Jednota s Ďáblem - na vlastní nebezpečí!

[Alaja]

No, já si nikdy diskusní duchovní stránky nepletla se seznamkou...

Třeba ještě uvidíme, jak se mnich seznámí s bezpodmínečnou láskou, které patří.

Možná se s ní, s touto bezpodmínečnou láskou, už seznámil osobně, kdo ví, v Čechách přece nějakou chvíli pobýval a jezdil sem, tam, onam.......a pak teprve začal psát na poradnu...

[honzam]

Kdyby se všichni lidé rozhodli, že se nebudou věnovat pohlavnímu styku, což je samozřejmě fantasmagorie, "všichni" lidé se takhle nikdy nerozhodnou,
tak by následovala přiměřená fantasmagorie, a tedy, že by se děti objevovaly na světě samy od sebe, spontánně, nikoliv z matčina lůna. (To je totiž způsob, jakým se děti rodí v nebi. V Buddhistickém nebi bohové nemají pohlavní styk, pouze se "dotýkají". Děti se objevují samy od sebe na vhodných místech domu toho kterého boha, plně dospělé, podobné lidským bytostem ve věku 20 let, oblečené, schopné mluvit a užívat si nebeských rozkoší.)

Krásná pohádka pro děti. Podle mě je to v nebi i v pekle stejné.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Smaragdov%C3%A1_deska

1) Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci.

[Trini]

Kdyby se všichni lidé rozhodli, že se nebudou věnovat pohlavnímu styku, což je samozřejmě fantasmagorie, "všichni" lidé se takhle nikdy nerozhodnou,
tak by následovala přiměřená fantasmagorie, a tedy, že by se děti objevovaly na světě samy od sebe, spontánně, nikoliv z matčina lůna. (To je totiž způsob, jakým se děti rodí v nebi. V Buddhistickém nebi bohové nemají pohlavní styk, pouze se "dotýkají". Děti se objevují samy od sebe na vhodných místech domu toho kterého boha, plně dospělé, podobné lidským bytostem ve věku 20 let, oblečené, schopné mluvit a užívat si nebeských rozkoší.)

Krásná pohádka pro děti. Podle mě je to v nebi i v pekle stejné.

Myslím, že lidé v Myanmaru tomu věří. Buddhističtí mnichové tam mají velké slovo a v podstatě je vedou.

[Alaja]

mnich Sarana píše:
Kdyby se všichni lidé rozhodli, že se nebudou věnovat pohlavnímu styku, což je samozřejmě fantasmagorie, "všichni" lidé se takhle nikdy nerozhodnou,
tak by následovala přiměřená fantasmagorie, a tedy, že by se děti objevovaly na světě samy od sebe, spontánně, nikoliv z matčina lůna. (To je totiž způsob, jakým se děti rodí v nebi. V Buddhistickém nebi bohové nemají pohlavní styk, pouze se "dotýkají". Děti se objevují samy od sebe na vhodných místech domu toho kterého boha, plně dospělé, podobné lidským bytostem ve věku 20 let, oblečené, schopné mluvit a užívat si nebeských rozkoší.)

To se jen v tom buddhistickém nebi zrozují duše lidí, co zemřeli na Zemi a částečně pochopili Buddhovo učení...

Když si k tomu přidáme další fantasmagorii, a to, že všichni lidé (zatím 7 miliard) pochopí a částečně přijmou ono učení, tak bude v těch šesti budhistických nebí dost narváno....

No a kdo se pak bude chtít rozplývat a mizet v nirváně, když všichni budou dlít v nebeských krajinách a užívat si nebeských rozkoší?

[adiuv]

... že by se děti objevovaly na světě samy od sebe, spontánně, nikoliv z matčina lůna.

Je opravdu překvapivé, že někdo může uvěřit takové absurditě.

[adiuv]

V tom co učil Buddha mě zaujalo:

Nápadné na líčení probuzení je to, že zde nenalezneme ani slovo o osvobození džívy nebo átmana ze znovuzrozování. Neznamená to, že by byl Gautama objevil za pomíjivým světem něco trvalého. Právě pomíjivost tvořila obsah probuzení, proces znovuzrození, zanikání a vznikání světů. Ani čtyři ušlechtilé pravdy jako cesta ze znovuzrození a cíl nehovoří o nalezení něčeho trvalého, nýbrž o zániku strasti. Tak se zásadně lišila nejen cesta, kterou Gautama zvolil, nýbrž i její cíl od jiných indických učitelů vysvobození.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gautama_Buddha

Buddha, na rozdíl od nedualistických systémů, se nesnaží objevit nějaký jednotící princip kdesi „za“ naší zkušeností světa. Místo toho bere konkrétní fakt živé zkušenosti, s celou její směsicí kontrastů a napětí, za své východisko a celkový rámec, v němž se pokouší vystopovat centrální problém u kořene lidské existence a nabídnout způsob jeho řešení. Proto cílem buddhismu není nějaká konečná jednota, nýbrž vyhasnutí strasti, což se rovná vyřešení existenciálního dilematu na té nejzákladnější úrovni.

http://www.dhamma.wz.cz/news27cz.htm

Podle těchhle informací nešlo o poznání neduálního stavu čistého Bytí, který dualitu přesahuje.

[honzam]

Kdyby se všichni lidé rozhodli, že se nebudou věnovat pohlavnímu styku, což je samozřejmě fantasmagorie, "všichni" lidé se takhle nikdy nerozhodnou,
tak by následovala přiměřená fantasmagorie, a tedy, že by se děti objevovaly na světě samy od sebe, spontánně, nikoliv z matčina lůna. (To je totiž způsob, jakým se děti rodí v nebi. V Buddhistickém nebi bohové nemají pohlavní styk, pouze se "dotýkají". Děti se objevují samy od sebe na vhodných místech domu toho kterého boha, plně dospělé, podobné lidským bytostem ve věku 20 let, oblečené, schopné mluvit a užívat si nebeských rozkoší.)

Krásná pohádka pro děti. Podle mě je to v nebi i v pekle stejné.

Myslím, že lidé v Myanmaru tomu věří. Buddhističtí mnichové tam mají velké slovo a v podstatě je vedou.

Tady jsem našel popis vysvětlující, jak to tam mají.

https://www.mundo.cz/buddhismus

Théraváda

Nejstarší formou buddhismu je théraváda neboli učení starších, která sama sebe považuje za původní Buddhovo učení. Vychází výhradně z Pálijského kánonu a jeho komentářů. Podle tohoto učení je každý člověk zodpovědný za své duchovní blaho, a pokud si přeje dosáhnout osvícení, musí kráčet po stejné cestě jako Buddha, vzdát se pozemských zájmů a oddat se meditacím a sebeobětování. To však může v praxi dělat pouze mnich a i ten má jen velmi malou šanci, že se mu cíl podaří. Obyčejní lidé mohou pouze jednat správně, získávat si zásluhy materiální podporou mnichů a doufat, že díky dobrým činům (karmě) se v budoucím životě narodí jako mnich.

Théravádový buddhismus je tedy relativně konzervativní a převládá především na Srí Lance, v Barmě, Laosu, Thajsku a Kambodži.

[honzam]

V tom co učil Buddha mě zaujalo:

Nápadné na líčení probuzení je to, že zde nenalezneme ani slovo o osvobození džívy nebo átmana ze znovuzrozování. Neznamená to, že by byl Gautama objevil za pomíjivým světem něco trvalého. Právě pomíjivost tvořila obsah probuzení, proces znovuzrození, zanikání a vznikání světů. Ani čtyři ušlechtilé pravdy jako cesta ze znovuzrození a cíl nehovoří o nalezení něčeho trvalého, nýbrž o zániku strasti. Tak se zásadně lišila nejen cesta, kterou Gautama zvolil, nýbrž i její cíl od jiných indických učitelů vysvobození.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Gautama_Buddha

Buddha, na rozdíl od nedualistických systémů, se nesnaží objevit nějaký jednotící princip kdesi „za“ naší zkušeností světa. Místo toho bere konkrétní fakt živé zkušenosti, s celou její směsicí kontrastů a napětí, za své východisko a celkový rámec, v němž se pokouší vystopovat centrální problém u kořene lidské existence a nabídnout způsob jeho řešení. Proto cílem buddhismu není nějaká konečná jednota, nýbrž vyhasnutí strasti, což se rovná vyřešení existenciálního dilematu na té nejzákladnější úrovni.

http://www.dhamma.wz.cz/news27cz.htm

Podle těchhle informací nešlo o poznání neduálního stavu čistého Bytí, který dualitu přesahuje.

Šlo o stav Neduše, Nejá, Nebytí a Nevědomí. Překvapuje mě, že spousta lidí vykládá Buddhu jako učitele advaity.

[adiuv]

Překvapuje mě, že spousta lidí vykládá Buddhu jako učitele advaity.

Mistr neduality Šrí Šankara o buddhismu: http://www.mongolove.cz/buddhismus/buddhismus-a-sankara

[honzam]

Díky za článek.

Tyto tři školy jsou tu vlastně představeny jako trojí možný výklad původní Buddhovy nauky. A toho samozřejmě Šankara ve své kritice šikovně využil. Buddha prý ve své zlobě a nenávisti vůči všem tvorům (!) hlásal bludy a falešné učení, anebo jeho učedníci pak Buddhovy názory falešně vykládali.

Šankara klasifikuje buddhistické školy podle toho, jak chápou a vykládají skutečnost bytí: “Někteří tvrdí, že existuje všechno (sarvamasti), druzí pak, že jen vědomí (vidžňána), a jiní, že všechno je prázdné (šúnja).” Obecně pak Šankara hodnotí buddhismus jako celek co (filozofický) názor o zmaru (vináša), tedy vainášikamata, čímž zřejmě myslí svého druhu nihilismus a naráží na základní buddhistický postulát o neexistenci duše (átman).

----------------------------

Vlastně tady jde o dost velký paradox, který hodně lidí v životě prožívá. Pokud jsou na tom tak, že dokážou vnímat složitost světa a zákonů, podle kterých funguje, přirozeně předpokládají, že za tím stojí nějaká inteligence na mnohem vyšší úrovni, než je jakákoli lidská bytost včetně nich samých. Zároveň ale od jisté úrovně intelektu mohou lidé často začít nahlížet prázdnotu světa a nesmyslnost toho, že něco vůbec existuje. Pak se oboje dostává do střetu - Proč by si někdo tak inteligentní dával s takovou samoúčelnou nesmyslností jako je svět nebo jakékoliv stvoření práci?

Advaita na to jde tak, že smysl všeho existujícího je to Já a svět je jeho roztříštěnou podobou. Buddhismus podle mě říká, že je všechno včetně Já k ničemu, a že i vědomí je pomíjivý jev patřící k ostatním strastem. Ze své zatracené kozí pozice nemám názor na to, co z toho je blíž skutečnosti, ale myslím si, že žádné pozemské duchovní učení není ani zdaleka dokonalé.

[adiuv]

Vlastně tady jde o dost velký paradox, který hodně lidí v životě prožívá. Pokud jsou na tom tak, že dokážou vnímat složitost světa a zákonů, podle kterých funguje, přirozeně předpokládají, že za tím stojí nějaká inteligence na mnohem vyšší úrovni, než je jakákoli lidská bytost včetně nich samých. Zároveň ale od jisté úrovně intelektu mohou lidé často začít nahlížet prázdnotu světa a nesmyslnost toho, že něco vůbec existuje. Pak se oboje dostává do střetu - Proč by si někdo tak inteligentní dával s takovou samoúčelnou nesmyslností jako je svět nebo jakékoliv stvoření práci?

Vnímání všeho jako prázdnoty nastane v určitém stádiu rozpouštění ega, tradičně se to nazývá "Temná noc duše".

Eduard Tomáš:

"Jedná se, pravda, o očišťující proces, ale vy to nevíte. Nevíte, že je to očišťující proces, který vás má naučit hlubšímu sebeodevzdání a pokoře -já to aspoň nevěděl a můj přítel také ne, protože nám to nikdo neřekl a nikdo neporadil. Dal byste celý život za jediný paprsek duchovního světla nebo aspoň naděje, ale nakonec jste zbaven i tohoto přirozeného toužení a hlavně jakékoli naděje, protože i ta se ztratí. Vypaří se bez varování a vám se zdá, že je to naprostý konec a zmar všeho - štěstí i života.

Proč ještě žít? Staré špatné dávno zapomenuté sklony, o nichž jste měl za to, že jste je už dávno překonal, se znovu objevují a napadají vás jako nezranitelné hydry a lákají vás, abyste se k nim opět a opět vrátil a utápěl v nich svůj čas. Ale ani tím to ještě nekončí. Na všechno nakonec padá neplodná, mrtvá, zatuchlá rezignace. A vaše vůle je nyní tak oslabena, že udělá i to, co by nikdy dřív neudělala.

Je to hrozná doba. Nejčernější období života, jaké znám. Duchovní světlo, které vás již oživovalo a znovu a znovu vracelo k životu, nyní zhaslo docela a zůstává jen bezcílný strach a beznadějná duchovní nejistota s přesvědčením, že to tak už bude asi navždy. Navždy! Snad až do skonání světa.

Co má člověk za těchto okolností dělat? Nic, leda snad umřít. Ale ani to se mu nepovede. Jako se to ještě nikdy nikomu v temné noci duše nepovedlo. Proč? Protože temná noc duše je nejen zkouškou, ale vlastně i milostí, jak už jsem řekl. Je to nejvyšší milost Božích sil na duchovní cestě.

I když vaše duchovní cvičení nevedou k ničemu a člověk je tak zoufalý a osamělý jako ten zpuchřelý kůl v plotě, temná noc duše není ničím jiným než milující milostí nejvyššího Já."

[honzam]

Obecně vnímám pozemská duchovní učení jako egoistická. Nabízejí individualitě nějaké "polepšení si" pro sebe sama nezávisle na druhých. Může to být pokorou před Bohem nebo jako v buddhismu odmítnutím světa i něčeho vyššího nad ním.

[adiuv]

Výhody a pasti advaitické cesty: http://www.baraka.cz/Baraka/b_1/b_1_vyh ... icke_.html

[honzam]

Výhody a pasti advaitické cesty: http://www.baraka.cz/Baraka/b_1/b_1_vyh ... icke_.html

Realita (pro velkou většinu z nás) zahalena závojem iluzí a zapomnění, je zde neustále. Proč s námi hraje Vědomí tuto hru na schovávanou? Vážný zájemce o duchovní cestu tuhle otázku okamžitě zapudí a pokorně se pokloní nevysvětlitelnému tajemství. ...

Obrovský prostor pro manipulaci "gurua" s důvěřivým člověkem.

... A těm, kteří nemohou nebo nechtějí jednoduše vzdát boj ega a odvolávají se na stovky teorií stvoření, už nesčetná různorodost naznačí, že to všechno jsou zase jen spekulace téže omezené mysli.

Jakýkoliv odpor vůči "guruovi" je označen za boj ega.

[honzam]

Oproti od neoadvaitě buddhismus učí mysl ovládnout a ne umrtvovat jako něco cizího svébytného a škodícího. Neoadvaitu považuji za velmi propracované zlo a sám na sobě pracuji, abych ji dokázal milovat stejně jako její vyznavači.

...

Já jsem Ty. Jsem, který Jsem. Jsem TO, které je Štěstím, Radostí, Moudrostí, Probuzením, Osvícením, Dokonalostí, Věčným, Bytím, Krásou, Láskou, Bohem. Kdo tvrdí, že není, má problém s iluzorními představami mysli a nepoznává sám sebe v Srdci.

[adiuv]

http://www.zivotvpritomnosti.cz/clanky/ ... y-parsons/

Jde o první ukázku z knihy rozhovorů All There Is (2003) od Tonyho Parsonse - čelního představitele britské radikální neoadvaity a autora zpovědi Otevřené Tajemství:

Vše, co Je - Tony Parsons

Zvláštní věc je, že to, co hledá 'já' je to, čím jste. Jste tím hledaným. To, čím jste, je jednota...

Mezi Mexikem a Amerikou je spousta pašeráků. Jednou jel jeden Mexičan na kole s batohem plným písku na zádech. Celník mu přikázal: ,,Zastavte! Chci se podívat, co máte v tom batohu!" Muž odpověděl, že tam má jen písek. Celník ho požádal, aby batoh vysypal, ale když viděl, že je to jenom písek, nechal ho projet. Takhle to šlo znova a znova, dvakrát až třikrát do týdne a celník si byl prostě jistý, že se tady děje cosi zvláštního.

Jednou byl celník v baru za hranicí a pil drink, když vstoupil ten chlap. Celník k němu přistoupil a povídá: ,,Viděl jsem Vás na hranicích, ale ted´ nejsem celníkem - koupím Vám drink.

A tak měli drink a celník povídá tomu chlapovi: ,,Podívejte, zajímá mne, co se to dělo na hranicích. Jezdil jste na kole s tím batohem písku a já se podíval a vždycky to byl jen písek. Mně se ale zdá, že něco pašujete, Tak ven s tím, teď jsme přátelé - já Vás neudám - řekněte mi, co pašujete!"

A Mexičan řekl: ,,bicykly".

To, co mám na tomto příběhu rád je fakt, že to je velmi podobné tomu, o čem si povídáme. Na jednu stranu je tajemství ukryto - ale na druhou stranu je zcela zjevné.

Protože právě teď je všechno, co je. Právě teď a tady, to, co se děje. V těchto tělech a myslích dochází k jasnému vidění, je pouze vidění. Ale někde v mysli je nějaký nápad - a to je to celé drama - že zde je někdo sedící a vidící. To je ta křehkost a zřejmost toho.

Když dojde k probuzení (a to se v této době děje čím dál častěji), jedna věc, kterou lidé říkají více než cokoliv jiného je, že to, co je nyní viděno je naprosto zřejmé. Je to tak zřejmé. Je to přesně vedle toho, co si myslíte, že teď probíhá. Myslíte si, že mne vidíte - ale ve skutečnosti vše, co se opravdu děje je, že je zde vidění mne nebo čehokoli, co se zjevuje. Rozdíl mezi probuzením a neprobuzením - mezi viděním a neviděním - je pouze vědomost, že zde nikdo není. Není tu žádné 'já'. To, co se zjevuje ve vědomí jsou vjemy. Mohou to být tělesné pocity, myšlenky...nezáleží na tom, co se zjevuje - 'já' tam nenajdete. Hledejte 'já' - nelze najít určitý bod, určité místo, které je 'já'. Kde je vaše 'já'? Pokračujte v hledání 'já' a vše, co najdete, jsou vjemy, tělesné vjemy, uvědomění myšlenky ,,Já nemůžu najít já."

Zvláštní věc je, že to, co hledá 'já' je to, čím jste. Jste tím hledaným. To, čím jste, je jednota. Jednota je pozorovatel všeho. Jednota je vše a vše vidí jako sebe samu. Vše, co se událo je to, že porůznu hledáme cosi dalšího, cosi zosobněného, objekt zvaný osvícení, něco, co je někde jinde a mělo by spadnout z nebe a nabít nás novou energií, něco, co přichází a doplňuje nás.

Ve skutečnosti to, co hledáme, je ztráta myšlenky 'já'. Je to zkrátka ztráta osobní identity, která samozřejmě nikdy ve skutečnosti neexistovala. Hledáme ztrátu neskutečného. Vše je ztraceno a v jistém smyslu 'já' je vše. Jsme bohatí lidé snažící se najít království nebeské. Pořád je tu 'já', které má koncepty o sobě, důležitosti života a důležitosti nalezení osvícení, jsme bohatí lidé. Na jednu stranu je zde ta touha po probuzení - na druhou stranu se zdá, že je tu větší a větší odpor. Jak se mohu vypořádat s odporem?

A všechno tohle zmizí a nic nezbude kromě vidění, prostého vidění vjemů, života, který zdánlivě probíhá. To čisté vidění přichází odnikud. Nicota vidí probíhající život. Bez jakéhokoli názoru, že to, co se děje je třeba změnit, mělo by to být lepší či horší; bez jakýchkoliv úsudků, či jakéhokoli pocitu, že to, co je viděno, se někde děje. A za čistým viděním spočívá jednota.

Takže to, co hledáte už je. To, co hledáte už je tohle. Skutečně, celý váš život je čistým viděním. To, co to překrývá, je identifikace, jako že je tu oddělený pozorovatel. A to překrytí je také božské.

Je to zkrátka posun ve vnímání od tamtoho k tomuhle. Je to naprosto snadné, naprosto přímé a dosažitelné. Osvícení je zcela dosažitelné. Světlo je vše, co je. Všechny nápady, které máte o šplhání na horu a meditování po dvacet let, vzdání se touhy...Probuzení s tímhle nijak nesouvisí. Světlo je vše, co je. Není nic, co musí být uděláno, zkrátka proto, že je to jen vidění. Kdo s tím musí něco dělat? Je tu vždy toto, vždy je tu jen tohle. Kamkoli půjdete, vždy je jen tohle.

Nepředstavujte si, že probuzení mohou uskutečnit jen ti, kteří ho záměrně roky hledali. Jsou lidé, dva tady a v Holandsku, kteří nikdy nešli po žádné stezce ani neprováděli žádné úsilí ani nebyli jakkoli oddáni, a kteří zažili probuzení a zdá se, že jsou v něm ustáleni.

Tajemství toho, jak mizí hledání, je pro ty, co jsou tomu velmi oddaní, i pro ty, co nejsou, zkrátka nevysvětlitelné.

[honzam]

Úplně nejlepší a nejosvícenější učitelé jsou ti, kteří vědí, co ostatní hledají. Vědí to dokonce, když ostatní budou vinou iluze své mysli tvrdit, že tohle nehledají.

[Alaja]

Úplně nejlepší a nejosvícenější učitelé jsou ti, kteří vědí, co ostatní hledají. Vědí to dokonce, když ostatní budou vinou iluze své mysli tvrdit, že tohle nehledají.

Víte, jak je těžké, domestikovat a ochočit hejno toulavých koček? Moc...a zvláště, když po tom některé kočky vůbec netouží...chtějí se jen dobře najíst...

[Trini]

Takže to, co hledáte už je. To, co hledáte už je tohle. Skutečně, celý váš život je čistým viděním. To, co to překrývá, je identifikace, jako že je tu oddělený pozorovatel. A to překrytí je také božské.

[honzam]

Na advaitě je hezké, že je tam všechno božské a pro ďábla a ďábelské tam není místo. Ďábel je maximálně další iluzorní představa mysli.