vsugeruje si, že verš zní „Když někoho chytí někdo, jak jde žitem kdes“. Když se ho pak Phoebe ptá, jakou má představu o svém budoucím povolání, vypráví jí o žitném poli, kde si hrají děti. Na kraji pole je strmý sráz a u něho by chtěl stát Holden a chytat děti, aby nespadly. To je jediné zaměstnání, které má podle něj smysl.

-------------------------------

Honzamova Víla a kouzelník

"Pane co se mnou dál bude. Myslím, že bych měla něco dělat, ale nevím co. Žádáš ode mne něco? Svléknu si tyto blankytné šaty a přidám se k ostatním. Jsem jako ony. Proč jsem tady a ne s nimi? Vděčím ti za mnohé a udělám pro tebe cokoliv." "Je to tvá volba. Ony si vybraly žít pro mne. Ty už nemusíš dělat nic. Ty jsi se rozhodla pro mne zemřít."

[Nic]

Peklo vs Hadí království

1) Bohatství - Ano, ale ten majetek jsou hadí děti.
2) Moc - Ano, jako rodič nad dětmi.
3) Sex - Ano, volný oboupohlavní.
4) Krása - Ano, jako štíhlé okřídlené hadí tělo.
5) Láska - Ano, manžela ke všem svým krásným hadím ženám.
6) Jako pohádka - Ano, jen princezny jsou dračice.
7) Bližní - Ne, úplná samota.
8) Bůh - Ne, úplná samota.
9) Nenávist - Ano, trýznivá nenávist, kterou musí šedivky pokorně snášet.
10) Dualita - Ano, oddělenost na pána muže a podřízený harém týraných žen bez svobodné vůle, které navěky pokorně plní mateřskou povinnost a trpělivě snáší nenávist svých dětí.

Zkusím to taky popsat:

Ráj = Boží království

1) Bohatství - Ano, celá existence je plná Boha, Lásky, krásy, štěstí
2) Moc - Ničím nepodmíněná láska je všemocná, jakmile nás pohltí, promění celou existenci v ráj.
3) Sex - nejsme tělem, ale je tady dokonalé spojení - nekonečné, věčné, časem a prostorem neomezené, proto taková blaženost.
4) Krása - Ano, nepopsatelná krása.
5) Láska - Není ničím omezená, žádnou formou, žádným projevem.
6) Jako pohádka - Ne, je to dokonale skutečné.
7) Bližní - Je Láskou
8) Bůh - Je Láskou, není tu žádná oddělenost bližního od Boha.
9) Nenávist - Tady nic takového neexistuje, nepřipadá to v úvahu
10) Dualita - Je tou pohádkou, která není skutečností.

[honzam]

Na doplnění ještě jeden fundovaný popis ke čtení i poslechu.

https://jung.sneznik.cz/zivot/septem-sermones-ad-mortuos

On jest nejmocnějším Stvořením a v něm se stvoření děsí sebe sama.

On jest zjeveným odporem Stvoření vůči Plérómatu a jeho nicotě.

On jest hrůzou syna před matkou.

On jest láskou matky k synovi.

On jest nádherným uchvácením země i krutostí nebes.

Člověk zkamení před jeho tváří.

Před ním není otázky a není odpovědi.

On jest životem Stvoření.

On jest působením Rozlišenosti.

On jest láskou člověka.

On jest řečí člověka.

On jest jasem i stínem člověka.

On jest šalebnou skutečností.

[honzam]

Hurisky z Kyjeva!

https://kiev-foto.info/en/architecture/ancient-buildings/3354-2-1-olhynska-street-house-with-winged-houris-late-19th-century

[Nic]

Úvod do Septem Sermones ad Mortuos
„Sedm kázání mrtvým“, Septem Sermones ad Mortuos , by se dalo nejlépe popsat jako „souhrnné odhalení Červené knihy “. Je to jediná část nápaditého materiálu obsaženého v rukopisech Červené knihy, kterou CG Jung během svého života víceméně veřejně sdílel. Abychom pochopili důležitost septemských kázání , musíme porozumět událostem stojícím za napsáním samotné Červené knihy – což je úkol, který nakonec usnadnilo epochální vydání Jungovy Červené knihy v říjnu 2009 (CG Jung, The Red Book: Liber Novus , ed. Sonu Shamdasani, Norton, 2009). Rozsáhlý úvod a poznámky Dr. Shamdasaniho k textu Červené knihy poskytují množství dříve nedostupné primární dokumentace o tomto klíčovém období Jungova života.

Červená kniha na stole CG Junga
Červená kniha - Liber Novus
Klikněte pro objednání na Amazon.com

V listopadu 1913 Carl Jung zahájil mimořádný výzkum psychiky neboli „duše“. Nazval to svou „konfrontací s nevědomím“. Během tohoto období Jung záměrně vstoupil do imaginativních nebo „vizionářských“ stavů vědomí. Vize intenzivně pokračovaly od konce roku 1913 přibližně do roku 1917 a poté kolem roku 1923 odezněly. Jung pečlivě zaznamenal tuto imaginativní cestu do šesti osobních deníků potažených černě (označovaných jako „Černé knihy“); tyto zápisníky poskytují datovanou chronologickou knihu jeho vizí a dialogů s jeho Duší.

Počínaje koncem roku 1914 začal Jung přepisovat z časopisů Černé knihy návrh rukopisu své legendární Červené knihy , osvětleného svazku o velikosti folia v kůži vázaného, ​​který vytvořil, aby obsahoval formální záznam své cesty. Jung opakovaně prohlásil, že vize a imaginativní zážitky zaznamenané v Červené knize obsahovaly jádro všech jeho pozdějších děl.

Jung během svého života udržoval Červenou knihu v soukromí, takže z ní mohlo číst jen několik členů jeho rodiny a spolupracovníků. Jediná část tohoto vizionářského materiálu, kterou se Jung rozhodl vydat v omezeném oběhu, byla Septemská kázání, která nechal soukromě vytisknout v roce 1916. ( Kliknutím zobrazíte stránku z původního tisku ) Jung během svého života příležitostně dával kopie této malé knihy přátelům a studentům, ale byl k dispozici pouze jako dárek od samotného Junga a nikdy nebyl nabízen k veřejnému prodeji nebo distribuci. Když v roce 1962 vyšly Jungovy autobiografické paměti Memories, Dreams, Reflections , byly jako příloha zařazeny Septem Sermones ad Mortuos .

Až donedávna zůstávalo nejasné, jak přesně souvisí Septem Sermones ad Mortuos se skrytými materiály Červené knihy. Po Jungově smrti v roce 1961 byl veškerý přístup k Červené knize odepřen jeho dědici. Konečně v říjnu 2009, téměř padesát let po Jungově smrti, vydala rodina CG Junga Červenou knihu k publikaci v krásné faksimilní edici, kterou editoval Sonu Shamdasani. S tímto ústředním Jungovým dílem, které je nyní v ruce, zjišťujeme, že Sedm kázání mrtvým ve skutečnosti tvoří závěrečné stránky návrhů rukopisů Červené knihy; verze přepsaná pro Červenou knihu se liší jen nepatrně od textu vydaného v roce 1916, nicméně Červená kniha obsahuje po každém z kázání další zesilující homilii Filemona (Jungova duchovního průvodce). [ Červená kniha, str. 346-54]

Na základě jejich kontextu, hlasu, obsahu a historie navrhuji, aby se Septem Sermones ad Mortuos nyní správně popsala jako „souhrnné odhalení Červené knihy“. Viděno v tomto světle, je pochopitelné, proč si Jung vybral tuto jednu část svých „zjevení“ pro tisk a distribuci mezi své učedníky.

Jungův obraz s názvem 'Septem Sermones'
Jungův obraz s názvem „Septem Sermones ad Mortuous“ – dokončen kolem roku 1918 při práci na Liber Novus a následně darován HG Baynesovi
Ke konci svého života mluvil Jung s Anielou Jaffe o Septemových kázáních a vysvětlil, „že diskuse s mrtvými [v Sedmi kázáních] tvořily předehru toho, co následně sdělí světu, a že jejich obsah předvídal jeho pozdější knihy "Od té doby jsou pro mě mrtví stále zřetelnější jako hlasy nevyřešených a nevykoupených." “ [ Červená kniha , str. 346 n78] Jungovo rozhodnutí v roce 1916 publikovat toto jediné souhrnné prohlášení ze spisů Červené knihy svědčí o důležitosti, kterou připisoval Sedmi kázání. V této souvislosti Jung poznamenal k Aniele Jaffe:

Léta…, kdy jsem sledoval vnitřní obrazy, byly nejdůležitějším obdobím mého života. Od toho se má odvíjet vše ostatní. Začalo to tehdy a na pozdějších detailech už nezáleží. Celý můj život spočíval ve vypracovávání toho, co vytrysklo z nevědomí a zaplavilo mě jako záhadný proud a hrozilo, že mě zlomí. To byly věci a materiál na víc než jen jeden život.

Všechno později bylo pouze vnější klasifikací, vědeckým zpracováním a integrací do života. Ale numinózní začátek, který obsahoval všechno, byl tehdy.“

V knize Memories, Dreams, Reflections Jung podává jednu zprávu o tom, jak vznikla Septemská kázání (níže uvedená neděle je pravděpodobně neděle 30. ledna 1916):

Začalo to neklidem, ale nevěděl jsem, co to znamená nebo co po mně "oni" chtějí. Všude kolem mě vládla zlověstná atmosféra. Měl jsem zvláštní pocit, že vzduch je plný strašidelných bytostí. Pak jakoby v mém domě začalo strašit....

Kolem páté hodiny odpoledne v neděli začal zběsile zvonit domovní zvonek...ale nikdo nebyl v dohledu. Seděl jsem poblíž zvonku a nejenže jsem ho slyšel, ale viděl jsem, jak se pohybuje. Všichni jsme na sebe jen zírali. Atmosféra byla hustá, věřte mi! Pak jsem věděl, že se něco musí stát. Celý dům byl zaplněn, jako by tam byl přítomen dav plný duchů. Byli nacpaní hluboko až ke dveřím a vzduch byl tak hustý, že se stěží dalo dýchat. Pokud jde o mě, celý jsem se třásl otázkou: "Proboha, co to je?" Potom sborově vykřikli: "Vrátili jsme se z Jeruzaléma, kde jsme nenašli to, co jsme hledali." To je začátek septemských kázání . ( Vzpomínky, sny, úvahy , str. 190-1)
Pečlivé čtení Červené knihy (včetně bohatých poznámek, které poskytl editor Sonu Shamdasani) poskytuje další kontextové informace. Shamdasani zahrnuje v příloze klíčový deníkový záznam z Jungovy Černé knihy 5 ze dne 16. ledna 1916 [ Červená kniha, příloha C, str. 370-1]. V tomto příspěvku mu Jungova duše odhaluje kosmologickou vizi, která se plně rozvine o dva týdny později v Sedmi kázáních mrtvým . Během těchto týdnů Jung načrtl do svého deníku obrysy své první „mandaly“, Systema Munditotius , která tvoří schéma vize zprostředkované v Kázání [ Červená kniha, Příloha A, str. 363-4]. Sedm kázání je zaznamenáno v deníkových záznamech v Černé knize 6, datované od 31. ledna do 8. února 1916.

V původním deníku o odhalení (Černá kniha 6) je sám Jung hlasem, který mluví Sedm kázání mrtvým. Ve verzi přepsané do rukopisu Červené knihy Jung dává Filemonovi jako hlas pronášející kázání. Zajímavé je, že o několik stránek později, na poslední stránce rukopisu Červené knihy, je Filemon ztotožňován s historickým gnostickým prorokem Simonem Magusem. Když Jung následně přepsal kázání pro tisk jako samostatný text, byla kázání pseudepigraficky připsána dalšímu historickému gnostickému učiteli z druhého století, Basilidesovi z Alexandrie. Tak se Jung, Filemon, Simon Magus a Basilides nakonec spojili dohromady hlasem gnostického proroka, který pronáší Septem Sermones ad Mortuos .

Pro podrobné zhodnocení Jungových gnostických studií v období, kdy komponoval Sedm kázání mrtvým, doporučujeme přednášku Dr. Lance Owense: Hledání kořenů: CG Jung a tradice gnóze .

Sermo I


Mrtví se vrátili z Jeruzaléma, kde nenašli, co hledali. Modlili se, abych je pustil dovnitř a prosili o mé slovo, a tak jsem začal učit.

Harken: Začínám s nicotou. Nicota je totéž co plnost. V nekonečnu není plné o nic lepší než prázdné. Nicota je prázdná i plná. Stejně tak byste mohli říci něco jiného o nicotnosti, jako například bílá je to, nebo černá, nebo znovu, není, nebo je. Věc, která je nekonečná a věčná, nemá žádné vlastnosti, protože má všechny vlastnosti.

Tuto nicotu nebo plnost nazýváme PLÉROMA. V tom ustává myšlení i bytí, protože věčné a nekonečné nemají žádné vlastnosti. V něm není žádná bytost, protože by se pak odlišoval od pleroma a měl by vlastnosti, které by ho odlišovaly jako něco odlišného od pleroma.

V pleromu není nic a všechno. Je zcela bezvýsledné přemýšlet o pleromu, protože by to znamenalo samorozpuštění.

https://gnosis-org.translate.goog/libra ... _tr_pto=sc

[honzam]

Hurisky na domě jsou výmluvné, ale podstatu té krásy nevystihují.

http://www.cm-fatima.cz/m/zjeveni-ve-fatime-17/

Už v druhém dopise jsem předložila pochybnost, která mě trápila od 13. června do 13. července a která v tomto zjevení zmizela.

Tedy: tajemství spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit.

První bylo tedy vidění pekla.

Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponoření démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly neseny plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach. Démony bylo možné rozpoznat podle hrozných a odporných zvířecích tvarů – úděsných a neznámých, ale průhledných a černých. Toto vidění trvalo chvilku. Děkujeme naší dobré nebeské Matce, která nám na začátku (v prvním zjevení) slíbila, že nás přivede do nebe; myslím, že jinak bychom byli zemřeli děsem a hrůzou.

Pak jsme pozvedli oči k Madoně, která nám dobrotivě a smutně řekla: Viděli jste peklo, kam upadají duše ubohých hříšníků. Aby byly zachráněny, chce Bůh zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestliže lidé udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání a navrátí se jim pokoj.

Fatima 2020 2nd Apparition, Mother Mary shows her Immaculate Heart

[honzam]

Dávám sem celý text, který vyznívá jako naléhavé volání o pomoc.

https://www.cirkev.cz/cs/aktuality/220323text-k-zasveceni-ukrajiny-a-ruska-neposkvrnenemu-srdci-panny-marie

Text k zasvěcení Ukrajiny a Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie
23. 3. 2022, 11.15

Vatikán zaslal biskupům dopis i text modlitby k úkonu zasvěcení Ukrajiny a Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, který povede papež František 25. března v 17.00 hodin. Svatý otec zároveň vyzval, aby se k tomuto obřadu připojili věřící po celém světě. Přinášíme oficiální český překlad textu úkonu zasvěcení i dopisu papeže Františka biskupům.

ÚKON ZASVĚCENÍ NEPOSKVRNĚNÉMU SRDCI PANNY MARIE

Maria, Matko Boží a Matko naše, v této přetěžké hodině se utíkáme k tobě. Ty jsi Matka, miluješ nás, znáš nás a víš o všem, co nám leží na srdci. Matko milosrdenství, tolikrát jsme zakusili tvou starostlivou péči, tvou přítomnost, přinášející pokoj, protože nás pokaždé přivedeš k Ježíši, knížeti Pokoje.

Zbloudili jsme na cestě pokoje. Zapomněli jsme na poučení z tragédií uplynulého století, na miliony padlých obětí světových válek. Nedostáli jsme závazkům, které jsme na sebe jako Společenství národů vzali, zrazujeme touhy po míru a naději jednotlivých národů a mladých lidí. Roznemohli jsme se žádostivostí, uzavřeli jsme se do svých nacionalistických zájmů, zatvrdili jsme se svou lhostejností, paralyzovali se egoismem. Zalíbilo se nám ignorovat Boha, žít ve svých lžích, živit svou agresivitu, utiskovat lidské životy a hromadit zbraně. Přitom všem jsme zapomněli, že jsme ochránci svého bližního, ochránci společného domova světa. Válkou jsme zpustošili zahradu Země, hříchem jsme zranili srdce našeho Pána, který si přeje, abychom si byli navzájem bratry a sestrami. Vůči všem a vůči všemu jsme se stali netečnými, s výjimkou svého já. Se zahanbením voláme: Odpusť nám, Pane!

Uprostřed bídy hříchu, vyčerpanosti a slabosti, tajemství nespravedlnosti zla a války, nám ty svatá Matko, opakuješ, že Bůh nás neopouští, naopak na nás stále láskyplně hledí, v touze odpustit nám, pomoci nám znovu vstát. Vždyť nám daroval Tebe a ve Tvém Neposkvrněném srdci vytvořil útočiště pro církev a pro lidstvo.

Byla jsi nám dána z Boží dobroty, abys nás těch nejdrsnějších zvratech dějin vedla za ruku.

Utíkáme se proto k tobě, tlučeme na dveře tvého srdce my, tvé milované děti, za kterými se neúnavně v každé době vydáváš a zveš je, aby se obrátily. Přijď na pomoc v této temné hodině a povzbuď nás. Zopakuj každému z nás: „Cožpak tu nejsem já, tvoje matka?“ Ty dokážeš zlomit okovy našeho srdce, strhnout hradby naší doby. V tebe vkládáme svou důvěru. Máme jistotu, že zvláště ve chvíli zkoušky neodmítneš naše úpěnlivé prosby a přispěcháš nám na pomoc.

Tak tomu bylo i v Káně Galilejské, kdy jsi uspíšila hodinu Ježíšova zásahu a ukázala tak světu jeho první znamení. Když se svatební slavnost proměnila ve smutek, řekla jsi: „Už nemají víno“ (Jan 2,3). Pověz to znovu Bohu, Matko, protože víno naší naděje se vyprázdnilo, radost pohasla, bratrství se rozptýlilo. Provinili jsme se proti lidskosti, poničili jsme mír. Stali jsme se schopnými jakéhokoli násilí, jakékoli destrukce. Naléhavě potřebujeme tvou mateřskou pomoc.

Přijmi tedy, Matko, tuto naši úpěnlivou prosbu.

Hvězdo mořská, nedopusť, abychom ztroskotali v bouři války.

Archo nové úmluvy, buď inspirací našim plánům a cestou ke smíření.

Země Nebe, přiveď na svět znovu Boží svornost.

Uhas nenávist, umlč mstu, nauč nás odpuštění.

Osvoboď nás od války, uchraň svět jaderné hrozby.

Královno růžence, oživ v nás touhu po modlitbě a po lásce.

Královno lidské rodiny, ukaž národům cestu bratrství.

Královno míru, získej světu mír.

Kéž tvůj pláč, Matko, pohne naším zatvrzelým srdcem. Slzy, které jsi pro nás vylila, ať dají znovu rozkvést tomuto údolí, které spálila naše nenávist. I když řinčení zbraní neutichá, tvá modlitba ať nás dovede k pokoji. Svou mateřskou dlaní se dotkni všech trpících, všech, kdo prchají uprostřed bombardování. Ve své mateřské náruči potěš ty, kdo jsou nuceni opustit svůj domov, svou zem. Tvé bolestné srdce ať v nás probudí soucit a pomůže nám otevřít naše domovy, abychom se ujali zraněných a odvržených lidí.

Svatá Boží Matko, stojící pod křížem, Ježíš pohleděl na učedníka stojícího vedle tebe a řekl ti: „Hle, tvůj syn“ (Jan 19,26). Svěřil ti tak každého z nás. Učedníkovi, a v něm každému z nás, řekl: „Hle, tvá matka“ (verš 27). Matko, toužíme tě nyní přivést do svého života a do svých dějin. Lidstvo, zničené a ztrápené, stojí pod křížem spolu s tebou. Chce se svěřit tobě, skrze tebe se zasvětit Kristu. Ukrajinský národ a ruský národ tě s láskou uctívá, k tobě se utíká. Pro ně, a pro všechny národy ničené válkou, hladem, nespravedlností a bídou, zní tlukot tvého srdce.

Matko Boží a Matko naše, proto se svěřujeme tobě a zasvěcujeme tvému Neposkvrněnému srdci nás samotné, církev a celé lidstvo, zvláště Rusko a Ukrajinu. Přijmi tento náš úkon, který vykonáváme s láskou a důvěrou, dej, ať skončí válka, zajisti světu mír. Tvé „ano“, které jsi ze srdce vyslovila, otevřelo brány dějin Knížeti pokoje. Věříme, že skrze tvé srdce se znovu vrátí mír. Tobě proto zasvěcujeme budoucnost celé lidské rodiny, potřeby a očekávání lidí, úzkosti i naděje světa.

Skrze tebe ať se na zemi rozhostí Boží milosrdenství a pokojný tep míru začne znovu pulsovat v našich dnech. Ženo, která jsi opakovala své „ano“, na kterou sestoupil Duch Svatý, uveď nás do Božské harmonie. Ty, která jsi životodárným pramenem naděje, napoj naše žíznívá srdce. Ty, která jsi utvářela Ježíšovo lidství, učiň z nás tvůrce společenství, ty, která jsi kráčela po našich cestách, doveď nás na stezku pokoje.

Amen.

-------------------------------------------

Zasvětit také znamená obeznámit někoho s něčím. V tomhle případě Rusko a potažmo celý svět se srdcem nebeské matky.

Zopakuj každému z nás: „Cožpak tu nejsem já, tvoje matka?“ Ty dokážeš zlomit okovy našeho srdce, strhnout hradby naší doby. V tebe vkládáme svou důvěru. Máme jistotu, že zvláště ve chvíli zkoušky neodmítneš naše úpěnlivé prosby a přispěcháš nám na pomoc.

Dost idealistická představa. Moc nevěřím, že tady někdo zbavený okovů a schopný překonat náboženské hradby doby na svátek upřímně ze srdce popřeje. Přitom by si to každá z nich tak zasloužila.