Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[Alaja]

Musíš trošku přemýšlet. Jako perverzní vidím, když někdo často píše o příšerných mukách nebo o výkalech. Např. když je pro něj člověk vakem plných fekálií a moči atd. Když je vidět, že si na to potrí, tak to vidím jako perverzní. Já si na to nepotrpím. Kapišto?

On jen cituje to, co se naučil z Buddhovo súter - opravdu je tam psáno, že se mniši mají dívat na své tělo jako na kožený měch plný masa, kostí a oněch tekutin. Mají se naučit být k tomu hmotnému tělu lhostejným, ať se mu děje cokoli....

[Trini]

Musíš trošku přemýšlet. Jako perverzní vidím, když někdo často píše o příšerných mukách nebo o výkalech. Např. když je pro něj člověk vakem plných fekálií a moči atd. Když je vidět, že si na to potrí, tak to vidím jako perverzní. Já si na to nepotrpím. Kapišto?

On jen cituje to, co se naučil z Buddhovo súter - opravdu je tam psáno, že se mniši mají dívat na své tělo jako na kožený měch plný masa, kostí a oněch tekutin. Mají se naučit být k tomu hmotnému tělu lhostejným, ať se mu děje cokoli....

Zajímavé je, že on to nepsal o svém tělě, ale o těle krásné dívky. Zřejmě se tímto způsobem mají zbavit sexuální touhy. Dívají se na krásnou divku a sugerují si: fek... a m... To vidím jako perverzní. Navíc si tím sugerují, že vina je venku - na ženě. Ramana radil svému žáku, aby se postavil na sluncem rozpálený kámen, když ho přepadla touha pohledem na krásnou dívku. Brutální, ale dívka zůstala krásná a bylo jasné, že touha je v něm. Bolestí touha zmizela, i když krásná dívka nezmizela.

[Nic]

Ještě se vrátím k tomuhle:

...vzpomněla jsem si při to na vyprávění jedné ženy, jak její přítel na JZ loudil na ostatních ženách erotické esemesky, které si pak četl společně s tím místním Nic, které se u toho mlátilo smíchy. Není nad hravost...

Vím zcela bezpečně, že se mi nikdo nechlubil se žádnými vylouděnými erotickými esemeskami. Něco takového by mi vůbec nepřipadalo ani vtipné a ani k chlubení hodné.

Někdo možná zaměňuje duchovní lásku, kdy například Mooji zbožňuje, miluje a objímá každého na potkání, za tělesnou, erotickou lásku.

To, co se u Probuzeného děje, je sjednocení energií těla, mysli a Vědomí v jednu energii a díky tomu spojení v srdci, o kterém mluví například Mooji, je absolutně naplňující a není třeba ještě něco víc. Proto podle mě ani Saranu není třeba podezřívat z nějaké perverznosti, jen proto, že žije v celibátu jako mnich.

Pokud Poli měla někoho hluboce a upřímně ráda a ten dotyčný nedokázal splnit její očekávání, tak mě to mrzí.

Ale neznamená to, že když Probuzený, například Mooji zbožňuje jednu bytost, že když zbožňuje další bytost, že by to měla být zrada.

Matka může také milovat všechny své děti. A žádné z nich se nemusí cítit provinile za to, že je milované.

[Trini]

On jen cituje to, co se naučil z Buddhovo súter - opravdu je tam psáno, že se mniši mají dívat na své tělo jako na kožený měch plný masa, kostí a oněch tekutin. Mají se naučit být k tomu hmotnému tělu lhostejným, ať se mu děje cokoli....

Jako obzvláště strašlivé, vidím, že tvrdí o miminech, jak jsou nenávistná a chamtivá. Za to rodiče jsou prý trpěliví a snaží se to ta zlá mimina odnaučit.

Zlatej Dušek.

"Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes."

[Alaja]

Nic
Ještě se vrátím k tomuhle:

Pokud Poli měla někoho hluboce a upřímně ráda a ten dotyčný nedokázal splnit její očekávání, tak mě to mrzí.

Nevím co ti o mne onen hoch napovídal, ale mohu jen konstatovat, že k nějakému sbližování nikdy nedošlo, ani z mé strany.....a ani po citové stránce....ostatně, znala jsem ho jen z netu, tak jako tebe...

[honzam]

Asi většina lidí je schopná vnímat svět tak, že dobro a zlo jsou pro ně více či méně relativní a většina si i uvědomuje, že v průběhu života se u člověka dost věcí mění a týká se to i názorů na to, co je dobré/vhodné a co ne. Klasický příklad je například rozhodnutí k vegetariánství. Když si pocit dobra a zla představím jako dva opačné póly, mohlo by to fungovat tak, že když se považuji za v jádru dobrého (většina lidí, ne všichni), tak budu sympatizovat s tím, co považuji za dobré, bude mne to přitahovat. Může to jít až tak daleko, že k tomu všemu dobrému budu cítit lásku. K tomu zlému pak budu vnímat odpor.

Pak se stane, jak takhle bloudím na duchovní cestě, že odevzdám svou existenci pro nějaké vyšší dobro ostatních bytostí, začnou se dít zvláštní v literatuře nepopsané věci, až to dospěje k jakémusi přepólování přes neutrální stav bez sympatií a lásky. Po průchodu začnu nahlížet to odevzdání se jako příspěvek nějakému vyššímu zlu a sám sebe vidět jako to samé zlo. Jako v jádru zlo konající zlo a sympatizující s tím vším zlem. Jako zlo, které navíc ví, že normální lidé to vykonané zlo mohou většinou vnímat jako dobro, protože navenek se nic moc na mém fungování ve vztahu k druhým nezměnilo. Své děti můžu začít opět milovat jako ega-jáčka z mého ega-jáčka zrozené. Můžu cítit lásku k jejich individualitě a vzájemnému soupeření na tomhle světě jako zlo ke zlu. Můžu i předpokládat, že v úplné jednotě to zlo nebude rušené ani náznakem dobra a bude té lásky a krásy plné.

Nejsem si jistý, jestli to takhle opravdu může fungovat. Přijde mi, že je pro mě čím dál víc přirozenější prožívat sebe sama jako zlo ve vztahu k osvícení. Jako to, co ty děti v sobě musí zabít, aby se vysvobodily z mého vlivu, který zdědily.

Přemýšlel jsem, jak to mé odevzdání Boží podstaty Ďáblu v principu funguje ...

Je tu prostor vědomí, v něm člověk a pocity dobra. Ten člověk jakoby odevzdá vědomí "vyšší moci", později zjistí, že ta moc je asi ďábelská a postupně se promění v rohatou potvoru rodící hady. Nakonec je tu vědomí (pro tu rohatou potvoru neohraničené tělo) a v něm ta rohatá entita a pocity zla. Vlastně rohatá potvora dostala od člověka to vědomí, které se pak naplnilo zlem.

Pro mě je to asi jediná možná cesta k Janě a ke vzájemnému porozumění, kdy ji opět dokážu milovat jako služebníka zla. Tahle dnešní dámská jízda je skvělá a myslím si, že tu lásku k Janě dokážu oživit.

[Alaja]

On jen cituje to, co se naučil z Buddhovo súter - opravdu je tam psáno, že se mniši mají dívat na své tělo jako na kožený měch plný masa, kostí a oněch tekutin. Mají se naučit být k tomu hmotnému tělu lhostejným, ať se mu děje cokoli....

Jako obzvláště strašlivé, vidím, že tvrdí o miminech, jak jsou nenávistná a chamtivá. Za to rodiče jsou prý trpěliví a snaží se to ta zlá mimina odnaučit.

Zlatej Dušek.

"Amen, pravím vám: Neobrátíte-li se a nebudete-li jako děti, jistě nevejdete do království Nebes."

Moje mimina taky nebyla chamtivá či nenávistná...asi jsme měly kliku... ( a nebo jsme se dobře o ně staraly - nakrmily, vykoupaly, přebalily, pochovaly..)

To víš, takové hladové mimino tam někde kdesi na východě, je holt uplakané a chytá se každého předmětu v doufání, že z něho poteče trochu mléka....
( neboli nenávistné a chamtivé..)

[Nic]

Asi většina lidí je schopná vnímat svět tak, že dobro a zlo jsou pro ně více či méně relativní a většina si i uvědomuje, že v průběhu života se u člověka dost věcí mění a týká se to i názorů na to, co je dobré/vhodné a co ne. Klasický příklad je například rozhodnutí k vegetariánství. Když si pocit dobra a zla představím jako dva opačné póly, mohlo by to fungovat tak, že když se považuji za v jádru dobrého (většina lidí, ne všichni), tak budu sympatizovat s tím, co považuji za dobré, bude mne to přitahovat. Může to jít až tak daleko, že k tomu všemu dobrému budu cítit lásku. K tomu zlému pak budu vnímat odpor.

Pak se stane, jak takhle bloudím na duchovní cestě, že odevzdám svou existenci pro nějaké vyšší dobro ostatních bytostí, začnou se dít zvláštní v literatuře nepopsané věci, až to dospěje k jakémusi přepólování přes neutrální stav bez sympatií a lásky. Po průchodu začnu nahlížet to odevzdání se jako příspěvek nějakému vyššímu zlu a sám sebe vidět jako to samé zlo. Jako v jádru zlo konající zlo a sympatizující s tím vším zlem. Jako zlo, které navíc ví, že normální lidé to vykonané zlo mohou většinou vnímat jako dobro, protože navenek se nic moc na mém fungování ve vztahu k druhým nezměnilo. Své děti můžu začít opět milovat jako ega-jáčka z mého ega-jáčka zrozené. Můžu cítit lásku k jejich individualitě a vzájemnému soupeření na tomhle světě jako zlo ke zlu. Můžu i předpokládat, že v úplné jednotě to zlo nebude rušené ani náznakem dobra a bude té lásky a krásy plné.

Nejsem si jistý, jestli to takhle opravdu může fungovat. Přijde mi, že je pro mě čím dál víc přirozenější prožívat sebe sama jako zlo ve vztahu k osvícení. Jako to, co ty děti v sobě musí zabít, aby se vysvobodily z mého vlivu, který zdědily.

Přemýšlel jsem, jak to mé odevzdání Boží podstaty Ďáblu v principu funguje ...

Je tu prostor vědomí, v něm člověk a pocity dobra. Ten člověk jakoby odevzdá vědomí "vyšší moci", později zjistí, že ta moc je asi ďábelská a postupně se promění v rohatou potvoru rodící hady. Nakonec je tu vědomí (pro tu rohatou potvoru neohraničené tělo) a v něm ta rohatá entita a pocity zla. Vlastně rohatá potvora dostala od člověka to vědomí, které se pak naplnilo zlem.

Pro mě je to asi jediná možná cesta k Janě a ke vzájemnému porozumění, kdy ji opět dokážu milovat jako služebníka zla. Tahle dnešní dámská jízda je skvělá a myslím si, že tu lásku k Janě dokážu oživit.

Tys Janu někdy miloval jako služebníka zla? Byl jsi kamarád. Jeden čas jsme si rozuměli. Možná si budeš rozumět s někým jiným.

Se mnou si možná budeš rozumět, až sám sebe poznáš tak, jak Tě poznávám já, jako to, co je zlem nedotčeno.

[Alaja]

Tahle dnešní dámská jízda je skvělá a myslím si, že tu lásku k Janě dokážu oživit.

Ty jsi mužský, tak by jsi mi mohl pomoci vyřešit jeden rébus:
Co chlapy z diskusních for zajímá a přitahuje na té Nic, že jsou ochotni pro ni udělat bůhvíco, zatímco pro jiné by to nikdy neudělali?

[honzam]

Tys Janu někdy miloval jako služebníka zla? Byl jsi kamarád. Jeden čas jsme si rozuměli. Možná si budeš rozumět s někým jiným.

Se mnou si možná budeš rozumět, až sám sebe poznáš tak, jak Tě poznávám já, jako to, co je zlem nedotčeno.

Kdysi dávno to bylo jen v dobrém, teď můžu být kamarád v dobrém i ve zlém. Není tak důležité, jestli Ty něco vnímáš jako milované dobro a já jako milované zlo. Podstatná je ta láska k lásce.

[honzam]

Tahle dnešní dámská jízda je skvělá a myslím si, že tu lásku k Janě dokážu oživit.

Ty jsi mužský, tak by jsi mi mohl pomoci vyřešit jeden rébus:
Co chlapy z diskusních for zajímá a přitahuje na té Nic, že jsou ochotni pro ni udělat bůhvíco, zatímco pro jiné by to nikdy neudělali?

Z mužského už zbyla jen rozpadající se hromada masa, krve, moči a výkalů. Asi je přitahuje to zlo.

[Alaja]

Z mužského už zbyla jen rozpadající se hromada masa, krve, moči a výkalů. Asi je přitahuje to zlo.

Aha, takže je v tom něco jako domina...
Víš, sledovala jsem to na obou forech Jz, pak na poradně....a pořád je to stejné....takže jsem byla zvědavá, proč jsou ti chlapy z toho Nic tak najednou...přeměněni...(a že jich bylo docela hodně)

[honzam]

Z mužského už zbyla jen rozpadající se hromada masa, krve, moči a výkalů. Asi je přitahuje to zlo.

Aha, takže je v tom něco jako domina...

Zlá přísná učitelka usměrňující rákoskou zlobivé žáky.

[Nic]

Zlá přísná učitelka usměrňující rákoskou zlobivé žáky.

[honzam]

Zlá přísná učitelka usměrňující rákoskou zlobivé žáky.

[Nic]

Když prohlédnu všechny klamy a mámení, všechny Tvé převleky, všechno, co jsi na sebe vzalo a co zase odložíš,

tak vidím jen nádherné zářivé světlo,

štěstí zbožňovaného dítěte.

Chtěl ses dotknout lásky.

Patříš jí.

Patří Ti veškerá její moc i sláva, krása a radost,

patříš Božímu království.

Můžeš zapomenout na ohnivé jezero,

kde končí žalobce.

Nemáš s ním nic společného.

[Alaja]

Když prohlédnu všechny klamy a mámení, všechny Tvé převleky, všechno, co jsi na sebe vzalo a co zase odložíš,

tak vidím jen nádherné zářivé světlo,

štěstí zbožňovaného dítěte.

Chtěl ses dotknout lásky.

Patříš jí.

Patří Ti veškerá její moc i sláva, krása a radost,

patříš Božímu království.

Můžeš zapomenout na ohnivé jezero,

kde končí žalobce.

Nemáš s ním nic společného.

A ta dámská jízda bude potrestána....
No jo, jsou to jen ženský, ty se dají těžko ovládnout tou rákoskou, která platí jen na chlapy....

[honzam]

Když prohlédnu všechny klamy a mámení, všechny Tvé převleky, všechno, co jsi na sebe vzalo a co zase odložíš,

tak vidím jen nádherné zářivé světlo,

štěstí zbožňovaného dítěte.

Chtěl ses dotknout lásky.

Patříš jí.

Patří Ti veškerá její moc i sláva, krása a radost,

patříš Božímu království.

Můžeš zapomenout na ohnivé jezero,

kde končí žalobce.

Nemáš s ním nic společného.

Všichni patří lásce, kterou jsem. To je tak krásné.

[honzam]

A ta dámská jízda bude potrestána....
No jo, jsou to jen ženský, ty se dají těžko ovládnout tou rákoskou, která platí jen na chlapy....

Jsou to ještě nezkušené učitelky bez dostatečných vědomostí a zkušeností při práci s dětmi. Ještě neumějí nadržovat šprtům a zasednout si na neukázněné výtržníky, kteří si myslí, že škola je holubník.

[Alaja]

A ta dámská jízda bude potrestána....
No jo, jsou to jen ženský, ty se dají těžko ovládnout tou rákoskou, která platí jen na chlapy....

Jsou to ještě nezkušené učitelky bez dostatečných vědomostí a zkušeností při práci s dětmi. Ještě neumějí nadržovat šprtům a zasednout si na neukázněné výtržníky, kteří si myslí, že škola je holubník.

No, já si nikdy diskusní duchovní stránky nepletla se seznamkou...