armin píše:honzam píše:Zajímá mě to. S něčím takovým jsem se dřív nesetkal a rád bych ten stav důkladně prozkoumal.
Aby člověk nějaký stav mohl prozkoumat, je třeba se z něj dostat. To neznamená, že by stav měl zmizet, ale je třeba se dostat "za něj" aby člověk (pozorovatel) mohl vidět i jak stav vzniká, probíhá, co ho udržuje - vždy je to nějaká psychologická potřeba, "zauzlenina", která ho generuje. V tomto případě to bude hlubší potřeba - vzniklá třeba z nějaké dřívější frustrace, která se tím hojí, nebo z pocitu viny a strachu atd. A to je třeba uvidět a tím nad tím získat kontrolu, následně "rozpustit". Vrátit energii, která je v tom vázána, cykluje, zpět do zdroje.
Jeví se to tak, že ta "zauzlenina" je přímo plod a nenávist je směřovaná k vlastní matce. Je tak hluboká, že v sobě obsahuje až přání její smrti. Přibližně vyvažuje míru mateřské lásky zářící mezi rohy. Je to jako uzavřený cyklus, kdy mateřská láska vyvolává smrtící nenávist a ta zase mateřskou lásku. Tenhle cyklus snad vytváří to sebeuvědomění, kdy jsem jen já sám a vlastním ta háďata a stejně tak také inkarnované tvory. Je to trochu boj, kdy to mateřské slunce láskou přemáhá nenávist.
Nic píše:V Duatu bydleli různí bohové. Byl také oblastí, kterou sluneční bůh Ra cestoval od západu na východ každou noc, a bylo to místo, kde bojoval s Apepem, který ztělesňoval temnotu a prvotní chaos, kterého slunce muselo porazit, aby mohlo každé ráno vrátit pořádek zpět na zem.
Tohle podporuje mou teorii, že sloužím jako brána pro bytosti z nižších světů, aby se mohly dostat do našeho a rodit se jako zvířata a lidé. Ďábelské na tom je, že jsem vlastně trochu jako kancléřka Merkelová. Přivádím sem ďáblíky, kteří budou svým bližním ubližovat, dokud se neintegrují, což je prací té mateřské lásky. Jeden rozdíl tu je. Nejsou zde svobodní, ale od početí mi patří, což se jim zjevně nelíbí.
